9 A 206/2017 - 98

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně: Mgr. L. K., Ph. D., narozená dne XX. YY. ZZZZ bytem K., K., S. zastoupená advokátem JUDr. Jaromírem Kyzourem sídlem Lublaňská 398/18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem nám. Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 24. 8. 2017 domáhala podle §82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též s. ř. s.) určení nezákonnosti zásahu, pokynu nebo donucení, k němuž došlo ve dnech 24. a 25. června 2017 v souvislosti s protestem, který se uskutečnil v lomu Bílina na území Ústeckého kraje.

2. Nezákonným zásahem příslušníků Policie České republiky (dále též „Policie ČR“ nebo „PČR“) byla žalobkyně dle svého tvrzení zkrácena na svém právu na osobní svobodu, na lidskou důstojnost, na právo nebýt vystavována krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení a mučení a na právu na právní pomoc. Zásah nebyl rozhodnutím ve smyslu s. ř. s. a byl namířen přímo proti žalobkyni.

3. Žalobkyně navrhla, aby soud určil nezákonnost jednotlivých samostatných zásahů Policie České republiky spočívajících: - v nuceném pobytu žalobkyně na dně lomu Bílina v odpoledních hodinách dne 24. června 2017 v délce přibližně čtyř hodin na přímém slunci a v odpírání poskytnutí dostatečného množství vody nebo jiného nápoje při tomto nuceném pobytu na dně lomu Bílina, jakož i při následném transportu žalobkyně na policejní stanici Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, v ulici Masarykova v Ústí nad Labem, který skončil přibližně kolem čtvrté hodiny ranní dne 25. června 2017; - v použití pout na rukách žalobkyně po dobu od večera dne 24. června 2017 do brzkých ranních hodin dne 25. června 2017 v souvislosti s převozem žalobkyně z lomu Bílina na policejní stanici Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, v ulici Masarykova v Ústí nad Labem a při čekání na této stanici; - ve výzvě, aby žalobkyně držela hubu, ke které došlo při převozu žalobkyně v autobuse od lomu Bílina na policejní stanici Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, v ulici Masarykova v Ústí nad Labem v noci z 24. na 25. června 2017; - v odepření realizace práva žalobkyně na právní pomoc, ke kterému došlo od večera dne 24. června 2017 do brzkých ranních hodin dne 25. června 2017 během doby jejího převozu z lomu Bílina na policejní stanici Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, v ulici Masarykova v Ústí nad Labem a během doby čekání na této policejní stanici; - v opatření, při kterém žalobkyně prováděla svou malou potřebu v otevřené kabině toalety s pouty na rukou a za stálého pozorování policistkou v brzkých ranních hodinách dne 25. června 2017 v budově policejní stanice Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, v ulici Masarykova v Ústí nad Labem.

II. Žaloba

4. Žalobkyně uvedla, že ve dnech 21. až 25. června 2017 probíhala na území Ústeckého kraje akce nazvaná Klimakemp 2017 (dále též „Klimakemp“), které se žalobkyně zúčastnila. Tvrzeným smyslem této akce bylo protestovat proti těžbě uhlí v severních Čechách. Po celou dobu, kdy se Klimakemp konal, bylo jeho organizátory zdůrazňováno, že veškeré protesty, k nimž v této době může dojít, budou mít pouze nenásilný charakter, což bylo prezentováno i na webových stránkách, které o Klimakempu byly zřízeny.

5. Někteří z účastníků akce Klimakemp a zřejmě i někteří další lidé v celkovém počtu 144 osob v odpoledních hodinách dne 24. Června 2017 vešli do prostoru lomu Bílina za účelem protestu proti využívání fosilních paliv u jednoho z rypadel, ke kterému krátce před 15h došli. Nedlouho poté se na místo dostavilo také několik desítek příslušníků PČR, kteří účastníky protestu zajistili a prováděli vůči nim i další úkony, a to zejména poutání a převoz na služebny Policie ČR na území Ústeckého kraje.

6. K zásahu v podobě nuceného pobytu na přímém slunci a odpírání dostatečného množství vody žalobkyně uvedla: Po příjezdu k rypadlu na dně lomu Bílina příslušníci PČR účastníky protestu včetně žalobkyně přemístili o kus dál od těžebního stroje, kde byla žalobkyně nucena sedět cca 4 hodiny na přímém slunci. Dne 24. června 2017 bylo v dané lokalitě jasné počasí a vysoké teploty. Účastníci protestu si policistům stěžovali na nelidské podmínky na přímém slunci, ale ti neučinili žádné opatření. Když se někteří účastníci protestu včetně žalobkyně pokusili přesunout do stínu k těžebnímu stroji nebo k policejní dodávce či o to požádali, bylo jim to ze strany příslušníků PČR zakázáno, popř. byli ze stínu vyháněni. Policejní vozidlo bylo následně přesunuto jinam. Některým účastníkům protestu včetně žalobkyně se z pobytu na přímém slunci začalo dělat špatně, jednalo se o stav, který ohrožoval lidské zdraví. Účastníci protestu včetně žalobkyně žádali o poskytnutí vody, neboť ta jim na přímém slunci brzy došla. Teprve asi po 1,5 hodině od žádosti policisté do skupiny, v níž se nacházela žalobkyně, přinesli menší množství vody – vzhledem k počtu osob ve skupině naprosto nedostatečné. Účastníci protestu se po celou dobu pobytu na dně těžební jámy chovali klidně, neutíkali, nepokoušeli se schovávat.

7. Během pobytu na přímém slunci byli účastníci protestu legitimováni. Příslušníci PČR postupně odvezli nejprve české účastníky protestu. Teprve kolem 20:30h byly prohledány osobní věci žalobkyně a byla jí nasazena jednorázová pouta na ruce za zády. Žalobkyně byla naložena do vozidla, v němž sedělo několik dalších cizinců. Tam čekali přibližně do 21:30h, kdy byli všichni cizinci odvezeni na shromaždiště při kraji lomu Bílina. Zde byla provedena osobní prohlídka žalobkyně a byla na základě své žádosti přepoutána. Poté byla žalobkyně naložena do autobusu spolu s dalšími více než 25 účastníky protestu, který vyjel mezi 23h a půlnocí. Po několika různě dlouhých zastávkách, kde byla část účastníků protestu vyložena, autobus dojel následujícího dne mezi 3:30h a 4:30h na policejní služebnu v Masarykově ulici v Ústí nad Labem, kde žalobkyně se zbytkem účastníků vystoupila. I po dobu převozu v autobuse bylo žalobkyni a dalším účastníkům odepřeno odpovídající množství vody, když do autobusu přinesli policisté za celou dobu převozu odhadem max. cca 3 litry vody. Policisté zakázali účastníkům v autobuse mezi sebou komunikovat a používat mobilní telefony.

8. Shora popsaný postup příslušníků PČR považuje žalobkyně za rozporný s čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“) a s čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle nichž nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení. Současně má žalobkyně za to, že bylo zasaženo do jejího práva na lidskou důstojnost a osobní svobodu, když byla nucena několik hodin sedět v horkém dni na přímém slunci. Ze strany příslušníků PČR byla rovněž porušena zásada přiměřenosti zakotvená v § 11 písm. a) a b) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále též „zákon o policii“), neboť nucený pobyt žalobkyně na přímém slunci se vymykal účelu sledovanému institutem zajištění, přičemž příslušníkům PČR muselo být zřejmé, že pobyt na slunci ohrožuje lidské zdraví a je vůči účastníkům protestu krutý. Policisté vlastním jednáním tento zdraví ohrožující stav dokonce aktivně udržovali, když účastníkům protestu bylo bráněno, aby se přemístili do stínu. Účastníky přitom bylo možné přesunout do stínu u rypadla nebo u vozidel na dně těžební jámy. Bylo také možné zkrátit dobu pobytu na slunci lepším organizováním odvozu účastníků. Legitimované účastníky bylo možné postupně co nejdříve odvážet z těžební jámy a nenechávat je zde několik hodin čekat, bylo možné zvýšit počet vozidel zajišťujících odvoz z těžební jámy atd. V kombinaci s tím bylo žalobkyni po dobu pobytu v těžební jámě i při následném několikahodinovém převozu na služebnu postupem příslušníků PČR odpíráno poskytnutí dostatečného množství vody. Vědomé ponechávání člověka za daných podmínek na dobu několika hodin bez adekvátního množství vody či jiného nápoje je krutým a nelidským zacházením, popř. jde přímo o formu mučení. Rovněž jde o zásah do práva na lidskou důstojnost žalobkyně. Policie i zde mohla postupovat přiměřeně a tomuto stavu předejít podáváním vody, ale také např. znatelně lepší organizací rozvozu účastníků z těžební jámy na policejní služebny.

9. Další podobou nezákonného zásahu, kterým bylo přímo zkráceno právo žalobkyně na osobní svobodu, na lidskou důstojnost a právo nebýt vystavována mučení, krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení, bylo podle přesvědčení žalobkyně neadekvátní použití pout. Nasazení pout po celou dobu převozu z lomu Bílina na policejní stanici v Ústí nad Labem po dobu 7 – 8 hodin a jejich tlačení na ruce, byť s přepoutáním zezadu dopředu, bylo pro žalobkyni velmi nepříjemné. Žalobkyně popírá, že by byly splněny formální požadavky pro použití pout dle §54 zákona o policii, neboť nebyla dána existence důvodné obavy. Nic objektivně nemohlo nasvědčovat tomu, že by měli účastníci protestu včetně žalobkyně v úmyslu utíkat, používat násilí, narušovat veřejný pořádek nebo poškozovat majetek. Po celou dobu zajištění se žalobkyně a ostatní účastníci, kteří s ní byli převáženi, chovali klidně a nevykazovali známky agresivity. Žalobkyně s Policií ČR spolupracovala a nekladla žádný odpor. Nasazení pout po celou dobu převozu, kdy žalobkyně byla osobou zajištěnou, odporuje §24 odst. 1 zákona o policii, obecné zásadě přiměřenosti dle § 11 zákona o policii a zásadě přiměřenosti pro použití donucovacího prostředku dle §53 odst. 5 zákona o policii. I kdyby byly podmínky pro použití pout na počátku transportu splněny, měli policisté vzhledem k jeho nelidské délce průběžně vyhodnocovat, zda je takové opatření stále ještě odůvodnitelné. To se však nestalo.

10. Žalobkyně dále uvedla, že do jejího práva na lidskou důstojnost bylo přímo a nezákonně zasaženo také verbálními projevy příslušníků PČR, zejména během převozu v autobuse na policejní stanici v Ústí nad Labem. Na dotazy a protesty zajištěných účastníků protestu reagovali policisté mnohdy i výhrůžkami doprovázenými výhružnými nonverbálními projevy. Výslovně bylo všem účastníkům a tedy také žalobkyni řečeno, že mají „držet hubu“. Udělování pokynu (výzvy) policistou takovým způsobem je v rozporu se zásadou zdvořilosti dle §9 zákona o policii a rovněž v rozporu s §24 odst. 1 zákona o policii. Jde o nezákonný zásah, který přímo ponižoval žalobkyni a zasahoval do jejího práva na lidskou důstojnost. Podobně byl také učiněn policisty verbální projev o tom, že lidé v autobuse, tedy i žalobkyně, mají táhnout domů a dělat bordel doma d další i mnohem nevybíravější slovní projevy vůči ostatním účastníkům.

11. Žalobkyně rovněž namítala, že během jízdy při převozu v autobuse žalobkyně spolu s ostatními zajištěnými účastníky protestu opakovaně žádala, aby jí byl umožněn kontakt s jejím právníkem, což jí bylo odepřeno. Takový postup zasáhl do práva žalobkyně na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny, které je široce pojímáno a nepochybně se vztahuje i na situace, kdy je určitá osoba omezená policií na své osobní svobodě zajištěním. Podobně byl tímto zásahem porušen §24 odst. 3 zákona o policii, který právo na právní pomoc konkretizuje. Žalobkyni bylo rovněž znemožněno zajistit si právní pomoc svépomocí v důsledku zákazu používání mobilních telefonů během převozu a mluvit s právním zástupcem bez přítomnosti třetí osoby. K odpíranému kontaktu s právníkem policisté uvedli, že se lidé v autobuse nacházejí v režimu eskorty, a proto to není možné. Žalobkyně je přesvědčena, že její právo na právní pomoc mělo vzhledem ke všem okolnostem případu dostat přednost před údajným zájmem na provedení převozu žalobkyně ze strany Policie ČR. Včas přivolaný právní zástupce mohl dát žalobkyni řádné poučení o jejích právech a mohl intervenovat, aby žalobkyně nadále nebyla podrobována nelidskému, krutému a ponižujícímu zacházení ze strany policistů. Během převozu mohl být realizován přinejmenším telefonát s právním zástupcem či napsání textové zprávy, alespoň krátkou schůzku s právním zástupcem bylo možné provést na jedné z mnoha poměrně dlouhých zastávek autobusu u některé z policejních stanic. Možnost kontaktu právního zástupce byla žalobkyni poskytnuta teprve na policejní stanici v Ústí nad Labem krátce před podáním vysvětlení.

12. Konečně žalobkyně poukazovala na zkrácení svého práva na lidskou důstojnost a práva nebýt vystavena ponižujícímu zacházení nezákonným zásahem policie spočívajícím v tom, že na policejní stanici v Ústí nad Labem, Masarykova ulice, mohla vykonat malou potřebu na toaletě pouze v otevřené kabince s pouty na rukou a za neustálého pozorování policistkou, což bylo pro žalobkyni ponižující a urážející její lidskou důstojnost. Žalobkyně připomněla, že předtím byla již u ní provedena osobní prohlídka, poté se nacházela v autobuse spolu s lidmi, kteří byli obdobně prohledáni, a nemohla mít tedy u sebe žádné nebezpečné předměty. Její chování nevykazovalo známky toho, že by se chtěla pokoušet o útěk či poškozovat majetek, s policií naopak spolupracovala. Uvedeným postupem policie proto dle žalobkyně došlo k porušení §24 odst. 1 a § 11 zákona o policii.

13. Žalobkyně ke svým tvrzením o průběhu zásahů označila návrhy důkazů, kterými jsou: - odkaz na webové stránky limityjsmemy.cz/event/klimakemp-2017 a webové stránky lidovky- cz/protestujici-proti-prolomeni-limitu-tezby-vnikli-do-lomu-bilina-pyf k prokázání tvrzení, že veškeré protesty během akce Klimakemp budou mít pouze nenásilný charakter - zadokumentování rozhodnutí o použití donucovacích prostředků - účastnický výslech žalobkyně - výslech svědků: S. P., B. Č. B., H. Z., P. G., T. Ź., L. S., I. Š., Š. S. a M. S. - video a audiovizuální záznamy pořízené PČR včetně kamerových záznamů z policejních stanic (v Mostě, Chomutově, Teplicích a Ústí nad Labem), kde mohl být pobyt žalobkyně nebo její převoz zaznamenán.

14. V podání ze dne 31. 10. 2017 žalobkyně v návaznosti na usnesení soudu ze dne 16. 10. 2017, č. j. 15A 185/2017 – 76, žalobu opravila a jako žalovaný správní orgán nově označila Ministerstvo vnitra, přičemž současně uvedla, že na původním označení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, coby žalovaného správního orgánu, netrvá. V citovaném podání žalobkyně dále navrhla soudu změnu petitu tak, že původně v žalobě označených 5 jednotlivých dílčích zásahů nově označila za jeden kontinuální zásah a domáhala se určení, že tento jeden kontinuální zásah byl nezákonný.

III. Vyjádření žalovaného

15. Ke skutkovému stavu vylíčenému žalobkyní žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že dne 24. června 2017 v rámci akce Klimakemp 2017 kolem 14:00 hod. vnikla skupina asi 133 účastníků Klimakempu, do prostoru lomu Bílina a vydala se směrem k těžebnímu stroji a dalším důlním zařízením, která poté začala svými těly blokovat. Součástí skupiny těchto osob byla i žalobkyně. V důsledku tohoto jednání musela být činnost těžebního stroje pracovníky lomu Bílina ukončena, protože pokračování v těžbě by znamenalo riziko ohrožení zdraví a života všech osob v místě důlní činnosti. Jelikož neoprávněným vstupem do prostoru lomu a místa důlní činnosti se osoby dopouštěly přestupkového jednání na úseku ochrany a využití nerostného bohatství podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o přestupcích“), a zároveň pohybem v místě mohly bezprostředně ohrozit svůj život nebo životy jiných osob, případně rovněž majetek (například poškozením těžebního stroje a dalších důlních zařízení), byly ze strany policistů osoby opakovaně po celou dobu na toto protiprávní jednání upozorňovány a vyzývány k opuštění místa důlní činnosti. Jelikož žalobkyně, stejně jako ostatní osoby, výzev neuposlechly, byly cca v 15:00 hod. zajištěny podle ust. § 26 odst. 1 písm. a) a f) zákona o policii v místě, kde prováděly nezákonnou blokádu těžebního stroje a odkud odmítaly odejít. Následně byly ze strany PČR zahájeny úkony související se zajištěním osob a s přípravou jejich eskorty mimo prostory důlní činnosti. S ohledem na specifický prostor zajištění a na vzdálenost od pozemní komunikace byly všechny zajištěné osoby informovány, že eskorta bude trvat delší dobu, kdy transport speciálními vozidly na úroveň lomu potrvá vždy cca jednu hodinu. Již v tuto chvíli byla snaha ze strany Policie ČR zajistit osobám tekutiny, například od policistů v místě nebo od pracovníků lomu Bílina, a dále bylo zajištěným osobám umožněno konzumovat vlastní stravu a nápoje. V 4:11 hod. dne 25. června 2017 byla žalobkyně předána realizační skupině v Ústí nad Labem k sepsání záznamu o zajištění a úředního záznamu o podání vysvětlení. Na dotaz policisty z odboru cizinecké policie Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, zda je zraněná, žalobkyně odpověděla, že využívá svého práva nevypovídat. Po potřebných úkonech byla dne 25. června 2017 v 5:10 hod. propuštěna ze zajištění na svobodu.

16. K tvrzené nezákonnosti a nepřiměřenosti zásahu spočívajícímu v nuceném pobytu v dole na přímém slunci a odpírání tekutin žalovaný zdůraznil, že „nucený pobyt na dně lomu“ nebyl žádným svévolným rozhodnutím Policie ČR, ale zákonným pořádkovým opatřením - zajištěním podle ust. § 26 odst. 1 písm. a) a f) zákona o policii. Jednalo se o zákonnou reakci na protiprávní jednání žalobkyně, která vědomě a dobrovolně spolu s ostatními účastníky akce vstoupila do prostoru lomu Bílina, ve kterém je vykonávána hornická činnost, a podílela se na zablokování těžebního stroje. To, že se jedná o protiprávní jednání, muselo být žalobkyni zjevné též z toho, že už v době, kdy vstupovala s ostatními účastníky akce do důlního prostoru, byly opakovaně ze strany Policie ČR dotčené osoby vyzývány k tomu, aby daného jednání zanechaly a místo opustily. Obdobně byly k ukončení protiprávního jednání všechny osoby vyzvány opakovaně v době, kdy již došlo k blokádě důlního stroje. Po neuposlechnutí těchto výzev byl vůči žalobkyni realizován postup dle § 26 odst. 1 písm. a) a f) zákona o policii. Vědomé porušení zákona dovozuje žalovaný dále z toho, že spolek Limity jsme my, z. s., jako hlavní organizátor Klimakempu, byl v předstihu provozovateli lomu Vršany a lomu Československé armády informován o tom, že vstup do důlního prostoru je zakázán a je v rozporu se zákonem.

17. Žalovaný v této souvislosti poukázal na to, že organizátoři Klimakempu se hlásí k využívání metod tzv. přímé akce, což je způsob vyvíjení nátlaku na subjekt, vůči němuž akce směřuje (velmi často stát). Tento nátlak může a často bývá realizován formami, které jsou na hraně zákona nebo zákon dokonce překračují. Mezi nástroje přímé akce počítají například nenásilné blokády např. důlních zařízení nebo zařízení důležitých pro provoz elektráren, pasivní odpor a občanskou neposlušnost. V daném případě se rovněž jednalo o tzv. přímou (spontánní) akci, kdy Policie ČR o lokalitě, průběhu a rozsahu protestu neměla předem žádné bližší informace. K úmyslnému porušení práva ze strany účastníků protestu došlo cíleně ve velmi specifickém terénu a lokalitě. Všechny osoby měly možnost tohoto protiprávního jednání včas zanechat, což žalobkyně neučinila. V tomto směru je nutné také posuzovat otázku přiměřenosti postupu Policie ČR. Policie ČR se po celou dobu snažila provádět veškeré úkony co nejrychleji. K urychlení celého procesu byl prostor Policií ČR rozdělen na čtyři stanoviště: pro nástup k eskortě, zajištění cizinci, zajištění občané ČR a stanoviště pro dohled nad nespolupracujícími osobami. Zajištění cizinci, kam patřila i žalobkyně, byli z důvodu náročnosti procesních úkonů (zajištění tlumočníků) až poslední eskortovanou skupinou. Žalovaný poznamenal, že v důsledku protiprávního jednání žalobkyně a dalších osob museli na přímém slunci po celou dobu zajištění těchto osob pobývat také například policisté pořádkové jednotky v kompletní výstroji.

18. Délka doby eskorty byla ovlivněna též podmínkami v místě zajištění - terén pro přepravu eskortovaných osob byl sjízdný pouze speciálními vozidly, kterými Policie ČR sama nedisponovala. Zajištěné osoby tak byly eskortovány z místa zajištění na horní hranu lomu speciálními vozidly zn. Mercedes Unimog pro přepravu pracovníků důlní společnosti, a to s ohledem na zajištění bezpečnosti eskortovaných maximálně po 12 osobách. Eskortované osoby byly následně rozváženy autobusy podle volných míst v policejních celách v jednotlivých městech Ústeckého kraje. Po celou dobu zajištění osob prováděla Policie ČR kroky k eliminaci rizik spojených s vysokými teplotami. V okolí shromaždiště byla snížena prašnost za využití kropicího vozu důlní společnosti, zajištěné osoby mohly využít stín přistavených vozidel a zároveň bylo řešeno zásobování vodou k udržení pitného režimu. Policie ČR obstarala prvotní tekutiny od zástupců důlní společnosti a od zasahujících policistů. Využity byly také zásoby zajištěných osob. Následně Policie ČR poskytla zajištěným osobám tekutiny v 17:45 hod. 3 ks várnic (120 l nápojů, 1 x várnice s vodou, 1 x várnice se sycenou vodou a 1 x várnice vody se šťávou + 600 ks kelímků), v 18:30 hod. várnice se 40 l pitné vody, ve 20:35 hod. další várnice pitné vody, vždy včetně kelímků. Současně byl pitný režim zajištěným osobám obstarán při jejich předávání ze speciálních vozidel zn. Mercedes Unimog do autobusů. Po příjezdu do budovy Obvodního oddělení policie Ústí nad Labem - město byla žalobkyni, stejně jako ostatním zajištěným osobám, poskytnuta voda ve formě 1,5 l balení PET láhve. Jak vyplývá z výše uvedeného, byla podle názoru žalovaného zákonnost dodržena též s ohledem na přiměřenost všech zvolených postupů Policie ČR.

19. Žalobkyní namítané použití pout po dobu převozu z lomu Bílina na policejní služebnu v Ústí nad Labem považuje žalovaný za důvodné, přiměřené a zákonné. Podle žalovaného byla situace v místě zajištění vyhodnocena tak, že ačkoliv byli aktivisté osobami zajištěnými, nebyly dány důvody k použití pout. K použití pout podle ust. § 54 písm. a) zákona o policii došlo až před samotným zahájením eskorty vozidly zn. Mercedes Unimog, kdy byla eskortovaným přiložena jednorázová pouta. Hlavním důvodem byla změna podmínek průběhu zajištění, kdy docházelo k eskortě většího počtu 12 osob, a to navíc nepolicejními vozidly. Další část přesunu pak byla opět realizována nepolicejními vozidly - autobusy, kdy bylo eskortováno spolu se žalobkyní dalších 28 osob. I v tomto případě postupovala Policie ČR podle zásady přiměřenosti, když použila pouta až v nejnutnějším případě a zároveň na žádost žalobkyně provedla její přepoutání zezadu dopředu. Žalobkyně měla navíc pouta přiložena volně tak, aby jí nebyla způsobena újma zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání.

20. K žalobkyní tvrzenému porušení zásady zdvořilosti a zásahu do důstojnosti osoby použitím výzvy, aby eskortované osoby včetně žalobkyně „držely hubu“, žalovaný konstatoval, že povinnost policistů dodržovat při plnění svých úkolů pravidla zdvořilosti a dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní považuje za velmi důležitý prvek vystupování policistů vůči veřejnosti. Zároveň však bez konkretizace dalších skutečností (verbálních výrazů a jednání policistů) není možné podle žalovaného plně posoudit, zda intenzita jednání policistů, pokud k němu tedy skutečně došlo, dosahovala takové míry, že by bylo nutné označovat postup za nezákonný. Videozáznamy pořízené z prohlídky žalobkyně, z jejího ztotožnění a ze zahájení a ukončení eskorty žádné hrubé nebo neslušné jednání neukazují.

21. Pokud jde o žalobkyní namítanou nezákonnost postupu Policie ČR spočívající v odepření realizace práva na právní pomoc, pak žádost hovořit se svým právním zástupcem vznesla žalobkyně v době, kdy byla prováděna eskorta celé skupiny osob z lomu Bílina, jak vyplývá z obsahu žaloby. Mezi povinnosti eskortovaných osob, které stanoví interní předpis Policie ČR, patří mimo jiné to, že se žádným způsobem nesmí dorozumívat s osobami na svobodě nebo s osobami společně eskortovanými. O tomto byly eskortované osoby včetně žalobkyně ústně poučeny. Účelem tohoto opatření je zejména zajištění bezpečného a řádného provedení eskorty. Při hodnocení přiměřenosti postupu Policie ČR je tak nutné vždy posuzovat konkrétní okolnosti případu, kdy je vyvažován zájem na bezpečném a řádném provedení eskorty a zájem na neprodleném poskytnutí součinnosti k zajištění právní pomoci. V tomto případě bylo v jednom nepolicejním vozidle - autobuse eskortováno větší množství osob (tzn. 28 osob a žalobkyně), což je z hlediska zajištění bezpečnosti v průběhu eskorty vždy spjaté s vyšší mírou rizika a tedy s přísnějšími opatřeními vůči eskortovaným osobám. Důležité z hlediska přiměřenosti postupu Policie ČR dle žalovaného je to, že možnost kontaktu s právním zástupcem byla žalobkyni poskytnuta krátce před podáním vysvětlení na Obvodním oddělení policie Ústí nad Labem - město a žalobkyně již tuto možnost nevyužila.

22. K tvrzenému nezákonnému postupu Policie ČR spočívajícímu v opatření, při němž žalobkyně prováděla svou malou potřebu v otevřené kabině toalety s pouty na rukou za neustálého pozorování policistkou, žalovaný opětovně poukázal na skutečnost, že žalobkyně se díky svému předchozímu protiprávnímu jednání nacházela v režimu zajištění podle zákona o policii a byla střeženou osobou. Střežením osoby se rozumí soustavná přítomnost nejméně jednoho policisty u osoby omezené na osobní svobodě, která byla policistou poučena o omezení na svých právech, za účelem zamezení jejímu útěku, překažení pokusů o sebepoškozování, napadení osob, poškozování majetku apod. První zásadou pro provádění střežení osob je, že k zamezení útěku osoby omezené na osobní svobodě, jíž nelze umístit do cely, policista určený ke střežení osoby odpovídá za střežení osoby od jeho zahájení do doby předání oprávněnému orgánu, není-li stanoveno jinak - viz čl. 7 písm. a) závazného pokynu policejního prezidenta č. 159/2009, o eskortách, střežení osob a o policejních celách (dále též „ZPPP č. 159/2009“). Policista určený ke střežení osoby v průběhu střežení nenechává osobu samotnou bez dozoru, kontroluje případně přiložená pouta, sleduje její chování a je připraven učinit veškerá opatření k zamezení jejího útěku - viz čl. 7 písm. b) ZPPP č. 159/2009. Tato opatření platí po celou dobu střežení, tedy i v případě doprovodu osoby na toaletu. Z hlediska zásady přiměřenosti a zachování důstojnosti střežené osoby navíc žalobkyni na toaletu doprovázela osoba stejného pohlaví, což zákon ani jiný právní předpis pro daný postup nepožaduje. Postup policistky byl tedy plně v souladu se zákonem a interními právními předpisy.

23. Žalovaný dále uvedl, že přestupkové jednání žalobkyně bylo dne 10. července 2017 oznámeno místně příslušnému správnímu orgánu - Městskému úřadu Osek, který uložil žalobkyni trest napomenutí a tento trest je pravomocný. Žalobkyně mimo jiné učinila také podání ke Generální inspekci bezpečnostních sborů, datované dne 21. července 2017, která podnět vyhodnotila tak, že nebylo zjištěno, že by ze strany příslušníků Policie ČR zasahujících na uvedeném bezpečnostním opatření došlo ke spáchání jakéhokoli trestného činu. Podání žalobkyně bylo následně standardně postoupeno řediteli příslušného krajského ředitelství policie k prověření možného profesního pochybení zasahujících a podílejících se příslušníků Policie ČR. I zde bylo podání žalobkyně vyhodnoceno jako nedůvodné a postup policistů byl shledán v souladu s právními předpisy 24. Nad rámec výše uvedeného pak žalovaný akcentoval, že ve smyslu ustálené judikatury správních soudů by žaloba na ochranu před nezákonným zásahem byla důvodná, jen pokud by byly kumulativně splněny tyto podmínky: žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka); není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nemůže soud deklaratorní výrok o nezákonnosti zásahu vydat. Žalovaný v daném případě zastává názor, že nebyla splněna 3. podmínka uvedeného pětiprvkového testu, neboť žalobkyní popsaný zásah nebyl zásahem nezákonným, když postup příslušníků Policie ČR byl zcela v souladu se zákonnými předpisy. S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti a závěry žalovaný navrhl, aby žaloba byla ve všech bodech zamítnuta.

25. V podání ze dne 25. 6. 2018 žalovaný doplnil, že žalobkyně byla Městským úřadem v Oseku uznána vinnou z přestupku proti veřejnému pořádku podle §47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, za což jí byl uložen správní trest napomenutí, a dále byla Obvodním báňským úřadem pro území kraje Ústeckého uznána vinnou z přestupku podle §39 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, tedy z neoprávněného vniknutí do důlního díla nebo do území, ve kterém je vykonávána hornická činnost, kam je vstup zakázán, za což jí byl uložen správní trest napomenutí.

26. Na podporu svých obranných tvrzení žalovaný označil a předložil jako důkazní prostředky: - dopis předsedy představenstva Vršanská uhelná a.s. adresovaný spolku Limity jsme my jako organizátoru akce Klimakemp - Manifest spolku Limity jsme my - odkaz na webové stránky respekt.cz/politika/tisice-aktivistu-zablokovaly-v-nemecky-dul-ktery- chteji-koupit-kretinsky-a-kellner - závěrečnou zprávu KŘ Policie Plzeňského kraje o provedení policejního opatření k zajištění klidu a veřejného pořádku ze dne 26. 6. 2017 - zprávu o provedení policejního opatření - úřední záznam o zajištění osoby - videozáznam Policejní výzvy (k opuštění důlního prostoru) - videozáznam Výzva a zákrok (situace v místě zajištění) - videozáznam Poučení cizinci (dokládá jednání se skupinou zajištěných cizinců včetně informací o poskytnutí tekutin) - videozáznam Ústí OOP (dokládá poskytnutí vody ve formě 1,5l balení PET lahve po příjezdu do budovy Obvodního oddělení policie Ústí nad Labem) - videozáznam Prohlídka osoby (dokládá volné přiložení jednorázových pout vepředu) - videozáznam Kontrola totožnosti (dokládá průběh ztotožnění žalobkyně) - videozáznam Eskorta cizinci (dokládá zahájení a ukončení eskorty zajištěné skupiny) - oznámení přestupku ze dne 10. 7. 2017 Městskému úřadu Osek - vyjádření GIBS k podnětu žalobkyně ze dne 21. 7. 2017 - vyjádření KŘPÚ k podnětu žalobkyně ze dne 21. 7. 2017 - přestupkový spis Městského úřadu Osek č. sp. 31/2017 - přestupkový spis Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého sp. zn. SZ SBS 26425/2017 IV. Replika žalobkyně 27. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 7. 1. 2019 žalobkyně popřela, že by se podílela na blokádě těžebního stroje. Uvedla, že ve skutečnosti k těžebnímu stroji ani nedošla. Uposlechla totiž výzvy jednoho z policistů a zastavila se dobrovolně několik desítek metrů od rypadla, což je zřejmé i z videozáznamů předložených žalovaným. Žalobkyně dále popřela, že by proti ní byly jako donucovací prostředek použity hmaty a chvaty a že by slyšela výzvu Policie ČR k opuštění důlního prostoru. Uvedla, že spolu s dalšími účastníky protestu šla v davu, který občas skandoval různá hesla a s některými lidmi přitom i mluvila. Výzva, která snad zazněla těsně u mikrofonu kamery, měla směřovat k demonstrantům pochodujícím několik desítek metrů od policisty, navíc v době, kdy nad lokalitou létal vrtulník. Když však žalobkyni vyzval policista několik desítek metrů od rypadla ve spodní části lomu, aby se ke stroji dále nepřibližovala, tuto výzvu uposlechla a zastavila se. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na to, že nebyla stíhána pro přestupek neuposlechnutí výzvy dle §47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, ale pouze pro přestupek na úseku ochrany a využití nerostného bohatství dle §39 odst. 1 písm. a) zákon a o přestupcích.

28. Žalobkyně dále konstatovala rozpor tvrzení žalovaného o tom, že nebylo možné se ze strany Policie ČR na vzniklou situaci lépe připravit s jeho vyjádřením ve věci ze dne 11. 12. 2017 vedené u Městského soudu v Praze, sp. zn. 11A 163/2017, která skutkově souvisí s akcí Klimakemp 2017. V citovaném vyjádření žalovaný uvedl, že vzhledem k veřejně dostupným a organizátory prezentovaným informacím o akci Klimakemp bylo možno předpokládat, že na území Ústeckého kraje dojde ke zvýšenému pohybu osob a vozidel, zároveň bylo zjištěno, že má dojít k tzv. přímé akci, tedy k blokádě či aktivnímu rušení provozu těžební činnosti. Z těchto důvodů byl vydán rozkaz ředitele Krajského ředitelství PČR Ústeckého kraje č. 46/2017, jímž byla vyhlášena policejní bezpečnostní opatření související s akcí Klimakemp, jejichž podstatou bylo zejména zvýšení dohledu nad dodržováním veřejného pořádku a bezpečnosti posílením výkonu služby policistů pořádkové policie v obci Horní Jiřetín a v širším okolí, když Policie ČR vycházela též z toho, že se Klimakempu bude účastnit také větší počet cizích státních příslušníků. Je proto dle žalobkyně nepochopitelné, proč celá akce včetně navazující eskorty účastníků na policejní služebny byla ze strany Policie ČR tak špatně zorganizována. Žalobkyně zopakovala, že zajištěným osobám bylo bráněno, aby využily stín rypadla či některého z policejních vozů.