84 Co 185/2025 - 288

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radka Pavelky a soudců Mgr. Pavla Suchého a JUDr. Leony Výborné ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] pro žalobu na ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. ledna 2025, č. j. 32 C 64/2024-236, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 14 289,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokáta se sídlem v [adresa].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Děčíně (dále jen okresní soud či soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se poškozování pověsti žalobce a protiprávního jednání spočívajícího v rozšiřování nepravdivých údajů o žalobci spočívajících v učiněných pomluvách ohledně jeho údajné nezákonné, dále povinnost uveřejnit v měsíčníku [Anonymizováno] ve znění: „[jméno FO], nar. [Datum narození žalované]dopustila nepravdivého obvinění pana [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce], bytem [adresa], z údajného nezákonného podnikání a tímto se [jméno FO], nar. [Datum narození žalované] panu [jméno FO], nar. 27. 5. 1968 omlouvá za své protiprávní jednání a zavazuje se jej na příště zdržet,“ dále povinnost zaplatit přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za způsobenou nemajetkovou újmu spočívající v poškození pověsti žalobce a v rozšiřování nepravdivých obvinění o žalobci (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 18 547,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).

2. V daném případě se žalobce domáhal ochrany osobnosti a náhrady nemajetkové újmy ve shora uvedeném rozsahu, kdy uvedl, že je vlastníkem nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí pro obec [adresa], katastrální území [adresa] na listu vlastnictví číslo [hodnota], jehož součástí je stavba budovy č. p. [Anonymizováno], kde žalobce bydlí společně se svým synem. Zároveň zde provozuje na základě živnostenského oprávnění krátkodobé ubytování, mimo jiné také pro rodiny s dětmi. Ob jeden dům se nachází dům číslo [hodnota], ve kterým bydlí žalovaná se svým manželem a synem. Žalobce tvrdil, že žalovaná vědomě šíří nepravdivé informace a pomluvy o žalobci, že údajně provozuje nelegální ubytování a podniká ve svém domě, hosty ubytovává na černo a nezákonně s tím, že to žalobce ví a že hosté tam nemají co dělat. Žalobce v žalobě konkrétně popsal následující incidenty: Dne 18. 7. 2020 se host žalobce [jméno FO] žalobce přišla zeptat, jestli správně parkuje. Žalobce s ní vyšel před jeho dům a žalovaná žalobce začala před jmenovanými a dalším svědkem a hostem [jméno FO] obviňovat, že je provoz penzionu nelegální, že žalobce nabízí a provozuje ubytování načerno. Dne 5. 7. 2020 žalovaná tvrdila hostu žalobce, panu [jméno FO], že je a všechny ostatní hosty ubytovává nezákonně, manžel žalované na žalobce křičel, že by se měli stydět za to, co udělal své ženě a dětem. V letech 2020 až 2021 žalovaná tvrdila před domem žalobce paní [jméno FO], že u něho nesmí pracovat, když je dům žalobce rodinný dům, že je to nezákonné. Dne 25. 7. 2021 žalovaná přes plot z pozemku žalobcova souseda křičela na snídající hosty na terase žalobcova domu, že nesmějí být na zahradě ani u jezírka, že je to vše nelegální. Dne 24. 7. 2021 žalovaná křičela na hosty rodinu [Anonymizováno] s malými dětmi, že se nesmí procházet po zahradě a koupat v jezírku, že mohou využívat jenom dům. Dne 31. 7. 2022 žalovaná na žalobce hystericky křičela od plotu z pozemku souseda, že hosté nesmějí využívat parkoviště na zahradě žalobce, že to nemá povolené od úřadů. Později žalovaná křičela od plotu žalobce na koupající se děti u jezírka, že se nikdo nesmí koupat v jezírku, že to není od úřadu povolené. Dne 24. 7. 2021 žalovaná křičela na ubytované hosty z pozemku souseda, že nesmějí venčit pejska na louce žalobce, že to je podvod, jestli jim nabízí žalobce k užívání i zahradu, a že zavolá policii, že jsou úplně blbí, když sedli na podvod žalobci. Dne 31. 8. 2019 žalovaná křičela na hosty žalobce [jméno FO] a její 2 kamarádky, že tu nemají co dělat, že tu nejsou povolené venkovní aktivity hostů na pozemku žalobce. Dne 22. 8. 2019 žalovaná hlasitě zblízka z hranice pozemků žalobce obtěžovala rodinu [jméno FO], že dělají pořád hluk, že jsou tady nelegálně, že je ubytování neoficiální, že tady nemají co dělat. Během dopoledne ještě křičela na hosty ze své zahrady, že jestli děti uslyší, zavolá policii. Dne 17. 8. 2019. se uskutečnil pobyt nadace člověk v tísni. Žalovaná se dopustila udání a obtěžování dětí. Ráno děti s doprovodem snídaly na louce žalobce v lesíku patřící žalobci. Žalovaná s jejím manželem ze sousedního pozemku hlasitě šířila pomluvy, že jsou tam děti nelegálně, že žalobce nemá oprávnění na provoz ubytování, že tam nemají co dělat, ať vypadnou. Fotili si jednotlivé děti i doprovod jako celek vyhrožovali, že to bude mít dohru, že se o to postarají. Mělo jít o hezké ráno, když se děti měly v klidu najíst. Vedoucí akce nadace se obávala negativní medializace jejich výletů. Obávají se jakékoliv negativní zprávy o nich a špatném obrazu na veřejnosti. Dne 6. 8. 2019 žalovaná pomlouvala žalobce na silnici paní [jméno FO]. Žalovaná jí tvrdila, že žalobce provozuje nezákonně podnikání, že je dokonce trestně stíhaný. Dne 9. 7. 2020, když si děti hrály na louce žalobce přítomnosti jejich matek, křičela žalovaná z hranice pozemků, ať zavřou hubu, nebo že jim ji rozbije, že to není povolené, aby tady byly. Dne 27. 5. 2020 žalovaná napadla hosty žalobce [jméno FO] s přítelem, že jsou kreténi, že tady nesmějí být jako její reakce na to, že se děti koupaly v jezírku na zahradě žalobce. Dne 22. 8. 2019 žalovaná obtěžovala hosta [jméno FO], že se ozývají ze zahrady hlasy a oznamovala mu další pomluvy na osobu žalobce včetně nelegálního podnikání v domě. Dne 5. 8. 2019 na udání žalované přijela hlídka policie šetřit, že hosté žalobce stanují na pozemku lesů ČR v lese, že jim žalobce pouští hlasitou reprodukovanou hudbu diskotéku, že provozuje nepovolené nelegální stanováním lesních pozemcích patřících žalobci. Nic z toho hlídka nezjistila. Žalobce je pozval dál na zahradu. Dne 3. 4. 2021 žalovaná udala žalobce na linku 158. Policie znovu provedla na místě kontrolu pracovních smluv ubytovaných hostů na pracovním pobytu. Dne 2. 4. 2021 opět udání žalované na 158, že jsou u žalobce lidé nelegálně a žalobce nemá oprávnění ubytovávat. Nezjištěny žádné závady. Ve dnech 11 a 12. 8. 2022. žalovaná na hranici pozemku na louce fotila děti při lezení a vykřikovala pomluvy, že jsou tyhle aktivity u žalobce načerno, nepovolené, také, ať se děti nahlas nesmějí. Dne 18. 8. 2022 ubytovaná rodina pana [jméno FO] střílela z luku na louce žalobce do terče. Žalovaná je z hranice pozemku fotila a natáčela video. Když se proti jejímu jednání ohradili, prohlásila, že na to má právo, že tady nemají co dělat, že jsou na cizím pozemku. Že žalobce tvrdí policii, že to tady nevykonává a že se tady nesmí střílet ze střelných zbraní. Dne 4. 9. 2022 žalovaná fotila děti z hranice pozemků a přitom křičela, že žalobce to tady provozuje nezákonně, přesvědčuje úřady, že jeho pozemek nikdo neužívá. Nikdo tady nemá být. Dne 10. 8. 2023 se ubytované s maminkou [jméno FO] a jejich babičkou [jméno FO] houpaly na houpačce na louce žalobce. Žalovaná ze svého pozemku co nejblíže na ně křičela hystericky, že snad není pravda, co si tady dovolují, že tam nemají co dělat. Žalobce to provozuje načerno, nemá povolení od úřadu. Po příchodu žalobce žalovaná pokračovala, že čistírna odpadních vod je nedostatečná. A že to všechno není od úřadu povolené. Manžel žalované natáčí na videozáznam a fotí bez souhlasu všech zúčastněných. Na dotaz žalobce, co tady děláte, křičí manžel, že nechtějí nic vědět a slyšet, nechtějí být jeho atrakcí. Žalovaná křičí na žalobce i na hosty, že na pozemku nemá nikdo co dělat, provozuje se ubytování načerno a že žalobce to dobře ví, úřadům lže, že hosté nepoužívají jeho zahradu, má nedostatečnou čistírnu odpadních vod. Žalobce jim odpovídá, že jeho provozovna je pravidelně kontrolována a vždy v pořádku. Dne 2. 9. 2023 je u žalobce ubytována organizovaná skupinka mladých hasičů s některými rodiči a vedoucími. Manžel žalované podrobuje paní ze skupiny výslechu, kde bydlí, kolik jich je, co tam dělají, jestli pracovně nebo rekreačně, vytváří v nich dojem, že se dopouští něčeho nelegálního, že má žalobce v tomto ubytovacím zařízení povoleno na ubytování maximálně 7 osob a že je jich více, a proto musí nafotit a pořídit video. Bez ostychu a pocitem nepostižitelnosti zaujme pozici před brankou fotí a natáčí všechny děti procházející brankou na pozemku žalobce. Později žalovaná na své obchůzce rutinně fotí vozidla na pozemku žalobce. Dne 16. 9. 2023. Vrcholil hudební festival [Anonymizováno] v [Anonymizováno] na koupališti, kdy se stupňoval dunění a štěkali psi v celé vesnici. Manžel žalované řval ze svého pozemku. Z místa co nejblíže německé rodině s dětmi, které střílely z luku do terče v bezpečné směru v prostoru louky žalobce, anglicky, aby odsud vypadly, že tady nemají co dělat, aby šly domů. Jeho verbální atak trval tři minuty, později přišla žalovaná s manželem za zády v silném záchvatu od branky žalobce, kdy verbálně útočila v angličtině na německé děti v zahradě, které si nehlučně hrály, jezdily na koloběžce a dívaly se na rybičky, kdy křičela na celou tichou vesnici, že to snad není pravda a není to možné, křičela na děti, aby byly zticha. Aby okamžitě šly domů, vypadly ze zahrady, že tam nemají co dělat. S tím, že to není penzion, ale normální dům. Do konfliktu vstoupil soused [jméno FO], snaží se žalovanou zklidnit tím, že ji posílá do prdele. Vyčítá jí, že na místě řve, že to dělá skoro každý den a že tam byl klid a žalovaná s manželem dělají bordel. Žalovaná mu odsekla, že je soused už taky sere a pokračovala v útocích na děti. Žalovaná dále vtrhla k sousedovi, kde mu 15 minut obšírně sdělovala pomluvy, že žalobce je špatný člověk a je potřeba proti němu bojovat, že kvůli žalobci mají [jméno FO] malý důchod, že kvůli žalobci je jejich dům neprodejný, Městský úřad v [Anonymizováno] i policie v [adresa] jsou všichni zkorumpovaní, že napíše na ministerstvo a že budou s manželem proti žalobci bojovat až do úplného konce. Dle sousedů se v nich žalovaná snažila probudit nenávist vůči žalobci.

3. Žalobce uvedl, že ataky ze strany žalované trvají řadu let a stupňují se. Žalobce je z útoků nešťastný, provozuje ubytovací služby, je též instruktorem horolezeckých aktivit a vodních sportů. Pracuje i s dětmi a jejich rodiči. Žalobce se tak obává, že kvůli pomluvám žalované lidé přestanou využívat služeb žalobce. Také se dostává do psychického tlaku a obává se vykonávat shora uvedené aktivity, aby nebyl nakonec nařčen a nebyl spojován s tím, že své podnikání provozuje v rozporu se zákonem. Žalovaná dále o žalobci tvrdila, že se rovněž dopouští dotačních podvodů, své ubytované hosty podvádí, chce na svém pozemku stavět sruby. Je cílem žalované jednoznačně znepřátelit všechny možné osoby se žalobcem a poškodit u podnikání, zničit jeho dobrou pověst a vztahy se sousedy a spoluobčany. Žalobce podal i trestní oznámení. V současné době probíhá prověřování žalované. Žalovaná se dlouhodobě dopouští protiprávního jednání vůči žalobci s úmyslem likvidace žalobce jakožto člověka ve všech směrech, které s ním existenčně souvisí. Žalovaná se snaží, jakýmikoliv prostředky vykořenit osobu žalobce z jeho domu na [adresa]. Ačkoli bylo mnohokráte zjištěno všemi dotčenými úřady, policií, městskou policií a Městským úřadem v [Anonymizováno], že provozuje žalobce své podnikání zcela v souladu se všemi předpisy a zákonnými normami s tím souvisejícími. Jednáním žalované jsou porušována osobnostní práva žalobce. Kvůli němu je žalobce traumatizovanou, poškozovanou a likvidovanou obětí s hrubými nezákonnými zásahy do jeho osobnostních práv. Současně žalobci vzniká nemajetková újma, neboť pomluvami došlo k zásahu do jeho přirozených práv. Žalovaná svým jednáním způsobila narušení dobrého jména žalobce a jeho pověsti, a to v rovině osobní i podnikatelské. Újmu žalobce vyčíslil částkou 50 000 Kč, kdy žalobce z důvodu protiprávního jednání žalované musel vyhledat právní pomoc, čímž mu vznikla škoda spočívající v účelně vynaložených nákladech právního zastoupení a nákladech soudního řízení. Při jednání okresního soudu následně žalobce upřesnil, že žalobou uplatněné nároky se vztahují pouze k šíření nepravdivých informací o žalobci šířených žalovanou, tedy k pomluvám o nelegálnosti jeho podnikání. Ostatní okolnosti žalobce uvedl jen pro dokreslení okolností případu.

4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Vznesla námitku promlčení tvrzeného zásahu do osobnostních práv žalobce, ke kterým došlo před 25. 3. 2021. Žalobce zásah do osobnostních práv neprokazuje, výroky jsou spekulativní, vytržené z kontextu a překroucené. Ke zhoršení vztahu účastníků došlo, když žalobce začal ve svém domě provozovat krátkodobé ubytovací služby o kapacitě až 20 osob, což narušilo soukromí žalobkyně kvůli hluku a odpadkům. Zákazníci žalobce nerespektují pravidla parkování a parkují všude možně. Pozemky žalobce nejsou oploceny, tudíž zákazníci žalobce často vstupují na pozemek žalované, kde nechávají odpadky a vykonávají potřebu. Na pozemek žalované dále dopadají šípy z luku s ostrými kovovými hroty, které střílejí zákazníci žalobce, což ohrožuje život a zdraví, žalované její rodiny a zvířat. Žalobce dále provozuje lezecké zařízení vysoké 7 metrů. Zákazníci pak mají privátní život žalované a její rodiny jako na dlani. Žalobce dále poskytuje na svém pozemku prostor pro stanové tábory, kdy se na pozemku žalobce aktivně pohybuje až 25 osob, které hrají fotbal, dělají hluk a vstupují na pozemek žalované. Žalobce se dostává do konfliktu i se svými vlastními zákazníky. Když žalovaná a ostatní sousedé žalobce žádali, aby omezil své poskytování služeb či učinil opatření k zamezení negativním důsledkům, odvětil žalobce, že hosté pouze užívají života a jsou šťastní, proto jsou hluční. Žalovaná se proto pokusila chránit svá práva všemi zákonnými dostupnými prostředky, neboť se podstatně zhoršila kvalita života žalované a její rodiny. Jen ze skutečnosti, že kontrolující orgány nenašly pochybení žalobce, nelze dovozovat, že podněty ze strany žalované byly šikanovány nebo měly dokonce zasáhnout do osobních práv žalobce. Podněty různým orgánům byly za účelem ochrany subjektivních práv žalované, proto jejich účel nebyl zneužívající. Žalovaná především poukázala na skutečnost, že nemovitost žalobce je rodinný dům určený k trvalému bydlení, nikoli v provozu penzionu nebo ubytovacích služeb. Nemovitost, žalobce dodnes kolaudační povolení na provoz ubytovacích služeb nemá. Žalobce si chtěl navíc v roce 2021 postavit na zahradě 5 m vysoký altán. Žalovaná se sousedy proti záměru brojila ve správním řízení a byla částečně úspěšná. Stavba nakonec povolena byla, nicméně nedostala povolení k provozu ubytovacích služeb. Žalobce, ale stavební činnost začal provozovat bez jakéhokoliv povolení. O stavební povolení požádal, až když stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby. I kdyby údajná tvrzení žalované nebyla vždy zcela přesná uvedené skutečnosti dle žalované představy, legitimní základ pro svobodu projevu, která nevybočuje z mezí společenské diskuze, kdy žalovaná pouze shrnuje, interpretuje informace, které jsou ve svém základu pravdivé. Žalovaná dále uvedla, že údajné výroky zmiňované v žalobě jsou mimořádně vágní a jejich obsah nemůže zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Žalovaná má ústavně chráněnou svobodu projevu. Poukazuje na to, že ne každá nepravdivá informace může apriori způsobit zásah do osobnostních práv. Citované výroky nedosahují takové intenzity, aby byly schopny zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Žalobce netvrdí ani neprokazuje, že by výroky žalované někoho ovlivnily či zhoršily povědomí o osobě žalobce. Žalovaná svými údajnými výroky pouze vyjádřila své pohoršení nad tím, že žalobce provozuje ubytovací služby bez kolaudačního povolení, případně provádí stavby v rozporu se stavebními předpisy. Výroky tedy nevybočují z pravidel pro přiměřenou kritiku jejich forma ani intenzita nedosahují takové závažnosti, aby poškodily dobré jméno nebo pověst žalobce. Žalovaná poukázala na to, že není dán nárok na omluvu ani na peněžitou náhradu. Žalobce netvrdí, v čem nemajetková újma spočívá. Žalobci dle žalované žádná újma nevznikla a údajné jednání žalované nemělo pro žalobce žádné následky.

5. Okresní soud vycházel při zjištění skutkového stavu z nesporného tvrzení účastníků, že žalobce ve své nemovité věci, a to stavbě č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa] v katastrálním území [adresa] žalobce poskytuje ubytovací služby, ačkoli je dům zkolaudovaný jak rodinný dům.

6. Soud prvního stupně se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení, kdy osobnostní práva žalobce se dle § 612 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) nepromlčují, promlčuje se však právo na odčinění újmy způsobené na těchto právech neoprávněného zásahu do osobnostních práv, a to v obecné tříleté subjektivní lhůtě, resp. desetileté objektivní lhůtě dle § 636 o. z. Žalobcem tvrzené výroky žalované byly pronášeny soustavně, vůči jednomu okruhu osob, a to vůči hostům žalobce, státním orgánům a sousedům, kdy žalovaná opětovně měla sdělovat tutéž informaci, tedy dle žalobce nepravdu o jeho nelegální podnikatelské činnosti. Okresní soud dospěl k závěru, že jednotlivé výroky, pokud by byly prokázány, spoluvytváří jednotnou újmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1752/2019 ze dne 17. 12. 2020 či sp. zn. 25 Cdo 2422/2019 ze dne 15. 4. 2021), a to zvláště za situace, kdy jednotlivé výroky žalované, pokud byly hodnoceny samostatně, by nemohly dle názoru soudu dosáhnout takové intenzity, aby jednotlivý výrok sám o sobě byl způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce, když výroky nebyly pronášeny veřejně, tedy neomezenému okruhu třetích osob, ale vždy v osobním rozhovoru. Až soustavné tvrzení uvedených okolností jsou způsobilé zásahu do osobnostních práv. Jelikož poslední výrok byl tvrzen v roce 2023, je vyloučeno, aby žalovaný nárok byl promlčen, neboť nemohla uplynout subjektivní tříletá promlčecí lhůta. Pokud by tedy výroky žalované, jak je tvrdí žalobce, byly prokázány, nemohl by být nárok žalobce promlčen a námitka promlčení by musela být shledána jako nedůvodnou.

7. Následně se okresní soud zabýval tím, zda jednotlivé dílčí skutky, které žalobce označil v žalobě, pokud by bylo prokázáno, že k nim skutečně došlo, tedy, že žalovaná uvedené výroky pronesla, zda by mohly zasáhnout do osobnostních práv žalobce.

8. Uvedl, že pod pojmem neoprávněný zásah je třeba rozumět „jednání směřující proti osobní i mravní integritě fyzické osoby, které je objektivně způsobilé snížit její důstojnost, vážnost a čest, které ohrožuje její postavení a uplatnění ve společnosti“ (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002 sp. zn. 28 Cdo 983/2002). Aby bylo možno domáhat se svého práva při zásahu do všeobecného osobnostního práva, je nutné, by byly kumulativně splněny následující podmínky, kterými jsou neoprávněnost zásahu, tedy rozpor s objektivním právem; objektivní způsobilost zásahu ohrozit nebo porušit všeobecné osobnostní právo a dále příčinná souvislost mezi ohrožením či porušením všeobecného osobnostního práva a neoprávněným zásahem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2024 sp. zn. 30 Cdo 179/2004).

9. Dle soudu prvního stupně v daném případě v kolizi stojí na jedné straně ústavně zaručené právo žalobce na ochranu soukromí, důstojnosti, dobrého jména, cti a dobré pověsti, na druhé straně svoboda projevu žalované. K tomuto konfliktu základních práv se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 3. 2. 2015 sp. zn. II. ÚS 2051/14, kdy uvedl, že „při řešení kolize mezi základním právem na svobodu projevu a základním právem na ochranu důstojnosti a cti jednotlivce musí být brána v potaz zejména 1. povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový soud), 2. obsah výroku (např. zda jde o projev ‚politický‘ či ‚komerční‘), 3. forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní, či dokonce vulgární), 4. postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou, či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou - typicky ‚hvězdy showbyznysu‘), 5. zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6. chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama ‚vyprovokovala‘ či jak se posléze ke kritice postavila), 7. kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně 8. kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relativní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu.“ Ústavní soud dále uvedl, že tento výčet není taxativní.

10. Soud prvního stupně se tedy zabýval povahou výroků, kdy žalovaná opakovaně sdělovala třetím osobám, zejména hostům žalobce, že jeho podnikání je nelegální a zabýval se tím, zda se jedná o skutkové tvrzení anebo hodnotící soud. Žalobce sice tvrdil, že jeho činnost kontrolovaly nejrůznější orgány, avšak jen ze skutečnosti, že tyto nikdy neshledaly žádné pochybení v činnosti neznamená, že by bylo možno výrok žalované hodnotit jako nepravdivé skutkové tvrzení. Jak totiž uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 3. 2. 2015 sp. zn. II. ÚS 2051/14, „tvrzení, že určité jednání je nezákonné, však nelze s ohledem na diskursivní povahu práva označit za ‚čisté‘ skutkové tvrzení. Právě naopak – to, zda určité jednání má být považováno za souladné či rozporné s právem, může být –a začasté také bývá – předmětem legitimních sporů, ať již praktických či akademických. Pokud tak např. autor v odborném článku označí určité jednání (resp. právní názor, který by toto jednání odůvodnil) za protiprávní, nelze takové tvrzení podrobovat testu pravdivosti jako klasické skutkové tvrzení. Mnohem spíše lze toto tvrzení označit za hodnotový soud, resp. za vyslovení názoru vyjadřujícího přesvědčení autora o tom, jak má být právo interpretováno. Podobně, určité rozhodnutí orgánu veřejné moci se nejprve jeví jako zákonné (presumpce správnosti), nicméně později je na základě přezkumného řízení zrušeno, a bude tak postaveno najisto, že se jednalo o rozhodnutí nezákonné. Proto může být v konkrétním případě významné nejen to, jaký výrok byl učiněn, nýbrž také, v který časový okamžik.“ Ostatně úvahu Ústavního soudu lze zobecnit ve známé právnické přísloví, podle kterého, pokud se setkají dva právníci, mají minimálně tři právní názory. Výroky žalované o tom, že podnikatelská činnost žalobce je nelegální, tedy dle názoru okresního soudu není skutkovým tvrzením, ale hodnotícím soudem. Ostatně nemůže být vyloučeno, že například změnou judikatury či závazných stanovisek orgánů státní správy může dojít ke změně zavedené praxe kontrolních orgánů. Výroky tedy mají povahu hodnotícího soudu, u kterého nelze bez dalšího zkoumat jeho pravdivost, nicméně i tak je třeba zkoumat, zda se hodnotící soud žalované zakládá na pravdivém základě.

11. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobce poskytuje ve svém domě ubytovací služby, který je kolaudován jako rodinný dům. Okresní soud se tedy zabýval otázkou, zda je přijatelný výklad právních předpisů, podle kterého by nebylo možné (tj. bylo by nelegálním) poskytovat ubytovací služby v rodinném domě, tedy zda uvedený výklad je možný, byť nikoli jediný správný, nejlepší, avšak který není excesivní.

12. Okresní soud s odkazem na příslušné právní předpisy uzavřel, že ubytovací služby lze provozovat i v rodinném domě, pokud je jeho nadpoloviční plocha určena k trvalému bydlení, tedy lze ubytovací služby provozovat ve zbylé části domu. Nicméně dle názoru okresního soudu je přípustný i výklad, že nelze ve zbylé části domu provozovat ubytovací služby bez dalšího, a to s ohledem na ustanovení stavebního zákona. Ostatně § 17 odst. 4 zákona č. 455/199 Sb., o živnostenském podnikání, v platném znění, stanoví, že provozovna musí být způsobilá pro provozování živnosti podle zvláštních právních předpisů, za které lze považovat právě stavební zákon. Dle § 126 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění do 31. 12. 2023 (veškeré výroky měly být proneseny za účinnosti tohoto zákona), totiž platilo, že stavbu lze užívat jen k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu. Nevyžaduje-li stavba kolaudaci podle § 119 odst. 1, lze ji užívat jen k účelu vymezenému v povolení stavby. Dle odst. 2 citovaného ustanovení změna v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření a změna v činnosti, jejíž účinky by mohly ohrozit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí, nebo změna doby trvání dočasné stavby nebo změna dočasné stavby na stavbu trvalou, je přípustná jen na základě souhlasu nebo povolení stavebního úřadu. Ustanovení § 81 není dotčeno. Dle odst. 3 citovaného ustanovení změna v užívání stavby musí být v souladu s územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, s obecnými požadavky na výstavbu, s veřejnými zájmy chráněnými tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy.

13. Ustanovení § 126 starého stavebního zákona lze dle názoru okresního soudu vyložit tak, že ani podpoloviční podlahovou plochu rodinného domu nelze využít bez dalšího k provozování ubytovacích služeb, pokud takový účel nevyplývá z kolaudačního rozhodnutí, oznámení o užívání stavby či kolaudačnímu souhlasu, případně pokud zbytek podlahové plochy netvoří ubytovací jednotky dle § 3 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění do 31. 12. 2023, provádějící starý stavební zákon, ve kterých je poskytování ubytovacích služeb přípustné, přičemž právní úprava nestanoví, že by ubytovací jednotky musely být nutně součástí jen a pouze ubytovacího zařízení a nemohly být součástí právě rodinného domu. Lze tedy dospět k právnímu názoru, že zbytek domu, tedy menší polovina, která neslouží pro bydlení, může být použita k poskytování ubytovacích služeb jen v případě, pokud je příslušná část rodinného domu tvořena ubytovacími jednotkami. Pouze tímto výkladem lze zajistit, že účel části stavby, ve kterém mají být provozovány ubytovací služby, bude odpovídat požadavkům na požární bezpečnost, hygienické a zdravotní požadavky, zda změna neohrozí stabilitu nosných konstrukcí, zda nová funkce stavby nezatíží okolí zvýšenou dopravou, zda a jaký dopad bude mít změna užívání stavby na hluk, emise, odpady, či zda bude mít vliv na podzemní vody, a zda účel stavby bude v souladu s územním plánem, kdy soud připomíná, že dle § 18 starého stavebního zákona bylo cílem územního plánování mj. udržitelný rozvoj území, vymezení funkčního využití území, tedy určení, kde budou oblasti pro bydlení, průmyslové zóny, zeleň, dopravní infrastruktura apod.

14. S ohledem na shora uvedené okresní soud uzavřel, že provozováním ubytovacích služeb v rodinném domě bez toho, aby bylo stavebním úřadem vydáno rozhodnutí či souhlas o změně účelu stavby a bez toho, že by byla část rodinného domu rozdělena na ubytovací jednotky, je činností v rozporu se zákonem. Hodnotící soud žalované, a sice, že žalobce poskytuje ubytovací služby nelegálně, je hodnotícím soudem na pravdivém základě, který spočívá v tom, že žalobce skutečně provozuje ubytovací služby v rodinném domě a nikoli v ubytovacím zařízení či ubytovacích jednotkách v rodinném domě se nacházející, přičemž výklad právních norem, podle kterých je takové počínání nezákonné, je dle názoru okresního soudu přípustný a nikoli excesivní. Uvedené závěry tedy silně svědčí ve prospěch svobody projevu žalované.

15. Co se týče obsahu výroků, okresní soud zohlednil, že se nejedná apriori o osobní kritiku, tedy kritiku soukromého života žalobce, ale jeho podnikatelské aktivity, kdy jde o kritiku podnikání žalovaného, která má bezpochyby důsledky na své bezprostřední okolí. Platí přitom, že kritika sféry profesní či veřejné je chráněna více než kritika sféry soukromé (srov. rozsudek ESLP ve věci Dalban proti Rumunsku ze dne 28. 9. 1999, stížnost č. 28114/95, bod 50, a nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 2300/18, bod 32), což opět svědčí spíše o upřednostnění svobody projevu žalované.

16. Při hodnocení formy výroků žalované, které, pokud by byly prokázány, že se udály tak, jak je žalobce vylíčil ve své žalobě, kdy žalovaná měla v některých případech na hosty křičet, tuto formu sdělování kritiky okresní soud shledal ,,za problematickou“. Kromě toho, že žalovaná sdělovala svůj názor ohledně nelegálnosti podnikání žalobce, což je hodnotící soud na pravdivostním základě, kritika dle hodnocení okresního soudu neměla apriori znevažovat osobu žalobce, nebyla ve vtahu k žalobci nijak více vulgární, neurážela jeho osobu a vždy směřovala k podnikatelské aktivitě žalobce. Některé tvrzené výroky byly sice vulgární a obsahovaly nadávky, ty ale směřovaly k adresátům kritiky, nikoli k osobě žalobce – touto formou tak nemohla být dotčena osobnostní práva žalobce. I co do formy výroků je tedy dle názoru okresního soudu třeba mírně upřednostnit svobodu projevu žalované.

17. Při hodnocení postavení kritizované osoby, tedy zda se výrok dotýká soukromé či veřejné sféry, chování kritizované osoby a kdo výrok pronáší a kdy tak činí, okresní soud zohlednil, že žalobce není veřejně známou osobností, nicméně svou ekonomickou aktivitou jistě ovlivňuje své bezprostřední okolí, přičemž žalovaná je ob jeden dům jeho sousedkou. Žalovaná svou kritiku nesměřovala veřejně, tedy neomezenému okruhu adresátů (tedy např. tiskem či na internetu), což by mohlo být hodnoceno jako nepřiměřené, ale omezila sdělování své kritiky žalovanému, jeho hostům. I zde okresní soud upřednostnil svobodu projevu žalované.

18. Po shora rozvedeném zhodnocení jednotlivých faktorů podstatných pro posouzení důvodnosti nároku žalobce okresní soud uzavřel, že v souzené věci převažuje svoboda žalované na ochranu svobody projevu před právem žalobce na ochranu svých osobnostních práv. Výroky žalované, pokud by byly prokázány, by představovaly přípustnou kritiku a nemohly by tedy představovat nezákonný zásah do osobnostních práv žalobce. Jelikož by nebyla splněna podmínka neoprávněnosti zásahu, tedy podmínka rozporu s objektivním právem, nezabýval se okresní soud již tím, zda byla splněna podmínka objektivní způsobilosti zásahu ohrozit nebo porušit všeobecné osobnostní právo žalobce a podmínka příčinné souvislosti mezi ohrožením či porušením všeobecného osobnostního práva a zásahem a povahou požadovaných nároků.

19. Dle závěru okresního soudu, i kdyby bylo v řízení prokázáno, že žalovaná předmětné výroky skutečně prohlásila tak, jak jsou v žalobě popsány, nebyla by žaloba důvodná a tuto v celém jejím rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy žalobce zavázal povinností uhradit zcela úspěšné žalované částku 18 547,50 Kč.

20. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Dle žalobce okresní soud bagatelizoval jednání žalované, kdy jím navržení svědci byli schopni jeho tvrzení o výrocích žalované prokázat. Okresní soud však jím navržené důkazy, tj. výslechy označených svědků neprovedl. Dle žalobce se nejedná o běžný sousedský sporu, kdy on se žalovanou žádný spor nevede a toliko ze strany žalované je vůči jeho osobě vznášena nepřípustná kritika. On se žádného nezákonného jednání zmiňovaného žalovanou nedopustil a jednání žalované ve formě pomluv žalobce je vůči němu účinnější, právě s ohledem na jím provozovaní ubytovacích služeb. Zdůraznil, že škodlivé jednání ze strany žalované trvá již mnoho let a tím se žalobce dostává do psychického tlaku. Vyjádřil přesvědčení, že jsou jednáním žalované hrubě porušována jeho osobnostní práva a žalobě mělo být vyhověno. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

21. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že okresní soud správně nepřistoupil k provedení žalobcem navrhovaných důkazů s ohledem na závěr, že tvrzení žalobce nezakládá požadovaný právní nárok. Dle žalované žalobcovo tvrzení o tom, že nepodniká neoprávněně bylo následně po vydání napadeného rozsudku vyvráceno vyjádřením Magistrátu města [adresa] ze dne 2. 10. 2025, ze kterého vyplývá, že žalobce užívá dotčené nemovitosti v rozporu s územním plánem k ubytovacím účelům. Její výroky o nelegálnosti podnikání žalobce tak byly pravdivé a žalovaná tyto výroky považuje toliko za přiměřenou kritiku a tato nemůže být natolik závažná, aby narušila žalobcovo osobností právo.

22. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění – dále jen „o. s. ř.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí okresního soudu přezkoumal spolu s řízením jeho vydání předcházejícím a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

23. Dle čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

24. Dle čl. 17 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Dle čl. 4 citovaného ustanovení svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

25. Dle § 81 o. z., je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

26. Dle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

27. Odvolací soud v rámci odvolacího řízení provedl důkaz vyjádřením Magistrátu města [adresa] ze dne 2. 10. 2025, č. j. [spisová značka], ze kterého zjistil, že při řešení stížnosti, kterou podal pan [jméno FO] ve věci prověření stížnosti na nepovolené užívání stavby žalobcem, dle kterého je stavba domu č. p. [Anonymizováno] [adresa] je využívána k ubytovacím službám žalobcem v rozporu s územním plánem a správní orgán nařídí zakazující opatření zjednání nápravy v užívání stavby dle § 294 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, kdy další pochybení ze strany žalobce byla správním orgánem shledána ve výstavbě zahradního jezírka a čistírny odpadních vod.

28. Odvolací soud po doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení, které v zásadě potvrzuje správnost dílčích závěrů okresního soudu o podnikání žalobce, může zcela odkázat na podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí okresním soudem. Okresní soud vycházeje z tvrzení žalobce v žalobě nejprve podrobil přezkumu intenzitu žalobcem tvrzených zásahů do jeho osobnostních práv žalovanou a jeho závěr o tom, že tato jednání žalované nedosahují intenzity odůvodňující alespoň zčásti shledat nárok žalobce důvodným, považuje odvolací soud za správný. Za takové situace pak nemůže být za vadu řízení před okresním soudem považováno neprovedení důkazu výslechem žalobcem navržených svědků.

29. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), kdy nesprávnosti nebyly shledány ani v nákladovém výroku.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak rozhodl tak, že žalobce je povinen žalované ne jejich náhradu uhradit částku 14 289,50 Kč, sestávající se z odměny advokáta za celkem tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, doplnění vyjádření a účast u jednání odvolacího soudu) ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby dle § 9a odst. 1 písm. a) AT (výše plnění byla v daném případě částka 50 000 Kč), dále ze třech režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhrady za ztrátu času v rozsahu šesti půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 2,3 AT, cestovného ve výši 314 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 2 425,50 Kč. Náhradu nákladů odvolacího řízení je žalobce povinen uhradit žalované v zákonné délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokáta se sídlem v [adresa].

Poučení