9 A 112/2015 - 102

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže ve věci žalobkyně: Stavby Technologic, s. r. o. (dříve Stavby COMPLET Technologic, s. r. o.), IČO: 28627156, se sídlem Sokola Tůmy 1099/1, Ostrava-Hulváky zastoupená zmocněnkyní JUDr. K. Š. bytem H. 3031, F. – M., proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10-Vršovice o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 3. 3. 2015, č. j.: 363/580/15,14832/ENV, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Stručné vymezení věci a žalobních bodů

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví, kterým žalovaný na základě jejího odvolání změnil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17. 10. 2014, č. j. ČIŽP/49/OOP/SR01/1405279.018/14/VTH, tak, že zrušil bod c) výroku I., snížil uloženou pokutu na 70.000 Kč, a ve zbytku potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Správní orgán I. stupně uvedeným rozhodnutím původně uložil žalobkyni pokutu ve výši 100.000 Kč podle § 88 odst. 1 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 1.000 Kč za protiprávní jednání podle § 50 odst. 2 téhož zákona, kterých se dopustila tím, že: a/ v období od 10. 3. do 23. 5. 2014 bez pravomocné výjimky dle § 56 zákona provedla na budově základní školy č. 450/2 na ulici Srbská v Ostravě (dále jen „budova ZŠ Srbská“ nebo „ZŠ Srbská“)), která byla prokazatelně hnízdním biotopem zvláště chráněného druhu rorýse obecného (Apus apus), stavební práce, v rámci kterých došlo k trvalému zaslepení podstřešních ventilačních otvorů, ve kterých rorýsi obecní hnízdili, čímž škodlivě zasáhla do jeho přirozeného vývoje a porušila tak § 50 odst. 2 zákona; b/ v období od 10. 3. do 23. 5. 2014 bez pravomocné výjimky dle § 56 zákona provedla na budově ZŠ Srbská, která byla prokazatelně užívaným sídlem zvláště chráněného druhu netopýra rezavého (Nyctalus noctula) a zvláště chráněného druhu netopýra hvízdavého (Pipistrellus pipistrellus), stavební práce, v rámci kterých došlo ke kompletnímu zateplení obvodového pláště a střechy budovy ZŠ Srbská, čímž došlo ke zničení úkrytů, případně zimovišť a hnízd těchto dvou druhů netopýrů, které nacházely v podstřešních ventilačních otvorech a na ně navazujících dutinách, v havarijním oplechování střechy a parapetů, dilatačních spárách a především v dekoračních sloupech mezi okny v přízemí, a tím škodlivě zasáhla do přirozeného vývoje těchto dvou zvláště chráněných druhů a porušila tak § 50 odst. 2 zákona; c/ v průběhu provádění výše uvedených stavebních prací bez pravomocné výjimky dle § 56 zákona rušila zvláště chráněného druhy netopýra rezavého a netopýra hvízdavého a odchytila čtyři jedince těchto druhů, čímž rovněž zasáhla do přirozeného vývoje těchto dvou zvláště chráněných druhů a porušila tak § 50 odst. 2 zákona.

2. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítá nesprávné zjištění skutkového stavu. Tvrdí, že žalovaný nemůže mít za prokázané, že o výskytu zvláště chráněných druhů věděla pouze tím, že ve smlouvě o dílo bylo domluveno, že při předání stanoviště objednatelem stavby – Statutárním městem Ostrava (dále jen „investor“) – bude předáno i pravomocné stavební povolení, neboť k naplnění uvedeného ustanovení smlouvy nedošlo. Stejně tak nemůže být relevantní tvrzení školníka ZŠ Srbské, neboť tato osoba není oprávněna dávat žalobkyni závazné pokyny nebo informace. Žalobkyně má za to, že měla být investorem informována o tom, že by ZŠ Srbská mohla být biotopem rorýse a netopýrů, a to i s ohledem na to, že právě investor vydal dne 19. 3. 2012 stanovisko, podle kterého je to ve vztahu k rorýsi pravděpodobné, avšak žalobkyni jej nikdy nepředal. Z tohoto důvodu žalobkyně tvrdí, že její vědomost o výskytu těchto zvláště chráněných druhů na staveništi nebyla prokázána a nemá tak oporu ve spisu. Odkázala přitom na rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2004, č. j. 7 A 156/2000-54. Podle žalobkyně je na místě vyvodit deliktní odpovědnost investora pro nesplnění informační povinnosti, anebo aspoň tuto skutečnost zohlednit při stanovení výše sankce, to se však nestalo.

3. Žalobkyně dále poukazuje na to, že celou stavbu vedl a přímo řídil investor, a že každý den probíhaly kontroly, jichž se účastnili také zástupci investora. V této souvislosti odkázala na rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2009, č. j. 9 As 50/2008-73, podle kterého byl podnikatel v obdobné věci považován pouze za „nástroj zadavatele“.

4. Žalobkyně se rovněž ohradila proti závěru správního orgánu I. stupně, že před započetím stavebních prací, jakož i v jejich průběhu měla prý minimálně náznaky o výskytu zvláště chráněných druhů rorýse obecného a netopýrů v budově ZŠ Srbská, přesto nepodnikla kroky, aby tuto skutečnost ověřila, anebo aby příp. zabránila škodlivému zásahu (bod 5. s. 17 rozhodnutí správního orgánu I. stupně). Znovu zopakovala, že stanovisko investora ze dne 19. 3. 2012 neobdržela, a stavební povolení operuje pouze s termínem „pravděpodobného hnízdiště“, přičemž se jednalo o dobu, kdy se rorýs obecný v ČR ještě asi nevyskytoval. Dodala, že nemohla vědět o existenci netopýrů na základě čerstvého trusu, který se prý nacházel u budovy, protože není schopna určit ani, že šlo o trus netopýrů, ani jeho stáří. Žalobkyně nepopírá, že je držitelkou certifikátu ISO 14001 – Environmentální management, avšak trvá na tom, že dodržela všechny stanovené postupy, které jsou s jeho dodržením spojeny. Proto jí nelze tuto skutečnost přičítat k tíži.

5. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně upozorňuje na to, že prohlídka budovy proběhla v březnu 2014, přičemž přílet rorýsů je očekáván až na konci dubna. Než rorýsi do ČR přiletěli, žalobkyně realizovala doporučení stanovená ve Zprávě ze zoologického průzkumu ze dne 15. 4. 2014, kdy dne 1. 5. 2014 vyvěsila na budovu budky určené ke hnízdění rorýsů. To vyplývá ze stavebního deníku. Proto žalobkyně nesouhlasí se závěrem, že škodlivě zasáhla do přirozeného vývoje rorýse obecného. Pokud jde o netopýry, ze stavebního deníku rovněž vyplývá, že práce na fasádě budovy zastavila sedm pracovních dnů po jejich vypuštění, což je dle žalobkyně s ohledem na zajištění bezpečnosti na staveništi přiměřené náročnosti stavby. Práce na fasádě žalobkyně obnovila až poté, co obdržela doporučení o dalším postupu, do té doby probíhaly pouze práce uvnitř budovy.

6. Dále žalobkyně nesouhlasí ani s názorem žalovaného, že není relevantní, zda k deliktnímu jednání došlo před nebo po příletu rorýsů. Zopakovala, že vyvěsila nové budky, kde mohly rorýsi po příletu hnízdit. Dle názoru žalobkyně, i kdyby byla výjimka podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny udělena, rorýsi by se navíc po příletu na ZŠ Srbská nevrátili a hnízdili by stejně v náhradních budkách.

7. Ve třetím žalobním bodě žalobkyně namítá nepřiměřenost výše uložené pokuty s ohledem na její současnou finanční situaci a přikládá daňová přiznání za roky 2011 až 2013 a výkaz zisku a ztrát za rok 2013.

8. Dále žalobkyně upozorňuje na nesrozumitelnost snižování pokuty a předkládá svůj vlastní výpočet, jakým měla být pokuta snížena. Jednak mělo být zohledněno, že výrok o spáchání jednoho z deliktů žalovaný ve svém rozhodnutí zrušil, pokuta tedy měla být snížena o třetinu. Dále bylo původně žalobkyni přičítáno pět přitěžujících okolností, z nichž dvě žalovaný neuznal a snížil pokutu o 20.000 Kč. Žalobkyně však tvrdí, že jestliže byla původně uložena pokuta ve výši 100.000 Kč za pět přitěžujících okolností, má jedna přitěžující okolnost hodnotu 20. 000 Kč. Žalovaný tak měl pokutu celkem snížit o 73.000 Kč (o 1/3 v hodnotě 33.000 + 2x20.000 za přitěžující okolnosti, které neuznal).

9. Žalobkyně navrhla, aby soud podle § 78 odst. 2 s. ř. s. alternativně upustil od uloženého trestu, případně uloženou pokutu přiměřeně snížil, pokud neshledá důvody pro zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že trvá na zákonnosti a věcné správnosti napadeného rozhodnutí a s řadou totožných tvrzení se vypořádal již v rámci odvolání. Proto v tomto rozsahu odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

11. Dále doplnil, že sankční odpovědnost za jiný správní delikt má objektivní charakter, tedy nezávisí na zavinění. Žalobkyně provedením stavebních prací trvale zaslepila podstřešní ventilační otvory, čímž zničila hnízdní a úkrytové možnosti daných zvláště chráněných druhů ptáků. Tím je dána příčinná souvislost mezi porušením její povinnosti a následkem – škodlivým zásahem do přirozeného vývoje těchto zvláště chráněných druhů. Odkázal přitom na rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2011, č. j. 1 As 86/2011-50. Žalovaný též uvedl, že žalobkyně navíc prokazatelně věděla o výskytu daných druhů na budově ZŠ Srbská prostřednictvím stavebního povolení. Předání stavebního povolení předvídá i samotná smlouva o dílo, z čehož vyplývá, že žalobkyně měla být se stavebním povolením seznámena. Z protokolu o kontrole ze dne 14. 5. 2014 zaměstnance investora Ing. L. B. přitom vyplývá, že stavební povolení jí bylo předáno. Z tohoto protokolu je též zřejmé, že zaměstnanec žalobkyně, pan T., o výskytu netopýrů věděl od školníka ZŠ Srbská. Ani skutečnost, že dle žalobkyně není školník osobou oprávněnou dávat jí závazné pokyny, nemění nic na tom, že tuto informaci měla. Žalobkyně však proti obsahu protokolu nic nenamítala. S ohledem na všechny tyto skutečnosti je dle žalovaného nesporné, že žalobkyně o výskytu zvláště chráněných druhů na daném místě věděla, proto tuto skutečnost považovaly oba správní orgány za přitěžující.

12. Žalovaný též zdůraznil, že z napadeného rozhodnutí nevyplývá názor, jak se snaží naznačit žalobkyně, že by měla být schopna identifikovat netopýří trus, ale to, že pokud sama takovými schopnostmi nedisponovala, mohla provést průzkum budovy za účasti odborně způsobilé osoby. Takový postup se dle žalovaného s ohledem na již uvedené a na to, že žalobkyně je stavební profesionál, jevil jako důvodný. K rozsudku NSS, sp. zn. 9 As 50/2008, na který odkazuje žalobkyně, žalovaný uvedl, že tento případ není srovnatelný, neboť ze správního spisu nevyplývá, že by žalobkyně byla investorem během stavby přímo instruována k protiprávnímu jednání. Okolnost, že žalobkyně stavbu prováděla na základě smlouvy o dílo, přitom byla zohledněna jako polehčující.

13. Dále žalovaný uvedl, že součástí stavebního povolení bylo i stanovení podmínek realizace stavebních prací, včetně povinnosti provést před realizací stavebních prací průzkum objektu z hlediska zahnízdění ptáků a výskytu zvláště chráněných druhů. Výskyt těchto druhů šlo v případě ZŠ Srbská předpokládat. Bylo tedy na žalobkyni, zda provede průzkum svépomocí nebo využije odborné znalosti způsobilé osoby, či zda využije § 90 odst. 17 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný též upozornil, že žalobkyně blíže nezdůvodnila své tvrzení o adekvátnosti přerušení stavebních prací až po sedmi pracovních, resp. deseti kalendářních dnech, od vypuštění netopýrů.

14. K držení certifikátu ISO 14001 se žalovaný vyjádřil již ve svém rozhodnutí; jde o dobrovolný nástroj ochrany životního prostředí. U držitele takového certifikátu lze předpokládat environmentální uvědomění a znalost relevantní platné legislativy, přičemž má být posílena jeho pozice na trhu. Proto tuto skutečnost žalovaný nemohl ignorovat a považoval ji v případě žalobkyně za přitěžující. Dále žalovaný připomněl, že instalace náhradních budek nezbavuje žalobkyni odpovědnosti z jednání naplňujícího skutkovou podstatu jiného správního deliktu dle § 88 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny. Není ani předvídatelné, že by správní orgán výjimku udělil, příp. pokud by ji i udělil, zda by se náhradní opatření realizovala v rozsahu opatření uskutečněných žalobkyní. Žalovaný se neztotožnil ani s tvrzením žalobkyně, že i v případě povolení výjimky dle § 56 zákona by se rorýsi na svá původní hnízdiště nevrátili a zahnízdili by v náhradních budkách – rorýsi jsou naopak věrní svému hnízdišti, po úspěšném zahnízdění se na něj po zbytek života vrací a na nová hnízdiště si zvykají i několik let. Samotná instalace kompenzačních opatření byla zohledněna jako polehčující okolnost.

15. Pokud jde o výši pokuty, dle žalovaného odpovídá závažnosti protiprávního jednání a újmě způsobené na životním prostředí. Při stanovení pokuty žalovaný přihlédl také k osobním a majetkovým poměrům žalobkyně, vycházel přitom z materiálů doložených žalobkyní. Výsledek hospodaření vyplývající z výkazu zisku a ztrát ke dni 31. 12. 2013, činil 824.000 Kč. Krajský soud v Ostravě dále usnesením ze dne 3. 9. 2013, č. j. KSOS 8 INS 7967/2013-A23, zastavil insolvenční řízení vedené se žalobkyní, čímž ji odpadla platební povinnost vůči jejím věřitelům. V souladu se závěry NSS v rozsudku ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133, žalovaný uvedl, že výše stanovené pokuty odpovídá významu dotčeného chráněného zájmu a rovněž působí dostatečně represivně a má odrazující účinek.

16. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. III. Ústní jednání dne 31. 1. 2018 17. Soud nařídil ve věci jednání na 8. 12. 2017, které na žádost žalobkyně v důsledku časové kolize s jiným jednáním zástupce žalobkyně odročil na 15. 12. 2017. Dne 13. 12. 2017 požádal zástupce žalobkyně o další odročení jednání z důvodu nemoci, kterou doložil rozhodnutím o pracovní neschopnosti – II. díl, a lékařskou zprávou. Podle § 50 věty první s. ř. s. může být jednání z důležitých důvodů odročeno. Z tohoto důvodu soud jednání ve věci odročil na den 31. 1. 2018.

18. Při ústním jednání dne 31.1.2018 se za žalobkyni dostavila jako nová zástupkyně zmocněnkyně JUDr. K. Š., která předložila plnou moc k zastupování. Soud s ní proto jednal jako s novým zástupcem, když předchozí zastoupení Mgr. P. S. novou plnou mocí zmocněnkyně zaniklo. Účastníci setrvali na svých stanoviscích a procesních návrzích. Zástupkyně žalobkyně poukázala na zásady správního řízení s tím, že ve stavebním povolení bylo jen doporučení dalšího postupu, měla za to, že výjimku měl zajistit správní orgán/stavební úřad, který to opomenul, žádala, aby soud jako předběžnou otázku posoudil příčinnou souvislost mezi tímto opomenutím a důsledkem, tvrdila, že prioritně by měl nést odpovědnost správní orgán/zřizovatel stavby, materiální stránka přestupku nebyla dostatečně šetřena, práce byly zahájeny v zimním období a rorýs přiletěl až v dubnu, žalobce vyvinul snahu a vyvěsil budky, pokuta je pro žalobce likvidační, žalobkyně lituje co se stalo, pro jeho potrestání postačuje projednání věci, správní orgán měl žalobkyni poskytnout poučení, což se nestalo. Zástupce žalovaného zdůraznila objektivní odpovědnost za zásah do biotopu zvlášť chráněných druhů a to takových, kteří se vždy vrací do stejného stanoviště. Výjimka dle § 56 zákona na ochranu přírody je řízením návrhovým, proto správní orgán nemohl sám rozhodnout, nadto rozhodnutí o výjimce vydává KÚ Moravskoslezského kraje nikoli stavební úřad. Žalobkyně vzala částečně zpět návrhy důkazů (výslech jednatele), na zbytku setrvala. Soud tyto důkazy neprovedl, neboť se jedná o listiny, které jsou součástí správního spisu, z něhož soud vychází, proto je považoval za nadbytečné.

IV. Posouzení věci soudem

19. Soud předně uvádí, že v průběhu řízení o žalobě zjistil, že Krajský soud v Ostravě vede se žalobkyní insolvenční řízení pod sp. zn. KSOS 33 INS 24035/2015-A. Proto se soud nejdříve zabýval otázkou, zda jsou dány podmínky pro pokračování v řízení o žalobě, neboť podle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku.(zvýraznění podtržením doplnil městský soud). Podle § 170 písm. d) téhož zákona se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku. Pokuta uložená žalovaným za správní delikt podle § 88 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny je mimosmluvní sankcí vyloučenou z uspokojení ve smyslu § 170 písm. d) insolvenčního zákona.

20. Soud v insolvenčním rejstříku, veřejně dostupném v elektronické podobě na https://isir.justice.cz/isir/common/index.do a zachycujícím aktuální stav vedených řízení, před jednáním dne 31.1.2018 ověřil, že ke dni vydání tohoto rozsudku nebylo rozhodnuto o úpadku žalobkyně. Z tohoto důvodu nejsou splněny podmínky pro přerušení řízení o žalobě podle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona a soud mohl ve věci rozhodnout.

21. Předmětem sporu je posouzení, zda žalobkyně porušila své povinnosti týkající se ochrany zvláště chráněných druhů ptáků při provádění zateplování budovy ZŠ Srbská, resp. zda závěry žalovaného o spáchání správních deliktů žalobkyní mají dostatečnou oporu ve spisovém materiálu.

22. Soud dle § 75 s. ř. s. přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

23. Ve vztahu k uplatněným žalobním bodům soud ověřil ve správním spisu tyto pro věc rozhodné skutečnosti. Správní orgán I. stupně provedl dne 27. 3. 2014 na objektu budovy ZŠ Srbská kontrolu dodržování podmínek ochrany zvláště chráněných druhů ptáků evidovaných v databázi Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (dále jen „AOPK“) od roku 2010 – hnízdiště rorýse obecného v počtu 2 až 10 párů, a dále zvláště chráněných druhů netopýra hvízdavého a netopýra rezavého, a obecně chráněného druhu vrabce domácího. Dle dílčího protokolu o průběhu kontroly ze dne 27. 3. 2014 na místě zjistil, že jižní a východní část budovy je již zateplená a podstřešní větrací otvory využívané rorýsy obecnými ke hnízdění byly zcela zakryty izolační vrstvou. Správní orgán I. stupně dle protokolu dále od stavbyvedoucího žalobkyně přítomného kontrole, pana T., zjistil, že práce byly zahájeny 4. 3. 2014 a předpokládaný termín ukončení byl 2. 6. 2014. Investor žalobkyni neinformoval o výskytu zvláště chráněných druhů ptáků na objektu, pouze na dotaz školníka ZŠ Srbská ještě před započetím zateplení dostal informaci o výskytu netopýrů v podstřešních ventilačních otvorech, tyto otvory však měly být dle projektové dokumentace zcela zaslepeny. Pan T. učinil vizuální obhlídku ventilačních otvorů a nic nenašel. Správní orgán I. stupně dle dílčího protokolu současně vyzval žalobkyni, aby požádala o výjimku podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny ve spolupráci s investorem.

24. Dne 21. 3. 2014 byli na budově ZŠ Srbská při odstraňování staré omítky z boční strany budovy nalezeni a přivolanou záchrannou stanicí, resp. odborníkem Ing. F. odchyceni živí jedinci netopýrů v počtu 4 ks. Stavební práce na budově ZŠ Srbská byly přerušeny dne 1. 4. 2014, jak doloženo záznamem ze stavebního deníku z téhož dne 1. 4. 2014 předloženého žalobkyní: „Zápis dozoru zadavatele Ve čtvrtek v 18:00 bude na stavbě schůzka – netopýři viz email (přerušit práce v místě možného výskytu)“.

25. Správní spis také obsahuje ornitologický posudek ze dne 9. 4. 2014 zadaný investorem v reakci na výše uvedené Slezské ornitologické společnosti a zprávu ze zoologického průzkumu ze dne 15. 4. 2014 vypracovanou Českou společnosti ornitologickou na základě žádosti investora. Podle ornitologického posudku ze dne 9. 4. 2014 bylo na základě výsledků terénního průzkumu ze země a poté i ze střechy ve dnech 31. 3. 2014 a 3. 4. 2014, a dřívější kontroly dne 12. 6. 2010, zjištěno, že ZŠ Srbská je hnízdištěm rorýse obecného, stanovištěm netopýrů a hnízdištěm kolonie vrabce domácího. Posudek dále stanoví blíže specifikovaná kompenzační opatření, kterými podmiňuje své pozitivní stanovisko k pokračování stavebních úprav.

26. Zpráva ze zoologického průzkumu ze dne 15. 4. 2014 zase dokumentuje provedení chiropterologického průzkumu dne 3. 4. 2014 a 11. 4. 2014 za využití endoskopické inspekční kamery a heterodynovacích ultrazvukových detektorů. Vzhledem k pokročilému stádiu stavebních úprav (jižní a východní strany budovy zcela zatepleny, střecha překryta novou krytinou, na západní straně prováděny bourací práce v přízemí, dosud nedotčena pouze severní strana budovy) nebylo možné provést průzkum všech původních úkrytových možností kolonií netopýrů. Ve zprávě se konstatuje, že jde o velmi významnou stavbu z hlediska výskytu netopýrů a potenciálních úkrytů na budově v původním stavu, včetně úkrytů vhodných pro zimování a vyvádění mláďat i velmi velkých kolonií řádově i stovek jedinců (např. nalezeno větší množství trusu, a to i čerstvého, poměrně vysoká letová aktivita 10-15 +minut/hodinu zaznamenaných jedinců netopýra rezavého a netopýra hvízdavého, v několika případech též vzhledem ke krátkým přeletům blíže neidentifikovatelné druhy netopýrů, charakter signálů nasvědčoval i bezprostřední blízkosti úkrytů, nejen lovecké, či přeletové aktivity). Výskytu početných kolonií nasvědčoval i fakt, že jejich přítomnost byla dlouhodobě zaznamenávána zaměstnanci a žáky školy, neboť malé kolonie není běžný občan prakticky schopen zaznamenat. Potenciální úkryty se nacházely ve ventilačních otvorech a navazujících dutinách v podstřeší, v havarijním oplechování střechy a parapetů, dilatačních spárách a především v dekoračních sloupech mezi okny přízemí.

27. Dále z předloženého správního spisu vyplývá, že již stavební povolení č. 87/2012 na stavbu „Zateplení a výměna oken ZŠ Srbská“ ze dne 16. 5. 2012 mezi podmínky provedení a užívání stavby v bodě 11 stanovilo podmínku, že „před zahájením stavebních prací bude proveden průzkum objektu a dřevin z hlediska potvrzení zahnízdění ptáků a výskytu zvláště chráněných druhů živočichů.“ Tuto podmínku dále rozvíjí odůvodnění rozhodnutí o stavebním povolení, kde v části Upozornění, v páté a šesté odrážce stavební úřad upozorňuje na pravděpodobné hnízdiště rorýse obecného, příp. na další zvláště chráněné druhy ptáků, a na nutnost projednat konkrétní podobu realizace stavby s kompetentním orgánem, který je oprávněn stanovit další postup dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny.

28. Žádost o povolení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny podal investor dne 2. 4. 2014. Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, jakožto příslušný orgán ochrany přírody a krajiny žádost zamítl rozhodnutím ze dne 26. 5. 2014 s odůvodněním, že při posuzování skutečnosti, zda je nezbytná výjimka ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny je třeba zvážit, zda se jedná o škodlivý zásah do jejich přirozeného vývoje, resp. o činnost, která by k tomuto škodlivému zásahu vedla. Žádost o udělení výjimky je přitom nezbytné podat před vlastním škodlivým zásahem. To se však v tomto případě nestalo, protože žádost byla podána až v době probíhajících prací a až po upozornění na porušování zákona jinými subjekty - Českou inspekcí životního prostředí, Českou společností ornitologickou, resp. její severomoravskou pobočkou - Slezskou ornitologickou společností, a Českou společností pro ochranu netopýrů; jinými slovy až poté, co práce, jež mohly škodlivě zasáhnout do přirozeného vývoje zvláště chráněných ptáků, již byly provedeny.

29. Správní orgán I. stupně proto dne 20. 6. 2014 zahájil se žalobkyní správní řízení z moci úřední pro správní delikt specifikovaný v úvodu tohoto rozsudku.

30. Dne 21. 8. 2014 provedl správní orgán I. stupně též místní ohledání. Z protokolu vyplývá, že k tomuto dni bylo na budově ZŠ Srbská instalováno několik náhradních budek pro rorýse a netopýry na severní, západní a jižní straně budovy, což následně žalobkyně doložila zápisy ze stavebního deníku, z něhož vyplývá, že budky byly vyvěšeny 1. 5. 2014.

31. Při posuzování věci soud vycházel z následující právní úpravy:

32. Podle§ 50 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny. Dále, podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že ochrana podle tohoto zákona se nevztahuje na případy, kdy je zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů prokazatelně nezbytný v důsledku běžného obhospodařování nemovitostí nebo jiného majetku nebo z důvodů hygienických, ochrany veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti anebo leteckého provozu. V těchto případech je ke způsobu a době zásahu nutné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody, pokud nejde o naléhavý zásah z hlediska veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti nebo bezpečnosti leteckého provozu. V tomto stanovisku orgán ochrany přírody může uložit náhradní ochranné opatření, například záchranný přenos živočichů.

33. Podle § 56 odst. 1 téhož zákona výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje na žádost toho, kdo zamýšlí uskutečnit škodlivý zásah, orgán ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropských společenství, lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. V pochybnostech o škodlivosti zamýšleného zásahu lze požádat o poskytnutí předběžné informace podle správního řádu.

34. K prvnímu žalobnímu bodu soud uvádí následující: Obecnou ochranu volně žijících ptáků upravuje § 5, resp. § 5a a násl. zákona o ochraně přírody a krajiny. Na zvláště chráněné druhy ptáků se toto ustanovení vztahuje pouze tehdy, nevztahuje-li se na ně přísnější ochrana dle § 50 až 57 téhož zákona nebo podle zvláštního zákona (§ 5a odst. 6).

35. Seznam a stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů stanoví příloha č. III k prováděcí vyhlášce Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb. (§ 48 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny). Rorýs obecný (Apus apus) je v této příloze uveden v kategorii druh „ohrožený“, netopýři (jiné druhy, než v seznamu výslovně jmenované) zase v kategorii druh „silně ohrožený“.

36. Mezi účastníky řízení není sporné, že žalobkyně neměla před započetím stavby (tj. před 4. 3. 2014) udělenou výjimku pro zvláště chráněné druhy živočichů rorýse obecného a netopýrů ve smyslu § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, a ani o ní v této době neprobíhalo řízení. Tedy není sporu o tom, že prováděla stavební úpravy bez povolené výjimky. Řízení o povolení výjimky zahájil Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, teprve na dodatečnou žádost Statutárního města Ostrava (investora) dne 2. 4. 2014, v důsledku upozornění Slezské ornitologické společnosti a v již pokročilém stádiu stavebních úprav. Také není sporné, že na budově ZŠ Srbská se vyskytovali netopýři a že tato budova byla dlouhodobě monitorována jako hnízdiště rorýse obecného.

37. Žalobkyně se ovšem setrvale brání tím, že o přítomnosti uvedených druhů ptáků nevěděla. Přítomnost rorýsů její stavbyvedoucí vizuální obhlídkou nezaznamenal a k zajištění ochrany nalezených netopýrů žalobkyně přivolala pracovníky záchranné stanice. O jejich odbornou záchranu se následně postaral odborník na netopýry, Ing. F. Tím dle žalobkyně ke škodlivému zásahu do přirozeného vývoje těchto živočichů nedošlo, a proto se domnívá, že není na místě ji postihovat za neoprávněný odlov zvláště chráněných druhů. Naopak, své jednání vnímá z hlediska zajištění ochrany těchto druhů ptáků jako vyčerpávající, neboť k popsané manipulaci s netopýry došlo pouze z důvodu jejich ochrany, nikoliv za účelem jejich usmrcení či chovu, a současně nebylo spravedlivé po ní požadovat, aby poznala, o jaký druh netopýra se jedná, a zda je zvláště chráněným živočichem.

38. Soud považuje tvrzení spadající pod první žalobní bod za nedůvodné. Z výše popsaného skutkového stavu, který byl zjištěn dostatečným způsobem a je doložen ve správním spisu, totiž vyplývá, že žalobkyně o výskytu zvláště chráněných druhů ptáků věděla, resp. měla vědět ještě před zahájením stavebních úprav.

39. Čl. VII odst. 1 smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní a investorem dne 11.11.2013 zakotvuje ujednání stran, podle kterého předá zadavatel žalobkyni příslušná pravomocná stavební povolení při předání staveniště. Stavební povolení na zateplení ZŠ Srbská jednoznačně obsahovalo podmínku č. 11 provést průzkum objektu z hlediska potvrzení zahnízdění ptáků a výskytu zvláště chráněných druhů ptáků ještě před zahájením stavebních prací, k čemuž se vztahovalo odůvodnění, které upozorňuje na pravděpodobné hnízdiště rorýse obecného, resp. dalších takto chráněných druhů ptáků. Tuto možnost bylo tedy před započetím zateplovacích prací nutno dle názoru stavebního úřadu ověřit, resp. vyloučit, a pro případ potvrzení jejich výskytu stavební úřad výslovně stanovil podmínku požádat o výjimku podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, aby předpokládaný vliv stavebních prací na životní prostředí posoudil k tomu kompetentní odborný orgán a mohl též posoudit způsoby eliminace negativních dopadů stavebního záměru v nezbytném rozsahu. Dále ze správního spisu vyplynulo, že první informace či indicie o výskytu netopýrů měla žalobkyně od školníka ZŠ Srbská (sdělení stavbyvedoucímu žalobkyně panu T.). Existovaly tedy nejméně pochybnosti o jeho výskytu, které mohla a měla žalobkyně ověřit alespoň postupem podle § 56 odst. 1 poslední věty zákona o ochraně přírody a krajiny, tj. požádat orgán ochrany přírody a krajiny o předběžnou informaci. Jak již bylo řečeno, žalobkyně tak ani v jednom z těchto případů neučinila a postupovala přesně opačně – nejprve zahájila zateplovací práce a teprve poté, co byla potvrzena faktická přítomnost netopýrů, resp. co byla upozorňována na možný výskyt rorýsů odbornými ornitologickými společnostmi, jala se činit aspoň částečná, ovšem dodatečná opatření.

40. Soud v této souvislosti nevešel žalobkyni na tvrzení, že citované ustanovení smlouvy o dílo, stanovící investoru povinnost předat žalobkyni pravomocné stavební povolení, investor nedodržel, anebo že žalobkyni nepředal ani stanovisko ze dne 19. 3. 2012 o pravděpodobném výskytu rorýse obecného na budově ZŠ Srbská, které sám vydal. Tvrzené skutečnosti jsou z pohledu odpovědnosti žalobkyně za příslušný správní delikt irelevantní. Soud podotýká, že smlouva o dílo je typickým příkladem tzv. dvojstranných smluv synallagmatických, tj. strany smlouvy si musí plnit navzájem, a tím oběma stranám ze smlouvy vznikají vzájemná práva i povinnosti. Není pochyb o tom, že pokud měl investor povinnost žalobkyni předat pravomocné stavební povolení stanovící podmínky uskutečnění stavby, byla tato povinnost současně právem žalobkyně. Jestliže tedy měla pocit, že investor v této části smlouvu porušoval, mohla a měla po něm vyžadovat, aby svému smluvnímu závazku dostál. Pokud se ovšem rozhodla, že na toto své právo rezignuje, nemůže nyní v řízení o žalobě namítat, že tak bylo vinou investora. Především si však lze jen stěží představit, že žalobkyně zahájila v březnu 2014 stavební práce, bez veřejnoprávního souhlasu s prováděním stavby - rozhodnutí o povolení stavby, tj. aniž by věděla, jak má při jejím provádění postupovat, resp. v jakém rozsahu a za jakých podmínek. Opačný postup lze považovat s ohledem na předmět podnikání žalobkyně, tj. provádění staveb, jejich změn a odstraňování, minimálně za překvapivý a neprofesionální, a vyvolává rozumné pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalobkyně, spíše je soud považuje za účelové, vedené snahou vyvinit se z deliktu.

41. Výskyt rorýse obecného byl dlouhodobě (od roku 2010) evidován a monitorován v databázi AOPK. Kromě shora uvedené možnosti získat povědomí o jeho výskytu měla žalobkyně ještě před zahájením stavebních prací informaci od školníka ZŠ Srbská (prostřednictvím svého stavbyvedoucího pana T.), že se na objektu nacházejí netopýři, jejichž přítomnost se následně i potvrdila nalezením několika živých jedinců při provádění stavebních úprav. To žalobkyně ostatně ani nepopřela, avšak osobu školníka nepovažovala za oprávněnou tyto informace poskytovat. Jinými slovy přiznala, že informace měla, avšak s ohledem na postavení školníka ve vztahu k ní těmto informacím nevěnovala žádnou pozornost.

42. Dle názoru soudu však není podstatné, kdo žalobkyni informace poskytl (zda investor, školník základní školy, který budovu dobře znal, nebo někdo jiný). Podstatné je, že bylo na ní, aby uvedené informace prověřila ještě před započetím stavebních úprav, a to buď z vlastní iniciativy, anebo k jejímu podnětu prostřednictvím investora. To se ovšem nestalo.

43. O to víc je postoj žalobkyně k takto získaným informacím či indiciím zarážející v situaci, kdy je držitelkou certifikátu environmentálního managementu ISO, jehož držení předpokládá dobrovolný závazek a zvýšenou citlivost ve vztahu k ochraně životního prostředí. Způsob, jak chránit životní prostředí, nemůže představovat způsob zvolený žalobkyní, případně investorem, a to, že stavbu provede bez ohledu na indicie o výskytu zvláště chráněných živočichů na budově ZŠ Srbská, a nastalý vědomě způsobený stav se snaží napravit až posléze formální žádostí o dodatečnou legalizaci a doufajíc, že jí to tzv. „projde“. Postup má být právě opačný. V tom spočívá důvod, proč se stát rozhodl tuto činnost regulovat právními předpisy. Jinak by tato regulace stručně řečeno postrádala jakýkoliv smysl, neboť následky škodlivých zásahů by nešlo v mnohých případech ani zmírnit, natož aby se dařilo jim předcházet.

44. Žalobkyně však přes všechny věrohodné informace neučinila žádný preventivní krok (kromě vizuální laické obhlídky), aby takto získané informace alespoň ověřila, anebo požádala investora, aby tak učinil, a případně vyloučila riziko škodlivého zásahu do životního prostředí. Je jen s podivem, že žalobkyně přesto od počátku správního řízení o deliktu tvrdila, že „vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno po ní rozumně požadovat, aby zásahu do přirozeného vývoje zmíněných netopýrů zabránila“ (viz např. vyjádření žalobkyně ze dne 16. 7. 2014 nebo ze dne 5. 8. 2014).

45. Soud souhlasí se žalobkyní potud, že není povinna identifikovat jednotlivé druhy ptáků, ani jejich trus, ani znát všechny pobytové znaky všech do úvahy připadajících zvláště chráněných druhů ptáků. To však po ní ani nikdo nevyžadoval. V tomto ohledu se soud ztotožňuje s názorem žalovaného ve vyjádření k žalobě, že k tomu, aby mohl být posouzen či ověřen výskyt chráněných živočichů, nemusí žalobkyně sama disponovat odbornými znalostmi, avšak bylo na místě s ohledem na všechny individuální okolnosti případu, aby provedla průzkum budovy za účasti odborně způsobilé osoby. Z tohoto pohledu nelze považovat jediné preventivní opatření žalobkyně prokázané ve správním řízení, tj. vizuální laickou obhlídku stavbyvedoucím žalobkyně, za vynaložení veškerého úsilí, které bylo lze po ní rozumně požadovat.

46. Na druhou stranu se lze ztotožnit s názorem žalobkyně i v tom, že pasivita investora (nepodání včasné žádosti o výjimku podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny) v této věci je zarážející, o to víc, že jde o obec. Tato skutečnost ovšem nemůže mít vliv na samotnou deliktní odpovědnost žalobkyně do takové míry, aby jí odpovědnosti zcela zbavila, a proto byla zohledněna pouze jako okolnost polehčující.

47. Žalobkyně argumentuje rozsudkem NSS ze dne 29. 1. 2004, č. j. 7 A 156/2000-54. Dle právní věty k tomuto rozsudku „pokutu podle § 88 odst. 1 písm. c) zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, lze uložit jen té osobě, u níž bude spolehlivě prokázáno, že se dopustila protiprávního jednání, tj. poškodila nebo zničila bez povolení dřevinu nebo skupinu dřevin. Pokud správní orgány neodstranily pochybnosti ohledně určení sankčně odpovědného subjektu, nelze pokutu bez dalšího uložit jen jednomu ze subjektů přicházejících v úvahu.“ 48. Skutková podstata deliktu § 50 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny neomezuje odpovědnost za jeho spáchání pouze na konkrétní subjekty, ale působí obecně, pro všechny. To potvrzuje i rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2011, č. j. 1 As 86/2011-50, č. 2417/2011 Sb. NSS, podle kterého „odpovědnou za spáchání správního deliktu podle § 88 odst. 1 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je právnická osoba nebo fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti, jež škodlivý zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů provedla, tedy osoba, jež se dopustila porušení § 50 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, nikoli osoba, která porušila povinnost obstarat si povolení podle § 56 tohoto zákona, neboť toto ustanovení samo o sobě nenachází odraz v žádné sankční normě podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Stejně tak není stiženo sankční odpovědností porušení povinnosti podle § 67 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.“ 49. V uvedeném rozsudku NSS dále konstatoval, že „odpovědnost vznikající na základě § 88 cit. zákona, je odpovědností objektivní; obdobně je tomu ostatně i v případě deliktní odpovědnosti právnických osob a jim naroveň postavených fyzických osob při výkonu podnikání, vznikající na základě řady dalších předpisů z oblasti správního práva. Jestliže je odpovědnost za určitý delikt objektivní, pak se jedná o odpovědnost za následek, tj. bez ohledu na zavinění. Znamená to, že otázka zavinění se vůbec nezkoumá. Zkoumá se zejména naplnění obligatorních znaků objektivní stránky v dané věci dotčené skutkové podstaty, kterými jsou jednání, následek a příčinná souvislost mezi nimi. Příčinná souvislost – kauzální nexus – je vztah mezi protiprávním jednáním jako příčinou a škodlivým následkem, který je právě tímto jednáním vyvolán. Ve shodě s doktrínou je přitom jednání příčinou následku pouze tehdy, jestliže by následek bez tohoto jednání nenastal buď vůbec, anebo by bez něho nenastal takovým způsobem, jakým konkrétně nastal.“ (viz bod 13 cit. rozsudku NSS, obdobně též rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012, č. j. 1 As 87/2012-40 „Památný strom“). NSS pokračoval, že „pro škodlivé zasahování do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů tedy podle citovaných ustanovení platí, že má-li být vůbec připuštěno, pak může být učiněno pouze s povolením orgánu ochrany přírody. Proto každý, a je lhostejné, zda to bude investor, realizátor či jakákoli třetí osoba, kdo škodlivě zasáhne, aniž by to orgán ochrany přírody povolil, do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, dopustí se jednání naplňujícího skutkovou podstatu přestupku podle § 88 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny.“ (viz bod 17 stejného rozsudku NSS).

50. Následkem činnosti žalobkyně byli rušeni jednak zvlášť chráněné druhy netopýrů, které dle odhadů odborníků z oblasti ornitologie dle jejich pobytových znaků a intenzity jejich aktivity čítali obrovská množství, kolonie zřejmě stovek jedinců, a pravděpodobně byli i v důsledku překrytí otvorů izolační vrstvou usmrceni. Obdobně lze učinit závěr, že zateplením ventilačních a podstřešních otvorů byla zničena pravidelná hnízdiště rorýsů obecných, a tím zasaženo do jejich přirozeného vývoje. Příčinná souvislosti mezi jednáním žalobkyně a způsobeným škodlivým následkem je tak dána.

51. Argumentace žalobkyně rozsudkem NSS ze dne 5. 3. 2009, č. j. 9 As 50/2008-64, pak dle názoru soudu ve shodě s žalovaným není v této věci přiléhavá, neboť vychází z odlišných skutkových okolností. V uvedené věci jednak došlo k neoprávněnému těžebnímu zásahu kácením dřevin v lese, tedy skutkově o zcela jiný správní delikt. Předložený spisový materiál v uvedené věci dále svědčil tomu, že naplnění dané skutkové podstaty nastalo provozní činností zadavatelské společnosti, jež pak k vlastnímu zásahu použila žalobce. Tomuto závěru nasvědčoval nejen celý kontext posuzovaného případu, ale také některé konkrétní písemnosti, jako např. protokol o kontrole sepsaný zaměstnanci inspekce, apod. Nic takového však ze skutkových okolností právě posuzovaného případu nevyplynulo a tato námitka žalobkyně zůstala pouze v rovině tvrzení. I v odkazovaném rozsudku NSS ovšem zdůraznil, že „odpovědnost sankcionovaného subjektu je primárně odvozena od činnosti, nikoli od právního poměru k nemovitosti (i ten však za určitých okolností může hrát roli), a proto správní orgán při rozhodování o uložení pokuty musí zjišťovat především to, kdo a při jaké činnosti provedl škodlivý zásah do významného krajinného prvku bez souhlasu orgánu ochrany přírody.“ Tvrzení žalobkyně, že byla nástrojem investora, se jí tedy nepodařilo prokázat. Soud znovu upozorňuje na závěry v rozsudku NSS č. 2417/2011 Sb. NSS, jehož podstatné části jsou citovány výše.

52. Ze všech těchto informací a indicií je zřejmé, že žalobkyně měla vědomost o možném výskytu zvláště chráněných druhů ptáků na budově, kterou se chystala zateplovat. Přesto se rozhodla jim nepřikládat dostatečnou váhu, či přímo ignorovat, a neučinila žádné účinné preventivní kroky k tomu, aby zabránila hrozící škodě na životním prostředí. Není přitom pravda, jak se snaží žalobkyně naznačit, že žalovaný založil svůj závěr o vědomosti žalobkyně o výskytu těchto zvláště chráněných druhů ptáků pouze na základě smlouvy o dílo, podle které se o jejich výskytu měla dozvědět z předaného rozhodnutí o stavebním povolení. Uvedené tvrzení žalobkyně bylo vyvráceno skutečnostmi uvedenými shora.

53. Lze proto učinit dílčí závěr, že skutkový stav byl v dané věc zjištěn dostatečně a je doložen listinami ve správním spisu.

54. S právě uvedenými závěry koresponduje i posouzení druhého žalobního bodu:

55. Předně soud připomíná, že zákon o ochraně přírody a krajiny chrání nejen samotné ptactvo, a to jak v obecném režimu ochrany (podle § 5, § 5a a §5b tohoto zákona), tak v režimu zvýšeném (§ 48 a násl. zákona, zvláště chráněné druhy ptáků vymezené v příloze vyhlášky 395/1992 Sb.), ale také všechna jejich vývojová stádia, hnízdiště a biotopy. V tomto ohledu proto považuje soud námitku žalobkyně týkající se provedení terénních průzkumů před samotným obvyklým příletem rorýse obecného za irelevantní. Soud opakuje, že bylo povinností žalobkyně nezasahovat do přirozeného vývoje monitorovaných zvláště chráněných druhů ptáků, příp. zajistit, aby byl škodlivý zásah posouzen kompetentním orgánem a v co největším rozsahu eliminován.

56. Povinností žalobkyně, která vyplývala nejen ze soukromoprávního vztahu založeného smlouvou o dílo s investorem, ale též z právních předpisů a vztahů veřejnoprávních (stavební povolení), bylo, aby ještě před započetím zateplovacích prací provedla průzkum budovy ZŠ Srbská za účelem ověření, zda se na ní nachází možná hnízdiště zvláště chráněných druhů ptáků. Jak bylo prokázáno výše, žalobkyně tak neučinila, resp. tak učinila velmi nedostatečně (pouhá vizuální laická obhlídka).

57. Následná kompenzační opatření doporučená ornitologickou společností (vyvěšení ptačích budek, zastavení stavebních prací), poté, co již byla většina stavebního projektu uskutečněna, nemohou sami o sobě postačovat k tomu, aby byl dodržen primární účel zákona o ochraně přírody a krajiny, a to, aby byl posouzen veřejný zájem na provedení zásahu do životního prostředí, který bude zřejmě škodlivý, a aby byla jeho škodlivost zmírněna v takovém rozsahu, který plně odpovídá zjištěnému skutkovému stavu. Žalobkyně svým jednáním toto posouzení neumožnila, neboť zaslepením ventilačních a podstřešních otvorů na jižní a východní straně budovy bez předchozího ohledání odbornými orgány, a aniž by měla povolenou výjimku orgánem ochrany přírody a krajiny, již nebylo možno původní faktický stav vyhodnotit.

58. Pokud se žalobkyně snažila zbavit odpovědnosti tvrzením, že obhlídku budovy ZŠ Srbská učinila v březnu, tedy ještě před očekávaným příletem rorýse obecného v dubnu, je toto její tvrzení zcela bez účinku. Jak sama doložila zápisy ze stavebního deníku, kompenzační opatření doporučená ornitologickými společnostmi učinila teprve 1. 5. 2014, tj. dávno po příletu rorýse, který v tomto období začíná hnízdit. Za daných skutkových okolností tak toto tvrzení nemůže zvrátit fakt, že nenechala k tomu příslušný orgán předem posoudit skutečnou situaci v daném místě a čase, a tedy postupovala v rozporu se zákonem. Jak uvedl sám žalovaný ve vyjádření k žalobě, primárně nebylo jisté, zda by vůbec příslušný orgán výjimku ze zákona o ochraně přírody a krajiny připustil, a pokud ano, nebylo dále jisté, v jakém rozsahu a za jakých podmínek. Opatření navržená ornitologickými společnostmi mohla reagovat pouze na již vzniklý škodlivý stav. Pokud se tedy žalovaný tímto jejím tvrzením v napadeném rozhodnutí nezabýval, nemohla mít tato skutečnost vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.

59. Z tohoto pohledu nebylo ani rozhodné, že žalobkyně zahájila stavební práce ještě před příletem rorýse, tj. v březnu, neboť pro dobu jejich obvyklého hnízdění, tj. duben, neměla povolenou výjimku pro pokračování ve stavebních pracích. Proto se soud přiklonil k názoru žalovaného, že z pohledu vzniku deliktní odpovědnosti je tato skutečnost irelevantní.

60. Pokud žalobkyně tvrdila, že i pro případ, kdy by byla povolena výjimka podle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, rorýsi by se na ZŠ Srbská hnízdit nevrátili a hnízdili by v budkách, není soudu zřejmé, o co toto své tvrzení žalobkyně opírá. Soud nemá odbornost, aby tuto skutečnost posoudil sám, přitom žalobkyně nenavrhla k tomuto tvrzení zadat znalecký posudek z oboru ornitologie. Soud k tomu jen dodává, že proti tomuto jejímu tvrzení naopak stojí tvrzení žalovaného, že rorýs obecný je ve výběru místa hnízdění velmi citlivý a trvá i několik let, než si najde místo nové. Uvedená námitka žalobkyně tak zůstala pouze v rovině tvrzení bez jakékoliv opory ve spisu nebo v jiných důkazech.

61. Soud neshledal relevantní pro deliktní odpovědnost ani námitku žalobkyně, že stavební práce zastavila 7 pracovních (celkově 10) dnů poté, co byli nalezení netopýři odborně vypuštěni. Tato skutečnost však nemění nic na tom, že k porušení zákona za daných skutkových okolností došlo prováděním prací v okamžiku neobstarání si výjimky podle § 56 odst. 1 zákona o přírody a krajiny předem, před zahájením stavebních prací. Žalovaný však tuto okolnost zohlednil při posouzení zákonnosti výše uložené pokuty.

62. Soud proto s ohledem na dosud uvedené nemá pochybnosti o tom, že v průběhu správního řízení bylo jednoznačně prokázáno, že protiprávního jednání spočívajícího ve skutcích popsaných ve výroku napadeného rozhodnutí, tj. škodlivých zásahů do přirozeného vývoje uvedených ptáků, se dopustila žalobkyně.

63. Dále se soud zabýval třetím žalobním bodem nepřiměřené výše uložené pokuty a nesrozumitelností jejího výpočtu.

64. Ustanovení § 88 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny, které upravuje sazby pokut právnickým osobám a fyzickým osobám při výkonu podnikatelské činnosti, stanoví, že orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání tím, že usmrcuje nebo chová ptáky s výjimkou těch, kteří mohou být loveni, nebo zvláště chráněné živočichy bez povolení, anebo jinak nedovoleně zasahuje do jejich přirozeného vývoje.

65. Podle § 88 odst. 3 citovaného zákona při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti protiprávního jednání a k rozsahu hrozící nebo způsobené újmy ochraně přírody a krajiny. Podle odstavce 4 téhož ustanovení pokutu podle odstavců 1 a 2 lze uložit nejpozději do tří let ode dne, kdy k protiprávnímu jednání došlo.

66. Soud při přezkoumávání rozhodnutí, jímž byla uložena pokuta za správní delikt, zkoumá, zda byly splněny podmínky pro její uložení, zda správní orgán srozumitelně odůvodnil její výši zvolenou ze zákonného rozmezí a zda celkově dbal mezí správního uvážení stanovených mu zákonem (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2005, č. j. 4 As 47/2004-87). Stanovení výše pokuty je předmětem volného správního uvážení správního orgánu, které podléhá soudnímu přezkumu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem (viz rozsudek ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 47/2003-48, obdobně též např. rozsudek ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004-55). Finanční postih musí být znatelný v majetkové sféře delikventa, tedy být nikoli pro něho zanedbatelný, a nutně v sobě musí obsahovat i represivní složku. V opačném případě by totiž postih delikventa smysl postrádal.

67. Při ukládání sankce je správní orgán povinen zabývat se všem kritérii vyplývajícími ze zákona. Správnímu orgánu je však stále ponecháno na úvaze, zda přihlédne ještě k hlediskům dalším v zákoně neuvedeným, leč pro projednávaný případ významným (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2009, č. j. 6 As 34/2008-54). Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem, nepřipouštějícím pochyby o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu.

68. Jedinými kritérii stanovenými v citovaném ustanovení jsou závažnost správního deliktu a rozsah hrozící nebo způsobené újmy. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pokutu snížil z původně uložené výše 100.000 Kč na 70.000 Kč, a to z důvodu, že neshledal správní delikt uvedený pod písm. c) rozhodnutí správního orgánu I. stupně (žalobkyně se snažila odchyt netopýrů a jejich následné vypuštění zajistit osobou odborně způsobilou), naopak, považoval toto jednání za adekvátní způsob řešení nastalé situace. Žalovaný postrádal společenskou škodlivost tohoto jednání a v důsledku toho pokutu snížil o 10.000 Kč. O dalších 20.000 Kč snížil pokutu ve vztahu ke dvěma přitěžujícím okolnostem uvedeným v rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a to porušení dalších právních předpisů, konkrétně § 152 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, a § 31 odst. 19 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Ve zbytku posouzení výše sankce se žalovaný ztotožnil se správním orgánem I. stupně. Vzhledem k tomu, správní rozhodnutí obou stupňů tvoří jeden celek, lze na tomto místě pro stručnost odkázat i na závěry o pokutě, učiněné správním orgánem prvního stupně, modifikované ovšem žalovaným rozhodnutím.

69. Podle stanoviska soudu se žalovaný dostatečným a přezkoumatelným způsobem vypořádal se všemi kritérii rozhodnými pro stanovení výše sankce za uvedené správní delikty, jejichž zhodnocení podrobně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí.

70. Pokud jde o výpočet výše sankce předestřený žalobkyní, soud se k jejímu názoru nepřiklonil. Zákon nestanoví, jakou hodnotu nutno přičítat které konkrétní přitěžující okolnosti či kterému konkrétnímu znaku skutkové podstaty deliktu. To by ostatně nebylo ani dost dobře možné. Její „vyčíslení“ bude vždy záviset na konkrétních okolnostech jednotlivého případu a správním uvážení správního orgánu, který sankci ukládá. Vzhledem k tomu, že sazba pokuty, kterou lze za uvedené správní delikty uložit, se pohybuje mezi 0 a 1.000.000 Kč, bylo by obecné připuštění výpočtu předestřeného žalobkyní navíc paradoxně nespravedlivé, neboť čím vyšší sankci by správní orgán uložil z důvodu závažnosti správního deliktu, tím méně polehčujících okolností (či nedůvodných přitěžujících okolností, jako je tomu zde) by delikventovi stačilo k podstatnému snížení sankce, pokud by se měla konečná výše sankce dělit počtem polehčujících okolností a dále počtem spáchaných deliktů. Uvedeným výpočtem by se výše sankce pro žalobkyni snížila natolik, že by již ve vztahu ke způsobenému následku nesplňovala svou retributivní funkci, a v konečném důsledku ani funkci generální prevence.

71. Jinými slovy, za závažnější delikt by hodnota těchto okolností nabývala nedůvodně na váze (např. v případě uložení maximální možné výše sankce by hodnota jedné polehčující okolnosti dle výpočtu žalobkyně byla 200.000 Kč). Takový výpočet však není správný. Ostatně i z toho důvodu umožnil zákonodárce správním orgánům při stanovování sankcí správní uvážení, aby v co největší míře mohly zohlednit všechny zjištěné okolnosti a sankci dostatečně individualizovat.

72. K možnostem soudního přezkumu správního uvážení se Nejvyšší správní soud vyjadřoval již ve řadě svých rozhodnutí: např. v usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42, č. 906/2006 Sb. NSS pod, uvedl, že „absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. Každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality atd. Dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu“. V jiném rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002-46, č. 416/2004 Sb. NSS, přitom NSS poukázal na to, že „úkolem soudu není nahradit správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním, ale naopak posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem“.

73. Takto přistupoval k přezkoumání přiměřenosti sankce v dané věci i tento soud. Neshledal přitom, že by se správní orgány opomněly zabývat se zjištěným skutkovým stavem nebo jakkoliv vybočily z mezí a hledisek stanovených zákonem.

74. Vzorec výpočtu předestřený žalobkyní je sice jeden z možných, avšak nijak nezpochybňuje zákonnost výpočtu výše sankce provedeného žalovaným a na tom nemůže ničeho změnit ani fakt, že žalobkyně s uloženou pokutou přirozeně nesouhlasí.

75. Dále soud posoudil, zda jsou splněny podmínky pro vyhovění návrhu žalobkyně na moderaci uložené pokuty podle § 78 odst. 2 s. ř. s.

76. Podle § 78 odst. 2 s. ř. s. rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě.

77. Moderační právo soudu upravené v § 78 odst. 2 s. ř. s., tj. možnost upustit od potrestání či snížení postihu, má přitom místo toliko tam, kde jde o postih zjevně nepřiměřený (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004, č. j. 10 Ca 250/2003-48, č. 560/2005 Sb. NSS).

78. Podle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133, č. 2092/2010 Sb. NSS, které vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu týkající se zákazu likvidačních pokut, správní orgán musí přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele, aby se vyhnul uložení likvidační pokuty. „Likvidační pokutou přitom rozšířený senát rozumí sankci, která je nepřiměřená osobním a majetkovým poměrům pachatele deliktu do té míry, že je způsobilá mu sama o sobě přivodit platební neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, nebo se v důsledku takové pokuty může stát na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti splácení této pokuty a zároveň je zde reálné riziko, že se pachatel, případně i jeho rodina (jde-li o podnikající fyzickou osobu) na základě této pokuty dostanou do existenčních potíží“ (bod 27 cit. usnesení rozšířeného senátu), a to i tehdy, „kdy příslušný zákon osobní a majetkové poměry pachatele v taxativním výčtu hledisek rozhodných pro určení výše pokuty neuvádí. Správní orgán vychází při zjišťování osobních a majetkových poměrů z údajů doložených samotným účastníkem řízení, případně z těch, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení či které si opatří samostatně bez součinnosti s účastníkem řízení. Nelze-li takto získat přesné informace, je správní orgán oprávněn stanovit je v nezbytném rozsahu odhadem.“ (srov. ještě bod 40 téhož usnesení).

79. V situaci, kdy z předložených dokladů, které měl k dispozici i žalovaný (rozvaha ke dni 31. 12. 2012 a ke dni 31. 12. 2013, výkazy zisků a ztrát ke dni 31. 12. 2012 a ke dni 31. 12. 2013, účetní uzávěrka za roky 2012 a 2013 a přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2013), a které byly pro uložení přiměřené pokuty relevantní, vyplývá, že výsledek hospodaření žalobkyně v předchozích letech činil 9. 121.000 Kč (rok 2012), resp. 824.000 Kč (rok 2013), nelze považovat uloženou pokutu v původní výši 10 %, tj. 100.000 Kč, resp. sníženou na 70. 000 Kč, z možného maxima 1 000 000 Kč za zjevně nepřiměřenou. Pokuta uložená v této výši totiž sama o sobě nemůže přivodit platební neschopnost žalobkyně či ji donutit ukončit podnikatelskou činnost, nebo způsobit, že se v důsledku takové pokuty může stát na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem její podnikatelské činnosti splácení této pokuty. Navíc to žalobkyně ani nikdy nijak blíže netvrdila.

80. Za těchto okolností soud neshledává ani prostor pro moderaci uložené pokuty podle § 78 odst. 2 s. ř. s.

81. Na základě shora uvedeného soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

V. Závěr a náklady řízení

82. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení