9 A 114/2016 - 173

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyně: MPM – QUALITY, v. o. s., IČO: 47987430, se sídlem Příborská 1473, Místek, 738 01 Frýdek-Místek, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Poštovská 455/8, 602 00 Brno proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, 160 00 Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ELTON hodinářská, a. s., IČO: 25931474 se sídlem Náchodská 2105, 549 01 Nové Město nad Metují zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská 15/16, 500 02 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 4. 2016, Zn. sp. O-53821, č. j. O-53821/D15087338/2015/ÚPV, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Stručné vymezení věci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „žalovaný“) uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný zamítl rozklad podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „Úřad“) ze dne 29. 7. 2015, čj. O-53821/D150222796/2015/ÚPV. Posléze jmenovaným rozhodnutím Úřad zamítl žádost žalobkyně o obnovu řízení ve věci slovní ochranné známky v grafickém provedení č. 165917 ve znění „PRIM“ zapsané pro následující výrobky zařazené ve třídě 9 a 14 mezinárodního třídění výrobků a služeb: ,Hodiny, hodinky, časoměrné přístroje, budíky mechanické, budíky Quartz, hodiny Quartz, spínací hodiny Quartz, minutky, modelářské časovače, kontrolní pokladny“ (dále též „ochranná známka“). V řízení, o jehož obnovu žalobkyně žádala, žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 10. 2014, čj. O-53821/D30977/2014/ÚPV (dále též „rozhodnutí ve věci samé“) zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 4. 2014 o prohlášení uvedené ochranné známky za neplatnou na základě návrhu společnosti ELTON hodinářská, a.s., v nyní projednávané věci osoby zúčastněné na řízení.

2. Důvodem pro zamítnutí rozkladu proti rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení, které je napadáno v tomto řízení žalobou, dle žalovaného bylo, že nebyly dány podmínky pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu.

II. Argumentace žalobkyně

3. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že v roce 2001 nabyla v dobré víře v legalitu a legitimitu zápisů v rejstříku ochranných známek do svého výlučného vlastnictví napadenou ochrannou známku s datem přednosti ke dni 11. 9. 1984.

4. Přestože byla tato ochranná známka registrována téměř 30 let, žalovaný ji prohlásil za neplatnou a zamítl i návrh na povolení obnovy řízení v situaci, kdy se žalobkyni podařilo zajistit zásadní důkaz prokazující skutečnost, že skutečným autorem loga PRIM je Mgr. J. R., výtvarník, nikoliv bývalý zaměstnanec osoby zúčastněné na řízení J. Ž., o kterém to tvrdí osoba zúčastněná na řízení. Tímto důkazem je Zápis z porady o projednání požadavku závodu Nové Město nad Metují o přiznání podnikové samostatnosti ze dne 18. 12. 1968 (dále též „nový důkaz“), které žalobkyně získala na základě rešerše v Zemském archivu dne 12. 2. 2015. Nový důkaz proto vyvrací tvrzení navrhovatele v řízení o prohlášení neplatnosti známky (osoby zúčastněné na řízení) o údajném autorovi známky a provedené důkazy se z tohoto důvodu ukázaly nepravdivými ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Ovšem žalovaný z tohoto řádně uplatněného důvodu a hlediska návrh žalobkyně na obnovu řízení nezkoumal.

5. Žalobkyně v žalobě s odkazem na § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, který stanoví podmínky obnovy řízení, a na odbornou literaturu namítla, že žalovaný postupoval v rozporu s tímto ustanovením, když tento nově získaný důkaz odmítl s odůvodněním, že nejde o důkaz, který může odůvodnit jiné řešení otázky, která byla předmětem původního rozhodnutí, není právně relevantní, neboť se jedná o soukromoprávní listinu, kterým na rozdíl od veřejnoprávních listin nesvědčí presumpce správnosti, a není ani autentický, neboť název ministerstva v listině historicky neodpovídá dobovému označení uvedeného ministerstva. Žalobkyně s těmito důvody zamítnutí rozkladu nesouhlasila. K tomu podrobněji uvedla:

6. V žalobě tvrdila, že předložený důkaz dle jejího názoru naopak je způsobilý vyvolat jiný výsledek obnovovaného řízení. K tomu dodala, že povinností žalovaného v této fázi řízení bylo pouze zkoumat, zda jsou splněny podmínky pro nařízení obnovy řízení, nikoliv již hodnotit použitelnost a věrohodnost předloženého nového důkazu. Žalovaný proto postupoval v rozporu se zásadami řízení o žádosti o obnovu řízení a evidentně smíchal dvě fáze obnovy řízení, tj. řízení o žádosti o obnovu řízení a následné obnovené řízení.

7. Podle žalobkyně z nového důkazu vyplynulo, že se na jeho vytvoření spolupodílel údajný právní předchůdce osoby zúčastněné na řízení, který sám předložil několik návrhů nového grafického loga vytvořených Mgr. J. R. To zcela zapadá do mozaiky ostatních provedených důkazů, zejména tzv. podnikové normy PN 01, z níž žalobkyně doslovně cituje a z níž vyplývá, že nápis byl graficky zpracován externím výtvarníkem.

8. Pokud jde o závěr žalovaného, že nový důkaz jakožto soukromou listinu nelze bez dalšího považovat automaticky za autentický, byť byl uložen v archivu instituce, která vykonává státní správu a provádí další činnosti v oblasti archivnictví, žalobkyně uvedla, že ochranná známky byla prohlášena za neplatnou rovněž na základě soukromých listin, podnikové normy PN 01 a prohlášení údajného autora J. Ž. Žalovaný tak dle žalobkyně postupoval při hodnocení důkazů selektivně, kdy bylo pro něj podstatné, kdo důkaz předložil, nikoliv samotný obsah důkazu. Jestliže žalovaný poukazoval na v listině nesprávně označené ministerstvo názvem, který v dané době neneslo (Ministerstvo průmyslu a obchodu), žalobkyně trvala na tom, že znění listiny nemohla žádným způsobem ovlivnit a důvod označení ministerstva uvedeným způsobem jí není znám. V každém případě se však dle žalobkyně žalovaný nevhodně koncentroval na vymezenou část textu nového důkazu. V textu je však stěžejní, že šlo o zaslání návrhů k posouzení na Výtvarnou radu označeného ministerstva. Kromě toho žalobkyně uvedla, že spojení slov „průmyslu“ a „obchodu“ v názvu ministerstva existovalo již mnohem dřív, než od roku 1992 jak tvrdí žalovaný; prakticky již od dvacátých let dvacátého století. Přitom se dle žalobkyně jedná pouze o jedinou výtku, kterou žalovaný proti novému důkazu vznesl.

9. Žalobkyně též obecně namítla, že žalovaný byl povinen vyslechnout navržené svědky, což mohlo napomoci ke zjištění stavu věci a objasnění případných nejasností. Žalovaný proto dle žalobkyně též porušil § 2, § 3, § 7 a § 51 správního řádu.

10. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Argumentace žalovaného

11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě po shrnutí průběhu dosavadního řízení setrval na svých závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí a odkázal přitom na str. 5 až 9 a dále na str. 15 až 18 napadeného rozhodnutí. Obecně k žalobě uvedl, že některá tvrzení žalobkyně jdou nad rámec žaloby, neboť se týkají rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2014, které žalobkyně napadla žalobou vedenou městským soudem pod sp. zn. 9 A 374/2014 (např. že žalovaný postupoval při hodnocení důkazů selektivně). Kromě nekorektnosti a účelovosti tohoto tvrzení žalobkyně považoval žalovaný její tvrzení rovněž za irelevantní pro projednávanou věc, neboť žalovaný v předmětném řízení posuzoval pouze jediný důkaz, a to zápis z porady ze dne 18. 12. 1968. Důkazy předložené osobou zúčastněnou na řízení posuzoval žalovaný v jiném řízení.

12. Tvrzení žalobkyně, že nový důkaz zcela vyvrací tvrzení o údajném autorovi ochranné známky J. Ž., by bylo dle žalovaného relevantní až pro obnovené řízení, tj. další fázi řízení o žádosti o obnovu řízení, tam ovšem řízení o žádosti žalobkyně nedospělo.

13. Dále žalovaný uvedl, že některá žalobní tvrzení jsou nejasná, a proto není z nich patrné, ke kterým částem napadeného rozhodnutí se vztahují [např. body VI a VIII žaloby, které se omezují pouze na citaci zákonných ustanovení s výjimkou § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu].

14. Žalobkyně si v žalobě dle žalovaného rovněž odporuje, neboť na jedné straně mu vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav, posléze mu vytýká, že nad rámec svých zákonných povinností zjišťoval skutkový stav až moc, tj. že se zabýval předloženým novým důkazem již v první fázi obnovy řízení.

15. Nad rámec odůvodnění napadeného rozhodnutí k námitce neprovedení výslechů navržených svědků s odkazem na str. 15, 16 a 18 napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobkyně v žádosti: o obnovu řízení ze dne 10. 3. 2015, ani v rozkladu ze dne 31. 8. 2015 nijak nevysvětlila, o čem konkrétně by navržení svědci měli vypovídat. Teprve v žalobě dodatečně doplnila, že by výslechy mohly napomoci k zjištění stavu věci i objasnění případných nejasností. Ani toto dodatečné a vágní zdůvodnění návrhu výslechů svědků by však v žádném případě nemohlo opodstatňovat nařízení obnovy řízení.

16. Žalovaný zopakoval, že otázka správnosti posouzení soukromých listin, na jejichž základě byla ochranná známka prohlášena za neplatnou je předmětem jiného řízení vedeného městským soudem pod sp. zn. 9 A 374/2014.

17. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Argumentace osoby zúčastněné na řízení

18. Osoba zúčastněná na řízení žalobu nepovažuje za nedůvodnou, rozhodnutí žalovaného shledává přiléhavé, věcně správné a zcela odůvodněné.

19. Namítla, že žalobní tvrzení, že nový důkaz prokazuje, že skutečným autorem loga „PRIM“ je Mgr. J. R., je zcela nepravdivé. Z předložené listiny v žádném případě nevyplývá, jaké grafické návrhy údajně Mgr. R. vytvořil a v zápise nejsou tyto návrhy slovně popsány ani graficky zachyceny. Zároveň je tímto zcela vyvráceno žalobní tvrzení o tom, že nově předkládaný důkaz vyvrací pravdivost tvrzení a důkazů o autorství pana J. Ž. K těmto závěrům dospěl i žalovaný. Dle osoby zúčastněné na řízení je tedy zcela neopodstatněné žalobní tvrzení, že se žalovaný nezabýval argumentem, že se provedené důkazy ukázaly jako nepravdivé. Žalovaný naopak výslovně uvedl, že se jako nepravdivé neukázaly.

20. Argument, že předložená listina byla získána z archivu, který vykonává státní správu, považovala osoba zúčastněná na řízení za zcela irelevantní. Není významné, kde žalobkyně nový důkaz údajně získala, nýbrž skutečnost, že se jedná o listinu soukromou, jak uvedl žalovaný ve svém rozhodnutí. Je sice pravda, že i prohlášení ochranné známky č. 165917 za neplatnou se z části opíralo o soukromé listiny, to však samo o sobě neznamená, že žalovaný upřednostnil listiny předkládané osobou zúčastněnou na řízení před listinami žalobkyně. Je nezpochybnitelnou skutečností, že nový důkaz nezachycoval aktuální okolnosti doby, ve které měla být listina údajně vyhotovena (1968). V listině je totiž opakovaně použitý název „Ministerstvo průmyslu a obchodu“, přičemž takový název ústředního orgánu státní správy neexistoval nejen v roce 1968, ale ani dlouho poté až do roku 1992. Dále je z listin v archivu nepochybné a zřejmé, že ve stejné době, tj. v roce 1968, byl běžně užíván tehdy platný název „Ministerstvo těžkého průmyslu“. Tento název se opakovaně objevuje v ostatních listinách, které jsou obsaženy v archivu, a které byly vytvořeny stejnými osobami, které se údajně měly podílet i na vytvoření nového důkazu (např. Delimitační dohoda z 9. 12. 1968, dopis ze dne 10. 12. 1968, zápis z porady ze dne 25. 10. 1968, předložený účastníkem řízení). Je velmi nevěrohodné, že by tytéž osoby opakovaně v jiných dokumentech používaly správný název ministerstva, zatímco v zápisu z 18. 12. 1968 by opakovaně užily nesprávný, neexistující název. Osoba zúčastněná na řízení proto nový důkaz považuje za vysoce nevěrohodný a to i z dalších důvodů (bělost papíru oproti jiným listinám z té doby v archivu).

21. Dále se osoba zúčastněná na řízení ztotožnila s posouzením žalovaného, pokud jde o závěr, že autentičnost nového důkazu měl hodnotit již v první fázi řízení o žádosti o obnovu řízení, a dále ohledně argumentů žalovaného ve vztahu k námitce neprovedení výslechů navržených svědků. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2011, čj. 8 As 18/2010-113, osoba zúčastněná na řízení též připomněla, že nevyhovění žádosti o obnovu řízení žalovaný opřel též o skutečnost, že předkládaný nový důkaz mohl být předložen již dříve v předchozím řízení. Osoba zúčastněná na řízení se proto ztotožnila s argumentací žalovaného i k tomuto bodu, a žalobkyně sama informovala správní orgán, že pátrá v různých archivech. K tomu zopakovala argumentaci, kterou již uplatnila ve vyjádření ze dne 30. 11. 2015 v původním řízení a kterou se snažila argumentovat ve vztahu k neexistenci objektivních skutečností, které neumožňovaly žalobkyni nový důkaz předložit dříve, které je však nutno podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu splnit pro úspěšnou žádost o obnovu řízení. Setrvala na svém přesvědčení, že autorem loga „PRIM“ nebyl Mgr. J. R., což vyplývá též z prohlášení pánů J. Ž. a J. Ř., zachyceného v notářském zápisu NZ 526/2015, ze dne 18. 11. 2015, který ke svému vyjádření současně předložila.

22. Osoba zúčastněná na řízení dodala, že tvrzení žalobkyně o dobré víře při nabytí ochranné známky je nepravdivé. Ve smlouvě, kterou žalobkyně nabyla mj. ochrannou známku č. 165917, je totiž jasně uvedeno, že o užívání této známky je veden spor. Současně předložila kopii smlouvy o převodu ochranných známek mezi žalobkyní a společností EUTECH akciová společnost, IČO: 47151421, ze dne 27. 8. 2001.

23. Osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

V. Další argumentace účastníků řízení a osoby zúčastněné na řízení

24. Osoba zúčastněná na řízení (dále též „OZŘ“) v podání ze dne 4. 5. 2017 předložila soudu rozhodnutí European Union Intellectual Property Office (dále jen „EUIPO“) týkající se známky společenství č. 3531662 ve znění „MANUFACTURE PRIM 1949“, kterou vlastní. V uvedeném řízení se navrhovatelé domáhali prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství na základě tvrzení, že autorem loga „PRIM“ je Mgr. J. R., tedy na základě stejného argumentu, jako žalobkyně. EUIPO přiloženým rozhodnutí tento návrh zamítl, kdy konstatoval, že předložené důkazy neprokazují autorství Mgr. J. R.

25. Dále OZŘ podáním ze dne 9. 2. 2018 informovala soud, že před Krajským soudem v Hradci Králové probíhá řízení o autorství loga „PRIM“ pod sp. zn. 16 C 14/2016. V tomto řízení byl soudem ustanoven nezávislý znalec Ing. P. K. ke zhotovení znaleckého posudku týkajícího se pravosti listiny „Zápis z porady z 18. 12. 1968“. Znalec ve znaleckém posudku č. 1355/2017, který osoba zúčastněná na řízení rovněž přiložila, došel k závěru, že předmětná listina nemohla vzniknout v roce 1968, nýbrž vznikla nejméně o 5 let později, a to z důvodu, že psací stroj, který byl použitý k vyhotovení předmětného zápisu, byl vyroben v letech 1973 až 1974. Ze závěru znalce tedy plyne, že „Zápis z porady ze dne 18. 12. 1968“ nedokazuje autorství Mgr. J. R. k logu „PRIM“.

26. Žalobkyně podáním ze dne 14. 3. 2018 doplnila další důkazy, a soudu předložila dvě odborná posouzení. První z nich zpracoval MgA. M. P., typograf a typo publicista v prosinci 2017, a posuzoval logotypy „ELTON“. Dospěl k závěru, že posuzované logotypy „PRIM“ a „ELTON“ jsou autorským dílem Mgr. J. R.. MgA. P. ve svém posouzení dochází k jednoznačnému závěru o autorství pana R. zejména z důvodu soudkovitého zkreslení písma, sofistikované aplikace tzv. ink traps, profesionálního vyrovnání párů znaků (viditelné zejména u písmen „LT“), technologického provedení grafických návrhů, atd. Druhé odborné posouzení zpravovala dne 18. 2. 2018 PhDr. M. L. S., kurátorka Moravské galerie v Brně, dle kterého jsou logotypy „ELTON“ a „PRIM“ jednoznačně autorským dílem Mgr. R.. Jedná se o dlouholetou odbornou pracovnici a kurátorku Moravské galerie v Brně, která se v rámci svého pracovního zařazení osobně opakovaně pracovně poddávala s p. R., a které ještě za svého života pan R. prezentoval svá díla, a to výslovně i předmětná vyobrazení log „PRIM“ a „ELTON“. Žalobkyně taktéž navrhla výslech svědkyně PhDr. M. L. S., jako osobního svědka, který s panem R. ve věci jeho návrhů log „PRIM“ a „ELTON“ opakovaně osobně mluvil. Žalobkyně setrvala na tvrzení, že tyto důkazy společně s již dříve předloženými důkazy prokazují autorství loga „PRIM“ Mgr. J. R., nikoliv pana J. Ž.

27. V replice ze dne 10. 4. 2018 žalovaný k doplnění návrhů na dokazování (dvě odborná posouzení a návrh výslechu PhDr. L. S.) uvedl, že předložená odborná posouzení jsou svou povahou pouhá obecná dobrozdání, která se nemohou vyjadřovat k právním otázkám autorství, a zdůraznil, že tato otázka není ani předmětem tohoto řízení. Navíc jsou založena na neurčitých domněnkách a spekulacích, s dojmem neformálně a nepečlivě narychlo vypracovaného textu, který měl účelově zaplnit nedostatky důkazní povinnosti žaloby a ani neprokazují existenci dříve neznámých skutečností nebo nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Návrh výslechu PhDr. L. S. navrhl žalovaný zamítnout s odůvodněním, že z písemného podání nelze usoudit, že by předmětná výpověď prokázala něco relevantního pro projednávaný spor. Žalovaný pro úplnost dodal, že žalobkyně se snaží neodůvodněně protahovat řízení. Kromě jiného též zahájila občanskoprávní spor se žalovaným o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moc. Soud prvního stupně, jako i odvolací soud (Městský soud v Praze) žalobu v plném rozsahu zamítly, proti čemuž podala žalobkyně dovolání.

28. V podání ze dne 16. 4. 2018 se k návrhům žalobkyně na doplnění dokazování vyjádřila též osoba zúčastněná na řízení. Ve svém vyjádření podrobně polemizovala s každým z odborných posouzení MgA. M. P. a PhDr. M. L. S. zvlášť a uvedla k nim řadu výtek. Ke svému podání přiložila též Protokol o jednání před Krajským soudem v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2017, Fotografie prototypového výkresu vč. přiloženého kancelářského pravítka, znovu notářský zápis ze dne 18. 11. 2015, č. NZ 526/2015, a nově další notářský zápis z téhož dne č. NZ 527/2015.

29. V podání ze dne 24. 1. 2019 žalobkyně shrnula svá dosavadní tvrzení a uváděla obdobně jako v podané žalobě ve znění podání pozdějších.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

30. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Zástupkyně žalobkyně poukázala na řízení vedené u Krajského soudu v Hradci Králové a znalecký posudek Ing. K. Zástupce žalovaného zdůraznil, že nebyla splněna jedna ze dvou kumulativních podmínek ustanovení § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť nevyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení, a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, přičemž ten důkaz, který dle žalobkyně najevo vyšel, je neautentický. To potvrdil i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové. Zástupce osoby zúčastněné na řízení konstatoval, že zápis z porady, který byl důvodem podání návrhu na obnovu řízení, byl uplatněn i v dalších řízeních. K tomu poukázal na rozhodnutí EUIPO v prvním stupni a rozhodnutí jeho odvolacího senátu tohoto orgánu, k jehož vydání v mezidobí došlo, a uvedené rozhodnutí při ústním jednání soudu předložil. Poukázal na bod 69 tohoto rozhodnutí, kde je uvedeno, že zápis z porady je padělaný. Dále sdělil, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zamítl žalobu dědiců pana R. a žalobkyně jako vedlejšího účastníka právě při zohlednění této listiny.

31. Soud neprovedl důkazy navržené žalobkyní a osobou zúčastněnou na řízení, neboť je pro zákonnost posouzení žalobou napadeného rozhodnutí v intencích žalobních bodů považoval za nadbytečné.

32. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

33. Při posouzení soud vyšel z ustanovení § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, podle kterého se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

34. Podstatou sporu je posouzení, zda žalobkyní v žádosti uplatněný důvod pro obnovu řízení, jímž je důkaz „Zápis z porady o projednání požadavků závodu Nové Město nad Metují o přiznání podnikové samostatnosti ze dne 18. 12. 1968“ (dále jen „zápis z porady“), byl důvodem pro nařízení obnovy řízení ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, či nikoli.

35. Soud předně uvádí, že správní orgány obou stupňů vyšly z dostatečně zjištěného skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu), při jeho posouzení postupovaly v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, které na projednávanou věc dopadají, uplatňovaly svou pravomoc v souladu se zákonem, šetřily práva nabytá v dobré víře, dbaly, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu, vystupovaly vůči dotčeným osobám nestranně (§ 2, 3, 7 správního řádu) a neporušily ani další, žalobkyní namítaná ustanovení správního řádu (§ 51 - dokazování, § 100 - obnova řízení). Skutečnost, že Úřad a žalovaný vyhodnotili předložený důkaz – zápis z porady - v neprospěch žalobkyně, nemůže být důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí bez dalšího. Úřad a žalovaný nepochybili ani tím, že nevyhověli návrhu žalobkyně na provedení důkazů výslechem svědků. Jak soud totiž ověřil z obsahu spisového materiálu, žalobkyně v průběhu řízení před Úřadem ani v podaném rozkladu neuvedla skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé, z jakého důvodu má být důkaz výslechem svědků proveden. Soud tak sdílí stanovisko žalovaného, který odkázal na str. 10 prvostupňového rozhodnutí Úřadu, kde se vysvětluje, že svědectví navrhovaných svědků tak, jak bylo prezentováno v žádosti, není schopné osvětlit otázku údajného autorství Mgr. R. k logu „PRIM“. Ani soud z podané žaloby ve znění dalších podání neseznal, z jakého důvodu žalobkyně výslech daných svědků navrhovala, resp., jak by výslech navržených svědků mohl napomoci posouzení důvodnosti žádosti žalobkyně o obnovu řízení ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Tvrzení žalobkyně o procesních vadách žalobou napadeného rozhodnutí tak soud nepřisvědčil.

36. Také při věcném posouzení žádosti postupovaly oba správní orgány zcela v souladu se shora citovaným ustanovením § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu (písmeno b) se v dané věci neužije), kdy zohlednily, že je obnova řízení nástrojem k nápravě skutkových nesprávností, která při splnění taxativně vyjmenovaných podmínek narušuje existující právní moc rozhodnutí a obnovuje původní řízení ve věci samé. Rozlišily řízení o obnově dle § 100 a obnovené řízení dle § 102 správního řádu jako dvě samostatná řízení s rozdílným předmětem a výsledkem, přičemž předmětem rozhodování prvním z nich je, zda existují podmínky k povolení obnovy řízení. Podle výsledku posouzení se pak obnova povolí nebo je žádost o obnovu zamítnuta. V druhém řízení, které se koná pouze v případě, kdy jsou splněny podmínky pro jeho obnovu, se znovu meritorně rozhoduje o zásadních otázkách původního řízení (ve věci samé). Žalobkyně nesprávně správnímu orgánu vytýká, že se zabýval relevancí uplatněného důkazu – zápisu o poradě. Takový postup Úřadu ale dikce ustanovení § 100 odst. 1 výslovně ukládá slovy „a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování“. Znamená totiž, že kromě formálního kritéria pro povolení obnovy řízení, tj. že „vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými“, musí být splněno i kritérium materiální, a sice že „nové“ skutečnosti nebo důkazy mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, která byla předmětem původního rozhodnutí. Nikoli každá dříve neznámá skutečnost nebo důkaz existující v době původního řízení, které později vyjde najevo, znamená povolení obnovy řízení bez dalšího. Bez takového hodnocení nově předestřeného důkazu by nebylo možné posoudit, zda je to důkaz schopný změnit původní rozhodnutí a tedy dospět k zákonnému posouzení, zda má být obnova původního řízení povolena či nikoli. Nejednalo se tedy o předčasné hodnocení věrohodnosti předloženého důkazu, jak žalobkyně tvrdí, ale posouzení, zda je takový důkaz právně relevantní a zda přináší možnost jiného řešení otázky, jež byla v původním řízení řešena. Z uvedených důvodů se správní orgány ani nedopustily směšování dvou fází řízení o obnově.

37. Podle stanoviska soudu Úřad a žalovaný ale právem došli k závěru, že první podmínka ustanovení § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu (vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit) nebyla splněna. Je tomu tak proto, že žalobkyně měla a mohla důkaz předložit již do původního řízení, neboť v něm ještě před vydáním pravomocného rozhodnutí ÚPV ve věci samé informovala, že pátrá v různých archivech, a to i v soukromých. Úřad k tomu logicky argumentoval (a žalovaný jeho závěry aproboval), že se měla žalobkyně zaměřit na archivy, v němž by se daly s velkou jistotou očekávat historické dokumenty, týkající se podniku CHRONOTECHNA, národní podnik Šternberk nebo ELTON Nové Město nad Metují, primárně tedy na Zemský archiv v Opavě. Soud ve shodě se žalovaným dodává, že žalobkyně v žádosti o obnovu řízení v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu ani k podané žalobě nedoložila (např. badatelskými listy z navštívených archivů, které by byly datovány) v jakých archivech a kdy pátrala. Jedná se tak o nenaplnění dané podmínky ustanovení § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, jak potvrzuje i judikatura správních soudů (rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2011 č. j. 8 As 18/2010-113), podle které pojem „dříve neznámá skutečnost“ ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu nelze chápat subjektivně, tj. jako skutečnost neznámou tomu, kdo obnovu řízení navrhuje, ale v objektivním smyslu jako skutečnost, kterou účastník správního řízení znát nemohl a nemohl ji v původním řízení uplatnit.

38. K tomu je třeba zdůraznit, že tato skutečnost byla jen jedním z důvodů, která vedla Úřad (a žalovaného, který prvostupňové rozhodnutí potvrdil) k zamítnutí žádosti o obnovu řízení. Úřad a žalovaný totiž v souladu se zákonem posoudili i druhou podmínku ustanovení § 100 odst. 1 písm. a), že se „provedené důkazy ukázaly i nepravdivými“. Soud správním orgánům na tomto místě opětovně přisvědčuje, že byla autentičnost/nevěrohodnost listiny - zápisu z porady - zpochybněna. Pokud žalobkyně v této souvislosti tvrdila, že zápis z porady vyvrací tvrzení osoby zúčastněné na řízení o údajném autorovi loga PRIM panu J. Ž., jakož i další důkazy OZŘ předložené v řízení ve věci samé, soud její tvrzení odmítá, neboť takové tvrzení není předmětem řízení o obnově podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, ale bylo by jím až v případném obnoveném řízení podle § 102 téhož zákona. S ohledem na skutkový stav je rovněž opodstatněné doplnění argumentace Úřadu žalovaným v žalobou napadeném rozhodnutí (str. 15), že z předložené listiny ani nevyplývá, o jaké konkrétní ztvárnění loga „PRIM“ se jedná, resp. zda jde o podobu shodnou s předmětnou ochrannou známkou, a vzhledem k tomu, že existovalo několik grafických podob slova „PRIM“, nemá tvrzení žalobkyně, že důkaz prokazuje nadevší pochybnost autorství Mgr. R., podklad ve skutkových okolnostech.

39. Vlastní posouzení listiny – opisu zápisu z porady - provedl správní orgán I. stupně zevrubně (str. 8-10 rozhodnutí Úřadu), kdy zejména uvedl, že v prvé řadě není listina podepsána statutárním orgánem (ředitelem) ani jedné ze zúčastněných stran, tj. (podniku CHRONOTECHNA, Šternberk“ a „závodu Nové Město nad Metují“ ačkoli jsou ve spodní části dokumentu uvedena jejich jména a funkce, kdy vedle jmen ředitelů podniků/závodu je pouze připojena zkratka „v.r.“. I když vzal Úřad v úvahu, že předložená listina nemá být originálem zápisu z porady, nýbrž jeho opisem, konstatoval, že nenaplňuje ani formální znaky kladené na tento typ dokumentu v době jeho údajného pořízení, tj. v roce 1968, kdy v té době neexistovaly fotokopírovací přístroje, proto se kopie právně relevantních listin pořizovaly prostým manuálním opisem obsahu na psacím stroji. Skutečnost, že originální listina obsahuje podpisy byla na opisu vyjádřena zástupnou zkratkou „v.r.“ (vlastní rukou) připojenou za strojem psaná jména podepsaných osob. Tak je to uvedeno na předloženém zápisu z porady. Právní relevanci však takovému dokumentu obstarávala až doložka správnosti ve formě „za správnost opisu“, kterou připojovala opisovatelka a textu spolu se svým podpisem a s datem pořízení opisu ve spodní části dokumentu. Tuto doložku správnosti opisu však dokument přiložený k žádosti o obnovu řízení postrádá. Bez podpisu zúčastněných stran nebo bez doložky správnosti opisu tak nelze předloženému dokumentu přiznat právní relevanci.

40. Uvedenou argumentaci Úřadu stran způsobu podepisování a vadám opisu vůbec žalovaný korigoval k rozkladové námitce žalobkyně na str. 8 a 9 svého rozhodnutí. Nadále ale podpořil a převzal stanovisko Úřadu, podle nějž text dokumentu nezachycuje aktuální okolnosti doby, v níž byl vyhotoven, neboť se zde označuje Výtvarná rada Ministerstva průmyslu a obchodu, ačkoli k datu, kdy měl být zápis z porady pořízen, tj. k 18. 12. 1968, takový ústřední orgán toho názvu neexistoval. Dokument předložený žalobkyní jako zásadní pro nařízení obnovy řízení tak nenese formální znaky autentičnosti a z hlediska svého obsahu se jeví jako vysoce nevěrohodný. Jeho vypovídací hodnota je nulová a nelze ji považovat za „dříve neznámý důkaz ku prospěchu žadatele“ ani za „důkaz nepravdivosti dříve provedených důkazů“ ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, pročež nemůže odůvodňovat obnovu řízení o návrhu na prohlášení dané ochranné známky za neplatnou. K tomu žalovaný právem odmítl námitku žalobkyně o opomenutí Úřadu, že se jednalo o listinu z archivu, který vykonává státní správu, neboť presumpci správnosti požívají pouze veřejné listiny, předkládaný zápis z porady je však listinou soukromou, byť v takovém archivu založenou. Proto na ni bez dalšího nelze hledět jako na věrohodnou. Zdůraznil, že Úřad ke svým závěrům poukázal na konkrétní ustanovení dobových právních předpisů, oprávněnost jejich užití přitom žalobkyně nevyvrátila.

41. Žalovaný k tomu dále z obsahu spisového materiálu (pol. 94) zjistil, že je zde založena Delimitační dohoda o majetkovém a finančním vypořádání poměrů v rámci organizační změny k 31. 12. 1968, uzavřená mezi E. R., podnikovým ředitelem národního podniku CHRONOTECHNA Šternberk a J. B., ředitelem závodu CHRONOTECHNA Nové Město nad Metují. Z Delimitační dohody vyplývá, že byla sepsána dne 9. 12. 1968 ve Šternberku, kdy E. R. ji podepsal dne 10. 10. 1968 a J. B. dne 13. 12. 1968, a je z ní tedy zřejmé, že se jedná o dokument, který byl vyhotoven ve stejné době, přičemž v textu dokumentu (např. v závěrečné části) je používána zkratka MTP, která se v té době používala pro označení Ministerstva těžkého průmyslu. K tomu žalovaný považoval za nutné uvést, že delimitační dohoda byla podepsána stejnými osobami jako předkládaná žalobkyní - zápis z porady, přičemž Delimitační dohoda byla podepsána o několik dnů dříve. Z toho považoval za potvrzený závěr Úřadu o nevěrohodnosti listiny, předložené žalobkyní pro obnovu řízení, když údajně tytéž osoby měly o několik dnů později v roce 1968 sepsat zápis z porady s nesprávným označením ministerstva, který se začal používat až v roce 1992. Vzhledem k tomu, že žalobkyně své tvrzení o tom, že nesprávné označení ministerstva může být hovorovým výrazem, nepodložila žádným podkladem vypovídajícím o takové dobové zvyklosti, považoval takové vysvětlení za nepodloženou spekulaci a pochyboval, že by jako hovorový výraz byl užit právě skutečný název ministerstva vzniklého však až o 24 let později.

42. Dále žalovaný poukázal na další dobový dokument z obsahu spisového materiálu (pol. 9. 4. 2014), a sice dopis ze dne 10. 12. 1968, adresovaný Ministerstvu těžkého průmyslu, který se týká přejmenování závodu Chronotechna na ELTON národní podnik a který je podepsán opět J. B., kdy i v tomto dokumentu je užito správné označení tehdy existujícího ministerstva.

43. Na to žalovaný uzavřel, že vyhodnocení zápisu z porady s chybným označením ústředního orgánu státní správy jako „neautentického“ a „nevěrohodného“ považuje za zcela přiléhavé a odpovídající účelu obnovy řízení, jímž je posoudit, zda předložený doklad může odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.

44. Soud k tomu pro stručnost v podrobnostech odkazuje na rozhodnutí Úřadu a žalovaného, které podle ustálené judikatury správních soudů tvoří jeden celek, a má za to, že obou správních orgánů jsou logickým a přesvědčivým stanoviskem k posouzení důvodnosti žádosti žalobkyně o obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, jejich argumentaci považuje za výstižnou a jejich hodnocení skutkového stavu za souladné se zákonem.

45. Soud pro úplnost uvádí, že se nemohl zabývat zjištěními, která vyšla najevo po skutkovém a právním stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí s ohledem na zásadu vyjádřenou v ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s. Nepřihlížel tak k závěrům, které následně učinil ohledně hodnověrnosti důkazu zápisu z porady, ať již nepravomocně Krajský soud v Hradci Králové ve věci sp. zn. 16 C 14/2016 na základě znaleckého posudku Ing. P. K. ve věci týkající se pravosti této listiny (rozsudek vyhlášen 17. 1. 2019), nebo EUIPO, jehož orgány dospěly k závěru o neautentičnosti zápisu z porady (rozhodnutí úřadu EUIPO týkající se ochranné známky společenství č. 3531662 ze dne 7. 4. 2017 a odvolacího senátu téhož orgánu ze dne 7. 9. 2018 ve věci R1159/2017/4), či stejný senát Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 15. 6. 2018, čj. 9 A 374/2014-314, který je napaden kasační stížností u NSS.

46. Na základě shora uvedených skutečností soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

47. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, žalovanému správnímu orgánu, který měl úspěch, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

48. Výrok o nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení je odůvodněn v ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť osobě zúčastněné na řízení soud ničeho neuložil, proto jí právo na náhradu nákladů řízení ani nepřiznal.

Poučení