84 C 8/2019-85

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Nohel ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozen [datum] bytem [PSČ] [obec a číslo] b) [jméno] [příjmení], narozena [datum] bytem [PSČ] [obec a číslo] zastoupených advokátem [titul] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupené advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, částečným rozsudkem, takto:

Výrok

I. Návrh na zrušení rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], se ve vztahu k žalobci a) [jméno] [příjmení] zamítá.

II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Podaným návrhem se žalobci domáhali zrušení shora uvedeného rozhodčího nálezu. Namítali, že předmětným rozhodčím nálezem byl právnímu předchůdci žalované přiznán nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [rok] ze dne [datum] a ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. [rok] ze dne [datum] a na základě rozhodčího nálezu je u Okresního soudu ve Vyškově vedena pod sp. zn. [spisová značka] exekuce na majetek žalobců, přičemž usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla exekuce přerušena a byli vyzváni k podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Dále namítali, že již z číselného označení rozhodčí smlouvy plyne, že se jedná o formulářovou smlouvu uzavíranou se všemi klienty, kdy klient jakožto spotřebitel, a tedy slabší strana nemá možnost, jakkoliv zasahovat do znění smlouvy či do volby rozhodce, který je tak spotřebiteli vnucen. Rozhodce pak pro věřitele rozhodoval celou sérii sporů a je tedy na něm ekonomicky závislý. Takováto rozhodčí smlouva tedy odporuje zásadám ochrany spotřebitele a je neplatná. Předmětný rozhodčí nález je pak rovněž nezákonný, neboť rozhodčí žaloba byla podána v rozporu s uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru. Dle čl. VII odst. 1 smlouvy se úvěr zesplatňuje, když se dlužník dostane do prodlení přesahující 50 dnů, přičemž dle původní smlouvy měla být první splátka splatná do [datum] a úvěr měl být poskytnut částečně do 15 dnů od podpisu smlouvy a částečně do 15 dnů od podání návrhu na vklad zástavního práva. Nicméně k poskytnutí úvěru došlo později, což reflektuje dodatek [číslo] ke smlouvě o úvěru, kde doba čerpání končí až [datum] a na to navazuje oznámení o dočerpání úvěru, kde se stanoví, že splatnost první splátky je do [datum]. Dlužníci pak první splátku uhradili [datum], tudíž 29 dnů po splatnosti a dále uhradili druhou splátku dne [datum]. Právní předchůdce žalované však podal [datum] rozhodčí žalobu, kde požadoval celý zesplatněný dluh. Toto však bylo dle žalobců předčasné a rozhodčí žaloba neměla uspět. Nicméně ekonomicky závislý rozhodce žalobě vyhověl. Předmětný rozhodčí nález je tak v zásadním rozporu s dobrými mravy. Dlužníci si vzali úvěr ve výši [částka] s 20% ročním úrokem a zajistili jej zástavním právem k rodinnému domu, ve kterém bydleli, přičemž tržní hodnota nemovitostí činí cca 200 % jistiny. Úvěr tak byl velmi dobře zajištěn a riziko, že by právní předchůdce žalované své pohledávky nevymohl, bylo minimální. Dne [datum] pak zemřel dlužník [jméno] [příjmení] a do vyřízení dědického řízení nebylo možno nakládat se společným jměním a s majetkem zůstavitele. Přesto byl úvěr dle možností splácen. Příslušenství, které bylo požadováno rozhodčí žalobou, neodpovídalo rizikovosti úvěru. Dne [datum] byla uhrazena mimořádná splátka ve výši [částka]. Žalobci dále namítali, že úvěr je vedle 20% ročního úroku a zástavního práva zajištěn propracovaným systémem sankcí a dluh tak dle exekučního příkazu narostl za 2 roky na [částka], což je částka, kterou nemohou splatit, a to ani v insolvenčním, ani v exekučním řízení. Tím se ale rozhodce nezabýval a poskytl rámec zjevné nespravedlnosti, když nespatřil zásadní rozpor s dobrými mravy a bez aplikace materiálního korektivu dobrých mravů rozhodl. V této souvislosti odkázali žalobci na závěry uvedené v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2017, č. j. 28 Co 263/2017-103.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Uvedla, že rozhodčí smlouva byla sjednána samostatně, přičemž poukázala na to, že je nutné při posouzení platnosti rozhodčí smlouvy aplikovat právní úpravu účinnou v době jejího uzavření, konkrétně na § 3 ZRŘ ve znění účinném do 30. 11. 2016, když zákon v tomto znění uzavření rozhodčí smlouvy se spotřebitelem přímo předpokládal a stanovil pro tento případ zvláštní podmínky, které předmětná rozhodčí smlouvy splnila. Rozhodčí nález byl také vydán rozhodkyní zapsanou v seznamu rozhodců vedeném Ministerstvem spravedlnosti ČR pod [číslo] od [datum]. Dále s ohledem na právní moc rozhodčího nálezu ([datum], resp. [datum]) a na 3 měsíční lhůtu k podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu žalovaná poukazovala na opožděnost podané žaloby. Stran ekonomické závislosti rozhodce žalovaná uvedla, že rozhodce je také advokátem, a tudíž jeho příjmy pocházejí z advokátní činnosti. Pouhý odkaz na číselnou řadu smluv však ekonomickou závislost neznamená. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1034/2018, podle jehož závěrů opakovanost zápisu totožných jmen do rozhodčích smluv zjevnou ekonomickou závislost neznamená a ostatně i sám ZRŘ jistou opakovanost výslovně předpokládá. Stran námitky žalobců, že rozhodčí žaloba baly podána v rozporu se smlouvou o úvěru, když úvěr nebyl dosud splatný, žalovaná předně uvedla, že takovýto důvod ke zrušení rozhodčího nálezu § 31 ZRŘ nezná. Dle čl. V smlouvy o úvěru ve spojení s dodatkem ze dne [datum] se žalobci zavázali vrátit jistinu úvěru nejpozději do [datum] s tím, že se zavázali hradit smluvní úrok ode dne čerpání do [datum], který byl splatný do 10 dnů od doručení výzvy k jeho zaplacení a počínaje srpnem [rok] pak smluvní úrok ve výši [částka] měsíčně. Oznámení o dočerpání úvěru a výzva k zaplacení smluvního úroku za dobu od čerpání úvěru do [datum] bylo žalobcům doručeno nejpozději dne [datum]. Dne [datum] pak žalobci uhradili částku [částka], přičemž tato se započetla v souladu s čl. X smlouvy o úvěru na smluvní úrok za dobu ode dne čerpání úvěru do [datum] (ve výši [částka]) a po tomto započtení zůstala neuhrazena část úroku za uvedené období ve výši [částka] Smluvní úrok za srpen [rok], splatný do [datum] nebyl uhrazen ani v 50 denní lhůtě dle čl. VII. odst. 1 smlouvy o úvěru a k [datum] se tak stal splatným celý úvěr. Po zesplatnění úvěru uhradili žalobci celkem [částka] (dne [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy částku [částka] a dne [datum] částku [částka]). Uvedené platby byly v souladu s čl. X odst. 3 smlouvy o úvěru započteny na smluvní pokuty. K zesplatnění úvěru došlo tedy k [datum], poté, co prodlení trvalo více jak 50 dní, přičemž tehdy platný zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru žádnou takovou lhůtu nepředepisoval, a i nyní platný zákon č. 257/2016 Sb. stanoví lhůtu o 20 dnů kratší. Upomínka byla žalobcům zaslána dne [datum] a doručena nejpozději dne [datum]. Žalobci však přes upomínku plnili pouze částečně. Splatnost úvěru pak dle žalované plyne i z rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. [insolvenční spisová značka], kterým byl zjištěn úpadek žalobkyně b) [jméno] [příjmení]. Stran případného rozporu vydaného rozhodčího nálezu s dobrými mravy žalovaná poukázala na to, že je ji známo, že žalobkyně b) v incidenčním sporu namítá nepřiměřenost úroků. Tyto jsou však obligatorním pojmovým znakem smlouvy o úvěru a jsou ovlivněny celou řadou faktorů, přičemž lze-li s přihlédnutím k těmto faktorům očekávat relativně vysokou výši úroků, pak mají strany možnost se zcela svobodně rozhodnout, zda do smluvního vztahu vstoupí, a to se všemi důsledky z toho plynoucími. Pokud tak učiní, je základním východiskem presumpce platnosti a závaznosti smlouvy. V této souvislosti žalovaná odkázala na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1783/11. Dále také poukázala na ustanovení § 1813 o.z. s tím, že ujednání o úroku není nepřiměřeným ujednáním, pokud žalobci byli s výší sazby seznámeni, a to jednak v předsmluvním formuláři a jednak ve smlouvě samotné. Uvedená úroková výše navíc dle žalované odpovídá situaci na trhu nebankovních úvěrů. Výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy, když o.z. zná pro tento případ institut zkrácení dle § 1793 o.z., kterého se však žalobci v rozhodčím řízení nedovolali. Žalovaná poukázala také na závěry rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 Co 36/2018, ve kterém soud jako přiměřený shledal úrok ve výši 109,46% ročně. Za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy nelze dle žalované označit ani sjednané smluvní pokuty, když zde by se mělo namísto rozporu s dobrými mravy použít korektivu moderace ve smyslu § 2051 o.z., a to na návrh dlužníka, což však žalobci nenavrhli. Žalovaná zde odkázala na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017. V rámci podané rozhodčí žaloby pak byla uplatněna toliko smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, což je výše nikterak neobvyklá i ve spotřebitelských vztazích. Výše smluvní pokuty je pak plně závislá na době, po kterou dlužník nedostál své povinnosti plnit. V této souvislosti žalovaná poukázala na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR řešících výslednou výši smluvní pokuty, kupř. rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005, sp. zn. 33 Odo 483/2005, sp. zn. 33 Cdo 2247/99 či sp. zn. 29 Cdo 2495/98.

3. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla soudu doručena dne [datum].

4. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [insolvenční spisová značka] [spisová značka] bylo zjištěno, že byl zjištěn úpadek dlužnice [jméno] [příjmení] (v tomto řízení žalobkyně b) a na její majetek byl prohlášen konkurs, když bylo osvědčeno, že dlužnice má pohledávku věřitele [právnická osoba] (v tomto řízení žalovaná) plynoucí ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], č. [rok], přiznanou rozhodčím nálezem vydaným rozhodkyní [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], kterou nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou se společností [právnická osoba], přičemž část této pohledávky byla dále postoupena smlouvou ze dne [datum] na věřitelku [jméno] [příjmení].

5. Z usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že pod sp. zn. [spisová značka] je u Okresního soudu ve Vyškově vedena exekuce na majetek žalobců a) a b) (v exekuci povinní) ve prospěch žalované (v exekuci oprávněné), a to pro pohledávku přiznanou rozhodčím nálezem vydaným rozhodkyní [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum], sp. [značka] [rok]. Uvedeným usnesením byla exekuce přerušena a povinní byli vyzváni, aby do 30 dnů podali žalobu na zrušení rozhodčího nálezu. Z usnesení rovněž plyne, že žalovaná (jakožto oprávněná) je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], na kterou zní předmětný rozhodčí nález.

6. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ([insolvenční spisová značka]) bylo zjištěno, že jím bylo (dosud nepravomocně) určeno, že pohledávka věřitelky [jméno] [příjmení] ve výši [částka] přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka [jméno] [příjmení] je po právu a je pohledávkou zajištěnou zástavním právem. Soud konstatoval, že se jedná o pohledávku přiznanou rozhodčím nálezem vydaným rozhodkyní [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum], sp. [značka] [rok] vydaným na základě platně uzavřené rozhodčí smlouvy ve prospěch právního předchůdce věřitelky – společnosti [právnická osoba] Rozhodčí nález byl vydán jako„ rozhodčí nález pro uznání“, když rozhodkyně vycházela z toho, že [jméno] [příjmení] uznává nárok uplatňovaný rozhodčí žalobou. Dále soud konstatoval, že [jméno] [příjmení] mohla námitky vůči pohledávce (stran neposouzení úvěryschopnosti, neprokázání zesplatnění úvěru či neplatnosti úvěrové smlouvy) vznášet v rozhodčím řízení, což neučinila, naopak zůstala pasivní. Z tohoto důvodu není popření pohledávky co do pravosti a výše důvodné. Z rozsudku dále plyne, že pohledávka uvedené věřitelky představuje část smluvního úroku za dobu od čerpání úvěru do [datum] ve výši [částka] a smluvní úrok ve výši 20 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka], přičemž pohledávka přiznaná rozhodčím nálezem byla nejprve postoupena na žalovanou (smlouvou ze dne [datum]) a následně její část na věřitelku [jméno] [příjmení] (smlouvou ze dne [datum]). V tomto řízení věřitelka prokazovala, že při poskytnutí úvěru byla zkoumána úvěryschopnost žadatelů o úvěr [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří předložili své důchodové výměry, a lustrací v nebankovním registru bylo zjištěno, že měli jednu exekuci, z níž konečná částka [částka] měla být uhrazena z poskytnutého úvěru. Další dlužník – [jméno] [příjmení] měl měsíční příjmy ve výši [částka] a výdaje dlužníků na bydlení činily [částka] měsíčně. Celkové výdaje domácnosti byly stanoveny částkou [částka] (při stanovení nákladů na ošacení, stravu a běžných výdajů bylo vycházeno z životního minima [částka] navýšeného koeficientem 1,5 a z nákladů na bydlení [částka]), příjmy žadatelů částkou [částka] a splátka úvěru činila [částka], takže žadatelům měl zbýt dostatečný příjem k úhradě splátek i na případnou rezervu.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost [právnická osoba] bylo zjištěno, že jejím předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], č. [rok] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (žalobkyní b) a [jméno] [příjmení] (žalobcem a) jako dlužníky. Předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši [částka] s tím, že z úvěru bude okamžitě stržen poplatek za sjednání smlouvy ve výši [částka], poplatek za expresní čerpání úvěru ve výši [částka], poplatek za uzavření smlouvy mimo provozovnu ve výši [částka] a poplatek za vyhotovení úvěrové dokumentace ve výši [částka]. Ze zbylé částky [částka] mělo být dlužníkům na stanovené účty vyplaceno [částka] do 15 dnů od podpisu smlouvy, [částka] do 15 dnů od podpisu smlouvy, [částka] do 15 dnů ode dne podání návrhu na vklad zástavního práva a [částka] do 15 dnů ode dne podání návrhu na vklad zástavního práva. Doba čerpání úvěru měla končit [datum]. Dále byl dohodnutý úrok ve výši 20 % z dlužné částky, který byl splatný měsíčně do posledního dne příslušného kalendářního měsíce a měl být placen až do úplného zaplacení jistiny. Úvěr měl být vrácen nejpozději do [datum], přičemž smluvní úrok za dobu od čerpání do [datum] měl být splatný do 10 dnů od doručení výzvy k zaplacení. Měsíčně měla být splácena částka [částka], kterou měl být splácen úrok, a poslední splátka měla činit [částka] a měla uhradit jistinu. Automatické zesplatnění úvěru bylo dohodnuto pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky o více jak 50 dnů. Pro případ prodlení s vrácením dlužné částky byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,19 % z dlužné částky denně a pro případ předčasného zesplatnění úvěru jednorázová smluvní pokuta ve výši 15 % z dlužné jistiny. Dále byl sjednán pro případ prodlení smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. RPSN uvedená ve smlouvě byla 21,9 % a celková částka k zaplacení činila [částka].

9. Z plné moci ze dne [datum] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] zmocnila [jméno] [příjmení] ke sjednávání a uzavírání úvěrových smluv s kterýmkoliv dlužníkem do výše jistiny [částka], zástavních smluv a rozhodčích smluv.

10. Z dodatku [číslo] ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. [rok] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl uzavřen mezi týmiž účastníka jako shora uvedená smlouva o úvěru. Tímto dodatkem byla prodloužena doba výplaty částek [částka] a [částka], a to na 30 dnů ode dne podání návrhu na vklad zástavního práva, a dále prodloužena doba čerpání úvěru na datum [datum] a opravena chyba v uvedení RPSN úvěru na výši 40,43 %.

11. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. [rok] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako zástavním věřitelem a [jméno] a [jméno] [příjmení] jako zástavci. Předmětem smlouvy bylo zřízení zástavního práva k nemovitým věcem nacházejícím se ve společném jmění zástavních dlužníků, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa] (rodinný dům), pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova bez čp/če, vše zapsána u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví], pro kat. území [obec] k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru č. [rok] a ze smlouvy o zřízení zástavního práva.

12. Z listiny označené jako oznámení o dočerpání úvěru ze dne [datum] včetně podacího archu bylo zjištěno, že byla adresována dlužníkům [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení], kterým bylo oznámeno, že úvěr z výše uvedené úvěrové smlouvy byl dočerpán dne [datum], první splátka úroku je splatná do [datum] a výše smluvního úroku za dobu od čerpání úvěru do [datum] činí [částka] s tím, že je splatný do 20 dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Oznámení bylo věřitelům poštou odesláno na adresu [adresa].

13. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalované ([právnická osoba]) bylo zjištěno, že od žalobkyně b) došla na tento účet dne [datum] částka [částka], přičemž tato skutečnost je mezi účastníky v podstatě nesporná.

14. Z listiny nazvané„ upomínka / výzva k úhradě dluhu“ ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo zjištěno, že je adresována dlužníkům [jméno], [jméno] a [jméno] [příjmení] s tím, že je evidován nedoplatek dluhu ze smlouvy o úvěru č. [rok] ve výši [částka] a dlužníci byli vyzváni k zaplacení této částky navýšené o poplatek ve výši [částka] za upomínku do 5 dnů. Upomínka byla [jméno] [příjmení] odeslána dne [datum].

15. Z rozhodčí smlouvy č. [rok] ze dne [datum] [rok] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (žalobkyní b) a [jméno] [příjmení] (žalobcem a) jako dlužníky. Účastníci se dohodli, že veškeré majetkové spory, které v budoucnu vzniknou, a to ze všech smluvních vztahů a dohod mezi nimi uzavřených nebo ze všech jednostranných úkonů jednoho z účastníků vůči druhému, jakož i spory, které vzniknou v souvislosti s těmito právními vztahy, včetně otázek jejich platnosti, výkladů, realizace či ukončení, otázek práv z těchto právních vztahů přímo vznikajících, a to i v případě, že tyto právní vztahy budou neplatné, budou zrušeny nebo od nich bude odstoupeno, a dále spory mezi účastníky z bezdůvodného obohacení, spory v souvislosti s náhradou škody a konečně spory v souvislosti s vyklizením nemovitosti, jakož i spory o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, zejména veškeré spory, které vzniknou z této smlouvy nebo v souvislosti s ní a veškeré spory, které vzniknou ze smluv o úvěru č. [rok] a ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. [rok] nebo v souvislosti s nimi budou rozhodovány jediným rozhodcem v rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994 Sb., a to [titul] [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa]. Dále bylo ujednáno, že spor bude jednoinstanční a bude rozhodnut na základě písemných podkladů bez jednání. Ústní jednání mělo být svoláno, jen pokud by to rozhodce považoval za nezbytné. Rozhodčí doložka obsahuje údaje o způsobu zahájení rozhodčího řízení, odměně rozhodce, jakož i druzích nákladů řízení, případném místu konání rozhodčího řízení, způsobu doručení rozhodčího nálezu (doručovacími adresami byl sjednány adresy uvedené v záhlaví smlouvy) a o tom, že rozhodčí nález je vykonatelný. Bylo sjednáno, že rozhodce může uložit žalovanému, aby se písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný žalobou neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svou obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označil důkaz k prokázání svých tvrzení, přičemž k podání vyjádření určí rozhodce lhůtu, která nesmí být kratší 15 dnů. Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu rozhodce řádně a včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok uznává, přičemž o tomto musí být poučen.

16. Z rozhodčí žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že se ji právní předchůdkyně žalované ([právnická osoba]) domáhala po žalobcích a) a b) společně a nerozdílně zaplacení částky [částka] se smluvním úrokem ve výši 20% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, po žalobkyni b) dále zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, po žalobcích a) a b) společně a nerozdílně zaplacení rozhodčího poplatku ve výši [částka] a náhrady nákladů řízení ve výši [částka] a po žalobkyni b) zaplacení rozhodčího poplatku ve výši [částka] a náhrady nákladů řízení ve výši [částka]. Plnění bylo požadováno ze smlouvy o úvěru č. [rok] a ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. [rok].

17. Z usnesení o zahájení rozhodčího řízení ze dne [datum], sp. [značka] [rok] včetně dokladů o doručení bylo zjištěno, že jím rozhodkyně [titul] [jméno] [příjmení] vyrozuměla žalobce (v rozhodčím řízení žalované) o tom, že přijala funkci rozhodce a vyzvala je, aby se do 15 dnů ode dne doručení usnesení vyjádřili k podané rozhodčí žalobě a ve svém vyjádření, aby vylíčili skutečnosti, které jsou pro jejich ochranu rozhodující a aby předložili veškeré důkazy či navrhli provedení jiných úkonů v řízení. Zároveň je poučila, že nepodají-li svá vyjádření ve stanovené lhůtě a ani v ní nesdělí, jaký vážný důvod jim v tom brání, nebo se sice vyjádří, ale nevylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, pak se má za to, že nárok uznávají. Uvedené usnesení bylo spolu s rozhodčí žalobou doručeno [jméno] [příjmení] do vlastních rukou dne [datum] (zásilku osobně převzala) a [jméno] [příjmení] uložením na doručovací adresu dne [datum].

18. Z rozhodčího nálezu vydaného rozhodkyní [titul] [jméno] [příjmení] dne [datum rozhodnutí], pod č. j. [spisová značka] včetně dokladů o doručení bylo zjištěno, že jím rozhodkyně zcela vyhověla rozhodčí žalobě, když vyšla z toho, že žalobci (v rozhodčím řízení žalovaní) na kvalifikovanou výzvu rozhodce nijak nereagovali, a tedy nárok uplatněný rozhodčí žalobou uznávají. Rozhodčí nález obsahuje poučení o tom, že je možné podat žalobu na jeho zrušení podle § 31 ZRŘ ve lhůtě 3 měsíců od jeho doručení. Rozhodčí nález byl doručen [jméno] [příjmení] dne [datum] (zásilku osobně převzala) a [jméno] [příjmení] uložením na doručovací adresu dne [datum].

19. Z výpisu databáze časových řad [příjmení] [jméno] národní banky (dostupné na [webová adresa]) bylo zjištěno, že v květnu [rok] činila úroková míra u úvěrů pro domácnosti na spotřebu s fixací sazby od 1 do 5 let 10,18 % a nejvyšší úroková míra u úročených úvěrů z kreditních karet 24,18 %.

20. Krajský soud na základě shora uvedených zjištění učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobci uzavřeli s předchůdcem žalované (společností [právnická osoba]) dne [datum] úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem byl úvěr ve výši [částka]. Tento úvěr byl zajištěn smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem ve společném jmění [jméno] a [jméno] [příjmení] a současně uzavřeli žalobci k rozhodování sporů z úvěrové smlouvy a smlouvy o zřízení zástavního práva dne [datum] rozhodčí smlouvu, ve které určili jediného rozhodce [titul] [jméno] [příjmení]. Dne [datum] byl týmiž účastníky uzavřen dodatek k úvěrové smlouvě posunující dobu čerpání úvěru a opravující RPSN na 40,43%. K uvedené rozhodkyni byla dne [datum] podána rozhodčí žaloba, kterou se právní předchůdce žalované domáhal po žalobcích a) a b) nároků ze zesplatněného úvěru. Rozhodkyně funkci rozhodce v dané věci přijala, o čemž žalobce informovala a zároveň je vyzvala k tomu, aby se vyjádřili k žalobě a poučila je, že pokud se nevyjádří, bude mít za to, že nárok uznávají. Tato výzva s poučením byla žalobcům doručena a ti na ni nijak nereagovali. Dne [datum] vydala rozhodkyně pod č. j. [spisová značka] rozhodčí nález, kterým žalobě plně vyhověla a při jehož vydání vycházela z toho, že dlužníci nárok uznávají. Nález obsahoval poučení o možnosti podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a o lhůtě k jejímu podání a byl žalobcům doručen. U Okresního soudu ve Vyškově je proti žalobcům vedena na základě předmětného rozhodčího nálezu exekuce, ve které žalobci podali návrh na zastavení exekuce. Exekuční soud v reakci na podaný návrh exekuci přerušil a žalobce vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů podali žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, což tito učinili.

21. Podle § 31 písm. b) ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do [datum], soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje.

22. Podle § 31 písm. c) ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do [datum], soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, 23. Podle § 31 písm. g) ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do [datum], soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodce nebo stálý rozhodčí soud rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele nebo ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem.

24. Podle § 35 odst. 1 písm. b) ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do [datum], když nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může strana, proti níž byl soudem nařízen výkon rozhodčího nálezu, bez ohledu na lhůtu stanovenou v § 32 odst. 1, podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí kromě důvodů uvedených ve zvláštním předpisu i tehdy, jestliže jsou důvody pro zrušení rozhodčího nálezu vydaného ve sporu ze spotřebitelské smlouvy podle § 31 písm. a) až f), h) nebo pokud jsou dány důvody podle § 31 písm. g) a rozhodčí nález neobsahuje poučení o právu podat návrh na jeho zrušení soudu.

25. Krajský soud předně uvádí, že tímto rozsudkem rozhodoval toliko ve vztahu mezi žalobcem a) [jméno] [příjmení] a žalovanou, a to s ohledem na probíhající insolvenční řízení žalobkyně b) [jméno] [příjmení] a na prohlášení konkursu na majetek této žalobkyně. Krajský soud má za to, že prohlášením konkursu se řízení ve smyslu ustanovení § 263 insolvenčního zákona vůči této žalobkyni přerušilo (k obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1130/2011). S ohledem na to, že žalobci nemají v tomto řízení postavení nerozlučných účastníků, když každý z nich může žalobu podat samostatně a z různých (jen jemu svědčících) důvodů a kdy případné zrušení rozhodčího nálezu jen vůči některému z nich neznamená automaticky i účinky ve vztahu k druhému, vydal krajský soud tento„ částečný“ rozsudek.

26. Dále krajský soud předesílá, že s ohledem na čl. IX. bod 1) přechodných ustanovení k zákonu č. 258/2016 Sb. aplikoval stran posouzení platnosti rozhodčí doložky v tomto případě právní úpravu účinnou v době jejího uzavření (viz body [číslo] tohoto odůvodnění).

27. Krajský soud dále konstatuje, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu byl podán včas, když žaloba došla soudu ve 30 denní lhůtě stanovené usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (viz § 35 odst. 2 ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do 30. 11. 2016).

28. Pasivní legitimace žalované, jakožto právní nástupkyně žalobkyně z rozhodčího řízení (společnosti [právnická osoba]) ve vztahu k nároku přiznaného předmětným rozhodčím nálezem je dána postavením účastníků v exekučním řízení, ve kterém byla vydána výzva k podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu a ve kterém exekuční soud zkoumal ex-offo legitimaci žalované, jakožto oprávněné v exekučním řízení, a dále smlouvami o postoupení pohledávek, které měl k dispozici insolvenční soud a z nichž při svých rozhodnutích vycházel.

29. V dané věci se tedy nejedná o žalobu podanou ve lhůtě tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu, tedy podle § 32 odst. 1 ZRŘ, u níž lze uplatnit v případě spotřebitelských smluv jakékoliv důvody uvedené v § 31 ZRŘ neomezeně, nýbrž o žalobu podanou po uvedené lhůtě na základě výzvy exekučního soudu podle § 35 ZRŘ. V takovém případě však lze důvod ke zrušení rozhodčího nálezu vymezený v citovaném § 31 písm. g) ZRŘ samostatně uplatnit jen v případě, že rozhodčí nález neobsahoval poučení o právu podat návrh na jeho zrušení soudu (viz citovaný § 35 odst. 1 písm. b) ZRŘ). Vzhledem k tomu, že předmětný rozhodčí nález takové poučení obsahoval, nemůže se nyní žalobce a) samostatně s úspěchem dovolávat výše uvedeného důvodu. Proto je tedy nepodstatné, zda rozhodkyně při svém rozhodnutí věc posoudila po hmotněprávní stránce správně (konkrétně zda správně zhodnotila splatnost úvěru, přiměřenost jeho úrokového a sankčního navýšení, zda zkoumala platnost úvěrové smlouvy apod.). Navíc nutno podotknout, že rozhodkyně v souladu s rozhodčí smlouvou využila možnosti vydání kvalifikované výzvy a na jejím základě ve spojení s poskytnutým poučením, po jejím řádném doručení ve spojení s naprostou pasivitou žalobce a) vydala rozhodčí nález mající povahu rozhodnutí pro uznání. Takovýto typ rozhodnutí a procesního postupu není a nebyl ZRŘ ve vztahu ke spotřebiteli vyloučen a předpokládá jej ostatně i o. s. ř. samotné rozhodčí řízení pak proběhlo způsobem, který nijak nepoškodil procesní práva žalobce a), když veškeré podstatné písemnosti mu byly řádně doručeny a byla mu poskytnuta dostatečná lhůta k procesní obraně.

30. Ve věci není dán ani důvod ke zrušení rozhodčího nálezu podle citovaného § 31 písm. c) ZRŘ. Podjatost rozhodce či jeho ekonomickou závislost totiž nemůže sám o sobě založit fakt, že rozhodce byl v rozhodčích doložkách uváděn opakovaně či že rozhodčí smlouva měla povahu formulářové smlouvy. Naopak jistou„ opakovanost“ osoby rozhodce zákon o rozhodčím řízení výslovně předpokládá – a nelze ji tudíž už proto považovat nejen za„ nemravnou“, natožpak bezprostředně vedoucí k úspěšné námitce vyloučení rozhodce z rozhodování. K vyloučení konkrétní osoby rozhodce z projednávání a rozhodnutí o věci proto nemůže postačovat jen tvrzení, že je jednou ze stran rozhodčí smlouvy opakovaně, event. i dlouhodobě, jako možný rozhodce navrhován (v podrobnostech srovnej usnesení nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017). Formulářovost rozhodčí smlouvy pak ZRŘ v rozhodném znění také nijak nediskriminoval, kladl však ve spotřebitelských věcech na její obsah a formu přísnější nároky (viz § 3 odst. 3 a 5 ZRŘ ve znění účinném od 1. 4. 2012 do 30. 11. 2016). Předmětná rozhodčí smlouva pak těmto přísnějším kritériím zcela vyhovuje.

31. Ačkoliv tedy ze samotného obsahu rozhodčí smlouvy nelze její neplatnost dovodit, zabýval se krajský soud v souladu s již ustálenou judikaturou i dalšími okolnostmi, zda tyto nemohou založit důvod ke zrušení rozhodčího nálezu podle citovaného § 31 písm. b) ZRŘ. V usnesení ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017 Nejvyšší soud konstatoval, že„ ačkoli neplatnost smlouvy hlavní (úvěrové) sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy rozhodčí, a ačkoli ani neplatnost rozhodčí smlouvy není v daném případě odvoditelná ze samotného jejího obsahu, nelze – ve smyslu v předchozím zaznamenaných právních názorů – opomenout uvážit, zda obojí ve svém celku (jak obsahovém tak procedurálním) není postiženo stigmatem kolize se zde rozhodnými„ dobrými mravy“, resp. se zákonnými principy ochrany spotřebitele (coby„ slabší strany“). Na tomto místě tak do hry vstupují i specifické okolnosti podoby konkrétních závazků dlužníka, včetně těch, jež mají„ sankční“ povahu, zakomponované do úvěrové smlouvy (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1387/2016)“. V této souvislosti také nelze pominout judikaturu Ústavního soudu ČR, který ve vztahu k posuzování rozhodčích nálezů a rozhodčích smluv definoval kritérium tzv. zjevné nespravedlnosti. V nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 Ústavní soud shledal zjevnou nespravedlnost jako důvod pro odepření soudní ochrany subjektům, kteří evidentně poškozují práva svých klientů formou formulářově předtištěných smluvních ujednání neumožňujících jednoznačně slabší straně jejich modifikaci a skýtajících možnost vyvolání nepříznivých následků v osobní sféře klienta. Neplatnost a nepřijatelnost smluvních ujednání pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy, respektive naplnění kritéria„ zjevné nespravedlnosti“, Ústavní soud v tomto rozhodnutí shledal u takových postupů, v rámci nichž jsou klientům vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění blankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek. Obdobně i ve svém nálezu ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 pak Ústavní soud dospěl k závěru o naplnění kritéria„ zjevné nespravedlnosti“ jak s ohledem na sjednaný úrok ve výši 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 %, tak i vzhledem k zajištění nároků věřitele ze smlouvy o úvěru formou dvou biankosměnek bez uvedení směnečné sumy a údaje splatnosti, a to v kombinaci se smluvními pokutami za prodlení s úhradou jakéhokoli závazku v řádu dnů a s ujednáním o zesplatnění všech závazků klienta ze smlouvy v případě prodlení v délce 10 dnů, jakož i s dalšími sankcemi. Na použitelnosti shora citované judikatury Ústavního soudu ČR nemůže nic změnit skutečnost, že Ústavní soud posuzoval rozhodčí doložky vtělené do smlouvy o úvěru prostřednictvím všeobecných obchodních podmínek, kdežto nyní je předmětem posouzení samostatně uzavřená rozhodčí smlouva, neboť v citované judikatuře vytyčené principy nelze obcházet samostatným uzavřením rozhodčí smlouvy s tím, že by tak spotřebitel pozbyl možnost ochrany prostřednictvím vytyčeného kritéria zjevné nespravedlnosti. Takto věc posuzuje i Nejvyšší soud ČR, který např. ve svém usnesení ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019 pracoval právě se samostatně uzavřenou rozhodčí smlouvou, která navazovala na smlouvu úvěrovou.

32. Nicméně ani naplnění kritéria zjevné nespravedlnosti či celkově nemravného konceptu uzavření úvěrové a rozhodčí smlouvy krajský soud v dané věci neshledal. Z citované judikatury, jakož i judikatury na ni navazující plyne, že kritérium zjevné nespravedlnosti musí být porušením základních právních principů značené intenzity. V daném případě však úvěrová smlouva zakotvovala RPSN 40,43 % a smluvní úrok ve výši 20 % ročně při splatnosti cca 2 roky za situace, kdy bankovní spotřebitelské úvěry byly úročeny průměrnou sazbou 10,18 %. Takovouto úrokovou míru (tj. 20%) nelze považovat za nepřiměřenou či rozpornou s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Je pravdou, že úvěr byl dále navýšen o poplatky v celkové výši [částka], což jistě není výhodné, nicméně pokud by tyto poplatky byly zahrnuty do úroku, jakožto primární veličiny stanovující cenu úvěru, pak by to znamenalo při dvouletém splácení navýšení úroku z 20 % na cca 26 % ročně, což opět nelze považovat za nepřiměřenou či nemravnou úrokovou míru. Rovněž zajištění úvěru formou zástavního práva k nemovité věci nelze považovat za nepřiměřené, když i v současné době platný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s takovým zajištěním výslovně počítá (předmětná úvěrová a zástavní smlouva byla navíc uzavírána za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., který rovněž užití zástavního práva nediskriminoval). Pokud pak bylo plnění povinnosti řádně a včas úvěr splácet zajištěno smluvními pokutami ve výši 0,19 % z dlužné částky denně při běžném prodlení a 15 % z dlužné jistiny při zesplatnění celého úvěru, pak výše těchto pokut není nemravná (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 810/2006, ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1017/2015 a ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 33 Cdo 689/2008). Zesplatnění úvěru pak bylo vázáno na prodlení delší jak 50 dnů, a nikoliv na prvním den prodlení. Zmínit nutno i to, že původní věřitel (jak plyne ze shora citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) zkoumal poměry dlužníků před uzavřením smlouvy. Nárůst pohledávky je pak vskutku dán dlouhodobým neplněním závazku.

33. Veden shora uvedenými důvody, krajský soud žalobu ve vztahu k žalobci a) [jméno] [příjmení] zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesní úspěch byl zcela na straně žalované. Krajský soud uložil žalobci a) [jméno] [příjmení] zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], která představuje odměnu za tři úkony právní služby á [částka] (převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast u jednání dne [datum]) podle § 7 bodu 4, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), b) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), při tarifní hodnotě [částka] (k použití této tarifní hodnoty srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1092/2017), tři paušální náhrady a [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za čas promeškaný cestou z místa sídla zástupce k jednání a zpět ([obec] – [obec]) ve výši [částka] podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu (za 14 započatých půlhodin), cestovné ve výši [částka] (za cestu z [obec] do [obec] a zpět při 514 ujetých km, průměrné spotřebě 6,6 l nafty na 100 km, ceně nafty [částka] za 1 l a paušální náhradě [částka] za 1 km) a náhradu za 21% DPH z uvedených položek ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a povinnost plnit k rukám zástupce žalované pak plyne z § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení