9 A 16/2013 - 68

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: E.R.O.C. s. r. o., se sídlem Petřínská 5, Praha 5, zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, se sídlem Revoluční 1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2013, č. j. MV-130891-3/VS-2012, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2013, č. j. MV-130891-3/VS-2012 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru živnostenského a občanskoprávního (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 24. 9. 2012, č. j. MHMP-164220/12/C/Ma-1591. Tímto rozhodnutím správní orgán prvního stupně uložil žalobci podle § 29 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hlavním městě Praze“), pokutu ve výši 20 000 Kč za spáchání správního deliktu, kterého se měl žalobce dopustit tím, že ve dnech 21. 2. 2012 a 24. 2. 2012 u křižovatky ulic Bubenská, U Výstaviště, Praha 7, prostřednictvím velkoplošného reklamního poutače (dále jen „reklamní poutač“) s vyobrazenými ženami v erotickém prádle, některé naznačující postoj „u tyče“, a nápisy „showpark“, „www.showpark.info“, „Holešovická tržnice, hala 18, Bubenské nábř.“, „2000 m“, „12:00 – 6:00 denně“, nabízel erotická vystoupení a erotické služby erotického klubu Showpark, Bubenské nábřeží 306/13, Praha 7 (Holešovická tržnice, hala 18), čímž porušil § 2 obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy č. 11/2005 Sb., kterou se stanoví zákaz nabízení erotických vystoupení nebo erotických služeb (dále jen „vyhláška č. 11/2005 Sb.“). Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání, v němž namítal, že reklamní poutač žádná erotická vystoupení či služby nenabízel, pouze představoval reklamu na provozovnu žalobce „Showpark“, a to v nejobecnější rovině. Tato provozovna se zabývá podstatně širším záběrem činností, kupř. provozováním herních automatů, baru atp. Reklamní poutač nemohl vést k jakémukoli narušení či dotčení veřejného pořádku. Rovněž došlo k porušení základních zásad správního řízení, konkrétně § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, když skutkově zcela shodné či dokonce závažnější případy nebyly (nejsou) posuzovány jako porušování vyhlášky č. 11/2005 Sb. Žalobce namítal i nepřiměřenou výši uložené sankce. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že v postupu správního orgánu prvního stupně neshledal pochybení. Dle žalovaného správní orgán prvního stupně správně vyhodnotil předmětný reklamní poutač jako nabízení erotických vystoupení či služeb, což vyplývá již ze samotného grafického provedení reklamního poutače. Doprovodným jevem je též uvedený název podniku, který spolu s vyobrazenými ženami v mnohých vyvolá představu erotického nočního podniku. V daném případě se bezpochyby jedná o erotický noční podnik a jakákoli reklama na tento podnik inzerovaná na veřejně přístupných místech znamená z obecného hlediska nabízení erotických vystoupení či služeb. Pokud žalobce namítal, že vyobrazení osob ve spodním prádle či v plavkách nemůže ihned odůvodňovat závěr, že se jedná o nabízení erotických vystoupení či služeb, pak žalovaný konstatoval, že z daného reklamního poutače je zcela evidentní druh nabízených „služeb“, což potvrzuje mimo jiné specifický postoj žen zachycených na poutači. Žalovaný uvedl, že správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí zmínil webové stránky, které byly součástí reklamního poutače, pouze jako podpůrný argument, přičemž potvrzoval závěr učiněný již na základě shlédnutí inzerovaného reklamního poutače. Z předmětného reklamního poutače je zřejmé, na jaké služby se snažil žalobce upozornit. To, že jsou v provozovně k využití např. herní automaty či bar, nemá na posouzení věci vliv. Dle žalovaného správní orgán vždy postupuje v souladu se zákonem a nelze tvrdit, že obdobné případy nejsou správními orgány řešeny či že jsou přehlíženy. Nelze připustit ani námitku, že správní orgán prvního stupně porušil základní zásady správního řízení, když ve svém rozhodnutí uvedl, že nesankcionování obdobných (příp. závažnějších) případů nemůže mít vliv na konkrétní řešení případu. Žalobcem uvedená věta je totiž vytržená z kontextu, neboť správní orgán prvního stupně uvedl, že v případech, kdy je zjištěno nabízení erotických vystoupení nebo erotických služeb v rozporu s vyhláškou č. 11/2005 Sb., jsou ze strany správních orgánů vždy přijímána příslušná opatření. Žalovaný závěrem konstatoval, že problematika nabízení erotických služeb a erotických vystoupení na veřejnosti je otázkou společenského náhledu na oblast morálky a dobrých mravů, a proto se může názor jednotlivců v této oblasti lišit. Obecně lze říci, že jakékoli nabízení erotických vystoupení a služeb na veřejných místech je společensky nežádoucí. Žalovaný měl za to, že v posuzovaném případě je třeba vycházet z celkového kontextu reklamního poutače a jeho umístění a že tedy došlo k porušení vyhlášky č. 11/2005 Sb. tím, že na veřejně přístupném místě byly pomocí reklamního poutače nabízeny erotická vystoupení a služby. Výši uložené pokuty považoval žalovaný za přiměřenou. Výši pokuty nelze považovat za likvidační, neboť podle § 29 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze je možno za porušení vyhlášky č. 11/2005 Sb. uložit pokutu až do výše 200 000 Kč. III. Žaloba Žalobce v úvodu žaloby konstatoval, že napadené rozhodnutí je vadné hned z několika samostatných důvodů: napadené rozhodnutí spočívá na nezákonné aplikaci § 2 vyhlášky č. 11/2005 Sb.; zjištěný skutkový stav je v rozporu se skutečností i se spisovým materiálem, když žalovaný dospěl k závěru, že předmětný reklamní poutač představoval nabízení erotických vystoupení či služeb; žalovaný potvrdil uložení pokuty žalobci, ačkoli předmětný reklamní poutač nemohl vést k narušení veřejného pořádku; vydáním napadeného rozhodnutí došlo k porušení základních zásad správního řízení; napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Dle žalobce je napadené rozhodnutí založeno na právním závěru, že již samotné obecné inzerování podniku nabízejícího mimo jiné erotické vystoupení či služby je nabízením erotických vystoupení (služeb), a tedy porušením § 2 vyhlášky č. 11/2005 Sb. Žalobce je byl toho názoru, že reklamní poutač žádná erotická vystoupení či služby nenabízel, pouze představoval reklamu na provozovnu žalobce „Showpark“, a to v nejobecnější rovině. Reklamní poutač upozorňoval na otevírací dobu této provozovny, na její adresu (vzdálenost), jakož i na jí věnované webové stránky. Tato provozovna se zabývá podstatně širším záběrem činností, kupř. provozováním automatů, baru, atp. Podle žalobce není přípustné vykládat vyhlášku č. 11/2005 Sb. natolik extenzivně, neboť k jejímu porušení by tak docházelo kupř. i zcela obecnou reklamou na větší obchodní centrum, pokud by v něm byla i provozovna zabývající se poskytováním erotických vystoupení či služeb. Napadené rozhodnutí tak nepřípustně směšuje inzerci provozovny s podstatně širším obsahem činností s inzercí erotických vystoupení (služeb). S ohledem na princip každý může činit, co není zákonem zakázáno mají být zákonné povinnosti vykládány spíše restriktivně, a nikoli tak extenzivně, jak to činí žalovaný. Žalobce předmětný reklamní poutač volil tak, aby šlo striktně o reklamu na jeho provozovnu (což zakázáno není), a nikoli o nabízení jakýchkoli erotických vystoupení (služeb). I na řízení o správním deliktu je nutné vztáhnout zásadu nullum crimen sine lege certa, tedy princip nezbytné určitosti trestněprávních norem. Výklad vyhlášky vztahující zákaz nabízení erotických vystoupení (služeb) i na inzerci provozovny nočního podniku obecně je zcela nepřijatelný a nezákonný. Žalobce upozornil, že napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné. Na jednu stranu uvádí, že obecné inzerování podniku nabízejícího mimo jiné erotická vystoupení (služby) je nabízením erotických vystoupení (služeb), na druhé straně ovšem zcela v rozporu se skutečným stavem uvádí, že vzhledem ke grafickému provedení reklamního poutače a s ohledem na název podniku žalobce šlo v daném případě o nabízení erotických vystoupení (služeb). Dle názoru žalobce nelze z obsahu reklamního poutače dovodit, že by nabízel jakákoli erotická vystoupení či služby. Napadené rozhodnutí neupřesnilo, která erotická vystoupení nebo které služby byly nabízeny. Je nadmíru obvyklé, že v rámci reklam na provozovny (či značky), které nemají s erotickými vystoupeními (službami) nic společného (kupř. reklamy na prodejce koupelen, cestovní kanceláře či prodejce oblečení), jsou též zobrazeny osoby ve spodním prádle, plavkách či jinak spoře oděné, a to i v nestandardních postojích. Žalobce zdůraznil, že použití vyobrazení osob je standardním prvkem, který k reklamě upoutává pozornost, přičemž jde o prvek, který není zákonem zakázán. Příslušný právní předpis (zákon o regulaci reklamy) zakazuje pouze reklamy, které jsou v rozporu s dobrými mravy, tj. zejména reklamy ohrožující obecně nepřijatelným způsobem mravnost či obsahující prvky pornografie. Předmětný reklamní poutač nebyl v rozporu s dobrými mravy a byl žalobcem volen tak, aby nemohl narušovat či ohrožovat veřejnou mravnost. Žalobce byl tak v podstatě sankcionován pouze za vyobrazení osob ve spodním prádle, příp. v plavkách. Zcela nemístná je i argumentace, podle níž název podniku (spolu s vyobrazenými postavami) vyvolá představu nočního podniku. Název provozovny nemusí mít nic společného s nočním podnikem. Ostatně správní orgán prvního stupně musel navštívit webové stránky této provozovny k tomu, aby dospěl k závěru, že reklamní poutač (údajně) inzeruje erotická vystoupení. Žalobce považoval znalost reklam využívaných na veřejně přístupných místech v Praze za notorietu, přičemž nepovažoval za nezbytné, aby obvyklost využívání vyobrazení spoře oděných osob v reklamě dokládal. Žalobce s poukazem na čl. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 44 odst. 3 písm. a) zákona o hlavním městě Praze uvedl, že vyhláška č. 11/2005 Sb. může ukládat povinnosti pouze tehdy, jde-li o jednání proti veřejnému pořádku, tj. pouze neplnění takto uložených povinností může být sankcionováno. V dané věci však reklamní poutač nemohl vést k žádnému narušení či dotčení veřejného pořádku. Kritérium veřejného pořádku je totiž spoluvytvářeno veřejně přípustnými informacemi a podněty, mezi nimiž není ani zobrazování osob ve spodním prádle ničím výjimečným (naopak kupř. právě na veřejných prostranstvích a v hromadných dopravních prostředcích v Praze je častá reklamní kampaň na spodní prádlo, či na cestovní kanceláře, na nichž jsou vyobrazeny osoby ve spodním prádle, v plavkách, atp.). Reklamní poutač nijak nevybočoval z obvyklé úrovně mravnosti reklam a nemohl jakkoli narušit veřejný pořádek či dobré mravy. Vyvěšením reklamního poutače tedy nemohlo dojít k porušení vyhlášky č. 11/2005 Sb. Žalobce s poukazem na § 2 odst. 4 správního řádu namítl, že na veřejně přístupných místech jsou nejen zcela běžně zobrazovány reklamy obdobného obsahu jako předmětný reklamní poutač, ale na území Prahy též běžně dochází k reklamám na podniky (provozovny), které se mj. zabývají provozováním erotických vystoupení či poskytováním erotických služeb. Tyto reklamy jsou veřejně přístupny dlouhodobě, přičemž nedochází k jejich zákazu či sankcionování. Pokud by byl předmětný reklamní poutač posouzen jako porušení § 2 vyhlášky č. 11/2005 Sb., pak by došlo k porušení základních zásad správního řízení, když stejným způsobem nebyly (nejsou) posuzovány skutkově zcela shodné či dokonce závažnější případy. Státní moc má subjektům práv sloužit (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy), v daném případě byl však žalobce přesvědčen, že postup správních orgánů vůči němu byl účelový. Lze se oprávněně ptát, zda budou správní orgány při zjištění, že kupř. v Lucerně se pravidelně co druhý týden pořádá erotické vystoupení, zakazovat a pokutovat reklamy na Lucernu obecně, protože v ní dochází též k pořádání erotických vystoupení. Postup správních orgánů vůči žalobci byl účelový a zcela v rozporu se zásadou rovnosti nejen v řízení, ale i rovnosti osob při uplatňování státní moci. Pro ilustraci žalobce poukázal na tvrzení žalovaného „správní orgán vždy postupuje v souladu se zákonem“, z něhož lze dle žalobce usuzovat, že žalovaný nezamýšlel podrobit rozhodnutí správního orgánu prvního stupně věcnému přezkumu, resp. nezamýšlel poskytnout žalobci materiální ochranu jeho práv před nezákonností rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalobce namítl, že se žalovaný v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu nijak nevypořádal s některými jeho odvolacími námitkami. Žalobce upozornil především na odvolací námitku nepřípustně extensivního výkladu vyhlášky č. 11/2005 Sb., resp. že by při tak extenzivním výkladu docházelo k porušení citované vyhlášky kupř. i zcela obecnou reklamou na větší obchodní centrum, pokud by v něm byla provozovna, která se zabývá provozováním erotických služeb. Uvedené námitky žalovaný bez dalšího přešel a v důsledku toho je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce v závěru žaloby shrnul, že nemůže být v souladu s principy právního státu, pokud je sankcionován jen na základě nepřípustně extenzivního výkladu vyhlášky č. 11/2005 Sb., který nemohl předvídat a se kterým se při stávající dikci vyhlášky ani nemůže ztotožnit. Správní orgány v dané věci zasahují do moci zákonodárné, když bez respektu k vlastní dikci právního předpisu postupují tak, že sankcionují i obecnou inzerci provozovny, která se vedle dalších činností zabývá též produkcí erotických vystoupení. Jestliže pořádání erotických vystoupení není zakázanou činností, pak bez výslovné právní úpravy nelze považovat ani obecnou inzerci provozovny za zakázanou. Žalobce setrval na přesvědčení, že vyhláška č. 11/2005 Sb. se nevztahuje na obecnou propagaci provozovny, v níž jsou vedle dalšího též provozována erotická vystoupení, a tedy ani na předmětný reklamní poutač. Pokud by soud dospěl k jinému závěru, žalobce upozornil na pochybnosti stran ústavní konformity citované vyhlášky. Podle čl. 26 odst. 2 Listiny totiž platí, že zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. V daném případě pak § 44 odst. 3 písm. a) zákona o hlavním městě Praze stanoví, že obecně závaznou vyhláškou lze určité činnosti toliko omezit pouze na určitá místa či čas, tedy nikoli zcela zakázat. Vyhláška č. 11/2005 Sb. pak nabízení erotických vystoupení (služeb) zakazuje na celém území Prahy s výjimkou veřejně přístupné účelové komunikace vedoucí severozápadním směrem z ulice Ďáblické k areálu skládky. Vzhledem k tomu, že Praha má přes 7 500 pojmenovaných ulic a nespočet účelových komunikací, pak jde o „omezení“ natolik nepřiměřená, že ve svém důsledku znamenají prakticky zákaz předmětné činnosti. Žalobce upozornil, že omezení ústavně zaručeného práva dle čl. 26 odst. 2 Listiny musí být přiměřené; nelze se tedy ztotožnit s takovým postupem, kdy zákaz dle citované vyhlášky působí prakticky na celém území Prahy. I kdyby účel citované vyhlášky představoval legitimní cíl (o čemž lze důvodně pochybovat), pak je evidentní, že tohoto cíle bylo možné dosáhnout šetrnějšími opatřeními, než paušálním zákazem reklamy na celém území Prahy, vyjma jedné zcela zanedbatelné účelové komunikace. Takový zákaz je evidentně nepřiměřený a nešetří podstatu omezovaného práva na výkon hospodářské činnosti. Žalobce tedy navrhl, aby Městský soud v Praze napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl tvrzení žalobce, že ve věci nerozhodoval nestranně. Žalovaný se dle svého názoru nedopustil žádných pochybení a postupoval v intencích § 89 odst. 2 správního řádu. Žalovaný setrval na svých právních závěrech, které v napadeném rozhodnutí podrobně odůvodnil. Podnik „Showpark“ je poměrně známý erotický noční podnik, jeho činnost je známa jak dotčeným správním orgánům, tak širší veřejnosti. Žalovaný sice souhlasil s tím, že z vyhlášky č. 11/2005 Sb. nevyplývá zákaz inzerce podniku jako takového, nicméně předmětným reklamním poutačem došlo k porušení dané vyhlášky, a to i v případě, že se mělo jednat pouze o žalobcem tvrzenou obecnou reklamu na tento podnik. Pokud mezi náplň činnosti daného podniku patří poskytování erotických vystoupení či služeb, na něž se bezesporu snažil dotčený reklamní poutač upozornit, je již samotná reklama na takový podnik porušením citované vyhlášky. Smyslem citované vyhlášky je zejména regulace nabízení erotických vystoupení či služeb na veřejnosti, nikoli omezování či zákaz provozování takových podniků. Reklamu na určité obchodní centrum jako celek nelze zaměňovat se situací, kdy by reklamní poutač upozorňoval na konkrétní podnik umístěný v obchodním centru, který by poskytoval erotická vystoupení či služby. Skutečnosti, které žalovaný uvedl v napadeném rozhodnutí, jsou zcela v souladu se skutečným stavem, jaký byl zachycen bezprostředně po odhalení nepřijatelného reklamního poutače. Pokud žalovaný konkrétně nespecifikoval druh nabízených erotických vystoupené nebo služeb, nečiní to napadené rozhodnutí nezákonným, neboť vyhláška č. 11/2005 Sb. stanoví zákaz nabízení erotických vystoupení nebo služeb, aniž by uváděla konkrétní příklady. Dle názoru žalovaného je nezbytné takový zákaz vykládat v co nejširším smyslu, vztahující se tedy na jakékoli možné nabízení erotických vystoupení či služeb. Žalovaný navíc v napadeném rozhodnutí upozorňoval na specifický postoj zobrazovaných žen, který při komplexním posouzení reklamního poutače není možné zaměnit např. s upoutávkou na moderní sport „pole dance“. Ke zmínce žalobce o zakázaných druzích reklamy žalovaný konstatoval, že tuto problematiku nelze zohlednit v řízení, které je vedeno pro porušení obecně závazné vyhlášky o zákazu nabízení určitého typu služeb či vystoupení vydané v samostatné působnosti. Žalovaný uvedl, že se v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal se všemi odvolacími námitkami, včetně námitky týkající se nepřípustně extenzivního výkladu vyhlášky č. 11/2005 Sb. To, že se žalovaný v této souvislosti přímo nevyjádřil také k příkladu uváděnému žalobcem, nečiní napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí, které považoval za zákonné a správné, a navrhl, aby Městský soud v Praze žalobu zamítl. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, v níž zdůraznil, že setrvává na podané žalobě. Za zcela zásadní považoval to, že žalovaný uznal, že z vyhlášky č. 11/2005 Sb. nevyplývá zákaz inzerce podniku (provozujícího erotická vystoupení či služby) jako takového. Za této situace již nemůže být o nezákonnosti napadeného rozhodnutí pochyb, neboť reklamní poutač nelze vykládat jinak, než jako citovanou vyhláškou nezakázanou reklamu na provozovnu žalobce v nejširším slova smyslu. Žalobce zopakoval, že jeho provozovna se zabývá podstatně širším záběrem činností, a nikoli pouze provozováním erotických vystoupení. Žalovanému nepřísluší, aby z této škály činností účelově vyňal jedinou, a dovodil, že právě tato byla nabízena. Žalobce upozornil na to, že poskytování předmětných služeb zakázáno není, stejně jako není zakázána zvolená forma propagace. Žalobce byl de facto sankcionován za použití vyobrazení osob ve spodním prádle, příp. v plavkách, a za jednu z činností, která je v jeho provozovně provozována, ačkoli nic z toho není zakázáno. Dle názoru žalobce žalovaný nesprávně aplikoval vyhlášku č. 11/2005 Sb., neboť při její aplikaci je třeba posoudit konkrétní jednání, které by mohlo vykazovat znaky jejího porušení. K tomu, aby byl kdokoli odsouzen za porušení citované vyhlášky, musí být zřejmé co (veřejně) nabízel, a to jmenovitě jakou formu či jaké erotické vystoupení. Jinými slovy, o porušení citované vyhlášky se nemůže jednat, jestliže není zřejmé, jaká služba či jaké vystoupení bylo nabízeno. Neuvedení toho, jaké vlastně erotické vystoupení či jakou erotickou službu měl předmětný reklamní poutač nabízet, dokládá, že žalovaný neaplikoval citovanou vyhlášku řádně a že předmětný reklamní poutač vskutku nenabízel erotické vystoupení (služby). Kdyby tomu bylo jinak, nebyl by problém konkrétní nabízené erotické vystoupení (službu) identifikovat. Žalobce nesouhlasil s tím, že se žalovaný vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce. Ostatně z vyjádření samotného žalovaného plyne, že se vlastně vyjadřoval pouze k hlavním námitkám žalobce. Zákon přitom správnímu orgánu ukládá povinnost vypořádat se s námitkami účastníků, a to bez výjimky. Žalobce odmítl, že by došlo k porušení citované vyhlášky. Tvrzení žalovaného, že žalobce svou provozovnu označil za erotický noční podnik, považoval žalobce za zcela nepravdivé a zavádějící. V. Jednání před Městským soudem v Praze Při jednání před soudem zástupce žalobce setrval na důvodech podané žaloby a uplatněných návrzích důkazů. Zástupce žalovaného obhajoval závěry napadeného rozhodnutí ilustrativně na odlišných případech, kdy např. na dvou různých billbordech jsou stejné ženy, případně muži ve stejném spodním prádle, v plavkách, přičemž jeden billboard jednoznačně, včetně odkazu na webové stránky inzeruje výrobce a prodejce spodního prádla či plavek a druhý billboard, včetně odkazu na webové stránky nabízí kromě jiného i erotické služby. Z tohoto pohledu žalovaný vyvrací obhajobu žalobce, že skutková stránka naplněna byla, že šlo o nabídku erotických služeb na nepovoleném místě. Uvedl, že jednáním žalobce opravdu došlo k porušení obecně závazné vyhlášky se všemi důsledky tak, jak je uvedeno v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů. Dále uvedl, že se žalovaný vypořádal s námitkami obhajoby dostatečně a skutek považuje za prokázaný. Při jednání soud rozhodl o návrzích důkazů tak, že nebude provádět dokazování napadeným rozhodnutím, rozhodnutím správního orgánu 1.stupně, připojením spisu vedeného v této věci u správního orgánu I.stupně, respektive správním spisem. VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů. Žaloba není důvodná. Žalobce byl v dané věci sankcionován za porušení zákazu nabízení erotických vystoupení nebo erotických služeb stanoveného v obecně závazné vyhlášce hl.m. Prahy č. 11/2005 Sb. HMP. Proto soud vyšel z právní úpravy dané citovanou vyhláškou. Podle § 1 vyhlášky č. 11/2005 Sb. HMP nabízení erotických vystoupení nebo erotických služeb vykonávané v jakékoli podobě na veřejně přístupných místech je činností, která by mohla být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 2 vyhlášky č. 11/2005 Sb. HMP nabízení erotických vystoupení nebo erotických služeb podle § 1 je zakázáno na celém území Prahy, s výjimkou veřejně přístupné účelové komunikace vedoucí severozápadním směrem z ulice Ďáblické k areálu skládky. Podle § 44 odst. 3 písm. a) zákona o hlavním městě Praze platí: Povinnosti může hlavní město Praha ukládat v samostatné působnosti jen obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména lze stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v hlavním městě Praze nebo by mohly být v rozporu s dobrými mravy anebo z důvodu ochrany bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, popřípadě stanovit, že na určitých veřejně přístupných místech v hlavním městě Praze jsou takové činnosti zakázány. Vzhledem k logice uplatněných žalobních bodů považuje soud za vhodné nejprve se vyjádřit k argumentaci, kterou žalobce vpodstatě zpochybňoval ústavní konformitu vyhlášky č. 11/2005 Sb. HMP, za jejíž porušení byl sankcionován. Zastupitelstvo hlavního města Prahy vydalo tuto vyhlášku na základě § 44 odst. 3 písm. a) zákona č. 131/2000 Sb.,o hlavním městě Praze. Podle § 44 odst. 3 písm. a) zákona o hlavním městě Praze povinnosti může hlavní město Praha ukládat v samostatné působnosti jen obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména lze stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v hlavním městě Praze nebo by mohly být v rozporu s dobrými mravy anebo z důvodu ochrany bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, popřípadě stanovit, že na určitých veřejně přístupných místech v hlavním městě Praze jsou takové činnosti zakázány. Ustanovení vyhlášky, aplikované na jednání žalobce, tedy svou dikcí naplňuje, zákonné zmocnění, kdy zákon umožňuje hlavnímu městu Praha, aby zabezpečilo místní záležitosti veřejného pořádku, a protože tak činí demonstrativně ( viz použití slova „zejména“ v § 44 odst. 3 písm. a) zákona ), lze tak učinit i jiným způsobem, než pouhým omezením některých činností na určitá místa či čas. Pokud tedy žalobce namítal, že dle citovaného ustanovení lze určité činnosti toliko omezit (na určitá místa či čas), nikoli zcela zakázat, pak soud nemůže tomuto názoru přisvědčit. Dikce vyhlášky č. 11/2005 Sb. tedy nijak nevybočuje z rámce zákonného ustanovení § 44 odst. 3 písm. a) zákona o hlavním městě Praze. na základě něhož byla citovaná vyhláška vydána. K ústavní konformitě vyhlášky č. 11/2005 Sb. HMP je dále třeba dodat, že vyhláška zakazuje pouze nabízení erotických vystoupení (služeb) na veřejně přístupných místech, nikoli erotická vystoupení (služby) jako taková. Veřejnou nabídku (reklamu) určitého druhu služeb přitom lze chápat jako podpůrnou aktivitu směřující ve svém důsledku k zabezpečení vyšších výnosů z činnosti hlavní (samotného předmětu podnikání); i úplný zákaz této podpůrné aktivity tedy lze považovat toliko za omezení (nikoli zákaz) veškeré činnosti provozovatele – zde žalobce jako provozovatele automatů, baru atp., jak žalobce povahu svého provozu specifikoval. Nelze tedy tvrdit, že by citovaná vyhláška porušovala ústavně zaručené práva na podnikání žalobce, neboť citovaná vyhláška by i fakticky úplným zákazem veřejného nabízení erotických vystoupení (služeb) toliko omezovala podnikání (hospodářkou činnost) žalobce. Dle názoru soudu proto znění vyhlášky č. 11/2005 Sb.HMP není v rozporu s čl. 26 odst. 2 Listiny (podle něhož platí, že zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností) a soud tedy neshledal důvod pro to, aby ustanovení citované vyhlášky nebylo možné v dané věci aplikovat. Za jádro žalobních námitek však lze považovat argument, že posuzovaný reklamní poutač přímo nenabízel erotická vystoupení nebo erotické služby, ale představoval pouze v nejobecnější rovině reklamu na provozovnu žalobce „Showpark“. Z toho žalobce dovozoval celou řadu pochybení žalovaného, zejména to, že se žalovaný dopustil nepřípustně extenzivního výkladu vyhlášky č. 11/2005 Sb. HMP, neboť ta dle názoru žalobce inzerci provozoven obecně (včetně nočních podniků) nezakazuje. K tomu soud uvádí, že součástí správního spisu jsou fotografie předmětného reklamního poutače, včetně jeho detailních zobrazení. Soud považuje správními orgány uvedený popis grafického ztvárnění předmětného reklamního poutače za výstižný. Předmětný reklamní poutač byl umístěn na budově č. p. 106, Bubenská 55, Praha 7, je patrné, že zakrýval celé horní patro budovy a jeho plocha činila několik metrů čtverečních. Textové části reklamního poutače dominují nápisy „showpark“ a „www.showpark.info“. Na podstatné části plochy reklamního poutače je zobrazeno několik spoře oblečených žen, přičemž některé z nich mají na sobě pouze plavky či erotické spodní prádlo (podvazkový pás). Ženy přitom stojí v chodbě, samostatně, u otevřených dveří do jednotlivých pokojů a dívají se přímo do objektivu (tj. přímo na potenciálního zákazníka). Soud pokládá výše popsané grafické zobrazení reklamního poutače za reklamu s jednoznačně erotickým podtextem. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, č. j. 5 As 32/2007 – 83, publ. pod 2362/2011 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní soud posuzoval obdobný případ a konstatoval, že erotika nezobrazuje lidskou sexualitu jako dominantní motiv, může sexuálně vzrušovat, není to však její primární cíl, takovéto vzrušení není primární a záměrné, erotika nepřekračuje soudobé standardy společnosti; letáky (zobrazující spoře oděné dívky ve vyzývavých postojích) tak sice nelze posoudit jako pornografii či jako reklamu obsahující prvky pornografie, ale „pouze“ jako reklamu obsahující erotické vyobrazení. Tento závěr je podstatný i v nyní posuzované věci. K tomu soud připomíná, že žalobce byl sankcionován za vyhlášky č. 11/2005 Sb., která zakazuje nabízení erotických vystoupení (služeb). Poukaz žalobce na zákon o regulaci reklamy tedy není namístě, neboť dle citované vyhlášky není třeba, aby zakázaná reklama obsahovala prvky pornografie; plně postačí, pokud reklama má „pouze“ erotický charakter. Pokud žalobce v žalobě uvedl, že zobrazení osob ve spodním prádle (plavkách) je v dnešní době obvyklé, pak lze poukázat na to, že tyto osoby v žalobcem zmiňovaných situací (reklamy na cestovní kanceláře či spodní prádlo) slouží zpravidla jako prostředek propagace určitých druhů služeb či produktů (zahraničních zájezdů, určitého druhu spodního prádla), které nemají erotický charakter. Na předmětném reklamním poutači však jakýkoli náznak toho, že spoře oblečené ženy propagují služby či produkty, které nemají souvislost s erotikou, zcela absentuje. Soud tedy nemá pochybnosti o tom, že žalobce v reklamním poutači použil zobrazení spoře oblečených žen za účelem propagace erotických vystoupení (služeb), které ve své provozovně „Showpark“ provozoval. Ostatně ani sám žalobce neuvedl, co konkrétně (jakou jinou službu) měly ženy oblečené pouze ve spodním prádle propagovat. Grafické vyobrazení je prosto jakýchkoliv motivů, které by mohly potenciálního zákazníka lákat k návštěvě baru či použití herních automatů umístěných v provozovně žalobce. Soud tedy má za to, že předmětný reklamní poutač nelze v žádném případě považovat za „obecnou“ reklamu na provozovnu žalobce, a to právě s ohledem na to, že již grafické prvky reklamního poutače mají jasně erotický charakter. Předmětným reklamním poutačem žalobce jednoznačně poukazoval na nabídku právě erotických vystoupení (služeb), které ve své provozovně „Showpark“ bezpochyby provozoval. Je přitom nerozhodné, že se žalobce v této provozovně zabýval i dalšími činnostmi (provozování baru a herních automatů), neboť žalobce reklamním poutačem inzeroval právě erotická vystoupení (služby). Takovou reklamu přitom nelze považovat za reklamu „striktně“ na provozovnu žalobce, neboť cílem reklamního poutače bylo oslovit potenciální zákazníky žalobce právě nabízením erotických vystoupení či služeb. Z grafického ztvárnění reklamního poutače také nelze dovodit, že by žalobce ve své provozovně nabízel určité výrobky či jiné než erotické služby. Z tohoto důvodu neobstojí ani žalobcem poukazovaná paralela s reklamou na obchodní centrum, neboť pokud by takové obchodní centrum lákalo návštěvníky právě poukazem na provozování erotických vystoupení (služeb), pak by taková reklama nepochybně byla v rozporu s obecným zákazem nabízení erotických vystoupení (služeb). Soud tedy má za to, že žalovaný nepochybil, když dovodil, že předmětný reklamní poutač žalobce představoval nabízení erotických vystoupení nebo služeb ve smyslu § 2 vyhlášky č. 11/2005 Sb HMP. Výklad žalovaného je logický a řádně odůvodněný a neodporuje ani zásadě nullum crimen sine lege certa, neboť nabízení erotických vystoupení (služeb) je dikcí vyhlášky č. 11/2005 Sb. HMP jednoznačně zakázáno a tento zákaz je pro každého podobného provozovatele zcela zřejmý a předvídatelný. Pro závěr o porušení vyhlášky č. 11/2005 Sb. HMP je nerozhodný charakter místa, kde mají být nabízená erotická vystoupení (služby) poskytována. Žalobce se tak nemůže odpovědnosti za spáchání správního deliktu zprostit poukazem na to, že reklamním poutačem inzeroval pouze svůj podnik „Showpark“, neboť sankcionovanou činností nebyla inzerce podniku ale jen, a to je podstatné, nabízení erotických vystoupení (služeb) na veřejnosti. Napadené rozhodnutí není ani nepřezkoumatelné, neboť žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela srozumitelně vysvětlil, za jaké jednání byl žalobce sankcionován, a vypořádal se i se všemi odvolacími námitkami žalobce. Pokud žalobce upozornil na to, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkami nepřípustně extenzivního výkladu vyhlášky č. 11/2005 Sb. HMP, pak soud poukazuje na výstižné konstatování žalovaného, že s nyní posuzovanou věcí nelze směšovat reklamy na zahraniční dovolenou či spodní prádlo, neboť z posuzovaného reklamního poutače je zcela evidentní druh nabízených „služeb“ (viz str. 6 napadeného rozhodnutí). Povinnost žalovaného vypořádat se s námitkami účastníka řízení uvedenou v § 68 odst. 3 správního řádu nelze chápat jako povinnost samostatně odpovědět na každý jednotlivý, byť i jen podpůrný argument žalobce. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí tedy nelze spatřovat v tom, že se žalovaný přímo nevyjádřil k žalobcem uváděnému příkladu reklamy na větší obchodní centrum (na tento argument žalobce ostatně dle názoru soudu poskytuje odpověď shora citované konstatování žalovaného na str. 6 napadeného rozhodnutí). K námitkám žalobce, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového stavu, který je v rozporu se skutečností i spisovým materiálem, soud konstatuje, že žalobce žádné konkrétní námitky proti zjištěnému skutkovému stavu nevznesl. Žalobce nepopřel, že by za vyvěšení předmětného reklamního poutače byl zodpovědný on, a nezpochybňoval ani správními orgány uvedený popis reklamního poutače. Pokud žalovaný usoudil, že reklamní poutač představoval nabízení erotických vystoupení (služeb), pak se jedná o posouzení předmětného reklamního poutače z hlediska jeho grafického vyobrazení, a to jako nabídky erotických vystoupení, s nímž se ztotožnil i soud. Napadené rozhodnutí tedy nestojí na nedostatečném zjištění skutkového stavu věci. Závěry správních orgánů vycházejí i z náležitého hodnocení, že veřejné nabízení erotických vystoupení (služeb) lze pokládat za jednání, které může být v rozporu s dobrými mravy veřejným pořádkem. Soud zde poukazuje na platným právem (jak v zákoně, tak ve vyhlášce) zakotvenou pouhou možnost ohrožení dobrých mravů, což odráží skutečnost, že při různorodosti náhledu společnosti na téma dobrých mravů a neexistence pevné hranice mezi společností přijímaných či odsuzovaných nabídek rozhoduje dle vyhlášky i zákona to, co může ohrožovat mravnost, nebo co může vyvolávat určité veřejné odsouzení určitých obrazců či letáků (tj. i u části veřejnosti), a proto soud vychází z toho, že vyhláška nezakazuje to, co ohrožuje, ale zakazuje to, co by mohlo ohrožovat zájmy obce, chráněné touto vyhláškou. Přitom je rozhodné, že vyhláškou není zakázáno erotické zobrazení jako takové, se kterým se veřejnost může setkat i v některých tiskovinách, ale právě nabízení erotických vystoupení a služeb, tj. určitý způsob působení na veřejnost. K argumentaci žalobce ohledně názvu jeho provozovny a jejích internetových stránek soud uvádí, že ke konstatování nabídkové povahy erotického charakteru plně postačí jeho grafické ztvárnění. To doplňuje i poukaz žalovaného, resp. správního orgánu prvního stupně i na název či internetové stránky provozovny žalobce, přičemž se jednalo o podpůrnou argumentaci, jak explicitně uvádí žalovaný v napadeném rozhodnutí. Soud rovněž nepovažuje napadené rozhodnutí za vnitřně rozporné. Žalobce vnitřní rozpor napadeného rozhodnutí spatřoval v tom, že žalovaný měl údajně uvést, že obecné inzerování podniku nabízející mimo jiné erotické vystoupení (služby) je nabízením erotických vystoupení (služeb), a tedy porušením § 2 vyhlášky č. 11/2005 Sb.HMP, z napadeného rozhodnutí však nic takového nevyplývá, neboť žalobce byl žalovaným sankcionován za grafické zobrazení reklamního poutače, které nebylo inzercí podniku žalobce ani nabídkou jiných služeb tohoto podniku, ale výlučně nabídkou, inzercí erotických služeb na veřejnosti prostřednictvím billbordu. Pro porušení § 2 vyhlášky č. 11/2005 Sb.HMP je podstatné nabízení erotických vystoupení nebo erotických služeb, není přitom třeba zjišťovat jaké konkrétní erotické vystoupení či služby žalobce poskytoval, a to především za situace, kdy žalobce nijak nepopírá, že ve své provozovně „Showpark“ erotická vystoupení (služby) nabízel. K tomu je možné doplnit, že představu o konkrétním charakteru žalobcem nabízených erotických vystoupení (služeb) si lze učinit z internetových stránek provozovny žalobce, jejichž kopie pořízené dne 21. 2. 2012 jsou součástí správního spisu. K námitce žalobce, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení základních zásad správního řízení, a to konkrétně zásady, aby při rozhodování skutkově shodných či podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly (§ 2 odst. 4 správního řádu), je třeba v obecné rovině připomenout, že žalobce v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žalobce však v nyní posuzovaném případě v kontextu dané námitky uvedl pouze to, že ve veřejné reklamě jsou zcela běžně zobrazovány reklamy obdobného obsahu jako předmětný reklamní poutač a že zcela běžně dochází na území Prahy k reklamám na podniky (provozovny), které se mj. zabývají provozováním erotických vystoupení či poskytováním erotických služeb. Žalobce dodal, že tyto reklamy jsou dlouhodobě veřejně přístupné, pročež nelze než konstatovat, že nedochází k jejich zákazu či k jejich sankcionování. Žalobce však tyto argumenty nepodložil žádnými konkrétními tvrzeními a nepředložil ani žádné důkazy (zejména nespecifikoval ani jednu konkrétní reklamu, která by měla vykazovat obdobné znaky jako reklamní poutač, za nějž byl žalobce sankcionován). Soud tedy shrnuje, že z obecných tvrzení žalobce si nemohl učinit představu o tom, zda se žalovaný dopouští porušování zásady uvedené v § 2 odst. 4 správního řádu, neboť žalobce na žádné konkrétní případy údajného porušování § 2 vyhlášky č. 11/2005 Sb. nepoukázal. Námitka „dvojího metru“ při sankcionování žalobce tedy není důvodná. VII. Závěr Z výše uvedených důvodů dospěl Městský soud v Praze k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly.

Poučení