84 Co 162/2025 - 80

Rubrum

Krajský soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Pavla Suchého a Mgr. Radka Pavelky ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., [IČO žalobkyně] [Adresa žalobkyně] zastoupená [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované A], [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] jednající [Jméno žalované B], [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované B] o zaplacení částky 86 254 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované a žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově dne 27. února 2025, č. j. 23 C 237/2024-38, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se a) v napadeném výroku I. mění potud, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 9 222 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje, b) v napadené části výroku II. mění potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 588 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v napadené části výroku II. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 27 710 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], [Anonymizováno].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen okresní soud či soud prvního stupně) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 32 810 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a co do zaplacení částky ve výši 53 444 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 86 254 Kč od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] náhradu nákladů řízení ve výši 18 819 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. V posuzovaném případě se žalobkyně žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku ve výši 86 254 Kč jako odškodnění za nepřiměřeně dlouhé řízení vedené u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo zcela nepřiměřených 9 let, 8 měsíců a 13 dní. Návrh odůvodnila tím, že u [právnická osoba] žalobkyně uplatnila svůj nárok dne [datum] s tím, že jí bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 134 750 Kč, které však žalobkyně považuje za nedostatečné. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 požadovala žalobkyně náhradu nemajetkové újmy ve výši 17 000 Kč za první 2 roky řízení a za každý další rok řízení a ve výši 1 417 Kč za měsíc řízení, tj. za 9 let a 8 měsíců požadovala základní částku ve výši 147 336 Kč. Tuto základní částku však žalobkyně s ohledem na specifika a excesivní výjimečnost případu nemá za kompletní, když tato by měla být navýšena nejméně o 15 % ze základní částky dle § 31a odst. 3 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, (dále jen ,, zák. č. 82/1998 Sb.“), se zřetelem k tomu, že se zřetelně nejednalo o právně složitou kauzu, když po celou dobu probíhalo pouze před soudem prvého stupně. Žalobkyně dále žádala o navýšení základní částky o minimálně 15 % dle § 31a odst.3 písm. c) zák. č. 82/1998 Sb., za podíl žalobkyně na průtazích řízení, když žalobkyně i její zástupce se snažili o co nejrychlejší vyřešení věci. Další navýšení základní částky o 10 % žalobkyně požadovala dle § 31a odst. 3 písm. d) zák. č. 82/1998 Sb., za zjevně nepřiměřenou dobu trvání řízení před soudem prvého stupně. Další navýšení základní částky o 10 % žalobkyně požadovala dle § 31a odst. 3 písm. e) zák. č. 82/1998 Sb., za význam předmětu řízení pro žalobkyni, kdy dlouhodobá nejistota o výsledku sporu představovala sama o sobě významný zásah do jejího dalšího působení. Žalobkyně tak požadovala základní částku navýšit o 50 %, tj. o částku 73 668 Kč, proto uplatnila finanční nárok ve výši 221 004 Kč. S ohledem na přiznanou částku 134 750 Kč tak žalobkyně požaduje zaplacení částky ve výši 86 254 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení, když zákonný úrok z prodlení požaduje od [datum], neboť s ohledem na uplatnění nároku u žalované dne [datum] lhůta 6 měsíců uplynula dnem [datum].

3. V podání ze dne [datum] učinila žalovaná nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila dne [datum] nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a žalovaná této žádosti vyhověla, co do zaplacení částky 134 750 Kč. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku shledala délku řízení za nepřiměřenou a žalobkyni tak vznikla nemajetková újma. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela z délky předmětného řízení (9 let a 2 měsíce) a významu předmětu řízení pro žalobkyni. V předmětné věci byl shledán nekoncentrovaný postup soudu I. stupně s tím, že řízení bylo po stránce skutkové i právní složité. Částku uplatněnou žalobkyní žalovaná považuje za nepřiměřeně vysokou i vzhledem k životní úrovni v zemi, s tím, že za odpovídající výši zadostiučinění považuje částku 134 750 Kč. Při výpočtu částky 134 750 Kč žalovaná vycházela ze základní částky 122 500 Kč (15 000 Kč za jeden rok řízení) snížené o 10 % z důvodu složitosti řízení a zvýšené o 20 % z důvodu postupu soudu ve věci a projednání věci na jednom stupni soudní soustavy.

4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne [datum] [právnická osoba] proti žalované (v tomto řízení žalobkyni, která takto již bude nadále označována) podal žalobu o zaplacení částky 978 316 Kč se zákonným úrokem z prodlení představující slevu z ceny díla dle smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne [datum] sestávající z částky ve výši 571 612,30 Kč za již reklamované a neodstraněné vady a z částky 406 704,10 Kč za doposud nereklamované vady. Dne [datum] byl ve věci vydán platební rozkaz, který byl žalobkyni doručen do datové schránky dne [datum]. Dne [datum] podala žalobkyně u soudu odpor proti platebnímu rozkazu a jeho odůvodnění dne [datum]. Dne [datum] byla věc přidělena jiné soudkyni a na den [datum] bylo nařízeno jednání, které bylo k žádosti žalobkyně odročeno na [datum]. Dne [datum] proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na [datum], toto jednání bylo dne [datum] odročeno na neurčito pro nemoc soudkyně. Dne [datum] bylo jednání nařízeno na [datum]. Dne [datum] proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na [datum] za účelem mimosoudního vyřešení věci. K žádosti žalobkyně bylo jednání odročeno na [datum], toto jednání bylo pro nemoc soudkyně dne [datum] odročeno na neurčito. Dne [datum] byla věc přidělena soudci [tituly před jménem] [jméno FO], který dne [datum] nařídil jednání na [datum]. Z důvodu karantény zástupce žalobkyně bylo jednání dne [datum] odročeno na [datum]. Dne [datum] proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na [datum] za účelem výslechu zpracovatelů znaleckého posudku. Dne [datum] bylo jednání nařízeno na [datum] z důvodu žádosti zástupce žalobkyně. Dne [datum] bylo jednání nařízeno na [datum] z důvodu přípravy znalců na doplnění posudku znaleckého ústavu. Dne [datum] proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na [datum] za účelem opětovného předvolání znalce ze znaleckého ústavu. Dne [datum] proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na neurčito. Z důvodu rezignace [tituly před jménem] [jméno FO] byla věc přidělena opatřením předsedy soudu nové soudkyni dne [datum]. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na [datum] za účelem pokračování v dokazování. Dne [datum] požádal zástupce původního žalobce o odročení jednání z důvodu mimosoudního vyřešení sporu a dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět za souhlasu žalobkyně, řízení bylo usnesením ze dne [datum] zastaveno pro zpětvzetí žaloby, usnesení nabylo právní moci dne [datum].

5. Pokud žalobkyně požadovala navýšení základní částky o 10 % dle § 31a odst. 3 písm. e) zák. č. 82/1998 Sb., za význam předmětu řízení pro žalobkyni, kdy dlouhodobá nejistota o výsledku sporu představovala sama o sobě významný zásah do jejího dalšího působení, přes poučení okresního soudu u jednání žalobkyně neprokázala tyto skutečnosti žádným relevantním důkazem (srov. rozsudek NS ze dne 16. 11. 2010 sp. zn. 30 Cdo 2800/2009), proto v tomto směru neunesla své břemeno důkazní.

6. Po právním zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu okresní soud dospěl k závěru, že se v daném případě jednalo o nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce civilního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo 9 let, 2 měsíce a 17 dní (od [datum], kdy byl žalobkyni doručen platební rozkaz spolu se žalobou, neboť od daného okamžiku začíná nejistota ohledně výsledku řízení, do nabytí právní moci konečného rozhodnutí dne [datum]), čímž bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces, totiž právo žalobkyně, aby její věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době. Otázku přiměřenosti délky řízení soud posoudil v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (např. rozsudek ESPL ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. 3. 1999, § 40, rozsudek ESPL ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. 12. 1983, § 37). V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii dne 29.března 2006, § 93). V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy.

7. Dle názoru okresního soudu je v daném případě dána odpovědnost státu za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., neboť byla porušena povinnost státu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Okresní soud měl rovněž za to, že nepostačí pouhé konstatování porušení práva na přiměřenou dobu pro vydání rozhodnutí (např. omluvou), ale je třeba odškodnit nemajetkovou újmu poskytnutím peněžité satisfakce.

8. Při určení výše finanční náhrady soud prvního stupně vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 58/2011 (dále jen „Stanovisko Nejvyššího soudu“), které určuje výši základní náhrady v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč ( cca 600-800 EUR) za jeden rok řízení, tedy 1 250 Kč až 1 667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení, za první 2 roky řízení dohromady 15 000 Kč až 20 000 Kč. Nejvyšší soud považuje za nezbytné zohlednit to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, proto počáteční doba řízení (kterou možno považovat ještě za přiměřenou) není odškodňována ve stejné výši jako doba ji přesahující. Při stanovení základní částky hraje roli zejména celková doba řízení (srov. Stanovisko Nejvyššího soudu, oddíl V). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni náleží náhrada nemajetkové újmy v základní částce 139 633 Kč (17 000 Kč za první 2 roky řízení, 17 000 Kč za každý další rok řízení (7x), 1 412 Kč x 2měsíce, 47 Kč za 17 dní), tedy v polovině uvedeného rozpětí, neboť řízení bylo celkově extrémně dlouhé (jeho délka byla násobně delší, než bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), k průtahům způsobeným tím, že věc projednávali 4 soudci a jednání byla stále odročována bez vyhlášení konečného rozhodnutí, zcela zjevně došlo.

9. Základní výši zadostiučinění okresní soud přizpůsobil okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zák. č. 82/1998 Sb, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, dostupný na www.nsoud.cz). Podle uvedených kritérií, která jsou neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. S přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci však lze ve výjimečných případech uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, dostupný na www.nsoud.cz). Pokud jde o výčet hledisek podle § 31a odst.3 písm. a) až e) zák. č. 82/1998 Sb., jedná se o výčet demonstrativní, avšak zpravidla jde o hlediska, jejichž zohlednění postačí pro náležité posouzení výše přiměřeného zadostiučinění.

10. Kritérium složitosti věci dle písm. b) odst. 3 § 31a zák. č. 82/1998 Sb. podle názoru okresního soudu odůvodňuje zvýšení základní částky o 5 %, neboť věc nebyla složitá co do předmětu řízení po skutkové stránce a nebyla složitá ani po procesní stránce, neboť řízení probíhalo pouze v jedné instanci soudní soustavy a jednalo se o případ bez mezinárodního prvku. Kritérium jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy dle písm. c) odst. 3 § 31a zák. č. 82/1998 Sb. dle názoru okresního soudu odůvodňuje zvýšení základní částky o 5 %, neboť žalobkyně nepřispěla k nárůstu délky řízení svou nečinností, když řádně reagovala na výzvy soudu. Pokud jde o nevyužití prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení spočívající v nečinnosti orgánu, není obecně povinností účastníků vést soudní orgány k dřívějšímu rozhodnutí, neboť vydat rozhodnutí v přiměřené době je obecnou povinností těchto orgánů. Kritérium postupu soudu během řízení podle písm. d) odst. 3 § 31a zák. č. 82/1998 Sb. dle názoru okresního soudu odůvodňuje zvýšení základní částky o 10 % z důvodu tzv. průtahů v řízení pro bezdůvodnou nečinnost, svévoli a neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřízení věci, zejm. delší doba mezi jednotlivými jednáními, opakované odročení jednání a prodlevy při přidělování spisu jinému soudci. Nelze pominout, že již žalovaná při výplatě odškodnění zvýšila z tohoto důvodu základní částku o 20 %, tudíž celkové navýšení činí 30 %. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobkyni dle písm. e) odst. 3 § 31a zák. č. 82/1998 Sb., okresní soud uzavřel, že navýšení základní částky z tohoto důvodu není důvodné, neboť se nejednalo o řízení, v němž by se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumoval (např. řízení trestní, pracovněprávní spory, věci týkající se osobního stavu, zdraví nebo života) a žalobkyně přes poučení soudu dle § 118a odst.3 o. s. ř. neunesla své břemeno důkazní, když neprokázala v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k určování výše přiměřeného zadostiučinění právnickým osobám, že byla ohrožena její dobrá pověst, nejistota v plánování rozhodování, rozkol ve vedení společnosti, úzkosti a obtíže způsobené členům vedení společnosti a skutečnost, že žalovaná částka měla negativní dopad na chod, existenci a další působení žalobkyně.

11. Okresní soud tak základní částku ve výši 139 633 Kč navýšil o 20 %, tj. o částku 27 927 Kč a shledal přiměřeným zadostiučiněním částku ve výši 167 560 Kč. Odečtením vyplaceného zadostiučinění ve výši 134 750 Kč, má tak žalobkyně právo na zaplacení částky ve výši 32 810 Kč a okresní soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu co do zaplacení částky 53 444 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, okresní soud žalobu v tomto rozsahu zamítl, neboť se žalovaná dosud nedostala do prodlení s výší zadostiučinění přiznaného tímto rozsudkem. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 18 819 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

12. Proti výroku I. a na něm závislém výroku III. podala žalovaná odvolání. V něm zdůraznila, že žalobkyní uplatněná základní částka ve výši 17 000 Kč neodpovídá judikatuře a při posouzení jednotlivých kritérií nepostupoval okresní soud správně, pokud přistoupil ke zvýšení základní částky o 10 % za jednání žalobkyně, která dle okresního soudu nepřispěla k průtahům. Žalovaná ani při vyplacení částky 134 750 Kč nedospěla k závěru, že je třeba základní částku bez dalšího zvýšit o 20 %, kdy z tohoto závěru vycházel okresní soud při stanovení výše zadostiučinění. Dle žalované pak nelze obecně odškodňovaný nesprávný úřední postup odškodnit ,,dvakrát“, kdy okresní soud zvýšil základní částku na nedůvodné průtahy. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok I. změnil tak, že se žaloba i v této části zamítá, případně aby rozsudek v napadené části zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

13. Proti části výroku II., kterým byl zamítnut nárok žalobkyně na požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 32 810 Kč ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení a na něm závislém výroku III. o nákladech řízení podala odvolání žalobkyně. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, dle kterého se žalovaná dosud neocitla v prodlení, kdy u příslušné organizační složky státu uplatnila svůj nárok na odškodnění dnem [datum] a zákonem předvídána lhůta k vyplacení uplynula dne [datum]. Od [datum] je tak žalovaná v prodlení. Pokud okresní soud stanovil odměnu za zastupování žalobkyně za úkony učiněné po [datum] nevzal v úvahu změnu advokátního tarifu a výše náhrady nákladů řízení by dle žalobkyně měla činit částku 20 271 Kč. Navrhla, aby odvolací soud v napadené části rozsudek okresního soudu změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32 810 Kč od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 20 271 Kč.

14. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání byla podána osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), jsou přípustná (§ 202 o. s. ř.), byla podána v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání účastníků jsou zčásti důvodná.

15. Dle § 1 odst. 1 a 3 zákona o odpovědnosti za škodu, stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Dle § 2 zákona o odpovědnosti za škodu, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

17. Dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za škodu Stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

18. Dle § 5 písm. b zákona o odpovědnosti za škodu, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

19. Dle § 6 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o odpovědnosti za škodu, ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Úřadem podle odstavce 1 je [Anonymizováno], došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

20. Dle § 13 zákona o odpovědnosti za škodu, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. Dle § 14 odst. 1 a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu, nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

22. Dle § 15 zákona o odpovědnosti za škodu, přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Dle § 31a zákona o odpovědnosti za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Odvolací soud vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci dospěl ke shodnému závěru, že v daném případě je třeba odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně poskytnutím peněžní satisfakce. Dle odvolacího soudu však je třeba při stanovení její výše vycházet ze základní náhrady ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 15 000 Kč za první dva roky předmětného řízení. Odvolací soud neshledal v konkrétním případě okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení základní částky v polovině shora uvedeného rozmezí.

25. Při posuzování jednotlivých kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu, odvolací soud narozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nelze zvýšit základní částku o 5 % z důvodu, že věc ,,nebyla složitá“. Předmětem řízení byla sleva ze sjednané ceny díla ve výši 978 316 Kč a bez dalšího nelze tuto věc považovat za právně jednoduchou. Skutečnost, že v daném řízení okresní soud nesoustředěně vedl řízení a v zásadě k věci jako složité nepřistupoval, je okolností, která je zohledněna v rámci hodnocení postupu soudu. Dle odvolacího soudu nelze zvýšit o 5 % základní částku z důvodu, že žalobkyně nezpůsobila průtahy v řízení. Tato okolnost se předpokládá a nelze za takové chování žalobkyni přiznat zvýšení základní částky. Odvolací soud však dospěl k závěru, že je třeba zvýšit základní částku o 20 % z důvodu postupu soudu v předmětném řízení, kdy bez ohledu na skutečnost, že s ohledem na změnu obsazení senátu došlo k potřebě znovu se s věcí seznamovat, lze postup soudu shledat nesoustředěným a nevedoucím v očekávané době k rozhodnutí ve věci. Žalobkyni tak náleží částka 18 000 Kč za jeden rok předmětného řízení, resp. 18 000 Kč za první dva roky předmětného řízení. Žalovaná se do prodlení dostala dnem [datum], když žalobkyně uplatnila nárok dne [datum] a uplynutím lhůty šesti měsíců se žalovaná ocitla v prodlení, kdy žalobkyní uplatněná výše požadovaného úroku z prodlení odpovídá zákonné sazbě k datu prodlení. V části požadovaného zákonného úroku z prodlení tedy shledal odvolací soud nárok žalobkyně důvodný, kdy však je třeba zohlednit výši přiznaného zadostiučinění a toliko z této částky lze úrok z prodlení přiznat.

26. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené stanovil za řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] přiměřené zadostiučinění ve výši 158 338 Kč, když při zohlednění částečného plnění žalovanou ve výši 134 750 Kč, pak nárok žalobkyně činí částku 23 588 Kč.

27. Odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) potud, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 9 222 Kč, jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), ve výroku II. změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) potud, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 588 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak jej v napadené části výroku II. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

28. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla se svým nárokem, jehož výše závisela na úvaze soudu úspěšná a náleží jí tak náhrada nákladů řízení v plné výši. Žalovaná je tak povinna žalobkyni uhradit na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 27 710 Kč sestávající se z celkem [hodnota] úkonů právní služby, kdy příprava a převzetí zastoupení dne [datum] a podání žaloby ze dne [datum] jsou honorovány na odměně částkou ve výši [částka] (dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen AT), za dalších pět úkonů (tj. replika k vyjádření žalované, účast u jednání před soudem prvního stupně, sepis odvolání, vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu) náleží žalobkyni odměna ve výši [částka], tj. [částka] za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5, § 9a odst. 2 písm. a ) AT, ve znění účinném ke dni provedení úkonu, kdy tarifní hodnotou je výše přiznaného plnění, tj. částka [částka]. Úkon žalobkyně ze dne [datum], tj. vyjádření k vyjádření žalované nepovažuje odvolací soud za účelně vynaložený náklad. Součástí náhrady nákladů řízení pak jsou dále režijní paušály v celkové výši [částka] (tj. za dva úkony před 1. 1. 2025 ve výši 300 Kč a za pět úkonů po 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby dle § 13 odst. 1, 4 AT), náhrada za promeškaný čas v rozsahu v rozsahu [Anonymizováno] půlhodin v celkové výši [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a/ AT), cestovné na trase [adresa] v celkové výši [částka], daně z přidané hodnoty ve výši [částka] a soudního poplatku ze žaloby ve výši [částka]. Žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], [Anonymizováno].

Poučení