9 A 207/2013 - 44

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: POLÁRKA s.r.o., IČ: 614 61 741, se sídlem Praha 4, U Kamýku 284/11, zastoupen JUDr. Janem Součkem, advokátem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 57, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20.9.2013, zn.sp. O-424940, č.j. O-424940/45386/2006/ÚPV, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20.9.2013 označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž byl zamítnut rozklad žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen Úřad) ze dne 16.6.2016. Prvostupňovým rozhodnutím Úřadu byly zamítnuty námitky žalobce proti zápisu kombinované ochranné známky zn. sp. O-424940 ve znění „POLÁRKA“, jejímž přihlašovatelem je společnost ALIMPEX FOOD a.s. Námitky žalobce podané podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochranných známkách), byly zamítnuty s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že mu svědčí starší právo k označení „POLÁRKA“, které je jedinou dominantní částí jak žalobcem namítajících označení, tak i napadené přihlášky ochranné známky. Správní orgán prvního stupně se přitom opíral o důkazní materiály předložené žalobcem, které zhodnotil tak, že nemohou prokazovat užívání označení „POLÁRKA“ v souvislosti s předmětnými výrobky v takovém rozsahu, že by bylo možné konstatovat, že je žalobce oprávněným uživatelem staršího nezapsaného označení ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách. II. Rozhodnutí předsedy průmyslového vlastnictví (napadené rozhodnutí). Žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádával s rozkladovými námitkami žalobce, který nesouhlasil s hodnocením Úřadu, že počet předložených listin není dostačující k prokázání práva žalobce k předmětnému označení. Uvedl, že jím předložené důkazy si měl Úřad ověřit ve smyslu § 32 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, čemuž nebránila zásada koncentrace řízení, a uvedl, že doložil písemnosti z průběhu jednotlivých let na důkaz toho, že firemní logo je a vždy bylo po celé tyto roky neměnné a takto užívané. Žalobce dále v rozkladu namítal, že Úřad nezjistil úplně skutkový stav věci a nezohlednil všechny skutečnosti, které mu musely být známy z jeho předchozí úřední činnosti, neboť kdyby tak učinil, nemohl by dojít k závěru, že žalobci právo k slovnímu označení „POLÁRKA“ nevzniklo později než přihlašovateli z titulu jeho ochranné známky č. 187158, neboť přihlašovatel podal přihlášku k této ochranné známce č. 187158 v karenční lhůtě. Proti zápisu ochranné známky č. 187158 přihlašovatele byla a je vedena řada řízení správních i soudních, která doposud nejsou pravomocně ukončena. Nadto Úřad nikdy nezamítl návrh na zápis ochranné známky žalobce (Úřad uvedl, že žalobce patrně mínil ochrannou známku č. 187241). Žalobce s rozkladovými námitkami předložil doklady, jimiž jsou náhodně vybrané zlomky originálních dokumentů a to dodací listy č. 1 až 837, vystavené v období od 1.1.1997 do 30.5.1997 a dále faktury č. 00010001 – 00010150 z období od 1.1.2000 do 8.6.2000. Žalobce k tomu uvedl, že je na výzvu Úřadu připraven obratem předložit další tisíce dokumentů i z ostatních let činnosti firmy, předložení těchto dokladů v průběhu řízení před správním orgánem prvního stupně považoval za naprosto nadbytečné, neboť postačovaly vzorky dokladů z předcházejících 7 let, z jejich evidenčních čísel vyplývá, že takových dokladů musí být tisíce, tím doložil neměnnost užívaného obchodního loga firmy v průběhu předcházejících let. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil i stanovisko přihlašovatele k podanému rozkladu. Přihlašovatel uvedl, že disponuje známkovou řadou tří ochranných známek ve znění „POLÁRKA“ z nichž ochranná známka č. 187158 byla přihlášena k ochraně půl roku před zápisem společnosti žalobce do obchodního rejstříku a další ochranná známka přihlašovatele č. 265814 pak měsíc po tomto datu. Dle přihlašovatele tak žalobce nemůže doložit starší právo držitele nezapsaného označení ani kolizi přihlašované ochranné známky zprávy žalobce. Žalobce následně doplnil rozklad rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp.zn. 5A 83/2001 ze dne 24.10.2006, kterým bylo zrušeno rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 12.4.2001 o prohlášení ochranné známky žalobce č. 187241 za neplatnou. Žalobce z toho dovodil, že předmětná ochranná známka se tak stala platnou kombinovanou ochrannou známkou registrovanou pro společnost žalobce. Žalovaný se při vypořádání rozkladových námitek řídil právní úpravou danou ustanovením § 26 odst. 4 a § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách. Přitom přičemž vyšel ze zjištění, že napadená ochranná známka zn.sp. O-424940 byla přihlášena s právem přednosti od 5.4.2005 pro výrobky zařazené do tříd mezinárodního třídění výrobků a služeb: č. 29 - mražený smetanový krém, mražené potraviny z ovoce, č. 30 - mražené krémy, mražené cukrovinky, zmrzliny, zmrzliny vodové, led, šerbety (zmrzlinové nápoje). č. 32 - šerbety (nápoje z ovoce a cukru). Při posuzování přihlášky žalovaný vyložil smysl ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, spočívající v tom, že i když přihlášené označení nebylo zapsáno do rejstříku ochranných známek, je namítající úspěšný co do průkazu užívání svého nezapsaného označení, či jiného označení užívaném v obchodním styku v tom případě, je-li uznáno za natolik zavedené do podvědomí spotřebitelské veřejnosti v souvislosti s osobou a produkty namítajícího, že je postaveno do určité míry na roveň označení formálně registrovanému. Stejně tak se zkoumá, zda by namítající nemohl být v důsledku záměny jeho nezapsaného označení s přihlašovaným označením jiného subjektu zkrácen na svých právech tím, že by spotřebitel nesprávně považoval produkci obou konkurenčních subjektů za výrobek, či služby pocházející z jednoho zdroje. Žalovaný zdůraznil, že intenzita a kvalita užívání namítaného nezapsaného, či jiného označení musí být tedy taková, že vede ke vzniku práva, které je schopné zabránit zápisu napadené přihlášky ochranné známky do rejstříku ochranných známek. Je tedy nutné prokazovat překonání místního dosahu takového namítaného označení a v rámci tohoto hodnocení je kromě územního aspektu třeba přihlédnout ke všem okolnostem případu, tedy i např. k tomu, kolik spotřebitelů se s označovanými výrobky a službami setkalo, jak dlouho bylo označení užíváno a jakým způsobem. Žalovaný z důkazů vyvodil, že bylo prokázáno, že žalobce je uživatelem nezapsaných označení, obsahujících shodný slovní prvek „ POLÁRKA“, avšak že tyto doklady dostatečně neprokazují větší než místní dosah užívání tohoto označení žalobcem. Doklad č. 1, jímž je výpis z obchodního rejstříku stvrzující zápis společnosti žalobce do tohoto rejstříku dne 27.4.1994, je pro prokazování rozsahu užívání irelevantní, neboť dokládá, kdy byla firma žalobce zapsána do obchodního rejstříku, aniž by svědčil o skutečném užívání. Doklad č. 2, jímž je kopie faktur ze dne 4.7.2005 včetně dodacího listu k výrobkům označeným Kolombína, Sibirka, neprokazuje dosah užívání namítaného označení, navíc není datován. Ani doklad č. 4, kterým je originál k části obalu výrobku mražený krémem označený jako „POLÁRKA z karamelem“, neprokazuje dosah užívání namítaného označení a rovněž není datován. Jako relevantní však žalovaný uznal doklad č. 3 a to kopie 8 faktur, vystavených žalobcem v letech 1998-2004, neboť tyto faktury obsahují jak obchodní firmu žalobce, tak logo ve znění „POLÁRKA“ a navíc prokazují užívání předmětného označení pro mražené krémy. Doložené množství výrobků dle 8 faktur pěti odběratelům (Delvita a.s. Rudná, Penny Market s.r.o Jirny, Kaufland ČR v.o.s., Praha 4, NOWACO, Praha 5, Delvita a.s., Praha 7) však neprokazuje vžitost namítaných nezapsaných označení se slovním prvkem „POLÁRKA“ ve vztahu k žalobci. Vyvozuje tak z toho, že s těmito doklady měly možnost se seznámit pouze odborní pracovníci odběratelů, na většině dokladů jsou deklarovány výrobky označené např. Kolombína, Sibirka, či Fantazie, pouze faktura č. 01010046 obsahuje výrobek s názvem „POLÁRKA s karamelem“. Konečný spotřebitel si tak s největší pravděpodobností nemohl dát do souvislosti výrobek označený např. Kolombína s označením žalobce, přitom zmrzliny a mražené krémy jsou naprosto běžným typem zboží, které se vyrábějí ve velkém množství, nejedná se o úzce specializovaný typ zboží, na trhu v omezeném počtu za určité časové období. Proto označení užívané pro výrobky spotřebního charakteru, které spotřebitel často nakupuje, v tomto případě zmrzliny a mražené krémy se může vžít pro svého uživatele, jen za předpokladu masového prodeje takových výrobků. Takový prodej dle žalovaného žalobce neprokázal, prokázal pouze prodej za období 7 let na pouhých 5 místech v Praze, či blízkém okolí. Žalobce tedy neunesl důkazní břemeno a žalovaný nemohl dospět k závěru, že je oprávněným uživatelem nezapsaného kombinovaného označení, dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách. K dokladům předloženým žalobcem spolu s rozkladem poukázal žalovaný na ustanovení § 25 odst. 1 zákona o ochranných známkách, upravujícího lhůtu 3 měsíců od zveřejnění přihlášky k podání námitek. Namítající je povinen odůvodněnost svých námitek doložit důkazními prostředky v této prekluzivní lhůtě a nelze se odkazovat na ustanovení § 32 odst. 1 správního řádu, neboť zákon o ochranných známkách je speciálním zákonem a zakotvuje zásadu koncentrace řízení, podle které úřad nemůže přihlédnout ani k odůvodnění námitek a k důkazním prostředkům, které byly předloženy po uplynutí této zákonné lhůty. Pro úplnost se žalovaný zabýval i posouzením otázky, zda namítajícímu svědčí starší právo k namítanému nezapsanému označení, neboť to žalobce namítal v podaném rozkladu. Žalovanému je z úřední činnosti známo, že přihlašovatel je vlastníkem slovní ochranné známky ve znění „POLÁRKA“ zapsané pro shodné zmražené výrobky, a to s prioritou od 3.11.1993. Rozhodnutím předsedy úřadu ze dne 1.7.2013 došlo k zamítnutí návrhu na prohlášení slovní ochranné známky přihlašovatele č. 187158 ve znění „POLÁRKA“ za neplatnou a žalovaný nemůže odhlédnout od skutečnosti, že od 3.11.1993 užívá na území České republiky ochranná známka přihlašovatele a právní ochrany. Pokud tedy žalobce po tomto datu užíval nezapsané označení, obsahující rovněž prvek „POLÁRKA“ pro podobné výrobky, dopouštěl se tím porušování práv plynoucích vlastníkovi z jeho ochranné známky, č. 187158 ve znění „POLÁRKA“. Toto jednání vzal žalovaný v potaz k námitce žalobce v rozkladu, že je třeba přihlédnout ke všem okolnostem případu. Z této situace žalovaný dovozuje, že získat postavení uživatele nezapsaného označení nelze, pokud osoba, která nezapsané označení užívá, nejedná v souladu s právními předpisy a užíváním porušuje práva třetích osob. K rozsudku Nejvyššího správního soudu sp.zn. 5A 83/2001, který žalobce předložil jako doplnění k rozkladu, žalovaný poukázal na to, že rozsudek v této věci byl vynesen 24.10.2006, tedy čtyři měsíce po vydání rozhodnutí správního orgánu 1. stupně v této věci. Protože žalobce nemohl tento rozsudek předložit v rámci prvostupňového řízení, žalovaný jej připustil jako novou skutečnost. V tomto rozsudku bylo ve prospěch žalobce zrušeno rozhodnutí předsedy Úřadu o prohlášení kombinované ochranné známky č. 187241 ve znění „POLÁRKA“, jejímž vlastníkem byl žalobce, za neplatnou, z čehož žalobce dovozuje, že ochranná známka se stala opět platnou. Nicméně rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 19.8.2013 bylo řízení ve věci neplatnosti ochranné známky žalobce v druhostupňovém řízení o rozkladu pravomocně zastaveno rozhodnutím předsedy úřadu ze dne 19.8.2013. Stalo se tak z důvodu, že žalobce nesplnil lhůtu k obnovení přihlášky ochranné známky, neboť přihláška byla podána dne 25.4.1994 a podle ustanovení § 29 odst. 4 zákona o ochranných známkách bylo možno ochrannou známku obnovit nejpozději dne 25.10.2004. Žalobce však o obnovu požádal až 10.11.2006. Ochranná známka žalobce č.. 187241 tak zanikla ke dni 25.4.2004, kdy nejpozději musel její vlastník požádat o její obnovu. O obnovu zápisu nebylo požádáno ani v dodatečné lhůtě 6 měsíců po uplynutí doby platnosti, a proto nebylo možné po vydání rozsudku předmětnou ochrannou známku označit za platnou. Z uvedeného důvodu není předložený rozsudek relevantní a nelze tak zohlednit stav ochranné známky č. 187241, která zanikla. Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. III. Žaloba Žalobce nesouhlasí s obecným závěrem žalovaného o nesplnění podmínky potřebné intenzity a kvality užívání namítaného označení. Vytýká nezpůsobilost žalovaného vyčíst z předložených obchodních dokladů jejich základní obsah a vytýká mu absenci základních znalostí obchodní praxe v České republice jako nutný předpoklad pro vyhodnocování předkládaných listinných důkazů, obchodních faktur v jeho rozhodovací činnosti. K tomu uvádí, že žalobce nemohl předvídat, že by měl doložit každou svojí dodávku výrobků do obchodní sítě až do roku 2004. To by znamenalo přivézt žalovanému plný dodávkový automobil listin, proto žalobce předložil jen 8 typických dokladů faktur za rozhodující roky, týkající se centrální distribuce do tehdy největších potravinářských řetězců v České republice. Dokládá tím účast v tzv. zalistování svých výrobků u těchto řetězců, poukazuje na stabilitu nabídky a minimální obměnu sortimentu, kdy každý výrobek má své vyhrazené místo ve všech prodejnách dotyčného řetězce po celé České republice, tzv. regálové místo. Při takovýchto přímých dodávkách výrobcem do obchodu je dána právní povinnost označení výrobce na každém výrobku, čímž bylo současně dokládáno průběžné užívání dotyčného označení žalobce. Uvádí, že již z posledních pěti předložených dokladů, týkajících se dodávek do obchodních řetězců Delvita, Penny Market, Kaufland v průběhu let 2000 – 2004, vyplývá použití názvu společnosti žalobce nejméně na 110 000 výrobcích. Protože žalobce si negativní prvostupňové rozhodnutí vysvětlil jako důsledek pochyb o věrohodnosti předložených faktur,doplnil rozklad i návaznou číselnou řadou všech faktur za období od 1.1.2000 až do 8.6.2000. Ani po doplnění dodávek touto kompletní fakturační řadou však žalovaný nepochopil jejich podstatný důkazní obsah. Tedy, že adresy odběratelů nejsou adresami několika prodejen, ale celorepublikových sídel a centrálních skladů čtyř největších potravinářských řetězců v České republice a dvou velkoobchodních distributorů, z celkem více než 500 prodejnami po celé České republice. Dále, že faktury dokládají přímé dodávky žalobkyně, co by výrobce řetězcům s povinností označení žalobce jako výrobce, že fakturované počty balení mražených výrobků jsou jen počty velkoobchodních balení, vyznačené na faktuře „KRT“, tedy kartony, a že počet prodávaných jednotlivých výrobků a tím i počet užití označení žalobce je na každém kusu výrobku. Zdůraznil, že jde o zboží za více než 16 000 000,- Kč ve velkoobchodních cenách obchodních řetězců, a že tedy jde o písemnosti, které dokládají jen za předmětné období 5 měsíců celorepublikový prodej čtyřem největším řetězcům (Delvita, Kaufland, Penny Market. Plus Discount) spolu s prodejem společnostem NOWACO a mrazírny Oceán, tedy téměř 4 000 000 výrobků s povinným označením žalobce jako jejich výrobce. Výrobu takového množství mražených výrobků každé pololetí nelze docílit z roku na rok a šlo o stabilní intenzivní výrobu a odbyt v milionech kusů ročně. Žalobce namítá, že zásada koncentrace řízení ve správním, či soudním řízení nezbavuje státní orgán povinnosti v případě jakýchkoliv pochyb o účastníkem předložených písemních důkazech, provést dokazování k vyvrácení, či naopak potvrzení jejich pravosti a věrohodnosti. Proto do rozkladového řízení byla předložena řada faktur, která doplňuje souvislou číselnou řadu, předcházejících předloženým vybraným dvěma typickým fakturám z podzimu téhož roku 2000 a tímž velkoodběratelům opět v obdobných mnohatisícových počtech výrobků. Žalobce také předpokládal i využití rozsáhlých záznamů a znalostí Úřadu o žalobci z jeho vlastní činnosti. Žalobce odkazuje na řízení ve věci ochranné známky O-89779, dále OZ-88895 a OZ-88896, v těchto řízeních žalobce předkládal faktury a dodací listy z té doby a další. Skutečnosti úřadu známé z jeho vlastní činnosti by logicky měly být prvotním základem dalšího postupu v každém takovém správním řízení. Žalobce namítá, že žalovaný nerespektoval návaznost souvisejících jednotlivých řízení a jejich stavu, včetně těch, která pro napadené rozhodnutí mají zásadní význam. Poukazuje na to, že sám žalovaný v napadeném rozhodnutí zmiňuje, že řízení v této věci e věci ochranné známky č. O-424940 navazuje na řízení o ochranné známce OZ-187 241 „POLÁRKA slovní“ ( má být zřejmě správně uvedeno č. 187158). Rozkladové rozhodnutí o této ochranné známce předmětem správní žaloby u Městského soudu v Praze se základní námitkou, že rozhodnutí o ní je v rozporu s nálezem Ústavního soudu, který zrušil předchozí rozkladové rozhodnutí žalovaného v téže věci se závazným pokynem pro další řízení. Ve věci ochranné známky č. 187241 je nadto stále vedeno Úřadem již od 29.7.2002 řízení o výmaz pro její neužívání, které není dosud ukončeno. Dle žalobcem nejenom, že časově má toto řízení o tři roky přednost, ale i pokud by byla ochranná známka vymazána na základě neužívání, nemohla by být zapsána ani napadená ochranná známka č.424940. Závažnější je skutečnost, že na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24.10.2006 o zrušení rozhodnutí Úřadu ve věci výmazu ochranné známky „POLÁRKA“ žalobci je skutečný stav takový, že žalobce je opět majitelem ochranné známky „POLÁRKA“. Skutečnost, že Úřad tuto známku v rozporu se soudním rozhodnutím opět nezapsal na základě názoru o uplynutí karenční lhůty a známku si zpět nelze zapsat není rozhodující. Tato skutečnost je rovněž předmětem podané správní žaloby pro nečinnost Úřadu u Městského soudu v Praze. Žalobce poukázal na řízení u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 8A 141/2013. Z uvedených důvodů žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhuje, aby Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného Žalovaný uvádí, že se dostatečně zabýval posouzením důkazních listin předložených žalobcem a posoudil všechny důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Dospěl k závěru, že žalobce namítá dvě označení a to slovní označení „POLÁRKA s.r.o.“ (firma žalobce) a nezapsané kombinované označení „POLÁRKA “. Pokud se jedná o označení firmy žalobce „POLÁRKA s.r.o.“, firma byla zapsána do rejstříku dne 27.4.1994 a i když tento zápis časově spadá do období před podáním předmětné přihlášky napadené ochranné známky, tj. před datem 5.4.2005, právo ke slovnímu označení „POLÁRKA“ pro mražené krémy, vzniklo přihlašovateli ještě dříve než žalobci a to na základě vlastnictví v rejstříku zapsané slovní ochranné známky č. 187158 ve znění „POLÁRKA“ s právem přednosti od 3.11.1993. Žalobci proto nesvědčí právo podle § 7 odst.1 písm. g) zákona o ochranných známkách, když jeho označení není označením starším, nadto k úspěšnému uplatnění námitek podaných na základě citovaného zákonného ustanovení bylo nutné prokázat nejen prosté užívání, ale takovou intenzitu a kvalitu tohoto užívání, která by vedla ke vzniku práva, které je schopné zapříčinit neplatnost formálně řádně registrované ochranné známky. Žalovaný popírá relevanci žalobní námitky o nezpůsobilosti žalovaného vyčíst z předložených obchodních dokladů jejich základní obsah. Žalovaný k tomu poukazuje na zákonnou zásadu koncentrace, znamenající povinnost uplatnit do tří měsíců od zveřejnění vyhlášky námitky a k těmto námitkám označit a předložit důkazy. Postavení namítajícího v námitkovém řízení je dáno uplatněnými námitkami (dominus litis) a důkazy, kterými namítající prokazuje, že mu jednotlivá práva, jak jsou definována v § 7 odst. 1 zákona o ochranných známkách náležejí. návrhovém řízení před úřadem zásada vyšetřovací neplatí. Žalovaný poukazuje na to, že námitky předložené žalobcem byly doloženy několika účetními doklady a jedním obalem na výrobek „Polárka s karamelem“. Podle účetních dokladů byly různým odběratelům dodávány výrobky Kolombína, Sibirka, na jedné faktuře je uveden výrobek „Polárka s karamelem“, tato faktura je spárována s dodacím listem ze dne 6.3.2001 a s objednávkou firmy Kaufland ze dne 28.2.2001. Z tohoto dokladu bylo možné vyčíst, že oprávněnost námitek byla žalobcem opřena o jednorázovou dodávku 144 kartónů „Polárka s karamelem“, který odebrala firma Kaufland v roce 2001. Je pravděpodobné, že tento výrobek nebyl výlučně a jednorázově dodán pouze firmě Kaufland, avšak z předloženého dokladu nebylo možné prokázat, že pro spotřebitele je označení „POLÁRKA“ spojeno s žalobcem. Návazná číselná řada všech faktur za období od 1.1.2000 do 8.6.2000 byla předložena až v rozkladu. Z těchto dokladů však nevyplývají skutečnosti tvrzené žalobcem v bodě II. žaloby, v níž žalobce prezentuje počty dodaných výrobků a jednak tyto doklady byly předloženy až po lhůtě, v níž mohou být námitky uplatněny. Úřad nemůže zohledňovat skutečnosti známé mu z jiných zdrojů, než je tvrzení namítajícího, pokud by tomu tak mělo být, zákonodárce by v ustanovení § 25 zákona o ochranných známkách koncentraci řízení neupravoval. Rovněž i iniciativa při shromažďování důkazů leží v námitkovém řízení zásadně na namítajícím a žalobce svými námitkami tak nesprávně přenáší povinnost tvrzení a povinnost důkazní na žalovaného. K tvrzení žalobce ohledně ochranné známky č. 187241 nesouvisí se zamítnutím námitek žalobce proti zápisu napadené ochranné známky v této věci. Jde o řízení, které bylo ukončeno rozhodnutím předsedy Úřadu o zastavení řízení ve věci návrhu na výmaz ochranné známky pro její zneužívání a není tedy pravdivé tvrzení o neukončeném řízení a o posledním úkonu žalovaného v roce 2008. Z uvedených důvodů žalovaný navrhuje, aby soud podanou žalobu zamítl. Přihlašovatel napadené ochranné známky – společnost ALIMPEX FOOD a.s. v řízení neuplatnila práva osoby zúčastněné na řízení. V. Posouzení věci Městským soudem Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) Žaloba není důvodná. Soud vyšel z následující právní úpravy. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb. přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") uživatelem nezapsaného označení nebo jiného označení užívaného v obchodním styku pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby, které je shodné s přihlašovaným označením nebo je mu podobné, pokud označení nemá místní dosah a právo k tomuto označení vzniklo před dnem podání přihlášky, Podle ustanovení § 25 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. osoby uvedené v § 7 mohou podat námitky ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky, a to z důvodů uvedených v tomtéž ustanovení. Lhůtu k podání námitek nelze prodloužit a její zmeškání nelze prominout. Podle ustanovení § 25 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb. námitky musejí být podány písemně a musejí být odůvodněny a doloženy důkazy. K doplnění námitek a k důkazům předloženým na jejich podporu po lhůtě uvedené v odstavci 1 Úřad nepřihlíží. Podle ustanovení § 26 odst. 4 zákona č. 441/2003 Sb. zjistí-li Úřad, že přihlašovaná ochranná známka nezasahuje do zákonem chráněných starších práv třetích osob uvedených v § 7, námitky zamítne. Z citované právní úpravy vyplývá, že překážkou zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek mohou být námitky, že označení, které je přihlašováno k zápisu, užívala jiná osoba v obchodním styku, a to ve větším, než místním dosahu, a současně, že toto právo ( právo užívání) jí vzniklo přede dnem podání přihlášky ochranné známky. Pouze tato zjištění jsou pro test přihlášky ochranné známky a pro relevanci námitkového řízení rozhodná, samozřejmě současně za podmínky, že nezapsané označení je ve vztahu k napadené přihlášce ochranné známky označením shodným nebo podobným a že je užíváno pro služby, které jsou shodné či podobné se službami přihlašovanými pro napadené označení. Řízení o zápisu ochranné známky je řízením veřejnoprávním, v němž se posuzují podmínky zápisu ochranné známky z hlediska veřejnoprávního, tj. z hlediska působení (zde užití) označení navenek ve vztahu k veřejnosti, ke spotřebitelům. Smyslem známkoprávní ochrany je rozlišitelnost označení výrobků či služeb spotřebitelskou veřejností a představa spotřebitele o původu výrobků či služeb ( aby záměnou výrobků nebyl spotřebitel uveden v omyl). Proto i požadavek užití označení nadmístního dosahu v obchodním styku ve smyslu § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách musí být chápán ve smyslu vžitosti tohoto označení pro určitý původ výrobků nebo služeb na trhu výrobků a služeb. Dbajíce smyslu uvedeného zákona bylo proto v dané věci prioritní posuzovat, zda ve smyslu § 25 zákona o ochranných známkách žalobce v námitkovém řízení prokázal, že se jím užívané označení „POLÁRKA“ vžilo do podvědomí veřejnosti (průměrného spotřebitele) více, než užívání tohoto označení přihlašovatelem, a to tak, šlo o užívání nadmístního významu. Při takové míře známosti žalobcem užívaného označení pro shodné nebo podobné výrobky přede dnem podání přihlášky ochranné známky, by zápis přihlášeného označení znamenal zásah do zákonem chráněných starších práv žalobce. Pouhé užívání přihlášeného označení dává žalobci právo námitek, avšak míra a vžitost tohoto užívání je důvodem pro kvalifikaci zásahu do staršího práva užívání jiným subjektem. Úspěšnost žalobce spočívající v zabránění zápisu jím užívaného označení jako ochranné známky pro jiný subjekt tedy nespočívá toliko v tom, že žalobce toto označení užíval, nýbrž je podmíněna požadavkem užívání většího rozsahu, než jen místního dosahu. Užívání „nadmístního dosahu“ tak značí šíři povědomosti, známosti a vžitosti předmětného označení pro jeho uživatele pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby, které produkuje i přihlašovatel předmětného označení. Podmínka „místního dosahu“ obsažená v § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb. není zákonem blíže specifikována. Vzhledem k výše vyloženému smyslu známkoprávní ochrany nemůže být pojem „ místní dosah“ vykládán doslovně, tzn. pouze ve smyslu územním či geografickém, ale zejména ve smyslu rozsahu užívání co do jeho kvantity a kvality. Rozhodující skutečností pro překročení místního dosahu je intenzita užívání namítaného označení ve vztahu k relevantní spotřebitelské veřejnosti, relevantními hledisky může být např. objem užívání, délka užívání, způsob šíření výrobků a služeb a propagace označení. Při posuzování je však třeba vždy brát zřetel na všechny okolnosti a skutečnosti konkrétního případu. Bylo proto na Úřadu, aby posoudil, zda v daném případě žalobcem užívané označení přesahuje místní dosah či nikoliv. Žalovaný se uvedenou podmínkou zápisu přihlašovaného označení dostatečně zabýval. Ke každému z důkazních prostředků ( listin a dokladů), předložených žalobcem žalovaný uvedl hodnocení relevance důkazního prostředku a vypovídající důkazní hodnoty. Soud přisvědčuje hodnocení žalovaného, že provedené důkazy nedokládají takovou míru dosahu užívání předmětného označení ve spojení s osobou žalobce, které by opravňovaly žalovaného shledat zásah přihlášení ochranné známky do zákonem chráněných starších práv žalobce. Toto chráněné starší právo žalobce nebylo doloženo v míře, kterou požaduje zákon, tj. v míře, která by neměla pouze místní dosah. Tvrzení žalobce o dodání množství výrobků do velkých obchodních řetězců se jeví jako významné, v dané věci však není postačující a rozhodující. Nejenže, jak bylo výše naznačeno, nelze vyjít pouze z užšího, geografickému významu pojmu „ místní dosah“, tj., že výrobky žalobce byly dodávány do celorepublikových sídel a centrálních skladů známých potravinářských řetězců (Delvita, a.s., Kaufland ČR, v.o.s. Penny Market, s.r.o.) a dvou velkoobchodních distributorů (NOWACO s.r.o. a a Mrazírny Oceán ), ale bylo třeba posoudit, jakým způsobem byly výrobky uváděny na trh, jak byly označeny a vůči jaké veřejnosti vešly ve známost pod označením se slovním prvkem „ POLÁRKA“. Žalovaný správně přihlédl k tomu, že napadené označení se vyskytuje v názvu firmy žalobce a dále i v kombinovaném označení „ POLÁRKA“ ( s grafickou úpravou v rámečku a s hvězdičkou nad středním písmenem „A“). Ze žalobcem předložených důkazů ( faktur), jimiž žalobce jako dodavatel fakturoval zboží uvedeným potravinářským řetězcům a velkoobchodním distributorům, vyplývá, že slovní prvek „ Polárka“ užíval v názvu své firmy – Polárka, s.r.o. a dále v kombinovaném označení jako logo své firmy při vystavení a podpisu svých faktur. Tyto faktury byly určeny v rámci smluvního obchodního vztahu jeho odběratelům s cílem uvést výrobky žalobce na trh. Na předložených fakturách jsou jako předmět dodávky uvedeny mražené výrobky : Kolombína čokoláda, Sibirka, Kolombína vanilka, Kolombína jahoda a Fantasie van., Fantasie čok. Toliko na jedné faktuře č. 01010046 ze dne 6.3.2001 vystavené pro odběratele Kaufland, ČR, v.o.s. jsou uvedeny také další mražené výrobky : Polárka s karamelem a Polární fantasie jogurt. Na každé z faktur je pak ke každému výrobku uveden objem dodaného zboží v počtu kusů v kartonu a počtu dodaných kartonů. U mraženého výrobku Polárka s karamelem je uveden počet 14 ks á 150 ml ve 144 kartonech. Žalobce doložil obal k uvedenému výrobku „Polárka s karamelem“, z něhož je zřejmé užití kombinovaného označení „POLÁRKA“ na obalu, které lze vztáhnout právě k faktuře č. 01010046 ze dne 6.3.2001. Žalobce tak doložil, že označení „POLÁRKA“ ( resp. tento slovní prvek) užíval jako název či logo své firmy především na dokladech - fakturách při dodání zboží do velkoobchodní distribuční sítě společnostem, které je pak určily k vystavení a prodeji v jednotlivých prodejnách. Zda tak učinily způsobem, který namítá žalobce v podané žalobce, totiž umístěním na tzv. „ regálové místo“, zda označily žalobce na dodaných výrobcích či u dodaných výrobků jako výrobce těchto výrobků tím, že by vyčlenily regálové místo zvlášť pro žalobce a toto místo označily logem žalobce s prezentací jeho výrobku „ Polárka s karamelem“ nebylo v řízení prokázáno. Právní povinnost označit každý výrobek názvem výrobce může být argumentačně výchozí, pro posouzení vžitosti označení žalobce z hlediska známkoprávní ochrany je však zásadně relevantní skutkový stav, který by svědčil o spojitosti výrobků se žalobcem. V dané věci nebylo prokázáno, že by obchodní společnosti v místech, kam byly výrobky žalobce dodávány a v místech, kde byly následně prodávány, postupovaly shodně a že by vizuálně vnímatelným a do povědomí veřejnosti vcházejícím způsobem samy prezentovaly výrobek žalobce „ Polárka s karamelem“ nebo jiné výrobky s jinými názvy tak, aby tyto výrobky byly výrazně spojeny s jeho jménem. Dovozování takového vjemu z obchodních zvyklostí či z předpokladů tzv. zalistování výrobků žalobce u potravinářských řetězců není důkazem a není určující v případě, kdy existují další okolnosti, z nichž nelze prokazatelně dovodit užití předmětného označení v souvislosti s výrobky žalobce v požadovaném nadmístním dosahu. Žalobce neprokázal, že by dodával velké množství výrobků „Polárka s karamelem“, kde se jedině slovní prvek „Polárka“ vyskytuje. Doložil, že většina jím dodávaných výrobků je označena jinými názvy než obsahujícími slovní prvek „ Polárka“ (Kolombína, Fantasie, Sibirka apod.). K tomu přistupuje skutečnost, že na obalu výrobku s označením „ Polárka s karamelem“, k němuž dokládá jedinou fakturaci, je název žalobce jako výrobce zaznamenán nezvykle malým a těžko čitelným písmem, které spotřebitele co do původu zboží stěží upoutá. V uvedené souvislosti je třeba poukázat také na to, že relevantní a podstatnou veřejností, jíž jsou výrobky žalobce určeny, jsou spotřebitelé potravinového zboží, tedy každý, kdo běžně nakupuje potraviny, včetně mražených výrobků. Proto náležité posouzení otázky užívání ve větším než místním dosahu, tedy otázka, zda na základě předložených faktur označení „POLÁRKA“ překonalo místní dosah v rozsahu a intenzitě užívání, záleželo nejen na identifikaci žalobce jako dodavatele různých mražených výrobků pro velkoodběratele, ale zejména na jeho identifikaci a s jeho výrobky na maloobchodním, a spotřebitelském trhu. Tvrzení žalobce o prokázání dostatečného množství dodaných výrobků dle předložených faktur či možnost předložit další dílčí faktury do center či skladů potravinových řetězců tak bez dalšího neprokazuje užívání označení vůči relevantní spotřebitelské veřejnosti nadmístního dosahu. Hlediska, která, je v této souvislosti třeba hodnotit vymezila judikatura Tribunálu ve vztahu k otázce rozlišovací způsobilosti označení a tato hlediska převzala i judikatura Nejvyššího správního soudu pro případ posuzování nezapsaných označení. ( srov. rozsudek sp. zn. 9As 108/2014). Tribunál ve svém rozsudku ve věci T-405/05, Powerserv Personalservice v. OHIM, Sb. rozh. 2008 (body 129 - 130), uvedl, že získání rozlišovací způsobilosti užíváním ochranné známky vyžaduje, aby alespoň podstatná část relevantní veřejnosti identifikovala díky ochranné známce dotčené výrobky nebo služby jako pocházející od určitého podniku. Při určování, zda ochranná známka získala rozlišovací způsobilost užíváním, musí příslušný orgán globálně posoudit důkazy, které mohou prokazovat, že ochranná známka získala schopnost identifikovat dotčené výrobky nebo služby jako pocházející od určitého podniku, a tedy odlišovat tyto výrobky a služby od výrobků a služeb jiných podniků. V tomto ohledu je třeba zohlednit zejména podíl na trhu, který ochranná známka zaujímá, intenzitu, geografické rozšíření a dobu užívání této ochranné známky, výši investic vynaložených podnikem na její propagaci, poměr zúčastněných kruhů, které identifikují výrobek jako pocházející od určitého podniku díky ochranné známce, prohlášení obchodních a průmyslových komor nebo jiných profesních sdružení, jakož i výzkumy veřejného mínění.“ Provedený výčet skutečností, které je nutno vzít v úvahu, je pouze příkladmý a vždy se odvíjí od konkrétních okolností každého jednotlivého případu. Žalobce v dané věci hlediska relevantní pro posouzení užití předmětného označení nadmístního dosahu, tedy určité míry vžitosti označení na spotřebitelském trhu nedoložil. Nedoložil potřebnými důkazy vyšší množství druhu výrobku označených prvkem „ Polárka“, spojení dalších výrobků s jiným označením s obchodní firmou žalobce, intenzitu užívání po určitou dobu, geografické rozmístění jeho výrobků do prodejen , výši investic vynaložených žalobcem na jeho propagaci, okruh spotřebitelské veřejnosti, který by identifikoval výrobky, byť i jinými názvy, jako pocházející od žalobce. Žalobce doložil, že jím užívané nezapsané označení „POLÁRKA“ užíval toliko na jednom z výrobků označeném „ Polárka s karamelem“ a na fakturách, na nichž prodával i jiné mražené výrobky s jinými názvy. Ve vztahu k jiným názvům mražených výrobků ( Kolombína, Sibirka, Fantasie, Polární fantasie) nedoložil důkazy ( např. fotodokumentací) o tom, že by v prodejnách potravinářských společností byly vždy tyto výrobky prezentovány ve spojení s názvem společnosti žalobce. Na uvedeném nemůže nic změnit tvrzení žalobce o množství dodaných kusů či kartónů výrobků v průběhu let 2000 - 2004 ani pouhé tvrzení o výši velkoobchodní ceny za zboží učiněném v žalobě, jestliže tato svá tvrzení k hlediskům užití označení nadmístního dosahu v řízení před Úřadem v zákonné lhůtě nepodpořil dostatečnými důkazy. Soud na tomto místě považuje za potřebné uvést, že ze zásady koncentrace námitkového řízení ve spojení se zásadou subsidiarity soudního přezkumu nutně plyne nepřípustnost tvrzení žalobce, který relevantní argumentaci představující konkrétní zdůvodnění námitek proti zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek ponechává na Úřadu s tím, že na nadmístní dosah užívaného označená by měl Úřad usuzovat sám vyčtením rozhodných skutečností z předložených obchodních dokladů a výkladem jejich obsahu na základě obchodních znalostí, případně vést dokazování na základě rozsáhlých záznamů a znalostí Úřadu z jiných řízení. Otázka nadmístního dosahu užívání nezapsaného označení je otázkou skutkovou v každém posuzovaném případě, jejíž prokazování má místo v námitkovém řízení. Námitkové řízení je ovládáno přísnou koncentrační zásadou zakotvenou v § 25 odst. 1 a 2 zákona o ochranných známkách. Podle zmíněného ustanovení mohou osoby uvedené v § 7 zákona účinně podat námitky pouze ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky, a to z důvodů uvedených v tomtéž ustanovení. Lhůtu k podání námitek nelze dle výslovného znění zákona prodloužit a její zmeškání nelze prominout. Podle § 25 odst. 2 téhož zákona musí být námitky podány písemně a zároveň musí být odůvodněny a doloženy důkazy; k doplnění námitek a k důkazům předloženým na jejich podporu po lhůtě uvedené v odstavci 1 Úřad nepřihlíží. Z citovaného ustanovení nade vší pochybnost vyplývá, že vymezení rozsahu námitek proti zápisu přihlašovaného označení a jejich doložení důkazy je ve výlučné dispozici namítajícího, který tak může učinit pouze v zákonem stanovené tříměsíční lhůtě. Ustanovení § 25 odst. 1 a 2 zákona o ochranných známkách zcela jednoznačně stanoví povinnost namítajícího námitky věcně odůvodnit, tj. uvést konkrétní důvody skutkové i právní, které brání zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek. Namítající je tak povinen učinit v zákonem stanovené lhůtě 3 měsíců běžící od zveřejnění přihlášky a není oprávněn uplatněné námitky dodatečně jakkoliv doplňovat či měnit ( srov. publikovanou judikaturu Městského soudu v Praze např. sp. zn. 9A 12/2011, 9A 54/2012). Žalovaný proto postupoval v souladu se zásadou koncentrace námitek a důkazů v řízení, garantující zásahu rovnosti stran v námitkovém řízení. Argumentace obsažená v žalobě, že zásada koncentrace nezbavuje Úřad provést v řízení dokazování k vyvrácení či potvrzení pravosti a věrohodnosti předložených důkazů odhlíží od podstaty věci. Úřad nezpochybnil žalobcem předložené důkazy jako pravé či věrohodné, pouze je zčásti zhodnotil jako důkazně nevypovídající a nepostačující pro závěr o nadmístním užívání ( vžitosti) předmětného označení nezapsaného označení v obchodním styku žalobce a zčásti, po jejich předložení s rozkladem, je posoudil jako opožděné. Z uvedených důvodů má soud za to, že žalobce v zákonné tříměsíční lhůtě neprokázal užití označení „POLÁRKA“ pro své výrobky v takové míře, že by identifikace žalobce s jeho výrobky na širokém spotřebním trhu byla nad místní dosah. To v tom smyslu „ nadmístního dosahu“ že by označení „POLÁRKA“ v obchodním styku bylo geograficky, objemově a všestranně spotřebitelsky natolik příznačné pro žalobce, že by založilo starší chráněné právo žalobce, bránící jinému subjektu v zápisu přihlášeného shodného či obdobného označení. Kromě uvedeného se žalovaný náležitě a přesvědčivě rovněž vypořádal i s druhým zákonným předpokladem pro úspěch námitek – s tím, zda žalobci vzniklo právo k předmětnému označení přede dnem podání přihlášky ochranné známky. Uvedené souvisí se žalobní námitkou, že Úřad nerespektoval návaznost souvisejících řízení, týkajících se označení „ POLÁRKA“ a neposoudil skutečnost, že v důsledku řízení před Úřadem a před správními soudy je žalobce opět majitelem ochranné známky „ POLÁRKA“ č. 187241. Uvedená námitka není důvodná, neboť žalovaný pro účely tohoto řízení vycházel z dostatečného skutkového a zejména právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. Vycházel z nepochybné a žalobcem doložené skutečnosti, že žalobce byl zapsán do obchodního rejstříku ke dni 27.4.1994 a ze skutečnosti, že v té době přihlašovatel ( dříve PRAGOLAKTOS, a.s., nyní ALIMPEX FOOD, a.s.) již byl vlastníkem slovní ochranné známky ve znění „POLÁRKA“ č. 187158 s prioritou od 3.11.1993. Byť byla tato slovní ochranná známka č. 187158 po dlouhou dobu předmětem řízení o výmaz (resp. o prohlášení ochranné známky za neplatnou) z různých posuzovaných důvodů (zánik ochranné známky, přihlášení k zápisu v nedobré víře…), spor o zápis byl ukončen rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 1.7.2013, jímž byl po řízeních před Nejvyšším správním soudem i Ústavním soudem zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Úřadu ze dne 19.7.2012 o zamítnutí jeho návrhu na prohlášení slovní ochranné známky „ POLÁRKA“ č. 187158 za neplatnou. Uvedené rozhodnutí tedy bylo vydáno před napadeným rozhodnutím v této věci a stvrzovalo původní zápis ochranné známky č. 187158 s prioritou od 3.11.1993. V době vydání napadeného rozhodnutí v této věci tedy žalovaný vycházel z právního stavu, že jinému subjektu vzniklo právo k tomuto označení přede dnem 25.4.1994, kdy žalobce podal přihlášku kombinované ochranné známky č. 187241. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádal i s námitkou žalobce, že z důvodu výsledku jiného řízení, v němž se posuzovala platnost kombinované ochranné známky žalobce č. 187241, se stala tato jeho ochranná známka opět platnou. Žalovaný vycházel ze sledu řízení a jejich závěrů a zjistil, že řízení o návrhu na prohlášení kombinované ochranné známky žalobce č. 187241 bylo ve výsledku zastaveno rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 19.8.2013, tj. rovněž časově před napadeným rozhodnutím v této věci, a to z důvodu marného uplynutí lhůty pro obnovu ochranné známky č. 187241 dle § 29 odst. 4 zákona o ochranných známkách. Protože žalobce o obnovu ochranné známky nepožádal, žalovaný zastavil řízení z důvodu zániku ochranné známky č. 187241 ke dni 25.4.2004. Žalovaný se tedy vypořádal i s druhou podmínkou ust. § 7 odst. 1 písm. g) zákona k námitkám žalobce, vycházeje z právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí. K tomu soud z úřední činnosti a vydaných rozhodnutí ve věcech sporů žalobce a společnosti ALIMPEX FOOD, a.s. o předmětné označení ověřil, že před Úřadem i správními soudy bylo vedeno řízení o výmaz kombinované ochranné známky „ POLÁRKA“ č. 187241, kterou si žalobce přihlásil k ochraně dne 25.4.1994 a to z důvodu, že zápisu kombinované ochranné známky žalobce v době zápisu právě bránil zápis a ochrana slovní ochranné známky „POLÁRKA“ ve vlastnictví PRAGOLAKTOS, a.s., nyní ALIMPEX FOOD, a.s. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 83/2001 ze dne 24.10.2006 došlo ke zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu o výmazu kombinované ochranné známky č. 187241 žalobci, a to z toho důvodu, že rozhodnutí o této kombinované ochranné známce bránilo po rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 6A 15/2001 ze dne 24.8.2005 pokračující řízení před Úřadem o návrhu žalobce na výmaz ve věci starší slovní ochranné známky „POLÁRKA“ č. 187158. Nicméně je třeba vidět, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 6A 15/2001 ze dne 24.8.2005 byla pro další řízení před Úřadem nastolena otázka zániku ochranné známky z důvodu otázky režimu přechodu práv k ochranné známce, která byla rozhodující pro to, zda je návrh žalobce na výmaz vůbec relevantní, jestliže by ochranná známka č. 187158 zanikla z jiného důvodu ( zánik právní subjektivity majitele, či uplynutí ochranné doby). V důsledku uvedených a tehdy neukončených řízení v meritorní otázce platnosti zápisů došlo k vydání rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 1.7.2013, stvrzujícího platnost zápisu slovní ochranné známky č. 187158 s prioritou ke dni 3.11.1993 a poté i k rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 19.8.2013 o zastavení řízení ve věci prohlášení neplatnosti kombinované ochranné známky žalobce č. 187241 z důvodu zániku této ochranné známky ze zákona. Tento stav svědčí o tom, že žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí nesplňoval také podmínku ust. § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, neboť mu nevzniklo právo k předmětnému označení „ POLÁRKA“ přede dnem podání přihlášky ochranné známky č. O-424940 společnosti ALIMPEX FOOD a.s. v této věci. Jen pro úplnost a k poukazu žalobce na řízení před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 8A 141/2013 soud dodává, že v tomto řízení byl vydán rozsudek dne 27.2.2017, č.j. 8A 141/2013-57, v němž byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 1.7.2013, jímž byl zamítnut rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu o zamítnutí návrhu žalobce na prohlášení slovní ochranné známky č. 187158 ve znění „POLÁRKA“, jejímž majitelem je společnost ALIMPEX FOOD a.s., za neplatnou. VI. Závěr Z uvedených důvodů Městský soud v Praze, vycházeje z ust. § 75 odst.1 s.ř.s., podle kterého přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí ke skutkovému a právnímu stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že žalovaný při posouzení věci z námitkového důvodu dle § 7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách nepochybil, rozkladové námitky vypořádal a učinil tak v souladu s zákonem. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání při splnění podmínek ust. § 51 s.ř.s. pro takový postup, neboť žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve smyslu cit. zákonného ustanovení souhlasili s projednáním žaloby bez nařízení jednání. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.. Žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení