Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

85 C 210/2020-241

Rozhodnuto 2023-01-24

Citované zákony (10)

Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 137 odst. 3 § 142 odst. 1 § 149 odst. 1
zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 301 § 55 odst. 1 písm. b § 58 odst. 1 § 58 odst. 2 § 61 odst. 1 § 72 § 157 odst. 1

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu [celé jméno řešitele] a přísedících [přísedící] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem takto:

Výrok

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným ze dne [datum], doručené žalobci téhož dne, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 69 857,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhal určení, že okamžité ukončení pracovního poměru přípisem žalovaného ze dne [datum] a doručené mu téhož dne je neplatné. Svou žalobu odůvodnil tím, že s ním byl okamžitě rozvázán pracovní poměr okamžitým zrušením, což je výjimečný institut, a to z důvodu, které odmítá, resp. je považuje za zástupné, neboť jsou důsledkem osobních sporů mezi žalobcem a žalovaným. K jednotlivým žalovaným tvrzeným porušením právních předpisů sděluje žalobce následující: Žalovaný zaprvé spatřuje porušení povinnosti na straně žalobce v tom, že žalobce dne [datum] požádat žalovanou o úhradu zdravotního pojištění členů své rodiny z účtu žalovaného, neboť žalobce neměl bankovní účet vedený v korunách. Měl tak plněním soukromého úkolu pověřit zaměstnance společnosti a následně měl odvolat souhlas se srážkou ze mzdy této částky a sdělit, aby si tuto částku žalovaný sám vymohl od pojišťovny. K tomuto žalobce uvádí, že úhradu zdravotního pojištění za členy jeho rodiny skutečně žalovaný provedl. Jednalo se o částku 330 zlotých, tj. cca 2 000 Kč a tuto operaci žalobce neprováděl nikterak tajně, ale po předchozí dohodě s vedením žalovaného. Sám žalovaný uvádí, že žalobci vyšel vstříc a částku uhradil, žalobce proto neví, jaké konkrétní právní předpisy měl svou žádostí porušit. Následně se žalobce se žalovaným domluvili, že vrácení uhrazené částky proběhne přímo ze strany zdravotní pojišťovny, z tohoto důvodu byl odvolán souhlas se srážkou této částky ze mzdy. Žalobce je v kontaktu se zdravotní pojišťovnou a urgoval ji k vrácení této částky na účet žalovaného. Pokud však z její strany k vrácení předmětné částky nedošlo, nebrání se žalobce její úhradě formou srážek ze své mzdy. Žalobce je tak přesvědčen, že neporušil žádný právní předpis vztahující se k jemu vykonávané práci, natož zvlášť hrubým způsobem. Druhé porušení právních povinností ze strany žalobce spatřuje žalovaný v neoprávněném používání služebního vozidla k soukromým účelům a nepředkládání vyúčtování cestovních náhrad včetně výkazu uskutečněných soukromých cest. Pokud jde o používání služebního vozidla a vyúčtování cestovních náhrad, pak žalobce sděluje, že jeho pracovní pozice a úkoly, které byl povinen pro žalovaného plnit, zahrnovala řadu jednání v různých místech České republiky i v Polsku. Žalobce tak k realizaci svých pracovních úkolů používal služební vozidlo, které bylo pro tyto účely žalovaným určeno. Žalovaný však nikdy nepožadoval předkládání jakéhokoli vyúčtování cestovních náhrad či předkládání vyúčtování uskutečněných pracovních cest, natož že by žalobce upozornil, že v souvislosti s používáním služebního vozidla porušuje právní předpisy vztahující se k vykonávané práci. Vozidlo, které žalobce používal, bylo vybaveno zařízením GPS, které monitorovalo pohyb vozidla. Žalobce má za to, že na základě těchto záznamů následně žalovaný zaúčtoval pohonné hmoty a další související náklady, ale na způsob účtování těchto nákladů žalobce neměl žádný vliv. Teprve nyní, poté, co žalovaný nejdříve předal žalobci výpověď z pracovního poměru a vyžadoval podpis dokumentů, ve kterých se žalobce měl vzdát svých nároků vůči žalovanému, což žalobce odmítl, žalovaný předal žalobci okamžité zrušení pracovního poměru a vytýká mu mimo jiné nevyúčtování cestovních náhrad. Za situace, kdy žalovaný předkládání vyúčtování pracovních cest po žalobci v minulosti nepožadoval, považuje žalobce výtku žalovaného v tomto směru za ryze účelovou. Žalobce nesouhlasí také s tvrzením žalovaného, že vozidlo používal k soukromým účelům, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn. Veškeré cesty, ke kterým žalobce použil uvedené vozidlo, byly, až na jednu výjimku uvedenou níže, pracovními cestami, což je žalovaný připraven prokázat. Vyvozuje-li žalovaný soukromý účel cesty z toho, že byla uskutečněna během víkendu či v pracovním volnu žalobce, pak opomíjí skutečnost, že žalobce s ohledem na svou pozici pověřence představenstva, tedy s ohledem na vysokou manažérskou pozici s širokým záběrem své činnosti, vykonával svou práci často mimo stanovenou týdenní pracovní dobu, tedy i v době pracovního volna. Tomu také odpovídala výše mzdy, kterou žalobce dostával a která byla dohodnuta s přihlédnutím k práci přesčas. Navíc je třeba podotknout, že uvedené služební vozidlo nepoužíval výhradně žalobce, ale od října 2018 jej používali také ostatní členové představenstva žalovaného a pokud je žalobci známo, ani tito žádné vyúčtování svých cest neprováděli. Žalobce použil služební vozidlo k soukromému účelu pouze jednou, a to s vědomím předsedy představenstva žalovaného, a to k cestě z [anonymizováno] do [anonymizováno] dne [datum] a zpět do Varšavy v noci ze dne [datum] na [datum]. Jednalo se jednu cestu, kdy žalobce cestoval dále do Norska a vozidlo ponechal v Gdaňsku a následně se s ním vrátil domů do [anonymizováno]. Pokud tato cesta nebyla zaevidována jako soukromá, tak k tomu žalovaného zřejmě vedly účetní či daňové důvody. O soukromé povaze této cesty však žalovaný věděl, neboť o tomto žalobce informoval předsedu představenstva žalovaného. Pokud by snad žalovaný považoval jednorázové použití služebního vozidla k soukromému účelu (i s vědomím předsedy představenstva žalovaného) za porušení pracovních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, měl tuto skutečnost řešit dle ustanovení § 58 odst. 2 zákoníku práce ve lhůtě 2 měsíců, což se nestalo. Třetí výtku žalovaného, že tento dne [datum] zjistila, že žalobce v pracovní době vykonával činnosti jako místopředseda představenstva společnosti [právnická osoba], tedy vykonával činnosti pro tuto společnost a nemohl fakticky dodržet pracovní dobu u žalovaného, považuje žalobce za absurdní. Žalobce byl do funkce místopředsedy představenstva společnosti [právnická osoba] zvolen dne [datum], kdy členem dozorčí rady této společnosti byl pan [jméno] [příjmení], který je zároveň předsedou představenstva žalovaného. Žalovaný tak o zvolení žalobce do této funkce od začátku věděl. Do funkce místopředsedy společnosti [právnická osoba] byl žalobce zvolen jediným akcionářem společnosti [právnická osoba], kterým byla v té době [právnická osoba] World Transport B.V.. Žalovaný tak po celou dobu věděl, že je žalobce zároveň místopředsedou představenstva [právnická osoba] Navíc je žalovaný již od října 2019 jediným akcionářem společnosti [právnická osoba] Je tedy zarážející, že skutečnost, že žalobce vykonává zároveň funkci místopředsedy představenstva jeho dceřiné společnosti, žalovaný zjistil až v rámci šetření dne [datum]. Jak vyplývá z popisu pracovního místa žalobce, měl tento mimo jiné za úkol„ přímou spolupráci s vedením společnosti a s vedením dceřiných společností“. Za tímto účelem žalobce jezdil také do sídla společnosti [právnická osoba] v [obec]. Plnil tak své pracovní úkoly a nikoli porušoval pracovní kázeň, jak mu žalovaný vytýká. Rovněž i v případě výkonu funkce místopředsedy představenstva [právnická osoba], pokud by snad žalovaný považoval výkon této funkce za porušování pracovněprávních předpisů ve vztahu k ní jakožto zaměstnavateli, což s ohledem na cíle stanovené žalovaným, které měl žalobce za úkol naplňovat mimo jiné i ve vztahu k této společnosti, se jeví jako absurdní, měla tuto situaci případně řešit disciplinárně vůči žalobci ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy se o tomto dozvěděl, a nikoli po cca roce a půl. Žalovaný zřejmě nebere v úvahu, že právě díky činnosti žalobce i v pozici místopředsedy představenstva společnosti [právnická osoba] došlo k významnému zlepšení finanční situace této společnosti, což mělo podstatný vliv na výsledek celé skupiny. Žalobce je tak přesvědčen, že žádná z výhrad, které žalovaný uvedl v okamžitém zrušení pracovního poměru, není důvodná.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že postupoval v souladu se zákoníkem práce, neboť má zato, že byly naplněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru, žalovaný si je vědom, že se jedná o výjimečný způsob rozvázání pracovního poměru, nicméně však k tomu přistoupil po zralé úvaze, kdy jednotlivé důvody jsou popsány v tom okamžitém zrušení pracovního poměru. Neudělení souhlasu žalobce se srážkou ze mzdy a odmítnutí úhrady dluhu žalovanému ve výši 7 359 Kč bylo jedním z důvodů okamžitého zrušení pracovnímu poměru. Není pravdou, že se jedná o pouhé 2 000 Kč, jak uvádí žalobce. Dlužná částka činí 7 359 Kč, částka 2 190 Kč představuje pokutu, kterou požadovala pojišťovna po žalobci, a žalobce v květnu opět požádal žalovaného o úhradu i této částky. Celkem se tedy jedná o dlužnou částku 7 359 Kč, kterou žalobce odmítl svému zaměstnavateli uhradit. Dlužnou částku však nelze pouze jako 7 359 Kč, ale i nezbytné náklady na vymožení dlužné částky, když žalobce sdělil, že si žalovaný má vymoct předmětnou sumu od pojišťovny sám (resp. po žalobci). Není pochyb o tom, že náklady na vymožení pohledávky by se pak pohybovaly v řádech desítek až stovek tisíců korun s ohledem na mezinárodní prvek ve sporu a pravděpodobnou místní příslušnost soud v Polsku dle bydliště žalobce. Rovněž není pravdou, že by se žalobce s žalovaným domluvili na úhradu ze zdravotní pojišťovny, když pojišťovna jasně sdělila, že úhradu již nelze vrátit, lze pouze požádat o odpuštění pokuty. O těchto skutečnostech žalobce dobře věděl, a proto nesouhlasil se srážkou ze mzdy. K dalšímu skutku ohledně používání služebního vozidla a vyúčtování cestovních náhrad včetně výkazu uskutečněných soukromých cest uvádí, že žalovaný nemá v Polsku žádné pracoviště, obchodní aktivity, nemá v Polsku pobočku, ani odštěpný závod. Pouze jediný akcionář má sídlo v Polsku, nicméně do sídla jediného akcionáře žalobce necestoval. Žalobce používal služební vozidlo žalovaného, a to tzv. referenční vozidlo ve smyslu [číslo]. 2) směrnice č. 6/2018 společnosti [právnická osoba]„ Využívání osobních a užitkových vozidel“ (dále jako„ Směrnice 1“) Dle čl.

15. Směrnice 1 není možné využívat referenční vozidlo žalobce k soukromým účelům. Dle čl.

1. Směrnice pak zaměstnanci společnosti [právnická osoba] mohou používat služební vozidlo pouze tehdy, když neexistuje možnost uskutečnit služební cestu odpovídajícím, rychlým a úsporným způsobem s využitím veřejné dopravy. Jednání žalobce tak je závažné v tom, že se žalobce snažil obohatit lstí, neevidoval soukromé cesty a nehradil zaměstnavateli náklady za spotřebované pohonné hmoty při soukromých jízdách a technické opotřebení vozidla resp. náklady zaměstnance na leasing a provoz vozidla. K jednotlivým pracovním cestám: 1) [datum], 2) [datum] u dvou výše uvedených služebních cest žalobce sám potvrdil, že se jednalo o soukromé cesty. Žalobce však záměrně špatně uvedl, že se jedná pouze o jednu služební cestu namísto dvou, a to poměrně dlouhých a vzdálených více než 600 Km od sídla žalovaného. Výše uvedenými dvěma cestami z [obec] do Gdańsku najel žalobce služebním automobilem celkem 1 240 Km a úhrada za pohonné hmoty má činit 3 400,70 Kč 3) [datum] tato cesta není pracovní cestou, když se také jednalo o cestu v sobotu, v době pracovního klidu do Warszawy do části Targówek. Nejedná se o pracovní do sídla nějaké společnosti, ale do části Warszawy, kde je několik lesních parků. Touto cestou ujel žalobce 28 km a úhrada za pohonné hmoty má činit 74,59 Kč 4) [datum] tato údajně pracovní cesta rovněž není pracovní, když žalovaný nemá pracoviště, ani žádného smluvního partnera v Krynicy Morskiej, cesta byla uskutečněna v neděli v době pracovního klidu, a v nočních hodinách. Vše nasvědčuje tomu, že se jedná o pobytovou dovolenou u moře. Žalovaný do Krynicy Morskiej jel již ve čtvrtek [datum] a je evidentní, že žalobce v pátek [datum] nevykonával v pracovní době práci pro zaměstnavatele. Toto cestou ujel žalobce 676 Km a úhradu za pohonné hmoty má činit 1 800,90 Kč 5) [datum] žalobce jel ve středu večer dne [datum] opět do Krynicy Morskiej. Uvádí rovněž, že v pátek [datum] byl státní svátek a žalobce zřejmě chtěl využít státního svátku k odpočinkové dovolené. I v tomto případě došlo k porušení pracovní kázně, když zaměstnanec ve čtvrtek [datum] nevykonával práci ve stanovené pracovní době. Cestu zpět z Krynicy Morskiej do Warszawy na adresu [adresa], že si užívá volno, když je v Česku v pátek státní svátek. K třetímu skutku popsanému v okamžitém zrušení pracovního poměru uvádí, že šetřením vyplynulo, že žalobce v pevné určené části pracovní doby sjednané zaměstnavatelem vykonával činnosti místopředsedy představenstva společnosti [právnická osoba] a využíval služební vozidlo žalovaného k plnění výkonu funkce v jiné společnosti. Souběh funkcí ve společnosti žalovaného a dceřiné společnosti žalovaného není v rozporu s pravidly, nicméně je nezbytné rozlišovat obě funkce, a to jak časově, tak i nákladově, tedy používáním referenčního vozidla žalovaného.

3. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl mj., že jsou zde hlavní dva body. Zaprvé pro žalovaného, tedy PKP, pracoval dva roky. Jeho práce byla vždy dobře hodnocena. To se objevilo i v KS portálu, to byl portál pro hodnocení zaměstnanců. Nikdy k jeho práci nebyly žádné výhrady, a jak již řekl, pracoval u žalovaného přes dva roky. Jeho pracovní smlouva byla zrušena, protože nesouhlasil s dokumentem, který po něm chtěl, aby podepsal, předseda představenstva. Měl za to, že ten dokument není dobrý pro dceřiné společnosti žalovaného. Protože nesouhlasil, tak tím jeho spolupráce s předsedou představenstva žalovaného skončila, jak tady už vypovídali jiní, z jeho strany to byla one man show, tzn., když s ním někdo nesouhlasil, tak tímto to skončilo. To, co se všechno odehrálo, to byla pomsta ze strany předsedy představenstva žalovaného. Není pravdou, co tady vypovídal bývalý předseda představenstva žalovaného. Byl jeho přímý podřízený. Byl pověřenec představenstva, tzn., že byl přímo podřízen předsedovi představenstva. Ostatně jiná možnost s ohledem na strukturu vedení společnosti ani možná nebyla. Není tedy pravdou, že by předseda představenstva nevěděl, co dělá jeho přímý podřízený, a to po dobu více než dvou let. Taktéž není pravdou, že by jejich vztahy byly pouze po dobu práce. Ty vztahy byly i mimopracovní. Je to vidět i z těch častých telefonátů, které měl s předsedou představenstva žalovaného. Bylo by to vidět na výpisu těch telefonů, které byly u žalovaného a byly to hovory jak v České republice, tak i v cizině. Je pravdou, jak říkal bývalý předseda představenstva žalovaného, že je obtížné rozlišit soukromé a služební cesty, protože ty se často překrývaly, často byly prostě společné. Pokud se týká jeho cesty do Krynica Morska, která byla důvodem k jeho okamžitému zrušení pracovního poměru, takto nebyla jeho soukromá cesta, ale byla to cesta se zákazníkem, kdy hledal nové trhy v Srbsku, neboť navázal styk s obchodníkem, který měl kontakty na polské velvyslanectví v Srbsku. Byli u mě doma, platil svými vlastními penízy. Viděl to jako příležitost pro jejich byznys, a proto neviděl důvod, proč by za tímto obchodníkem nejel služebním vozidlem. Bavili se tam o možnostech byznysu žalovaného v Srbsku. Jeho pracovní náplní též byla práce s obchodníky, takže v tom viděl příležitost, jak by se jejich společnost mohla rozšířit do Srbska. Je mu velice líto, že musí hledat spravedlnost u českých soudů jako Polák. Ale dva roky pracoval pro žalovaného, dva roky pracoval dobře. Jedna cesta, která je mu vytýkána jako soukromá, ta měla být v květnu, kdy má za to, že to byla služební cesta. Je pravdou, že jedna soukromá cesta zde byla, ale ta byla v lednu do Gdaňska. Přesto v červnu mu byl potom okamžitě zrušen pracovní poměr, kdy se hledalo, co by se mohlo proti němu použít. Měl souhlas předsedy představenstva k používání auta Superb pro soukromé účely, ovšem jednalo se o ústní smlouvu, o ústní souhlas. Měl ještě jinou ústní smlouvu, o které hovořil pan [příjmení], že v [obec] pracoval od úterý do čtvrtku a pondělí a pátek pak mohl pracovat v Polsku. Měl taky ústní dohodu s bývalým předsedou představenstva, že jeho pracovní smlouva bude nikoliv manažerská, přestože pracoval na vysoké manažerské pozici. Takto pracoval dva roky, kdy nejdřív měl pracovní smlouvu na dobu určitou, posléze se změnila na dobu neurčitou. Taktéž mu byl za tu dobu zvýšen plat, takže má za to, že to bylo ocenění jeho práce ze strany předsedy představenstva žalovaného, že pracoval dobře. Co se týká auta, které užíval, takto bylo napsáno na něj, avšak podle rozhodnutí představenstva ho mohl řídit každý, kdo nepožil alkohol. Samozřejmě, týkalo se to pouze členů představenstva. [příjmení] to upřesnil, vozidlo bylo formálně napsané na představenstvo a řídil ten, když byli někde po pracovní době, kdo samozřejmě nepožil alkoholické nápoje. To vozidlo používal k soukromým účelům pan [příjmení] a pan [příjmení], oba členové představenstva. Pokud se týká výkazů jízd, tak ty po něm byly vyžadovány první dva měsíce práce, ale od října 2018 pak do konce už to po něm nikdo nevyžadoval. Taktéž nikdo nevyžadoval knihu jízd. Pokud si dobře vzpomíná, takto byl říjen, listopad, prostě konec roku. GPS ve vozidle umožňovalo vykazování soukromých a služebních cest, ale toto nešlo, protože pokud si dobře vzpomíná, tak podle vnitřních směrnic referentské vozidlo nemohlo být použito k soukromým účelům. Bývalý předseda představenstva žalovaného věděl, že jeho vozidlo je používáno jako referentské a je používáno k soukromým účelům. To bylo, jak již řekl, jeho rozhodnutí. Věděl to i Ing. [příjmení], který byl ředitelem technického úseku a měl dozor nad těmi vozidly a bývalý předseda představenstva žalovaného byl jeho přímým nadřízeným, a to bylo jeho rozhodnutí, jak již řekl. Vzpomíná si, že někdo od žalovaného na to poukazoval, že to není v souladu se směrnicemi, tedy, že referentské vozidlo je používáno k soukromým účelům, nicméně ale pan [příjmení] na to odpověděl, že to je rozhodnutí představenstva. Pokud se týká soukromých cest tím vozidlem, tak si vzpomíná, že jednou byl ve Varšavě s panem [příjmení], kterému ukazoval Varšavu. Taktéž jednou byl na stavbě domu bývalého předsedy představenstva žalovaného. Ten to sice popřel, ale dá se to dohledat přes GPS podle souřadnic, kdy toto navrhovali k důkazům. Taky s bývalým předsedou představenstva byli v Německu, jak o tom on hovořil, ale rozhodně se nejednalo o žádnou služební cestu, ale byla to soukromá cesta. Byla delší o 150 km. Rozhodně nejeli po žádné dálnici. Byla to úzká místní komunikace. Je to tam turistické místo. Všechno se dá opět dohledat přes GPS přes souřadnice. Rozhodně neudělal žádnou cestu za zády bývalého předsedy představenstva žalovaného. [příjmení] měl vždy rád, aby byl o všem informován a byl s ním v pravidelném telefonickém kontaktu. Někdy to bylo pětkrát až šestkrát za den. To, že měl jako jediný z manažerů referentské vozidlo, takto bylo rozhodnutí představenstva. Bylo to z toho důvodu, že jeho podmínkou pro to, abych šel pracovat do [obec], bylo, že bude mít hrazené cesty Varšava – [obec] a bylo mu řečeno, že to je jediná možnost, jak mu může společnost ty cesty proplácet. Je pravdou, že zpočátku, když u žalovaného nastoupil, měl jiný druh vozidla. To bylo změněno. Bylo to v době, kdy společnost začala do vozidel montovat GPS a byla ta povinnost je začít používat. Pokud je mu předestřeno, že snad dříve uvedl, že žádné soukromé cesty nebyly a teď je připouští, tak ono je to o tom, že to je obtížné rozlišit. To tady vlastně zmiňoval i bývalý předseda představenstva žalovaného, že je těžko rozlišit mezi soukromou a služební cestou, tak jak je těžko rozlišit mezi pracovní dobou, neboť ta pracovní doba je neustále. Byli na vysokých manažerských pozicích, takže někdy začínali ve tři ráno a končili až někdy v jedenáct v noci, takže se to opravdu rozlišit takto nedá. Pokud jsou mu předestřeny jízdy, tak jak jsou uvedeny v okamžitém zrušení pracovního poměru [datum] a navazující [datum] až [datum], takto byly cesty soukromé, ale ty cesty měl schválené. Představenstvo o tom vědělo, protože jim přivezl dárky. V Norsku není možno koupit pivo, takže nakoupil jen takové malé láhve a ty posléze předal panu [příjmení] i bývalému předsedovi představenstva panu [příjmení]. Taky panu [příjmení], to byl tehdy třetí člen představenstva žalovaného. Nepamatuje si, jak mu ta cesta byla schválena. Má za to, že to mohla být ústní dohoda, příp. byla zaznamenána v KS Portálu, ale to už si nevzpomíná. Náklady nehradil. To, že použil služební vozidlo, takto musel pan [příjmení] jako bývalý předseda představenstva žalovaného vědět jednak z toho důvodu, že používal služební číslo, které měl a s ním komunikoval i v té době, kdy byl v Norsku a taky to panu [příjmení], tedy bývalému předsedovi představenstva žalovaného řekl, že tam byl soukromě služebním vozidlem. To, že tam na té cestě byl, aniž by to hradil, nepovažuje za nic výjimečného. Jak již říkal, pracovali 16 i 17 hodin denně. Předtím neměl čas jak odpočívat a jindy jezdili i po České republice za soukromými zájmy služebním vozidlem, tak neví, proč by to nemohl použít při té cestě do Gdaňska. Když to dělali jiní, neví, proč by on to měl mít jinak. Pokud je mu předestřena cesta od 19. do [datum] do Krynica Morska, takto je těžko říct, zda to byla soukromá či služební cesta. Byl tam, jak již říkal, dříve s obchodníkem, se kterým se bavil o novém byznyse v Srbsku, a jeho úkolem bylo zajišťovat nový byznys pro společnost. Nicméně byli také v jeho domě a za jídlo platil svými osobními penězi. Pokud je dotazován na jeho konkrétní jméno, tak je to člověk, který má postavení a on by ho nechtěl jmenovat, protože ten obchod s PKP, tedy s žalovaným, nevyšel a neví, proč by ho měl jmenovat. Neví, že by s ním jednal devět dní. Na to si pro odstup času už nevzpomíná. S tím člověkem mluvil jedenkrát. Rozhodně to není tak, že jedna cesta do Krynica Morska byla soukromá a jedna služební. Je třeba zdůraznit, že Krynica Morska je malá vesnička, kdy je třeba připravit místo na to setkání. Rozhodně se nejedná o žádného tajného člověka. No nicméně, jak již řekl, ten obchod nevyšel a po dvou letech on si už nepřeje, aby byl do té kauzy zatahován. Měl za úkol v rámci své práce pro žalovaného získávat nové obchodní trhy. Pokud je dotazován, zda jsem nějaké získal, tak ono je to o tom, že zpočátku dobře neuměl česky, takže to pro něho jako pro Poláka byl trochu problém. V té době měl za úkol dohled nad obchodníky. Pokud se týká toho kontaktu do Srbska, takto bylo z toho důvodu, že žalovaný měl zájem tam jezdit, ale byly problémy s délkou vlaků, kdy ty problémy byly na Srbské straně na těch kolejnicích. [jméno] měly být nějaké problémy, detaily ale neví, není technik a měl pomocí svých kontaktů zajistit vyřešení tohoto problému. Také byl dvakrát, třikrát, na veletrhu u hranic s Rakouskem. Pokud je konkrétně dotazován, zda z těch jednání s tím obchodníkem byl nějaký výstup, tak ten výstup v podstatě nebyl, protože to chce delší čas a on s ním jednal v květnu a v červnu už potom byl od žalovaného vyhozen. Pokud je dotazován na konkrétní obchodní příležitosti, které pro žalovaného získal, takto se takto říci nedá. Je to o tom, že kdyby snad neměl mít v náplni práce získávání nových obchodních trhů, tak proč potom byl na veletrhu v [obec] či jinde. Může třeba poukázat na to, že taky získal zakázku pro AWT Rekultivace, takže byli tam i s panem [příjmení], takže je to i o tom. Bylo to v Kluczborku. Pokud je mu předestřen e-mail ze dne [datum] odeslaný panem [jméno] [příjmení], tak je to e-mail, který obdržel, je to print screen a dá se samozřejmě dohledat v informačních systémech žalovaného. Po celou dobu, co měl vozidlo v referentském režimu, mu nikdy nikdo nevytkl, jak vykazoval nebo nevykazoval cesty. Když byl zaveden systém GPS, tak také nic nevyplňoval. Bývalý předseda představenstva pan [příjmení] mi říkal: [příjmení], my nic na těchto pozicích takového dělat nebudeme. Chtěl by ještě na závěr uvést, že pokud se týká toho okamžitého zrušení pracovního poměru, tak tam jsou v podstatě čtyři důvody a dva jsou tak říkajíc úplně blbé, když mu je vyčítáno, že pracoval v AWT Rekultivace, přitom pan [příjmení] jako bývalý předseda představenstva žalovaného byl členem dozorčí rady, takže to moc dobře věděl a také je logické, že pro něho jako pro cizince, že požádal o pomoc firmu s řešením některých záležitostí, takže nakonec se tady bavíme o dvou cestách, které by snad měly být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, přestože u žalovaného pracoval po dobu více než dvou let.

4. Bývalý předseda představenstva žalovaného [jméno] [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl mj., že je mu známo, že s žalobcem byl okamžitě zrušen pracovní poměr. Předně byla ukončena pracovní smlouva z důvodu optimalizace, kdy jako předseda představenstva rozhodl, že bude snížen počet zaměstnanců, protože skupina byla v obtížné finanční situaci a rozhodl, kdo bude ve firmě pokračovat dál a kdo nikoliv. To byla první etapa. Potom, protože ve společnosti žalovaného každý odpovídá za určitou skupinu, byla provedena kontrola služebních a soukromých cest vozidel žalovaného a poté kontrole byly zjištěny nesrovnalosti. Proto s žalobcem byl okamžitě zrušen pracovní poměr. S žalobcem se zná spoustu let ještě v Polsku. Byly to styky mezi nimi jak osobní, tak i pracovní. Pracovali ve stejné skupině. Pokud se týká těch styků, když pracovali u žalovaného, takto byly permanentní styky, v podstatě byli v dennodenním styku. Když byli v [obec], tak byli i ve styku mimo pracovní dobu. V Polsku pak už méně. Pokud si dobře vzpomíná, tak spolu telefonicky komunikovali i o svátcích a o víkendech. Ono je to o tom, že u manažerských pozic, a žalobce byl na pozici pověřence představenstva, není ta pracovní doba pevně stanovena. Může se stát, že je třeba něco řešit okamžitě, takže samozřejmě toto řešili a mluvili spolu okamžitě i mimo pracovní dobu. [jméno], jezdil s žalobcem, jeho vozidlem, na trase [anonymizováno] – [obec], tak jako žalobce jezdil i s ním v jeho vozidle. Nebylo ekonomické, aby jezdily dvě auta na trase [obec] - Varšava. Pokud se týká cest do [anonymizováno], tak nelze jednoznačně říci, zda se jednalo o soukromou či služební cestu. Byl členem představenstva a žalobce pověřencem představenstva a ve Varšavě je sídlo [právnická osoba]. Také často se stávalo, že měli nějaká jednání v centrále společnosti, takže nelze takto rozčlenit ty cesty do [anonymizováno] na soukromé a služební. Také si nevzpomíná, jak je to přesně upraveno ve vnitropodnikových předpisech ohledně cest. Pokud je mu předestřeno podání žalovaného z [datum], tak toto pravdou není. Pokud si vzpomíná, tak minimálně dvakrát byl žalobce služebně v centrále PKP ve [anonymizováno]. Pokud se týká jeho cest do [anonymizováno], tak ty byly každý týden služební, protože každý týden měl nějaké jednání s předsedou představenstva či členem představenstva [právnická osoba], příp. měl další služební cesty k dceřiným společnostem, které jsou v Maďarsku, Slovensku a Slovinsku. Taktéž to nebyla vždy cesta jenom Varšava – [obec]. Jezdil také do [obec], kde má taky společnost závod, příp. jel za jinými obchodními partnery v Polsku. Jednalo se i o konference apod. Pokud jel vozidlem žalobce, tak opět se to nedá rozlišit. [příjmení] přijeli do Polska v sedm večer, či v devět večer. To samozřejmě společnost už měla zavřeno, ale hned na druhý den ráno pak byly ty schůzky s členy představenstva či předsedou představenstva, aby mu referoval, co se děje ve společnosti. Je třeba zdůraznit, že u manažerských smluv není samozřejmě pevně rozlišen čas pracovní a čas soukromý. Taky se nedá rozdělit ta cesta, zda je služební či pracovní. Pokud se samozřejmě nejedná o nějakou cestu na dovolenou, protože v rámci té cesty člověk má i pracovní schůzky, to nelze jednoznačně rozdělit na rozdíl od té dovolené. Nevzpomíná si, že by jej žalobce svým vozem vezl na stavbu domu. Pokud se týká žalobce, tak ví, že dvakrát měl schůzku ve [anonymizováno] v PKP CARGO. Zda tam byl víckrát služebně, takto neví, to ho zase tak nekontroloval. Obecně jezdil žalobce do Varšavy každý týden. Žalobce byl také členem představenstva [právnická osoba] Rekultivace, to je dceřiná společnost žalovaného. Ta nemá své aktivity v Polsku, ale samozřejmě má aktivity v Česku a tam na ně musel jezdit. Není samozřejmě zřejmé, kolik těch cest měl v rámci práce pro [právnická osoba] Rekultivace. Zda vozidlo, které měl žalobce, mohl používat na soukromé cesty, takto už si nevzpomíná. Přesně neví, jak to v těch vnitropodnikových směrnicích žalovaného bylo, kdy se to považovalo za referenční vozidla a za vozidla, které mohly být používány k soukromým cestám. To už si opravdu nevzpomíná, ale ví, že to bylo uvedeno ve smlouvě o užívání toho vozidla. Ví, že vozidla byly vybaveny GPS, kde se dalo přepínat mezi cestou služební a soukromou. Také ví, že u žalovaného ještě byly vozidla bez GPS a tam se každý měsíc musel vyplňovat výkaz ujetých kilometrů. Taky dával souhrn těch ujetých kilometrů za každý měsíc. Opravdu si nevzpomíná, jak to měl žalobce napsáno ve smlouvě. Pokud to auto chtěl využívat soukromě, tak samozřejmě musel přepínat tu GPS, přip. vyplňovat ten výkaz ujetých kilometrů. Opravdu neví, jak to měl žalobce, ale má za to, že každý, kdo má vozidlo vybavené GPS, takto musí prostě přepínat mezi těmi cestami soukromými a pracovními a pokud tu GPS nemá, tak musí vyplňovat ten výkaz kilometrů. Opravdu si nevzpomíná, jaké žalobce vozidlo měl. Pokud je mu předestřeno, že měl vozidlo referenční, že se tam nedaly vykázat ty soukromé kilometry, tak na to není schopen odpovědět, protože neví, jak to bylo v těch vnitropodnikových směrnicích, na to si prostě nepamatuje. Jenom si vzpomíná, že v minulosti byl u žalovaného zaměstnanec, který hodně cestoval jak v České republice tak i mimo a nevykazoval si ty kilometry, ale zda se jednalo o vozidlo referentské nebo vozidlo, které mohl používat k soukromým účelům nebo jak přesně to bylo, takto už si nepamatuje. Jak již řekl, neví, zda žalobce mohl to auto na trase [obec] – Varšava používat i k soukromým účelům. Žádný takový souhlas nevydal. Jak již řekl, to, jak mohl to vozidlo využívat, by mělo být v té smlouvě o užívání vozidla či vnitropodnikových směrnicích. Rozhodně se netolerovalo, aby se to vozidlo mohlo používat i k soukromým účelům bez dalšího. Pokud je vozidlo vybaveno GPS, tak se musí přepínat, zda je to soukromá cesta či služební cesta. Pokud vozidlo vybaveno GPS není, tak je třeba vypisovat výkaz kilometrů. Pokud je mu předloženo čestné prohlášení bez data, tak jedná se o jeho podpis. Není schopen se vyjádřit, kdy žalobce cestoval soukromě a kdy služebně. U žalovaného to bylo tak, že každý zaměstnanec byl povinen oznámit, kdy cestuje soukromě a kdy služebně a každý to ve skupině žalovaného každý měsíc dělal. Jak již řekl, žalobce nekontroloval. Jak již řekl, neví, jaké vozidlo žalobce používal a žalobce byl zodpovědný za to, aby vykazoval, zda se jedná o cestu služební či soukromou. Pokud to nebylo možné přepínat, tak pak měl to vykázat tím výkazem ujetých kilometrů za každý měsíc. Jak již řekl, nekontroloval, zda žalobce vykazoval cesty správně, zda je vykazoval jako služební či soukromé. To je zodpovědnost každého zaměstnance. Opravdu neví, co žalobce ve Varšavě dělal, zda měl schůzku v PKP či tam měl nějakou schůzku ohledně AWT Rekultivace, nebo co tam dělal. Jak již řekl, to je zodpovědnost každého zaměstnance. O to se nezajímal. To je prostě odpovědnost manažera, protože ten sám si stanovuje svou práci a sám taky za ni odpovídá. Nepamatuje, že by s žalobcem jel na nějaký výlet jeho vozem či na dovolenou. Pokud se týká cesty do Drážďan, takto bylo o tom, že jeli do [obec] na jednání a z Varšavy to bylo rychlejší po dálnici přes Německo, takže jeli přes to Německo a zastavili jsme se v Drážďanech na přestávku, ale to byla cesta služební, protože jeli do [obec] na jednání. Ta zastávka v těch Drážďanech byla po cestě. To vybral žalobce, který říkal, že ta cesta takto bude rychlejší, myslí tu cestu přes Německo. Je pravdou, že s žalobcem byl jeho autem ve [obec], ale to bylo po cestě do [obec], kde bylo jednání. [jméno] byl přítomen i pan [příjmení]. Už si přesně nepamatuje, zda to bylo přímo v [obec] nebo ještě někde dál. Jak již říkal, tam se dostavil i pan [příjmení] jako člen představenstva. Jestli byl s žalobcem vícekrát ve [obec], to už si přesně nevzpomíná. Ono je to taky o tom, že když přišli do [obec], tak byl problém sehnat ubytování v [obec]. Nějakou dobu bydleli v hotelu [příjmení] [jméno], ale hledali nějaké levnější ubytování, takže ví, že také spali v Geen hotelu kousek od [obec], taky hotelu na Landeku, takže je možné, že v tom [obec] byli proto, že tam měli hotel, ale to už si opravdu nevzpomíná. Pokud je mu předestřeno, že byli v hotelu ve [obec] ubytováni v období od 16. do [datum], tak má za to, že to bylo služební, protože bylo vhodnější tam přespat a potom jet do Varšavy, než se zase vracet do [obec] a odtamtud jet do Varšavy či jinde. Ty ubytování nevybíral. To samozřejmě řešily asistentky. Pokud je mu předestřeno, zda byl s žalobcem na badmintonu, kdy tam jeli autem žalobce, takto už si přesně nevzpomíná, ale je možné, že víckrát jeli autem žalobce na ten badminton po několika hodinách práce, ale opět je to o tom, že mělo být, když tak přepnuto, že se jedná o soukromou cestu. Chtěl by ještě zdůraznit, že když jel svým vozem, takto vždy přepínal, resp. vždy vykazoval ty cesty jako služební a soukromé. Jak již řekl, neví, zda žalobce měl to vozidlo sejným způsobem jako on. To by mělo být všechno v těch smlouvách, ale každopádně měl vyhotovovat ty výkazy cest. Neví, že by měl žalobce použít firemní auto na soukromou cestu do Gdaňska. Jak již řekl, ty jeho cesty nekontroloval. Také neví, že by totéž udělal při cestě do Krynici Morskej. Ví, že on tam měl byt či dům, ale jaké auto na cestu použil, takto neví. Žalobce měl kromě firemního auta i svoje soukromé auto. Neví, zda dal žalobci souhlas s tím, aby služební auto používal i k soukromým účelům. Ono se to takto jednoznačně říct nedá. [příjmení] byl manažer, tzn., on rozhoduje, jaké auto použije, ale je povinen v případě, že použije služební auto k soukromým účelům to vykázat, vypsat ten výkaz ujetých kilometrů. Pokud je mu předložen cestovní příkaz, takto měl samozřejmě žalobce vyplňovat v tom informačním systému žalovaného, ale nevzpomíná si, jestli byl oprávněnou osobou, která měla ty cestovní příkazy schvalovat, takže k tomu není schopen se vyjádřit. Také neví, jestli v případě referenčních vozidel se ty cestovní příkazy vyplňovaly či nikoliv. To neví.

5. Bývalý člen představenstva žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení], ve své výpovědi uvedl mj., že je mu známo, že s žalobcem byl okamžitě zrušen pracovní poměr. Ví to z toho důvodu, že měl vedle žalobce kancelář a ta najednou byla volná, takže se ptal pana [příjmení], který v té době dělal zástupce personálního ředitele, co se děje. Taktéž ten den se s ním žalobce rozloučil na pokoji na společném ubytování. Ty důvody mu však známy nejsou. To okamžité zrušení pracovního poměru neviděl. Opravdu ty důvody neví ani jakoby co by se ve firmě povídalo, protože to prostě byla strategie společnosti, aby nikdo nic nevěděl. Pokud je mu známo, tak žalobce měl Škodu Superb, tak jako ostatní členové představenstva, byť žalobce byl pověřenec představenstva, tak neví, jestli měl to vozidlo i pro soukromé účely, tzv. manažerské, to opravdu neví. [příjmení] to vozidlo měl. Měl ho k tomu, že ho může používat i pro soukromé účely a i jeho manželka, ta tam byla výslovně uvedena v té příslušné smlouvě. Nejdřív se vedla kniha jízd v excelovské tabulce a vždy po skončení měsíce se to odsouhlasovalo u [jméno] [příjmení], ten měl vozidla u žalovaného na starosti. Posléze byla do vozidla nainstalována GPS, kdy ve vozidle toliko přepínal, zda se jedná o cestu soukromou či služební a potom na konci měsíce se vytiskla excelovská tabulka a znovu se odsouhlasovala s panem [příjmení], jestli to souhlasí, jestli nedošlo k nějaké chybě. To stažení z GPS se dělalo hned po skončení měsíce. Osobně to dělal prvního, druhého, tak, aby se to stihlo do té výplaty, která se připravovala sedmého. Pokud se týká kontrol, takto neví, zda probíhaly nebo jak příp. probíhaly. U zaměstnanců určitě, ale má za to, že u členů představenstva, kteří řídí čtyřmiliardovou společnost, tak řešit, jestli někde mají 20 km najeto jinde, než měli, takto si myslí, že to se prostě nedělá. Neví, v jakém režimu měl žalobce automobil, zda ho mohl používat k soukromým účelům či nikoliv. [jméno] byla ta specifická situace, že on byl zaměstnanec, nebyl člen představenstva. [příjmení] po tom nikdy nepátral, jak může své vozidlo používat. Ono to totiž bylo o tom, že kolegové z Polska, kteří přišli, zejména do představenstva, nastavili u žalovaného takový styl práce, až by řekl až neprofesionální a nelidský, že kdyby se na to zeptal, tak by asi z té společnosti byl okamžitě vyhozen. Takže se na to neptal a posléze odešel sám, protože takhle pracovat prostě nechtěl. Zda jej někdy žalobce vezl svým vozidlem, myslí tím vozidlem žalovaného, takto už si samozřejmě nevzpomíná, ani po tom nikdy nepátral. Je možné, vzhledem k tomu, že všichni bydleli v [obec], daleko od místa svých bydlišť, takže po [obec] někdy jeli na večeři apod., ale jak říká, to takto nikdy neřešil a nepátral po tom. Jednou jel s žalobcem jeho vozidlem do Varšavy. To mělo soukromou povahu, protože tam jeli na víkend. Bylo to v pátek odpoledne. Zpátky se pak vracel letadlem. Pokud si dobře vzpomíná pro odstup času, tak po té Varšavě se už potom pohybovali městskou hromadnou dopravou nebo taxíkem, ale opravdu už neví. Pokud se týká cesty do [obec] na fotbalový zápas, takto bylo tak, že jeli na konferenci ŽESNAD. To je sdružení železničních nákladních dopravců. Tedy když tato konference byla v Krkonoších a začínala v osm, v devět hodin ráno, takže by museli vyrážet z [obec] někdy kolem druhé v noci, tak jej napadlo, že popojedou a staví se v [obec] na fotbalu, kdy se hrálo finále [příjmení] [jméno] [příjmení] – [příjmení] [jméno], podívají se na ten fotbalový zápas, přespí v [obec] a druhý den pojedou dál. Takže pro společnost to neznamenalo žádnou ztrátu, protože místo toho, abychom spali v [obec], tak spali v [obec] a jeli tou stejnou trasou tak, jakou by jeli tak jako tak. Opravdu neví, zda žalobce měl to auto i k soukromým účelům. Nezná jeho pracovněprávní dokumentaci. Neví, jakou měl výplatu. O to se nezajímal. O žádné cestě do [obec] neví, ve [obec] nikdy nebyl. Pokud se týká ubytování, tak původně bydleli v hotelu [příjmení] [jméno] na [ulice], tam kde též bylo sídlo společnosti, ale na začátku covidu to potom bylo uzavřeno, takže hledali jiné ubytování a našli hotel [příjmení] [příjmení] na [obec]. S ohledem na to, že došlo i k přestěhování firmy do [obec], tak se ta vzdálenost i zkrátila. Jenom na upřesnění by ještě rád dodal, že cena ubytování na té [obec] činila 50 % toho co se platilo v [příjmení] [jméno]. Co si vzpomíná, tak ty cesty na tu [obec] byly z toho důvodu, že tam byli ubytováni. Zda potom někam popojeli, příp. jako na [příjmení], že někam vyšli, takto je možné. Je taky možné, že někdy šli na Lysou horu. Žádné jednání ohledně možnosti používání vozidla žalobce jako člen představenstva nevedl. Neví o tom, že by se to někdy takto řešilo. Ono je to prostě o tom, že předseda představenstva řešil všechno po svém. V podstatě s dalšími členy představenstva nekomunikoval a všechno si řešil sám. [příjmení] to byl též důvod, pro který ze společnosti odešel, protože absolutně se nebyli schopni na ničem shodnout. Když řekl červená, tak on řekl modrá a naopak. Bylo to i o tom, že jako [obec] chodil na prakticky 100 % jednání, a když z těch jednání přišel a sdělil výsledek předsedovi představenstva, tak on to okamžitě otočil, takže už si potom začal zahrávat i se svým jménem, a proto ze společnosti odešel. Pokud se týká pana žalobce, tak ten se samozřejmě na té kultuře, která tam byla nastolena předsedou představenstva, spolupodílel. Přišli spolu jako kamarádi, takže spousta zaměstnanců si oddechla, když žalobce odešel. Byl jedním z nich. Pokud se týká nějakých nesrovnalostí, takto řešil pan [příjmení], jak o tom mluvil výše. Takže ten to s tím zaměstnancem určitě řešil, aby se to nějak spravilo. To by se řešilo se všemi zaměstnanci, vyjma předsedy představenstva a žalobce, protože ta kultura jimi nastavená byla taková, že kdyby to pan [příjmení] jim začal vytýkat, tak by určitě byl vyhozen. Zda v případě, že byly zjištěny nějaké nesrovnalosti, to bylo s těmi dotyčnými zaměstnanci nějak dál pracovněprávně řešeno, takto neví. Tím se opravdu ve firmě nezabýval. Pokud si vzpomíná, tak kdysi tam byl nějaký pan [příjmení], to snad byl nadřízený pana [příjmení]. Ten měl se nějak dopouštět zneužití těch služebních cest nebo něco podobného a skončil snad tak říkajíc na minutu, ale přesně už si opravdu nevzpomíná. Opravdu si není schopen vybavit, kolik let je to zpátky. Čtyři roky, možná i víc. Pokud se týká skončení pracovního poměru s panem [jméno], takto ví, že to se stalo, to už byl členem představenstva žalovaného, ale ty důvody, nebo jak to přesně probíhalo, takto neví. To všechno si řešil předseda představenstva sám. Pokud je mu předestřeno, že na tom okamžitém zrušení pracovního poměru je též podepsán, takto mu bylo předloženo k podpisu.

6. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi uvedl mj., že pokud jde o vozidlo, tak ví, že žalobce měl tzv. referentské vozidlo. Ví to z toho důvodu, že sám má služební vozidlo, které může používat k soukromým účelům, které samozřejmě musí hradit. Neví, jak je to přesně v té směrnici uvedeno, zda lze použít pojem manažerské vozidlo. Tedy žalobce nemohl svěřené vozidlo používat k soukromým účelům. Neví, protože referentské vozidlo nemá, jak a zda se vykazují cesty. Pokud ví, tak tato vozidla jsou vybavena GPS a snad vykazovat cesty samostatně zaměstnanci nemusí, ale opravdu to neví přesně. Může hovořit pouze o tom, jak se vykazují jízdy služebních vozidel, které mají možnost buď soukromé cesty, tedy tzv. manažerská, pokud použije tento termín. Dělá to tak, že po skončení každého měsíce prostě vypracuje příslušný záznam o provozu vozidla a toto zašle příslušnému oddělení, kde v tom hlášení samozřejmě vyznačí ty soukromé cesty. Neví přesně, zda to upravuje nějaká směrnice, ale vždy se to dělá hned z kraje měsíce, tak do pěti dnů. Pokud se týká konkrétně vozidla žalobce, tak neví, zda jej mohli využívat další osoby. Pokud se týká těch luxusnějších vozů, těch tzv. manažerských, tak má za to, že asi více osob je využívat nemůže, ale to přesně neví. Pokud je mu předestřen e-mail ze dne [datum], že vozidlo žalobce bude používat více osob z představenstva ke služebním cestám, tak pokud je to napsáno, takto určitě pan [příjmení] napsal, ale jestli ta realita taková byla, takto opravdu neví. Také neví, jestli to je v souladu s vnitřními předpisy žalovaného. Prostě ví, že soukromé cesty musí být vykazovány. Blíže není schopen se k tomu e-mailu vyjádřit, není jeho autorem. V rozhodném období byl šéfem právního oddělení. Pokud se týká těch pokynů, tak nejdřív od vedení přišel pokyn připravit organizační změnu a následně proto zrušit pracovní poměr, a to výpovědí. Rozhodně nepřišel pokyn ohledně prověřování pracovních cest žalobce, protože s tím právní úsek neměl nic společného. Pokud se týká nějakých kontrol ohledně využívání vozidel, tak o tom on podrobnosti neví. Ono je to o tom, že k němu se dostanou pouze věci, kdy je zjištěna nějaká nesrovnalost a je třeba řešit právní kroky. Vzpomíná si, že jednou řešili nějaké zneužívání a manipulaci s pracovními cestami, ale jinak o tom, že jsou nějaké kontroly, o tom on prostě neví. Asi nějaké probíhají, ale to je v gesci oddělení, které má na starosti služební auta. Pokud se týká té skutečnosti, že jedna věc byla řešena ohledně manipulace se služebními cestami, takto bylo někdy v roce 2017, 2018. Řešil to tehdejší jeho přímý nadřízený, to nebyla jeho věc, ale ví, že se tehdy zvažovalo okamžité zrušení. Zda k tomu bylo přistoupeno nebo jak to přesně dopadlo, takto už neví. Jak říká, pro odstup času, jestli si dobře vzpomíná, mohlo to být v tom roce 2017, tím zaměstnancem byl [jméno] [jméno]. Byl to tehdejší ředitel nákupu. Co se týká vozidla, které žalobce používal, tak ví, jednalo se o černou Škodu Superb. Zda s ním jezdil někdy pan [příjmení], takto neví. Pokud se týká nějakého vozidla [příjmení] [příjmení], tak ví, že byla nějaká kauza finančního ředitele, který snad neměl prokázat nějaké cesty tímto vozidlem, ale jestli se to opravdu prokázalo nebo neprokázalo, takto neví, protože to šlo mimo něj a v té době nebyl ve vedoucí pozici na právním oddělení. Ví, že to snad měl být jeden z důvodů, pro které měl ve funkci skončit, ale jestli opravdu tomu tak bylo, takto taky neví. Pokud se týká cest žalobce z Varšavy do [obec] a zpět, takto rozhodně podle našeho práva služební cesta není, ale ví, že mu byl dán souhlas, aby předmětným vozidlem jezdil z Varšavy do [obec] a zpět. To, zda ten souhlas byl v rozporu s vnitropodnikovými směrnicemi, takto takto neumí posoudit. Ve vnitropodnikových směrnicích sice je uvedeno, že referentské vozidlo není možno používat pro soukromé účely a toto bylo rozhodnutí představenstva, takže myslí, že to takto by mohlo být. Je to také o tom, že nezná natolik detailně tu směrnici, zda je v ní vysloveně uvedeno, že referentské vozidlo nesmí být použito pro soukromé účely, anebo může být použito jen po předchozím souhlasu. To opravdu neví, jak je to definováno. Zda tím, že by snad vozidlo bylo používáno ve větším rozsahu, než používáno být mělo, že by to mělo nějaký dopad do daní, takto neví. Touhle daňovou problematikou se nikdy nezabýval, to není jeho obor. Bral to tak, že to tak prostě je. Pokud se týká jeho vozidla, které má žalovaným svěřeno, tak samozřejmě soukromé cesty si hradí sám. Benzin si hradí sám a má to i dopad do jeho daní. Pokud se nemýlí, tak o jednu setinu ceny vozidla se mu zvyšuje daňový základ, ale jak již říkal, daně to není jeho obor. Má vozidlo, které může používat i k soukromým účelům. Je tedy v jiném režimu, než jaké vozidlo měl žalobce, neboť žalobce měl vozidlo referentské. Pokud se týká toho, že jediný žalobce měl referentské vozidlo vlastně z vedení společnosti, že byl v jiném režimu, než ostatní, tak ty důvody nezná. Může jenom spekulovat. Snad to bylo z důvodu jeho vztahu k vedení. Pokud se týká porušování pracovních povinností a zneužívání služebních pomůcek zaměstnavatele, tak samozřejmě toto žalovaný netoleruje. Pokud se týká případného zneužití např. služebních vozidel, tak je to bráno jako útok na majetek společnosti a přijímají se razantní opatření. Žalobce byl standardně v [obec] v úterý až čtvrtek. Kde byl v pondělí a pátek, takto neví. V rámci společnosti se to bralo jako privilegium. Kde žalobce tedy v pondělí a pátek byl, takto řadoví zaměstnanci nevěděli. To, že žalobce měl referentské vozidlo k soukromým účelům, resp., že mohl s ním jezdit z Varšavy do [obec] a zpět, tak má za to, že to asi bylo nějak součástí dohody s vedením, protože takto to bylo od počátku, kdy žalobce k žalovanému nastoupil. Přepokládá, že to rozhodnutí mohlo učinit jenom vedení a že to bylo v rámci toho, aby žalobce u žalovaného vůbec pracoval, protože jinak asi by nepracoval, že to bylo součástí dohody o tom, za jakých podmínek bude u žalovaného pracovat. Pokud se týká těch privilegií, tak v podstatě měl ten home office, že mohl dvakrát týdně pracovat mimo Ostravu. Zřejmě asi měl hrazené ubytování v České republice, pokud byl v [obec] a měl samozřejmě to vozidlo, jak o tom hovořil, že mohl používat vozidlo na cesty z Varšavy do [obec] a zpět a společnost mu hradila PHM. V té době nebyl na personálním oddělení, takže ty další podrobnosti mu známy nejsou. Je to jenom z toho, co viděl. Ten černý Superb používal žalobce každý týden, ale kolik těch cest Varšava – [obec] a zpět vykonal v měsíci, takto samozřejmě nevím. Jenom vnímal, že auto stojí v garáži či v garáži nestojí, ale kam jel, odkud přijel, takto samozřejmě neví.

7. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi uvedl mj., že by chtěl především uvést, že se jedná v případě okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce a těch služebních cest o zcela smyšlený důvod. Je to totiž o tom, že žalobce byl v blízkém styku s členy představenstva žalovaného. Byl to zmocněnec představenstva. Byl s ním v té době v denním kontaktu. Dokonce dostal pokyn od předsedy představenstva, že veškeré výhody, které má představenstvo musí mít i žalobce. Řešil ještě nějaké problémy s tím spojené, protože je rozdíl mezi zaměstnancem a členem představenstva, takže to se řešilo, nějaké formy ubytování apod. Takže v okamžiku, kdy se dozvěděl, že s ním má být okamžitě zrušen pracovní poměr, takto byl pro něj šok, protože všichni věděli, že je v blízkém styku s předsedou představenstva, že jsou v podstatě přátelé, že tráví hodně času po pracovní době společně i s členem představenstva panem [příjmení], že chodí na večeře apod. Takže jak již řekl, byl to pro něj šok, když mu jedno odpoledne zavolal předseda představenstva z vozu, že má žalobce vyhodit. Bylo to v podstatě hodinu poté, co proběhla porada, které se žalobce i předseda představenstva zúčastnili. Nejdřív nevěděl, jestli to myslí vážně. Opakovaně se ho ptal, zda mu dobře rozumí, když byl ve voze, že chce žalobce vyhodit a on to zopakoval, že ano, že je třeba se podívat na ty výpisy z GPS a že je třeba něco najít a žalobce prostě vyhodit. Do dneška mu není jasné, co se vlastně přesně stalo, protože to byl blesk z čistého nebe a je třeba zdůraznit, že žalobce byl na úrovni vedení společnosti, takže v takových případech se ta věc snad nejdříve projedná, příp. se zašle i vytýkací dopis, tak jak to předpokládá zákoník práce a ne, že se okamžitě ruší pracovní poměr. Je pravdou, že nejdřív se jednalo o výpověď z pracovního poměru, ale posléze to bylo tzv. překvalifikováno na hrubé porušení pracovní kázně a byl s žalobcem okamžitě zrušen pracovní poměr. Rozhodně to neodpovídá skutečnosti. Je to smyšlený důvod a navíc ty cesty, které se údajně našly, které měly být soukromé, tak jsou zcela marginální. Ví, že to dělá něco v tisících korunách, takže to na úrovni vedení společnosti jsou opravdu zanedbatelné částky. Navíc toto všechno předseda představenstva věděl, protože často společně s žalobcem cestoval. Ví to z toho důvodu, že s nimi byl v komunikaci, takže ví, že cestovali spolu. Pokud se týká té výpovědi, tak tam nejdřív to porušení těch povinností formulováno nebylo. Na podrobnosti už si pro odstup času nevzpomíná, protože delší dobu není ve společnosti, nicméně to zmocnění k rozvázání pracovního poměru měl od vedení společnosti on. Tuto výpověď žalobci předával. Jak již řekl, po nějaké době to bylo tzv. překvalifikováno a bylo z toho okamžité zrušení pracovního poměru, ale u toho už pak nebyl, to předával předseda představenstva osobně za přítomnosti Mgr. [příjmení]. Pokud si ten časový sled pro odstup času vybaví, tak nejdřív jej myslí předseda představenstva požádal, nechť si vyžádá výpis jízd od žalobce. Nicméně neví, jestli to tam explicitně zaznělo, ovšem záměrem mělo být, i když by se tam nic nenašlo, takže cílem je rozvázání pracovního poměru s žalobcem. Od toho člověka, který se o to stará, vyžádal ty výpisy jízd. Myslí si, že se tam našly asi dvě cesty, kde mohly být nějaké nesrovnalosti. Nicméně ten záměr, jak již řekl, byl ukončit pracovní poměr s žalobcem. Pokyn od předsedy představenstva byl hledat i jinde, takže byly prováděny výpisy ze služební platební karty, kterou žalobce disponoval, ale tam nebylo nalezeno nic, co by se mu dalo vytknout. Je třeba zdůraznit, že žalobce, kromě toho, že byl zaměstnancem žalovaného, tak byl i členem nebo předsedou, to už přesně neví, představenstva u dceřiné společnosti žalovaného. Jednalo se o [právnická osoba], takže používal i platební kartu této společnosti a jelikož byl členem představenstva této společnosti, tak nebylo nalezeno nic, co by se mu dalo vytknout, jako porušení vnitropodnikových předpisů či dokonce nějakých jiných právních předpisů. Jak již řekl, předseda představenstva dal pokyn najít na žalobce cokoliv. Ten pokyn, pokud si dobře vzpomíná, v polštině zněl: najděte palivo na žalobce. Je mu známo, že žalobce měl tzv. referentské vozidlo. Bylo to na jeho žádost, protože samozřejmě vedení společnosti má standardně vždy osobní vozy k soukromému použití, tzv. manažerská vozidla, nicméně tam se platí soukromé cesty zvlášť a jedno procento se pak používá ve mzdě z ceny vozu. Nicméně toto žalobce nechtěl, takže chtěl mít to referentské vozidlo, kde z podstaty věci nelze vykázat žádnou soukromou cestu, a všechny cesty jsou služební. Nicméně, jak již uvedl, to bylo s přímým vědomím vedení společnosti. To, že žalobce používal vozidlo k soukromým účelům, tak má za to, že to bylo s vědomím vedení společnosti, že vedení vědělo, že to bude používáno k soukromým účelům. Ono to vyplývá i z toho, že žalobce a předseda představenstva byli z Polska, takže samozřejmě na víkendy jezdili domů. Zda se to povolení k soukromým účelům v případě žalobce vztahovalo pouze na nějaké cesty nebo to bylo všeobecné, takto neví. Pouze se může domnívat, že s ohledem na souhlas vedení společnosti, že to mohl používat i k soukromým účelům, ale to opravdu neví. Pokud se týká vozidla, které používal žalobce, tak neví, zda ho mohl používat někdo jiný. Ví, že ho používal žalobce. Ví taky, že s ním občas cestoval jako spolujezdec i předseda představenstva, pokud měl vozidlo v servise. Zda spolu jezdili na nějaké soukromé cesty, takto neví. Samozřejmě ví, že jezdili na trase [obec] – Varšava spolu. Pokud se týká cest z Varšavy do [obec] a zpět v případě žalobce, tak přesně neví, jak měl napsanou pracovní smlouvu, tu už nemá k dispozici a ve společnosti samozřejmě delší dobu není, ale z principu v takovém případě se jedná o soukromou cestu, pokud je to z místa bydliště do práce a zpět. Nicméně pokud by měl v té pracovní smlouvě napsáno, že i místem výkonu práce je Varšava, tak samozřejmě toto by mohlo být považováno za služební cestu. Pokud se týká kontrol využívání vozidel, tak ví, že se to dělalo. Neví tedy přesně, jak se jmenoval ten člověk, který to měl na starosti, ale ví, že občas předseda představenstva chtěl, aby se to zkontrolovalo i u manažerů, kteří měli tendenci to příp. zneužívat, takže ví, že se to ve společnosti řešilo a že občas ty kontroly probíhaly. Konkrétně to bylo tak, že pokud se týká jednotlivých oddělení a těch cestovních příkazů, tak tam byl pokyn to kontrolovat pravidelně jednou měsíčně. Pokud se týká těch výpisů z GPS u těch vozidel, takto přesně neví. Myslí si, že se to dělalo poměrně často, ale to opravdu neví. Má za to, že ten člověk, který se o to staral, jehož jméno si nevybaví, že to sledoval pravidelně a pokud by zjistil nějakou nesrovnalost, že by to hlásil předsedovi představenstva, ale opravdu to se může jen domnívat. Pokud se týká zjištění nějakých pochybení, tak samozřejmě občas se nějaké objevily. Těch cestovních příkazů v té společnosti je hodně. Ono to vychází i z principu typu podnikání žalovaného, a pokud ví, pokud se něco objevilo, tak se to zpravidla řešilo domluvou či příp. nějakou nápravou, aby se to doúčtovalo apod. Ví, že v minulosti byly nějaké problémy i ohledně zneužívání snad taxi a řešilo se to i trestněprávně, ale po tu dobu, co ve společnosti působil, tak si nevzpomíná na žádnou kauzu, která by se pracovněprávně řešila, že by tam byl nějaký pracovněprávní postih. V době, kdy pracoval u žalovaného, byl zástupcem personálního ředitele. Nicméně podstatnou část období žádný personální ředitel u žalovaného nebyl, takže de facto vykonával práci personálního ředitele a je to i z toho důvodu, že měl plnou moc od představenstva k podepisování pracovněprávních dokumentů. To, že ukončil pracovní poměru u žalovaného, takto bylo na základě smyšleného důvodu, kdy o tom rozhodl předseda představenstva a sdělil mu, že je zrušeno jeho pracovní místo. Po něm tu agendu převzal pan [příjmení]. Bylo to z toho důvodu, že byl nařčen, že předal obchodnímu řediteli, panu [příjmení], interní dokument, který podepsal předseda představenstva ohledně jeho bonusových odměn. Jednalo se o interní dokument, na základě kterého pak byla připravena smlouva s obchodním ředitelem, nicméně tuto smlouvu předseda představenstva už odmítl podepsat. [příjmení], když byl o to požádán panem [příjmení], tak ten den, kdy to předseda představenstva podepsal jako interní dokument, tak mu tu kopii prostě předal. Je pravdou, že formálně mu byla dána výpověď z organizačních důvodů, že bylo zrušeno pracovní místo. Samozřejmě zaměstnavatel má právo zrušit pracovní místo, to je běžná věc. Ten důvod faktický mu ale sdělil předseda představenstva. Jaký byl ten první způsob rozvázání pracovního poměru s žalobcem, už si nevzpomíná, zda se jednalo o dohodu či výpověď. Už je to opravdu delší doba. Pokud je mu předestřena listina z č. l. 54-55, tak je to ten způsob rozvázání pracovního, o kterém hovořil. Je to jediný způsob, který je de facto čistý, tzn. ty organizační důvody. Proč k tomu přistoupil, takto bylo z toho důvodu, že to, co„ na žalobce našli“, mu v té době přišlo natolik marginální, že jiný způsob by nebyl možný. Kdyby dali výpověď z těchto důvodů, pak žalobce určitě u soudu vyhrál. Na tom se shodli i s Mgr. [příjmení] a Mgr. [příjmení], protože s nimi tyto věci vždy probíral. Proto přistoupil k tomu, že s žalobcem bude rozvázán pracovní poměr z organizačních důvodů, což je samozřejmě spojeno s odstupným. Pokud se týká toho druhého skončení pracovního poměru, tedy okamžitého zrušení pracovního poměru, tak na tom už se nepodílel. To dělal právní odbor, který též to žalobci společně s předsedou představenstva předkládal. Pokud si dobře vzpomíná, tak ani na to okamžité zrušení pracovního poměru nebyl dotazován. Proti tomu nijak písemně neprotestoval. Ve společnosti se všeobecně vědělo, že v řízení společnosti rozhoduje předseda představenstva, mnohdy i proti vůli dvou ostatních členů, takže to nemělo žádný smysl v tomto směru nějak argumentovat. [příjmení], pokud si vzpomíná, tak o tom s ním předtím hovořil, že ty důvody jsou marginální, že případný soudní spor společnost prohraje, nicméně předseda představenstva trval na svém. Pokud se týká ukončení pracovního poměru pana [jméno], tak v té době u žalovaného nebyl, toto mu nic neříká. Pokud se týká té skutečnosti, že žalobce mohl používat referentské vozidlo k osobním účelům, tak písemný pokyn rozhodně nebyl. Vychází z toho, že to představenstvo vědělo, že takto to je. Že by byl ale osobně přítomen nějakému pokynu ze strany vedení společnosti žalobci, že referentské vozidlo může používat k soukromým účelům, takto tedy nebyl. To, že vozidlo použil i k cestě k Baltskému moři, tak má za to, že to možné bylo, že sice vozidlo bylo formálně v referentském režimu, ale že žalobce jej, jak výše uvedl, mohl používat i k soukromým účelům, jako ostatní členové představenstva. Navíc má za to, že jelikož předseda představenstva byl v blízkém vztahu k žalobci, takže o této cestě určitě věděl a rozhodně, pokud by s ní nesouhlasil, tak po návratu by ji žalobci vytknul. Pokud se týká té cesty na Balt, tak samozřejmě s žalobcem nebyl a neví, jestli s žalobcem byl i předseda představenstva, nicméně má za to, že o té cestě určitě věděl. Vychází z toho, že byli v blízkém vztahu, že spolu byli na stejném ubytování, chodili spolu pravidelně na večeři, takže si prostě myslí a opravdu je to jeho domněnka, že po tom návratu by se to určitě předseda představenstva dozvěděl. Pokud je mu známo, tak ostatní členové představenstva měli tzv. manažerská vozidla, tedy měli je v jiném režimu, než je měl žalobce. Pokud se týká skutečnosti, že jej žalobce požádal o jiné věci, tak je to o tom, že jej požádal, zda by mohl něco zprostředkovat na VZP, protože tam byl problém s pojištěním členů jeho rodiny. V podstatě se jednalo o nedorozumění, kdy žalobce měl za to, že pokud pracuje v České republice, takto pojištění členů rodiny hradí zaměstnavatel, tak jak je to v Polsku. Nicméně tomu tak u nás není a nastal tam ten problém, že začaly chodit upomínky ze strany VZP, takže byl potom požádán žalobcem o nějakou pomoc při řešení. Vzhledem k tomu, že žalobce neměl účet v českých korunách, takto bylo řešeno tak, že by to firma uhradila a následně by to bylo sraženo ze mzdy žalobce. Ta dohoda, resp. ty srážky ze mzdy, to probíhá tak, že se dá žádost na finanční útvar, který připraví nějakou smlouvu, ta se podepíše a následně se předává mzdovému oddělení. Pokud se týká těch srážek, tak už si na to přesně nevzpomíná. Má za to, že k těm srážkám možná ani nedošlo, protože předsedovi představenstva se tento způsob nelíbil. Ono taky těch dopisů z VZP bylo víc, takže už si přesně nevzpomíná, jak to bylo. Možná že něco se nejdřív srazilo a potom už se to nesráželo, ale to už opravdu pro odstup času neví. Má za to, že se o útok na majetek zaměstnavatele rozhodně jednat nemohlo. Šlo o to, že žalobce je požádal o pomoc. Připouští, že to bylo vysoce nadstandardní žádost a u ostatních zaměstnanců by se to asi nedělalo, ale požádal je s o to, takže mu vyhověli s tím, že to firma zaplatí, ale bude to sraženo z jeho mzdy, takže rozhodně nemohlo dojít k nějakému poškození společnosti. Pokud by měl popsat vztah žalobce a předsedy představenstva, tak by se to dalo popsat, jakože byl jeho tajemníkem, jeho pravou rukou. Bez urážky by to nazval, že mu dělal takového [jméno] [příjmení]. V podstatě mu zařizoval vše, co bylo potřeba, na co příp. předseda představenstva neměl čas. [příjmení] jednání s manažery apod. Neví, odkud se samozřejmě znali. Jenom z těch rozhovorů vyplynulo, že snad už se znají dlouho, že v minulosti spolu spolupracovali, a když předseda představenstva dostal nabídku na místo v [obec], tak si s sebou vzal svého dlouhodobého, snad kamaráda, aby mu tzv. lidově kryl záda. Pokud ví, tak vždy bydleli v golfovém resortu na [obec], tam měli ubytování. Jezdili tam i s panem [příjmení]. Jak přesně se ten rezort jmenuje, takto neví.

8. Svědek [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi uvedl mj., že pokud se týká žalobce, tak ten měl přidělené referentské vozidlo, kdy referentská vozidla slouží toliko ke služebním účelům. Pokud se týká GPS, tak v současné době je již 98 % vozidel žalovaného vybaveno GPS a konkrétně i vozidlo, které měl přiděleno žalobce, bylo vybaveno GPS. Pokud se týká případné kontroly, tak GPS je primárně používána k tomu, aby dispečeři věděli, kde se příslušné vozidlo nachází, apod. Pokud se týká kontroly využívání těch vozidel, takto se zpravidla provádí na vyžádání vedoucích zaměstnanců, aby měli přehled, kde se dané vozidlo nacházelo v daném čase. Nejde tak ani o kontrolu zaměstnanců, jako primárně vozidel, protože s referentskými vozidly samozřejmě jezdí více osob. Pokud se týká vozidla, které měl k dispozici žalobce, tak toto bylo přiděleno jemu osobně. Pokud se týká kontrol dat GPS, takto se dělá namátkově. Primárně řeší spotřebu PHM, takže to vyhledávání, kde přesně vozidlo se nacházelo, se dělá až zpětně, případně když o to požádá např. Policie ČR nebo nadřízený, jak již řekl. Pokud se týká konkrétně vozidla žalobce, tam se dotazoval, zda bude vozidlo používáno i k soukromým účelům, protože většina manažerů svá vozidla, tedy manažerská vozidla, používá i k soukromým cestám. To potom znamená, že je třeba připravit nějaké další podklady, které se předkládají na mzdovou účtárnu. Je třeba podepsat další smlouvy apod. Konkrétně u žalobce se ho ptal dvakrát až třikrát, zda vozidlo bude používat k soukromým účelům, ale bylo mu vždy odpovězeno, že ne. Nevzpomíná si, že by už potom něco ohledně vozidla žalobce řešil, že by tam mělo být něco nestandardního, na to už si tedy opravdu pro odstup času nevzpomíná. Nějaké pravidelné kontroly u žalovaného nejsou, to v podstatě ani není možné, protože žalovaný má přes 150 aut, takže to by prostě nešlo. Ty výpisy se řeší zpravidla na to, že si to někdo z těch vedoucích zaměstnanců vyžádá, že má nějaké podezření. Jinak nějaké pravidelné kontroly nejsou. Jak již řekl, on to nekontroluje. Vedoucí samozřejmě jsou povinni kontrolovat svoje podřízené, ale taktéž je to většinou vždy na to vyžádání. Resp. vedoucí mají náhled do těch GPS jednotek, takže oni nemusí o něj žádat o tu kontrolu, můžou si to zkontrolovat sami. Hovořil spíše o těch manažerských vozidlech. Zda něco bylo konkrétně řešeno s nějakými zaměstnanci, takto přesně neví. Byl pouze vedoucími zaměstnanci požádán, abych předložil nějaká data. Vzhledem k tomu, že těch dat je samozřejmě hodně, tak se jednalo o data z konkrétních dní. To ten vedoucí pak samozřejmě může zkontrolovat s cestovními příkazy, ale jak to dál už potom bylo řešeno, takto neví. Pokud se týká konkrétně vozidla žalobce, tak náhled, resp. to vyžádání, mohl chtít tehdejší předseda představenstva. U něho to řešil výpisem, příp. se mohl přijít podívat k němu. [příjmení] sám přístup do té aplikace neměl, protože ho nepožadoval. Nevzpomíná si, zda a kolikrát si tehdejší předseda představenstva vyžádal náhled do GPS vozidla žalobce. Pokud se týká případného postihu za zneužití svěřeného vozidla, tak o tom nic neví, to jde zcela mimo něj. Pokud se týká vozidla, které měl přidělené žalobce, takto bylo předtím v režimu manažerském, určitě to před ním nějaký manažer takto používal. Nicméně žalobce to činit nemohl, protože neměl tu smlouvu, která k tomu musí být. [příjmení] se na to třikrát žalobce ptal a vždy mu bylo řečeno, že ne. Takže jak již řekl, neměl uzavřenou tu smlouvu, takže to vozidlo jako manažerské používat nemohl. Pokud je mu předestřeno, že v průběhu řízení bylo doloženo, že nějakou dobu žalobce používal vozidlo jako manažerské, tak k tomu není schopen se vyjádřit, na nic takového si nepamatuje. U žalovaného jsou povinni manažeři do 4. dne následujícího měsíce zpracovat přehled soukromých jízd, a to buď písemně, anebo prostřednictvím systému T-Cars. Ten systém fungoval i v době, kdy u žalovaného pracoval žalobce. [příjmení] toto zpracovávat nemusel, protože to vozidlo neměl jako manažerské. Je pravdou, že i u referentských vozidel se dělá přehled, ale tam se dělá pouze přehled ujetých kilometrů a spotřeby PHM. To se dělá z tankovacích [příjmení] karet. Ty destinace se tam nezapisují, protože je tam ten výpis GPS. Pokud by vozidlo GPS vybaveno nebylo, tak samozřejmě by se to muselo zpracovat papírově včetně destinací. Je mu známo, že žalobce se svěřeným vozidlem jezdil do Polska. Zda konkrétně jezdil do Varšavy či někam jinam, takto neví. Jen ví, že jezdil s tímto vozidlem do Polska. Zda se mělo jednat o cesty soukromé či služební, takto není schopen posoudit, protože neznal přesnou náplň žalobce, takže není schopen to takto říci. I kdyby věděl, že jezdí o víkendu, tak opět s ohledem na to, že neznal jeho náplň práce, nemůže říci, zda se jednalo o cestu soukromou či služební. Neví, proč žalobce měl svěřené vozidlo v referentském režimu, byť předtím bylo manažerským a on na té pozici měl nárok na manažerské vozidlo. Měl takový pocit, že to je přání z jeho strany, kterému žalovaný vyhověl, ale opravdu podrobnosti neví, o tom nic neví, není schopen se k tomu vyjádřit. Nevnímal to, že by žalobce měl nějaké speciální postavení u žalovaného, že by měl nějaké speciální benefity, na rozdíl od jiných. V době, kdy žalobce měl přidělené předmětné vozidlo, tak jelikož se jednalo o firemní vozidlo, tak samozřejmě ho mohli využívat i jiní, pokud by s tím žalobce souhlasil, ale jestli tomu tak bylo, takto neví. Jenom ví, že žalobce zpravidla jezdil ještě s někým, ale s kým a kam, takto neví. Nevzpomíná si, že by žalobce používal jiné vozidlo, než to přidělené vozidlo Škoda Superb. Je možné, že mohl jezdit občas s vozidlem [anonymizována dvě slova], ale jenom jako s náhradním vozidlem po dobu, kdy jeho vozidlo bylo v servise. Mu není známo, že by žalobce měl svěřené nějaké vozidlo z dceřiných společností žalovaného jako AWT Rekultivace či AWT Slovensko O tom nic neví. Pokud se týká kontrol, tak nevzpomíná, že by tehdejší předseda představenstva, pan [příjmení], chtěl nějaké údaje z GPS k vozidlu žalobce. To si opravdu nevzpomíná. Vzpomíná si, že občas si žádal nějaké údaje k jiným vozidlům, než k vozidlu žalobce. Pokud se týká manažerů žalovaného, kteří jsou z Polska, tak přesně neví, kde bydlí, takže není schopen zhodnotit, zda se jednalo o cesty služební či soukromé. Pouze je schopen posoudit počet kilometrů. Pokud se týká konkrétně pana [příjmení], jako tehdejšího předsedy představenstva, tak ty cesty do Varšavy, má za to, že byly brány jako služební, pokud si pro odstup času vzpomíná. Pokud se týká vozidel žalovaného, tak u těch, u kterých se nepředpokládá jejich používání jako manažerská, tak ty nejsou vybaveny vypínačem jednotky GPS. U těch vozidel, u kterých je předpoklad, že by mohla být používána jako manažerská, tak u těch je vypínač jednotky GPS. V podstatě se jedná o tlačítko, které umožňuje deaktivaci systému GPS, takže potom ta jednotka nenačítá polohu, ale toliko počet ujetých kilometrů. Je to s ohledem na GDPR, protože pokud je vozidlo používáno jako soukromé, tak není možno zjišťovat jeho polohu. Pokud by bylo využito vozidlo, které nemá vypínač GPS pro soukromé účely, tak by se o to muselo jednorázově zažádat a potom by se to vykázalo a příslušně zdanilo. Pokud se týká vozidla žalobce, tak toto bylo vybaveno tím tlačítkem umožňující odpojení GPS jednotky, jak o tom hovořil výše. V současné době žádný manažer nepoužívá přidělené vozidlo jako referentské. Pokud se týká pana [příjmení], tak ten vykazoval některé cesty jako soukromé, to ano. I ostatní manažeři vykazují soukromé kilometry. V podstatě nezná nikoho, kdo má přidělené vozidlo jako manažerské, že by nevykazoval soukromé kilometry. Nevzpomíná si, že by nějaký manažer jezdil soukromě na náklady společnosti, o tom nic neví. Pokud jsou mu předestřeny případy pana [příjmení] a pana [příjmení], tak ano, to bylo zjišťováno, to řešili jejich nadřízení s tím, že měli víc soukromých jízd, než vykazovali. To ale samozřejmě není schopen zjistit, protože neví, kdo kdy má dovolenou, kdo má jaké povinnosti, to musí vědět ten nadřízený. U nich, jak již řekl, to nebylo o tom, že by nevykazovali žádné soukromé kilometry, ale šlo o to, že vykazovali jiný počet než ve skutečnosti. Jak již řekl, nevzpomíná si, že by kdy pan [příjmení] vyžadoval údaje z GPS vozidla žalobce. Vzpomíná si, že pan [příjmení] namátkově se ptal na jiná vozidla, která asi někde potkal, tak zjišťoval, zda tam měly či neměly být, ale opravdu si nevzpomíná, že by někdy si vyžadoval údaje z GPS vozidla žalobce. Taky si nevzpomíná, že by někdo z jiných vedoucích zaměstnanců si vyžadoval údaje z GPS vozidla žalobce. Navíc pokud by s tím pan [příjmení] nesouhlasil, tak by mu je nevydal. [jméno] situaci, kdy zaměstnanec byl na manažerské pozici, přesto měl vozidlo tzv. v referentském režimu, takto se u žalovaného už několikrát stalo, s tím se opakovaně setkal.

9. Přípisem žalovaného žalobci ze dne [datum] bylo v řízení prokázáno, že žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr s žalobcem: Vážený pane [celé jméno žalobce], na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění pozdějších dodatků pracujete od [datum] u společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ společnost“ nebo„ zaměstnavatel“), jako pověřenec představenstva. Sdělujeme Vám tímto, že Váš pracovní poměr u společnosti tímto okamžitě rušíme podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahující se k Vámi vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, kterého jste se dopustil níže specifikovaným jednáním. Jako zaměstnanec společnosti jste dne [datum] požádal společnost o úhradu zdravotního pojištění členů své rodiny, jelikož jste neměl účet v korunách. Společnost Vám vyšla vstříc, nicméně když zástupce personálního ředitele požádal o podpis souhlasu se srážkou ze mzdy, dokument jste sice podepsal, nicméně jste následně [datum] souhlas odvolal, jelikož jste chtěl tuto záležitost vyřešit na pojišťovně. Plněním svého soukromého úkolu jste pověřil zaměstnance společnosti a následně jste [datum] finálně sdělil, že nesouhlasíte se srážkou ze mzdy a platbu, kterou společnost za Vás provedla, si má společnost vymoct od pojišťovny sama. (bod a) okamžitého zrušení pracovního poměru, označeno soudem) Společnost provedla [datum] šetření ve věci používání služebního vozidla společnosti a vyúčtování cestovních náhrad včetně výkazu uskutečněných pracovních cest. Na základě výsledku kontroly společnost zjistila, že jste dle dokumentů používal referenční vozidlo 5AP [číslo] nikoliv pouze ke služebním účelům, ale i k soukromým účelům, a mimo to nepředkládal vyúčtování cestovních náhrad včetně výkazu uskutečněných pracovních cest. Výsledky výše uvedených šetření zaměstnavatel získal dne [datum]. Šetřením přitom bylo zjištěno, že -) dne [datum] v sobotu jste použil služební vozidlo k cestě z Varšavy do Gdaňsku, v době pracovního klidu; -) dne [datum] – [datum] v době, kdy jste čerpal dovolenou jste použil služební vozidlo k cestě z Gdaňsku do Warszawy a tedy nemohlo se jednat o pracovní cestu; -) dne [datum] v sobotu jste použil služební vozidlo k cestě v rámci Varšavy v době pracovního klidu; -) dne [datum] v neděli jste použil služební vozidlo k cestě z Krynicy Morskiej do Varšavy v době pracovního klidu; -) dne [datum] v neděli jste použil služební vozidlo k cestě z Krynicy Morskiej do Varšavy v době pracovního klidu. (bod b) okamžitého zrušení pracovního poměru, označeno soudem) Z dalšího šetření dne [datum] bylo zjištěno, že jste v pracovní době vykonával činnosti jako místopředseda představenstva společnosti [právnická osoba], se sídlem [ulice a číslo], [část obce], [PSČ] [obec], [IČO], vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. B 777 (dále jako„ AWTR“) pro [právnická osoba], a nemohl jste tak fakticky dodržet pracovní dobu svého zaměstnavatele. Z výše uvedeného je evidentní, že jste používal služební vozidlo ve dnech pracovního klidu a v době, kdy jste čerpal dovolenou. Využíval jste tak služební vozidlo k účelům, které nesouvisely s prací pro zaměstnavatele, po dobu, kterou jste vykazoval jako pracovní cestu. Za dobu trvání těchto cest tedy zaměstnavatel platil spotřebované pohonné hmoty a vy jste se tak na úkor zaměstnavatele neoprávněně obohatil. Vedle toho jste porušil pracovní kázeň, když jste nevyužíval pracovní dobu k plnění Vašich pracovních povinností, když jste v průběhu pracovní doby jezdil služebním vozidlem, aniž byste byl vyslán na služební cestu. [příjmení] [příjmení] služební cesty nebyly nijak odůvodněné ani podložené. V pracovní době jste také řešil soukromé záležitosti, a to pojištění rodinných příslušníků. [příjmení] to jste přiděloval úkoly dalším několika zaměstnancům v souvislosti s Vašimi osobními záležitostmi. V neposlední řadě jste v průběhu pracovní doby jezdil do [obec] do sídla AWTR a vykonával činnosti související s Vaší funkcí ve [právnická osoba] (bod c) okamžitého zrušení pracovního poměru, označeno soudem) [příjmení] jednání považujeme za zcela nepřijatelné a ve zvlášť hrubém rozporu s Vašimi základními pracovními povinnostmi vyplývajícími z Vámi uzavřené pracovní smlouvy a platných právních předpisů, především pak z ust. § 301 zákoníku práce, dle kterého je zaměstnanec povinen (i) využívat pracovní dobu a prostředky k vykonávání svěřených prací, a dále (ii) řádně hospodařit se svěřenými prostředky, ochraňovat majetek zaměstnavatele a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Jakožto na vedoucího zaměstnance na pozici pověřence představenstva je na Vás současně kladena větší míra odpovědnosti a důvěry zaměstnavatele, které jste svým jednáním hrubě zneužil. Nelze připustit, aby pověřenec představenstva, jehož povinností je řídit a kontrolovat podřízené zaměstnance a zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů, jakož i opatření k ochraně majetku zaměstnavatele, sám takto hrubě předpisy porušoval a způsoboval tím zaměstnavateli dlouhodobě škodu. Při hodnocení závažnosti Vašich jednání bylo rovněž zohledněno, že jste se těchto jednání dopouštěl systematicky, opakovaně a ve značném rozsahu. Vzhledem k naprostému pozbytí důvěry k Vaší osobě Vás již zaměstnavatel nemůže nadále zaměstnávat. Pracovní poměr končí dnem doručení tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru. S příslušným odborový orgánem jsme toto okamžité zrušení Vašeho pracovního poměru projednali dle § 61 odst. 1 zákoníku práce dne [datum]. Vyzýváme Vás tímto zároveň, abyste bezodkladně po převzetí tohoto okamžitého zrušení odevzdal společnosti k rukám Vašeho nadřízeného veškeré pracovní pomůcky, které Vám byly poskytnuty za účelem plnění Vašich pracovních povinností, tj. zejména služební vozidlo, notebook, mobilní telefon, platební karty a další pracovní pomůcky, jakož i veškeré písemnosti týkající se společnosti, a to včetně kopií a vlastnoručních poznámek z nich pořízených. Toto okamžité zrušení pracovního poměru bylo doručeno žalobci dne [datum] do vlastních rukou.

10. Z dalších listinných důkazů pak vzal soud za prokázáno: z Pracovní smlouvy ze dne [datum] včetně dodatku, že dne [datum] uzavřeli žalobce a žalovaný pracovní smlouvu s datem nástupu žalobce do práce [datum] a druhem práce: pověřenec představenstva; z Popisu pracovního místa žalobce, že žalobce jako pověřenec představenstva byl mj. přímo podřízen předsedovi představenstva žalovaného, popisem pracovní funkce – přímá spolupráce s vedením společnosti a s vedením dceřiných společností; z Výpovědi dle § 52 písmeno c) zákoníku práce, že žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti v důsledku zrušení zastávaného pracovního místa; z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Ostravě oddíl B, vložka 777, že společnost [právnická osoba] má jediného akcionáře [právnická osoba] (žalovaného), žalobce byl členem představenstva [právnická osoba] od [datum], místopředsedou představenstva [právnická osoba] se vznikem funkce [datum] a zánikem funkce i členství [datum]; z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Ostravě oddíl B, vložka 767, že [jméno] [jméno] [příjmení] byl členem představenstva žalovaného od [datum], předsedou představenstva žalovaného se vznikem funkce [datum] a zánikem funkce i členství [datum].

11. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z těchto důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřeli žalobce a žalovaný pracovní smlouvu s datem nástupu žalobce do práce [datum] a druhem práce: pověřenec představenstva. Žalobce jako pověřenec představenstva byl mj. přímo podřízen předsedovi představenstva žalovaného, popisem pracovní funkce – přímá spolupráce s vedením společnosti a s vedením dceřiných společností. Žalovaný dal dne [datum] žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti v důsledku zrušení zastávaného pracovního místa (pověřenec představenstva). Přípisem ze dne [datum] žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr s žalobcem pro zvlášť hrubé porušení povinností, vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobci vykonávané práci, který mu předal dne [datum]. [právnická osoba] má jediného akcionáře [právnická osoba] (žalovaného), žalobce byl místopředsedou představenstva [právnická osoba] se vznikem funkce [datum] a zánikem funkce [datum]. [jméno] [jméno] [příjmení] byl členem představenstva žalovaného od [datum], předsedou představenstva žalovaného se vznikem funkce [datum] a zánikem funkce i členství [datum]. Žalobce dne [datum] a 21. 1. – [datum] cestoval z Varšavy do Gdaňsku, dne [datum] a [datum] pak z Krynici Morskiej do Varšavy služebním vozidlem žalovaného. Dne [datum], kdy se jednalo o cestu v sobotu ve Varšavě do části Targówek, kde je několik lesních parků. Žalobce na základě ústní dohody s býv. předsedou představenstva žalovaného měl tzv. home office (mohl dvakrát týdně pracovat mimo Ostravu), měl hrazené ubytování v České republice, pokud byl v [obec], a mohl používat služební vozidlo na cesty z Varšavy do [obec] a zpět, kdy žalovaný mu hradil PHM.

13. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen ZP) – zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

14. Podle § 58 odst. 1 ZP – pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

15. Podle § 301 písm. a) ZP – zaměstnanci jsou povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci.

16. Podle § 301 písm. d) ZP – zaměstnanci jsou povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

17. Po právní stránce soud věc dle výše uvedených §§ ZP a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

18. Pokud se týká bodu c) okamžitého zrušení pracovního poměru, jak byl označen soudem, tak porovnáním výpisu z obchodního rejstříku jak žalovaného, tak i společnosti [právnická osoba] vyplývá, že společnost [právnická osoba] je stoprocentně vlastněna žalovaným, kdy žalobce se stal [datum] členem a pak dne [datum] místopředsedou představenstva [právnická osoba], tedy v době, kdy již byl zaměstnancem žalovaného ([datum]). Soud má za to, že to žalovanému muselo být (bylo) zřejmé, že žalobce je členem představenstva (místopředsedou) této společnosti ([právnická osoba]). Žalobce navíc jako pověřenec představenstva žalovaného měl v popisu pracovní funkce – přímá spolupráce s vedením společnosti a s vedením dceřiných společností. Soud tak uzavírá, že se tudíž o porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnanci (žalobci) vykonávané práci nejedná.

19. Pokud se týká bodu a) okamžitého zrušení pracovního poměru, jak byl označen soudem, tak s ohledem na tu skutečnost, že žalobce je polským státním příslušníkem a vykonávaný druh práce je obdobným práci představenstva (pověřenec představenstva), tak soud má za to, že skutečnost, že požádal zaměstnance žalovaného o spolupráci při řešení problému úhrady zdravotního pojištění za zcela obvyklou a tudíž toto nemůže být samo o sobě chápáno jako důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru i přes tu skutečnost, že nejdřív souhlasil se srážkami a posléze to odvolal. Svědčí to toliko o jisté neloajalitě žalobce k žalovanému. ZP však zaměstnanci nikde neukládá povinnost souhlasit se srážkami ze mzdy. Soud tak uzavírá, že se tudíž o porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnanci (žalobci) vykonávané práci nejedná.

20. Pokud se týká bodu b) okamžitého zrušení pracovního poměru, jak byl označen soudem, tak samotný žalobce uvedl, že cesty dne [datum] a 21. 1. – [datum] z Varšavy do Gdaňsku byly cestami soukromými (viz účastnická výpověď žalobce – Pokud jsou mi předestřeny jízdy, tak jak jsou uvedeny v okamžitém zrušení pracovního poměru [datum] a navazující [datum] až [datum], takto byly cesty soukromé, ale ty cesty jsem měl schválené. Představenstvo o tom vědělo, protože jsem jim přivezl dárky.), u cest dne [datum] a [datum] z Krynici Morskiej do Varšavy pak uváděl, že se jednalo služební cesty (Pokud se týká mé cesty do Krynica Morska, která byla důvodem k mému okamžitému zrušení pracovního poměru, takto nebyla moje soukromá cesta, ale byla to cesta se zákazníkem, kdy jsem hledal nové trhy v Srbsku, neboť jsem navázal styk s obchodníkem, který měl kontakty na polské velvyslanectví v Srbsku. Byli jsme u mě doma, platil jsem svými vlastními penízy. … Pokud je mi předestřena cesta od 19. do [datum] do Krynica Morska, takto je těžko říct, zda to byla soukromá či služební cesta. Já jsem tam byl, jak jsem již říkal, dříve s obchodníkem, se kterým jsem se bavil o novém byznyse v Srbsku, a mým úkolem bylo zajišťovat nový byznys pro společnost. … S tím člověkem jsem mluvil jedenkrát. Rozhodně to není tak, že jedna cesta do Krynica Morska byla soukromá a jedna služební. Je třeba zdůraznit, že Krynica Morska je malá vesnička, kdy je třeba připravit místo na to setkání.). Soud nezpochybňuje, že jednání s lidmi s diplomatickými kontakty probíhá zpravidla diskrétně (v soukromí) a musí se připravit, avšak rozdíl více než 6 týdnů ([datum] x [datum]) je natolik velký, že se o přípravu na setkání s obchodníkem, který měl kontakty na polské velvyslanectví v Srbsku, jednat nemohlo. Tedy v případě minimálně jedné cesty z Krynici Morskiej do Varšavy se o služební cestu jednat nemohlo.

21. Soud tedy uzavírá, že žalobce jednáním popsaným pod bodem b) okamžitého zrušení pracovního poměru porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a to konkrétně § 301 písm. a), písm. d) ZP.

22. Soud dále vycházel z toho, že účinná právní úprava zná tři stupně porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (dříve též pracovní kázně): 1) méně závažně, 2) závažně, 3) zvlášť hrubým způsobem, 4) zvlášť hrubým způsobem tak, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával, a to alespoň po výpovědní dobu (tj. porušení pracovní kázně takovým způsobem, že to odůvodňuje výjimečnost přijatého opatření), kdy jen nejvyšší stupeň intenzity uvedený pod bodem 4) je důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. Ovšem podle § 58 odst. 1 ZP tak může učinit (okamžitě zrušit pracovní poměr) pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v každodenním styku s žalovaným (býv. předsedou představenstva), jak vyplývá i z výpovědi býv. předsedy představenstva (S žalobcem se znám spoustu let ještě v Polsku. Byly to styky mezi námi jak osobní, tak i pracovní. Pracovali jsme ve stejné skupině. Pokud se týká těch styků, když jsme pracovali u žalovaného, takto byly permanentní styky, v podstatě jsme byli v dennodenním styku. Když jsme byli v [obec], tak jsme byli i ve styku mimo pracovní dobu. V Polsku pak už méně. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsme spolu telefonicky komunikovali i o svátcích a o víkendech.), tak je zřejmé, žalovaný (býv. předseda představenstva) věděl (musel vědět), že žalobce dne [datum] a 21. 1. – [datum] cestoval z Varšavy do Gdaňsku, dne [datum] a [datum] pak z Krynici Morskiej do Varšavy služebním vozidlem žalovaného, protože žalobce se tím (použitím služebním vozidlem žalovaného pro soukromé účely) netajil. Takže i kdyby žalobce neměl tyto soukromé cesty ústně schválené, jak uvedl v rámci své účastnické výpovědi (Měl jsem souhlas předsedy představenstva k používání auta Superb pro soukromé účely, ovšem jednalo se o ústní smlouvu, o ústní souhlas.), tak lhůta pro uplatnění důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru spočívající v tom, že žalobce soukromě cestoval dne [datum] a 21. 1. – [datum] z Varšavy do Gdaňsku, dne [datum] pak z Krynici Morskiej do Varšavy služebním vozidlem žalovaného uplynula dnem [datum] resp. [datum], avšak okamžité zrušení pracovního poměru je datováno až dnem [datum].

23. Zbývá tak cesta dne [datum], kdy se jednalo o cestu v sobotu ve Varšavě do části Targówek, kde je několik lesních parků. A cesta dne [datum] v neděli z Krynicy Morskiej do Warszawy na adresu [jméno] [příjmení] do místa bydliště žalobce. Přese všechno se však ani ve svém souhrnu nejedná o porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem tak, že by po zaměstnavateli nebylo možno spravedlivě požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával, byť jen po výpovědní dobu, a tedy byla naplněna poslední podmínka okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5727/2015 – Se zaměstnancem, který porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, lze okamžitě zrušit pracovní poměr jen tehdy, dosáhlo-li jednání zaměstnance (na základě posouzení všech rozhodných okolností) intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a odůvodňují-li okolnosti případu závěr, že se zaměstnancem nelze rozvázat pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) části věty před středníkem zák. práce, neboť po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.). Jednak soud nemůže vyloučit, že žalobce měl ústní dohodu s bývalým předsedou představenstva o použití svěřeného vozidla pro soukromé účely (viz účastnická výpověď žalobce – Měl jsem souhlas předsedy představenstva k používání auta Superb pro soukromé účely, ovšem jednalo se o ústní smlouvu, o ústní souhlas. Měl jsem ještě jinou ústní smlouvu, o které hovořil pan [příjmení], že jsem v [obec] pracoval od úterý do čtvrtku a pondělí a pátek jsem pak mohl pracovat v Polsku. Já jsem měl taky ústní dohodu s bývalým předsedou představenstva, že moje pracovní smlouva bude nikoliv manažerská, přestože jsem pracoval na vysoké manažerské pozici.), byť bývalý předseda představenstva ústní souhlas (dohodu) s použitím svěřeného vozidla žalobce pro soukromé účely v podstatě popřel (Já nevím, zda jsem dal žalobci souhlas s tím, aby služební auto používal i k soukromým účelům. Ono se to takto jednoznačně říct nedá. [příjmení] byl manažer, tzn., on rozhoduje, jaké auto použije, ale je povinen v případě, že použije služební auto k soukromým účelům to vykázat, vypsat ten výkaz ujetých kilometrů.), avšak ostatní ústní dohody žalobce s bývalým předsedou představenstva žalovaného existovaly (viz výpověď svědka [příjmení] [příjmení] – Pokud se týká cest žalobce z Varšavy do [obec] a zpět, takto rozhodně podle našeho práva služební cesta není, ale vím, že mu byl dán souhlas, aby předmětným vozidlem jezdil z Varšavy do [obec] a zpět. … Žalobce byl standardně v [obec] v úterý až čtvrtek. Kde byl v pondělí a pátek, takto já nevím. V rámci společnosti se to bralo jako privilegium. Kde žalobce tedy v pondělí a pátek byl, takto řadoví zaměstnanci nevěděli. To, že žalobce měl referentské vozidlo k soukromým účelům, resp., že mohl s ním jezdit z Varšavy do [obec] a zpět, tak mám za to, že to asi bylo nějak součástí dohody s vedením, protože takto to bylo od počátku, kdy žalobce k žalovanému nastoupil. Přepokládám, že to rozhodnutí mohlo učinit jenom vedení a že to bylo v rámci toho, aby žalobce u žalovaného vůbec pracoval, protože jinak asi by nepracoval, že to bylo součástí dohody o tom, za jakých podmínek bude u žalovaného pracovat.). A jednak nemohl přehlédnout, že již dne [datum] dal žalovaný žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti v důsledku zrušení zastávaného pracovního místa (pověřenec představenstva), tedy pracovní poměr žalobce u žalovaného měl skončit dnem [datum], tak za této situace je (bylo) možné spravedlivě požadovat po žalovaném, aby žalobce zaměstnával i po výpovědní dobu. S ohledem na výše uvedená privilegia (opět viz výpověď svědka [příjmení] [příjmení] – Pokud se týká těch privilegií, tak v podstatě měl ten home office, že mohl dvakrát týdně pracovat mimo Ostravu. Zřejmě asi měl hrazené ubytování v České republice, pokud byl v [obec] a měl samozřejmě to vozidlo, jak jsem o tom hovořil, že mohl používat vozidlo na cesty z Varšavy do [obec] a zpět a společnost mu hradila PHM.) je zřejmé, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce ([datum]) po té co již mu byla dána výpověď z pracovní poměru ([datum]) je účelové ze strany bývalého předsedy představenstva žalovaného (viz výpověď svědka [příjmení] [příjmení] – Jak jsem již řekl, předseda představenstva dal pokyn najít na žalobce cokoliv. Ten pokyn, pokud si dobře vzpomínám, v polštině zněl: najděte palivo na žalobce.).

24. S ohledem na vše výše uvedené soud proto rozhodl, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobci přípisem ze dne [datum], doručené žalobci téhož dne, je neplatné, když žalobce se neplatnosti dovolal ve lhůtě stanovené § 72 ZP.

25. O náhradě nákladů řízení účastníků bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť žalobce byl v řízení plně procesně úspěšný a byly by mu proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladech právního zastoupení v celkové výši 67 857,77 Kč Náklady právního zastoupení se skládají z odměny za zastoupení spočívající v úkonech právní služby příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, 5x sepis vyjádření a 10x účast u jednání vzhledem k délce jednání á 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 5 100 Kč za příslušný počet režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky částky, 2 800 Kč za dvacet osm půlhodin po 100 Kč za promeškaný čas v souvislosti s ústními jednáními soudu podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky, cestovného osobním motorovým vozidlem v roce 2020 ve výši 737,80 Kč podle § 157 odst. 1 ZP ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 358/2019 Sb. (cesta z [obec] do [obec] - [část obce] a zpět v délce 106 km tam i zpět při spotřebě 8,6 l [číslo] km BA 95), cestovného osobním motorovým vozidlem v roce 2021 ve výši 1 439,40 Kč podle § 157 odst. 1 ZP ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb. (2x cesta z [obec] do [obec] - [část obce] a zpět v délce 106 km tam i zpět při spotřebě 8,6 l [číslo] km BA 95), cestovného osobním motorovým vozidlem v roce 2022 ve výši 1 672,60 Kč podle § 157 odst. 1 ZP ve spojení s § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb. (2x cesta z [obec] do [obec] - [část obce] a zpět v délce 106 km tam i zpět při spotřebě 8,6 l [číslo] km BA 95) cestovného osobním motorovým vozidlem v roce 2022 ve výši 904,20 Kč podle § 157 odst. 1 ZP ve spojení s § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky 116/2022 Sb. (cesta z [obec] do [obec] - [část obce] a zpět v délce 106 km tam i zpět při spotřebě 8,6 l [číslo] km BA 95), cestovného osobním motorovým vozidlem v roce 2023 ve výši 926,80 Kč podle § 157 odst. 1 ZP ve spojení s § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb. (cesta z [obec] do [obec] - [část obce] a zpět v délce 106 km tam i zpět při spotřebě 8,6 l [číslo] km BA 95) a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení ve výši 40.764 Kč k rukám zástupce žalobce a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř..

26. Soud oproti vyčíslení nákladů řízení žalobce nepodřadil tyto náklady pod režim ustanovení § 12 odst. 1 vyhlášky, protože má za to, že nejsou pro tento postup splněny podmínky, když sice žalobce je státní příslušník Polské republiky a nehovoří česky, avšak právní zástupce žalobce je polské národnosti, tedy nejedná se o nic mimořádné obtížného. Ostatně ani v řízení vedeném pod sp. zn. 85 C 194/2016, kde žalobce je občanem Francouzské republiky nebylo právnímu zástupci (české národnosti) přiznáno navýšení dle § 12 odst. 1 vyhlášky.

27. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto výrokem III. rozsudku v souladu s § 148 odst. 1 ve spojení s 18 odst. 1 věta druhá, odst. 2 věta prvá o. s. ř., neboť žalobce jako státní příslušník Polské republiky měl právo jednat ve své mateřštině, proto soud ustanovil tlumočníka z polského jazyka, avšak stát nemá nárok náhradu nákladů řízení vzniklých ustanovením tlumočníka, a proto soud rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

85 C 210/2020-241

Citované zákony (10)

Rubrum

Výrok

Odůvodnění

Poučení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)