83 CO 227/2021-708

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a JUDr. Pavlíny Havelkové ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi advokátem údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi advokátem údaje o zástupci , o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. 15 C 48/2019-545 ze dne 23. 6. 2021, <b>I. Řízení o odvolání žalobkyně proti výroku I rozsudku okresního soudu se zastavuje.</b> <b>II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I žalobě vyhovujícím mění tak, že se zamítá žaloba o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Janov nad Nisou.</b> <b>III. Ve výroku II žalobu zamítajícím se rozsudek okresního soudu potvrzuje.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou náhradu nákladů placených v řízení státem ve výši 16 569,50 Kč, do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o převodu pozemků podle §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“), na základě níž přechází na žalobkyni (nabyvatelku) vkladem do katastru nemovitostí vlastnické právo k převáděným pozemkům, včetně součástí, ve správě žalované (převodce), konkrétně k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Janov nad Nisou, s tím, že nabyvatelce vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě dle rozhodnutí Okresního úřadu v [obec] – referátu Pozemkového úřadu č.j. P [číslo] ze dne 11. 4. 1996, že výše restitučního nároku činí 134 318 Kč a že touto smlouvou bude vypořádán restituční nárok nabyvatelky ve výši 97 264,41 Kč. Výrokem II okresní soud zamítl žalobu v požadavku na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Bedřichov u Jablonce nad Nisou, pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Rychnov u Jablonce nad Nisou, a pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Janov nad Nisou. Výrokem III uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou náhradu nákladů řízení odpovídající odměně a hotovým výdajům soudem ustanoveného znalce, jejichž výše bude specifikována v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci usnesení, a výrokem IV žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta náhradu nákladů řízení ve výši 92 682 Kč.

2. V řízení před okresním soudem bylo objasněno, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě a že jí na základě rozhodnutí Okresního úřadu v [obec] – referátu Pozemkového úřadu č.j. P [číslo] ze dne 11. 4. 1996 vznikl nárok na bezúplatný převod náhradních pozemků. Restituční nárok žalobkyně byl oceněn rozhodnutím Okresního úřadu v [obec] [číslo] 2001 ze dne [datum] částkou 175 327 Kč. Žalobkyně se v letech 2000 a 2001 (poté, co již v roce 1999 neuspěla se žádostí o vydání náhradních pozemků v katastrálním území Rochlice) zúčastnila celkem 7 kol veřejných nabídek, v nichž podala žádosti o převody náhradních pozemků, a to ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Úspěšná byla ve 3 kolech veřejných nabídek, v nichž byl její restituční nárok částečně (v rozsahu 41 009 Kč) uspokojen, konkrétně dne [datum] ve výši 3 082 Kč, dne [datum] ve výši 13 973 Kč a dne [datum] ve výši 23 954 Kč. Po roce 2001 se již žalobkyně dalších veřejných nabídek neúčastnila a zůstatková hodnota jejího restitučního nároku tak činí 134 318 Kč.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně namítala nesprávné ocenění restitučního nároku, zabýval se okresní soud nejprve tím, zda pozemky odňaté právním předchůdcům žalobkyně, manželům [jméno] a [jméno] [příjmení], dne [datum] na základě darování části pozemků, které byly součástí tehdejší zemědělské usedlosti [adresa] v [katastrální uzemí] a [ulice] [anonymizováno], k nimž nabyl vlastnické právo Československý stát zápisem o oddělení, žalovaná správně ocenila jako pozemky zemědělské, či zda je namístě jejich přecenění jako pozemků stavebních. V prvé řadě soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou s poukazem na závěr vyslovený Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 28 Cdo 4173/2017 ze dne 24. 1. 2018 a sp. zn. 28 Cdo 595/2019 ze dne 10. 4. 2019, dle kterého„ samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, a to za účelem určení výše restitučního nároku odpovídající příslušným právním předpisům, nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení.“ Dále pak uzavřel, že v dané věci byl restituční nárok žalobkyně oceněn správně, jestliže odňaté pozemky byly oceněny jako pozemky zemědělské. Nebylo totiž prokázáno, že by v době přechodu na stát ([datum]) měly odňaté pozemky charakter pozemků stavebních či že by byly určeny k zastavění. Odňaté pozemky byly v době přechodu na stát pozemky zemědělskými, které byly původním vlastníkům odňaty ve prospěch JZD [ulice] [anonymizováno], a tento charakter si zachovaly minimálně do roku 1977, resp. 1983, kdy byla vydána stavební povolení, na jejichž základě započala výstavba sídliště.

4. Uzavřel dále okresní soud, že žalobkyni svědčí právo domáhat se uspokojení restitučního nároku mimo veřejné nabídky formou žaloby na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků. Poukazuje okresní soud v odůvodnění rozsudku na skutečnost, že nárok žalobkyně na vydání náhradních pozemků nebyl ani přes její aktivní přístup spočívající v účasti ve veřejných nabídkách dlouhodobě zcela uspokojen. Nelze sice dle soudu prvního stupně bez dalšího dovodit na základě přehledu veřejných nabídek uskutečněných v letech 1998 až 2017, jak byl předložen žalovanou, že by nabídka pozemků ze strany žalované byla nedostatečná či nekvalitní, přesto však lze postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyně v této věci označit za svévolný, a to z toho důvodu, že žalovaná v průběhu řízení, aniž by vyčkala pravomocného soudního rozhodnutí, převedla celkem sedm pozemků z těch, které žalobkyně označila v žalobě, mimo veřejnou nabídku, čímž upřednostnila třetí osoby před uspokojením restitučního nároku oprávněné osoby. Žalovaná má přitom zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob a nesmí fakticky mařit uspokojení svých věřitelů z pohledávek, například tím, že se vhodného majetku k upokojení oprávněných osob zbavuje. Jsou tedy v daném případě naplněny judikaturou vymezené předpoklady pro výjimečné uspokojení restitučního nároku mimo veřejnou nabídku, a sice liknavý, svévolný či diskriminační postup žalované na jedné straně a aktivní přičinění žalobkyně na straně druhé.

5. Pokud jde o pozemky, jejichž bezúplatný převod si žalobkyně nárokovala a které zůstaly předmětem řízení po částečném zastavení řízení usneseními ze dne [datum] a ze dne [datum], soud prvního stupně neshledal žádné zákonné překážky, které by bránily vydání, ani žádné jiné důvody, pro které by z jiných důvodů nebyly k vydání vhodné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Janov nad Nisou. Nebrání dle okresního soudu vydání pozemku parc. [číslo] skutečnost, že se pozemek nachází v rozsáhlém chráněném území a že jde o vodní plochu a zamokřené území, zemědělské využití pozemku tím není vyloučeno. Stejně tak nebrání vydání pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] jejich zemědělskému obhospodařování to, že pozemky jsou situovány ve II. až IV. zóně chráněné krajinné oblasti a že pozemek parc. [číslo] je navíc zatížen věcným břemenem chůze a jízdy. Okresní soud proto ohledně těchto pozemků žalobě ve výroku I rozsudku vyhověl a nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu uvedených pozemků, čímž bude vypořádán restituční nárok žalobkyně ve výši 97 264,41 Kč.

6. Ostatní v žalobě označené pozemky neshledal okresní soud k převodu vhodnými. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Bedřichov u Jablonce nad Nisou jsou součástí uceleného komplexu pozemků v lyžařském areálu [anonymizována dvě slova] – [příjmení] hřeben a je dán veřejný zájem na zachování všech těchto pozemků ve vlastnictví žalované. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Rychnov u Jablonce nad Nisou jsou dle závěrů znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] pozemky stavebními, určenými k zastavění. V územním plánu jsou zahrnuty v plochách Z133, s funkčním využitím výroba a sklady. [příjmení] závěr vyplývá i z územně plánovací informace Městského úřadu Rychnov u Jablonce nad Nisou ze dne [datum]. Platí přitom, že za odňaté zemědělské pozemky lze jako náhradní pozemky vydat opět pouze pozemky zemědělské, tato ekvivalence by však v tomto případě nebyla zachována. Vydání pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Janov nad Nisou brání skutečnost, že část tohoto pozemku je zahrnuta v plochách bydlení venkovské. Není tedy zachována ekvivalence mezi pozemky odňatými (zemědělskými) a pozemkem požadovaným. Nelze uvažovat v tomto případě ani o vydání zbývající části pozemku, která by byla oddělena geometrickým plánem. Další důvod bránící vydání tohoto pozemku pak okresní soud spatřuje také v tom, že je pozemek dotčen vedením vodovodu jakožto veřejně prospěšné stavby. Konečně pak pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Janov nad Nisou nebyl okresním soudem shledán vhodným k vydání z toho důvodu, že jde zcela obklopen pozemky ve vlastnictví třetích osob a je bez přístupu z veřejné komunikace. Jeho vydáním by došlo k nežádoucímu založení možných budoucích sporů mezi vlastníkem pozemku a vlastníky pozemků sousedních a žalobkyni by mohly vzniknout problémy při jeho zemědělském obhospodařování. V části, v níž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu těchto pozemků, byla tedy žaloba ve výroku II napadeného rozsudku zamítnuta.

7. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolaly obě účastnice. Žalobkyně své odvolání původně směřovala proti všem výrokům rozsudku okresního soudu, podáním datovaným [datum] však vzala zpět své odvolání v části, v níž směřovalo proti výrokům I, III a IV, s tím, že nadále již napadá pouze výrok II rozsudku okresního soudu. Odvolání žalované pak směřuje proti výroku I a nákladovým výrokům III a IV.

8. Protože žalobkyně vzala své odvolání zčásti zpět, odvolací soud dle § 207 odst. 2 o.s.ř. odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti výroku I rozsudku o věci samé zastavil. Nákladové výroku III a IV jsou výroky závislými na odvoláními napadených výrocích I (odvolání žalované) a II (odvolání žalobkyně), proto v této části odvolací řízení zastaveno být nemohlo (§ 212 písm. a/ o.s.ř.).

9. Žalobkyně se v odvolání ztotožňuje se závěry okresního soudu o tom, že žalobkyni svědčí přímý restituční nárok, že se žalobkyně dlouhodobě (od roku 1991) aktivně domáhala uspokojení celého svého restitučního nároku, když se účastnila celkem 7 nabídkových kol, ve kterých však z převážné části neuspěla, a že postup žalované byl liknavý, svévolný a diskriminační, když žalovaná za trvání řízení převedla svévolně na třetí osoby některé z pozemků označených v žalobě, čímž zmařila možnost žalobkyně se v tomto rozsahu uspokojit. Nesouhlasí však žalobkyně se závěry okresního soudu o tom, že ve výroku II specifikované pozemky jí nelze vydat. Poukazuje na to, že na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Bedřichov u Jablonce nad Nisou (které by dle závěrů soudu prvního stupně měly být součástí lyžařského areálu [anonymizována dvě slova] – [příjmení] hřeben) se žádné sjezdové tratě ani lyžařský vlek nenacházejí a že již od roku 2017 se s využitím těchto pozemků jako součásti lyžařského areálu nepočítá. Z tohoto důvodu došlo také k oddělení části pozemků od pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] tak, aby tyto pozemky již fyzicky nebyly součástí areálu. Oddělené části pozemků se nacházejí u vleku a mají nové označení parc. [číslo] parc. [číslo]. Uvedené nevydané pozemky tedy nejsou užívány k provozu lyžařského areálu minimálně od roku 2017, nacházejí se v „ hluchém“ místě mezi nemovitostmi se zástavbou a lesním porostem ve vlastnictví soukromých subjektů. Jejich poloha ani fakticky neumožňuje jejich užití k lyžování či jiné formě rekreace, nejsou a ani nemohou být upravovány rolbou. Lze proto dovodit, že k jejich oddělení došlo právě proto, že jsou pro účely lyžování nevyužitelné. Uvedené pozemky nejsou ani veřejným prostranstvím ve smyslu § 34 zákona o obecním zřízení. Nesouhlasí ani se závěrem okresního soudu, že uvedené dva pozemky nelze vydat i z toho důvodu, že jsou obklopeny pozemky ve vlastnictví třetích osob a nejsou přístupné z veřejné komunikace. Pozemky nejsou zcela bez přístupu, neboť kolem nich vede účelová komunikace ve vlastnictví několika soukromých subjektů a tato účelová komunikace je napojena na pozemní komunikaci ve vlastnictví obce Bedřichov. Žalobkyně je proto přesvědčena, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Bedřichov u Jablonce nad Nisou jsou vhodné k převodu na žalobkyni jako náhradní pozemky. Skutečnost, že se pozemky polohově nacházejí uvnitř lyžařského areálu, ještě neznamená, že k tomuto provozu skutečně slouží a že je nelze zemědělsky obhospodařovat. Odkazuje v tomto směru na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. z. 28 Cdo 2518/2006 ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 35/2008 ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 4479/2018 ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3093/2018 ze dne 13. 11. 2018 a sp. zn. 28 Cdo 2687/2018 ze dne 25. 9. 2018. Odvolatelka dále vytýká okresnímu soudu, že se dostatečně nevypořádal s tzv. areálovou judikaturou ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Bedřichov u Jablonce nad Nisou. Okolnost, že se na těchto pozemcích nachází sjezdová trať, totiž sama o sobě neznamená, že je nelze vydat, tím spíše, jsou-li pozemky pronajímány k zemědělskému využití třetím osobám. Žalobkyně se dále vymezuje proti závěru okresního soudu o tom, že nelze vydat pozemky nacházející se v katastrálním území Rychnov u Jablonce nad Nisou. Jde o pozemky, které jsou„ materiálně“ trvalým travním porostem. Nelze navíc upřednostňovat před oprávněnou osobou třetí subjekty, které pozemky požadují za účelem podnikání či spekulace (v daném případě o pozemky usiluje společnost [právnická osoba]). Pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Janov nad Nisou je z převážné části pozemkem zemědělským a nelze odepřít jeho vydání jen s poukazem na uvažovanou a nijak nekonkretizovanou realizaci vodovou na samém okraji pozemku. Tato skutečnost nemůže bránit zemědělskému využití pozemku a vydání oprávněné osobě. Konečně se pak žalobkyně neztotožňuje ani se závěrem, že jí nelze vydat pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Janov nad Nisou s odůvodněním, že je zcela obklopen pozemky ve vlastnictví třetích osob. Pozemek je přístupný přes pozemek ve vlastnictví [právnická osoba] ČR, n.p., přes který má každý právo na volný průchod ve smyslu § 63 zákona o ochraně přírody a krajiny. Závěrem žalobkyně shrnuje, že okresní soud při posuzování otázky převoditelnosti žalobkyní požadovaných pozemků postupoval příliš formalisticky a s paušalizujícími závěry, čímž se odchýlil zejména od tzv. areálové judikatury Nejvyššího soudu Okresní soud se dostatečně nevypořádal se skutečným využitím a funkcí požadovaných náhradních pozemků. Navrhuje změnu napadeného výroku II tak, že žalobě bude vyhověno.

10. Žalovaná se v odvolání vymezuje především proti závěrům okresního soudu o její liknavosti a svévoli při uspokojování restitučního nároku žalobkyně. Vytýká okresnímu soudu, že se otázkou případného liknavého a svévolného postupu ze strany žalované dostatečně nezabýval, že neposuzoval přístup žalobkyně k uspokojování jejího restitučního nároku a soustředil se pouze na požadavek žalobkyně na přecenění jejího restitučního nároku a následně pak na převoditelnost pozemků označených v žalobě žalobkyní. Uvádí, že žalobkyni svědčí restituční nárok již od roku 1996 a že žalovaná od té doby vypsala více než 156 kol veřejných nabídek s více než 850 000 adekvátních pozemků. Navzdory tomu se žalobkyně účastnila pouze 7 kol veřejných nabídek v letech 2000 až 2001 a od března 2001 již žádný zájem a iniciativu směřující k uspokojení restitučního nároku nevyvinula. I přes minimální účast žalobkyně ve veřejných nabídkách byl její restituční nárok v rozsahu zhruba ¼ uspokojen. Neobstojí závěr okresního soudu o liknavosti a svévoli na straně žalované, uzavřel-li zároveň, že nabídka náhradních pozemků ve veřejných nabídkách byla dostatečná. Vypořádání nároku oprávněné osoby prostřednictvím žaloby na nahrazení projevu vůle, tj. mimo zákonem předvídaný mechanismus vypořádání restitučních nároků oprávněných osob ve veřejných nabídkách náhradních pozemků, je zcela výjimečným postupem, který předpokládá kumulativní naplnění dvou podmínek: 1. dlouhodobou aktivní, leč marnou, snahu oprávněné osoby získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách a 2. kvalifikovaný nezákonný postup žalované vůči takové osobě při její snaze. V tomto případě však bylo prokázáno, že není splněna již první podmínka spočívající v dlouhodobé aktivní, leč marné, snaze žalobkyně o uspokojení jejího restitučního nároku ve veřejných nabídkách. Nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že o svévolném postupu žalované svědčí skutečnost, že v průběhu řízení převedla některé z pozemků označených v žalobě na třetí osoby. Poukazuje v tomto směru na to, že smyslem existence žalované není pouze uspokojení nároku jedné oprávněné osoby, ale řádně hospodařit s majetkem státu a v rámci toho řešit také práva a oprávněné zájmy jiných osob. Je třeba také zdůraznit tu skutečnost, že žalobkyně označila v žalobě již na první pohled nepoměrně více pozemků, resp. pozemky v nepoměrně vyšší hodnotě, než jaká byla hodnota jejího dosud nevypořádaného restitučního nároku. Tím podstatně omezila kvantitativně náhradní pozemky. Nebylo by proto spravedlivé po žalované požadovat, aby po dobu řízení přestala s žalobkyní označenými pozemky disponovat. Žalovaná považuje snahu žalobkyně domoci se uspokojení restitučního nároku prostřednictvím žaloby na nahrazení projevu vůle, kdy jí mají být převedeny žalobkyní zvolené pozemky, za nerovnou a diskriminační vůči těm oprávněným osobám, které své restituční nároky uspokojují dle zákona. Konečně pak žalovaná v odvolání namítá, že pozemky, ohledně nichž bylo žalobě vyhověno, nejsou vhodné k vydání. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Janov nad Nisou nejsou pozemky zemědělskými, a proto nemohou být převáděny. Jde o půdu neplodnou, která ze své podstaty vylučuje zemědělskou činnost. Zemědělské využití pozemku parc. [číslo] vylučuje rovněž na pozemku váznoucí věcné břemeno chůze a jízdy. Reálně není zemědělsky využitelný ani pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Janov nad Nisou, který je vodní, resp. zamokřenou, plochou. Nesouhlasí žalovaná ani s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení, když má za to, že nelze žalobkyni přiznat právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, byla-li žalobkyně (posuzováno počtem pozemků, ohledně nichž bylo žalobě vyhověno) převážně neúspěšná. Navrhuje změnu výroku I tak, že žaloba bude zamítnuta.

11. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že považuje výrok II rozsudku okresního soudu za věcně správný a ztotožňuje se se závěrem okresního soudu o tom, že pozemky uvedené v tomto výroku nelze žalobkyni vydat, jakož i s důvody, pro které to není možné. Má za to, že žalobkyně přistupuje k hodnocení skutečností objasněných v řízení před okresním soudem stran pozemků nacházejících se v katastrálním území Bedřichov u Jablonce nad Nisou značně účelově a„ vytrhává“ pouze dílčí informace. Veškeré pozemky, a to i parc. [číslo] parc. [číslo] jsou součástí lyžařského areálu, který je třeba vnímat jako celek a komplexní sportoviště. Nemůže být pochyb o jeho veřejné prospěšnosti a zájmu veřejnosti na jeho zachování a neroztříštěnosti. Lyžařský areál v [obec] patří mezi ty velké, s dlouhodobou tradicí a je hojně využívaný veřejností i mimo zimní sezónu. Nelze pominout ani jeho význam pro místní poměry a pro obec Bedřichov. Skutečné využití areálu k zemědělské činnosti je značně omezené, jde v podstatě pouze o udržovací činnost pro primární využití pozemků ke sportovní činnosti. Pozemky v katastrálním území Rychnov u Jablonce nad Nisou jsou určené k zastavění a jejich zemědělské užívání je vyloučené. Správně proto okresní soud uzavřel, že jsou nepřevoditelné na žalobkyni. Správné jsou i závěry okresního soudu o nepřevoditelnosti pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Janov nad Nisou. Namítá, že na straně žalované nelze spatřovat liknavost či svévoli při uspokojování nároku žalobkyně a že z tohoto důvodu nejsou splněny podmínky pro převod náhradních pozemků mimo veřejné nabídky.

12. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované poukazuje na to, že se uspokojení svého restitučního nároku domáhá aktivně od roku 1991 a že ani přes aktivní účast ve veřejných nabídkách nebyla se svým nárokem z větší části uspokojena. Žalovaná na místo uspokojování oprávněných osob upřednostňovala třetí osoby, jak bylo prokázáno i v průběhu řízení před okresním soudem, kdy žalovaná některé z žalobkyní požadovaných pozemků převedla po zahájení řízení na třetí osoby. Okresní soud se aktivitou žalobkyně, stejně jako tím, zda žalovaná postupovala liknavě či svévolně, dostatečně zabýval a dospěl na základě svých zjištění ke správným závěrům. Považuje za správný rovněž závěr okresního soudu o tom, že žádná překážka nebrání převodu pozemků v katastrálním území Janov nad Nisou uvedených ve výroku I napadeného rozsudku.

13. Odvolací soud přezkoumal k odvolání obou účastnic rozsudek okresního soudu a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro změnu výroku I napadeného rozsudku. Ve výroku II žalobu zamítajícím shledal rozsudek věcně správným.

14. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a na jeho základě učinil správná skutková zjištění, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na zjištěný skutkový stav pak okresní soud, domáhala-li se žalovaná žalobou nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků za účelem uspokojení jejího restitučního nároku, aplikoval správné právní předpisy - zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zák. o půdě), avšak dospěl k nesprávnému závěru o tom, že jsou v daném případě naplněny předpoklady pro to, aby se žalobkyně vůbec takového způsobu uspokojení svého restitučního nároku, na místo zákonem předpokládaného uspokojení ve veřejných nabídkách, mohla domáhat.

15. Podle § 4 odst. 1 zák. o půdě oprávněnou osobou je státní občan [obec] a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Podle § 4 odst. 2 zák. o půdě zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od [datum] do [datum] do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany [obec] a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel.

16. Podle § 11a odst. 1 zák. o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. [příjmení], na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b), se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle § 11a odst. 2 zák. o půdě pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu.

17. Podle § 11b zák. o půdě nárok oprávněných osob uvedených v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 nebo 2, jejich dědiců a právních nástupců lze vypořádat, nestanoví-li zákon jinak, převedením pozemku, který je výhradně v příslušnosti hospodaření pozemkového úřadu.

18. Podle § 28a zák. o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

19. Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon předpokládá, že oprávněné osoby budou uspokojovat své restituční nároky na vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, které nelze vydat, cestou veřejných nabídek dle § 11a zák. o půdě. Judikatura pak dovodila (viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 495/02 ze dne [datum] či sp. zn. Pl. ÚS 6/05 ze dne [datum] a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 ze dne 9. 12. 2009 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým [číslo]), že osoby oprávněné z restitučních nároků dle zákona o půdě se mohou domáhat vydání náhradního pozemku mimo veřejnou nabídku cestou žaloby na nahrazení projevu vůle, a to za situace, kdy postup Státního pozemkového úřadu (dříve [příjmení] fondu ČR) při uspokojování restitučních nároků vykazuje znaky liknavosti či svévole. Nejvyšší soud pak v citovaném rozsudku sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 dospěl k závěru, že při liknavém postupu Pozemkového fondu ČR (Státního pozemkového úřadu) není třeba„ vázat důvodnost žaloby na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky“. Stále však platí, že jde o postup výjimečný, neboť zásadně by se náhradní pozemky měly převádět oprávněné osobě na základě veřejných nabídek dle § 11a zákona o půdě. Ze zákonem předvídaného postupu lze slevit jen v případě svévolného a liknavého postupu Státního pozemkového úřadu (tj. takového jeho přístupu, který by bezdůvodně a protizákonným způsobem oddaloval možnost uspokojení restitučního nároku konkrétního restituenta v konkrétním případě; liknavost může mít i podobu nedostatku veřejných nabídek schopných uspokojit nároky oprávněné osoby /byť postupným čerpáním/ či nezařazení vhodného pozemku do veřejné nabídky, ačkoliv tomu nebrání žádná zákonná překážka). Zároveň je však třeba při posuzování výjimky z postupu stanoveného v § 11a zákona o půdě zvažovat také aktivitu oprávněné osoby při veřejných nabídkách (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2032/20 ze dne [datum]). Tak by zpravidla nebyla oprávněná osoba úspěšná s žalobou na nahrazení projevu vůle, pokud by byla dlouhodobě pasivní při uspokojování svého restitučního nároku. Takové situace řešil Nejvyšší soud např. v usnesení sp. zn. 28 Cdo 1259/2018 ze dne 20. 6. 2018 (zde oprávněné osoby nebyly úspěšné s žalobou na nahrazení projevu vůle, neboť se v letech 1995 až 2014 nezúčastnily žádné veřejné nabídky, a zároveň přístup žalované ve vztahu k nim nebyl shledán liknavým, svévolným či diskriminačním), v usnesení sp. zn. 28 Cdo 2281/2019 ze dne 26. 8. 2019 (oprávněná osoba nebyla úspěšná v případě, kdy původně zcela bez výhrad po dobu 15 let akceptovala ocenění restitučního nároku žalovanou a až v dubnu 2017 /rok poté, co došlo k uspokojení jejího restitučního nároku téměř v plné výši/ začala usilovat o jeho přecenění, aniž by zároveň jakkoliv doložila důvodnost svého požadavku), či v usnesení sp. zn. 28 Cdo 2759/2019 ze dne 24. 9. 2019, v němž aproboval postup obecných soudů, které nevyhověly žalobě na nahrazení projevu vůle za situace, kdy se oprávněná osoba o svůj restituční nárok až do své smrti v roce 2005 nezajímala a žalobkyně, která restituční nárok zdědila, se o něj začala zajímat až v květnu 2017, kdy teprve požádala o jeho přecenění, a aniž by se účastnila nějaké veřejné nabídky, obrátila se v prosinci 2017 na soud.

20. V nyní posuzovaném případě bylo objasněno okresním soudem, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zák. o půdě a že jí svědčí nárok na vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté jejím právním předchůdcům [jméno] a [jméno] [příjmení] dne [datum] O jejím restitučním nároku bylo rozhodnuto Okresním úřadem v [obec] – referátem Pozemkového úřadu pod č.j. P [číslo] dne 11. 4. 1996, a to na základě žádosti ze dne [datum], podané společně s [jméno] [příjmení]. Restituční nárok připadající na žalobkyni byl oceněn rozhodnutím Okresního úřadu v [obec] [číslo] 2001 ze dne [datum] na 175 326 Kč. Žalobkyně se již v roce 1999 neúspěšně domáhala vydání náhradních pozemků v katastrálním území Rochlice. V letech 2000 a 2001 se zúčastnila celkem 7 kol veřejných nabídek, přičemž úspěšná byla ve 3 případech a její restituční nárok byl uspokojen v celkové výši 41 009 Kč (dne [datum] ve výši 3 082 Kč, dne [datum] ve výši 13 973 Kč a dne [datum] ve výši 23 954 Kč. Neuspokojeným tak zůstal restituční nárok žalobkyně ve výši 134 318 Kč. Poté již se žalobkyně dalších veřejných nabídek neúčastnila a až v červnu 2018 podala u soudu žalobu o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, přičemž až v žalobě poprvé zpochybnila ocenění restitučního nároku.

21. Námitku nesprávného ocenění restitučního nároku žalobkyně opírala o tvrzení, že správně měly být nevydané pozemky oceněny jako pozemky stavební, neboť byly odňaty za účelem výstavby sídliště, jak o tom svědčí územní plán z roku 1985, v němž jsou nevydané pozemky označeny jako„ [příjmení] obytné – 4 a více podlaží“. Pokud by byly takto pozemky oceněny, činila by dle žalobkyně hodnota jejího restitučního nároku nejméně 5 012 100 Kč. Vycházejíc z tohoto svého přesvědčení pak žalobkyně v žalobě, podané původně u Okresního soudu v Liberci, označila velké množství pozemků v katastrálních územích nacházejících se v obvodech Okresního soudu v Liberci, Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, Okresního soudu v Mladé Boleslavi, Okresního soudu v Chebu, Okresního soudu v Semilech, Okresního soudu v Berouně, Okresního soudu Praha – západ a Obvodního soudu pro Prahu. Okresní soud v Liberci usnesením č.j. 15 C 247/2018-243 ze dne 29. 1. 2019 vyslovil svoji místní nepříslušnost ve vztahu k požadavku žalobkyně na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, které se nenacházejí v jeho obvodu, a zároveň vždy v příslušném rozsahu postoupil věc soudům, v jejichž obvodu se žalobkyní označené pozemky nacházejí. Tak byla i Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou postoupena věc v části, která se týká požadavku na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu žalobkyní označených pozemků nacházejících se v jeho obvodu, konkrétně jde (po částečném zpětvzetí žaloby) o pozemky v katastrálních územích [obec], [obec] u [obec] a [obec] specifikované ve výrocích I a II napadeného rozsudku.

22. Okresní soud se s ohledem na zpochybnění správnosti ocenění restitučního nároku žalobkyní v prvé řadě zabýval tím, zda restituční nárok žalobkyně nebyl žalovanou oceněn chybně. V nesprávném ocenění restitučního nároku by totiž ve světle ustálené judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1666/2020 ze dne 12. 8. 2020) bylo třeba spatřovat liknavý (až svévolný) postup žalované, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku žalobkyně jakožto oprávněné osoby zákonem předpokládaným způsobem (tj. prostřednictvím veřejných nabídek pozemků). V takovém případě by pak nebylo možné po žalobkyni spravedlivě požadovat účast (další účasti) na veřejných nabídkách, neboť by v nich její restituční nárok nemohl být uspokojen, a to právě z důvodu jeho nesprávného ocenění žalovanou. O takovou situaci se však v této věci nejedná, neboť, jak správně uzavřel okresní soud, jehož úvahám v tomto směru nelze nic vytknout, k pochybení žalované při ocenění restitučního nároku nedošlo.

23. Dle judikatury, na kterou přiléhavě odkazuje okresní soud v bodě 42. odůvodnění napadeného rozsudku, náleží oprávněné osobě náhrada odpovídající charakteru, který měl pozemek v době přechodu na stát, přičemž cena se určuje dle cenového předpisu platného ke dni účinnosti zákona o půdě ([datum]). Cena náhradního pozemku má být zásadně ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán. Byl-li tedy odebrán zemědělský pozemek, jakým je pole, louka, pastvina apod., má oprávněná osoba nárok na náhradu za zemědělský pozemek. Rozhodný je přitom charakter pozemku ke dni jeho odnětí státem. Nelze proto ve prospěch oprávněné osoby počítat s navýšením hodnoty pozemku, k němuž došlo v důsledku jeho zastavění po přechodu na stát bez přičinění původního vlastníka.

24. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že odňaté pozemky byly v době přechodu na Československý stát, tj. [datum], pozemky zemědělskými a původním vlastníkům byly odňaty ve prospěch JZD [ulice] [anonymizováno]. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by tomu bylo jinak a že by pozemky byly odňaty za účelem realizace výstavby na nich. Nebylo prokázáno, že by již v době přechodu pozemků na stát existovala územně plánovací dokumentace či územní rozhodnutí o umístnění stavby, popř. že by již v té době existovaly reálné úvahy o budoucí výstavbě na odňatých pozemcích. Taková skutečnost se z žádného z žalobkyní označených a okresním soudem provedených důkazů nepodává. K realizaci výstavby došlo až na základě rozhodnutí Odboru územního plánování a architektury MěNV v [obec] o přípustnosti stavby – sídliště [anonymizováno] ze dne [datum] a na základě stavebního povolení ze dne [datum], a to na pozemcích vymezených územním rozhodnutím ze dne [datum]. Z uvedených rozhodnutí ani z územního plánu z roku 1985, na který poukazovala žalobkyně a v němž jsou nevydané pozemky označeny jako obytné plochy, nelze dovozovat, že by již v době přechodu odňatých pozemků na stát v roce 1951, tj. více než o 25 let dříve, než byla vydána rozhodnutí směřující k výstavbě sídliště, bylo byť i jen uvažováno o tom, že pozemky odňaté právním předchůdcům žalobkyně budou zastavěny. V takovém případě pak odňaté pozemky musí být oceněny jako pozemky zemědělské, a to ke dni [datum], a takto oceněny také žalovanou byly.

25. Nejsou však správné a je třeba korigovat úvahy okresního soudu o tom, zda jsou v tomto konkrétním případě naplněny judikaturou vymezené předpoklady pro to, aby se žalobkyně mohla, mimo zákonem předvídaný postup při uspokojování restitučních nároků na vydání náhradních pozemků formou veřejných nabídek dle § 11a zákona o půdě, domáhat žalobou nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků.

26. Nelze žalobkyni v daném případě upřít počáteční snahu a aktivitu o uspokojení jejího restitučního nároku. Žalobkyně se v letech 2000 a 2001 (poté, co v roce 1999 nebyly doporučeny k vydání náhradní pozemky v katastrálním území Rochlice), jak bylo uvedeno shora, aktivně účastnila celkem 7 kol veřejných nabídek v letech 2000 a 2001 (naposledy se účastnila veřejné nabídky [datum]) a účastí v nich dosáhla částečného uspokojení svého nároku v souhrnné výši 41 009 Kč, což odpovídá zhruba 23 % hodnoty jejího restitučního nároku. Poté však již, přestože byla ve veřejných nabídkách částečně úspěšná a mohla předpokládat, že její restituční nárok bude, byť po částech uspokojen, na jakoukoliv další účast ve veřejných nabídkách zcela rezignovala a byla pasivní po dobu dalších téměř 17 let. Až v červnu 2018 podala u soudu žalobu o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, přičemž v žalobě zároveň poprvé zpochybnila správnost ocenění restitučního nároku, aniž by však tento svůj názor měla podepřený nějakými relevantními zjištěními či skutečnostmi a aniž by se tato její námitka ukázala důvodnou. Z tvrzení žalobkyně ani obsahu spisu se přitom nepodávají žádné závažné okolnosti, které by žalobkyni v další účasti na veřejných nabídkách od roku 2001 bránily. Nemůže být takovou skutečností sám o sobě žalobkyní namítaný její vyšší věk. Žalobkyně se přestala účastnit veřejných nabídek již v roce 2001, tedy před více než 20 lety, kdy její věk nebyl ještě natolik vysoký, aby jí bez dalšího v účasti ve veřejných nabídkách bránil. Navíc nabídka pozemků ve veřejných nabídkách v té době byla zcela dostatečná jak po kvantitativní, tak i kvalitativní stránce, o čemž svědčí, vedle přehledu nabídek předložených žalovanou, rovněž to, že se žalobkyně účastnila a vybrala pro ni vhodné pozemky ve všech čtyřech kolech veřejných nabídek v roce 2000 a v prvních třech kolech ze čtyř veřejných nabídek konaných v roce 2001. Za takové situace nelze než uzavřít, že žalobkyně nevyvinula dostatečnou aktivitu k tomu, aby její nárok mohl být uspokojen zákonem předvídaným způsobem, tj. formou veřejných nabídek.

27. Na druhé straně však žalobkyně musela mít reálnou možnost uspokojení restitučního nároku, pokud by se veřejných nabídek účastnila. Jinými slovy bylo by možné klást jí nedostatečnou aktivitu k tíži pouze tehdy, pokud by nabídka náhradních pozemků ve veřejných nabídkách v letech 2002 až 2018 nebyla kvantitativně i kvalitativně dostatečná a bylo-li by možné dovodit, že žalovaná ve vztahu k uspokojení restitučního nároku žalobkyně postupovala liknavě, svévolně či diskriminačně.

28. Jak již bylo uvedeno shora, nejedná se v dané věci o situaci, kdy by bylo možné dovodit liknavost žalované z nesprávného ocenění restitučního nároku žalobkyně, pro které by se žalobkyně nemohla domoci uspokojení svého restitučního nároku ve veřejných nabídkách, ani pokud by se jich účastnila. Z tohoto důvodu je také lichým odkaz žalobkyně na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1444/2019 ze dne 10. 7. 2019, neboť v něm byl Nejvyšším soudem shledán liknavým postup žalované právě z důvodu nesprávného ocenění restitučního nároku. Jde tedy o skutkově odlišnou situaci.

29. Nelze ovšem v posuzovaném případě označit postup žalované za svévolný s prvky libovůle ani z toho důvodu, že žalovaná v průběhu řízení převedla některé z žalobkyní označených pozemků na třetí osoby, jak uzavřel okresní soud. Ačkoliv obecně takový postup žalované o svévoli může svědčit (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2019 ze dne 9. 12. 2009), je vždy třeba zvážit i další okolnosti konkrétního posuzovaného případu, za nichž k převodu v žalobě označených pozemků došlo a každý takový převod posoudit v individuálních poměrech dané věci. Tak nelze v této věci odhlédnout od toho, že žalobkyně v žalobě ocenila svůj restituční nárok částkou 5 012 100 Kč (s tím, že dosud nebyl vypořádán její restituční nárok ve výši 4 971 091 Kč), tj. částkou více než 28krát větší, než jaká je hodnota jejího restitučního nároku ve skutečnosti, aniž by zároveň uvedla jakákoliv relevantní tvrzení či označila důkazy, o něž by jí tvrzenou výši restitučního nároku opírala, a že v žalobě za účelem uspokojení restitučního nároku v jí tvrzené (a neodůvodněné) výši označila velké množství pozemků, jejichž hodnota v souhrnu několinásobně převyšovala cenu jejího dosud nevypořádaného restitučního nároku. Obecně nelze po oprávněné osobě spravedlivě žádat, aby v žalobě na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků označila pozemky toliko v hodnotě nepřevyšující výši restitučního nároku, neboť nemůže předvídat, zda ze strany soudu budou všechny jí označené pozemky shledány k převodu vhodnými. Nelze proto zpravidla oprávněné osobě klást k tíži, označí-li pozemků v žalobě více, resp. v hodnotě převyšující její dosud neuspokojený restituční nárok za účelem eliminace rizika neúspěchu ve věci, nebudou-li moci být některé pozemky vydány. V daném případě však o takovou situaci nejde. Žalobkyně označila v žalobě velké množství pozemků v hodnotě násobně převyšující hodnotu jejího dosud nevypořádaného restitučního nároku vycházejíc z žádnými relevantními skutečnostmi nepodloženého a v řízení neprokázaného tvrzení, že hodnota restitučního nároku je 28x větší, než jak byl oceněn žalovanou. Množství žalobkyní označených pozemků je tak možné označit v porovnání s výší dosud neuspokojeného restitučního nároku za excesivní a neakceptovatelné. Nelze proto za takové situace po žalované spravedlivě žádat, aby se po celou dobu řízení o žalobě zdržela dispozice se všemi žalobkyní označenými pozemky a tyto nepřeváděla na třetí osoby. Takový postup by naopak vedl, tentokrát však v důsledku jednání žalobkyně, k diskriminaci dalších oprávněných osob, jejichž restituční nároky nebyly dosud uspokojeny.

30. Zůstává tedy otázka, zda nabídka pozemků ve veřejných nabídkách konaných v letech 2002 až 2018 byla jak svým množstvím, tak i kvalitou, dostatečná a žalobkyně, pokud by se veřejných nabídek účastnila, v nich mohla docílit uspokojení (byť i po částech) svého restitučního nároku i ve zbývajícím rozsahu. Zde obstojí závěr okresního soudu o tom, že žalovaná své povinnost nabízet dostatečné množství vhodných náhradních pozemků ve veřejných nabídkách dostála, jak vyplývá z žalované předloženého přehledu veřejných nabídek konaných v letech 1998 až 2017 s označením pozemků, jejich výměr a hodnoty, které byly do veřejných nabídek zahrnuty, a to nejen na území Libereckého kraje, ale i v rámci celé České republiky. Je totiž třeba vzít v úvahu skutečnost, že žalobkyně žalobou, jak byla podána původně u Okresního soudu v Liberci, nárokuje vydání pozemků i v dalších krajích. Vedle přehledu veřejných nabídek svědčí o dostatečném množství vhodných pozemků nabízených žalovanou i skutečnost, že sama žalobkyně v letech 2000 a 2001 pro ni vhodné pozemky ve veřejných nabídkách pravidelně nacházela a ve veřejných nabídkách neuspěla zřejmě jen v konkurenci jiných oprávněných osob. Důvodem jejího pouze částečného úspěchu ve veřejných nabídkách, jichž se účastnila, nebyl nedostatek vhodných pozemků nabízených žalovanou.

31. Podstatnou okolností svědčí v neprospěch žalobkyně, kterou vzal odvolací soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatňovaného nároku v nyní projednávané věci v úvahu, a to nejen při posuzování vhodnosti nabízených náhradních pozemků (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 592/2013 ze dne 12. 12. 2013), ale i při celkovém hodnocení toho, zda jsou naplněny předpoklady pro výjimečné uspokojení restitučního nároku žalobkyně mimo veřejnou nabídku formou žaloby na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, je také to, že žalobkyně, jak sama uvedla u jednání před odvolacím soudem, zemědělsky nehospodaří a nemají to v úmyslu ani její potomci. Žalobkyně tedy žalobou, podanou po mnohaleté nečinnosti a pasivitě, nesměřovala ani k naplnění jednoho z hlavních smyslů zákona o půdě, jímž je„ dosáhnout zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením původních vlastnických vztahů k půdě“.

32. Nebyly tedy v daném případě naplněny předpoklady pro výjimečné uspokojení restitučního nároku žalobkyně mimo veřejné nabídky dle § 11a zák. o půdě formou nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních pozemků, tj. na jedné straně liknavý, svévolný či diskriminační postup žalované a na straně druhé dostatečně aktivní přístup žalobkyně. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I žalobě vyhovujícím podle § 220 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), změnil tak, že se zamítá žaloba o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Janov nad Nisou. Ve výroku II, kterým byla žaloba částečně zamítnuta, pak odvolací soud dle § 219 o.s.ř. rozsudek okresního soudu jako věcně správný (byť založený na jiných úvahách, než k jakým dospěl odvolací soud) potvrdil.

33. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. a § 224 odst. 1, odst. 2 o.s.ř.

34. Ve sporném řízení se při rozhodování a náhradě nákladů řízení uplatňuje zásada úspěchu ve věci zakotvená v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vždy je však nutné ve smyslu citovaného ustanovení zvažovat, zda se jedná o náklady, které byly v řízení vynaloženy účelně. Pokud by tomu tak nebylo, nelze jejich náhradu účastníku přiznat. Stejně tak nelze přiznat náhradu nákladů řízení, které nebyly vynaloženy účelně, ani účastníku, který by měl na jejich náhradu právo dle § 146 odst. 2 o.s.ř.

35. V projednávané věci by právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 o.s.ř. svědčilo žalované, která byla ve věci úspěšná, resp. jíž by byla povinna hradit náklady řízení zastaveného pro částečné zpětvzetí žaloby a částečné zpětvzetí odvolání žalobkyně dle § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. (nelze v daném případě dovodit, a to s ohledem na nepřiměřené množství náhradních pozemků označených žalobkyní v žalobě, že by šlo o situaci, kdy by pro chování žalované byl částečně vzat zpět návrh, který byl podán důvodně). Náhradu žalovanou vynaložených nákladů na zastoupení advokátem však nelze přiznat pro jejich neúčelnost. Odvolací soud v tomto směru vyšel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1172/12 ze dne [datum]. V něm se Ústavní soud zabýval účelností nákladů řízení vynaložených Pozemkovým fondem na zastoupení advokátem a dospěl na základě postavení a charakteru Pozemkového fondu jako takového k závěru, že byť vykazoval některé rysy osoby soukromého práva, šlo o veřejnou instituci hospodařící s veřejnými prostředky, zřízenou zákonem, kreovanou státem a podléhající jeho dohledu a plnící převážně veřejný účel, a lze proto na něj vztáhnout východiska formulovaná v předchozí nálezové judikatuře Ústavního soudu týkající se organizačních složek státu, statutárních měst a fakultních [anonymizováno] ohledně účelnosti nákladů vynakládaných na právní zastoupení. Dovodil proto, že (vždy ale s přihlédnutím k charakteru konkrétního sporu) i u Pozemkového fondu platí, že je vybaven k hájení svých zájmů příslušnými organizačními složkami (personálně i finančně zajištěnými z veřejných prostředků), a není proto v zásadě důvod, aby výkon svých práv a povinností přenášel na soukromý subjekt (advokáta), a jestliže tak učiní, nelze takové náklady uznat jako účelně vynaložené. Uvedené závěry je nutno vztáhnout i na právního nástupce Pozemkového fondu, kterým se s účinností od [datum] stala [ulice] republiku - Státní pozemkový úřad.

36. K účelnosti nákladů vynaložených Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem na zastoupení advokátem se Ústavní soud zabýval např. rovněž v nálezu sp. zn. II. ÚS 3790/19 ze dne [datum]. V něm uzavřel, že není důvod, aby stát, který je k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, výkon svých práv a povinnosti v této oblasti přenášel na advokáta jako soukromý subjekt. Pokud tak přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Takový závěr však neplatí absolutně. Tak lze považovat za adekvátní zastoupení advokátem, jestliže předmětem sporu je právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. [jméno] otázku proto obecné soudy musí vždy posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu a svůj závěr musí řádně odůvodnit. Nejsou-li takovéto důvody dány, pak uložením povinnosti k náhradě nákladů řízení účastníkovi řízení, který je organizační složkou státu, bylo porušeno základní právo dotčeného účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) a s ohledem na dopad této povinnosti do jejich majetkové sféry také jeho základní právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Dále Ústavní soud v citovaném nálezu uzavřel, že„ existence neuspokojených restitučních nároků na vydání náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je více než 25 let trvajícím problémem, který zasahuje do práv oprávněných osob, a bylo povinností státu v průběhu tohoto dlouhého období nalézt účinný způsob, jakým budou tyto nároky při respektování legitimního očekávání oprávněných osob vypořádány. Za stávajícího právního stavu, v jehož rámci jsou připuštěny žaloby oprávněných osob na nahrazení souhlasu vedlejší účastnice s převodem jimi vybraného pozemku, to znamená alespoň zajistit dostatečnou personální a odbornou kapacitu státu pro řešení těchto sporů.“ 37. V daném případě, kdy se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků, se jedná o problematiku, která se dle zákonů vymezujících působnost Státního pozemkového úřadu (především zákon č. 503/2012 Sb. o státním pozemkovém úřadu, a zákon č. 229/1991 Sb., o půdě), který hospodaří s určeným majetkem státu, řadí k jeho hlavním a běžným činnostem. Bylo tedy jeho povinností zajistit v intencích shora citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3790/19 ze dne [datum] dostatečnou personální a odbornou kapacitu pro řešení tohoto typu sporů Protože nelze dovodit v daném případě nějakou výjimečnost případu, není možné považovat náklady žalovaným vynaložené na jeho zastoupení advokátem za účelné a tudíž mu ani přiznat jejich náhradu.

38. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. byla v řízení neúspěšné žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou náhradu nákladů placených v řízení státem. Jde o náklady vynaložené na znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] v celkové výši 16 569, 50 Kč, které je žalobkyně povinna zaplatit ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).