9 A 13/2013 - 39

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Mgr. H. A. H., zast. Mgr. Janem Burdychem, advokátem se sídlem Brno, Pekařská 398/4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 963/3, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 15. 11. 2012, č. j. MV-108865-27/VS-2012, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra (dále též jen „žalovaný“) ze dne 15.11.2012, č.j. MV-108865-27/VS-2012 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále též jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3.8.2012, č.j. VS-4241/53/2-1991 (dále též jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), jímž nebylo podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky (dále jen „zákon o státním občanství“) vyhověno jeho žádosti o udělení státního občanství České republiky, a to z toho důvodu, že nesplnil podmínku ust. § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství (a zároveň nebyly shledány důvody zvláštního zřetele hodné pro prominutí nesplnění této podmínky dle § 11 odst. 4 zákona o státním občanství), neboť se dopustil porušení povinnosti vyplývající z ust. § 103 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), když bez zbytečného odkladu neodevzdal od 15.2.2011 neplatný cizinecký pas, a dále se dopustil porušení povinností vyplývajících ze zvláštních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění, když včas nehradil pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nezákonné a v prvním žalobním bodu namítal, že porušení povinnosti vyplývající z ust. § 103 písm. h) zákona o pobytu cizinců (neodevzdání neplatného pasu) není natolik závažným porušení právní povinnosti, aby v jeho důsledku bylo možné považovat podmínku § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství za nesplněnou, neboť se jedná o porušení ojedinělé a nikterak závažné (za dobu, co měl žalobce neplatný pas, jej nikdy nepoužil, nesnažil se na něj vycestovat ani ho jiným způsobem využívat), a to i s ohledem na to, že žalobce tuto svou povinnost nesplnil zcela neúmyslně a pouze a výlučně z neznalosti, protože o ní neměl vědomost, přičemž okamžitě poté, co mu bylo nedodržení této povinnosti žalovaným vytknuto, zjednal nápravu, a to ještě před podáním rozkladu proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, není tedy pravdivé tvrzení žalovaného, že žalobce tuto svou zákonnou povinnost nesplnil (za neodevzdání neplatného pasu nadto nebyl ani přestupkově postižen). Žalobce v této souvislosti dále v postupu správních orgánů spatřoval porušení ust. § 6 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a ust. § 4 odst. 2 správního řádu, neboť žalovaný žalobce zbytečně zatěžoval tím, že po něm požadoval doplnění žádosti o udělení státního občanství předložením kopie rozhodnutí o zamítnutí žádostí (z 6.10.2010 a 15.2.2011) o vydání cizineckého pasu, avšak příslušný správní orgán žalobce ani v rámci jeho opakovaného osobního jednání ohledně žádostí o vydání nového cizineckého pasu řádně nepoučil o povinnosti neplatný pas odevzdat, správní orgány tak porušovaly základní princip dobré správy – princip vstřícnosti. Žalobce ve druhém žalobním bodu dále brojil proti závěru správních orgánů, podle kterého bylo porušení povinností vyplývajících z předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění natolik závažné, že jeho důsledku bylo možno považovat podmínku dle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství za nesplněnou. Žalobce považoval za protiprávním postup žalovaného, který vzal v napadeném rozhodnutí v úvahu i nedoplatky žalobce na veřejném zdravotním pojištění z let 2003 až 2008, jež byly dávno uhrazeny a které žalovaný již zohlednil při rozhodování o předchozích žádostech žalobce o udělení státního občanství. Tytéž nedoplatky se tak staly již poněkolikáté důvodem nesplnění podmínky § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství, přičemž takovouto absurdní argumentací by bylo žalobci v podstatě i do budoucna navždy znemožněno, aby státní občanství obdržel. Žalovaný měl tedy při posuzování splnění dané podmínky přihlížet i k běhu času a nezohledňovat totéž porušení právních povinností opakovaně. Žalobce dále upozornil na to, že od posledního zamítavého rozhodnutí o žádosti o udělení státního občanství (rok 2009) do současnosti povinnosti na poli veřejného zdravotního pojištění plní a dlouhodobého a hrubého porušení těchto povinností se nedopouštěl. Pouze v roce 2010 platil omylem o 11,- Kč nižší měsíční zálohy na pojistné na veřejné zdravotní pojištění (když však výsledný stav účtu zdravotního pojištění byl s ohledem na přeplatek z roku 2009 i v průběhu roku 2010 kladný), dále v závěru roku 2010 a v letech 2011 a 2012 se ocitl několikrát v prodlení se zaplacením záloh na pojistné na veřejné zdravotní pojištění (vždy však šlo o řády dnů a penále ve výši 0,63 Kč, resp. 88,11 Kč, resp. 29,93 Kč nebylo v souladu s právními předpisy ani předepsáno). Porušení výše uvedených povinností v letech 2009-2012 bylo tedy veskrze bagatelní, penále nedosáhlo ani výše, aby bylo předepsáno, v ostatních ohledech žalobce tyto své povinnosti v daném období plnil příkladně, ke dni vydání napadeného rozhodnutí neměl žádné nedoplatky ani na pojistném ani na penále. Žalobce vzhledem k výše uvedenému namítal, že žalovaný chybně opomněl aplikovat judikaturu Nejvyššího správního soudu v tom směru, že porušení povinností dle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství musí být hodnoceno z hlediska proporcionality a rozhodnutí správního orgánu musí dostatečně přihlédnout k závažnosti případného porušení právních předpisů a k okolnostem podstatným pro zhodnocení jeho závažnosti, žalovaný však v napadeném rozhodnutí pouze bez dalšího konstatoval, že ze strany žalobce se jedná o opakované porušení povinností na poli veřejného zdravotního pojištění. Žalobce dále ve třetím žalobním bodu namítal, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nezabýval tím, zda žalobce porušil zákonné povinnosti v takové intenzitě a rozsahu, aby takovéto porušení vůbec bylo možno kvalifikovat jako nesplnění podmínky dle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství; žalovaný měl vzít v úvahu zejména závažnost porušení povinností, dobu, kdy k těmto porušením došlo, sankce, které dotyčné zákony za tato porušení ukládají a zda takové sankce vůbec byly uloženy, a dále skutečnosti, zda trvají následky porušení zákonů. Žalobce v této souvislosti tvrdil, že úmyslem zákonodárce jistě nebylo, aby za jakékoli bagatelní porušení právních předpisů upravujících oblasti dle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství byla natrvalo odepřena možnost získat státní občanství České republiky, přičemž řady bagatelních porušení daných právních předpisů se frekventovaně dopouštění i občané České republiky, avšak společenská nebezpečnost i morální zavrženíhodnost těchto porušení je vnímána veřejností i příslušnými orgány jako téměř nulová. Aby bylo možno učinit závěr o nesplnění podmínky dle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství, musí se jednat o závažnější porušení daných předpisů, jinak by se v konečném důsledku rozhodování o udělení státního občanství přeneslo do netransparentní oblasti promíjení podmínek pro udělení státního občanství v zákonem nijak nedefinovaných případech hodných zvláštního zřetele. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť v jeho případě byla podmínka § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství splněna, když k povinnosti v každém případě zhodnotit závažnosti případného porušení právních předpisů (tj. povinnost aplikovat princip přiměřenosti a zásadu proporcionality) žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.5.2006, č.j. 2 As 31/2005-78, nález Ústavního soudu ze dne 22.10.1998, sp.zn. III. ÚS 153/97 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.3.2008, č.j. 5 As 51/2007. Žalobce konečně ve čtvrtém žalobním bodu tvrdil, že je napadené rozhodnutí v rozsahu závěru žalovaného, že v případě žalobce nelze aplikovat ust. § 11 odst. 4 zákona o státním občanství, neodůvodněné (zejména co do úvah, které žalovaného vedly k závěru, že žalobcův případ nepatří mezi případy zvláštního zřetele hodné), nepřezkoumatelné a v rozporu se závazným právním názorem Městského soudu v Praze z rozsudku ze dne 22.11.2011, č.j. 6 Ca 322/2009, kterým bylo zrušeno předchozí zamítavé rozhodnutí žalovaného ze dne 8.9.2009, č.j. MV-44928/VS-2009-3, dle něhož byl žalovanému vydán pokyn, aby se vypořádal s hlavními důvody, které jsou způsobilé být důvody zvláštního zřetele hodnými, zejména se skutečnostmi, že žalobce žije legálně v ČR již 27 let, má zde pevné sociální vazby, jeho manželka i všechny děti jsou státními občany ČR, žalobce sám je bez státního občanství. K povinnosti zákonným způsobem provést správní úvahu dle § 11 odst. 4 zákona o státním občanství, která v napadeném rozhodnutí chybí, žalobce dále odkázal na téměř obdobný případ řešený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20.8.2009, č.j. 5 As 39/2009-81. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k podané žalobě žalovaný setrval na právním názoru vyjádřeném v napadeném rozhodnutí s tím, že v dané věci postupoval v souladu se zákonem, nepřekročil meze správního uvážení, nerozhodoval na základě libovůle ani neporušil procesní předpisy a dbal na to, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu), přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu zjištěným řádným procesním způsobem (§ 2 odst. 4 správního řádu) a aby z důvodu předvídatelnosti rozhodnutí nevznikl neodůvodněný rozdíl při rozhodování obdobných případů. Napadené rozhodnutí je v souladu se zásadou přiměřenosti, neboť odpovídá skutečnostem zjištěným ve správním řízení a respektuje veřejný zájem. Ohledně vypořádání námitek žalobce žalovaný okázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se jimi již zabýval; v daném případě citovanou judikaturu žalovaný nezpochybnil. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Soud neprovedl důkazy navržené žalobcem (správním spisem žalovaného, správními spisy ve věcech žádostí žalobce o vydání cizineckého pasu a spisem zdejšího soudu ve věci sp. zn. 6 Ca 32/2009), neboť při svém rozhodování vycházel ze spisového materiálu, který si k posouzení důvodnosti žaloby vyžádal od žalovaného (správní spis) a jehož součástí je i předchozí správní žaloba, jakož i rozsudek zdejšího soudu ze dne 22.11.2011, č.j. 6 Ca 322/2009-68, jak soud ověřil z připojeného spisu 6 Ca 322/2009, provedení těchto důkazů proto považoval za nadbytečné. Ke stejnému závěru došel i u návrhu důkazů správními spisy sp.zn. OAM-42145/MC-2010 a OAM-1724/CD-2011 ve věci žádosti žalobce o cizinecký pas, neboť nejsou pro posouzení právní otázky zákonnosti správní úvahy žalovaného významné, v podrobnostech soud odkazuje na níže uvedený právní názor. Soud dle § 75 s.ř.s. přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy: Podle § 7 odst. 1 zákona o státním občanství v rozhodném znění lze státní občanství České republiky na žádost udělit fyzické osobě, která splňuje současně tyto podmínky: a) má na území České republiky ke dni podání žádosti po dobu nejméně pěti let povolen trvalý pobyt a po tuto dobu se zde převážně zdržuje, b) prokáže, že nabytím státního občanství České republiky pozbyde dosavadní státní občanství, nebo prokáže, že pozbyla dosavadní státní občanství, nejde-li o bezdomovce nebo osobu s přiznaným postavením uprchlíka na území České republiky, c) nebyla v posledních pěti letech pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, d) prokáže znalost českého jazyka a e) plní povinnosti vyplývající z ustanovení zvláštního právního předpisu upravujícího pobyt a vstup cizinců na území České republiky, povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, daně, odvody a poplatky. Podle § 11 odst. 4 téhož zákona může ministerstvo dále v případech hodných zvláštního zřetele prominout i podmínku stanovenou v § 7 odst. 1 písm. d) a e). Podle § 4 odst. 2 správního řádu v rozhodném znění správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je- li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Lze-li však potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede, a pokud o to dotčená osoba požádá, je povinen jejich obstarání zajistit. Při opatřování údajů podle tohoto ustanovení má správní orgán vůči třetím osobám, jichž se tyto údaje mohou týkat, stejné postavení jako dotčená osoba, na jejíž požádání údaje opatřuje. Podle ust. § 103 písm. h) zákona o pobytu cizinců v rozhodném znění cizinec je mimo povinností stanovených v jiných ustanoveních tohoto zákona dále povinen odevzdat bez zbytečného odkladu doklad vydaný podle tohoto zákona, který je neplatný nebo zaplněný úředními záznamy, a to i po zániku oprávnění k trvalému pobytu nebo zániku platnosti povolení k trvalému pobytu; doklad je cizinec povinen odevzdat orgánu, který mu tento doklad vydal. Soud o věci uvážil takto: Podstatou sporu je posouzení, zda žalobce splnil podmínku pro přiznání státního občanství dle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství, příp. zda se u žalobce nejedná o případ hodný zvláštního zřetele dle § 11 odst. 4 zákona o státním občanství, v němž by bylo možno nesplnění dané podmínky prominout a dále posouzení, zda je napadené rozhodnutí, resp. rozhodnutí správního orgánu I. stupně v tomto rozsahu dostatečně odůvodněno. K tomu z obsahu spisového materiálu, zejména odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a vyjádření žalovaného k podané žalobě vyplynulo, že žalobce podáním z 21.9.2008 doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 29.12.2008 požádal o udělení státního občanství České republiky s tím, že se narodil v Gazze (Palestina) a je osobou bez státní příslušnosti; v České republice žije od roku 1982; trvalý pobyt má povolen od roku 2001, v České republice vystudoval FAMU, obor filmová režie, dokumentaristika; založil zde i rodinu, přičemž jeho manželka a obě dcery získaly státní občanství v roce 1998; skutečnost, že je bez státního občanství a bez cestovního pasu mu velice komplikuje jak rodinný, tak zejména profesní život. Žádosti žalobce nebylo vyhověno rozhodnutím správního orgánu I. stupně z 27.4.2009, čj.: VS-4241/553/2-1991 ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 8.9.2009, č.j. MV-44928/VS-2009-3 s tím, že žadatel nesplnil podmínku § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství tím, že v průběhu let 1993-2009 nehradil včas a ve správné výši veřejné zdravotní pojištění (nedoplatky u něj byly evidovány poprvé v roce 2003 a naposledy ještě v únoru 2009, nedoplatky vždy zaplatil až v souvislosti se žádostmi o udělení státního občanství), přičemž toto jednání bylo vyhodnoceno jako téměř nepřetržité, opakované a hrubé porušování zákona o veřejném zdravotním pojištění, a dále tím, že žadatelovy pracovní aktivity v ČR a příjmy z nich plynoucí vykazují znaky neprůhlednosti; důvody hodné zvláštního zřetele dle § 11 odst. 4 zákona o státním občanství nebyly na straně žalobce shledány, neboť za ně je třeba považovat zejména vážnou nemoc nebo vysoký věc, což nebyl případ žalobce. Na základě správní žaloby z 9.11.2009, která byla odůvodněna v zásadě totožně jako žaloba nyní projednávaná (vyjma části týkající se neprůhlednosti aktivit a příjmů žalobce), bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 8.9.2009, č.j. MV-44928/VS-2009-3 zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22.11.2011, č.j. 6 Ca 322/2009-68, a to pro nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí pro nedostatek důvodů ohledně toho, proč skutečnostem na straně žalobce (jako je jeho legální pobyt v ČR od roku 1982, jeho pevné sociální vazby v ČR, to, že manželka i děti žalobce jsou státními občany ČR a žalobce je osobou bez státního občanství) nelze přiznat relevanci důvodů hodných zvláštního zřetele, když žalovaný se obšírněji nezabýval tím, z jakých důvodů nebylo možné v případě žalobce uplatnit ust. § 11 odst. 4 zákona o státním občanství. V předmětném rozsudku byl dále vysloven závěr, že „žalovaný nepochybil, když v souladu s principem proporcionality posoudil konkrétně podmínky obsažené v § 7 odst. 1 písm. e) zákona, a dospěl k závěru, že žalobce dlouhodobě a hrubě porušoval zákon o veřejném zdravotním pojištění…Dle principu proporcionality má soud za to, že žalovaný řádně zhodnotil smysl a účel podmínky dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství ve vztahu k charakteru a závažnosti uvedeného porušení, jakož i k pozdějšímu chování žalobce.“ Rozhodnutím žalovaného z 4.4.2012, č.j. MV-44928-23/VS-2009 bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně z 27.4.2009, čj.: VS-4241/553/2-1991 a věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání, protože není zřejmé, zda se v mezidobí nezměnily skutkové okolnosti merita věci. Z vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění (za období 01.07.1993- 15.5.2012) ze dne 15.5.2012 plyne, že žalobce měl od 1.7.1993 do 13.2.2009 a od 4.11.2010 do 15.5.2012 prakticky soustavně nedoplatky na veřejném zdravotním pojištění, které opakovaně doplácel většími jednorázovými platbami (např. dne 22.10.2003 částkou 16.000,- Kč, dne 24.11.2003 částkou 31.385,- Kč, dne 31.1.2008 částkou 6.485,- Kč, dne 30.12.2008 částkou 7.753,- Kč, dne 20.1.2012 částkou 3.340,- Kč), za tyto nedoplatky mu bylo opakovaně vyměřeno penále (za roky 1993-2004 a 2006-2008 včetně). Z fotokopie cestovního pasu žalobce předložené jím správnímu orgánu I. stupně dne 5.6.2012 plyne, že tomuto cestovnímu pasu skončila platnost dne 14.2.2011. Ze sdělení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky z 25.6.2012 je zřejmé, že žalobce disponoval výše uvedeným neplatným pasem, dvakrát požádal o vydání nového cizineckého pasu, obě žádosti byly zamítnuty. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně (ze dne 3.8.2012, č.j. VS-4241/53/2-1991) opětovně nebylo žádosti žalobce o udělení státního občanství ČR (doručené správnímu orgánu I. stupně dne 29.12.2008) vyhověno. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně je popsán dosavadní průběh správního řízení, dále okolnosti pobytu žalobce na území ČR, jeho rodinné zázemí a majetkové poměry. Správní orgán dále zohlednil stanoviska Úřadu městské části Prahy 4 (z 14.5.2012), Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie (z 15.5.2012), Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (z 25.6.2012) a vyjádřil se ke zjištěním, která učinil z listin předložených žalobcem, konkrétně z přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce a jeho manželky za období roku 2008-2011, z potvrzení Finančního úřadu pro Prahu – Jižní Město z 12.6.2012 o neexistenci vymahatelných daňových nedoplatků s potvrzením o posečkání u DPH v záporné hodnotě 116.386,- Kč do 10.6.2013, z potvrzení Pražské správy sociálního zabezpečení, územního pracoviště – III z 15.5.2012 o neexistenci nedoplatků na pojistném a penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, z potvrzení Všeobecné zdravotní pojišťovny z 15.5.2012 o vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění a neexistenci nedoplatků, z nájemní smlouvy o nájmu bytu na adrese trvalého pobytu žalobce a z doporučení žalobce k udělení státního občanství ČR (od jednatele společnosti HE TV s.r.o.; občanského sdružení InBáze Berkat o.s.; předsedkyně občanského sdružení Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, o.s. Kub „Hornomlýnská“; předsedkyně Řecké obce Praha; předsedy výboru Společenství pro dům Jana Růžičky 1153-4). Na základě takto zjištěného skutkového stavu správní orgán I. stupně uzavřel, že žalobce nesplnil podmínku § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství, neboť porušil povinnosti stanovené ust. § 103 písm. h) zákona o pobytu cizinců, když bez zbytečného odkladu neodevzdal od 15.2.2011 neplatný cizinecký pas, kterým dosud disponoval, a dále porušil povinnosti vyplývající ze zvláštních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění, když včas nehradil pojistné na veřejné zdravotní pojištění, a dále má nedoplatek na DPH, když však finančním úřadem bylo povoleno posečkání této daně do 10.6.2013. Správní orgán I. stupně s odkazem na závazný právní názor z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.11.2011, č.j. 6 Ca 322/2009-68 setrval na svém závěru, že na straně žalobce došlo k dlouhodobému a hrubému porušení povinností vyplývajících ze zvláštních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění; správní orgán se dále podrobněji zabýval úvahami, pro které za okolnosti spadající pod případ zvláštního zřetele hodný dle § 11 odst. 1 zákona o státním občanství neshledal ani dobu, která uplynula od porušení povinností žalobcem, ani jeho dlouhodobý pobyt na území ČR, jeho rodinné zázemí či skutečnost, že je osobou bez státního občanství. Rozklad žalobce z 23.8.2012 odůvodněný v zásadě stejnou argumentací jako podaná žaloba byl napadeným rozhodnutím zamítnut s tím, že žalovaný uzavřel, že žalobce nesplnil podmínku § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství a nejsou ani dány okolnosti, pro které by se v dané věci jednalo o případ zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 11 odst. 4 zákona o státním občanství. Žalovaný se přitom zcela ztotožnil s rozhodnutím správního orgánu I. stupně a odkázal na něj v plném rozsahu, když dospěl k závěru, že toto rozhodnutí se řádně vypořádalo i se závěry Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 6 Ca 322/2009 ohledně stavu integrace žalobce do české společnosti a důvodů, proč nebylo postupováno dle § 11 odst. 4 zákona o státním občanství. K otázce proporcionality s ohledem na závažnost porušení povinností v oblasti veřejného zdravotního pojištění žalovaný doplnil, že v daném případě se jednalo o nedoplatky nejen za rok 2003, ale i let 2004-2008 a 2011-2012 a správní orgán I. stupně tedy správně daná porušení povinností vyhodnotil jako opakující se, čímž vyhověl požadavku na posouzení proporcionality, resp. závažnosti provinění i dle judikatury Nejvyššího správního soudu. K námitkám ohledně nesplnění povinnosti na úseku pobytového režimu rozvedl, že žalobce odevzdal neplatný cizinecký pas až po doručení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tj. dne 23.8.2012, ačkoli mu ve včasném odevzdání neplatného pasu (které je obligatorní povinností cizince stanovenou zákonem o pobytu cizinců) nebránila žádná relevantní překážka; případná poučovací povinnost správního orgánu dle správního řádu není se splněním dané povinnosti v přímé souvislosti; závažnost porušení této povinnosti byla shledána v poměrně delší době po ztrátě platnost, po kterou žalobce s pasem mohl nakládat. Žalovaný se rovněž zcela ztotožnil se správním orgánem I. stupně, že důvody, kterými žalobce omlouval zanedbání plnění zákonných povinností, nejsou hodné zvláštního zřetele dle § 11 odst. 4 zákona o státním občanství. V daném případě je dle soudu nesporné, že žalobce pro udělení státního občanství splnil podmínky ust. § 7 odst. 1 písm. a)-d) zákona o státním občanství. Žalobce rovněž nesporoval porušení povinnosti vyplývající z ust. § 103 písm. h) zákona o pobytu cizinců ani porušení povinností na poli veřejného zdravotního pojištění, jak jsou specifikovaný výše. Žalobce však proti napadenému rozhodnutí v prvním žalobním bodu především namítal, že tato porušení jeho právních povinností nedosáhla takové intenzity a rozsahu, aby odůvodnila závěr o nesplnění podmínky ust. § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství, když žalovaný daná porušení povinností dostatečným způsobem nezhodnotil z hlediska zásady proporcionality, přičemž tato jeho povinnost plyne z žalobcem tvrzené judikatury, a uplatnil porušení ust. § 4 odst. 2 a § 6 odst. 2 správního řádu. Soud na tuto námitku žalobce nemohl vejít. Ohledně porušení povinnosti plynoucí z ust. § 103 písm. h) zákona o pobytu cizinců, tj. neodevzdání neplatného cizineckého pasu, soud konstatuje, že se jedná o jednu ze základních povinností cizince, kterou je bez dalšího povinen dodržovat. Na této skutečnosti nemůže nic změnit to, že o ní příp. nebyl správním orgánem poučen ať již v daném řízení o žádosti o udělení státního občanství či v řízení o vydání nového cestovního pasu, pročež žalobce namítá porušení § 4 odst. 2 správního řádu (byť soud dává žalobci za pravdu, že takové poučení by bylo namístě), ani to, zda za dané jednání byl či nebyl postihnut v jiném řízení o správním deliktu (jehož se tímto jednáním dopustil). Absence případného poučení (či správního postihu) nemůže žalobce jeho povinnosti zbavit, či jakkoli snížit závažnost jejího porušení. Žalobce opakovaně žádal o vydání nového cizineckého pasu, přesto se řádně neseznámil s právními předpisy tuto problematiku upravujícími a nesplnil povinnost z těchto předpisů plynoucí a to po dobu více jak 1,5 roku (pas byl neplatný od 15.2.2011, žalobce jej odevzdal až 23.8.2012). Správní orgány tedy porušení této povinnosti řádně zhodnotily z hlediska proporcionality s ohledem na délku jejího trvání, jakož i to, že žalobci objektivně nebránily žádné překážky, aby tuto svou povinnost splnil, jako nesplnění podmínky dle ust. § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství. Výzvu správního orgánu žalobci, aby předložil rozhodnutí ve věci jeho žádosti o vydání cizineckého pasu, soud nepovažuje za rozpornou s ust. § 6 odst. 2 správního řádu a žalobce zbytečně zatěžující neboť nelze odhlédnout od skutečnosti, že se jedná o řízení zahájené na žádost žalobce (nesporné), který by měl být veden snahou přispět svou součinností ke zdárnému a rychlému vyřízení/rozhodnutí o žádosti. Lze přisvědčit žalobci, že si správní orgán I. stupně mohl učinit zjištění o tomtéž z úřední evidence, kterou vede, ale z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že správnímu orgánu nelze vytknout liknavost v postupu při vyřizování žádosti žalobce a pokud se dopustil takového dílčího procesního pochybení, nemohlo to mít vliv na zákonnost rozhodnutí správního orgánu o věci samé, neboť správní orgán postupoval zcela v souladu s ust. § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství a ve snaze zjistit co nejúplněji skutkový stav vyzval žalobce k doložení dokladů osvědčujících splnění podmínky pod písmenem e) citovaného ustanovení, a sice „plní povinnosti vyplývající z ustanovení zvláštního právního předpisu upravujícího pobyt a vstup cizinců na území České republiky“, tj. mimo jiné i shora zmíněné a žalobcem porušené ust. §103 písm. h) zákona o pobytu cizinců, podle kterého „cizinec je mimo povinností stanovených v jiných ustanoveních tohoto zákona dále povinen odevzdat bez zbytečného odkladu doklad vydaný podle tohoto zákona, který je neplatný nebo zaplněný úředními záznamy, a to i po zániku oprávnění k trvalému pobytu nebo zániku platnosti povolení k trvalému pobytu; doklad je cizinec povinen odevzdat orgánu, který mu tento doklad vydal“. K porušení namítaných ustanovení správního řádu tak nedošlo. Při odmítnutí druhého a třetího žalobního bodu soud vyšel ze zjištění, že o žádosti žalobce o udělení státního občanství správní orgán I. stupně rozhodoval již v dubnu 2009, toto rozhodnutí bylo zrušeno na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 22.11.2011, č.j. 6 Ca 322/2009-68, kterým byly správní orgány mimo jiné vázány závazným právním názorem, že porušení povinností v oblasti veřejného zdravotního pojištění, kterých se žalobce dopouštěl prakticky nepřetržitě od roku 1993 do roku 2009, byla porušeními dlouhodobými a hrubými a že správní orgány v tomto rozsahu řádně zhodnotily smysl a účel podmínky ust. § 7 odst. 1 písm. e), která na straně žalobce nebyla splněna. Správní orgány tedy při svém dalším rozhodování byly tímto právním názorem vedeny, přičemž však s ohledem na možnou změnu poměrů správní orgán I. stupně důvodně provedl doplnění dokazování o zjištění aktuálního stavu mimo jiné plnění povinností týkajících se veřejného zdravotního pojištění. Ani po tomto doplnění dokazování však nebylo zjištěno, že by od doby předchozího rozhodnutí žalobce své povinnosti v oblasti veřejného zdravotního pojištění řádně (a příkladně) plnil, jak tvrdil v žalobě, naopak z vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění Veřejné zdravotní pojišťovny z 15.5.2012 plyne, že žalobce (navzdory dřívějšímu rozhodnutí správních orgánů) nadále nehradil stanovené zálohy pojistného v řádné výši a termínech a to nikoli výjimečně, avšak opakovaně v průběhu roku 2010, 2011 i 2012 (byť v daleko menším rozsahu než dříve v průběhu let 2003-2008); z tohoto výpisu je dále zřejmé, že žalobce vzniklé dluhy sice vždy dodatečně uhradil, ale vždy až po jejich vzniku jednorázovými většími částkami, a to v časové souvislosti s právě podanými žádostmi, příp. opravnými prostředky v řízení o udělení státního občanství (naposledy dne 31.1.2008, 30.12.2008, 20.1.2012). Soud proto uzavřel, že správní orgány obou stupňů nepochybily, když porušování povinností v oblasti veřejného zdravotního pojištění zhodnotily za období, jak předcházející prvnímu rozhodnutí (2008, 2009), tak za období předcházející vydání napadeného rozhodnutí (2011, 2012). Z hlediska proporcionality pak správní orgány obou stupňů porušování těchto povinností hodnotily správně nikoli jako každé jednotlivé porušení povinností, které zejména v průběhu let 2010-2012 dosahovalo menší intenzity než v období předchozím (2008-2009), avšak v jejich souhrnu, jako porušování dlouhodobé, opakované a tedy hrubé, tedy v souladu se závazným právním názorem zdejšího soudu z rozsudku ze dne 22.11.2011, č.j. 6 Ca 322/2009-68. Soud proto uzavřel, že dlouhodobé opakované porušování povinností v oblasti veřejného zdravotního pojištění, jakož i výše uvedené porušení zákona o pobytu cizinců, ve svém souhrnu, s přihlédnutím k závažnosti a délce trvání těchto porušení, dosáhlo takové intenzity, aby v daném případě na straně žalobce založilo nesplnění podmínky ve smyslu ust. § 7 odst. e) zákona o státním občanství. Odůvodnění správních orgánů týkající se závažnosti těchto jednání ve smyslu zohlednění zásady proporcionality, byť stručné, soud shledal jako dostatečně a souladné s ustálenou judikaturou (viz nález Ústavního soudu ze dne 22.10.1998, sp.zn. III. ÚS 153/97, dle něhož musí posouzení proporcionality mezi veřejným zájmem na zákazu pobytu cizince na straně jedné a zájmem na ochraně základních práv a svobod na straně druhé vycházet z principu přiměřenosti; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.5.2006, č.j. 2 As 31/2005-78, z něhož plyne, že žadateli o udělení státního občanství ČR vyplývá při splnění podmínek § 7 odst. 1 zákona o státním občanství subjektivní právo (nikoliv nárok) na státní občanství, přičemž při hodnocení splnění podmínek pro udělení státního občanství je správní orgán vázán obecnými ústavními principy a hodnotami, zejména principem proporcionality; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.8.2009, č.j. 5 As 39/2009-81, dle kterého je smyslem a účelem podmínky pro udělení státního občanství dle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství vyloučit z možnosti nabytí občanství osobu, která po dobu svého pobytu v ČR porušovala právní předpisy, neboť je důvodné reálné nebezpečí, že by takový cizinec pokračoval v závažném porušování právních povinností i jako občan, a je tedy veřejný zájem, aby taková osoba občanství nenabyla, porušení povinností však musí být při vyloučení správní libovůle hodnoceno z hlediska proporcionality s ohledem na jeho závažnost; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.3.2008, č.j. 5 As 51/2007, podle něhož je mimo jiné žadatel o státní občanství povinen stanovené povinnosti plnit od začátku doby, kdy mu vznikly, avšak nesplnění podmínky § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství zároveň předpokládá určitou závažnost daného porušení, aby bylo naplněno reálné riziko pokračování v porušování povinností ze strany žadatele). Argumentaci žalobce ohledně jeho neznalosti daného procesního předpisu (zákon o pobytu cizinců), důvodů neplnění povinností týkajících se veřejného zdravotního pojištění (manželka omylem zadala jinou výši trvalého příkazu) či toho, že porušení povinností, jichž se žalobce dopustil, je bagatelní, neboť se jich běžně dopouštějí i občané ČR, soud shledal jako zcela nepřípadnou, neboť neznalost zákona neomlouvá, po cizinci, který (opakovaně) žádá o udělení státního občanství lze naopak oprávněně vyžadovat znalost alespoň několika v zákoně o státním občanství uvedených právních předpisů, upravujících danou tematiku, a to zejména zákona o pobytu cizinců, když právě orientace v těchto předpisech mimo jiné svědčí o řádné integraci dané osoby v ČR a její skutečné snaze stát se jejím plnoprávným občanem, naopak bagatelizace porušování jakýchkoli právním předpisů ČR (tím, že se těchto jednání dopouští v zásadě každý i občané ČR) nesvědčí o respektu k právnímu řádu ČR, tím spíše za stavu, kdy žalobce z důvodu opakovaně zamítaných žádostí o udělení státního občanství věděl, že doklady, prokazující splnění právních povinností po něm budou v případě další žádosti vyžadovány. Čtvrtá žalobcova námitka brojila proti nedostatečnému odůvodnění napadeného rozhodnutí co do správní úvahy žalovaného, proč žalobcův případ nepatří mezi případy zvláštního zřetele hodné (§ 11 odst. 4 zákona o státním občanství), když žalobce namítal, že v tomto rozsahu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a v rozporu se závazným právním názorem zdejšího soudu z rozsudku ze dne 22.11.2011, č.j. 6 Ca 322/2009. Soud i tuto žalobní námitku považuje za nedůvodnou, neboť rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve spojení s napadeným rozhodnutím je plně v souladu se závazným právním názorem zdejšího soudu vysloveném v rozsudku ze dne 22.11.2011, č.j. 6 Ca 322/2009, který považoval předchozí rozhodnutí žalovaného za částečně nepřezkoumatelné, přičemž nedostatek důvodů spatřoval v tom, „že se ministr ve svém rozhodnutí obšírněji nezabýval tím, z jakých důvodů nelze v případě žalobce uplatnit ust. § 11 odst. 4 zákona o státním občanství“, a zahrnuje dostatečnou a srozumitelnou správní úvahu týkající se podmínek prominutí nesplnění podmínky § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství stanovených v § 11 odst. 4 zákona o státním občanství. Správní orgán I. stupně v této souvislosti řádně zhodnotil a do úvahy vzal okolnosti, za nichž k porušení právních předpisů ze strany žalobce došlo (jejich závažnost, dobu trvání, důvody, kterými žalobce omlouval nesplnění svých povinností) i osobní a rodinně poměry žalobce (jeho dlouhodobý legální pobyt v ČR, pevné sociální vazby, skutečnost, že jeho manželka i děti jsou občany ČR, skutečnost že žalobce je osobou bez státního občanství, což mu má dle jeho tvrzení komplikovat osobní život i pracovní aktivity), Podle stanoviska soudu v nyní projednávané věci správní orgány závaznému právnímu názoru vyslovenému v rozsudku ve věci sp. zn. 6 Ca 322/2009 v tomto rozsahu dostály, když na podkladě shora uvedeného v žádné z těchto skutečností neshledaly případ spadající pod ust. § 11 odst. 4 zákona o státním občanství. Správnímu orgánu I. stupně nelze než dát za pravdu, že byť jsou dlouhodobý pobyt žalobce v ČR a jeho rodinné vazby významným integračním prvkem, žalobce ani přes zajištění tohoto zázemí nebyl schopen (dlouhodobě a opakovaně) dostát svým povinnostem vyplývajících z českého právního řádu, přičemž mu v tom nebránily žádné objektivní překážky. Naopak např. dlouhodobým neplněním právních povinností ze strany žalobce byla rodina žalobce nucena opakovaně vynakládat vyšší jednorázové částky na nezaplacení dluhů na veřejném zdravotním pojištění. Rovněž tak skutečnost, že žalobce nemá jiné státní občanství, sama o sobě nemůže být důvodem pro prominutí nesplnění podmínky § 7 odst. 1 písm. e) zákona o státním občanství; žalobce má v ČR trvalý pobyt; může zde být zaměstnán i vykonávat jinou výdělečnou činnost; po splnění zákonných podmínek může opakovaně žádat o vydání cizineckého pasu (který již dříve obdržel a mohl cestovat mimo území ČR, tedy ani jeho pracovní aktivity nebyly až do 14.2.2011 v tomto směru nijak limitovány). Správní orgán I. stupně dále uvedl, že výše specifikované okolnosti, jimiž žalobce v zásadě pouze omlouval porušení svých právních povinností, nelze vzít do úvahy jako relevantní důvody hodné zvláštního zřetele. Žalovaný v napadeném rozhodnutí správní úvahu v tomto směru pouze doplnil o osvětlení výjimečnosti postupu prominutí nesplnění podmínek dle § 11 odst. 4 zákona o státním občanství, a o konstatování, že důvody, kterými žalobce (příp. jeho manželka) omlouval zanedbání plnění zákonných povinností, neshledal hodnými zvláštního zřetele pro prominutí dle § 11 odst. 4 zákona o státním občanství, protože tyto důvody naopak svědčí o tom, že si žalobce dosud neosvojil znalost dotčených zákonů; vzhledem k tomu, že v rozkladu nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti, které by nebyly známy již při rozhodování správního orgánu I. stupně, žalovaný se v dalším s odůvodněním rozhodnutí správního orgánu I. stupně zcela ztotožnil. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů (které je nutné chápat jako celek) byla správní úvaha týkající se ust. § 11 odst. 4 zákona o státním občanství řádně užita, nevybočila z mezí a hledisek stanovených zákonem, byla logickým vyústěním předchozího hodnocení skutkových zjištění (a to i z hlediska proporcionality) a respektovala i dostatečným způsobem závazný právní názor zdejšího soudu z rozsudku 22.11.2011, č.j. 6 Ca 322/2009-68. Úkolem soudu přitom není nahrazovat správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním, ale naopak pouze posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a plně zjistil skutkový stav, a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.3.2008, č.j. 5 As 51/2007-105), a těmto požadavkům rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve spojení s žalobou napadeným rozhodnutím dostálo. Soud s ohledem na vše shora uvedené uzavřel, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto nedůvodnou žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, žalovanému správnímu orgánu, který měl procesní úspěch, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení