8Co 431/2021

Rubrum

V režimu ustanovení § 135c odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. lze zřídit věcné břemeno v rozsahu nezbytném pro výkon vlastnického práva majitelem neoprávněné stavby, a to uložením povinnosti majiteli pozemku, na kterém je neoprávněná stavba umístěna, aby výkon vlastnického práva ke stavbě v nezbytném rozsahu strpěl, případně se zdržel rušení výkonu vlastnického práva majitelem neoprávněné stavby. Takové povinnosti však nelze uložit vlastníku jiné stavby.

Výrok

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců Mg. Miloše Póla a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobce: ; [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], sídlem [adresa], ; zastoupeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátem se sídlem [adresa] proti 1) 1) žalovaným: ; [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] 2) 2) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] ; oba zastoupeni [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou se sídlem [adresa] o odstranění neoprávněné stavby a zdržení se zásahu do vlastnického práva, o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.1.2021, č. j. 23 C 207/2016-348, takto:

Odůvodnění

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje. II. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku I. a III. - VI. takto: Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalovaných, aby na vlastní náklady odstranili kanalizační přípojku postavenou na pozemku žalobce parc. [číslo] ostatní plocha zapsaném v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, Katastrální území České Budějovice 4 a uvedli tento pozemek do původního stavu, se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů společně a nerozdílně částku 98 715,43 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaných. IV. Žalobce je povinen zaplatit státu náklady tohoto řízení 19 815 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do pokladny Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Poučení

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal proti žalovaným, tedy vlastníkům pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a parc. [číslo] v k. ú. [část obce], coby vlastník parcely [číslo] uložení povinnosti odstranění kanalizační přípojky postavené na uvedeném pozemku a uvedení pozemku do původního stavu a dále pak zdržení a užívání vnitřní kanalizace nacházející se na pozemku žalobce parc. [číslo]. Vysvětlil, že žalovaní zřídili na pozemku žalobce bez jeho svolení (tedy bez právního titulu) kanalizační přípojku k nemovitostem žalovaných. Dopisem ze dne [datum] oznámil žalobce žalovaným, že ukončuje provoz jednotné kanalizace (splaškové a dešťové) z nemovitosti žalovaných a poskytl jim dostatečnou lhůtu pro provedení nezbytných opatření na odstranění této kanalizační přípojky. Žalovaní však její odstranění z pozemku odmítli. Bez právního důvodu nadále užívají vnitřní kanalizaci žalobce na jeho pozemku a narušují tím výkon jeho vlastního práva. Pokud žalovaní opírají své užívací právo o smlouvu o smlouvě budoucí ze dne [datum], vyplývá z ní, že strany mají v úmyslu uzavřít smlouvu o připojení kanalizace teprve v budoucnu. K uzavření takové smlouvy, ale nikdy nedošlo, ani se žalovaní svého práva na uzavření smlouvy nikdy nedomáhali. Právní důvod tvrzený žalovanými tedy neexistuje. Pokud žalovaní namítají z jeho strany výkon práva v rozporu s dobrými mravy, má žalobce za to, že jsou to právě žalovaní, kteří mají neoprávněný prospěch z protiprávního stavu, který sami vyvolali.

2. Žalovaní nárok žalobce neuznali. Potvrdili, že na pozemku žalobce zřídili kanalizační přípojku, avšak se souhlasem žalobce, který jim udělen ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne [datum]. V této smlouvě sice bylo uvedeno, že nevzniká věcné břemeno kanalizace, avšak není v ní také vysloven nesouhlas, že v budoucnu může vzniknout ani zde není vyjádřen nesouhlas s napojením. Žalovaní přitom splnili všechny podmínky stanovené smlouvou a žalobce byl od počátku srozuměn s tím, že obsah smlouvy budoucí je podkladem pro vydání stavebního povolení na stavbu rodinného domku, a že z jeho strany se jedná o souhlas vlastníka kanalizační přípojky s napojením další kanalizační přípojky z nemovitosti žalovaných do areálové kanalizace žalobce. Rovněž stavební úřad chápal vyjádření žalobce ve smlouvě budoucí jako souhlas žalobce a vydal žalovaným kolaudační rozhodnutí, které obdržel i žalobce a neměl proti němu připomínky. Dne [datum] pak žalovaní odběratelé uzavřeli s 1. [právnická osoba] smlouvu o dodávce vody z veřejného vodovodu a dále o odvádění odpadních vod, proti které také žalobce nic nenamítal. Žalovaní užívali právo odvádět odpadní vody prostřednictvím kanalizační přípojky žalobce nerušeně od roku 2002 do roku 2015, kdy se žalobce rozhodl přistavět obytný dům v blízkosti domu žalovaných. Protože se jednalo o značný zásah v lokalitě zástavby rodinných domků, vznikla mezi obyvateli řada připomínek, které se řešily v rámci stavebního řízení. Mezi těmito obyvateli byli i žalovaní. Jménem žalobce v té době jednal Ing. [příjmení], který žalované zastrašoval, že pokud neupustí od svých připomínek, ukončí jim žalovaný provoz kanalizace. Situace se pak vystupňovala, když žalovaní podali nesouhlas s novým využitím pozemku v areálu žalobce, když požadovali přesunout obytné buňky dál od jejich pozemku. Žalovaní se snažili se žalobcem jednat a zajišťovali a jiné možnosti odkanalizování pozemku. Napojení na kanalizační přípojku vedoucí z druhé strany pozemku není možné pro nedostatek kapacity. Ke zřízení přípojky došlo dle žalovaných v dobré víře.

3. Okresní soud v Českých Budějovicích ve věci rozhodl poprvé rozsudkem ze dne 14.8.2017, č. j. 23 C 207/2016-156, kdy jednak vyloučil k samostatnému řízení žalobu, kterou se žalovaní proti žalobci domáhali zřízení služebnosti inženýrské sítě na uvedeném pozemku ve prospěch uvedené kanalizační přípojky a výrokem I. pak zamítl žalobu, neboť nalezl žalovanou stranou v označené smlouvě ze dne [datum] dostatečný důvod pro zřízení a provoz předmětné kanalizační přípojky na pozemcích žalobce.

4. Výše uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.4.2018, č. j. 8 Co 1737/2017-229 a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud především konstatoval, že pokud předmětná stavba nesporně vznikla před [datum] (počátek účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník - dále jen„ o.z.“) je i po [datum] nutné tvrzení žalobce o tom, že je stavba neoprávněná, řešit ve smyslu ustanovení § 135c obč. zák. (občanský zákoník ve znění do 31.12.2013 - dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud přitom zdůraznil, že řízení v režimu ustanovení § 135c obč. zák. je řízením ve kterém soud není vázán návrhy účastníků, může tedy přistoupit k aplikaci třetího odstavce tohoto ustanovení, tedy zřízení věcného břemene i bez návrhu stran. Z tohoto hlediska považoval za nelogický postup soudu prvního stupně, který vyloučil vzájemný nárok žalovaných domáhajících se právě zřízení věcného břemene (služebnosti) k samostatnému projednání, ač tuto alternativu měl zvažovat i bez návrhu sám. Současně upozornil, že účastníci řízení mají odlišný náhled na smlouvu o smlouvě budoucí ze dne [datum], ve které žalovaná strana vidí právní důvod pro realizaci stavby kanalizační přípojky na pozemcích žalobce a také pro jejich právo odvádět odpadní vodu jeho kanalizace, zatímco strana žalující tento účel předmětné smlouvy neuznává a považuje jí pouze za výčet předpokladů pro budoucí vážné jednání o možném (nikoliv však nutném) uzavření právního vztahu mezi účastníky, jímž si současně nepřál být žalobce trvale vázán a nepřál si, aby v jeho rámci bylo zřizováno věcné práva (věcné břemeno) ve prospěch žalovaných. Odvolací soud proto uzavřel, že soud prvního stupně měl postupovat podle § 35 odst. 2 obč. zák. (jehož aplikace vyplývá ze stejné logiky, jaká je popsána výše ve vztahu k ustanovení § 135c obč. zák. a formálně z ustanovení § 3028 odst. 2 o.z.), dle kterého je úkony vyjádřené slovy třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle projevena v rozporu s jazykovým projevem. Bylo tedy namístě vyzvat obě strany k jednoznačné skutkové definici, ve které zaujmou svůj výklad obsahu onoho sporného právního úkonu, tedy smlouvy o smlouvě budoucí z roku 2000 a vyzvat je k doložení důkazních návrhů, kterými prokážou své tvrzení o vyjádřené vůli účastníků. Po provedeném dokazování pak měl soud prvního stupně provést výklad předmětného právního úkonu a uzavřít zejména, zda předmětná smlouva skutečně podle projevené vůle účastníků při jejich formulaci a přijetí stranami zakládala oprávnění žalovaným kanalizační přípojku na pozemcích [číslo] vybudovat a užívat ji k odvádění odpadních vod do vnitřní kanalizace žalobce. Teprve pokud by soud prvního stupně zjistil, a to jednoznačně, že stavba nebyla ve smyslu § 135c obč. zák. dovolená, měl zvažovat zákonem předpokládaná řešení, mezi nimi i možné zřízení věcného břemene (služebnosti), a to při dodržení základních pravidel dokazování upravených v občanském soudním řádu (když v tomto směru měl soud prvního stupně k průběhu dokazování v citovaném usnesení blíže popsané výhrady pro které považoval řízení za vadné). K subotázce povolení vypouštění odpadních vod do kanalizace žalobce pak blíže odkázal odvolací soud na nutnost posoudit právní vztahy mezi účastníky ve smyslu právní normy této problematice nejbližší, tedy zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích.

5. V průběhu řízení před soudem prvního stupně upřesnili žalovaní svůj (původně) vzájemný návrh, kterým se domáhali zřízení věcného břemene (služebnosti), z něhož by plynula povinnost žalobce strpět vedení jejich kanalizační přípojky na jeho pozemcích a vypouštění odpadních vod do jeho kanalizace, když sdělili, že jejich podání má být považováno za návrh v rámci procesní obrany, aby tak soud prvního stupně postupoval v režimu § 135c odst. 3 obč. zák. přímo při řešení žaloby, kterou se žalobce domáhá odstranění předmětné vodovodní přípojky, resp. zdržení se vypouštění odpadních vod, a to tehdy, pokud nebude považovat žalovanými označenou smlouvu za dostatečný právní důvod k zřízení a provozování toto kanalizační přípojky.

6. Po doplněném dokazování rozhodl soud prvního stupně ve věci podruhé (po změně soudce v situaci, kdy funkce předchozího soudce zanikla), a to napadeným rozsudkem ze dne 18.1.2021, č. j. 23 C 307/2016-348. V rámci tohoto rozsudku soud prvního stupně zřídil ve prospěch pozemků žalovaných parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a parc. [číslo] v k.ú. [část obce], zapsaných na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice (dále jen„ panující pozemky“), služebnost inženýrské sítě spočívající v právu vést, provozovat a udržovat na náklad vlastníka panujících pozemků podzemní kanalizační přípojku ústící do vnitřní kanalizace žalobce umístěné na služebných pozemcích v rozsahu vymezeném geometrickým plánem, jenž je nedílnou součástí rozsudku. Součástí této služebnosti je povinnost vlastníka služebných pozemků tuto přípojku strpět a strpět i odvádění odpadních vod ústících do vnitřní kanalizace umístěné na služebných pozemcích a odtud do veřejné kanalizace. [příjmení] služebných pozemků je povinen zdržet se jakýchkoliv zásahů do kanalizačního systému na služebných pozemcích, které by trvale či dlouhodobě znemožnily odvádění odpadních vod z pozemků panujících do veřejné kanalizace. [příjmení] panujících pozemků je povinen podílet se rovným dílem na údržbě vnitřní kanalizace či kanalizační přípojky umístěné na služebných pozemcích v rozsahu od ústí kanalizační přípojky vedoucí z panujících pozemků až po ústí vnitřní kanalizace či kanalizační přípojky do veřejné kanalizace. [příjmení] panujících pozemků není oprávněn připojit na přípojku, jež je předmětem této služebnosti, přípojky či jiné kanalizační prvky vedoucích z jiných, než panujících pozemků. Tato služebnost se zřizuje úplatně za pravidelnou roční úplatu ve výši 3 500 Kč, splatnou vždy do konce příslušného roku na účet vlastníka služebných pozemků. Tato služebnost vzniká vkladem do katastru nemovitostí na základě tohoto rozsudku. Výrokem II. pak zamítl žalobu v té části, ve které se žalobce po žalovaných domáhal povinnosti zdržet se užívání vnitřní kanalizace ve vlastnictví žalobce a ve výrocích III. až VI. pak řešil náhradu nákladů řízení, když ve výroku III. s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 150 o.s.ř. toliko částečnému úspěchu obou stran, nepřiznal žádné ze stran náklady řízení. Ve výroku IV. pak rozhodl o povinnosti žalobce nahradit náklady řízení státu ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. ve výši 9 907,50 Kč a ve výrocích V. a VI. rozhodoval taktéž o náhradě nákladů řízení státu, které uložil rovným dílem oběma žalovaným s ohledem na ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. Soud prvního stupně vysvětlil, že žalobci byli sice formálně úspěšnější, ale bylo v části řízení rozhodnuto jinak než navrhovali (namísto zamítnutí žaloby bylo zřízeno věcné břemeno a v poměrech dané věci i s ohledem na okolnosti vzniku sporu nepovažoval za spravedlivé, aby náklady řízení nesla jedna či druhá strana).

7. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav (odst. 8 - 25):

8. Žalobce je mj. vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce] (zjištěno z výpisu z KN pro [list vlastnictví] na č.l. 7-9). Žalovaní jsou mj. vlastníky pozemku parc. [číslo] jehož součásti je stavba [adresa] (rodinný dům), vše v k.ú. [část obce] (zjištěno z výpisu z KN pro [list vlastnictví] na č.l. 11-12).

9. Na pozemku parc. [číslo] se nachází budova (průmyslový areál žalobce) a zároveň se zde do vnitřní kanalizace žalobce napojuje kanalizační přípojka žalovaných vedená od pozemku žalovaných parc. [číslo] přes pozemky parc. [číslo] a [číslo]. Vnitřní kanalizace žalobce pak vede přes pozemky parc. [číslo] do veřejné jednotné kanalizační stoky DN 300 mm umístěné v ulici [ulice]. Žalovaní jsou smluvním partnerem [právnická osoba] a.s. ve věci dodávky pitné vody a odvádění odpadních vod právě přes soukromý kanalizační systém žalobce. Dle sdělení [právnická osoba] a.s. je vnitřní kanalizační systém žalobce tzv. vnitroareálovou kanalizací v soukromém majetku vlastníka a nejedná se o tak o kanalizaci pro veřejnou potřebu ve smyslu zákona č. 274/2001 Sb. [právnická osoba] jakožto provozovatel vodohospodářského infrastrukturního majetku města České Budějovice není provozovatelem této soukromé kanalizace. Veškerá práva a povinnosti související s provozováním, údržbou této vnitroareálové kanalizace tak přísluší výhradně jejímu majiteli. Uvedená vnitroareálová kanalizace je napojena do revizní šachty zaústěné do jednotné kanalizace DN 300 mm v ulici [ulice]. Tato kanalizace pro veřejnou potřebu je pak součástí kanalizační sítě v majetku města. (Zjištěno z katastrální mapy na č.l. 10 s nákresem vedené přípojky a kanalizace a z vyjádření [právnická osoba] a.s. ze dne 28.4.2016, č.j. P16010011503 včetně orientačního zákresu vodohospodářských sítí v zájmovém území na č.l. 26 a z fotografií místa na č.l. 59 a 60).

10. Dne [datum] uzavřeli žalovaný [číslo] společnost 1. [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) smlouvu o dodávce pitné vody a o odvádění odpadních vod (zjištěno z uvedené smlouvy na č.l. 201-203). Společnost ČEVAK pak podala vyjádření ze dne [datum] (na č.l. 200) v němž uvádí, že v době uzavření této smlouvy zákon o vodovodech a kanalizacích neukládal povinnost uvádět ve smlouvě vlastníka přípojek. Odvádění odpadních vod z domu žalovaných je účtováno ve výši vody dodané přímo odběrateli, tj. žalovanému [číslo]. V době sjednání smlouvy se vztahy mezi odběrateli odvádějícími odpadní vody přes sdružené přípojky nebo areálové rozvody nezkoumaly. Rozhodující byla skutečnost, že jsou odpadní vody v konečném důsledku odváděny do veřejné kanalizace.

11. Stavební úřad Magistrátu města České Budějovice vydal dne [datum] kolaudační rozhodnutí na nemovitost žalovaných, které nabylo právní moci dne [datum]. V rámci povolovacího procesu byla předložena smlouva o smlouvě budoucí ze dne [datum] týkající se připojení kanalizace z pozemku parc. [číslo] do kanalizačního systému na pozemku parc. [číslo]. Kolaudačním rozhodnutím se stala nemovitost žalovaných pro stavební úřad uzavřenou věcí. Účastníkem stavebního řízení byl mj. žalobce a své stanovisko sdělili [právnická osoba] spol. s r.o. (společnost žalobce) a 1. [právnická osoba] Námitky účastníků nebyly dle kolaudačního rozhodnutí v řízení uplatněny. (Zjištěno ze sdělení Magistrátu města České Budějovice ze dne [datum] na č.l. 28 a z kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum] včetně doručenek na č.l. 214-216)

12. Žalobce dopisem ze dne [datum] oznámil žalovaným, že ukončuje provoz jednotné kanalizace (splaškové a dešťové) z rodinného domu parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] do kanalizační sítě areálu [jméno] [příjmení] - [příjmení] nábytek v jeho vlastnictví na pozemku parc. [číslo]. K tomu jim poskytl lhůtu do [datum] (Zjištěno z dopisu žalobce ze dne [datum] na č.l. 13). Žalovaní výzvu žalobce odmítli s odůvodněním, že rodinný dům [adresa] byl povolen stavebním úřadem, který kolaudačním rozhodnutím povolil stavbu užívat způsobem, kterým je užívána a dále, že jsou nositeli práva služebnosti existující, povolené a zkolaudované přípojky inženýrské sítě, umožňující odkanalizování jejich rodinného domu (zjištěno z odpovědi žalovaných ze dne [datum] na č.l. 14). Další nesouhlasná stanoviska podali žalovaní žalobci sděleními ze dne [datum] (na č.l. 27) a z [datum] (na č.l. 29), v nichž argumentují i povinností žalobce umožnit žalovaným napojení vodovodu nebo kanalizace ve smyslu § 8 odst. 3 a 4 zákona o vodovodech a kanalizacích. Následně byla žalovaným zaslána předžalobní výzva ze dne [datum] (zjištěno z uvedené výzvy včetně dokladů o odeslání na č.l. 15).

13. Mezi účastníky byla v předmětné věci uzavřena písemnou formou jediná dohoda, a to„ smlouva o smlouvě budoucí“ ze dne [datum] (na č.l. 81-82). Dle této smlouvy se strany dne [datum] dohodly na podmínkách uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, o připojení kanalizace z parcely [číslo] do kanalizačního systému na parcele [číslo] za těchto podmínek: na parcele [číslo] vybuduje druhá strana přepadovou jímku (tato podmínka byla splněna, jak vyplývá z protokolu [právnická osoba] o zkoušce vodotěsnosti septiku - jímky ze dne [datum] na č.l. 113, z dohody o vývozu septiku mezi žalovaným [číslo] [právnická osoba] ze dne [datum] na č.l. 116, z protokolu [právnická osoba] - [právnická osoba] o zkoušce vodotěsnosti jímky [číslo] dle ČSN [číslo] ze dne [datum] na č.l. 114 a z dohody o vývozu jímky uzavřené dne [datum] mezi žalovaným [číslo] [právnická osoba] - [právnická osoba] na č.l. 76), do kanalizačního systému nebudou vypouštěny ropné látky, na straně žalobce nevzniká věcné břemeno (splněno, jak vyplývá z informace o předmětných pozemcích z KN na č.l. 71-75), strana žalovaná upraví rozkopanou vozovku do původního stavu na vlastní náklady (splněno, jak vyplývá z fotografie na č.l. 60), v případě poruchy kanalizace v objektu žalobce nenese žalobce žádnou odpovědnost za způsobené škody žalovaným (dle sdělení ČEVAKu ze dne [datum] na č.l. 78 nebyla od roku 2012 hlášena žádná havárie na kanalizační přípojce odvádějící splaškové i dešťové vody z areálu [anonymizováno] v [příjmení] ulici), nikdo další se nenapojí do kanalizačního systému žalovaných, v případě neprůchodnosti kanalizační sítě si zbudovanou přípojku opraví žalovaní na vlastní náklady včetně údržby, na hranici pozemku žalobce bude do kanalizační přípojky vložen čistící kus se zpětnou klapkou a zarážkou a zakryt litinovým poklopem, kanalizační přípojka na straně žalobce bude v plastu PVC nebo PP a bude dodržen technologický postup pokládky, žalobci tímto nevznikají žádné závazky ani povinnosti vůči žalovaným a v případě potřeby může na svém pozemku žalobce nakládat dle potřeby se svojí kanalizační sítí, v případě stavebních úprav nebo oprav žalovaných na pozemku žalobce musí mít žalovaní písemný souhlas žalobce.

14. Z kolaudačního protokolu o ústním jednání spojeném s místním šetřením ze dne [datum] za účelem kolaudace rodinného domu žalovaných, včetně sítí technického vybavení (na č.l. 115) vyplývá, že tohoto ústního jednání a místního šetření se účastnili oba žalovaní, za společnost žalobce [příjmení] spol. s.r.o. pan [příjmení] [příjmení] a za 1. [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) pan [jméno] [příjmení]. Po prohlídce bylo zjištěno, že podmínky stavebního povolení byly dodrženy a skutečné provedení stavby nevykazuje v porovnání s dokumentací ověřenou stavebním úřadem odchylky. Vady zjištěny nebyly, byly zjištěny pouze nedodělky, které nijak nesouvisí s předmětem tohoto řízení.

15. Žalovaný ve své účastnické výpovědi k této smlouvě uvedl, že když žalovaní chtěli stavět, šli za žalobcem a požádali ho, jestli by se mohli připojit do jeho kanalizace. Žalobce v rámci dobrých přátelských vztahů souhlasil, napsali společně dohodu, tu jim tehdy nadiktoval. Na základě té dohody pak dostali stavební povolení a proběhla kolaudace, na kterou byl přizván a také to odsouhlasil. Tehdy se měli dohodnout tak, že je žalobce nechá připojit a za to žalovaní nechají vyčistit kanalizaci a udělají revizi, aby bylo vidět, že je vše v pořádku, což také udělali. Žalobce měl podmínku, že žalovaní musí zřídit na jejich pozemku přepadovou jímku, aby od nich šly do kanalizace žalobce jen ty přepadové vody. Celá přípojka má jen 6 metrů a jímka se pravidelně vyváží. Potvrdil také, že byly splněny všechny podmínky, které smlouva o smlouvě budoucí obsahovala. Ustanovení smlouvy, dle něhož v případě potřeby může žalobce na svém pozemku nakládat dle potřeby se svojí kanalizační sítí, chápal žalovaný [číslo] tak, si tam může žalobce připojit nějaké další nemovitosti, určitě ne tak, že může žalovaným provoz kanalizace kdykoliv zrušit. K otázce, na jakou dobu bylo užívání kanalizace dohodnuto, odpověděl, že má za to, že se dohodli bez časového omezení.

16. K možnosti napojit se do kanalizační šachty na pozemku parc. [číslo] podal vlastník této kanalizační přípojky [jméno] [příjmení] stanovisko, že s připojením žalovaných nesouhlasí, neboť v současné době je na jeho šachtu napojeno celkem 5 přípojek a z této šachty je vedeno kanalizační potrubí o délce 50 a průměru 200 mm, které již nemusí při větších deštích kapacitně dostačovat (zjištěno ze stanoviska [jméno] [příjmení] ze dne [datum] na č.l. 25). Při svědecké výpovědi pak [jméno] [příjmení] mj. uvedl, že kanalizaci v ulici mezi domy budoval on, nikdo jiný o to zájem neměl, proto ji dělal sám. Následně umožnil připojení dalším čtyřem domům a s městem se domluvil i na odvodnění cesty. Připojení žalovaných na jeho kanalizaci považuje za technicky možné, prakticky však ne z důvodu kapacity. Už když připojovali třetí stavbu, byl dělán výpočet, co kanalizace dokáže odvést, a proto k napojení té třetí stavby muselo dojít až za svědkovu šachtu, aby se voda nevracela zpět. Kanalizace byla původně dimenzována na 1 dům. Svědek svůj dům stavěl v době, kdy stavěli i žalovaní. I on také žádal žalobce, zda by se nemohl připojit na jeho kanalizaci, s tím ale žalobce nesouhlasil, a proto svědek začal zřizovat tu vlastní.

17. Z vyjádření [právnická osoba] a.s. ze dne 8.2.2016, č.j. O16010004544, které se týká připojení stavby rodinného domu na pozemku parc. [číslo] do veřejné kanalizační sítě přes kanalizaci [jméno] [příjmení] (na č.l. 101) vyplývá, že ČEVAK s realizací souhlasí mj. za podmínky, že navržené technické řešení je možné pouze při doložení písemného souhlasu vlastníků vodovodní a kanalizační přípojky. Zároveň bylo upozorněno, že stávající stav ani popsané řešení není optimální z hlediska provozního (odstavení přípojky) ani z hlediska nutného vzájemného provázání smluv vlastníků jednotlivých nemovitostí. ČEVAK proto doporučil situaci řešit rekolaudací vodovodní přípojky a kanalizační přípojky DN 200 na vodovod a kanalizaci. Pak by bylo možno uzavřít standardní smlouvy bez vzájemné provázanosti. Proto toto řešení je třeba v předstihu zvážit, zda„ vodovod a kanalizaci“ je vhodnější předat, popř. pronajmout, Statutárnímu městu [obec] jakožto vlastníku vodohospodářských sítí ve městě nebo zda si vlastník sítí bude hledat svého provozovatele v souladu se zákonem č. 274/2001 Sb. a s městem bude uzavřena smlouva o provozně souvisejících vodovodech a kanalizacích.

18. Dle odborného vyjádření [jméno] [příjmení], zabývajícího se projektovou činností ve stavebnictví, je stávající technické řešení v rozporu s platnou legislativou (patrně v rozporu s ČSN 75 [číslo] čl. 6 [číslo], dle něhož každá nemovitost připojená na stokovou síť má mít samostatnou kanalizační přípojku. Jako jediné technicky možné řešení považuje [jméno] [příjmení] vybudovat na pozemku parc. [číslo] přečerpávací šachtu se dvěma kalovými čerpadly s řezacím zařízením, z nichž jedno je záložní, a kanalizační tlakovou přípojku napojit do stávající kanalizace, která vede v komunikaci umístěné na pozemku parc. [číslo]. (Zjištěno ze stanoviska [jméno] [příjmení] z prosince 2016 na č.l. 68-70). [jméno] [příjmení] byl vyslechnut i jako svědek, kdy uvedl, že by se muselo objektivně zjistit po vytýčení správci podzemních sítí a geometrickém zaměření, zda je možné vést další kanalizaci přes pozemek parc. [číslo]. Finanční náročnost takového řešení odhadl na částku min. 200 000 Kč. Dále uvedl, že má za to, že by se kanalizační přípojka mohla vést při okraji pozemku podél plotu, kde sítě nevedou.

19. Ze stanoviska [anonymizováno] [jméno] [příjmení], FML, projektové a obchodní kanceláře, vyplývá, že další souběžné podzemní sítě na prac. [číslo] (ulička mezi domy) není možné vést, neboť tento prostor je zaplněn podzemními inženýrskými sítěmi již na limity stanovenými normou ČSN 73 [číslo], což doložil zákresem jednotlivých inženýrských sítí vyžádaných od jejich správců do digitální katastrální mapy (zjištěno z uvedeného stanoviska ze dne [datum] včetně příloh na č.l. 90-93 a informací a plánů od správců sítí a vlastního zákresu Ing. [příjmení], vše na č.l. 101).

20. K možnostem připojit se na veřejnou kanalizaci se vyjádřila i [právnická osoba] a.s. ve zprávě ze dne 25.3.2015, č.j. P15010005754 (na č.l. 101). Z této zprávy vyplývá, že k předmětnému pozemku žalovaných není přivedena kanalizace pro veřejnou potřebu. Likvidaci splaškových odpadních vod lze řešit například zaústěním do kanalizační stoky [příjmení] 400 vedené v ulici [ulice]. V tomto případě bude nutno pravděpodobně napojení řešit výtlakem z důvodu zajištění dostatečného krytí kanalizační přípojky a zároveň bude nutno respektovat ochranná pásma prostorového uspořádání dle ČSN 73 [číslo] ve vztahu k potrubím přípojek uložených v komunikaci parc. [číslo] (tj. vodovodní přípojka a společná gravitační kanalizační přípojka včetně výtlačných potrubí pro objekty [adresa]). Kanalizační stoka je vedena na místní ČOV a dešťové vody zatěžují její provoz. V rámci řešení odkanalizování objektu rodinného domu bude tudíž nutné rovněž řešit likvidaci srážkových vod v místě jejich vzniku v souladu s vyhláškou č. 501/2006 Sb. Dešťové vody nebudou odváděny do kanalizační stoky, budou likvidovány na pozemku investora ve vsaku nebo jímkách. V případě návrhu kanalizačního výtlaku bude před napojením do stoky kanalizace vybudována tlumící šachta, z níž bude vedeno gravitační potrubí s napojením do stávající kanalizace. Odpadní vody odváděné kanalizační přípojkou do kanalizační sítě ukončené čistírnou odpadních vod nesmí být předčišťovány v septiku či žumpě. Existující septik či žumpa musí být vyřazeny z provozu. 21. [právnická osoba] vytvořila pro žalované cenovou nabídku ze dne [datum] (na č.l. 126-143), a to na žalobcem zmíněnou variantu samostatného vedení vlastní kanalizační přípojky při okraji pozemku žalobce parc. [číslo] podél pozemku parc. [číslo] až do veřejné kanalizace v ulici [ulice]. Tuto variantu nacenila na částku 1 350 523,88 Kč včetně DPH. Navíc se jedná o variantu přes pozemek žalobce, s níž by musel dát žalobce souhlas.

22. Soud nechal ve věci zpracovat znalecký posudek znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], a to za účelem posouzení možností žalovaných odkanalizovat rodinný dům [adresa], za účelem ocenění nabízejících se řešení a za účelem ocenění případně zřízeného věcného břemeně ve znění obdobném výroku I tohoto rozsudku. Ze znaleckého posudku Ing. Pokorného ze dne [datum] vyplývá:

23. Šetřením (dotazy) na příslušných odborech Magistrátu města České Budějovice bylo zjištěno, že domácí čistírna odpadních vod se obvykle nepovoluje, neboť vyžaduje řešení nakládání s vyčištěnými odpadními vodami. Dalším autonomním řešením je řešení přes jímku na vyvážení, kterou umístit lze, nicméně tato varianta vyžaduje četné vyvážení s náklady přibližně ve výši 30 - 50 000 Kč ročně. Variantu s řešením spočívajícím v trubním vedení přes pozemek parc. [číslo] v délce cca 54 metrů ústícím do šachty u parc. [číslo] (tzn. do kanalizace, resp. přesněji do kanalizační přípojky, ve vlastnictví [jméno] [příjmení]) ocenil znalec na částku cca 400 000 Kč. Nejistým faktorem je pak teoretická možnost, že přes přístupový pozemek parc. [číslo] bude v budoucnu přivedena veřejná kanalizační síť až k objektu. V případě jakéhokoliv nového řešení by pak bylo nutné zajistit likvidaci dešťových vod na vlastním pozemku, především do zadržovacích nádrží a přebytky vsakem. I to samozřejmě představuje další náklady.

24. Pokud jde o otázku věcného břemene, vyznačil trasu, resp. průběh věcného břemene s ochranným pásmem oprávněný geodet. I s ochranným pásmem činí rozsah tohoto věcného břemene 29 m2. [příjmení] průběh věcného břemene vlastníka služebného pozemku příliš nelimituje, potrubí je vedeno v zemi, pouze odpadní vody z pozemku žalovaných do určité míry (nevýznamně) zatěžují vnitřní kanalizaci žalobce. Větší omezení spatřuje znalec v dlouhodobém pohledu, z hlediska případného budoucího rozvoje areálu. Samotné vedení věcného břemene je poměrně krátké, avšak věcné břemeno by se dotýkalo i další části nemovitosti, po nichž dochází k odvádění odpadních vod v rámci vnitřní kanalizace žalobce. Nelze proto bez jakýchkoliv omezení plánovat nový generel areálu nebo další rozvoj v těsném sousedství tohoto pozemku. Obvyklou cenu břemenem dotčeného pozemku o výměře 29 m2 ocenil znalec na částku 58 000 Kč. S přihlédnutím ke všem faktorům, včetně skutečnosti, že fakticky je břemenem dotčeno větší území, stanovil znalec jednorázovou cenu za věcné břemeno v rozmezí 150 - 250 000 Kč, tedy v částce vyšší než je samotná cena břemenem dotčené části pozemku. Znalec situaci přirovnal k jinému, opačnému případu, kdy za zrušení věcného břemene vedení kanalizace srovnatelného typu a délky byla sjednána mezi dotčenými stranami cena 250 000 Kč, což potvrzuje jeho předchozí úvahy. Dalším faktorem, tentokrát ve prospěch služebného pozemku, je povinnost vlastníka panujícího pozemku podílet se rovným dílem na údržbě společně užívané části vnitřní kanalizace. Při střední ceně hodnoty věcného břemene 200 000 Kč a při odečtení částky 50 Kč představující zmíněnou výhodu na straně služebného pozemku stanovil znalec průměrnou hodnotu takto stanoveného věcného břemene na 150 000 Kč. Další možností, ke které by se znalec přiklonil, je stanovení úplaty za věcné břemeno v pravidelných ročních platbách odpovídajících jím vypočtené ceně na 3 000 Kč ročně.

25. Znalec (vyslechnutý při jednání dne [datum]) na závěrech svého posudku setrval, pouze s ohledem na růst cen, především nemovitostí, navýšil svůj odhad za jednorázovou úplatu za věcné břemeno na částku 170 000 Kč a v případě pravidelných úplat na 3 500 Kč ročně. Znalec dále připustil, že jím zmiňované zvýšení cen se samozřejmě dotýká i případných nákladů na alternativní způsoby řešení odkanalizování domu žalovaných, byť ceny nemovitostí vzrostly oproti cenám prací a materiálu výrazněji. V ostatním došlo spíše k rekapitulaci závěrů znalce ze znaleckého posudku.

26. Předmětné skutkové závěry soud prvního stupně podrobil právnímu hodnocení a uzavřel s odkazem na ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák., že pokud žalobce po výzvě soudu uvádí, že smlouva o smlouvě budoucí ze dne [datum] je pouhým výčtem předpokladů při jejichž splnění bude žalobce ochoten jednat o uzavření smlouvy, která by byla titulem pro vybudování kanalizačního potrubí na pozemku žalobce, zatímco žalovaní tvrdí, že šlo o právní důvod pro vybudování předmětné kanalizace a její provoz, pak smlouva neobsahuje zmínku o jakémkoliv souhlasu žalobce s provedením stavby kanalizace, naopak obsahuje výsledné prohlášení stran, že žalobce není a nemá být u jednání jakkoliv omezen a nevzniká mu žádná povinnost. [jméno] žalovaní potvrdili, že pokud se po kolaudaci bavili s žalobcem o potřebě uzavřít smlouvu, kteréžto potřeby si tedy byli vědomi, vždy to přešel tím, že jsou dobří sousedé ani není nic třeba sepisovat. Žalovaní měli nabízet žalobci poplatek za užívání, což však odmítl. Není proto logické, aby žalovaní vnímali tuto smlouvu jako svůj právní titul na vybudování a následné užívání kanalizační přípojky. Žalovaní přestože byli soudem prvního stupně poučeni podle § 118a odst. 3 o.s.ř., tak neprokázali své tvrzení o pravé vůli účastníků zakotvené do obsahu smlouvy o smlouvě budoucí ze dne [datum], když strany se na významu smlouvy neshodují a po jazykové stránce smlouva neřeší samotné právo umístit na pozemku žalobce stavbu žalovaných, byť je lze zřejmě logicky dovodit. Smlouva však zcela opomíjí další dva pozemky žalobce, na nichž je stavba realizována a samotné označení smlouvy o smlouvě budoucí navozuje předběžný charakter smlouvy. [jméno] žalovaní navíc uváděli, že se žalovaný chtěli takovou smlouvu následně uzavřít, ten je však odbyl s tím, že to není třeba. Samotné srozumění či mlčení přitom nemůže být považováno za souhlas či titul a není jim ani smlouva o smlouvě budoucí, která následně realizována nebyla. K tomu podrobněji odkázal soud prvního stupně na závěry rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 497/04 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2612/2003, dle kterého je stavba neoprávněná tehdy, stavěl-li někdo na cizím pozemku, aniž by mu svědčil právní titul umožňující na cizím pozemku zřídit stavbu. Pro klasifikaci stavbě jako neoprávněné je nerozhodné, zda stavebník měl stavební povolení stejně tak není rozhodující samotné vědomí vlastníka pozemku (resp. státních orgánů) o stavbě. Proto soud prvního stupně vyhodnotil předmětnou stavbu jako neoprávněnou.

27. Soud prvního stupně současně odmítl vyhodnotit jednání žalobce jako zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o.z., neboť kanalizační přípojka žalovaných skutečně je stavbou neoprávněnou, byť zřízenou v dobré víře a žalobce má právo své vlastnické nároky uplatnit ať už je motivován jakkoliv. Motiv žalobce nemůže být důvodem k zamítnutí nároku jako takového a k odepření jeho vlastnických práv. Může ovšem mít význam pro způsob vypořádání vztahu. Odvolací soud tedy postupoval podle § 135c odst. 3 obč. zák., a to při využití shora citovaných skutkových závěrů, po právní stránce opřel své rozhodnutí dále o judikaturu, především tedy rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 432/2002, který definoval kritéria, k nimž má být přihlédnuto při posuzování, zda je namístě rozhodnout o odstranění stavby, přikázání cizího pozemku nebo zřízení věcného břemene a uzavřel, že v rozhodnutí citované předpoklady byly v podstatě všechny splněny. [příjmení] ztráta žalovaných při nutnosti kanalizační přípojku odstranit by byla značná, neboť jakékoliv jiné řešení odkanalizování domu žalovaných by s sebou neslo vysoké náklady v řádech statisíců (nahlíženo v horizontu [číslo] let kumulativně s provozními náklady). [příjmení] řešení by navíc oproti stávajícímu vyžadovalo další investice do likvidace dešťových vod na pozemku žalovaných. Samotná řešení jsou také komplikovaná a ze stavebněprávního hlediska nejistá. Domácí čistírna odpadních vod by mohla být vybudována pouze s výjimkou, vyvážení jímky je ekonomicky dlouhodobě nevýhodným a nepohodlným řešením, připojení ke kanalizační přípojce [jméno] [příjmení] je nejenže opět v řádech statisíců (cca 400- 600 000 Kč), ale především vyžaduje souhlas vlastníka [jméno] [příjmení], který svůj souhlas žalovaným nedal a vedení vlastní samostatné přípojky až do ulice [ulice] je nejisté z hlediska kapacity a splnění technických norem a finančně ještě náročnější než v případě napojení na přípojku [jméno] [příjmení]. Jedná se přitom o rodinný dům, kde žalovaní bydlí a odkanalizování nemovitosti je pro jejich bydlení nezbytně nutnou základní potřebou. Rozsah zastavěného pozemku žalobce je přitom malý, jedná se o šestimetrovou přípojku, která je vedena v zemi, samozřejmě není ani vidět a nijak výrazně neomezuje provoz žalobce. Žalovaní sice věděli, že staví přípojku na cizím pozemku, nicméně činili tak s vědomím žalobce, se kterým měli v předmětné době dobré vztahy. Žalobce proti neoprávněné stavbě ve stavebním řízení nijak nezakročil právě pro jeho srozumění s celou věcí, kdy se žalovanými nejprve uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí, která následně realizována nebyla, a tento stav trval celých 15 let, než došlo k narušení vzájemných dobrých vztahů. Soud prvního stupně tedy s ohledem na charakter řízení, kdy není vázán v řešení uvedeným v žalobě, resp. v procesní obraně žalovaných a přestože pozemky parc. [číslo] nebyly předmětem žalobního návrhu, nezbylo soudu než při zřízení věcného břemene zahrnout je do výrokové části rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalobci stačilo pro dosažení jeho záměru odstranit stavbu žalovaných pouze na pozemku parc. [číslo] čímž by došlo k přerušení přípojky a nemožnosti odvádět tudy odpadní vody, nemohl soud nutit žalobce, aby žalobu upravil způsobem, kterým by do svého žalobního návrhu zahrnul i zmíněné pozemky parc. [číslo]. Při rozhodování v dané věci však soud nebyl vázaný návrhem žalobce, a proto se v souladu s ustanovením § 153 odst. 2 o.s.ř. v nezbytné míře dotkl i žalobou nezmíněných pozemků. Protože záležitost neoprávněné stavby byla vyřešena zřízením služebnosti vedení inženýrské sítě - kanalizační přípojky a právem odvádět prostřednictvím vnitřní kanalizace žalobce odpadní vody, čímž došlo ke vzniku řádného titulu, soud žalobu v části, jíž se žalobce domáhal proti žalovaným povinnosti zdržet se užívání jeho vnitřní kanalizace, zamítl.

28. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, a to do všech jeho výroků. Navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že oběma žalobním návrhům žalobce bude vyhověno, a to v situaci, kdy rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.). Odmítl především závěr, že v poměrech dané věci má být postupováno při vypořádání podle § 135c obč. zák., když citoval např. rozhodnutí sp. zn. 22 Co 880/2003 nebo 22 Cdo 432/2002 a domáhal se posouzení uplatněných nároků v režimu ustanovení § 1085 o.z. Současně zdůraznil, že žalovaní od počátku věděli, že připojení na vnitřní kanalizaci žalobce je dočasným řešením, což vyplývá i z textu jimi předložené smlouvy. Od počátku tedy věděli o vůli žalobce nebýt smlouvu do budoucna vázán. Soud prvního stupně přitom v napadeném rozhodnutí uvádí, že rozsah zastavěného pozemku žalobce je malý. Zcela však pomíjí závěr znaleckého posudku o tom, že omezení způsobené přípojkou žalovaných významně přesahuje rozsah zastavěného pozemku a týká se v zásadě celého areálu, což konstatoval na str. 7 znaleckého posudku i znalec. Současně poukázal na to, že ze znaleckého zkoumání vyplynulo, že hodnota případně zřízeného věcného břemene ve prospěch žalovaných je řádově srovnatelná s náklady na jiné řešení odvodu odpadních vod z nemovitosti žalovaných. Náklady na nejlevnější řešení odvodu odpadních vod jsou dokonce nižší, než je hodnota omezení žalobce. Administrativní a finanční nákladnost s odkanalizováním pozemku žalovaných je přitom způsobena především polohou a povahou tohoto pozemku, čehož si ovšem žalovaný museli být před započetím stavby jejich domu vědomi.

29. Žalovaní s podaným odvoláním nesouhlasili, naopak považovali rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhli tedy jeho potvrzení. Upozornili, že žalobce uvádí v odvolání nepravdivé tvrzení, že žalovaní od počátku věděli o vůli žalobce nebýt do budoucna vázán zřízením přípojky, naopak od počátku uváděli, že jediným právním dokumentem na základě kterého vybudovali kanalizační přípojku na pozemek žalobce byla smlouva o smlouvě budoucí ze dne [datum], ve které si žalobce stanovil podmínky pro realizaci stavby žalovanými a po dobu 15 let toto respektoval. Žalovaní všechny podmínky splnili, žili nadále v dobré víře, že jsou oprávněnými držiteli práva stavět.

30. Odvolací soud vyhodnotil odvolání jako podané oprávněnou osobou ve smyslu § 201 o.s.ř., přípustné ve smyslu § 202 o.s.ř. ve smyslu § 204 odst. 1 o.s.ř. a proto přezkoumal napadený rozsudek v intencích ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., a to při jednání odvolacího soudu, a dospěl k závěru o částečné důvodnosti odvolání.

31. Ke skutkovým verzím účastníků:

32. Přestože skutkový základ žaloby stojí na argumentaci, že žalovaní neměli žádného důvodu realizovat stavbu vodovodní přípojky na jeho pozemku, neboť smlouva ze dne [datum] představovala pouze soubor předpokladů pro uzavření budoucí smlouvy, jejíhož uzavření se žalovaní soudně nedomáhali, připustil a to při jednání odvolacího soudu dne [datum], že:„ Na základě určité živelnosti tam bylo srozumění žalobce, protože byli přátelé, s tím že žalovaní budou realizovat nějaké kroky, nicméně na straně druhé vyjádřil vůli nebýt tou smlouvou vázán. Žalovaní měli postupovat tak, že se měli pokusit dohodnout konkréta té budoucí smlouvy, především finanční stránku věci“. Při jednání soudu prvního stupně dne [datum] pak žalují strana sděluje, že:„ Už v tom roce 2000 z té smlouvy o smlouvě budoucí vyplývá, že se jedná o dočasné řešení. Žalobce nechtěl být touto dohodou dál vázán, resp. nechtěl jí být vázán dlouhodobě nebo trvale. Byl to dokument, který sloužil pro účely stavebního řízení“. V rámci odvolání pak žalobce znovu opakuje,„ že žalovaní od počátku věděli, že připojení na vnitřní kanalizaci žalobce je dočasným řešením, když je nutno zdůraznit, že na straně žalobce nevzniká věcné břemeno ani závazky a povinnosti vůči druhé straně“. Na druhou stranu procesní obrana žalovaných je založena na skutečnosti, že smlouva o smlouvě budoucí z [datum] byla základním důvodem, pro který mohli realizovat (a také realizovali) stavbu kanalizační přípojky, když ovšem sama strana žalovaná připouští, a to prohlášením právní zástupkyně žalovaných při jednání dne [datum], že„ Je pravdou, že šlo o dočasné řešení, ale žalobce si musel být vědom, že následkem bylo napojení žalovaných na kanalizaci žalobce. Dohoda byla taková, že po kolaudaci bude dost času smlouvu uzavřít, což však žalobce následně odmítal s tím, že jsou přeci účastníci kamarádi a není třeba nic podepisovat“. Je tedy zřejmé, že sami účastníci (přes základní, opačnou konstrukci skutkových tvrzeních o existenci či neexistenci právního důvodu výstavby a napojení kanalizační přípojky žalovaných na pozemku žalobce do jeho vnitřní kanalizace) těsně před vyhlášením napadeného rozsudku soudu prvního stupně dosáhli (možná nevědomky) vpodstatě shody v tom, že pro výstavbu a připojení kanalizační přípojky důvod existoval, nicméně po skončení stavebního řízení (tedy kolaudaci předmětné stavby) odpadl, neboť (následně uvažovaná) smlouva o trvalém řešení již mezi účastníky nevznikla.

33. K (ne) oprávněnosti stavby kanalizační přípojky žalovaných na pozemcích žalobce a jejímu napojení do vnitřní kanalizace žalobce:

34. Z výše citovaných skutkových závěrů soudu prvního stupně získaných na základě řádně provedeného dokazování a v dostatečném rozsahu lze zrekapitulovat, že žalovaní chtěli stavět svůj rodinný dům na svém pozemku,„ šli za žalobcem“ a požádali ho, jestli by se mohli připojit do jeho kanalizace. Žalobce v rámci dobrých přátelských vztahů souhlasil, napsali společně dohodu, kterou jim nadiktoval (souhlas žalobce s výstavbou této kanalizační přípojky potvrdil v rámci své svědecké výpovědi i svědek [jméno] [příjmení], kterému o tomto souhlasu řekl sám žalobce). Na základě písemné dohody z [datum] pak získali žalovaní stavební povolení a proběhla také kolaudace, na kterou byl žalobce přizván. Této kolaudace se účastnil za [právnická osoba] s.r.o. (jejímž společníkem je žalobce) pan [příjmení] [příjmení]. Po prohlídce bylo zjištěno, že podmínky stavebního povolení byly dodrženy a skutečné provedení stavby nevykazuje s porovnáním s dokumentací ověřenou stavebním úřadem odchylky. V rámci oné písemné dohody, kterou účastníci nazvali„ smlouva o smlouvě budoucí“, když v textu ovšem hovoří o„ dohodě na podmínkách uzavření smlouvy o smlouvě o budoucí o připojení kanalizace“ uvedli, že na parcele [číslo] vybuduje druhá strana (žalovaní) přepadovou jímku, upraví rozkopanou vozovku do původního stavu na vlastní náklady, na hranici pozemku strany 1 bude do kanalizační přípojky vložen čistící kus se zpětnou klapkou a zarážkou a zakryt litinovým poklopem, tato přípojka bude v plastu PVC nebo PP a bude dodržen technologický postup pokládky. Tedy jde o činnosti, které z povahy věci jsou podmínkou pro to, aby k faktickému připojení vůbec mohlo dojít (ke kterému jak vyplývá i z nesporných tvrzení účastníků skutečně došlo a bez vzájemných sporů trvalo po dobu cca 15 let). Smlouva však upravuje i předpoklady budoucího fungování této kanalizace jako např. zákaz vypouštění ropných látek, zákaz napojení do kanalizačního systému jiné osoby atp. Obsahuje i jednoznačnou deklaraci žalobce, že„ odmítá jednak závazky a povinnosti vůči straně druhé, vymiňuje si nakládat se svou kanalizační sítí dle potřeby a vymiňuje si, že nevzniká věcné břemeno“. Dopisem ze dne [datum] pak oznámil žalobce žalovaným, že„ ukončuje provoz jednotné kanalizace (splaškové a dešťové) z rodinného domu parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] do kanalizační sítě areálu [jméno] [příjmení] - [příjmení] nábytek v jeho vlastnictví na pozemku parc. [číslo] k čemuž jim poskytl lhůtu do [datum]“. Dne [datum] uzavřel žalovaný [číslo] společnost 1. [právnická osoba] (v současné době [právnická osoba]) smlouvu o dodávce pitné vody a odvádění odpadních vod. Tato společnost vyjádřením ze dne [datum] potvrdila, že v době uzavření této smlouvy (zákon o vodovodech a kanalizacích) neukládal povinnost uvádět ve smlouvě vlastníka přípojek, proto také vlastnické právo přípojky nebylo řešeno. Odvádění odpadních vod z domu žalovaných je vyúčtováno ve výši vody dodané přímo odběratelem to je žalovaným [číslo] čili nepodléhá samostatnému měření.

35. Soud prvního stupně provedl výklad obsahu smlouvy ze dne [datum] z odkazem na § 35 odst. 2 obč. zák., který využil ve smyslu ustanovení § 3028 o.z. a konstatoval, že předmětná smlouva (a další jím zjištěné skutečnosti) neprokazují tvrzení účastníků, že projevem vůle stran této smlouvy bylo založit nebo zřídit kanalizační přípojky na pozemcích žalobce a užívat jí k odvádění odpadních vod. Strany se na významu smlouvy neshodují a po jazykové stránce smlouvy skutečně neřeší samotné právo umístit na pozemku žalobce stavbu žalovaných, byť jej lze zřejmě logicky dovodit. Text smlouvy však zcela opomíjí další dva pozemky žalobce, na nichž je stavba realizována a samotné označení smlouvy o smlouvě budoucí navozuje i její předběžný charakter. Odkázal pak na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 497/04 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2612/2003, ze kterých lze dovodit právní závěr o tom, že sama smlouva o smlouvě budoucí nemůže představovat závazek právě ke zřízení kanalizace a vytvoření věcného břemene, když je nasnadě, že teprve předpokládanou vlastní smlouvou mají být takové závazky vytvořeny. Soud prvního stupně však současně uzavřel, že žalobce o stavbě a o připojení na jeho vnitřní kanalizaci věděl, byl s tím srozuměn a ničeho nenamítal ani ve stavebním (kolaudačním) řízení. Smlouva tedy nezaložila jeho právní titul, nicméně nasvědčuje dobré víře žalovaných při zřízení této přípojky tuto dobrou víru pak ovšem soud prvního stupně zhodnocuje při úpravě vztahu mezi účastníky podle § 135c obč. zák., nikoliv při svém závěru o tom, zda stavba byla či nebyla oprávněná.

36. Podle § 35 odst. 1 obč. zák. platí, že projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom co chtěl účastník projevit. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Podle § 35 odst. 3 obč. zák. právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2015, sp. zn. 32 Cdo 3751/2014, platí, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě, musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými, logickými či systematickými. Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Text smlouvy je toliko prvotním přiblížením se významu smlouvy, který chtějí účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníku procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Vůli stran je nutno dovozovat z vnějších okolností spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména s okolnostmi spojenými s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy. V odůvodněnídaného rozhodnutí pak Nejvyšší soud doplňuje, že ve světle ustálené judikatury mají povahu skutkových zjištění toliko závěry o tom, jaký text je ve smlouvě obsažen (jak zní jazykové vyjádření), závěry o tom jaká práva a povinnosti ze smlouvy vyplývají (byly v ní ujednány) jsou výsledkem právního posouzení, tedy interpretace smlouvy a jde tedy o závěry právní (k tomu blíže také rozhodnutí NS ze dne 23.11.2009, sp. zn. 22 Cdo 4974/2007, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). V rozhodnutí ze dne [datum] pak Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 32 Cdo 3038/2018 zdůraznil, že vůli účastníků je nutno provozovat z vnějších okolností spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy. Ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. zahrnuje požadavek, aby se výklad projevu vůle (tam kde není výslovně projevena vůle jiná) řídil logikou věci. Při zkoumání projevené vůle účastníky smlouvy je třeba vycházet z toho, že smluvní strany se při uzavření smlouvy nechovaly nelogicky. Výklad projevu vůle nemůže vést k takovým důsledkům, které by z hlediska pravidel logiky byly zjevně absurdní.

37. Odvolací soud proto při právním hodnocení soudem prvního stupně zjištěných skutečností tedy při interpretaci smlouvy uzavřené mezi účastníci z [datum], nemůže přisvědčit závěrům obsaženým v odůvodněnínapadeného rozsudku, zejména v té části, ve které soud prvního stupně konstatuje, že smlouva uzavřená mezi stranami„ po jazykové stránce neřeší samotné právo umístit na pozemku žalobce stavbu žalovaných, byť jej zřejmě logicky lze dovodit“. Výklad vůle účastníků podrobil soud prvního stupně toliko gramatickému výkladu, přitom nezohlednil chování stran při uzavření smlouvy a po jejím uzavření a zejména nepodrobil předmětný text systematickému hodnocení a jeho závěry, což sám v článku 36 připouští, v daném směru nejsou logické. Potřebné skutkové závěry pro jeho komplexní interpretaci smlouvy přitom zjistil. Je totiž nutno položit si otázku, proč by účastníci měli uzavírat smlouvu, v jejímž rámci jsou jednoznačně definovány podmínky pro připojení kanalizační přípojky žalovaných na vnitřní kanalizaci žalobce, když by to současně znamenalo, že po podpisu této smlouvy nemají žalovaní započít se splněním těchto podmínek. Je zřejmé, že v předmětné smlouvě se upravují dva okruhy povinností žalovaných. Ty, které musí žalovaní splnit před tím, než vůbec k fyzickému připojení kanalizace dojde (technické parametry použitých trubek, úprava rozkopaných pozemků do původní podoby atp.) a dále okruh vzájemných pravidel, kterými se bude řídit následný provoz dané kanalizace, které pak budou upraveny definitivně v budoucnu (ale vymezené limity žalobce budou při budoucí negociaci pro něj nepřekročitelné). Přitom je nutno vzít v úvahu, že smlouva o smlouvě budoucí, byť je tak nazývána (v jiné části textu je však nazývána jako smlouva o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí - čili i v daném směru je samo jazykové vyjádření nepřesné) jí obsahově není. Z hlediska v době uzavření smlouvy platných pravidel (§ 50a obč. zák.) by neobstála, neboť nepředstavuje dohodu účastníků o tom, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu, o jejíchž podstatných náležitostech se dohodli. Účastníci jednak nesjednali dobu, do které smlouvu uzavřou (to samo o sobě by způsobilo podle judikatury k ustanovení § 50a obč. zák. absolutní neplatnost budoucí smlouvy), jednak formulovali ony shora definované dva typy práv a povinností. Ty, kterými se bude řídit budoucí provoz a ty, k jejichž splnění musí být logicky přistoupeno ihned (sám žalobce je označuje za některé kroky, které byli žalovaní oprávněni realizovat - viz výše). Žalobce zjevně vyjadřuje určité limity jeho souhlasu s budoucím provozováním kanalizační přípojky žalovaných (vedle technických parametrů - např. zákazu vypouštění ropných látek), pak i zjevné právní limity, tedy, že si nepřeje věcné, ale z logiky věci tedy pouze obligační řešení, a že se necítí být do budoucna smlouva vázán. To ovšem neznamená, že smlouva nemá způsobovat právní následky, takový výklad by totiž nutně byl nelogický, popíral by totiž samu podstatu smluvního ujednání, ale text smlouvy vysvětluje (použitím spojky„ a“), že v případě potřeby může na svém pozemku žalobce nakládat se svou kanalizační sítí. Je zřejmé, že tento text je nutno vykládat tak, že budoucí provoz vnitřní kanalizační přípojky žalovaných nemůže být žalobcem libovolně zastaven, ale jen právě s ohledem na situace, kdy to bude nutné pro nakládání s jeho vnitřní kanalizační sítí (její stavební úpravy, rozvoj areálu atp.). Účastníci současně v rámci svých skutkových vyjádření jednoznačně potvrdili, že měla následovat (po připojení kanalizace) druhá dohoda, která by blíže upravovala parametry provozu kanalizace, jak uvádí sám žalobce, např. se zohledněním finanční stránky, která doposud řešena nebyla. Jinak řečeno, ani v té části, ve které jsou upravovány podmínky a limity budoucího provozu vnitřní kanalizační přípojky, nelze uvažovat o předmětné listině jako o smlouvě o smlouvě budoucí, neboť obě strany zjevně připouští, že jejich vůle byla teprve následně po realizaci stavebního řízení (kolaudaci) vztahy upravit konečně, když ale žalobce v textu vymíněných limitů žalovaným vymezuje, co pro něho nebude překročitelné. Smlouva však obsahuje souhlas žalobce, aby podmínky, které vůbec pro připojení kanalizace mají žalovaní splnit, plnit začali, tedy začali s onou výstavbou a jak sám žalobce připouští„ pro účely stavebního řízení“ pak tento souhlas nepochybně vyslovil, ač to formálně popírá. Usvědčuje jej věrohodná výpověď svědka [jméno] [příjmení], kontext i logika celé situace a zejména pak jeho chování při kolaudaci (přítomný pracovník jím zcela vlastněné [právnická osoba] s.r.o. vyvinul v rámci kolaudačního řízení součinnost), sám žalobce nebrojil proti stavbě, ani proti jednotlivým právním úkonům v rámci kolaudačního a stavebního řízení, o nichž věděl či vědět mohl (bylo s ním jako s účastníkem jednáno) a zejména pak bezproblémová cca 15 let trvající fakticita provozu kanalizace. Jednoznačný je pak důkaz, který předložil sám žalobce, a sice jeho dopis, kterým provoz jednotné kanalizace ukončuje a vyzývá žalované, aby svou přípojku odstranili. Jinak řečeno, sám žalobce deklaruje, že o provozu této kanalizace ví, nedeklaruje, že by se tak doposud mělo dít bez právního důvodu, ale svůj souhlas odvolává. Účastníci se v zásadě i shodnou na tom, proč nedošlo k formálnímu uzavření oné druhé, tedy trvalé smlouvy, která by řešila provoz i finanční stránku vzájemných vztahů. V důsledku prohlubujícího se přátelství mezi účastníky žalobce totiž přistupoval k věci tak, že tato úprava není nutná. Žalovaní se v dané situaci formálního podchycení právních vztahů do budoucna při jeho nevůli nedomáhali. Teprve v okamžiku, kdy se jejich vzájemné vztahy zhoršily, a to pro neshodu ve způsobu budoucího využití areálu na pozemcích žalobce, došlo k projevům absence úpravy vzájemných vztahů.

38. Na základě výše uvedeného tedy (narozdíl od soudu prvního stupně) interpretuje odvolací soud zjištěný obsah smlouvy uzavřené mezi účastníky tak, že představovala občanskoprávní titul (souhlas) žalobce s výstavbou přípojky kanalizace žalovaných na jeho pozemcích (a jejím připojením do vnitřní kanalizace žalobce). Skutečnost, kterou zdůrazňuje soud prvního stupně, že tato smlouva neřeší všechny tři nutné pozemky sám o sobě není podstatný. Délka kanalizační přípojky je pouze několik metrů, sama absence tohoto údaje sice znamená, že jazykové vyjádření (to ovšem i v jiných směrech z hlediska projevené vůle) neumožňuje dojít k jednoznačnému závěru o obsahu smlouvy, ale při širším výkladu zohledňujícím všechna v ust. § 35 odst. 2 obč. zák. definovaná kritéria už nevznikají pochybnosti o tom, o kterou stavbu šlo, co bylo jejím účelem a kudy měla vést (a nakonec také vedla).

39. Jedním z odvolacích argumentů žalobce bylo, že režim neoprávněné stavby nemá být řešen ani u staveb zřízených před [datum] podle § 135c obč. zák. ve znění účinném do 31.12.2013, nýbrž podle zákona č. 89/2012 Sb., tedy podle ust. § 1085 o.z. S tím odvolací soud nesouhlasí a odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 4461/2015, které bylo (pod č. R 58/2018 civ) zařazeno do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z něhož plyne, že právní režim vypořádání neoprávněných staveb zcela zřízených na cizím pozemku před nabytím účinnosti, zák. č. 89/2012 Sb. se řídí dosavadními předpisy, tedy ust. § 135c obč. zák. Současně však platí, že odvolací soud na základě odlišné právní interpretace smlouvy uzavřené mezi účastníky došel k závěru, že žalovaní měli občanskoprávní titul, tedy souhlas žalobce, s umístěním přípojky vnitřní kanalizace na jeho pozemcích a současně jejím napojení na vnitřní kanalizaci žalobce. V takovém případě ovšem podle § 135c obč. zák. postupovat nelze, nikoliv však pro žalovaným namítanou nevyužitelnost zákona č. 40/1964 Sb., nýbrž proto, že toto ustanovení, jak vyplývá z jeho prvního odstavce, upravuje režim staveb na cizím pozemku, které stavebník zřídí„ ač na to nemá právo“, tedy musí jít o stavby neoprávněné. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2013, sp. zn. 22 Cdo 992/2011 platí, že rozhodnutí o zřízení věcného břemene je rozhodnutím konstitutivním, které zasahuje do hmotněprávní sféry účastníků tak, že zakládá, mění nebo ruší subjektivní práva a povinnosti. K takovému zásahu je třeba výslovného ustanovení zákona, který výjimečně dovoluje soudu zasáhnout do soukromých práv a povinností účastníka řízení. Analogická aplikace § 135c odst. 3 na jinou než neoprávněnou stavbu je však vyloučena. Podle rozhodnutí ze dne 23.10.2012, sp. zn. 22 Cdo 483/2011, pak platí, že postavil-li stavebník na cizím pozemku stavbu, ke které měl občanskoprávní oprávnění, které později odpadlo, je nutno odlišovat dvě skupiny případů: a) situace, kdy stavebník staví stavbu na základě práva, které není časově žádným způsobem limitováno, anebo se stavebník důvodně mohl domnívat, že existence jeho stavby nebude časově omezena, b) případy, kdy stavebník již od zahájení stavby věděl, nebo z okolností vědět mohl a měl, že jeho právo stavby nebude časově neomezené, ale naopak je nebo může být časově limitováno. Pro obě skupiny případů je shodné, že jejich režim nepodléhá ust. § 135c obč. zák., ale režimu § 126 odst. 1 obč. zák., byť v prvním případě soudní praxe nevylučuje úspěšnou aplikaci tohoto ustanovení, zatímco v druhém případě nemůže být důvodnost uvedeného ustanovení založena. Zatímco v případě režimu vypořádání vztahu mezi majitelem stavby stojící neoprávněně na cizím pozemku a majitelem tohoto pozemku je zřejmé, že je nutné využít právní předpis ve smyslu § 3028 odst. 1, 2 o.z., který byl platný a účinný v době zřízení této stavby, pak v případě prosté vlastnické žaloby je zřejmé, že bude nutné využít právní předpis, který platí a je účinný v době, kdy je taková žaloba podána. Nebude jím tedy ve zmíněné judikatuře citované ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák., nýbrž ustanovení § 1042 o.z., podle kterého se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neoprávněně do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

40. Z výše uvedených závěrů tedy jednoznačně plyne, že žalovaní měli souhlas žalobce, tedy občanskoprávní titul pro zřízení kanalizační přípojky a její připojení na vnitřní kanalizaci žalobce, že současně však tento právní titul pokrýval pouze výstavbu a napojení této přípojky, a že pro její budoucí provoz, zejména tedy vypouštění odpadních vod a její další oprávněné setrvání na pozemcích žalobce, měli účastníci přistoupit k uzavření trvalé smlouvy, jejíž základní limity (nikoliv však všechny - například úplata za takové oprávnění žalovaných) později, k čemuž však nedošlo. Je tedy zřejmé, že ke dni podání žaloby a rozhodnutí jak soudu prvního stupně, tak soudu odvolacího v této věci, již žalovaní takovým titulem nedisponují a vlastnickou žalobu není tedy možné bez dalšího zamítnout. Výše citované rozhodnutí NS (sp. zn. 22 Cdo 483/2011) však naznačuje, že v situaci, kdy se stavebník důvodně mohl domnívat, že existence jeho stavby nebude (za běžného běhu věcí) časově omezená, může za určitých okolností očekávat, že důvodnost žaloby vlastnické založena nebude. V dané věci je zřejmé (a opět toto lze plně opřít o zmíněné skutkové závěry soudu prvního stupně), že vztahy mezi účastníky byly dobré, proto také žalobce vyšel žalovaným vstříc a souhlasil s realizací předmětné přípojky, stanovil konkrétní limity jejího připojení a následného provozu a účastníci také byli dohodnuti, že následně po skončení stavebního řízení a kolaudaci uzavřou trvalou smlouvu. K tomu nedošlo právě proto, že přátelství účastníků se prohloubilo a jak žalobce, tak v konečném důsledku i žalovaní (neboť se spokojili s postojem žalobce, že když jsou přátelé, není to třeba) od formálně právní úpravy svých vztahů ustoupili. Z kontextu věci je však naprosto zřejmé, že žalobce si musel být vědom toho, že nechává-li na svém pozemku realizovat žalované stavbu daného charakteru, bez které v podstatě není možný provoz jejich rodinného domu, sám výslovně uvedl i v průběhu tohoto řízení, že účelem dohody bylo úspěšné provedení stavebního a kolaudačního řízení na stavbu rodinného domu žalovaných, že pak žalovaní oprávněně očekávají, že se vytváří řešení, které sice nemusí být definitivní (žalovaný si vymínil možnost rozvoje svého areálu a dispozici se svou vnitřní kanalizací), ale že by připojení žalovaných na kanalizaci žalobce mohlo být ohroženo pouze z uvedených důvodů, a že (pokud realizují technicky složitější a nákladnější stavbu, bez nichž nemůže fungovat beze zbytku provoz jejich rodinného domu) toto řešení je tedy v podstatě trvalé nebo alespoň dlouhodobé. Mohli reálně očekávat, že po skončení kolaudačního řízení s nimi žalobce novou smlouvu (za daných podmínek) skutečně uzavře. Podle názoru odvolacího soudu lze tedy takové skutkové závěry podřadit pod judikaturou citovanou právní větu („ stavebník se důvodně mohl domnívat, že existence jeho stavby nebude časově omezena“). To nic nemění na formálním faktu, že ke dni rozhodnutí soudu neexistuje právní důvod užívání jak pozemků žalobce k vedení kanalizace žalovaných, tak vnitřní kanalizace žalobce k odvádění odpadních vod z nemovitosti žalovaných. Ale ono oprávněné očekávání žalovaných má dopad v následující úvaze.

41. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2023/2013 ze dne 22.2.2015 plyne, že za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence, které jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních, které za dobré mravy považují souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. V odůvodněnírozhodnutí pak Nejvyšší soud konstatuje, že případy, kdy stavebník staví na základě občanskoprávního titulu ke stavbě, který není časově omezen, ale toto jeho právo později zanikne, občanský zákoník ani jiný právní předpis výslovně neřeší. Vlastnická práva ke stavbě a pozemku zůstávají odlišná (neuplatní se princip superficies solo cedit) jsou rovnocenná, navzájem si konkurují a žádné z nich nelze označit za právo silnější ve vztahu práva k vlastníku stavby právě proto, že v době výstavby mohl objektivně očekávat, že v budoucnu nebude konfrontován se ztrátou občanskoprávního oprávnění mít stavbu na cizím pozemku. Při zániku tohoto práva se přitom nemůže jednat o tzv. neoprávněnou stavbu ve smyslu § 135c obč. zák., neboť charakter stavby jako neoprávněné je spojen s neexistencí občanskoprávního titulu v době, kdy je stavba prováděna. Jinými slovy řečeno, pokud v době vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu nejde o tzv. neoprávněnou stavbu, skutečnosti, které nastaly později, již aplikaci ustanovení o tzv. neoprávněné stavbě nemohou založit. Z judikatury Nejvyššího soudu však vyplývá, že ust. § 3 odst. 1 obč. zák., podle kterého výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných, a nesmí být v rozporu s dobrými mravy, patří k právním normám s relativně neurčitou abstraktní hypotézou, tj. právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu dobrých mravů zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet a vymezení hypotézy právní normy tak závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2003, sp. zn. 21 Cdo 633/2002 uveřejněný pod č. C 2084 souboru). Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99 (uveřejněném v časopise Soudní rozhledy 2001 [číslo] na str. 111) pak vyplývá, že zamítnutí vlastnické žaloby pro rozpor výkonu vlastnického práva s dobrými mravy připadá výjimečně do úvahy, pokud výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodí uživatele věci, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídající prospěch a vyhovění žalobě se dotýká zvlášť významného zájmu žalovaného.

42. V daném směru je zřejmé, že výkon práva žalobce, který nejprve vyzval žalované k odstranění předmětné stavby a zakázal jim vypouštět odpadní vody do jeho vnitřní kanalizace a následně se žalobou v předmětné věci domáhal odstranění kanalizační přípojky a uložení žalovaným povinnosti zdržet se vypouštění odpadních vod do této kanalizace, se dotýká zvlášť významných zájmů žalovaných, tedy konkrétně práva bydlení, neboť je zřejmé, že z hlediska kolaudačních podmínek předmětné stavby rodinný dům žalovaných (využívaný k bydlení) musí mít vyřešen odvod odpadních vod v souladu s právními normami veřejného práva (vymezeno v kolaudačním rozhodnutí). Bez tohoto oprávnění pak nelze objektivně (legálně) právo bydlet realizovat. Současně je zřejmé, že důsledky takového výkonu práva žalované vážně poškozují. V daném směru je nutno odkázat na rozsudek soudu prvního stupně a skutkové závěry, který tento přijímá na základě odborných znalostí v rámci znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení]. Dále na vyjádření [právnická osoba] a.s., konkrétně její zprávu ze dne [datum]. Z těch je zřejmé, že k pozemku žalovaných není přivedena kanalizace pro veřejnou potřebu, likvidaci splaškových odpadních vod by bylo možné řešit například zaústěním do kanalizační stoky [příjmení] 400 vedené v ulici [ulice], když ovšem v tomto případě bude nutno pravděpodobně řešit výtlakem z důvodu zajištění dostatečného krytí kanalizační přípojky a zároveň bude nutno respektovat ochranná pásma prostorové uspořádání dle ČSN [číslo] ve vztahu k potrubím přípojek uložených v komunikaci parc. [číslo] [právnická osoba] vytvořila žalovaným cenovou nabídku ze dne [datum], kdy toto technické řešení nacenila na částku 1.350.523,88 Kč včetně DPH. Znalec konstatoval, že je možno přijmout také autonomní řešení přes jímku na vyvážení, kterou lze umístit za pozemek žalovaných, nicméně taková varianta by vycházela na přibližně 30 000 - 50 000 Kč ročně. Variantu řešení spočívající v potrubním vedení přes pozemek parc. [číslo] v délce cca 54 m ocenil znalec na částku 400 000 Kč. Je tedy zřejmé, že jakékoliv alternativní řešení by znamenalo náklady buď v řádech (trvale) desítek tisíc ročně, nebo jednorázově vydané částce minimálně 400 000 Kč, ovšem za předpokladu, že by žalovaní získali souhlasy pro taková řešení ze strany jiných osob (majitelů pozemků, majitelů jiných kanalizačních přípojek atp.). Oproti tomu žalobci jeho vlastníkovi dotčeného pozemku odstranění stavby v dané chvíli nepřináší podstatný a odpovídající prospěch. K výslovné výzvě odvolacího soudu vysvětlil prostřednictvím právního zástupce žalobce, že sice odmítá, že by motivací podání žaloby byla šikana či msta ve vztahu k žalovaným v souvislosti s jejich postojem ve stavebním řízení ohledně staveb uvažovaných na jeho pozemcích, nicméně nedokázal definovat žádné konkrétní důvody tohoto jeho postupu. Odkázal na výkon vlastnického práva žalobcem a později po seznámení s právním názorem odvolacího soudu, který odkazoval právě na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 22 Cdo 2023/2013), odkázal na problematiku rozvoje areálu, ovšem bez konkrétního vymezení a obsahu, a to i po výzvě odvolacího soudu.

43. Pokud jde o skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně stavebních řízení, týkající se stavebních úprav a přístavby administrativní a technické budovy na pozemcích žalobce, v odstavcích 23 - 28 odůvodněnínapadeného rozsudku, vyplývá z nich zejména to, že žalovaný [číslo] v rámci svých námitek ze dne [datum] požadoval zákres místa pro domovní odpad do situace, což bylo následně realizováno. Byla realizována jednání společně s žalovanými, ale také panem [příjmení] a paní [příjmení] a žalobcem ohledně snížení podlažnosti navrhovaného objektu. Žalovaní však měli i jiné námitky. Z těchto skutkových závěrů, ale nevyplývá, že by žalovaní v rámci stavebního řízení postupovali nemravně a šikanózně vůči žalobci, tedy že by hájili nepřiměřeným způsobem své oprávněné zájmy v situaci, kdy v těsné blízkosti jejich pozemku měla být vybudována další vícepodlažní budova. Pro řadu jejich námitek byla nalezena i následná řešení. Jinak řečeno, nelze na věc nahlížet tak, že by šikanózní či jinak nepřiměřený postup žalovaných v tomto stavebním řízení bránil tomu, aby jim v daném občanskoprávním řízení ve smyslu shora citované judikatury byla poskytnuta ochrana s odkazem na dobré mravy či zneužití práva. Ani postup žalobce ve vztahu k žalovaným nepovažuje odvolací soud za šikanózní, jak jej označují žalovaní, tedy za projev msty za jejich námitky v stavebním řízení, které se týkalo jeho zájmů. Odvolací soud situaci (i v souladu s argumentací žalobce) hodnotí tak, že žalobce vědom si neexistence právního důvodu provozu kanalizace žalovaných na jeho pozemku se rozhodl vykonat své vlastnické právo právě v tuto chvíli, neboť pro jím poskytovaný benefit neviděl dále důvod. Proti takovému postupu žalobce v obecné rovině nelze nic namítat, nicméně v poměrech dané věci je zřejmé, že onen prostý výkon vlastnického práva mu v dané chvíli nepřináší žádný odpovídající prospěch, zatímco u žalovaných lze dovodit judikaturou kvalifikované předpoklady pro to, že rozhodnutí žalobce ohledně dalšího (ne) provozu kanalizační přípojky žalovaných se výrazně dotýká zvlášť významného zájmu žalovaných (bydlení) a vážně je poškodí (viz výše spojené náklady a obtíže technického charakteru i nejednoznačnost souhlasu jiných osob s takovým řešením, pokud jde o realizaci alternativních řešení odkanalizování jejich rodinného domu). Jiná situace by nastala tehdy, pokud by žalobce měl skutečně konkrétní plán rozvoje svého areálu, který by byl doložen důkazně, u něhož by osvědčil souladnost s územním plánem, zajištěné financování, a který by byl ve zjevném rozporu se současným umístěním jeho vnitřní kanalizace, tedy bylo by zřejmé, že pro jeho hospodářské zájmy s daným areálem je v nesouladu další vedení vnitřní kanalizace na daném místě a tedy i napojení kanalizační přípojky žalovaných na ni. Pak je zřejmé, že by zájem žalovaných nemusel ve srovnání s legitimním nakládáním s vlastním majetkem žalobce obstát. Pokud ovšem dochází k podaní žaloby za zjištěných podmínek, považuje ji odvolací soud za zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o.z., když má za to, že obsahové parametry jednání rozporného s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. jsou ekvivalentní zneužití práva tak, jak je popisováno právě v § 8 o.z., resp. v zásadách definovaných v § 3 odst. 2, 3 o.z., tedy zejména zásadě spravedlnosti a práva. Odvolací soud má za to, že zvýšenou ochranu zájmu žalovaných je v dané věci nutno poskytnout a vlastnické žalobě (jejíž formální předpoklady jsou jinak splněny) nelze v dané situaci vyhovět, a to ani v části, ve které se žalobce domáhá odstranění kanalizační přípojky, ani v části, ve které se domáhá uložení žalovaným zdržet se vypouštění odpadních vod jejich kanalizační přípojkou do vnitřní kanalizace na jeho pozemcích.

44. K rozsahu věcného břemene zřízeného soudem prvního stupně.

45. Odvolací soud současně konstatuje, že i v případě, že by vodovodní přípojka žalovaných měla parametry stavby neoprávněné a ve věci by bylo postupováno ve smyslu § 135c obč. zák., nebylo by lze rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdit nebo naopak žalobě vyhovět. Soud prvního stupně totiž přehlíží, že ust. § 135c obč. zák. upravuje, a to i ve třetím odstavci, uspořádání poměrů mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby. Jinak řečeno, výsledkem může být zřízení (za náhradu) věcného břemene, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě, ovšem toliko na úkor pozemku, který je dotčen takovou neoprávněnou stavbou. Ekvivalentem takového věcného břemene v rámci nového občanského zákoníku tedy nemůže být služebnost inženýrské sítě, která vytváří oprávnění ve prospěch„ panujících pozemků“, jak se odráží i v napadeném výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, ale věcné právo žaloby. Současně není možné, aby žalovanému byly ukládány povinnosti strpět nebo zdržet se výkonu práv žalovanými ve vztahu k jeho stavbě, tedy k oné vnitřní kanalizaci, která (jak již zdůrazněno ve výše citovaném zrušujícím rozsudku odvolacího soudu) s odkazem na § 509 o.z. je samostatnou stavbou, nikoliv součástí pozemku žalobce. Lze tedy krátce uzavřít, že v režimu ustanovení § 135c odst. 3 obč. zák. lze zřídit věcně břemeno v rozsahu nezbytném pro výkon vlastnického práva majitelem neoprávněné stavby, a to uložením povinnosti majiteli pozemku, na kterém je neoprávněná stavba umístěna, aby výkon vlastnického práva ke stavbě v nezbytném rozsahu strpěl, př. se zdržel rušení výkonu vlastnického práva majitelem neoprávněné stavby. Takové povinnosti všech nelze ukládat vlastníku jiné stavby. Soud prvního stupně tímto rozšiřujícím výkladem nad rámec daný v ust. § 135c obč. zák. realizoval judikaturou Nejvyššího soudu zapovězené užití analogie při soudním zřízení věcného břemene, jak je popsáno v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 992/2011 (analogická aplikace § 135c odst. 3 obč. zák. na jinou než neoprávněnou stavbu je vyloučena), nebo v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1438/2004, publikovaném v Souboru pod č. C [číslo], kde dovolací soud zdůrazňuje, že:„ Rozhodnutí o zřízení věcného břemene je rozhodnutím konstitutivním, které zasahuje do hmotněprávní sféry účastníků tak, že zakládá, mění nebo ruší subjektivní práva a povinnosti. K takovému zásahu je třeba výslovného ustanovení zákona, který výjimečně dovoluje soudu z podnětu žalobce zasáhnout do soukromých práv a povinností. Takto ovšem nelze zasahovat do práv účastníků podle přiměřeného použití zákona; v případě vlastnického práva by takový postup byl i v rozporu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. V jiných případech, než které jsou upraveny v zákoně, nemůže soud svým rozsudkem zřídit věcně břemeno, a to ani tehdy, kdy by se z okolností případu jevilo zřízení věcného břemene nutným východiskem k jeho řešení“. Právě o tuto úvahu soud prvního stupně opřel svůj extenzivní výklad ust. §135c odst. 3 obč. zák., když ve 32. odstavci vysvětlil, že důsledně nerozlišuje a nerozděluje právo na zbudování kanalizační přípojky, její připojení k vnitřní kanalizaci žalobce a právo odvádět prostřednictvím této kanalizace odpadní vody, neboť jedno bez druhého postrádá praktický smysl a účel. Kanalizační přípojka žalovaných v dané podobě má logickou opodstatněnost pouze v případě realizace všech tří aspektů současně, tedy zhotovení přípojky, připojení ke kanalizaci žalobce a právo jejím prostřednictvím odvádět odpadní vody. Odraz všech těchto tří práv pak zakomponoval do jím, vymezeného rozsahu věcného břemene ve výroku I. napadeného rozsudku. Odvolací soud v zásadě souhlasí s tím závěrem, že samo o sobě věcné břemeno vedení kanalizační přípojky na pozemcích žalobce dostatečně neřeší právní zájem žalovaných, pokud současně nebude vytvořen právní důvod pro možnost vypouštět odpadní vody do kanalizační přípojky na pozemku žalobce, tedy do stavby v jeho vlastnictví. Důsledkem takové úvahy však podle odvolacího soudu nemůže být překročení rámce, do něhož lze zasahovat konstruktivním rozhodnutím soudu o zřízení věcného břemene, tedy zásahu do vlastnického práva majitele pozemku, resp. stavby, ale jde naopak o argument, pro který by v konečném důsledku ust. § 135c odst. 3 obč. zák. nemohlo být aplikovatelné v poměrech dané věci (byť by stavba byla od počátku stavbou neoprávněnou - viz výše), ale byl by to argument pro postup podle § 135c odst. 1 obč. zák., tedy pokud by v mezích, ve kterých to ze zákona je možné, nebylo lze zřídit smysluplné věcné břemeno podle třetího odstavce, bylo by nutné stavbu odstranit podle prvního odstavce § 135c obč. zák.

46. V takovém případě by ovšem odvolací soud stál před stejným problémem, který řešil v situaci, kdy na stavbu nahlížel jako na stavbu oprávněnou v době její výstavby, pro jejíž užívání a existenci však schází právní důvod ke dni rozhodnutí soudu. Tedy zvažoval by, zda s ohledem na poměry dané věci není namístě žalobci uplatněný výkon jeho práva odepřít s ohledem na zneužití práva. Jinak řečeno, ač se odvolací soud neshoduje se soudem prvního stupně v interpretaci práv a povinností, které účastníkům řízení vznikly v souvislosti s uzavřenou smlouvou ze dne [datum] (stavbu v době její realizace považuje za oprávněnou, nikoliv neoprávněnou), nemá tento odlišný pohled od pohledu soudu prvního stupně nakonec žádný podstatný vliv na řešení věci jako takové, protože podmínky pro zřízení věcného břemene ve prospěch žalovaných by ani tak dány nebyly a naopak podmínky pro odepření práva žalobci s ohledem na zneužití práva a zásady spravedlnosti (viz odstavec 42 - 43) ano.

47. S ohledem na shora uvedené proto přistoupil odvolací soud v režimu § 219 o.s.ř. k potvrzení věcně správného rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal proti žalovaným zdržení se vypouštění odpadních vod do vnitřní kanalizace žalobce a ve smyslu § 220 o.s.ř. ke změně rozsudku soudu prvního stupně ve výroku I., když rozsudek, jímž bylo zřízeno věcné břemeno k pozemku žalobce změnil tak, že žalobu na odstranění stavby (a uvedení pozemků do původního stavu) zamítl jako nedůvodnou. S ohledem na závislou povahu daných výroků nově rozhodl i o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 148 odst. 1 o.s.ř., a to podle zásady poměru úspěchu ve věci. Žalovaní totiž byli ve věci plně úspěšní a důvodem rozhodnutí ve věci samé bylo výkon práva žalobce v rozporu s dobrými mravy, resp. mající povahu zjevného zneužití práva. V takovém případě odvolací soud nenalezl žádné důvody, pro které by podle § 150 o.s.ř. mělo být právo na náhradu nákladů řízení kráceno ve smyslu § 150 o.s.ř., neboť určitá lehkovážnost žalovaných, se kterou vybudovali předmětnou kanalizační přípojku a vstupovali do právních vztahů s žalobcem, neměla na rozhodnutí podstatný vliv v situaci, když odvolací soud dovodil, že oba žalobní nároky spojené do jedné žaloby v poměrech dané věci si nezaslouží poskytnutí právní ochrany. Povinností žalobce tak je zaplatit náklady nejen žalobcům, ale také státu. Ty vznikly v celkové výši 19.815 Kč a odpovídají vyplaceným nákladům na znalečné a svědečné. Pokud jde o náklady řízení žalovaných, tyto představovaly následující úkony právní služby v rámci právního zastoupení žalovaných: Převzetí a příprava zastoupení, [datum], 1 úkon 3 040 Kč, vyjádření k žalobě, [datum], 1 úkon 3 040 Kč, reakce na vyjádření žalobce, [datum], 1 úkon 3 040 Kč, soudní jednání, [datum], 10:30 - 11:50, 1 úkon 3 040 Kč, cestovné [obec] - [obec] a zpět, [datum] 304 Kč, náhrada za promeškaný čas, [datum] 200 Kč, soudní jednání, [datum], 12:30 - 14:00, 1 úkon 3 040 Kč, cestovné [obec] - [obec] a zpět, [datum] 305,00 Kč, náhrada za promeškaný čas, [datum] 200 Kč, vyjádření pro soud s návrhem důkazů, [datum], 1 úkon 3 040 Kč, neuskutečněné soudní jednání, [datum], úkonu 2.480 Kč, cestovné [obec] - [obec] a zpět, [datum] 305 Kč, náhrada za promeškaný čas, [datum] 200 Kč, soudní jednání, [datum], 12:30 - 14:00, 1 úkon 3 040 Kč, cestovné [obec] - [obec] a zpět, [datum] 305 Kč, náhrada za promeškaný čas, [datum] 200 Kč, vyjádření pro soud a návrh na doplnění dokazování, [datum] úkon 3 040 Kč, soudní jednání, [datum], 12:30 - 13:30, 1 úkon 3 040 Kč, cestovné [obec] - [obec] a zpět, [datum] 305 Kč, náhrada za promeškaný čas, [datum] 200 Kč, soudní jednání, [datum], 1 úkon 3 040 Kč, cestovné [obec] - [obec] a zpět, [datum] 305 Kč, náhrada za promeškaný čas, [datum] 200 Kč, vyjádření k odvolání [datum], 1 úkon 3 040 Kč, reakce na důkaz žalobce, [datum], 1 úkon 3 040 Kč, neuskutečněné soudní jednání, [datum], 1/2 úkonu 2 480 Kč, cestovné [obec] - [obec] a zpět, [datum] 288 Kč, náhrada za promeškaný čas, [datum] 200 Kč, soudní jednání, [datum], 8:30 - 10:20, 1 úkon 3 040 Kč, cestovné [obec] - [obec] a zpět, [datum] 288 Kč, náhrada za promeškaný čas, [datum] 200 Kč, soudní jednání, [datum], 13:00 - 14:05, 1 úkon 3 040 Kč, cestovné [obec] - [obec] a zpět, [datum] 288 Kč, náhrada za promeškaný čas, [datum] 200 Kč, vyjádření žalovaných k výzvě soudu, [datum], 1 úkon 3 040 Kč, soudní jednání, [datum], 13:10 - 13:48, 1 úkon 3 040 Kč, cestovné [obec] - [obec] a zpět, [datum] 288 Kč, náhrada za promeškaný čas, [datum] 200 Kč, místní šetření se znalcem, [datum], 1 úkon 3 040 Kč, cestovné [obec] - [obec] a zpět, [datum] 300 Kč, náhrada za promeškaný čas, [datum] 200 Kč, vyjádření žalovaných ke znaleckému posudku, [datum], 1 úkon 3 040 Kč, soudní jednání, [datum], 9:00 - 10:22, 1 úkon 3 040 Kč, cestovné [obec] - [obec] a zpět, [datum] 301,00 Kč, náhrada za promeškaný čas, [datum] 200 Kč, režijní paušál 19 x 300 Kč 5 700 Kč, DPH 21 % Celkem 90 026,42 Kč Náklady odvolacího řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích (sp. zn. 8 Co 431/2021): Vyjádření žalovaných k odvolání žalobce, [datum], 1 úkon 3 040 Kč, soudní jednání, [datum], 1 úkon 3 040 Kč, cestovné [obec] - [obec] a zpět, [datum] 301 Kč, náhrada za promeškaný čas, [datum] 200 Kč, režijní paušál 2 x 300 Kč 600 Kč, DPH 21 %, Celkem 8 689,01 Kč. Celkově tedy náklady žalovaných činili 98 715,43 Kč. Odvolací soud neuznal v rámci vyúčtování provedeného žalovanou stranou za úkon právní služby, který byl odůvodněně vynaložen v souvislosti se zastoupením žalovaných, položku 39, tedy„ doložení důkazů k prokázání dobrých mravů ze dne [datum]“, neboť doložení důkazů nepředstavuje skutkové či právní vyjádření ve věci samé. Neuznal také„ 22 režijních paušálů“ (položka 47), nýbrž pouze 19, jeden je odečten z důvodu neuznání úkonu - viz výše, dva pak nejsou uznány, neboť byly účtovány v souladu s položkou 11 a 26, tedy náhrady za„ neuskutečněné jednání ve výši jedné poloviny úkonu“. [jméno] náhrady (byť ve výši jedné poloviny úkonu) za neuskutečněné jednání podle § 14 advokátního tarifu představují náhradu, není proto pojmově možné požadovat režijní náhradu z náhrady, ta je spojena vždy pouze z realizací úkonu právní služby. Žalovaná strana také nesprávně vyčíslila hodnotu jednoho úkonu právní služby, která nečiní 4 960 Kč, ale odvolacím soudem dovozených 3 040 Kč v situaci, kdy předmětem řízení byly dvě žaloby (odstranění stavby a zdržení se zásahu do vlastnického práva), oba tyto žalobní nároky z hlediska odměny advokáta je nutno počítat podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, tedy z tarifní hodnoty 10 000 Kč - srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 489/2012. Předmětem žádného z nároků není, jak ve vyúčtování dovozuje žalovaná strana, nárok odpovídající § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, tedy nahrazení projevu vůle. Protože jsou předmětem celkem dvě žaloby, jak uvedeno výše, je nutné podle § 12 odst. 3 advokátní tarifu určit tarifní hodnotu pro úkon právní služby jako součet obou tarifních hodnot spojených věcí (tedy 10 000 + 10 000 = 20 000), z kteréžto tarifní hodnoty podle § 7 činí výše odměn za úkon právní služby 1 900 Kč. Dále podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu při zastupování obou osob náleží za každou zastupovanou osobu odměna snížena o 20 %, tedy dva krát 1 900 Kč = 3 800 Kč, z toho 80 % (mínus 20 %) činí 3 040 Kč. Přiznané náklady řízení tedy představují mírnou korekci předloženého vyúčtování žalovanou stranou.

Rubrum