84 Co 560/2024 - 94

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Pavla Suchého a Mgr. Radka Pavelky ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., [Anonymizováno] [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 47 748,44 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. srpna 2024, č. j. 12 C 202/2024-69, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni další částku 8 800 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 11 283,20 Kč k rukám jejího zástupce [Jméno advokáta], advokáta se sídlem v [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 948,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 220 Kč od 16. 2. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 628,44 Kč od 8. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 8 800 Kč (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 187,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 1. 11. 2022 na formuláři vypracovaném žalobkyní smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (dále též „smlouva o dodávce elektřiny“), jíž se žalobkyně zavázala umožnit žalované odběr elektřiny v odběrném místě (konkretizovaném ve smlouvě o dodávce elektřiny) a žalovaná se zavázala za realizovaný odběr elektřiny zaplatit kupní cenu dle platného ceníku. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 15 měsíců bez možnosti smlouvu předčasně vypovědět. Ve smlouvě byly sjednány zálohy v měsíční výši 3 280 Kč s tím, že produktem je distribuční sada STANDARD D02d a plánovaná spotřeba je 2,4 MWh/rok. Ve smlouvě bylo v části „smluvní sankce“, stanoveno, že strany utvrzují řádné splnění významných povinností dle smlouvy pokutami. Zákazník je povinen uhradit innogy pokutu určenou jako násobek částky 800 Kč pro kategorii domácnost a počtu kalendářních měsíců, včetně započatých a nedokončených, následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky od innogy do konce sjednané doby trvání smlouvy, pokud (i) opakovaně poruší kteroukoliv platební povinnost dle smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti a zda následně dojde k odstoupení od smlouvy ze strany innogy), nebo (ii) způsobí nemožnost dodávky ze strany innogy, nebo (iii) učiní-li bez souhlasu innogy či bez důvodu na její straně jakýkoliv projev směřující k předčasnému ukončení smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou dle smlouvy (…). Zákazník je povinen zaplatit innogy pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou dle této smlouvy přesahující 10 dnů. Zákazník je povinen vyúčtovanou pokutu uhradit ve lhůtě platné pro splatnost vyúčtování dle OP. Pokuty zahrnují též případnou náhradu škody vzniklou innogy v důsledku porušení utvrzené povinnosti zákazníkem (vyjma škody dle článku 7.2 OP). (…) innogy je povinna uhradit zákazníkovi se splatností 30 dnů od doručení výzvy pokutu 3 000 Kč, pokud z důvodů výhradně na její straně: (i) neprovede změnu dodavatele/nezahájí dodávku dle smlouvy, (ii) dojde k přerušení dodávky do OM zákazníka na základě její neoprávněné žádosti, a dále pokutu 100 Kč v případě prodlení více než 10 dní s vrácením přeplatku nad 500 Kč (…) pokuty/náhrady nejsou započitatelné oproti pohledávkám innogy. Fakturou č. [hodnota] vystavenou dne 13. 4. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 17 566,42 Kč za spotřebu elektřiny v období od 15. 11. 2022 do 13. 3. 2023. Opravnou fakturou č. [hodnota] vystavenou dne 18. 5. 2023 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 38 728,44 Kč za spotřebu elektřiny v období od 15. 11. 2022 do 13. 3. 2023, a to se splatností do 7. 6. 2023. Fakturou č. [hodnota] ze dne 30. 3. 2023 byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 8 800 Kč za předčasné ukončení smlouvy (10 x 800 Kč). Fakturou č. [hodnota] ze dne 19. 6. 2023 byla účtována jedna smluvní pokuta po 100 Kč.

3. Z oznámení o přerušení dodávky ze dne 21. 2. 2023 odeslaného dne 22. 2. 2023 okresní soud zjistil, že žalobkyně evidovala splatné pohledávky ve výši 4 100 Kč spočívající ve dvou neuhrazených zálohách a smluvní pokutě s tím, že pokud dluh neuhradí do dne 28. 2. 2023 dojde k přerušení dodávky elektřiny a ukončení smlouvy. Odstoupením od smlouvy ze dne 13. 4. 2023 odeslaným dne 19. 4. 2023 žalobkyně odstoupila od smlouvy s žalovanou z důvodu opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 9. 2023 odeslanou dne 7. 9. 2023 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

4. Po právním posouzení takto zjištěného skutkového stavu podle v rozsudku citovaných ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), dospěl okresní soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, přičemž žalovaný nesplnil svou povinnost včas a řádně uhradit cenu dodávky elektřiny, k níž se uvedenou smlouvou zavázal, proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné částky za spotřebovanou elektřinu, včetně úroku z prodlení.

5. V případě nároku na zaplacení smluvních pokut, dospěl okresní soud k závěru, že smluvní pokuty nebyly platně sjednány. Uvedl, že energetický zákon je normou speciální vůči občanskému zákoníku, primárně se tedy uplatní jeho ustanovení. Pokud energetický zákon v § 28 odst. 1 písm. e), s přihlédnutím k Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. 6. 2019, stanovil, že změna dodavatele je bezplatná a výslovně upravil pouze výpovědní dobu u smluv na dobu neurčitou, okresní soud výkladem dospěl k závěru, že vůle zákonodárce a smysl zákona spočívající v možnosti rychlé a beztrestné změny dodavatele je dán i u smluv na dobu určitou. Pokud zákonodárce nepřistoupil na výjimku umožněnou směrnicí, nelze tento počin vykládat jinak, než že úprava ve smlouvě je v rozporu s tímto ustanovením, a tedy není přípustná. Okresní soud proto smluvní pokutu, jež byla sjednána v rozporu se zákonem, žalobkyni nepřiznal.

6. I pokud se týká dalších smluvních podmínek, dospěl okresní soud k závěru, že za použití § 1811 zákona č. 89/2012. Sb., občanský zákoník, sjednání smluvní pokuty neobstojí. Uvedl, že smluvní volnost stran dotýkající se spotřebitelů je třeba nahlížet korektivem proporcionality a s ní spojené hledisko (ne)přiměřenosti, jenž slouží ke korekci zásady pacta sunt servanda. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě je v souvislosti s výší smluvní pokuty třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, který, byť přijatý za dřívější právní úpravy, je nadále aplikovatelný). Předmětem zajištění smluvní pokuty je závazek žalovaného, setrvat po dobu 15 měsíců u žalobkyně, jakožto obchodníka s elektřinou a odebírat od ní po dobu jeden a čtvrt roku elektřinu za cenu, stanovenou ceníkem bez možnosti dřívějšího ukončení závazku, a to pod sankcí právě sjednané smluvní pokuty. Zákazník tak získává neměnnou cenu (o její výhodnosti s ohledem na dlouhodobost kontraktu a na turbulenci v energetickém odvětví lze pochybovat, respektive je spekulativní, nicméně to nebylo předmětem žalobních tvrzení, a tak ani zkoumání soudu) a současně nemožnost ukončit smlouvu se zákonem stanovenou maximální tříměsíční výpovědní lhůtou. Žalobkyně si tak inkorporací předmětného ujednání do adhezní smlouvy zajišťuje již pouhým uzavřením takovéto smlouvy vznik nároku na finanční plnění, a to buď v podobě odpovídajícího ceny za dodané služby, nebo v podobě smluvní pokuty, ačkoliv již pro období zajištěné smluvní pokutou nemá povinnost žádného protiplnění a uvolněnou kapacitu může žalobkyně dál využít buď pro nové zákazníky, nebo ji přeprodat. Žalobkyně netvrdí v žalobě ani průběhu řízení u soudu prvního stupně, jaká škoda jí má být touto smluvní pokutou paušálně kompenzována, nicméně tuto argumentaci pravidelně uplatňuje v odvolacím řízení. Soud zde podotýká, že k takovéto „škodě“ by docházelo i za trvání smluvního vztahu v situaci, kdy by na odběrném místě nebyla elektřina reálně odebírána (šlo by o tzv. nulový odběr) a tudíž nelze na smluvní pokutu pohlížet jako na zajišťovací institut pro účely náhrady škody, ale pouze pro možnost eliminovat možnost spotřebitele svobodně si zvolit nového dodavatele, což po ukončení dodávky této základní a strategické komodity spotřebitel zpravidla učiní. Pokud žalobkyně sankcionuje celé období sjednané doby trvání smlouvy, jde o nepřiměřené ujednání, kde riziko podnikání v energetické oblasti přenáší uvedeným způsobem na zákazníka – spotřebitele. Okresní soud uvedl, že zde nemohl uplatnit možnost modifikace smluvní pokuty, jelikož v případě spotřebitele při zjištění, že smluvní pokuta je nepřiměřená, nelze učinit. V případě, že by takováto modifikace byla možná, žalobkyni by bylo možné přiznat smluvní pokutu za běžnou výpovědní dobu, tedy za dobu tří měsíců.

7. Okresní soud vybral v rozsudku ocitovaná rozhodnutí okresních a krajských soudů, uveřejněná v databázi rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů, v nichž dané soudy uvedenou právní otázku v obdobných věcech posoudily shodně s jeho právním názorem.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení co do jeho základu okresní soud s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů („dále jen „o. s. ř.“) a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 5 187,33 Kč.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž jej napadla v zamítavém výroku II. a v nákladovém výroku III., domáhajíc se v tomto rozsahu jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně jeho změny tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Uvedla, že mezi ní a žalovaným byla dne 1. 11. 2022 uzavřena smlouva o dodávce elektřiny na dobu určitou 15 měsíců od účinnosti smlouvy, tj. od data „15. 11. 2022“. Smluvní strany si ve smlouvě v části „Smluvní sankce“ ujednaly pro případ, kdy zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od obchodníka probíhající na základě takové smlouvy a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklou neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 800 Kč pro kategorii Domácnost za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky do konce doby trvání smlouvy. Bezprostředně za částí obsahující smluvní sankce následuje část „Prohlášení zákazníka“, v níž zákazník výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy. Současně je zákazník poučen, jaké činnosti je žalobce nucen konat v souvislosti se smlouvou uzavíranou na dobu určitou, oproti smluvním vztahům uzavíraným na dobu neurčitou. Rovněž je poučen, jaké škody žalobci vznikají v důsledku ukončení smlouvy před sjednaným datem ukončení smlouvy. Zákazník výslovně prohlásil „(i) si je vědom, že innogy zajistí elektřinu pro skupinu zákazníků, do níž spadá, na základě smluvních a zákonných povinností v předstihu na příslušné období trvání Smlouvy, a to na zákl. tzv. důvodně předpokládané spotřeby dle EZ pro stanovení záloh; ačkoli se nejedná o odběrovou povinnost, na straně innogy tak vzniká legitimní očekávání, že Zákazník v závislosti na faktorech ovlivňujících spotřebu příslušné množství elektřiny odebere, (ii) si je vědom, že z této Smlouvy benefituje jistotou nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu oproti innogy variantně nabízené smlouvě na dobu neurčitou, je však zavázán k pokutě s funkcí náhrady škody, pokud z důvodů na jeho straně dojde k předčasnému ukončení Smlouvy na dobu určitou či ukončení dodávky od innogy, (iii) si je vědom, že v případě porušení jeho závazku ze Smlouvy, který způsobí její předčasné ukončení či ukončení dodávky, může innogy vzniknout škoda zejména v důsledku kolísání nákupních/prodejních cen elektřiny v čase na velkoobchodním trhu vč. zajištění měnového rizika, marně vynaložených akvizičních/provizních nákladů a dodatečných admin. nákladů.“ Dne 30. 3. 2023 došlo k ukončení dodávky elektřiny ze strany žalobkyně pro neplacení smluvených záloh. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 800 Kč x 11. Okresní soud zamítl nárok žalobkyně, když na projednávanou věc přímo aplikoval Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. 6. 2019 a dovodil, že neumožnil-li výslovně zákonodárce v zákoně č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ujednání o smluvní pokutě pro případ zániku smlouvy v důsledku provedené změny dodavatele, je v rozporu se zákonem takovou smluvní pokutu sjednat. Poukázala na základní princip soukromého práva, dle kterého si mohou osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, nezakazuje-li to zákon výslovně. Nezakázal-li zákonodárce výslovně smluvní pokutu pro případ zániku smlouvu v důsledku provedené změny dodavatele, platí, že je možné takovou smluvní pokutu sjednat. Výklad okresního soudu, dle kterého má být zakázáno to, co zákon není zákonem výslovně povoleno, nemůže být správný. Právo na volbu a bezplatnou změnu dodavatele podle § 28 odst. 1 písm. a) a § 62 odst. 1 písm. b) energetického zákona nelze považovat, jak bývá někdy mylně usuzováno, za zákonný průlom do soukromoprávních závazkových vztahů. Toto právo je totiž veřejnoprávním oprávněním zákazníka podle energetického zákona, to znamená, že tento má právo takovou volbu uskutečnit vždy a systém změny dodavatele podle pravidel trhu s plynem a elektřinou dle příslušných prováděcích vyhlášek Energetického regulačního úřadu je nastaven tak, aby tato vůle zákazníka byla vždy realizována a aby tento nezůstal bez dodávky energie. To však ještě samo o sobě neznamená, že takovou svobodnou volbou a změnou dodavatele nemůže být porušen soukromoprávní závazek vůči dodavateli. Zákonodárce výslovně § 11 odst. 4 energetického zákona upravil, že uplatněním práva na změnu dodavatele elektřiny nebo plynu v rozporu se sjednanými podmínkami ukončení smlouvy se stávajícím dodavatelem elektřiny nebo plynu není dotčena odpovědnost zákazníka za způsobenou škodu. Je-li pak takový závazek utvrzen smluvní pokutou s kompenzační náhradoškodovou funkcí, jako je tomu v posuzovaném případě, je zřejmé, že nelze takovou pokutu považovat za rozpornou se zákonem. Okresní soud dále uzavřel, že smlouva nebyla sjednána jasným a srozumitelným způsobem, neboť je smlouva opatřena podpisem prostřednictvím elektronického prostředku a je sjednávána způsobem, že zákazník je seznamován s jejím zněním prostřednictvím zobrazovací techniky žalobkyně a bez toho, aby sám mohl textem procházet, pominul však, že projeví-li zákazník nekomfort s popsaným způsobem, je mu smluvní text před podpisem vytisknut, a v případě zájmu je samotné uzavření smlouvy odloženo na jiný termín, aby měl zákazník možnost se se smluvním textem seznámit v prostředí domova. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou adhezní ve smyslu § 1798 a násl. občanského zákoníku, resp. smlouvou, která byla adhezním způsobem uzavřena. Takový způsob uzavírání smluv, kdy se o obsahu smlouvy nevyjednává, je zcela typický pro vztahy se spotřebiteli v oblasti dodávek energií, vody, telekomunikačních, bankovních a pojišťovacích služeb. Ujednání o smluvní pokutě je přitom integrální součástí smlouvy, a tedy není určeno odkazem na doložku v obchodních podmínkách. Smlouva začíná základním vzájemným závazkem dodat elektřinu a zajistit související služby v elektrárenství a zaplatit za dodávku a související služby cenu. Ihned ve svém druhém odstavci smlouva odkazuje na obchodní podmínky, na samostatný dokument, který je součástí smlouvy. Smluvní ujednání pokračuje ujednáním o způsobu uzavření smlouvy, trvání smlouvy, cenových podmínkách, tedy ujednáními, které jsou pro smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny esenciální. V další části smlouvy nazvané „Smluvní sankce“ se nachází ujednání o souvisejících povinnostech zákazníka, např. poskytnout součinnost a ujednání o smluvních pokutách, včetně způsobů, jak se může zákazník povinnosti uhradit smluvní pokutu zprostit. Ujednání o smluvní pokutě je psáno stejným písmem (velikost, font) jako ostatní části smlouvy. Písmo může být považováno za menší, lze jej však porovnat s písmem běžně užívaným na obalech potravinových výrobků k uvádění povinných informací o výrobcích, jež je navíc často komplikováno užitím variace českého a slovenského jazyka v jednom souvislém textu. Význam informací na potravinových výrobcích je nepochybně minimálně srovnatelný s významem ujednání o smluvní pokutě, když tyto informace mohou mít závažný vliv na zdraví spotřebitelů, např. u alergiků. Žalobkyně má za to, že písmo použité ve smlouvě není o nic méně čitelné než takto běžně užívaná písma. Nevybočuje tedy směrem k horší čitelnosti či zastření obsahu. Každý, kdo by se chtěl s obsahem smlouvy seznámit, by si text mohl přečíst, a to ještě dříve, než s žalobkyní vstoupí do jednání o uzavření smlouvy, neboť žalobkyně zveřejňuje formuláře smluv nejužívanějších produktů na svých webových stránkách, jak jí ukládá § 11a odst. 1 energetického zákona. Ustanovení o smluvní pokutě (stejně jako celá smlouva) je napsáno ve spisovném českém jazyce a gramaticky správně. Lze legitimně očekávat, že spotřebitelé v České republice ve 21. století umí číst a jsou schopni porozumět textu v úředním českém jazyce. Jak je patrné z vlastního textu ustanovení o smluvní pokutě, obsahuje několik skutkových podstat (hypotéz) řazených za sebou v rámci jednoho souvětí (s výjimkami uvedenými ve prospěch vyšší srozumitelnosti v závorkách), na které dopadá sjednaná jednotná smluvní pokuta (dispozice). Žalobkyně má bez jakýchkoliv pochybností za to, že ujednání je srozumitelné (je patrná hypotéza i dispozice). Textace není o nic složitější, než je jazyk, jímž jsou standardně psány v ČR právní předpisy, u nichž platí princip „neznalost neomlouvá“. Žalobkyně se dovolává legitimního očekávání dle ust. § 4 občanského zákoníku, které platí i pro právní vztahy se spotřebiteli a které znamená, že každý může důvodně očekávat v právním styku, že jedná s osobou nadanou rozumem průměrného člověka, která jej užívá s běžnou péčí a opatrností.

10. Žalovaná se k odvolání žalobkyně, ačkoli jí bylo doručeno, nevyjádřila.

11. Poněvadž měl odvolací soud za to, že o odvolání lze rozhodnout bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a v odvolacím řízení nebylo třeba provádět dokazování (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), vyzval usnesením ze dne 4. 2. 2025, č. j. 84 Co 560/2024-84, oba účastníky řízení, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby o odvolání žalobkyně bylo odvolacím soudem rozhodnuto bez nařízení jednání; připojil doložku, že nevyjádří-li se vyzvaní ve stanovené lhůtě, bude odvolací soud předpokládat, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas. Žalovaná se ve stanovené lhůtě ani později až do vyhlášení tohoto rozsudku odvolacího soudu nevyjádřil, proto měl odvolací soud za to, že i žalovaný s rozhodnutím o odvolání žalobkyně bez nařízení jednání souhlasil (§ 101 odst. 4 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.). Odvolací soud proto, aniž k projednání odvolání žalobkyně nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, a to pouze v mezích napadených odvoláním, tedy v jeho výrocích II. a III. (ve vyhovujícím výroku I., odvoláním nenapadeném, již rozsudek okresního soud nabyl právní moci a nestal se proto předmětem přezkumu ze strany odvolacího soud), přičemž odvolání shledal důvodným.

12. Domáhá-li se žalobkyně na prvním místě zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, pak odvolací soud pro takovýto postup podmínky neshledal. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí; existence žádné takovéto procesní vady ostatně ani není odvolatelkou namítána. Nejsou zde tedy důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odůvodnění napadeného rozsudku vyhovuje nárokům kladeným na ně v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., zejména je v něm uvedeno i to, jaký okresní soud učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce, včetně toho, jakými úvahami se přitom řídil a jaká konkrétní ustanovení právních předpisů při svém právním posouzení zjištěného skutkového stavu použil. Nejsou tudíž dány důvody ani pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Jde přitom o řízení sporné, v němž je okruh účastníků v dispozici žalobce (§ 90 o. s. ř.) a v průběhu řízení žádný z účastníků neztratil způsobilost být účastníkem řízení. Nejsou tudíž dány ani důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219 odst. 1 písm. c) nebo d) o. s. ř. Odvolací soud proto přistoupil k přezkumu věcné správnosti napadených výroků přezkoumávaného rozsudku.

13. Okresní soud správně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, skutková zjištění okresního soudu mají spolehlivou oporu v jím provedeném dokazování. Pokud jde o jednotlivé důkazy, z nichž okresní soud činil jednotlivá dílčí skutková zjištění, odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Závěr okresního soudu o skutkovém stavu není zpochybňován žalobkyní ani žalovaným, a to ani v odvolacím řízení, přičemž skýtá dostatečný podklad pro právní posouzení věci, proto z něho vycházel i odvolací soud. Nesprávným však shledal odvolací soud právní posouzení zjištěného skutkového stavu učiněné okresním soudem.

14. Dále uváděná ustanovení občanského zákoníku, jež byla dotčena jeho novelou učiněnou zákonem č. 374/2022 Sb. účinnou od 6. 1. 2023, jsou citována a aplikována ve znění účinném do 5. 1. 2023, neboť posuzovaná smlouva o dodávce elektřiny byla uzavřena před 6. 1. 2023, přičemž podle čl. IV. bodu 1. zákona č. 374/2022 Sb., právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (dále jen „o. z.“).

15. Podle § 4 odst. 1 o. z., se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

16. Podle § 13 o. z., každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

17. Podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. Podle § 1814 o. z., se zvláště zakazují ujednání, která a) vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy, b) spotřebitele zavazují plnit, zatímco podnikateli vznikne povinnost plnit splněním podmínky závislé na jeho vůli, c) umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí, d) zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli, e) zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby, f) zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy, g) dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran, h) odkládají určení ceny až na dobu plnění, i) umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit, j) zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek či mu v uplatnění takového práva brání, nebo ukládají spotřebiteli povinnost uplatnit právo výlučně u rozhodčího soudu nebo rozhodce, který není vázán právními předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele, k) přenášejí na spotřebitele povinnost prokázat splnění povinnosti podnikatele, kterou mu ukládají ustanovení o smlouvě o finanční službě, nebo l) zbavují spotřebitele jeho práva určit, který závazek má být poskytnutým plněním přednostně uhrazen.

19. Podle § 1815 o. z., ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

20. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

21. Podle § 2050 o. z., je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

22. Podle § 2005 odst. 2 o. z., odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění.

23. Z okresním soudem provedeného dokazování vyplývá, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dle energetického zákona, v níž se žalovaná zavázala setrvat ve smluvním vztahu se žalobkyní (odebírat od ní elektrickou energii a hradit cenu dodané elektrické energie) po dobu 15 měsíců počínaje dnem 15. 11. 2022, jakož i že žalovaná tuto svou smluvní povinnost porušila a v měsíci leden 2023 neuhradila smluvenou zálohu a ani přes upomínku žalobkyně svůj dluh neuhradila a došlo ze strany žalobkyně k odstoupení od smlouvy, v důsledku čehož byla žalobkyní dodávka ukončena ke dni 13. 4. 2023.

24. S ohledem na to, že uzavřená smlouva o dodávce elektřiny má povahu smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a násl. o. z., nelze okresnímu soudu vytknout, že se zabýval otázkami srozumitelnosti ujednání o smluvní pokutě pro žalovaného jakožto spotřebitele a přiměřenosti posuzovaného smluvního ujednání (otázkou, zda toto ujednání nezakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele).

25. Dle odvolacího soudu žalobkyně ústavně konformním, způsobem postupovala, když se ujednání o smluvní pokutě nesnažila nijak zakrýt či zamaskovat v obchodních podmínkách, na které smlouva pouze odkazuje, nýbrž je učinila součástí vlastní žalovanou jakožto spotřebitelem podepsané písemné smlouvy o dodávce elektřiny. Jedná se o smlouvu přehlednou a poměrně stručnou – čítající pouze dvě strany, z nichž navíc jen jedna obsahuje ujednání o právech a povinnostech smluvních stran (druhá je vyhrazena pro označení smluvních stran, odběrného místa a specifikaci zákazníkem zvoleného obchodního produktu). Je pravdou, že ujednání o smluvní pokutě se nachází na opačné straně smlouvy, než je podpis žalované, na žalovanou podepsané straně smlouvy je však výslovně uvedeno, že se jedná o druhou stranu ze dvou, čímž byla žalovaná náležitě upozorněna na to, že smlouva má strany dvě. Ujednání o smluvní pokutě je sice formulováno v souvětí, ovšem jasně a srozumitelně (§ 1811 odst. 1 o. z.), tj. je z něho bez pochyb zřejmé, za co a v jaké výši jsou smluvní pokuty sjednány. Toto smluvní ujednání je psáno písmem sice menším, avšak i bez pomůcek dobře čitelným s dostatečnými mezerami mezi řádky, které přispívají k dobré čitelnosti. Jde přitom o písmo stejně velké, jakým jsou psána všechna smluvní ujednání. Jak nadto plyne z výsledků dokazování, před vlastním podpisem smlouvy žalovaná jako spotřebitel obdržela předsmluvní informace ve smyslu § 1811 odst. 2 o. z., v nichž byla upozorněna na dokumenty, jimiž se bude smluvní vztah řídit, přičemž na prvním místě je uvedena vlastní smlouva a v textu této informace byla žalovaná tučným písmem vyzvána, aby se v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy se všemi v informaci uvedenými dokumenty seznámila s uvedením kontaktů, na které se má obrátit v případě nejasností. Ostatně žalovaná ani nenamítá, že by nebyla schopna smlouvu přečíst či jí porozumět. Žalovaná měla adekvátní možnost se s obsahem jím podepsané smlouvy seznámit a v případě nejasností věděla, kam se má s dotazem obrátit, a pokud tak snad neučinila, jde to k její tíži. Jelikož totiž žalovaná netvrdí nic jiného, je třeba vycházet z právní domněnky zakotvené v § 4 odst. 1 o. z., že má, a i v době uzavření předmětné smlouvy měla, rozum průměrného člověka, jakož i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností. Průměrně rozumný a běžně opatrný člověk – a to i když je to spotřebitel – si v písemné formě předložený návrh smlouvy před jeho přijetím (podpisem smlouvy) přečte, což platí tím spíše, je-li k tomu, jak tomu bylo v daném případě, druhou smluvní stranou výslovně vyzván. Jak konstatoval i Ústavní soud právě v okresním soudem zmiňovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11, „i když je spotřebitelům přiznána vyšší právní ochrana pro jejich fakticky slabší postavení, nedochází tím k úplnému potlačení starořímské zásady vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým)“.

26. V daném případě je sjednanými smluvními pokutami sankcionováno právní jednání žalované, jímž dochází k porušení povinnost vyplývající ze smlouvy žalovanou, jímž založil důvod pro odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně, tak její nárok na zaplacení smluvní pokuty. Odstoupení od smlouvy žalobkyní se přitom podle § 2005 odst. 2 o. z. práva na zaplacení smluvní pokuty nedotýká.

27. Ujednání o smluvní pokutě není ve spotřebitelské smlouvě ujednáním výslovně zakázaným podle § 1814 o. z. Aby se k takovémuto ujednání ve smyslu § 1815 o. z. nemohlo přihlížet, muselo by naplnit hypotézu ustanovení § 1813 o. z, tj. zakládat v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, tj. žalované. Při požadavku na eurokonformní výklad tohoto ustanovení, jak to plyne z rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-472/10, je s ohledem na znění bodu 1 písm. e) přílohy směrnice č. 93/13/EHS zásadní zejména posouzení, zda posuzované ujednání o smluvní pokutě nezavazuje spotřebitele, který neplní svůj závazek, k nepřiměřeně vysoké náhradě. O takový případ se však dle názoru odvolacího soudu v posuzované věci nejedná.

28. Posuzované ujednání o smluvní pokutě sice je sjednáno v neprospěch žalované jakožto spotřebitele, odvolací soud je však nepovažuje za ujednání, které by zakládalo významnou nerovnováhu práv a povinností stran ve smyslu § 1813 o. z., a to ani tím, že by žalované při opakovaném porušení platební povinnosti dle smlouvy zavazovalo k nepřiměřeně vysoké platbě.

29. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR je při posouzení otázky přiměřenosti smluvní pokuty třeba – kromě obecně stanovených pravidel vztahujících se k výkladu pojmu dobrých mravů – užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Především je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (preventivní, uhrazovací a sankční), tj. posoudit, zda výše sjednané pokuty odpovídá účelu smluvní pokuty, který spočívá v pohrůžce dostatečnou citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníku pro případ nesplnění zajištěné povinnosti, zda smluvní pokuta je sjednána v odpovídající, nikoli přemrštěné pobídkové výši, a zda přiměřeně zabezpečuje věřitele proti případným škodám, tedy zda zahrnuje všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením smluvní povinnosti očekávat. Při posouzení přiměřenosti sjednané smluvní pokuty je třeba v neposlední řadě přihlédnout k celkovým okolnostem, za nichž byla sjednána, k pohnutkám, které k jejímu sjednání vedly, k jejímu účelu, k charakteru, případně hodnotě zajištěného závazku, ke vzájemnému poměru hodnoty hlavního závazku a smluvní pokuty (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 29 Cdo 966/2019).

30. V posuzovaném případě je třeba vzít v úvahu, že závazek žalované jako spotřebitele odebírat elektřinu po sjednanou dobu a platit za něj sjednané úhrady, jehož nesplnění je sankcionováno smluvní pokutou, je kompenzován sjednáním nižší ceny oproti smlouvám uzavíraným na dobu neurčitou. Obchodník s elektřinou (žalobkyně) má možnost na základě uzavřených smluv na dobu určitou lépe posoudit množství elektřiny, které v daném období potřebuje pro své zákazníky, a odběr daného množství elektřiny s jejími distributory smluvně zajistit. Pokud však dojde k předčasnému ukončení smlouvy uzavřené s konečným odběratelem (tj. v daném případě s žalovaným) v důsledku porušení jeho povinnosti, zůstane obchodníku s elektřinou nasmlouvané množství elektřiny nevyužito, čímž mu může vzniknout škoda. Žalovaná jako spotřebitel ovšem má i v takovém případě jistotu (jak s ohledem na výslovné smluvní ujednání o tom, že smluvní pokuta zahrnuje též případnou náhradu škody, tak i na výše citované ustanovení § 2050 o. z.), že vzhledem ke sjednané smluvní pokutě po něm žalobkyně nemůže požadovat náhradu této škody, a to ani kdyby sjednanou smluvní pokutu přesahovala. To je příznivé pro žalovanou jakožto spotřebitele, neboť odpovědnost za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti je koncipována jako odpovědnost objektivní (bez ohledu na zavinění) s velmi omezenou možností liberace, tj. možností se povinnosti k náhradě takové škody zprostit (srov. § 2913 o. z.). Jako škoda se přitom nehradí jenom skutečná škoda, ale i ušlý zisk (§ 2952 o. z.). Pokud žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu o odběru elektřiny, mohla žalobkyně důvodně očekávat, že po dobu, na niž byla smlouva uzavřena, bude žalovaná také elektřinu odebírat, a měla tedy podklady pro to, aby odpovídající množství elektřiny na dobu smluvního závazku pro žalovanou od svých dodavatelů zajistila. Ostatně podle výsledku dokazování se tak také dělo – žalovaná elektřinu v daném odběrném místě odebírala, pro což mu okresní soud uložil povinnost cenu odebrané energie uhradit žalobkyni (viz výrok I. napadeného rozsudku okresního soudu).

31. Smluvní pokutu ve výši 800 Kč za každý měsíc, po který nebyla elektřina žalobkyní žalované v období, na něž byla smlouva uzavřená na dobu určitou sjednána, z příčin na straně žalované (z důvodu porušení jeho smluvních povinností) dodávána, nepovažuje odvolací soud za nepřiměřeně vysokou, za situace, kdy je nižší, nežli předpokládaná cena odebraného elektřiny vyplývající z dohodnutých záloh (3 280 Kč měsíčně).

32. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně při uzavření smlouvy o dodávce elektřiny obsahující ujednání o smluvní pokutě nejednala s žalovanou jako spotřebitelem nepoctivě ani nepřiměřeně, přičemž bylo lze rozumně očekávat, že by žalovaná jako spotřebitel se sjednanou smluvní pokutou s ohledem na výhody, které mu smlouva přináší (výhodnější cena elektřiny ve srovnání se smlouvami uzavřenými na dobu neurčitou, vyloučení objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti smluvní pokutou zajištěné) souhlasila i v případě, že by obsah smlouvy byl vyjednáván individuálně.

33. Neplatnost ujednání o smluvní pokutě odvolací soud nespatřuje ani ve skutečnosti, že by jiný právní předpis (energetický zákon) takové ujednání zakazoval. Jednak je třeba zdůraznit, že směrnice EU není přímo použitelná v členských státech EU, ale musí být nejprve, aby byla použitelná v tom kterém členském státě, včleněna do vnitrostátního práva, tj. aby měla směrnice účinek na vnitrostátní úrovni, musí členský stát obsah směrnice implementovat do vnitrostátního práva skrze vnitrostátní zákonodárný proces (práva a povinnosti ze směrnice je třeba vtělit do zákona). Není-li směrnice ve lhůtě z ní vyplývající implementována do národního právního řádu, může se jí fyzická osoba přímo u vnitrostátního soudu, za splnění konkrétních podmínek stanovených Soudním dvorem, dovolat, avšak jen vůči členskému státu jako takovému, je vyloučeno, aby se práv ze směrnice soukromá osoba dovolala vůči jiné soukromé osobě. Dále platí, jak vyplývá z důvodové zprávy k energetickému zákonu, že oprávněný zákazník (osoba, která nakupuje elektřinu pro své vlastní konečné užití v odběrném místě) má ve smyslu článků 17 a 9 směrnice 96/92/EC právo přístupu k sítím tak, aby mohl s libovolným výrobcem či obchodníkem uzavřít smlouvu na dodávku elektřiny na základě svobodně dohodnutých smluvních podmínek, aniž by za uzavření smlouvy s novým dodavatelem elektřiny musela hradit jakýkoliv poplatek. V souladu s principem autonomie vůle však současně platí, že sjedná-li si v rámci svobodně dohodnutých smluvních podmínek závazek odebírat elektrickou energii po pevně stanovenou (dohodnutou) dobu (za zvýhodněných podmínek), je povinen takový závazek splnit, resp. nic nebrání tomu, aby zákazník dobrovolně převzal povinnost uhradit dodavateli energie smluvní pokutu, pokud takovou smluvní povinnost poruší. Je zcela na vůli zákazníka (princip autonomie vůle), zda uzavře smlouvu na dobu neurčitou, kterou může kdykoli jednostranně ukončit (musí však dodržet výpovědní lhůtu), na jejímž základě však odebírá elektrickou energii na vyšší cenu, nebo zda uzavře cenově pro něj výhodnější smlouvu na dobu určitou. Zákazník před uzavřením smlouvy o dodávce elektrické energie má zachováno právo na bezplatnou volbu dodavatele elektrické energie a svou volbou, zda s vybraným dodavatelem uzavře smlouvu na dobu určitou či neurčitou tímto svým právem nakládá, přičemž uzavře-li smlouvu na dobu určitou, omezuje své právem (na bezplatnou změnu dodavatele elektřiny) povoleným (nezakázaným) způsobem, tohoto práva se nevzdává, nýbrž využívá možnosti dodávky levnější energie oproti případné povinnosti zaplatit smluvní pokutu při dřívější ukončení smlouvy.

34. Dobrovolné převzetí závazku zákazníkem k zaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti odebírat elektrickou energii po dohodnutou dobu, resp. zaplacení smluvní pokuty za takové porušení závazku neznamená, že by tím zákazník hradil finanční prostředky za uzavření smlouvy jiné s odlišným dodavatelem, nýbrž tím (sjednáním pokuty) zákazník při uzavírání smlouvy proklamuje, že dodrží jím převzaté povinnosti (např. po stanovenou dobu odebírat elektrickou energii od konkrétního dodavatele), resp. že takový závazek míní vážně; jestliže zákazník takovou povinnost nesplní a učiní úkony směřující k předčasnému ukončení dodávky elektrické energie, nevzniká povinnost k zaplacení smluvní pokuty jako poplatku za uzavření smlouvy nové (nový dodavatel za samotné uzavření smlouvy o dodávce elektrické energie skutečně nesmí po zákazníkovi žádnou platbu požadovat), ale jako sankce za nedodržení povinnosti, kterou žalovaný dobrovolně převzal a nesplnil.

35. Z vyložených důvodů shledal odvolací soud na rozdíl od okresního soudu důvodným žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 8 800 Kč, tj. smluvních pokut za nedodržení dobrovolně převzatého závazku po sjednanou dobu od žalobkyně odebírat elektrickou energii ve výši 800 Kč za dobu 11 měsíců.

36. K odkazu okresního soudu na rozhodnutí jím vyhledaná v databázi soudních rozhodnutí, jimiž jiné soudy rozhodly shodně jako okresní soud, je třeba dodat, že takovouto rešerší musel okresní soud zjistit, že v této databázi je i celá řada soudních rozhodnutí, jimiž bylo nároku žalobkyně na zaplacení obdobných smluvních pokut vyhověno, a tedy že rozhodovací praxe obecných soudů v dané otázce není ani jednotná, ani ustálená. Okresní soud tedy nepostupoval v souladu s citovaným ustanovením § 13 o. z., pokud z této nejednotné rozhodovací praxe, vybral jen ta rozhodnutí, které souzní s jeho názorem a rozhodnutí opačná zcela pominul.

37. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přezkoumávaný rozsudek změnil tak, že žalované – nad rámec povinnosti uložené mu nedotčeným výrokem I. rozsudku okresního soudu - uložil povinnost zaplatit žalobkyni sjednané smluvní pokuty v celkové výši 8 800 Kč.

38. Vzhledem ke (byť jen částečné) změně napadeného rozhodnutí ve výroku o věci samé odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před okresním soudem, dále rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení. V řízení před soudy obou stupňů byla zcela úspěšnou žalobkyně, pro což má podle § 224 odst. 1 a odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř., v jejímž důsledku by žalobkyni zčásti či zcela neměla být náhrada nákladů řízení přiznána.

39. Náklady vzniklé v průběhu řízení žalobkyni jsou tvořeny zaplacenými soudními poplatky, hotovými výdaji a odměnou advokáta, který v řízení žalobkyni zastupoval, přičemž výši odměny advokáta v projednávané věci je třeba podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, stanovit z tarifní hodnoty, která je představována hodnotou předmětu sporu. V řízení před okresním soudem představuje tarifní hodnota celou žalobou uplatněnou částku, tj. 47 748 Kč, tudíž odměna advokáta za každý úkon právní služby, který učinil v řízení před okresním soudem, činí 3 020 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu, krom tří úkonů honorovaných dle § 14b AT po 500 Kč, kdy se jednalo o úkony učiněných v rámci formulářové žaloby). V odvolacím řízení činí tarifní hodnota 8 800 Kč, tudíž odměna advokáta za úkon právní služby představuje 1 500 Kč (§ 7 bod 5. advokátního tarifu).

40. Náklady vzniklé žalobkyni v řízení před okresním soudem jsou tvořeny odměnou advokáta za provedení tří úkonů právní služby – převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby – v celkové výši 1 500 Kč, třemi paušálními náhradami hotových výdajů v celkové výši 300 Kč dle § 14b odst. 2 advokátního tarifu, jedním úkonem (účast u jednání) po 3 020 Kč a jedním režijním paušálem po 300 Kč, náhradou za DPH (počítanou z odměny a paušální náhrady hotových výdajů) a soudním poplatkem za prvostupňové řízení ve výši 1 910 Kč; celková výše prvostupňových nákladů vynaložených žalobkyní činí 8 105,20 Kč.

41. Náklady vzniklé žalobkyni v odvolacím řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za provedení jednoho úkonu právní služby (sepis odvolání) ve výši 1 500 Kč, paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč, náhradou za DPH a soudním poplatkem za odvolací řízení ve výši 1 000 Kč; celková výše odvolacích nákladů vynaložených žalobkyní činí 3 178 Kč.

42. Náklady řízení vynaložené žalobkyní v celkové výši 11 283,20 Kč žalovaná zaplatí k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v běžné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).