9 A 119/2022– 143

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové ve věci žalobce: Bytové družstvo Vyšehradská 27/423, IČO: 61463051 sídlem Vyšehradská 423/27, 128 00 Praha 2 zastoupený advokátem prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc. sídlem Revoluční 1546/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 00 Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: AnziCo, a.s., IČO: 21215855 sídlem Jeremenkova 1021/70, 147 00 Praha 4 zastoupená advokátkou Mgr. Boženou Rochfalušiovou sídlem Revoluční 764/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 17. 10. 2022, č. j. MHMP 1655145/2022, sp. zn. S–MHMP 554140/2022/STR, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou podanou dne 22. 12. 2022 u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního řádu (dále jen „žalovaný“) ze dne 17. 10. 2022, č. j. MHMP 1655145/2022, sp. zn. S–MHMP 554140/2022/STR (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 2, odboru výstavby (dále jen „stavební úřad“ nebo „prvostupňový správní orgán“) ze dne 24. 1. 2022, č. j. MCP2/013076/2022/OV–OUZR/Nov, sp. zn. OV/528927/2021/Nova, označené jako dodatečné povolení stavby (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané k žádosti společnosti KARKULÍN s.r.o., IČO: 27214273, sídlem Korunní 1143/84, 101 00 Praha 10 (dále jen „stavebník“) a týkající se nemovitostí v jeho vlastnictví, a to pozemku st. p. 1333 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je obytný dům č. p. 1269, pozemku parc. č. 1334 (ostatní plocha) a pozemku parc. č. 1335 (zastavěná plocha a nádvoří) v katastrálním území Nové Město (dále jen „předmětné nemovitosti“).

2. Prvostupňový správní orgán jako stavební úřad příslušný podle § 13 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), jako vodoprávní úřad příslušný podle § 106 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“) a jako speciální stavební úřad příslušný podle § 15 odst. 4 vodního zákona a § 15 odst. 1 stavebního zákona ve společném řízení: – Výrokem I. prvostupňového rozhodnutí vydal podle § 129 odst. 3, § 79 a § 118 stavebního zákona a §18c vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu (dále jen „vyhláška č. 503/2006“) dodatečné povolení změny stavby, a to: dokončené části stavby provedené v rozporu s dokumentací ověřenou při vydání stavebního povolení ze dne 19. 12. 2017 pod č. j. výst. OV/119824/Ing. Cad (dále jen „stavební povolení“): bod I.: stavební úpravy domu č. p. 1269 v souvislosti s nástavbou fasády dvorního a uličního křídla, vestavbou bytů v 5. NP, zvětšením šířky průjezdu osazením klimatizační jednotky, úpravou dispozice 1. – 4.NP a přestropením světlíků při hranici s pozemkem parc. č. 1336 k. ú. Nové Město, Vyšehradská 29, Praha 2 (dále jen „dokončená stavba“) a nedokončené části stavby: bod II.: stavební úpravy domu č. p. 1269 v souvislosti se změnou velikosti a tvaru dvorní přístavby (podsklepená přístavba domu č. p. 1269 s 5 nadzemními podlažími, od 2. NP výše půdorysně redukována oproti 1. NP, přístavba na hranici s pozemkem parc. č. 1336 a 1342 k. ú. Nové Město směrem na severozápad ve tvaru kruhové výseče osazená lodžiemi a 1. NP a 1. PP garáže s autovýtahem) a bod III.: retenční nádrž pro dešťovou vodu včetně povolení nakládání s povrchovými vodami, Vyšehradská 29, Praha 2 (dále jen „přístavba“ nebo „nedokončená stavba“). – Výrokem II. prvostupňového rozhodnutí stanovil podmínky pro změnu umístění nedokončené stavby. – Výrokem III. prvostupňového rozhodnutí vydal podle § 115 stavebního zákona a podle § 15 vodního zákona a § 18c vyhlášky č. 503/2006 stavební povolení ke stavbě vodního díla „retenční nádrž pro dešťovou vodu, Praha 2, Vyšehradská 29“ na pozemku st. p. 1333 v katastrálním území Nové Město (dále jen „retenční nádrž“). – Výrokem IV. prvostupňového rozhodnutí vydal podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 5 vodního zákona v návaznosti na § 15 odst. 1 vodního zákona povolení k nakládání s povrchovými vodami, a to k jinému nakládání s nimi – k jejich zadržování a následnému odvádění do kanalizace za pomoci stavby vodního díla retenční nádrže (retenční nádrž pro odvodnění dešťových vod ze střechy „bytového domu na pozemcích parc. č. 1333, 1334 a 1335 v k. ú. Nové Město“) na pozemku parc. č. 1333 v k. ú. Nové Město (dále jen „povolení k nakládání s vodami“). – Výrokem V. stanovil další podmínky pro dokončení celé stavby.

3. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 1336 v k. ú. Nové Město, jehož součástí je obytný dům č. p. 423 (dále jen „dům žalobce“). Severní hranice žalobcova pozemku parc. č. 1336 přímo sousedí s předmětnými nemovitostmi, k nimž se mj. vztahuje stavební povolení a prvostupňové i napadené rozhodnutí (viz schéma níže). [OBRÁZEK] II. Napadené rozhodnutí 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 3. 2. 2022 včasné odvolání (dále jen „odvolání“).

5. První odvolací námitkou žalobce namítal, že nelze spojit řízení o dodatečném povolení stavebních úprav stávajícího domu s plánovanou novostavbou dvorního objektu, která je svým rozsahem neúměrná k provedeným stavebním úpravám stávajícího domu č. p. 1269 a nachází se i na odlišných pozemcích než stávající objekt, na kterém byly nepovolené stavební úpravy provedeny. Novostavba z větší části přesahuje i původně povolenou přístavbu na hranici s pozemkem parc. č. 1336, navíc povolená přístavba do úrovně 2.NP nebyla doposud zahájena, proto se nemůže jednat o dodatečné stavební povolení této novostavby. Původně bylo dané řízení na novostavbu řešeno samostatnými řízeními, a to i na základě žádosti stavebníka. V posledním řízení stavební úřad tyto žádosti, resp. řízení sloučil. Dodatečné povolení stavby se má týkat pouze nepovolených staveb, nikoliv zastavění dvorních pozemků pětipodlažní novostavbou. Sám stavební úřad rozděluje stavbu na dokončenou a nedokončenou část, přičemž nedokončená část není nijak stavebně závislá na dokončené stavbě, proto není důvod nedokončenou část stavby řešit dodatečným povolením, ale samostatným územním a stavebním řízením. Samostatným řízením (spojeným s novostavbou či samostatně) měla být dle žalobce řešena i retenční nádrž pro dešťovou vodu včetně povolení nakládání s povrchovými vodami.

6. Ve druhé odvolací námitce žalobce uvedl, že zastavění dvorního prostoru není v takovém rozsahu v daném místě obvyklé, neodpovídá charakteru území ani nevyplývá ze způsobu parcelace. Rozsáhlý blok domů v daném místě je tvořen charakteristickou zástavbou domů s volnými vnitrobloky, které jsou zastavěny do maximální výšky 1. NP. Navržený objem záměru odporuje stávající urbanistické struktuře vnitrobloku.

7. Ve třetí odvolací námitce žalobce konstatoval, že dle koordinačního situačního výkresu označeného C.3 přesahuje hranice řešeného území i na pozemek žalobce.

8. Žalobce dále ve čtvrté odvolací námitce upozornil, že dosud nebyla odstraněna ani nemovitá kulturní památka (věž) určená k demolici, a přesto bylo vydáno povolení novostavby i na pozemku parc. č. 1335, na kterém věž stojí.

9. Pátou odvolací námitkou žalobce nesouhlasil, že by jižní fasáda přístavby na hranici pozemku žalobce byla tvořena slepou štítovou stěnou, nýbrž nacházejí se na ní dle žalobce terasa a balkony. Účelové umístění skleněné stěny na podstatě věci nic nemění, když skleněnou stěnu nelze považovat za plnou stěnu. Balkony a terasy jsou stavebním otvorem, který nemůže být umístěn na hranici pozemku ani v případě, že jedna jeho stěna bude tvořena skleněnou příčkou. Souhrnné zprávy i prvostupňové rozhodnutí zmiňují pouze skutečnost, že ve štítové stěně nejsou okna, nikoliv, že v ní nejsou stavební otvory [podmínka nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (dále jen „PSP“), týkající se umisťování staveb na hranici pozemků]. Dále žalobce uvedl, že okna ústící na tyto balkony jsou umístěny méně než 1 metr od hranice žalobcova pozemku a že novostavbou by došlo ke znemožnění případného stavebního rozvoje nemovitosti žalobce z důvodu zhoršení osvětlení obytných místností na novostavbě. Žalobce rovněž namítal, že v důsledku předsazení balkonů na hranici pozemků dojde k obtěžování imisemi (světly a pachy), kterým nezabrání ani účelově navržené skleněné zábrany na jedné straně balkonů.

10. V šesté odvolací námitce žalobce uvedl, že přístavbou dvorní části stavby dojde ke zrušení provětrávání dvora domu žalobce bez jakékoliv náhrady, což povede ke zhoršení užívání obytných a pobytových místností.

11. Sedmou odvolací námitkou žalobce namítal, že vybudováním otevřeného atria s pavlačí dojde ke ztížení podmínek bydlení v domě žalobce, jehož obytné a pobytové místnosti jsou situovány do předmětného vnitrobloku. Plánovaná stavba bude dle názoru žalobce využita pro pronajímání, a to i pro krátkodobé ubytování, kde je nemožné, aby vlastník domu omezil hluk (užívání pavlačí jako balkonů či hlučné stěhování krátkodobě ubytovaných), především v nočních hodinách.

12. Žalobce v osmé odvolací námitce konstatoval, že okno obytné místnosti domu žalobce v severní štítové stěně nebude převyšovat plánovanou dvorní nástavbu, tudíž toto okno obytné místnosti bude téměř překryto novostavbou.

13. V deváté odvolací námitce žalobce uvedl, že komín plynové kotelny je umístěn pod úrovní uličního křídla domu žalobce, a proto zplodiny z tohoto komínu jdou při určitém směru větru do oken obytných místností domu žalobce. Komín plynové kotelny není v souladu s normou ČSN 73 4201.

14. Desátá odvolací námitka se vztahovala ke klimatizační jednotce, která je osazena na střeše v blízkosti štítové stěny domu žalobce, za níž se nacházejí obytné místnosti – ložnice bytů, a zároveň pod oknem obytné místnosti bytu v 7. NP domu žalobce, což je z hlediska hlukové zátěže nepřijatelné.

15. Jedenáctou odvolací námitkou žalobce brojil proti rovnému provedení střechy se zábradlím, které je v rozporu se závazným stanoviskem odboru památkové péče (dále jen „OPP“) Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „MHMP“) a v rozporu s požárně–bezpečnostními předpisy. Nejsou vyřešeny požárně–bezpečnostní odstupové vzdálenosti ani není vyřešen případný přenos požáru z jednoho objektu na druhý vlivem tepelného sálání nebo odpadem hořících částí.

16. Dvanáctou odvolací námitkou žalobce požadoval vyřešení hlukové zátěže ze stavební činnosti v době provádění stavebních prací. Dům žalobce je železobetonovou konstrukcí, které velmi dobře přenáší zvuky (hluk) i vibrace, proto je nezbytné vyřešit hlukovou zátěž ze stavební činnosti tak, aby nedošlo k nemožnosti řádného užívání daného dvorního traktu. Pokud nebude hluk ze stavební činnosti omezen, bude to znamenat, že nájemci komerčně pronajímaného dvorního traktu (komerčně pronajatý je celý dvorní trakt, vyjma bytu v 6. NP) s žalobcem ukončí nájem, což ohrozí hospodaření žalobce. Pronájem dvorního traktu je hlavním příjmem žalobce a bez tohoto přijmu nebude moci splnit nasmlouvané závazky a ohrozí to celou jeho existenci.

17. Ve třinácté odvolací námitce žalobce poukazoval na to, že v projektové dokumentaci není detailně vyřešeno založení obvodové stěny stavby na hranici pozemku žalobce. Výkopové práce přitom mohou negativně ovlivnit založení domu žalobce.

18. K první odvolací námitce žalovaný předně uvedl, že dne 1. 10. 2021 byla stavebnímu úřadu doručena žádost stavebníka o dodatečné povolení stavby – dokončené a nedokončené části – a dne 27. 10. 2021 pak žádost o stavební povolení vodního díla včetně povolení nakládání s povrchovými vodami. Stavební úřad postupoval podle § 140 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a protože neshledal důvody, pro které by řízení měla být vedena odděleně, a rovněž vzhledem k zásadě hospodárnosti správního řízení obě řízení spojil. Stavební úřad neshledal ani důvody, proč by měl vést odděleně řízení o dokončené části stavby a řízení o nedokončené části stavby (přístavba). Žalovaný uvedl, že obě žádosti spolu věcně souvisejí – dokončená i nedokončená část má společný vjezd do dvora do garážových stání, dokončená část, část plánované přístavby a retenční nádrž leží na stejném pozemku st. p. 1333 a mají společné adresní místo. Účastníci spojeného řízení jsou vymezeni v rozhodnutí tak, jako kdyby řízení probíhala samostatně – což je vše v souladu s § 140 odst. 6 správního řádu.

19. Ke druhé odvolací námitce žalovaný poznamenal, že vnitroblok je definován jako prostor, který je obklopen (ohraničen) blokem obytných a jiných domů. Při vymezování znaků vnitrobloku se nezkoumají vztahy vlastnické, ale právě jen prostor obklopený stavbami, které způsobují jeho uzavřenost (urbanistické hledisko). Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že navržená nedokončená část přístavby směrem do vnitrobloku, který je v současné době zastavěn mnoha stavbami, má regulovanou výšku 15,30 m a je tedy nižší než převážná většina staveb po obvodu stavebního bloku, které vnitroblok vytvářejí, i nižší, než stavby uvnitř vnitrobloku. Nelze tedy přisvědčit žalobci, že by navržená přístavba bytového domu odporovala stávající urbanistické struktuře vnitrobloku, převýšila stávající zástavbu a svým rozsahem převýšila míru využití dané lokality, resp. způsobila zánik vnitroblokového prostoru.

20. Ke třetí odvolací námitce žalovaný uvedl, že dle půdorysu jednotlivých podlaží upravovaného stávajícího bytového domu je vnější hrana obvodové stěny na společné hranici s pozemkem parc. č. 1336 beze změny a stavební úpravy ji nijak nemění a nenarušují. Projednávaný záměr nebude nijak zasahovat na žádné sousední pozemky, na výkresech podlaží je patrný rozsah stavby toliko na pozemcích ve vlastnictví stavebníka. Zákres hranice řešeného území v koordinační situaci červenou čerchovanou čarou není veden přesně po hranici dotčených pozemků, jedná se pouze o grafické vymezení.

21. Ke čtvrté odvolací námitce žalovaný uvedl, že převážná část objektu na pozemku parc. č. 1335 bude odstraněna před započetím realizace záměru; štítová stěna stávajícího čtyřpodlažního objektu bude zachována.

22. K páté odvolací námitce žalovaný poznamenal, že balkony a terasy nejsou stavebním otvorem, neboť se jedná o venkovní prostory. Stěna na jižní hraně balkonů na hranici pozemků je navržena z betonu s prosklenými neprůhlednými částmi k zamezení pohledů z balkonů do stávajících oken domu žalobce. Dále žalovaný uvedl, že záměr na hranici pozemků neznemožňuje případný stavební rozvoj na pozemku žalobce, neboť ve stěnách záměru umístěných na společné hranici se sousedními pozemky, mj. s pozemkem žalobce, nejsou žádné stavební otvory a ve stěně orientované směrem k těmto pozemkům (směrem na jih) nejsou okna do obytných místností, jsou zde pouze vstupy do bytů z pavlače a okna do koupelen. K imisím světlem žalovaný poznamenal, že světlo je součástí tzv. měkkých limitů ve stavebních předpisech. Lze předpokládat, že neprůhledné zasklení bočních stěn balkonů světlo ztlumí samo o sobě dostatečně. Krajní okna výplně otvorů v obvodové stěně záměru směřující na balkony jsou pevná a mají zasklení z požárního skla, takže požárně nebezpečný prostor zde nezasahuje na sousední pozemky.

23. K šesté odvolací námitce žalovaný uvedl, že na provětrávání venkovních prostor v běžné zástavbě nejsou kladeny žádné nároky vyžadované hygienickým předpisem či normou.

24. Sedmou odvolací námitku žalovaný shledal rovněž nedůvodnou, protože záměr je bytovým domem s bytovými jednotkami od 1+kk po 3+kk určenými pro trvalé bydlení a nelze předjímat jejich využívání pro krátkodobé pronájmy.

25. K osmé odvolací námitce žalovaný konstatoval, že výšková úroveň parapetu stávajícího okna místnosti v 5. NP v domě žalobce směřující do světlíku je dle dokumentace +15,40 m. Hřeben navržené střechy nedokončené části stavby přiléhající ke štítové stěně je o 100 mm níže a nebude v kolizi s tímto stávajícím oknem.

26. K deváté odvolací námitce žalovaný uvedl, že pro vytápění a ohřev vody byly instalovány dva kondenzační kotle typu C pro spalování zemního plynu s uzavřenou spalinovou cestou od uzavřeného plynového spotřebiče, komín je přetlakový s nuceným přívodem vzduchu pro spalování, do stávajícího zděného komínového tělesa byla vložena nová vduchospalinová sestava z koncentrického potrubí pro přívod vzduchu a odvod spalin. Požadavky na provedení komínů včetně výšky stanoví vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb., resp. touto vyhláškou určené závazné technické normy, zejm. ČSN EN 15287–2. Dle těchto norem je pro přetlakové komíny nutné dodržet výšku nad střechou o sklonu menším než 20° (sklon střechy je v daném případě 18°) min. 500 mm a vliv okolních budov blíže než 15 m se neuvažuje.

27. K desáté odvolací námitce žalovaný uvedl, že dle souhrnné technické zprávy budou realizovány vnitřní rozvody (příprava pro budoucí zprovoznění) a venkovní jednotka nebude osazena – bude předmětem samostatného řízení. Klimatizační jednotka na střeše byla odpojena a stavebník stavební úřad informoval, že při opětovném zahájení stavby bude po instalaci lešení odstraněna.

28. Žalovaný k jedenácté odvolací námitce konstatoval, že žádná část střechy 5. NP nedokončené části bytového domu nebude sloužit jako terasa, žádné zábradlí na střeše 5. NP se ve výkresech nenachází.

29. Ke dvanácté odvolací námitce žalovaný uvedl, že příspěvek hluku, který bude navýšen vlivem obslužné dopravy, je zanedbatelný. Rovněž v rámci stavební činnosti by při dodržení navrhovaných opatření neměly být v chráněných prostorech staveb překročeny hygienické limity hluku.

30. Ke třinácté odvolací námitce žalovaný upozornil, že součástí předložené dokumentace je ve složce D.1.2 část „Zajištění stavební jámy“, v níž je v technické zprávě podrobně popsán způsob zajištění stavební jámy včetně statického výpočtu a výkresů půdorysu i řezů se zakreslením sousedních objektů. Jedná se o dočasné zajištění stavební jámy pomocí mikrozáporového pažení a pažení ze sloupků tryskové injektáže vyztužené ocelovými trubkami.

31. Závěrem napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že v průběhu odvolacího řízení bylo do spisu doplněno „Závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 28. 6. 2022 č.j. MZDR 14596/2022, kterým bylo potvrzeno souhlasného závazné stanovisko Hygienické stanice hl. m. Prahy ze dne 6.6.2019 č.j. HSHMP 25644/2019; Závazné stanovisko Ministerstva kultury ze dne 19.8.2022 sp. zn. MK–S 3794/2022 OPP, kterým bylo potvrzeno souhlasné závazné stanovisko závazné stanovisko odboru památkové páče, oddělení státní správy památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy č.j. MHMP 141551/2021, sp. zn. S–MHMP 1073324/2021 ze dne 14.9.2021; a Upřesnění projektové dokumentace – Půdorys 1. NP (dvorní část) v.č. 1.02 revize 09/2022, ve kterém je zrušen otvor navržený na hranici pozemků 1333 a 1336 k. ú. Nové Město, neboť je v rozporu s ustanovením § 29 odst. 4 PSP, a úprava Souhrnné technické zprávy v části B.2.2 týkající se výškové návaznosti římsy přístavby BD – dvorní část, na původní římsu stávajícího BD“, ke kterým se žalobce rovněž vyjádřil. Žalovaný upozornil, že vyjádření žalobce bylo podáno po lhůtě, přesto je stručně vypořádal a shledal je nedůvodné.

32. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 29. 10. 2022.

III. Žaloba

33. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, neboť byl přesvědčen, že zasahuje do práv žalobce jakožto vlastníka sousedního pozemku a stavby na něm a je nezákonné.

34. První žalobní námitkou žalobce poukazoval na to, že prvostupňovým rozhodnutím bylo vydáno dodatečné povolení změny stavby, které se týká jak již dokončené změny stavby, tak i nedokončené změny stavby. V této souvislosti namítal, že již dokončená část stavby je technicky zcela oddělitelná od nedokončené části, která spočívá ve změně velikosti a tvaru dvorní přístavby (výrok I, bod II) a vybudování retenční nádrže pro dešťovou vodu (výrok I, bod III). Rozhodování jak o dodatečném povolení již dokončených částí stavby, tak i o povolení dosud stavebně nezahájených částí (nedokončená část) ve spojeném řízení o dodatečném povolení je dle žalobce nepřípustné. Vydáním dodatečného povolení lze dle § 129 odst. 1 písm. b) a odst. 3 stavebního zákona povolit stavbu prováděnou nebo provedenou bez rozhodnutí, opatření či jiného úkonu vyžadovaného stavebním úřadem. Dokončené stavební úpravy nelze spojit se stavebními úpravy nedokončenými. Povolená přístavba je neúměrná k již dokončeným úpravám domu č. p. 1269, navíc se nachází na odlišných pozemcích než stavba, na které nepovolené úpravy již byly provedeny. Přístavba nebyla doposud zahájena, nejde tedy o stavbu prováděnou či provedenou ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, a tedy ani nemůže být předmětem dodatečného povolení. Řízení o odstranění stavby, zahájené oznámením ze dne 15. 9. 2021, č. j. MCP2/496276/2021/OV–OUZR/Nov, se vztahuje jen na dokončenou část (výrok I, bod I). Žalobce připustil, že oba záměry (nástavba a přístavba) spolu určitým způsobem věcně souvisí. Pokud by probíhalo řádné řízení o povolení stavby, bylo by možné uvažovat o spojení více probíhajících řízení do jednoho. V daném případě však bylo vedeno řízení o dodatečném povolení změny stavby, které se týkalo nejen stavby provedené bez povolení, ale i staveb, které nelze projednat v rámci řízení o dodatečném povolení stavby. Jestliže byla správnímu orgánu doručena žádost o dodatečné povolení stavby, jak dokončené, tak ještě i nezahájené části, měl podání posoudit podle skutečného obsahu. Podle žalobce je zřejmé, že nová nedokončená stavba o pěti nadzemních podlažích nemá se stavebními úpravami stávajícího objektu provedenými v rozporu se stavebním povolením z roku 2017 nic společného.

35. Žalobce dále nesouhlasil, že se prvostupňové rozhodnutí vztahuje i na retenční nádrž, která je vodním dílem a která s nepovolenou nástavbou domu č. p. 1269 souvisí jen velmi volně. Povolení vodního díla spadá dle žalobce do působnosti speciálního stavebního úřadu. V daném případě nebyla nijak navýšena zastavěná plocha a vsakovací poměry se tudíž nezměnily. Za daných podmínek nevyplývá z právních předpisů povinnost zřídit retenční nádrž, a tudíž není pro dokončenou část stavby nutné její zřízení. Žalobce dále namítal, že dle výroku I. bodu III prvostupňového rozhodnutí bylo na retenční nádrž vydáno dodatečné stavební povolení jakožto na nedokončenou část stavby, a současně dle výroku III. bylo vydáno stavební povolení ke stavbě retenční nádrže jako vodního díla, což dle žalobce naznačuje určitou vnitřní rozpornost rozhodnutí stavebního úřadu, když jedna stavba je týmž rozhodnutím povolena řádně i dodatečně.

36. Dle tvrzení žalobce uvedeného ve druhé žalobní námitce je umístění dvorní přístavby (nedokončená část stavby) na hranici pozemků p. č. 1336 a 1342 v rozporu s § 29 odst. 4 PSP, který uvádí, že je–li stavba umístěna na hranici pozemku, nesmí být ve stěně umísťované stavby orientované k sousednímu pozemku žádné stavební otvory. Žalobce vymezil, že s jeho odvolací námitkou téhož obsahu se žalovaný vypořádal tak, že balkony a terasy nejsou stavebním otvorem, neboť se jedná o venkovní prostory. Podél hranice pozemků mají být umístěny prosklené neprůhledné části. Dle názoru žalobce však podmínka stanovená PSP splněna není a odůvodnění, že balkony nejsou stavebními otvory, nemůže dle žalobce obstát. Skleněnou stěnu nelze považovat za skutečnou plnohodnotnou (zděnou) stěnu. Žalobce rovněž vyjádřil obavu, že provedením stavby na sousedním pozemku bude znemožněn další stavební rozvoj jeho nemovitosti, především případná přístavba na západní straně domu. Dále žalobce uvedl, že dle § 29 odst. 5 PSP tam, kde mezi sebou stavby tvoří volný prostor, musí být tento přístupný k provedení údržby, což není splněno, neboť se na pozemku žalobce při hranici s pozemkem stavebníka nachází střecha suterénních prostor s ateliérovými okny a údržba stěny na hraně pozemku je tak možná jen z pozemku žalobce, a to jen s velkými obtížemi. Záměr povolený dodatečným povolením stavby je dle žalobce rovněž v rozporu s § 28 PSP, podle kterého stavba musí být umístěna tak, aby měla dostatečný odstup od oken obytných místností stávajících okolních budov.

37. Žalobce ve třetí žalobní námitce uvedl, že z předsazených balkonů, jež se mají nacházet jen desítky centimetrů od oken obytných místností domu žalobce, hrozí imise hluku, světla, pachu a imise pohledem, čímž dojde k obtěžování uživatelů stavby ve vlastnictví žalobce a k narušení soukromí v míře nepřiměřené místním poměrům. Dle žalobce je řešení pomocí skleněné neprůhledné stěny nedostatečné. Vypořádání námitky žalovaným k otázce pronikání světla, kdy v napadeném rozhodnutí uvedl, že se „[a]ž po realizaci stavby se projeví, do jaké míry bude takové světlo obtěžovat obyvatele stávajících sousedních nemovitostí, […]“, považuje žalobce za nepřípustné, neboť tyto otázky mají být řešeny již ve stavebním řízení a nelze je nechávat na dobu, kdy bude stavba užívána.

38. Čtvrtou žalobní námitkou žalobce namítl, že zastavení dvorního prostoru v takovémto rozsahu, jako bylo povoleno dodatečným povolením stavby, není v daném místě obvyklé, neodpovídá charakteru území ani nevyplývá ze způsobu parcelace. Rozsáhlý dotčený blok domů v dané lokalitě je charakteristickou zástavbou domů s volnými vnitrobloky, které jsou zastavěny do výšky maximálně 1. NP. V prvostupňovém rozhodnutí stavební úřad uvedl, že: „navržený objekt dvorní traktu BD v rámci změny stavby před dokončením neodporuje zachování, dotvoření ani rehabilitaci stávající urbanistické struktury. Ta je v současné době tvořena blokovou zástavbou bytových domů o pěti až šesti nadzemních podlažích…“, což se dle žalobce týká domů uliční řady, nikoliv domů ve vnitrobloku. Není možné zastavět vnitrobloky stejně vysokou zástavbou jako uliční řady domů.

39. Pátou žalobní námitkou žalobce namítal, že dotčené orgány záměr, který je předmětem rozhodnutí, posuzovaly na základě neaktuální projektové dokumentace, neboť podkladem rozhodnutí bylo závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 28. 6. 2022 č. j. MZDE 14596/2022 (dále jen „stanovisko MZ“), kterým bylo potvrzeno souhlasné závazné stanovisko Hygienické stanice hl. m. Prahy ze dne 6. 6. 2019, č.j. HSHMP 25644/2019 (dále jen „stanovisko HSHMP“). Hygienická stanice hl. m. Prahy, jejíž závazné stanovisko bylo potvrzeno, však v roce 2019 nemohla posuzovat projektovou dokumentaci, která byla předmětem řízení o dodatečném povolení. Stanovisko HSHMP bylo vydáno pro účely řízení o změně územního rozhodnutí a změně stavby před dokončením, které však bylo usnesením stavebního úřadu ze dne 4. 8. 2021, č.j. OV/329880/2019/Nova zastaveno, neboť stavební úřad při kontrolní prohlídce zjistil, že změna stavby před dokončením již byla zahájena. Pro účely řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí, mělo být vydáno závazné stanovisko nové, posuzující aktuální projektovou dokumentaci, která je z července 2021.

40. Závěrem žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a přiznal žalobci náhradu nákladů soudního řízení.

41. Žalobce následně podal dne 23. 12. 2022 návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, který soud usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. 9A 119/2022 – 31 žalobě nepřiznal, neboť žalobce dostatečně netvrdil a vůbec nijak neosvědčil, že výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí by pro něj znamenaly zcela konkrétní nenahraditelnou a kvalifikovanou újmu.

IV. Vyjádření žalovaného

42. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 30. 1. 2023 k první žalobní námitce uvedl, že stavební úřad správně určil okruh účastníků řízení, kteří se tak mohli seznámit s obsahem správního spisu a s projektovou dokumentací a mohli tak uplatňovat své námitky. Žádný z účastníků řízení proto nebyl na svých právech nijak zkrácen. Ani žalobce neuvádí, jakým způsobem bylo tímto zasaženo do jeho práv jakožto vlastníka sousedního pozemku a domu. Svá práva v řízení mohl uplatňovat a podávat námitky proti povolované stavbě jako celku.

43. Ke druhé žalobní námitce žalovaný poukázal na skutečnost, že stavební otvor je otvorem ve stěnách, a to pro okenní čí dveřní výplně či pro funkci pouze větrací, tj. osazené uzavíratelnými či neuzavíratelnými žaluziemi či mřížkami. Naproti tomu balkon je předsazená konstrukce před obvodovou stěnu sestávající z podlahy a zábradlí a jedná se tedy o otevřený venkovní prostor. Zábradlí může být konstrukčně plné či otevřené, průhledné či neprůhledné, průsvitné či neprůsvitné. Doplnění boční stěny prosklenou neprůhlednou částí pro optické oddělení nelze tedy nazývat stavebním otvorem.

44. Žalovaný k omezení další výstavby žalobce uvedl, že případným stavebním rozvojem na pozemku žalobce by mohly být ovlivněny obytné místnosti v části budovy přiléhající k objektu žalobce s okny a balkony směrem na západ. Instalace boční stěny balkonů na hranici pozemku je z důvodu optické zábrany. Žalobce nemůže bránit výstavbě na sousedním pozemku, pokud je tato stavba v souladu s dotčenými právními předpisy.

45. Pro údržbu staveb na hranicích pozemků lze využít ustanovení soukromého práva. K poslední části druhé žalobní námitky žalovaný uvedl, že se záměr nachází na pozemku ležícím severně od sousedního pozemku žalobce, proto lze považovat požadavek na studii osvětlení a zastínění sousední nemovitosti za nadbytečný, stavební úřad v rozhodnutí posoudil záměr tak, že požadavky PSP jsou splněny.

46. Ke třetí žalobní námitce žalovaný konstatoval, že záměr má navrženy balkony a objekt žalobce využívá střechu nad 5. NP jako terasu k bytům v 6. NP – obě stavby tedy budou mít plochy s možností využití venkovního prostoru. Lze předpokládat, že projevy lidské činnosti v záměru budou obdobné, jako projevy lidské činnosti ve stávajícím objektu. Pokud stavba splňuje dotčené právní předpisy, lze předpokládat, že i imise budou v míře přiměřené místním poměrům.

47. Ke čtvrté žalobní námitce žalovaný nad rámec napadeného rozhodnutí doplnil, že přístavba bytového domu se nachází v městském vnitrobloku v prostoru staveb již existujících s různými vlastníky a tento prostor není měněn. Stavba nepřevyšuje výškovou hladinu převážné většiny staveb, které vnitroblok vytváření i staveb nacházejících se uvnitř vnitrobloku. Záměr umísťované části (dvorní přístavby) neodporuje charakteru zástavby, splňuje požadavky na výškovou regulaci a je možné ho umístit navrženým způsobem.

48. K páté žalobní námitce žalovaný upozornil, že k záměru bylo vydáno mimo stanovisko HSHMP i sdělení ze dne 26. 7. 2021, č. j. HSHMP 44678/2021, sp. zn. S–HSHMP 44678/2021 a sdělení–oprava zřejmé nesprávnosti ze dne 14. 1. 2022, č. j. HSHMP 02944/2022, sp. zn. S–HSHMP 44678/2021. V odvolání žalobce požadoval přezkum závazného stanoviska HSHMP. Všechny tři výše uvedené dokumenty vydané HSHMP k záměru byly zaslány s žádostí o změnu nebo potvrzení Ministerstvu zdravotnictví, které přezkoumávané závazné stanovisko v kontextu s následně vydanými sděleními k aktuální dokumentaci potvrdilo.

V. Další podání účastníků

49. V podání ze dne 22. 2. 2023 uplatnil žalobce právo reagovat na podané vyjádření žalovaného (dále jen „replika“). Nad rámec již uvedeného žalobce zdůraznil, že terasy a balkóny jsou považovány za stavební otvory, když se dle § 25 odst. 8 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501/2006“), vzájemné odstupy a vzdálenosti měří na nejkratší spojnici mezi vnějšími povrchy obvodových stěn, balkonů, lodžií, teras […]. Z této celostátní vyhlášky č. 501/2006 vychází PSP. Žalobce označil rovněž argumentaci terasami žalobce v 5. NP a 6. NP za neadekvátní. Tyto terasy se nacházejí nad budoucí plánovanou dvorní novostavbou, nad její střechou, nikoliv v blízkosti jakýchkoliv oken novostavby. Ohledně zástavby vnitrobloku žalobce uvedl, že stavební úřad a žalovaný se ve svých rozhodnutí odvolávali na stavby, které se však nacházejí v obvodu daného vnitrobloku, tj. na jeho uliční čáře K nevhodné zástavbě vnitrobloku se dle žalobce negativně vyjádřil i Národní památkový ústav, v závazném stanovisku odboru památkové péče MHMP ze dne 7. 8. 2019 pak i sama Městská část Praha 2.

50. V podání ze dne 8. 8. 2024 žalobce doplnil návrhy důkazů o Podnět k zastavení stavby z 26. 12. 2022 adresovaný Úřadu městské části Praha 2, Přípis Úřadu městské části Praha 2 ze dne 29. 5. 2023, č.j. MCP2/206979/2023/OVOUZR/Nov, o nově vydané Oznámení Úřadu městské části Praha 1 o zahájení společného řízení o změně stavby před dokončením ze dne 7. 6. 2024, č.j. MCP2/266958/2024/OV–OUZR/Nov, Námitky žalobce proti záměru změny stavby před dokončením a fotografii současného stavu, z níž podle žalobce vyplývá, že se na střeše stavby do dnešní doby nachází nepovolená klimatizační jednotka, která měla být dávno demontována. Dále žalobce upozornil na provádění stavby v rozporu s vydaným dodatečným povolením (tj. s napadeným rozhodnutím).

VI. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení

51. Podáním ze dne 24. 1. 2022 oznámil stavebník, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na probíhajícím řízení.

52. Ve vyjádření ze dne 20. 3. 2023 reagoval stavebník na podanou žalobu a na repliku žalobce. Stavebník k první žalobní námitce uvedl, že dodatečně povolit stavbu před jejím dokončením lze za podmínek § 118 odst. 1 stavebního zákona jak před zahájením stavby, tak v jejím v průběhu, což je daný případ, pokud jde o nedokončenou část stavby. Stavební úřad tak postupoval správně, pokud nejenže aplikoval § 118 stavebního zákona ve spojení s § 79 stavebního zákona na nedokončenou část stavby a § 129 odst. 2 a 3 stavebního zákona na dokončenou část stavby, ale pokud i procesně tyto věci postupem dle § 140 správního řádu spojil. Dále k části první žalobní námitky vztahující se k retenční nádrži stavebník uvedl, že žalobce nebyl účastníkem tohoto řízení, a proto jakékoliv jeho námitky v této souvislosti vznesené jsou neúčinné. Podle § 140 správního řádu totiž platí, že i když jsou řízení spojena, otázka, kdo je účastníkem, se ve společném řízení posuzuje tak, jako kdyby řízení probíhala samostatně.

53. Ke druhé skupině žalobních námitek stavebník upozornil, že část námitek žalobce je vztažena proti prvostupňovému rozhodnutí, nikoliv proti napadenému rozhodnutí, když tyto námitky v rozsahu, jak jsou formulovány ve správní žalobě, nebyly namítnuty v rámci odvolacího řízení a žalovaný se proto k nim nemohl vyjádřit. Tyto námitky tak nemohou být v rámci řízení o správní žalobě účinné, neboť ve vztahu k nim žalobce nevyčerpal všechny opravné prostředky. K námitce, že dvorní přístavba je umístěna na hranici pozemků parc. č. 1336 a 1342, což je dle žalobce v rozporu s § 29 PSP, má stavebník za to, že ani tato námitka nemůže být v probíhajícím řízení účinná z důvodu porušení koncentrační zásady, ale i z důvodu, že tyto námitky zjevně přesahují předmět vedeného řízení, kterým je rozhodování toliko o dodatečných změnách, které stavebník plánuje provést. O umístění stavebního záměru bylo totiž rozhodnuto již v roce 2017 v rámci řízení, jehož výsledkem bylo vydání stavebního povolení. Umístění samotné nepodsklepené přístavby se dvěma nadzemními podlažími na hranici pozemků parc. č. 1336 a 1342, tedy v místě, kde stála odstraňovaná přístavba, bylo povoleno stavebním povolením. Dodatečné změny se týkají toliko změny na podsklepenou přístavbu domu č.p. 1269 a záměr nadstavby dalších 3 nadzemních podlaží, avšak od 2. NP půdorysně redukované oproti 1. NP. Stavebník je rovněž přesvědčen, že stavební úřad správně vyhodnotil odstupy staveb a pravidla pro výstavbu při hranici pozemku, jakož i navrhované předsazené terasy dvorní přístavby.

54. Ke třetí žalobní námitce stavebník uvedl, že v rámci odvolání žalobce namítal toliko imisi hlukem ze stavební činnosti a imisi světlem z balkonů. Nově, v rozporu s koncentrační zásadou, žalobce rozšiřuje své žalobní body i o imise pachu a pohledu, avšak tyto nemohou být účinné. Pokud jde o namítané obtěžování světlem rozsvíceným na balkonech, je navržený způsob osvětlení v městském prostředí přiměřený, nevybočující ze standardních požadavků. Ani námitka obtěžování hlukem při provádění stavby nebyla v rámci odvolání úspěšná, když stanoviska Ministerstva zdravotnictví ani Hygienické stanice hl. m. Prahy nepotvrdila žádnou vyšší hladinu hluku, než je v daném místě obvyklé.

55. Ke čtvrté žalobní námitce stavebník uvedl, že námitku zastavení vnitrobloku v rozsahu, který není v daném místě obvyklý, žalobce opětovně vztahuje toliko k prvostupňovému rozhodnutí, nikoliv k napadenému rozhodnutí a nijak proto nereflektoval výsledky odvolacího řízení.

56. K páté žalobní námitce stavebník konstatoval, že nebyla vznesena žalobcem v rámci odvolání a z důvodu porušení koncentrační zásady je tak v rámci soudního řízení neúčinná. Pro úplnost stavebník dodal, že závazné stanovisko Hygienické stanice hl. m. Prahy bylo vydáno sice dne 6. 6. 2019, posléze však bylo aktualizováno, a to sdělením č. j. HSHMP 44678/2021, sp. zn. S–HSHMP 44678/2021 ze dne 26. 7. 2021 a sdělením – oprava zřejmé nesprávnosti č. j. HSHMP 02944/2022, sp. zn. S–HSHMP 44678/2021 ze dne 14. 1. 2022, přičemž Ministerstvo zdravotnictví přezkoumávalo všechna tato stanoviska a sdělení Hygienické stanice hl. m. Prahy.

57. K replice žalobce poté stavebník uvedl, že údajný nesouhlas odboru památkové péče ze dne 7. 8. 2019 k nevhodné zástavbě vnitrobloku, je zavádějící, neboť odbor památkové péči vydal souhlasné závazné stanovisko a provedení navrhovaných prací z hlediska státní památkové péče připustil. Vydané závazné stanovisko toliko podmínil zpracováním detailního řešení materiálového a barevného zpracování pláště stavby. Stavebník toto vydané stanovisko plně respektuje.

58. Stavebník a společnost AnziCo, a.s., IČO: 21215855 zaslali soudu dne 22. 8. 2024 obsahově shodná podání, kterými soudu oznámili, že dne 19. 2. 2024 byla mezi nimi uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl mimo jiné převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Z tohoto důvodu soud vyhověl návrhu stavebníka a společnosti AnziCo, a.s. a usnesením ze dne 27. 8. 2024, č. j. 9A 119/2022 – 129, rozhodl, že na místo původní osoby zúčastněné na řízení (stavebníka) vstupuje do řízení společnost AnziCo, a.s., s níž bude soud nadále jednat jako s novou osobou zúčastněnou na řízení (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“).

VII. Jednání před soudem

59. Při jednání konaném dne 25. 9. 2024 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích.

60. Zástupce žalobce zdůraznil podstatné body žaloby a důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Zopakoval, že v rámci napadeného rozhodnutí byla dodatečně povolena stavba, která nejenom byla zahájena a byla provedena v rozporu se stavebním zákonem nebo již vydaným rozhodnutím, ale došlo i k dodatečnému povolení stavby nebo změny stavby, která vůbec nebyla zahájena, nebylo o ní vedeno řízení o odstranění, které tedy nemohlo být přerušeno, ani nijak věcně nesouvisí s tím, o čem bylo vedeno zahájené řízení o odstranění stavby, což žalobce považuje za obcházení klasického povolovacího procesu. Zástupce žalobce dále zopakoval, že správní orgány se nevypořádaly řádně s otázkou umístění na hranici pozemků, kdy dle žalobce nejsou splněny podmínky pro to, aby byla stavba umístěna na samotnou hranu pozemku, neboť to není způsob běžný v dané lokalitě. Dalším problematickým bodem je dle zástupce žalobce nevyřešená otázka imisí, zejména z balkónů přístavby, které jsou umístěny v těsné blízkosti oken domu žalobce. V této souvislosti zástupce žalobce navrhl provedení důkazu fotografiemi současného stavu (očíslovány jako 1 až 7), které zároveň předložil. Zástupce žalobce dále opakovaně poukázal na otázku zastavení vnitrobloku, kdy žalobce má za to, že zejména s ohledem na velký objem a velký počet pater přístavby se jedná o způsob zástavby, který není pro místo typický a který narušuje urbanistický charakter dané lokality, neboť v dané lokalitě je běžné, že stavby ve vnitrobloku mají nanejvýše jedno nadzemní podlaží. Zástupce žalobce konečně zopakoval, že správní orgány nevycházely ze závazných stanovisek, která by byla vydána k aktuální projektové dokumentaci. Zástupce žalobce dále soudu předložil a navrhl k důkazu dva schematické výkresy, které jsou součástí správní spisové dokumentace, neboť z nich vyplývá srovnání toho, co bylo povoleno v roce 2017 a toho, co bylo dodatečně povoleno. Z předložených výkresů je dle žalobce evidentní, o kolik větší je nyní povolená stavba a že skutečnost, že se žalobce v roce 2017 umístění a povolení přístavby nebránil, nemá vliv na to, že by měl souhlasit s tím, co bylo povoleno později.

61. Žalovaný odkázal na písemné vyjádření k žalobě a na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jsou vypořádány všechny námitky, které žalobce nyní zopakoval. Žalovaný zdůraznil, že dodatečným povolením byla stavba povolena jako celek včetně části, která nebyla doposud dokončena, což je naprosto standartní postup. Stavba byla projednaná, byla umístěná, žalobce mohl uplatnit veškeré námitky jako kdyby bylo vedeno samostatné územní stavební řízení. Žalobce tedy rozhodně nebyl nijak zkrácen na svých právech. Žalovaný se řádně vypořádal se všemi odvolacími námitkami, vycházel ze závazných stanovisek, která byla nadřízenými správními orgány potvrzena, a nebyl tedy důvod, proč by žádosti o dodatečné povolení neměl vyhovět. Žalobcem nyní předloženou fotodokumentaci současného stavu považuje žalovaný za irelevantní, neboť stavba byla umístěna a povolena v roce 2017, žalobce mohl uplatnit námitky tehdy i nyní v průběhu řízení o dodatečném povolení, což neučinil.

62. Zástupkyně osoby zúčastněné na řízení odkázala na vyjádření k žalobě, které předložil ještě předchozí vlastník předmětných nemovitostí – společnost KARKULÍN s.r.o. Zdůraznila, že jak nástavba uliční části stavby, tak dvorní přístavba byla umístěna a povolena už v roce 2017. Obě stavby tvoří jeden celek, jsou funkčně propojené. Aktuálně se projednávají dodatečné změny. Většina námitek, které žalobce vznáší, se právě týká umístění stavby. Ty ale měl žalobce namítat v původním řízení, v němž bylo vydáno společné rozhodnutí v roce 2017. Žalobce tehdy neuplatnil ani námitky ani nepodal odvolání do společného řízení, kterým se záměr umísťoval. Žalobce nevznesl námitky ani v řízení o dodatečném povolení stavby, kde byly projednány dodatečné změny, podal až odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. S uplatněnými odvolacími námitkami žalobce se však nemohl vypořádat stavební úřad, neboť v řízení před ním nebyly vzneseny. Tyto námitky tak mohl poprvé vypořádal až žalovaný. Proto má osoba zúčastněná na řízení za to, že většina odvolacích a posléze i žalobních námitek, která byla ze strany žalobce vznesena, byla uplatněna neúčinně. Část námitek byla vznesena po lhůtě pro podání správní žaloby (námitka ohledně státní památkové péče), v části námitek (ve vztahu k retenční nádrži a povolení nakládání s vodami) žalobce není ani účastníkem řízení. K těmto námitkám by proto také nemělo být přihlédnuto. Zástupkyně osoby zúčastněné na řízení dále uvedla, že osoba zúčastněná na řízení postupuje při zhotovování přístavby v dobré víře v zákonnost správního rozhodnutí, které je v právní moci, návrhu žalobce na odklad nebylo vyhověno. Stavba je ve vysokém stupni rozestavěnosti, kdy v příštím roce se očekává, že by mohlo dojít i na kolaudační řízení. Zástupkyně osoby zúčastněné na řízení proto poukazuje na ustálenou judikaturu Ústavního i Nejvyššího správního soudu, podle níž není možné zasahovat do práv zúčastněné osoby, která v dobré víře, že rozhodnutí jsou zákonná, postupuje v souladu s nimi. K zástavbě vnitrobloku zástupkyně osoby zúčastněné na řízení uvedla, že jak žalovaný, tak stavební úřad vyhodnotil správně, že celý vnitroblok v dané lokalitě, která je vymezená ulicemi Pod Slovany, Vyšehradská a Trojická, je zastavený. Je tam několik staveb. Hned vedle osoby zúčastněné na řízení staví ve vnitrobloku jiná společnost, která má ještě větší objem záměru, který je povolen. Tato sousední stavba ve vnitrobloku je již momentálně zcela dokončená a bude se brzy kolaudovat. Osoba zúčastněná na řízení staví na hranici pozemku, kde byla původní stavba tančírny, která je jenom nahrazována stejnou stavbou. Původně v roce 2017 byly povoleny dvě patra a následně v rámci dodatečných změn jsou povoleny třetí až páté patro, která ale postupně ustupují. Žalovaný správně vyhodnotil, že tato zástavba vnitrobloku je v dané lokalitě zcela běžná. Vzhledem k ostatním stavbám ve vnitrobloku, které jsou v průměru vysoké 20 metrů a mají 5 až 6, nebo dokonce 6 až 7 nadzemních podlaží, se dokonce v daném případě jedná o hmotově menší stavbu, a tedy o typickou zástavbu, která nikterak nevybočuje a je zcela obvyklá v daném území.

63. Návrhy na provedení důkazů soud zamítl, neboť se zčásti jednalo o listiny (dodatečné povolení z roku 2022, nesouhlas NPÚ, 2 schematické výkresy), které jsou součástí správního spisu, z něhož soud při přezkumu napadeného rozhodnutí obligatorně vycházel. Správním spisem se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 – 117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Jelikož soud dospěl k závěru, že obsah spisového materiálu s ohledem na právní názor soudu k rozhodnutí věci zcela postačuje, neprovedl pro nadbytečnost ani zbývající důkazní návrhy označené žalobcem (fotografie opravy štítové stěny, fotodokumentace vnitrobloku a vizualizace, fotodokumentace klimatizační jednotky, fotodokumentace průběhu výstavby a detailů stavby, znázornění rozhraní stávajícího domu a novostavby, výkresy srovnání, dokumentace rozsahu stavby k 18.2.2023). Důkazy navržené žalobcem k provedení uvedené v podání ze dne 8. 8. 2024 (fotografie – současný stav; podnět k zastavení stavby z 26.12.2022 adresovaný Úřadu městské části Praha 2; přípis Úřadu městské části Praha 2 ze dne 29.5.2023, č.j. MCP2/206979/2023/OVOUZR/Nov; oznámení Úřadu městské části Praha 1 o zahájení společného řízení o změně stavby před dokončením ze dne 7.6.2024, č.j. MCP2/266958/2024/OV–OUZR/Nov; námitky žalobce proti záměru změny stavby před dokončením) soud rovněž neprováděl, neboť se vztahují k jinému správnímu řízení a nikoli k předmětu přezkumu a jde tak rovněž o důkazy, jejichž provedení by bylo nadbytečné. Nad rámec obsahu správního spisu soud vycházel z informací uvedených ve veřejné části katastru nemovitostí.

64. Závěrem žalobce odkázal na předchozí argumentaci a na podanou žalobu a navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.

65. Žalovaný závěrem navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

VIII. Posouzení věci Městským soudem v Praze

66. Žaloba byla podána včas ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a to v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

67. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem zjistil soud následující pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

68. Stavební úřad vydal dne 19. 12. 2017 pod č. j. výst. OV/119824/2015/Ing. Cad spojené rozhodnutí o umístění stavby a povolení stavby k žádosti stavebníka, které nabylo dne 1. 2. 2018 právní moci (stavební povolení).

69. Stavebník podal dne 18. 9. 2019 žádost o vydání společného povolení – změna územního rozhodnutí a změna stavby před jejím dokončením včetně povolení ke zřízení vodního díla a nakládání s povrchovými vodami, která byla dle výzvy stavebního úřadu doplněna dne 11. 12. 2019 (dále jen „první žádost o povolení změny stavby před dokončením“) – vztahující se k nedokončené části. Dne 23. 12. 2019 stavební úřad oznámil pod č. j. OV/329880/2019/Nova zahájení společného řízení o první žádosti o povolení změny stavby před dokončením.

70. Následně podal stavebník dne 27. 4. 2020 žádost o vydání společného povolení – změna územního rozhodnutí a změna stavby před jejím dokončením, která byla dle výzvy stavební úřadu doplněna dne 17. 6. 2020 (dále jen „druhá žádost o povolení změny stavby před dokončením“) – vztahující se k dokončené části. Dne 1. 7. 2020 stavební úřad oznámil pod sp. zn. OV/173019/2020/Nova zahájení společného řízení o druhé žádosti o povolení změny stavby před dokončením.

71. Stavební úřad řízení o první (nedokončená část stavby) a druhé (dokončená část stavby) žádosti o povolení změny stavby před dokončením dne 8. 9. 2020 spojil s tím, že nadále bylo řízení vedeno pod č. j. OV/329880/2019/Nova. Dne 14. 9. 2020 sdělil stavební úřad účastníkům řízení, že se mohou seznámit s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim ve lhůtě 5 dnů od doručení sdělení. Dne 2. 9. 2019 podala námitky a vyjádřila nesouhlas s projektovou dokumentací Městská část Praha 2. Tyto námitky vyhodnotil stavební úřad jako nekonkrétní a bez uvedení, jak se namítané dotýká jejích práv nebo chráněných zájmů. Žalobce podal námitky dne 30. 9. 2020, tedy po stanovené lhůtě, proto k nim stavební úřad nepřihlížel.

72. Následně vydal stavební úřad dne 27. 10. 2020, pod č. j.: OV/329880/2019/Nova D–1269/2 rozhodnutí ve spojeném řízení (dále jen „původní rozhodnutí“). Původní rozhodnutí bylo k odvolání žalobce rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 6. 2021, sp. zn.: S–MHMP 76580/2021/STR, č. j.: MHMP 833212/2021, které nabylo právní moci dne 17. 6. 2021, zrušeno a vráceno stavebnímu úřadu k novému projednání a rozhodnutí (dále jen „zrušující rozhodnutí žalovaného“).

73. Stavební úřad na základě zrušujícího rozhodnutí žalovaného provedl dne 22. 7. 2021 kontrolní prohlídku na místě stavby. Stavební úřad při kontrolní prohlídce zjistil, že stavba již byla zahájena (byly provedeny stavební úpravy domu č. p. 1269 v k. ú. Nové Město – zejména byla provedena nástavba dvorní fasády dvorního a uličního křídla, vestavba bytů do 5.NP, zvětšena šířka průjezdu a byl přestropen světlík při hranici s pozemkem p. č. 1336). Z tohoto důvodu stavební úřad řízení o povolení změny stavby před dokončením (vztahující se k nedokončené i k dokončené části stavby) usnesením ze dne 4. 8. 2021, č. j. MCP2/413445/2021/OV–OUZR/Nov D–1269/2, sp. zn. OV/329880/2019/Nova zastavil (rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 9. 2021).

74. Jelikož stavební úřad na základě kontrolní prohlídky dne 22. 7. 2021 zjistil, že stavba je prováděna v rozporu se stavebním povolením z roku 2017, zahájil opatřením ze dne 15. 9. 2021 řízení podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona o odstranění stavby a oznámil jeho zahájení známým účastníkům řízení a dotčeným orgánům. Současně stanovil, že ve lhůtě do 15 dnů od doručení oznámení mohou účastníci řízení uplatnit své námitky a dotčené orgány svá stanoviska. Součástí bylo poučení stavebníka o možnosti podání návrhu na vydání dodatečného povolení stavby. Stavebník podal ke stavebnímu úřadu dne 1. 10. 2021 žádost o dodatečné povolení (dokončené i nedokončené části) stavby ze dne 29. 9. 2021 a dne 27. 10. 2021 žádost o stavební povolení vodního díla ze dne 25. 10. 2021 včetně žádosti o povolení k nakládání s povrchovými vodami ze dne 29. 9. 2021, proto stavební úřad dle § 129 odst. 2 stavebního zákona řízení o odstranění stavby přerušil.

75. Usnesením ze dne 3. 11. 2021, č. j.: MCP2/583203/2021/OV–OUZR/Nov, stavební úřad řízení o žádostech stavebníka doručených dne 1. 10. 2021 a ze dne 27. 10. 2021 s ohledem na zásadu hospodárnosti správního řízení spojil, neboť neshledal důvody, proč by měla být řízení vedena odděleně. Společné řízení podle § 140 správního řádu bylo nadále vedeno pod sp. zn.: OV/528927/2021/Nova.

76. Dne 12. 11. 2021 oznámil stavební úřad pod č. j. MCP2/611803/2021/OV–OUZR/Nov zahájení spojeného řízení o žádostech stavebníka a stanovil lhůtu 15 dnů k uplatnění námitek účastníků a ke sdělení stanovisek dotčených orgánů. K námitce podané Městskou částí Praha 2 stavební úřad zopakoval, „že znění námitky není konkrétní a účastník neuvádí, jak se námitka dotýká jeho práv nebo jím chráněných zájmů, a proto k námitce nepřihlížel“. Ostatní účastníci (včetně žalobce) neuplatnili návrhy ani námitky a k podkladům rozhodnutí se nevyjádřili.

77. Následovalo vydání prvostupňového rozhodnutí ze dne 24. 1. 2022, proti němuž podal žalobce včasné odvolání. Výzvou ze dne 28. 2. 2022 vyzval stavební úřad účastníky k vyjádření se k žalobcem podanému odvolání ve lhůtě 10 dnů. Městská část Praha 2 na výzvu reagovala vyjádřením ze dne 7. 3. 2022, ve kterém uvedla, že s body odvolání vztahujícími se ke dvorní přístavbě souhlasí. Dále uvedla, že se jedná o území Pražské památkové rezervace, stavba svým pojetím nerespektuje urbanistické řešení a strukturu této lokality. Je navržena ve stabilizovaném území, kde je z hlediska limitů rozvoje možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé činnosti. K podanému odvolání se vyjádřil dne 9. 3. 2022 rovněž stavebník, který s odvolacími námitkami nesouhlasil a navrhl podané odvolání zamítnout. O odvolání žalobce bylo následně rozhodnuto žalobou nyní napadeným rozhodnutím.

78. Při posouzení věci vycházel soud z následující právní úpravy.

79. Dle § 118 odst. 1 stavebního zákona „[s]tavebník je povinen provádět stavbu v souladu s jejím povolením vydaným podle tohoto zákona. Za povolení stavby se považuje souhlas stavebního úřadu s provedením ohlášeného stavebního záměru podle § 106, stavební povolení podle § 115, veřejnoprávní smlouva podle § 116, oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora podle § 117, společné povolení, opakované stavební povolení nebo dodatečné povolení stavby podle § 129, územní rozhodnutí, ve kterém stavební úřad podle § 78 odst. 6 stanovil, že k provedení stavby nebude vyžadovat ohlášení, územní rozhodnutí nebo veřejnoprávní smlouva podle § 78a anebo územní souhlas u stavebních záměrů podle § 103. Změnu stavby před jejím dokončením lze povolit před zahájením stavby nebo v průběhu provádění stavby.“ 80. Dle § 118 odst. 2 stavebního zákona „[z]měnu stavby před jejím dokončením lze povolit jen v souladu s územním rozhodnutím nebo jiným úkonem nahrazujícím územní rozhodnutí. Vyžaduje–li změna stavby před jejím dokončením změnu územního rozhodnutí, je možné rozhodnout o této změně ve společném územním a stavebním řízení, ustanovení § 94 se použije přiměřeně; to neplatí, bylo–li vedeno společné územní a stavební řízení.“ 81. Dle § 118 odst. 3 stavebního zákona „[s]tavební úřad může na žádost stavebníka nebo jeho právního nástupce povolit změnu stavby před jejím dokončením. Žádost obsahuje kromě obecných náležitostí popis změn a jejich porovnání s povolením stavby a s ověřenou projektovou dokumentací. K žádosti připojí projektovou dokumentaci změn stavby, popřípadě kopii ověřené projektové dokumentace, do které projektant vyznačí navrhované změny. Žádost o změnu stavby před dokončením stavební úřad projedná s účastníky stavebního řízení a dotčenými orgány v rozsahu, v jakém se změna přímo dotýká práv účastníků stavebního řízení, jakož i zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. Na řízení a povolení změny stavby před dokončením se vztahují přiměřeně ustanovení o stavebním řízení.“ 82. Dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona „[s]tavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena, […].“ 83. Dle § 129 odst. 2 stavebního zákona „[s]tavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla–li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde–li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde–li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení.“ 84. Dle § 129 odst. 3 stavebního zákona „[s]tavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Bude–li stavba dodatečně povolena, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví. Dodatečné povolení nahrazuje v příslušném rozsahu územní rozhodnutí. Bude–li předmětem dodatečného povolení rozestavěná stavba, stavební úřad stanoví podmínky pro její dokončení. Bude–li předmětem dodatečného povolení dokončená stavba uvedená v § 119 odst. 1, může stavební úřad po ověření splnění podmínek podle § 122 odst. 3 na žádost stavebníka současně samostatným výrokem rozhodnout o povolení užívání stavby a případně stanovit podmínky pro její užívání.“ 85. Dle § 140 odst. 1 správního řádu „[s]právní orgán může na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením spojit různá řízení, k nimž je příslušný, pokud se týkají téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají týchž účastníků, nebrání–li tomu povaha věci, účel řízení anebo ochrana práv nebo oprávněných zájmů účastníků. Spojit řízení lze i v průběhu řízení za předpokladu, že tím nevznikne nebezpečí újmy některému z účastníků.“ 86. Dle § 28 odst. 1 PSP „[s]tavba musí být umístěna tak, aby měla dostatečný odstup od oken obytných místností stávajících okolních budov. Splnění požadavku se prokazuje splněním odstupového úhlu podle bodu 2 přílohy č. 1 k tomuto nařízení pro okna obytných místností stávajících okolních budov.“ 87. Dle § 28 odst. 2 PSP „[p]ožadavek na odstup se neuplatní, pokud by znemožnil splnění podmínek prostorové regulace stanovené územním nebo regulačním plánem nebo znemožnil ve stabilizovaném území zástavbu v souladu se stavební čarou; v takovém případě lze stavět do hloubky zastavění a výšky odpovídající okolní zástavbě.“ 88. Dle § 29 odst. 2 písm. b) PSP „[j] Nestanoví–li územní nebo regulační plán v souladu s § 83 odst. 2 jinak, musí být odstup stavby od hranice sousedního pozemku minimálně 3 m. Požadavek se neuplatní: […] je–li takový způsob zástavby v místě obvyklý, odpovídá charakteru území nebo vyplývá ze způsobu parcelace; […].“ 89. Dle § 29 odst. 4 PSP „[j]e–li stavba umístěna na hranici pozemku, nesmí být ve stěně umisťované stavby orientované k sousednímu pozemku žádné stavební otvory a musí být zabráněno stékání vody a pádu sněhu na sousední pozemek.“ 90. Dle § 29 odst. 5 PSP „[t]am, kde mezi sebou stavby tvoří volný prostor, musí být tento přístupný k provedení údržby.“ 91. Soud o věci uvážil následovně.

92. Vzhledem k argumentaci osoby zúčastněné na řízení považuje soud nejprve za vhodné postavit na jisto přípustnost jednotlivých žalobních námitek. Stavebník považoval velkou část žalobních námitek za nepřípustnou, neboť nebyly uplatněny v odvolacím řízení a jejich uplatnění až v žalobě je v rozporu se zásadou koncentrace řízení (například ve vztahu k první žalobní námitce, co do části vztahující se k retenční nádrži). Naopak další žalobní námitky (například žalobní námitku čtvrtou) považoval za nepřípustné, neboť nesměřovaly proti napadenému rozhodnutí, ale proti rozhodnutí prvostupňovému a téměř kopírovaly žalobcem uplatněné odvolací námitky.

93. K nepřípustnosti z důvodu nevyčerpání opravných prostředků ve vztahu k jednotlivým námitkám soud předně vymezuje, že si je vědom rozsudku NSS ze dne 30. 1. 2024, č. j. 10 As 124/2023–34, dle kterého „[s]právní soudy zásadně nemohou napravovat procesní pasivitu účastníka řízení, který nebyl v průběhu správního řízení co do svých tvrzení a co do návrhů důkazů aktivní.“ Od situace posuzované Nejvyšším správním soudem je ale nezbytné odlišit případ nyní projednávaný, kdy žalobce nebyl v rámci řízení před správními orgány zcela nečinný, ale dle obsahu správního spisu aktivně využil práva podat proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. V něm uplatnil odvolací námitky, jejichž podstata je v zásadě shodná s nyní uplatněnými žalobními námitkami. Skutečnost, že žalobce v žalobě tyto odvolací námitky rozšířil, neznamená bez dalšího jejich nepřípustnost. Pokud například žalobce namítal v podaném odvolání imise hlukem ze stavební činnosti a světlem a v rámci žalobní námitky možné působení imisí rozšířil i na pachy a pohled, není takový postup v rozporu se zákonem. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dále uvedl, že je „[o]becně vhodné, aby účastník nenechával své námitky proti rozhodnutí správního orgánu na pozdější dobu, ale uplatnil je již v průběhu správního řízení, nejpozději v řízení odvolacím. Jinak se připraví o posouzení námitek v obou instancích správního řízení.“ Soud uzavírá, že nejde o absolutní zákaz uvedení nových námitek v rámci podané žaloby, natož pak (za použití argumentu a maiori ad minus) o zákaz rozšíření uplatněné odvolací námitky v rámci žaloby.

94. K problematice totožného obsahu odvolání se Nejvyšší správní soud vyjádřil okrajově např. v rozsudku ze dne 10. 2. 2021, č. j. 10 Ads 393/2020–44, ve kterém konstatoval, že „žaloba napadá rozhodnutí žalovaného, nikoliv rozhodnutí inspektorátu jako správního orgánu I. stupně. Proto se stěžovatelka mýlí, pokud si myslí, že ji snad krajský soud nutí slovo od slova přepsat obsah odvolání do žaloby. Ani s tím by stěžovatelka nepochodila. Stěžovatelka měla v žalobě srozumitelně a konkrétně vysvětlit, v čem je rozhodnutí žalovaného nesprávné, s jakými odvolacími argumenty se žalovaný nevypořádal, jaké konkrétní důkazy vyhodnotil nesprávně a proč, kterou část svědecké výpovědi dezinterpretoval, kterou část opominul atd. Nelze tedy jen obecně odkázat na odvolání (to by bylo možné třebas proto, aby žalobce ukázal, ke které konkrétní části odvolání se žalovaný opominul vyjádřit)“.

95. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře (rozsudek č. j. 7 Afs 440/2018 – 63 ze dne 23. 4. 2020) rovněž zdůraznil, „že žalobní body mají primárně směřovat proti napadenému rozhodnutí (tj. rozhodnutí o odvolání) a jeho důvodům. Pokud odvolací orgán uplatněné námitky dostatečně vypořádá a žalobce je v žalobě pouze zopakuje, aniž by na důvody rozhodnutí o odvolání reagoval, podstatně tím snižuje své šance na úspěch, neboť soud za něj nemůže domýšlet další argumenty. Tento následek je o to silnější za situace, kdy v odvolacím řízení došlo ve větším rozsahu k doplňování dokazování, jako tomu bylo v posuzované věci. Soud se poté musí věnovat žalobcem uváděným skutečnostem pouze v míře jejich obecnosti“.

96. Soud má na paměti rovněž dřívější rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013 – 128, dle kterého musí být „seznatelné, z jakých především právních důvodů považuje žalobce rozhodnutí správních orgánů za nezákonná. I přestože žalobce v žalobě nereagoval přímo na argumenty uvedené žalovaným v napadeném rozhodnutí (žalobní body výslovně svým textem nemíří proti napadenému rozhodnutí), je z jeho tvrzení, resp. setrvání na předchozí právní argumentaci, zřejmé, v čem spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť se jedná především o právní argumentaci abstraktnějšího charakteru, která poskytla soudu přinejmenším obecný referenční rámec přezkumu (k tomu viz dále) a soudu mělo být zřejmé, jakým směrem bude směřovat jeho přezkum. Žalobní body tak de facto směřují i proti obsahu napadeného rozhodnutí. […] Nejvyšší správní soud tímto však v žádném případě nezobecňuje, že k naplnění podmínky uvedení žalobních bodů vždy postačí zkopírování argumentace z odvolání. Tuto podmínku je samozřejmě nutné posuzovat případ od případu. V nyní projednávaném případě má Nejvyšší správní soud za to, že i ono pouhé „zkopírování“ postačilo ke splnění této podmínky. Stěžovatel totiž v žalobě označil napadené rozhodnutí, jasně vymezil, že podává správní žalobu, a poté sice setrval na svých argumentech uvedených v odvolání, avšak, jak již bylo shora uvedeno, jedná se o argumenty do jisté míry právně–abstraktní (např. argumentace účelem zákona), které de facto mířily i proti napadenému rozhodnutí a které soudu poskytly obecný referenční rámec přezkumu. Nejvyšší správní soud si je vědom, že zde existuje judikatura, ze které vyplývá, že zkopírování odvolacích námitek do žaloby běžně nepostačí pro naplnění podmínky uvedení žalobních bodů (srov. krajským soudem odkazované rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2007, č. j. 8 Afs 55/2005 – 74, a ze dne 20. 4. 2007, č. j. 8 Afs 5/2006 – 56, přičemž posledně uváděný se týká především požadavků na kasační námitky). Nejvyšší správní soud však má za to, že tuto judikaturu je nutno nyní vykládat prizmatem citovaného rozsudku rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, který pojem žalobní bod vykládá 6 Afs 9/2015 – 33 pokračování extenzivněji a liberálněji (viz výše), a do jisté míry tak závěry uvedené judikatury (nepřímo) koriguje. Jak již bylo uvedeno, stěžovatelova tvrzení ve světle citovaného rozsudku rozšířeného senátu splňují podmínku uvedení žalobních bodů“.

97. S ohledem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu vyhodnotil soud žalobní body jako obecně projednatelné a přikročil k samotnému přezkumu.

98. Následně soud ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí některou z vad, jejichž existenci je povinen zkoumat z úřední povinnosti ve smyslu § 76 s. ř. s. Nadto žalobce vnitřní rozpornost rozhodnutí stavebního úřadu v první žalobní námitce namítal.

99. Nepřezkoumatelností zákon rozumí buď nesrozumitelnost, nebo nedostatek důvodů rozhodnutí, přičemž argumentace žalobce směřuje k prvnímu důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, a to nesrozumitelnosti spočívající ve vnitřní rozpornosti prvostupňového rozhodnutí.

100. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat takové rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně bylo ve věci rozhodnuto, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 2 Ads 58/2003 [133/2004 Sb. NSS]). Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, č. j. 1 Afs 38/2006–72, však „[r]ozhodnutí nemůže být nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost tehdy, je–li rozpor v něm odstranitelný výkladem, tj. nebudou–li po interpretaci napadeného rozhodnutí jako celku – s přihlédnutím k obsahu spisu a k úkonům správních orgánů a účastníků – pochyby o jeho významu.“ 101. Stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí ve výroku I. uvedl, že: „Vydává podle § 129 odst. 3, § 79 a § 118 stavebního zákona a § 18c vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů dodatečné povolení změny stavby: dokončené části stavby […] nedokončené části stavby […] III. retenční nádrž pro dešťovou vodu včetně povolení nakládání s povrchovými vodami.“ Dále ve výroku III. prvostupňového rozhodnutí stavební úřad uvedl: „Jako vodoprávní úřad dle § 15 odst. 1 vodního zákona a speciální stavební úřad dle § 15 odst. 5 vodního zákona a § 15 odst. 1 písm. d) stavebního zákona vydává podle § 115 stavebního zákona a podle § 15 vodního zákona a § 18c vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu stavební povolení ke stavbě vodního díla: retenční nádrž pro dešťovou vodu Praha 2, Vyšehradská 29, (dále jen „stavba“) na pozemku st. p. 1333 (zastavěná plocha a nádvoří) v katastrálním území Nové Město. Vodní dílo a jeho účel: retenční nádrž o objemu 18 m pro odvodnění dešťových vod – železobetonová konstrukce; odtok z retence do areálové kanalizace bude regulován na hodnotu 5 l/s a bude napojen na areálovou jednotnou kanalizaci.“ V následujícím výroku IV. prvostupňového rozhodnutí stavební úřad uvedl: „Jako vodoprávní úřad dle § 106 vodního zákona vydává podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 5 vodního zákona v návaznosti na § 15 odst. 1 vodního zákona povolení k nakládání s povrchovými vodami k jinému nakládání s nimi – k jejich zadržování a následnému odvádění do kanalizace za pomoci stavby vodního díla retenční nádrže (retenční nádrž pro odvodnění dešťových vod ze střechy „bytového domu na pozemcích parc. č. 1333, 1334 a 1335 v kat. úz. Nové Město“) na pozemku parc. č. 1333 v kat. úz. Nové Město. 1) Stanoví podmínku pro nakládání: Dešťové vody ze střechy budou odváděny a následně zadržovány za pomoci retenční nádrže. Dešťové odpadní vody budou vypouštěny z retence přes regulační prvek v maximální hodnotě 5,0 l/s. 2) Stanoví dobu trvání povolení: Doba povoleného nakládání s vodami: na dobu životnosti vodního díla.“ 102. Z formulace výroků prvostupňového rozhodnutí je evidentní, že stavba retenční nádrže pro dešťovou vodu byla prvostupňovým rozhodnutím skutečně povolena dvakrát, jak namítal žalobce. Z obsahu výroku I. bod III. prvostupňového rozhodnutí, ve kterém je mimo dodatečné povolení změny stavby v rozsahu nedokončené stavby retenční nádrže pro dešťovou vodu uvedeno „včetně povolení nakládání s povrchovými vodami“, a ze skutečnosti, že dle zákonných ustanovení citovaných ve výroku I.: „podle § 129 odst. 3, § 79 a § 118 stavebního zákona a § 18c vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů“ nelze vydat stavební povolení ke stavbě retenční nádrže (ani „řádné“ ani dodatečné) ani vydat povolení k nakládání s vodami, je zřejmé, že jde o formální pochybení stavebního úřadu a výrok I. prvostupňového rozhodnutí evidentně neměl bod III. (týkající se povolení stavby retenční nádrže pro dešťovou vodu včetně povolení nakládání s povrchovými vodami) vůbec obsahovat.

103. Dle ustálené judikatury však nelze zrušit rozhodnutí pro nepřesnosti drobného rozsahu, které rozhodnutí obsahuje, neboť zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Přehnané požadavky správních soudů na obsahovou stránku přezkoumávaných rozhodnutí by byly výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost správních orgánů, především pak jejich schopnost efektivně rozhodovat.

104. Soud dává za pravdu žalobci, že stavba retenční nádrže pro dešťovou vodu byla povolena dvakrát, z obsahu prvostupňového rozhodnutí a jeho výkladu je ale jednoznačné, že stavební úřad zamýšlel, jakožto úřad vodoprávní dle § 15 odst. 1 vodního zákona a speciální stavební úřad dle § 15 odst. 5 vodního zákona a § 15 odst. 1 písm. d) stavebního zákona povolit stavbu retenční nádrže pro dešťovou vodu pouze jednou, tak jak to učinil ve výroku III. prvostupňového rozhodnutí. Stejný závěr lze učinit i ve vztahu k povolení k nakládání s povrchovými vodami, které stavební úřad coby úřad vodoprávní dle § 106 vodního zákona vydává podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 5 vodního zákona v návaznosti na § 15 odst. 1 vodního zákona zamýšlel vydat rovněž toliko jednou, tak jak to posléze učinil ve výroku IV. prvostupňového rozhodnutí. Uvedené je zřejmé i z usnesení ze dne 3. 11. 2021, č. j.: MCP2/583203/2021/OV–OUZR/Nov, kterým stavební úřad řízení o žádostech stavebníka spojil, a které neobsahuje v části „nedokončené části stavby“ žádný bod III. (jak je posléze v důsledku zřejmého omylu nadbytečně uveden v prvostupňovém rozhodnutí). Stavební úřad tedy skutečně zatížil výrok prvostupňového rozhodnutí vadou, avšak tato vada je sama o sobě odstranitelná výkladem a nedosahuje intenzity, pro kterou by bylo na místě zrušit napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost.

105. Soud na tomto místě zároveň reaguje na námitky stavebníka, dle kterého žalobce nemůže namítat vady výroku o retenční nádrži, neboť nebyl účastníkem vodoprávního řízení. Vzhledem k nepřesnostem, kterých se stavební úřad dopustil při zařazení povolení stavby retenční nádrže pro dešťovou vodu včetně povolení nakládání s povrchovými vodami pod výrokovou část I. „dodatečné povolení změny stavby“, je nutno vycházet z výčtu účastníků v prvostupňovém rozhodnutí, v rámci kterého je žalobce coby účastník uveden pro řízení o změně územního rozhodnutí i pro změnu stavby před dokončením (nadto jsou všichni účastníci uvozeni větou: „Stavební úřad určil okruh účastníků řízení pro dodatečné povolení stavby“). Nelze proto odmítnout žalobní námitku z důvodu, že žalobce nebyl účastníkem vodoprávního řízení (což skutečně nebyl), neboť z formálně vadného prvostupňového rozhodnutí není možné tento závěr jednoznačně vyvodit. Proto soud i tuto žalobní námitku z důvodu zachování ústavní zásady zákazu denegationem iustitiae, vypořádal.

106. První žalobní námitkou žalobce dále namítal, že rozhodování jak o dodatečném povolení již dokončených částí stavby, tak i o povolení dosud stavebně nezahájených částí (nedokončená část) ve spojeném řízení o dodatečném povolení je nepřípustné.

107. V prvostupňovém rozhodnutí je ve výroku I. mj. uvedeno, že stavební úřad dodatečné povolení změny stavby „vydává podle § 129 odst. 3, § 79 a § 118 stavebního zákona a § 18c vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů […].“ 108. Na tomto místě soud považuje za potřebné odlišit postup dle § 129 odst. 3 stavebního zákona a § 118 téhož zákona. Ustanovení § 129 odst. 3 stavebního zákona zakotvuje možnost stavebníka zvrátit odstranění stavby v probíhajícím řízení o odstranění stavby tím, že podá ke stavebnímu úřadu žádost o dodatečné povolení stavby právě v rozsahu, v jakém provedená nebo prováděná stavba překračuje udělené stavební povolení. Dodatečné povolení stavby lze vydat ve vztahu ke stavbě již provedené nebo v průběhu provádění takové stavby.

109. Naproti tomu § 118 stavebního zákona upravuje povolení změny stavby před jejím dokončením, které může být vydáno před zahájením stavby nebo v průběhu provádění stavby. Řízení o povolení změny stavby před jejím dokončení není vázáno na žádné řízení o odstranění stavby.

110. Rozdíl mezi řízením o dodatečném povolení stavby a řízením o povolení změny stavby před jejím dokončením spočívá jak ve fázi, v níž se předmětná stavba nachází (v rámci obou řízení může stavba probíhat, ale v řízení o dodatečném povolení stavby nemůže jít o stavbu nezahájenou, a naopak v řízení o povolení změny stavby před jejím dokončením nemůže jít o stavbu již dokončenou), tak v návaznosti na jiné řízení a v následcích vydání či nevydání povolení (k odlišnostem § 118 a 129 odst. 3 stavebního zákona viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010, č. j. 7 As 17/2010–101).

111. Žalobce v podané žalobě namítal, že dle § 129 odst. 3 stavebního zákona nelze dodatečně schválit stavbu, která nebyla doposud zahájena, což je tvrzení pravdivé. Rovněž dal soud žalobci za pravdu co do tvrzení o předmětu řízení o odstranění stavby, který se překrývá pouze s bodem I. výroku I. prvostupňového rozhodnutí. Žalobce však přehlíží, že v úvodu výroku I. prvostupňového rozhodnutí je vyznačeno, že stavební úřad vydává povolení dle „§ 129 odst. 3 […] a § 118 stavebního zákona.“ Dále je výrok I. prvostupňového rozhodnutí rozdělen na část: „dokončené části stavby provedené v rozporu s dokumentací ověřenou při vydání stavebního povolení ze dne 19. 12. 2017 pod č. j. výst. OV/119824/Ing. Cad“ (viz bod I. výroku I. prvostupňového rozhodnutí) a část „nedokončené části stavby“ (viz bod II. výroku I. prvostupňového rozhodnutí).

112. Soud se proto dále zabýval obsahem spisového materiálu, který obsahuje vedle žádosti dle vodního zákona i písemnost označenou jako „žádost o dodatečné povolení stavby“ (nikoliv žádost o změnu stavby před dokončením). Řízení o povolení změny stavby před dokončením je řízením zahajovaným na žádost dle § 44 odst. 1 správního řádu. Dle § 37 odst. 1 věta druhá správního řádu se podání posuzuje podle skutečného obsahu bez ohledu na to, jak je označeno. Soud se proto dále zabýval posouzením, zda bylo možné z obsahu „žádosti o dodatečné povolení stavby“ dovodit, že se jedná z části o žádost o změnu stavby před dokončením. Vzhledem k textu samotné žádosti, jakož i ke grafickému rozdělení žádosti na dvě části (vztahující se k dokončené a nedokončené části stavby) stavební úřad měl posoudit a dle formulace výroku I. evidentně i posoudil žádost dle jejího skutečného obsahu, tedy z části jako žádost o vydání dodatečného povolení stavby (pokud jde o dokončenou část stavby) a z části jako žádost o povolení změny stavby před dokončením (pokud jde o část stavby dosud nedokončenou).

113. Stavební úřad tak skutečně rozhodoval v rozsahu „nedokončené části stavby“ dle § 118 stavebního zákona a v rozsahu „dokončené části stavby“ dle s § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, tak jak požaduje, resp. namítá žalobce v první žalobní námitce. Uvedené je zřejmé i z rozdělní účastníků řízení do čtyř skupin, a to na okruh účastníků: „pro řízení o změně územního rozhodnutí […] pro změnu stavby před dokončením […] pro stavební povolení retenčních nádrží […] pro povolení o nakládání s povrchovými vodami.“ (podtržení doplněno soudem). Stavební úřad tak postupoval správně, pokud nejenže aplikoval § 118 stavebního zákona ve spojení s § 79 stavebního zákona na nedokončenou část stavby a § 129 odst. 2 a 3 stavebního zákona na dokončenou část stavby, ale pokud i procesně tato řízení (a dále řízení o povolení stavby vodního díla retenční nádrže a řízení o povolení k nakládání s povrchovými vodami) postupem dle § 140 správního řádu s ohledem na zásadu hospodárnosti správního řízení spojil. Jak shledaly správní orgány a jak ostatně připustil i žalobce, řízení o dokončené části stavby a řízení o nedokončené části stavby spolu věcně souvisejí – dokončená i nedokončená část má společný vjezd do dvora do garážových stání, dokončená část, část plánované přístavby a retenční nádrž leží na stejném pozemku st. p. 1333 a mají společné adresní místo.

114. Soud proto uzavírá, že postup stavebního úřadu (a následný postup žalovaného, který prvostupňové rozhodnutí potvrdil) lze označit za správný, byť úroveň přehlednosti a formálního rozčlenění a označení prvostupňového rozhodnutí si lze představit řádově vyšší. Soud proto neshledal první žalobní námitku důvodnou.

115. Duhou skupinou žalobních námitek žalobce namítal rozpor s PSP. Předně žalobce vytýkal, že umístění novostavby na hranici pozemků je v rozporu s § 29 odst. 4 PSP, neboť podél hranice uvedených pozemků mají být umístěny předsazené balkony. Dle § 29 odst. 4 PSP „[j]e–li stavba umístěna na hranici pozemku, nesmí být ve stěně umisťované stavby orientované k sousednímu pozemku žádné stavební otvory a musí být zabráněno stékání vody a pádu sněhu na sousední pozemek.“ Soud se předně zabýval výkladem pojmu stavební otvor. Stavební otvor je otvorem ve stěně umísťované stavby – ve stavební konstrukci. Stavebním otvorem je v posuzovaném případě otvor ve stěně stavby vedoucí na balkon (resp. dle dokumentace lodžii), tedy balkonové dveře umístěné mezi dvěma okny. Samotný balkon nelze označit za stavební otvor, neboť balkon není sám o sobě otvorem, nýbrž venkovní plochou přesahující obvodové stěny stavby, která je zpravidla ohraničena různými typy zábradlí.

116. Při posuzování orientace stavebního otvoru tak bylo nutné vycházet z orientace balkonových dveří a oken, které jsou umístěny na západní stěně stavby – viz níže zobrazený výřez výkresu PŮDORYS 3. NP, část dokumentace D.1.1, číslo výkresu 1.04 (dále jen „výkres D.1.1, 1.04“) [balkonové dveře (označené černě) a okna (označená červeně) soud pro přehlednost oválem zelené barvy s vyznačením směru orientace zvýraznil]. Shodně jsou umístěny tyto balkonové dveře a dvě k nim přilehlá okna i ve 4. a 5. NP. Ve 2. NP je umístění těchto stavebních otvorů rovněž shodné, s rozdílem, že za nimi nenásleduje balkon (lodžie) o rozloze 3,7 m2, ale terasa o rozloze 13, 2 m2.

117. Z výřezu výkresu D.1.1, 1.04 je patrné, že jednak že stavební otvory se nenacházejí ve stěně umisťované stavby orientované k sousednímu pozemku parc. č. 1336 a jednak že orientace oken a balkonových dveří směřuje podél společné hranice pozemků st. p. 1333 a parc. č. 1336 (na výkresu D.1.1, 1.04 je přibližná hranice pozemků orientačně soudem vyznačena modrou barvou). Umístění balkonů při společné hranici pozemků p. č. 1333 a p. č. 1336 je proto v souladu s § 29 odst. 4 PSP, neboť stavební otvory nejsou umístěny ve stěně orientované k sousednímu pozemku. [OBRÁZEK]

118. Soud se dále nad rámec shora uvedeného zabýval i smyslem ustanovení § 29 odst. 4 PSP. Dle dokumentu vydaného Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy, Nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy) ve znění nařízení č. 14/2018 Sb. HMP, č. 8/2022 Sb. HMP, č. 15/2022 Sb. HMP s aktualizovaným odůvodněním 2022 (dále jen „odůvodnění PSP“) „[v] ustanovení jsou předepsána pravidla, která musí zástavba na hranici pozemku dodržet, a to především omezení negativního dopadu na sousední pozemek (stékání vody či pádu sněhu, vyvedení větracích otvorů apod.) a nepřiměřené vizuální expozice sousedního pozemku (realizace oken a obdobných stavebních otvorů).“ 119. Vzhledem k umístění balkonů, které navazují na stavební otvory, si lze i přes soulad s doslovným zněním § 29 odst. 4 PSP představit vystavení nepřiměřené vizuální expozice sousedního pozemku. Z obsahu napadeného rozhodnutí a z projektové dokumentace ovšem vyplývá, že podél společné hranice pozemků p. č. 1333 a p. č. 1336 bude umístěno neprůhledné prosklení (ve výřezu výkresu D.1.1, 1.04 shora soudem orientačně zdůrazněno růžovou barvou), vystavení nepřiměřené vizuální expozici sousedního pozemku je proto vyloučeno.

120. V rámci druhé žalobní námitky žalobce dále napadal, že provedením stavby na sousedním pozemku bude znemožněn další stavební rozvoj nemovitosti žalobce. Předmětem nyní posuzované věci je řízení vymezené shora v části I. rozsudku, nikoliv hypotetické řízení o hypotetické přístavbě žalobce. Soud není oprávněn a o to méně povinen posuzovat soulad nyní řešené stavby se stavbami, které mohou (ale nemusí) být v budoucnu realizovány. Pokud se žalovaný k obdobné odvolací námitce vyjadřoval, činil tak nad rámec nyní posuzovaného předmětu řízení. Situace, kdy by v rámci povolení či dodatečného povolení nebo povolení změny stavby před dokončením měla být brána v úvahu další nezahájená, hypotetická řízení, by byla neúnosná a nepřehledná. Soud proto neshledal ani tuto část druhé žalobní námitky důvodnou.

121. Následně žalobce namítal absenci prostoru k údržbě, předpokládaného § 29 odst. 5 PSP. Žalobce v žalobě uvedl, že údržba je možná pouze z jeho pozemku, na kterém jsou však v daném místě umístěny suterénní prostory s ateliérovými okny (soudem vyznačeno níže ve výřezu výkresu D.1.1, 1.04 orientačně oranžovou barvou). Soud však z dokumentace a z rozvržení staveb dospěl k názoru odlišnému. Součástí přístavby je při hranici s pozemkem žalobce rovněž ozeleněné atrium a terasa umístěná ve 2. NP přístavby (soudem níže vyznačeno barvou fialovou), kdy z těchto prostor by byla údržba zcela jistě rovněž možná. Z části B dokumentace – Souhrnná technická zpráva, část B.2.1 d) „Příloha k B souhr. TZ splnění požadavků dle PSP“, str. 3, je zjevné, že o údržbě uvažováno bylo a s ohledem na to, že žalobce netvrdil žádné bližší okolnosti, které by údržbě stavby bránily, nepovažuje soud ani tuto část druhé žalobní námitky za důvodnou. [OBRÁZEK]

122. Konečně v poslední části druhého žalobního bodu žalobce namítal rozpor s § 28 PSP. Soud považuje za vhodné na tomto místě poznamenat, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby tak v zásadě předurčuje i obsah a rozsah soudního přezkumu. Soud není oprávněn (a tím méně povinen) za žalobce domýšlet či dotvářet žalobní námitky z vlastní iniciativy. Takový postup soudu by popíral uplatnění dispoziční zásady a zasahoval by do principu rovnosti účastníků řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78). Vzhledem k tomu, že žalobce pouze obecně uvedl, že není dána dostatečná odstupová vzdálenost, soud rovněž obecně konstatuje, splněním požadavků § 28 PSP se zabývá část B dokumentace – Souhrnná technická zpráva, část B.2.1 d) „Příloha k B souhr. TZ splnění požadavků dle PSP“, kdy je na straně 3 uvedeno, že odstupy jsou definovány ve světelném – technickém posouzení – vlivu na okolí.

123. Žalobce v podané žalobě neuvedl, který odstupový úhel považuje za menší než 45°. Obecně se však odstupový úhel počítá dle bodu 2 přílohy č. 1 PSP (k ustanovení § 28 odst. 1 PSP). Dle odůvodnění PSP „[o]dstupový úhel je splněn, pokud žádná překážka nezasahuje do volného prostoru, vymezeného nad vertikálním úhlem 45° a v půdorysné výseči (horizontálním úhlu) alespoň 45°, počítáno od kontrolního bodu v posuzovaném okně. Horizontální úhel se započítává nejméně 25° od fasády a nelze jej sčítat z částí. Za překážku se považuje budova nebo její část, opěrná nebo jiná zeď či okolní terén. Pro posouzení odstupového úhlu se použije kontrolní bod ve středu okna v úrovni fasády ve výšce parapetu nebo ve výšce 1 m nad úrovní podlahy příslušné místnosti. Je–li v příslušné místnosti více než jedno okno, posuzuje se to, které je dle rozměrů rozhodující pro kontakt s okolím.“ Uvedené je možné zjistit prostým měřením ve výkresech, které jsou součástí správního spisu – projektové dokumentace a soud proto neshledal, že by v nyní posuzované věci k porušení § 28 PSP došlo.

124. Na základě shora uvedeného soud shrnuje, že nevešel ani na námitky uvedené žalobcem ve druhé skupině žalobních bodů.

125. Ve třetí žalobní námitce žalobce vyjádřil obavu z možného vniku imisí k jeho domu. Soud se předně zabýval tvrzením žalobce, že balkony se mají nacházet pouze několik desítek centimetrů od oken domu žalobce. Z přiloženého znázornění níže (dostupné online https://maps.google.com) je patrné, že samotná vzdálenost oken žalobce od hranice pozemků p. č. 1333 a p. č. 1336 je shodná i mezi jednotlivými okny na stavbě žalobce mezi sebou. K uvedené vzdálenosti je ovšem nutné přidat šířku obvodové stěny přístavby, ve které bude balkon upevněn. Rovněž nelze opomenout oddělení hranice pozemků p. č. 1333 a p. č. 1336 v místě přiléhajícím k domu žalobce neprůhledným zasklením. [OBRÁZEK]

126. Soud se dále ztotožnil s žalovaným, který v napadeném rozhodnutí uvedl, že případné obtěžování imisemi (např. světlem) lze řešit v rámci soukromoprávního soudního řízení. Dle usnesení zvláštního senátu zřízeného dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 27. 7. 2011, čj. Konf 10/2011 – 7 „[t]ýkají–li se námitky vznesené ve stavebním řízení možného budoucího zhoršení pokojného stavu v místě bydlení v důsledku stavebních úprav sousední nemovitosti, zejména orientace oken, vstupů, vzdálenosti k sousední nemovitosti, prašnosti a možných poškození sousední nemovitosti v průběhu stavebních úprav, je k rozhodování o takových námitkách příslušný správní orgán.“ 127. Jak uvedl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice v rozsudku ze dne 18. 12. 2019, č. j. 52 A 42/2019–85: „[o] nedovolené imise stavby na úkor ostatních vlastníků sousedních nemovitostí jde přitom jen tehdy, je–li splněna jak podmínka obtěžování imisemi v míře nepřiměřené místním poměrům, tak podmínka podstatného omezení obvyklého užívání nemovitosti (v jejím rámci se posuzují poměry druhové, tedy užívání obvyklé v jiných podobných místech; viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3940/2014). Přípustnost uplatňování tohoto typu občanskoprávních námitek v územním řízení vyplývá z § 89 odst. 4 věty druhé stavebního zákona, podle kterého vlastník sousední nemovité věci může uplatňovat námitky proti projednávanému záměru v rozsahu, jakým je jeho právo přímo dotčeno. Podle § 89 odst. 6 stavebního zákona platí, že nedojde–li ohledně uplatněné námitky k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad posoudí námitku na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě technických norem, pokud námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Působnost stavebního úřadu se přitom vztahuje i na námitky občanskoprávní povahy, jejichž podstatou není spor o existenci nebo rozsah vlastnického práva nebo jiných věcných práv.“ (podtržení doplněno soudem).

128. Stavební úřad a žalovaný postupovali správně, když v rámci prvostupňového a napadeného rozhodnutí vycházeli z posouzení na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě technických norem. V tomto ohledu nebylo soudem zjištěno žádné pochybení. Imise, kterých se žalobce obává (hluk, pach, světlo) jsou přitom v posuzované lokalitě běžné (jedná o centrum Prahy) a z ničeho neplyne, že by k jejich produkci mělo v daném případě docházet v míře nepřiměřené místním poměrům.

129. Žalovaný proto správně uzavřel, že se konkrétní míra případných imisí projeví až po realizaci stavby a poté bude na místě brojit proti již konkrétním imisím soukromoprávními prostředky. Soud proto neshledal ani třetí žalobní námitku důvodnou.

130. Čtvrtou žalobní námitkou žalobce brojil proti zastavění vnitrobloků. K uvedenému soud předně poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2020, č. j. 1 As 297/2019–49, ve kterém je obsažena pomocná definice vnitrobloku: „[s]tanovuje–li územně plánovací dokumentace zvláštní podmínky využití území pro vnitrobloky, aniž tento pojem vymezí, je nutno za vnitroblok v souladu s odbornou doktrínou i praxí považovat prostor vymezený vnitřní hranou blokové zástavby .“ V nyní posuzovaném případě je proto za vnitroblok nutno považovat celý prostor obklopený blokovou zástavbou na ulicích Vyšehradská, Trojická, Pod Slovany a Plavecká. Blokovou zástavbou bytových domů o pěti až šesti nadzemních podlažích proto stavební úřad správně vztahoval k domům na ulicích Vyšehradská, Trojická, Pod Slovany a Plavecká, které tvoří vnější hranu tohoto vnitrobloku.

131. S ohledem na dispoziční zásadu (viz shora) nemohl soud tuto žalobní námitku blíže vypořádat, když žalobce pouze uvedl, že „[r]ealizace dvorní přístavby v konkrétním případě v rozporu s tím může negativně ovlivnit sousední pozemky vč. pozemku žalobce. […] Není možné zastavět vnitrobloky stejně vysokou zástavbou jako uliční řady domů. Došlo by tím k nežádoucímu hmotovému uspořádání vnitrobloků.“ Žalobce tedy pouze obecně konstatuje, že může dojít k negativnímu ovlivnění jeho pozemku, ale již neuvádí žádné konkrétní negativní dopady. K možnému ovlivnění nemovitosti žalobce tvrzeného v rámci jiných žalobních bodů se soud již vyjádřil u příslušných žalobních námitek.

132. Čtvrtá žalobní námitka je proto rovněž nedůvodná.

133. Nad rámec uvedeného je možné poznamenat, že na pozemku p. č. 1331/3 a pozemku p. č. 1331/4 sousedícími s pozemkem p. č. 1334 ze severní strany, je realizována zástavba bytovým domem obdobných rozměrů (viz printscreen níže z veřejné části katastru nemovitostí) o 3 NP, tvrzení žalobce o charakteristické zástavbě domů s volnými vnitrobloky (ve smyslu vnitrobloků uváděných žalobcem) proto není pravdivé. [OBRÁZEK]

134. V páté žalobní námitce žalobce namítal, že stanoviskem Ministerstva zdravotnictví nemohlo dojít k potvrzení stanoviska HSHMP, neboť stanovisko HSHMP se vztahovalo k neaktuální projektové dokumentaci.

135. V prvé řadě se soud zabýval povahou závazného stanoviska a možnostmi jeho přezkumu. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2021, č. j. 6 As 209/2021 – 37: „[s]oudní přezkum závazného stanoviska (jakožto závazného podkladu pro rozhodnutí ve věci samé) je s ohledem na znění § 75 odst. 2 s. ř. s. umožněn právě v rámci soudního přezkumu konečného rozhodnutí ve věci samé, nikoli samostatně.“ V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí je proto soudní přezkum závazného stanoviska MZ možný.

136. Z obsahu spisového materiálu soud zjistil, že žalovaný zaslal dne 25. 4. 2022 Ministerstvu zdravotnictví žádost o změnu nebo potvrzení závazného stanoviska. Na straně 2 této žádosti je uvedeno: „[j]edním z podkladů pro vydání rozhodnutí bylo závazné stanovisko Hygienické stanice hlavního města Prahy č.j. HSHMP 25644/2019, sp. zn. S–HSHMP 25644/2019 ze dne 6.6.2019. K záměru bylo dále vydáno sdělení č.j. HSHMP 44678/2021, sp. zn. S–HSHMP 44678/2021 ze dne 26.7.2021 a sdělení–oprava zřejmé nesprávnosti č.j. HSHMP 02944/2022, sp. zn. S– HSHMP 44678/2021 ze dne 14.1.2022.“ Uvedené stanovisko HSHMP vč. obou sdělení bylo MZ zasláno.

137. Ve sdělení HSHMP č.j. HSHMP 44678/2021, sp. zn. S–HSHMP 44678/2021 ze dne 26. 7 .2021 je v posledním odstavci uvedeno, že „[p]odmínky v závazném stanovisku pod č.j. HSHMP 25644/2019 ze dne 6.6.2019 zůstávají v platnosti a HSMP nevyžaduje plnění části podmínek související s chlazením, neboť chlazení je zrušeno.“ 138. Následně HSHMP ve sdělení–opravě zřejmé nesprávnosti č.j. HSHMP 02944/2022, sp. zn. S– HSHMP 44678/2021 ze dne 14. 1. 2022 konstatovala, že „[v] podání žádosti o stanovisko k dokumentaci pro dodatečné povolení změny stavby vodní dílo retenční nádrž, je pod písm. c) uvedeno dořešit umístění klimatizační jednotky na střeše bytového domu v uliční části – klimatizační jednotka je zrušena. Vzhledem k tomu, že závazné stanovisko HSHMP 25644/2019 ze dne 6. 6. 2019 bylo vydáno k projektové dokumentaci ke změně územního rozhodnutí a stavebnímu řízení stavby: Přístavba bytového domu, Vyšehradská 29, Praha 2, která řeší novou stavbu ve dvorní části a klimatizační jednotky v této části stavby nebyly zrušeny, byla provedena oprava výše uvedené zřejmé nesprávnosti.“ 139. Z uvedených sdělení je zcela evidentní, že HSHMP vycházela z aktuální projektové dokumentace, neboť ve sděleních jsou reflektovány právě změny, zachycené v nové verzi projektové dokumentace. Ministerstvo zdravotnictví vycházelo při potvrzení stanoviska HSHMP i z obou těchto sdělení HSHMP (ve stanovisku MZ jsou mj. rovněž označeny). Není proto pravdou, že Ministerstvo zdravotnictví potvrdilo stanovisko, které se vztahovalo k neaktuální projektové dokumentaci a soud proto shledal i poslední žalobní námitku nedůvodnou.

140. Nad rámec shora uvedeného soud k žalobním námitkám uvádí, že tyto byly v zásadě žalobcem již uplatněny ve správním řízení, přičemž žalovaný se s těmito námitkami řádně a komplexně vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Jelikož soud považuje vypořádání zmíněných námitek ze strany žalovaného za věcně správné a zákonné, ve zbytku odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí, neboť smyslem soudního přezkumu není stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č.j. 8 Afs 75/2005–130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006–86, ze dne 29. 3. 2013, č.j. 2 Afs 37/2012–47, a ze dne 30. 6. 2014, č.j. 8 Azs 71/2014–49). Tuto praxi aproboval i Evropský soud pro lidská práva ve věci Helle proti Finsku (rozhodnutí ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59 – 60), jakož i Ústavní soud (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. II. ÚS 752/10 a ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. II. ÚS 2454/12, usnesení ze dne 4. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1972/12, usnesení ze dne 14. 10. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2266/12 atd.).

IX. Závěr a náklady řízení

141. S ohledem na shora uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

142. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Ve věci byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení nevznikly.

143. Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil, a proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Předmět řízení II. Napadené rozhodnutí III. Žaloba IV. Vyjádření žalovaného V. Další podání účastníků VI. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení VII. Jednání před soudem VIII. Posouzení věci Městským soudem v Praze IX. Závěr a náklady řízení