9 A 228/2015 - 90

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: GLOBUS Holding GmbH & Co. KG sídlem Leipziger Str. 8, St. Wendel, Spolková republika Německo zastoupeného JUDr. Michalem Růžičkou, advokátem sídlem Vinohradská 37, Praha 2 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Ant. Čermáka 2a, Praha 6 za účasti: PPG Deco Czech a.s., IČO: 26052555 sídlem Břasy 223 zastoupené Mgr. Ondřejem Čerychem, advokátem sídlem Elišky Peškové 15, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 9. 9. 2015, čj. O-233538/D60088/2014/ÚPV takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „předseda Úřadu“) ze dne 9. 9. 2015, čj. O-233538/D60088/2014/ÚPV (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „Úřad“) ze dne 18. 8. 2014, čj. O- 233538/D014432/2012/ÚPV (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný Úřad (i.) dle § 6 ve spojení s § 22 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 441/2003 Sb.“), odmítl mezinárodní slovní ochranné známce ve znění „Primaster“ č. 1095771 (dále též „Napadená ochranná známka“) právní ochranu v České republice pro všechny výrobky zařazené ve třídě 3 a 21 mezinárodního třídění výrobků a služeb (výrok I.), (ii.) odmítl Napadené ochranné známce právní ochranu v České republice pro část výrobků zařazených ve třídě 1 a pro všechny výrobky zařazené ve třídě 2 mezinárodního třídění výrobků a služeb, a to na základě námitek podaných osobou zúčastněnou na řízení podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. (výrok II.), (iii.) zamítl námitky podané osobou zúčastněnou na řízení podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. (výrok III.), a (iv.) vymezil, pro které z výrobků obsažených v seznamu výrobků a služeb Napadené ochranné známky se jí přiznává ochrana v České republice (výrok IV.).

3. Napadeným rozhodnutím, které bylo žalobci doručeno dne 9. 9. 2015, předseda Úřadu rozklad žalobce proti Prvostupňovému rozhodnutí zamítl a naposledy uvedené rozhodnutí potvrdil.

II. Napadené rozhodnutí

4. Předseda Úřadu v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval závěry vyslovené Úřadem v Prvostupňovém rozhodnutí. Současně shrnul obsah podaného rozkladu a dalších procesních podání žalobce a osoby zúčastněné na řízení v rámci řízení o rozkladu. Předseda Úřadu dále v odůvodnění Napadeného rozhodnutí popsal, že Napadená ochranná známka ve znění „Primaster“ byla zapsána do mezinárodního rejstříku dne 23. 4. 2011 a zveřejněna dne 24. 11. 2011 pro tam uvedený seznam výrobků a služeb zařazených do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb. Dále předseda Úřadu na str. 14 – 18 odůvodnění Napadeného rozhodnutí specifikoval skutečnosti zjištěné z rejstříku ochranných známek o celkem 8 namítaných ochranných známkách, s tím, že je dle něho zřejmé, že namítané ochranné známky jsou ve vztahu k Napadené ochranné známce staršími ochrannými známkami ve smyslu § 3 zákona č. 441/2003 Sb., neboť mají dřívější právo přednosti. Jde o tyto namítané ochranné známky: 1. národní č. 168345 „PRIMALEX“ (slovní) 2. národní č. 233496 „PRIMALEX“ (kombinovaná) 3. národní č. 314425 „PRIMALEX“ (kombinovaná) 4. národní č. 318798 „PRIMALEX PLUS“ (kombinovaná) 5. národní č. 314423 „PRIMALEX prostor pro nápad“ (kombinovaná) 6. národní č. 314427 „PRIMALEX prostor pro nápad“ (kombinovaná) 7. národní č. 187201 „PRIMALEX“ (slovní grafická)

8. CTM č. 7596695 „PRIMALEX INSPIRO“ (slovní)

5. Předseda Úřadu dále uvedl, žalobce v rozkladu uplatnil námitky proti částečnému odmítnutí právní ochrany v České republice na základě ustanovení § 6 ve spojení s ustanovením § 22 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb. a proti částečnému odmítnutí právní ochrany v České republice na základě ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. Nevymezil se však podle předsedy Úřadu proti zamítnutí námitek podaných podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., a touto otázkou se tak předseda Úřadu nezabýval.

6. K námitkám směřujícím proti částečnému odmítnutí právní ochrany na základě námitek podaných podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. předseda Úřadu obecně popsal podmínky aplikace uvedeného ustanovení. K otázce identifikace relevantní spotřebitelské veřejnosti uvedl, že určil průměrné spotřebitele napadených výrobků (třídy 1, 2 a 3 mezinárodního třídění výrobků a služeb), tj. v podstatě chemických výrobků užívaných k barvení, lakování, konzervování, bělení a čištění, jakými jsou např. pryskyřice, konzervační prostředky, třísloviny, dále barvy, laky, fermeže, ochranné prostředky proti poškození, mořidla, dále bělicí, čisticí, leštící, odmašťovací a abrazivní prostředky a parfumerie. Spotřebiteli těchto výrobků budou podle předsedy Úřadu subjekty zabývající se zpracováním uvedených výrobků či prováděním příslušných prací spojených s těmito výrobky a rovněž maloobchodní odběratelé, tj. domácí kutilové či zahrádkáři apod. Vzhledem k tomu, že seznamy výrobků a služeb Napadené ochranné známky i namítaných ochranných známek obsahují shodné a vysoce podobné výrobky, bude jejich spotřebitelský okruh podle předsedy Úřadu v podstatě stejný.

7. Předseda Úřadu dále uvedl, že výhradu vznesenou žalobcem k porovnání výrobků Úřadem nelze přezkoumat, neboť žalobce sice brojí proti formální nesprávnosti postupu Úřadu, nepodkládá ji však žádným bližším vysvětlením ani odvoláním na konkrétní ustanovení zákona, jež by mělo být porušeno. Žalobce přitom neuvedl žádný příklad nesprávného posouzení podobnosti výrobků, přičemž naopak souhlasil s výsledným zjištěním o shodnosti a podobnosti napadených výrobků s namítanými. Předseda Úřadu se tak zabýval výhradami žalobce proti způsobu a výsledku posouzení podobnosti srovnávaných ochranných známek a proti konstatování pravděpodobnosti záměny Napadené ochranné známky s namítanými označeními.

8. K námitce žalobce, že při hodnocení podobnosti měla být porovnána s Napadenou ochrannou známkou každá namítaná ochranná známka jednotlivě, a že postup Úřadu, který srovnal ochranné známky podle jejich dominantních prvků „PRIMALEX“ v. „Primaster“, je zjednodušený, proto vadný, přičemž tak nebyla zohledněna kombinovaná podoba a barevné provedení některých namítaných ochranných známek, předseda Úřadu uvedl, že při hodnocení vizuální podobnosti vycházel Úřad z názoru, že sedm z osmi namítaných ochranných známek má společný slovní prvek „PRIMALEX“, který je v šesti z nich dominantní (v první, druhé, třetí, páté, šesté a osmé). Doplnil, že Úřad tento závěr odůvodnil nejvýraznějším provedením tohoto prvku u kombinovaných ochranných známek a popisností až laudatorností výrazů „PROSTOR PRO NÁPAD“ a „INSPIRO“ doprovázejících prvek „PRIMALEX“ v páté, šesté a osmé namítané ochranné známce, tedy jejich nedistinktivitou ve vztahu k zapsaným výrobkům. Proto Úřad podle předsedy Úřadu za podstatný z hlediska celkového vizuálního působení stanovil v uvedených šesti namítaných ochranných známkách prvek „PRIMALEX“ a ten porovnal s jediným prvkem napadené ochranné známky „Primaster“, přičemž tuto svou úvahu podložil odkazem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), dle nichž se průměrný spotřebitel snáze odkáže na dotčený výrobek uvedením názvu ochranné známky, tedy uvedením slovního prvku, než popisem prvku obrazového. Předseda Úřadu uvedl, že Úřad při porovnání prvků „PRIMALEX“ a „Primaster“ zjistil shodu z 62,5 %, což považoval za významný faktor pro konstatování vizuální podobnosti. Dalším Úřadem zmíněným faktorem byla podle předsedy Úřadu obvyklost čtení zleva doprava a soustředění se na počátek slov, při nichž vynikne shoda části „PRIMA“. Tyto faktory nasvědčující vyššímu stupni podobnosti však Úřad podle předsedy Úřadu relativizoval poukazem na nižší míru distinktivity prvku „PRIMA“. Ze všech těchto dílčích zjištění pak mezi Napadenou ochrannou známkou a šesti uvedenými namítanými ochrannými známkami dovodil Úřad jen „určitý stupeň vizuální podobnosti“, což kvantitativně vyjádřeno v podstatě znamená střední až nižší míru podobnosti. U čtvrté namítané ochranné známky pak Úřad podle předsedy Úřadu vyloučil podobnost s Napadenou ochrannou známkou kvůli potlačení prvku „PRIMALEX" v kontextu se všemi ostatními prvky a výrazným barevným laděním. Stejně tak Úřad podle předsedy Úřadu konstatoval nepodobnost se sedmou namítanou ochrannou známkou kvůli jejímu provedení v kyrilici.

9. Předseda Úřadu v návaznosti na uvedené konstatoval, že zvolený postup Úřadu, při němž srovnal porovnávané ochranné známky podle dominantních prvků, považuje za zcela opodstatněný a řádně odůvodněný. Úřad podle předsedy jasně uvedl, že z hlediska vizuálního vnímání nemají u namítaných ochranných známek podstatný vliv ani obrazové prvky, ani doprovodná slova či barevné ladění, ale má jej dominantní slovní prvek „PRIMALEX“, neboť zprostředkovává nejsilnější vizuální vjem. S tímto závěrem se předseda Úřadu ztotožnil. Z vyobrazení namítaných ochranných známek je podle žalobce zcela zřejmé, že kombinovaná podoba a barevná verze těch, u nichž byla shledána vizuální podobnost s napadenou (první, druhá, třetí, pátá, šestá, osmá) působí pouze jako dekorativní aspekt a ke zdůraznění slovního prvku; pro interpretaci nebo charakterizování těchto ochranných známek však nemají zásadní význam. Ten má podle předsedy Úřadu právě slovo „PRIMALEX“, které je přítomno ve všech těchto namítaných ochranných známkách jako zřetelně dominantní prvek, který je zároveň spojovacím prvkem celé namítané známkové řady.

10. Předseda Úřadu tak považoval námitku proti hromadnému srovnání Napadené ochranné známky s namítanými podle dominantních prvků „Primaster“ a „PRIMALEX“ za nedůvodnou s tím, že takové srovnání je sice jednodušší, jak namítal žalobce, není však vadné. I při porovnání Napadené ochranné známky se šesti jmenovanými namítanými známkami jednotlivě by se podle předsedy Úřadu nutně dospělo ke stejnému závěru, totiž o podobnosti každé z nich kvůli podobnosti dominantního prvku „PRIMALEX“ s prvkem „Primaster“. Hodnota jednotlivého porovnání tak není podle předsedy Úřadu vyšší, než hodnota srovnání souhrnného.

11. Předseda Úřadu dále rekapituloval námitky žalobce vůči vlastnímu hodnocení podobnosti porovnávaných ochranných známek, které shledal nedůvodnými. Uvedl, že „jde o konstrukci, v níž jsou směšována jednotlivá hlediska posuzování podobnosti označení, z nichž jsou dále vyvozovány závěry s údajně obecnou platností, které orgán prvého stupně řízení, ač měl, nedodržel. Jsou mu rovněž připisována tvrzení a závěry nemající oporu ve skutkových zjištěních napadeného rozhodnutí“. Podle předsedy Úřadu je ze strany 21 Prvostupňového rozhodnutí zřejmé, že Úřad měl při konstatování o významném vizuálním působení části „PRIMA“ na mysli první, druhou, třetí, pátou, šestou a osmou namítanou ochrannou známky, které mají tuto část zahrnutu v dominantním prvku „PRIMALEX". Naopak se to podle předsedy Úřadu netýkalo čtvrté a sedmé namítané ochranné známky, u nichž nebyla podobnost shledána.

12. K námitce žalobce, že hlediska vizuální a fonetické nelze oddělit od sémantického, Předseda Úřadu uvedl, že to platí pouze u slov s významem jasným spotřebiteli. U výrazů fantazijních to však není vždy pravidlem. Výrazy „Primaster“ a „PRIMALEX“ jsou podle předsedy Úřadu složená slova s variantním významem. Prvek „Primaster“ lze pojímat jako složeninu částí „prima- master“ ve významu „první mistr/pán“, nebo „prima-aster (první hvězda; z lat., angl.) nebo jako „pri-master“ dle verze žalobce. Prvek „PRIMALEX“ lze rozložit na „prima-lex“ (první/nejdůležitější zákon; z lat., angl.) nebo na „prima-malex“ (první/nejlepší malování). Vzhledem k nejednoznačnosti sémantiky výrazů „Primaster“ a „PRIMALEX“ však podle předsedy Úřadu není možné stanovit jedinou správnou variantu, jak to činí žalobce u názvu Napadené ochranné známky. Proto předseda Úřadu přisvědčil závěru vyslovenému v Prvostupňovém rozhodnutí, že průměrný spotřebitel bude oba porovnávané pojmy vnímat jako fantazijní, resp. bezobsahové. Z tohoto důvodu pak podle předsedy Úřadu není sémantické hledisko pro posuzování podobnosti důležité. S ohledem na uvedené není podle předsedy Úřadu možné přisvědčit žalobci, že výraz „Primaster“ je třeba považovat výlučně za složeninu předpony „pri-“ a slova „-master“.

13. Předseda Úřadu dále nesouhlasil s tvrzením žalobce, že Úřad nevzal v úvahu významovou variantu „pri-“ a „-master“ s tím, že ze strany 22 Prvostupňového rozhodnutí vyplývá opak. Úřad tuto možnost posuzoval podle předsedy Úřadu zcela správně v rámci sémantického hodnocení. Ze skutečnosti, že pochopení významu slov „Primaster“ a „PRIMALEX“ není z hlediska spotřebitele jednoznačným, vyvodil Úřad závěr o sémantické nepodobnosti.

14. Absence možnosti určit jednoznačně význam výrazů „Primaster“ a „PRIMALEX“ pak podle předsedy Úřadu „boří vlastníkovu konstrukci o spjatosti sémantiky s fonetikou a vizuálními vjemy“. Pokud totiž spotřebitel významu slov jednoznačně neporozumí, nebude si je podle předsedy Úřadu při spatření rozkládat, ale bude je vnímat vcelku, jak správně konstatoval Úřad. Při pohledu pak podle předsedy Úřadu automaticky zaregistruje shodu částí „prima-“, neboť jsou umístěny na počátcích obou výrazů, jsou delší než koncové části „-ster“ a ,,-lex“, a podílejí se tak významněji na utváření vizuálního vjemu. Předseda Úřadu doplnil, že z tohoto pohledu mají porovnávané výrazy více shodných než odlišných aspektů (62,5 %).

15. Samostatné slovo „prim/a“ má podle předsedy Úřadu pro průměrného spotřebitele svůj význam, proto tuto část bude vizuálně vnímat i ve slově složeném, zvláště je-li na jeho počátku. Původ slova „prim/a“ je sice cizojazyčný, avšak do češtiny bylo přejato v této podobě, přičemž podle předsedy Úřadu znamená „první“ ve smyslu kvality či pořadí nebo „dobrý“, „skvělý“, „nejlepší“, „nejvýznamnější“. Prvek je tedy podle předsedy Úřadu laudatorní, a proto je vzhledem k jakýmkoliv výrobkům a službám jako samostatný prvek bez distinktivity. Proto Úřad podle předsedy zcela správně i při vizuálním srovnávání hodnotu slova „prim/a“ zrelativizoval, čímž logicky snížil i stupeň podobnosti na v podstatě střední až nižší úroveň. Podle předsedy Úřadu tedy nemá oporu ve skutkových zjištěních námitka, že Úřad nezohlednil nižší rozlišovací způsobilost prvku „prima“. Podle předsedy Úřadu ji zohlednil správně při vizuálním hodnocení a ve správných souvislostech. I když si spotřebitel uvědomí nefantazijnost části „prima“, přesto ji jeho oko ve slovech „Primaster“ a „PRIMALEX“ zaregistruje, a to jako podstatnou část těchto výrazů. Proto je podle předsedy Úřadu zcela správný závěr o podobnosti těchto slov z hlediska vizuálního.

16. Předseda Úřadu v tomto směru uzavřel, že se s hodnocením vizuální podobnosti porovnávaných ochranných známek provedeným Úřadem ztotožňuje a námitku žalobce uvedenou v rozkladu považuje za nedůvodnou.

17. Předseda Úřadu dále shrnul podstatu námitky žalobce proti hodnocení pravděpodobnosti záměny, podle níž pouhý „určitý stupeň vizuální podobnosti“ při současném zjištění nepodobnosti fonetické a sémantické ke konstatování pravděpodobnosti záměny nepostačuje, přičemž na místě není ani užití kompenzačního principu. Úřad podle žalobce závěr o její existenci neučinil na základě žádné úvahy, nýbrž pouze mechanicky vycházel ze shledané podobnosti výrobků a vizuální podobnosti ochranných známek.

18. Předseda Úřadu k této námitce uvedl, že v souladu se současnou praxí harmonizovanou s evropskou judikaturou se při posuzování pravděpodobnosti záměny berou v úvahu všechny okolnosti, jako okruh spotřebitelů, prodejní místa, podíl na trhu atd. Základními podmínkami podle dikce ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. jsou nicméně shodnost či podobnosti označení a současně shodnost či podobnost výrobků nebo služeb; proto je podle předsedy Úřadu vždy nutno tyto podmínky brát jako podstatné.

19. Kompenzační princip je podle předsedy Úřadu třeba užít že vždy za obdobné situace, při níž byl vysloven ve známém rozsudku SDEU ze dne 29. 9. 1998 ve věci C-39/97, Canon, kde byl závěr soudu založen na premise, že vysoce podobná označení, zvláště v případě vysoké rozlišovací způsobilosti staršího z nich, zamění spotřebitel i u výrobků s nižším stupněm podobnosti, nebo že na vysoce podobných výrobcích si spotřebitel snáze splete i označení s nižším stupněm podobnosti. Konstatování pravděpodobnosti záměny na základě pouze jediného zjištěného hlediska podobnosti označení je pak podle předsedy Úřadu judikováno například v rozsudku SDEU ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer.

20. Pokud jde o hodnocení pravděpodobnosti záměny porovnávaných označení, předseda Úřadu shrnul, že v daném případě byla zjištěna shodnost a vysoká podobnost mezi napadenými a namítanými výrobky a střední až nižší stupeň vizuální podobnosti porovnávaných ochranných známek. Z vysoké podobnosti výrobků vyplývá podle předsedy Úřadu i shodný okruh spotřebitelů a stejná prodejní či distribuční místa. Vzhledem k charakteru dotčených výrobků je pak podle předsedy Úřadu jisté, že velká část z nich bude vybírána na prodejních místech či podle katalogu, tedy očima. Proto hraje podle předsedy Úřadu vizuální podobnost v předmětné věci důležitou roli, podstatnější než hledisko fonetické a sémantické. Rovněž lze podle předsedy Úřadu zohlednit předpoklad, že subjektů pohybujících se v oblasti chemického průmyslu se specifikací na barvy a laky a související výrobky není tak velké množství, jako např. potravinářských firem. V této souvislosti je podle předsedy Úřadu další relevantní okolností, že výrobky namítajícího se pod označením „PRIMALEX“ vyskytovaly na trhu alespoň od roku 2007, přičemž došlo k jejich prodeji v masivním množství, jak konstatoval Úřad při zkoumání dokladů předložených k prokázání dobrého jména namítaných ochranných známek v rámci námitek podaných podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. Přestože nebylo zjištěno jejich dobré jméno, resp. dobré jméno prvku „PRIMALEX“, údaje shledané z dokladů odůvodňují podle předsedy Úřadu závěr, že jde o označení na trhu známé. Proto nelze podle předsedy Úřadu použití kompenzačního principu na daný případ, tj. vyrovnání nižší míry podobnosti označení vysokou podobností až shodou výrobků, považovat za nepřípadné.

21. S ohledem na zmíněné individuální podmínky je tak podle předsedy Úřadu třeba učinit závěr, že kvůli shodné části „prima“ obsažené na zrakem přednostně vnímaném místě jak v názvu napadené ochranné známky „Primaster“, tak v dominantním prvku „PRIMALEX“ přítomném v šesti namítaných ochranných známkách (první, druhé, třetí, páté, šesté, osmé), není možné vyloučit jejich záměnu. Přestože přisvědčil žalobci, že Prvostupňové rozhodnutí postrádalo podrobnou úvahu, na jejímž základě konstatovalo pravděpodobnost záměny porovnávaných ochranných známek, potvrdil předseda Úřadu tento závěr Úřadu o její existenci jako správný. Předseda Úřadu uzavřel, že námitky podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. byly oprávněné, neboť mezi Napadenou ochrannou známkou a první (č. 168345), druhou (č. 233496), třetí (č. 314425), pátou (č. 314423), šestou (č. 314427) a osmou (č. 7596695) namítanou ochrannou známkou existuje v rozsahu shodných a podobných výrobků pravděpodobnost záměny. Pro shodné a podobné výrobky proto bylo podle předsedy Úřadu nutno odmítnout Napadené ochranné známce právní ochranu na území České republiky.

22. Předseda Úřadu rovněž přezkoumal Prvostupňové rozhodnutí v části týkající se částečného odmítnutí právní ochrany Napadené ochranné známce na území České republiky na základě ustanovení § 6 ve spojení s ustanovením § 22 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb. kvůli kolizi se starší slovní ochrannou známkou Společenství jiného vlastníka č. 7164197 ve znění „Primaster“, která je ve stejných třídách zapsána pro shodné výrobky. Námitky žalobce uvedené v rozkladu přitom neshledal důvodnými.

III. Žaloba

23. Žalobce podanou žalobou, obdobně jako v rozkladu, brojil proti závěrům předsedy Úřadu stran výroku II. prvrostupňového rozhodnutí. Nejprve obecně namítal, že je Napadené rozhodnutí založeno na neúplném zjištění skutkového stavu, na jeho nesprávném posouzení a rovněž na neúplném a nesprávném právním posouzení. Předmětné rozhodnutí obsahuje podle žalobce logické rozpory a mezery v odůvodnění, je v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí žalovaného, a tudíž je v jednotlivostech i ve svém souhrnu nezákonné a pro nedostatek důvodů též nepřezkoumatelné.

24. Konkrétně pak žalobce tvrdil, že žalovaný v obou rozhodnutích při posuzování podobnosti označení, která tvoří známku přihlašovanou i známky namítané, postupoval zjednodušeným způsobem tak, že neporovnával z vizuálního, fonetického a sémantického hlediska jednotlivé dvojice proti sobě stojících označení, nýbrž toto porovnání učinil hromadně. Takový postup vede podle žalobce k nesprávným skutkovým zjištěním o stupni podobnosti kolidujících označení a následně má nesprávné důsledky i pro závěr o celkové pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti.

25. Žalobce dále uvedl, že si žalovaný jako rozhodující prvek namítaných označení vytýčil slovní prvek „PRIMALEX“, přičemž závěry o středním až nižším stupni vizuální podobnosti, jež jsou nakonec v Napadeném rozhodnutí rozhodující, činil obecně bez ohledu na existenci obrazových prvků v jednotlivých namítaných ochranných známkách, které v zásadě souhrnně jako nevýznamné odmítl. Žalovaný tak podle žalobce nepřípustně jednotlivé obrazově prvky známek a jejich postavení v označení jako celku nehodnotil.

26. Žalobce zdůraznil, že namítané označení č. 2 obsahuje výrazný prvek znázorňující tah štětkou umístěný uprostřed nad slovem „PRIMALEX“. Označení č. 3, č. 5 a č. 6 pak obsahují výrazný obrazový prvek v podobě duhově ztvárněné zeměkoule před slovem „PRIMALEX“. V této souvislosti žalobce poukazoval na to, že je-li rozhodující při posuzování vizuální podobnosti vždy prvá část označení, pak to platí i ve vztahu k obrazovým prvkům. Průměrný spotřebitel bude podle žalobce vždy vnímat označení zleva doprava a shora dolů. U těchto označení bude tedy podle žalobce na prvé pozici vnímat vyobrazení a teprve následně texty, neboť jde v daných případech nikoli o bagatelní obrazové prvky, nýbrž o prvky výrazné, které na výšku převyšují slovní prvek „PRIMALEX“, přičemž u označení č. 5 jde nadto o prvek barevný. Závěr žalovaného o dekorativním aspektu těchto prvků sloužícím ke zdůraznění slovního prvku „PRIMALEX“ je podle žalobce neudržitelný a navíc nepřezkoumatelný, neboť není vůbec zřejmé, co výše vytčené prvky mají k „fantazijnímu“ slovu „PRIMALEX“ zdůrazňovat. Závěr žalovaného o střední míře vizuální podobnosti je u těchto označení podle žalobce již jen z těchto důvodů vyloučen. U těchto označení není vizuální podobnost podle žalobce dána. Obdobně nesprávný je podle žalobce závěr o středním stupni vizuální podobnosti slovního označení „PRIMALEX INSPIRO“, které je utvořeno dvěma, z hlediska distinktivity minimálně rovnocennými prvky, přičemž druhý nelze pominout, a při srovnání s jednoslovným označením „Primaster“ působí tento druhý prvek dostatečnou vizuální odlišnost.

27. Žalobce namítl, že sám žalovaný ostatně obdobně postupuje při posuzování vizuální podobnosti ve své praxi. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí žalovaného čj. 0-422670 ze dne 12. 7. 2007, v němž žalovaný dovodil vizuální nepodobnost označení „PREVENZYM“ s několika namítanými ochrannými známkami „PREVENTAN“.

28. Nízký stupeň distinktivity prvku „PRIMA“ podle žalobce způsobuje, že i při vizuálním vnímání budou rozhodné koncovky kolidujících složenin „STER“ i „LEX“ či jiné další obrazové či slovní prvky, které výsledný vizuální vjem posouvají za hranice podobnosti.

29. Jediná namítaná ochranná známka, u které by závěr o jistém stupni vizuální podobnosti mohl obstát, což ovšem žalobce důrazně popíral, je podle žalobce slovní známka č. 168345 „PRIMALEX“, která ovšem chrání toliko „malířský bytový nátěr“. Přesto se však Napadené ochranné známce odmítá ochrana v daleko širším rozsahu. Tato posloupnost úvah pak podle žalobce demonstruje nesprávné uvažování žalovaného při hromadném posuzování stupně podobnosti, kdy se z jednotlivých známek vytrhují bez souvislostí a náležitého zdůvodnění jednotlivé prvky a celé rozhodování se mechanicky zjednodušuje, což může vést k nesprávnému paušalizování závěrů a k celkovému nesprávnému posouzení.

30. Žalobce činil nesporným závěr žalovaného o tom, že proti sobě stojící označení nejsou z fonetického hlediska podobná. Z toho pak vyplývá, že nejsou-li kolidující označení foneticky podobná a má-li se v posuzované věci, jak činí žalovaný, jednat o porovnání slov „PRIMALEX“ a „PRIMASTER“, přičemž u většiny namítaných ochranných známek, u nichž byla dovožena podobnost vizuální, se jedná o kombinovaná označení, trpí takový závěr podle žalobce zcela zjevnou logickou vadou. Obrazové prvky u kombinovaných ochranných známek nadto nejsou podle žalobce bagatelní, jsou na prvotních pozicích z hlediska vizuálního vnímání a musí tedy nebezpečí podobnosti objektivně snižovat. Obdobné platí podle žalobce i pro slovní označení PRIMALEX INSPIRO. Závěry žalovaného trpí zásadním rozporem a jsou nepřezkoumatelné.

31. Žalobce zásadně nesouhlasil se závěry žalovaného ohledně porovnání označení z hlediska sémantického. Žalovaný podle žalobce usoudil, že rozhodující je shoda v částí kolidujících slovních prvků ve slově „prim/a“, které má pro průměrného spotřebitele svůj význam. Současně žalovaný podle žalobce odmítl jeho výklad, že v Napadené ochranné známce je rozhodným slovo „MASTER“ a nikoli „PRIMA“, a učinil závěr, že sémantické hledisko podobnosti není v této věci důležité. Žalobce vytýká žalovanému, že v Napadeném rozhodnutí klade důraz na vnímání slova „PRIMA“ umístěného na začátku slov „PRIMALEX“ a „Primaster“. Jakkoli z toho žalovaný podle žalobce nevyvodil závěr o sémantické podobnosti, úvahou o neuplatnění sémantického hlediska ovlivnil závěr o celkové podobnosti kolidujících označení a rovněž závěr o pravděpodobnosti záměny. Žalobce namítal, že kolidující označení jsou sémanticky dobře odlišitelná. Žalobce nezpochybňoval význam slova „PRIMA“. Měl však za to, že při výslovnosti slova „Primaster“ bude přízvuk evidentně na druhé slabice, což podporuje i vizuální vnímání slovní části MASTER jako samotného slova v tomto označení. Toto slovo je přitom pro průměrného spotřebitele v České republice podle žalobce dobře známé. Žalobce poukazoval na příklady výskytu uvedeného slovního prvku a s tím, že je obsažen ve stovkách ochranných známek platných na území České republiky a spotřebitelé jsou tedy s nimi v hojné míře, minimálně ve stejné jako u slova „PRIM/A“ konfrontováni. V této souvislosti žalobce navrhoval k provedení důkazu rešerše na ochranné známky platné na území České republiky obsahující slovo MASTER. Žalobce namítal, že slovo „MASTER“ a jeho význam mistr / mistři je podle něho nepochybně znám, přičemž za takových okolností i s přihlédnutím k fonetickému hledisku a k tomu, že přípona „STER“ je českému jazyku zcela cizí, bude Napadená ochranná známka vnímána skrze reálný obsah „Pri/Master“ „ve smyslu, že jde o nějakého MISTRA případně i o prvního MISTRA“. Žalobce konstatoval, že ani slovo „MASTER“ nemá silnou rozlišovací způsobilost tak, jako slovo „PRIM/A“. Souhlasil přitom s dílčím závěrem žalovaného, že pro průměrného spotřebitele bude slovo „MASTER“ mít svůj význam, když jej má (dle žalovaného) i slovo „PRIM/A“. Porovnávaná označení jsou podle žalobce sice složeninami, ale mají svůj reálný obsah, zcela rozdílný význam a při jejich vnímání se objektivně dostaví odlišný obsahový pojem. Sémantické hledisko porovnání se v daném případě podle žalobce uplatní a žalovaný je měl podrobněji zkoumat a hodnotit. Kolidující označení jsou z tohoto hlediska objektivně rozlišitelná. Dle žalobce je zde dána zřejmá nepodobnost proti sobě stojících označení ze sémantického hlediska.

32. Podle žalobce naposledy uvedený závěr determinuje i závěry o případné vizuální a fonetické podobnosti. Závěr o vizuální podobnosti neobstojí podle žalobce spolu se závěrem o sémantické nepodobnosti, „neboť vizuální a fonetické vnímání slovních označení, která mají potenciálně reálný obsah, se uskutečňuje bezprostředně přes jejich význam“. Závěr o celkové podobnosti proti sobě stojících označení, jakož i závěr o pravděpodobnosti záměny toliko na základě vizuální podobnosti slovních prvků „Primaster“ a „PRIMALEX“ v domnělém středním či nízkém stupni, je podle žalobce nesprávný a neudržitelný. Závěr žalovaného o podobnosti proti sobě stojících označení je pak podle žalobce v rozporu s jeho dosavadní rozhodovací praxí ve zcela obdobném případu PREVENZYM / PREVENTAN, když v nyní posuzované věci odlišné koncovky „STER“ a „LEX“ následující po nedistinktivním slovu „PRIMA“ nebyly shledány rozhodnými. Shodně je dle žalobce možné odkázat i na další obdobná rozhodnutí z evropské rozhodovací praxe, které žalobce přislíbil založit do spisu v průběhu řízení.

33. Žalobce shrnul, že podle jeho přesvědčení proto není dána celková podobnost mezi kolidujícími označeními. Ztotožnil se se závěrem žalovaného o fonetické nepodobnosti mezi slovy „PRIMALEX“ a „Primaster“. Žalovaný přitom v rozporu s tím konstatoval střední až nižší stupeň vizuální podobnosti, aniž by k tomu posoudil další prvky namítaných označení. Žalobce vizuální podobnost neshledal; ta by se podle něho mohla teoreticky týkat toliko samotných slovních označení „Primaster“ a „PRIMALEX“, a to výlučně v nízkém stupni, jenž není s to přivodit celkovou podobnost kolidujících slovních označení. I s ohledem na rozhodovací praxi žalovaného však podle žalobce nelze v daném případě vizuální podobnost vůbec dovodit. Žalovaný přitom podle žalobce nesprávně vyhodnotil sémantické hledisko podobnosti, aniž by k tomu provedl patřičná dokazování. Sémantická nepodobnost kolidujících označení je přitom dle žalobce objektivně vyšší, než, byť i jen teoreticky připuštěný, nízký stupeň vizuální podobnosti, jenž by mohl být dán toliko u jedné namítané ochranné známky. Za situace, kdy je dána zjevná fonetická a sémantická nepodobnost kolidujících ochranných známek, by musela být vizuální podobnost jednoznačná. Takový vysoký stupeň vizuální podobnosti však podle žalobce nelze v daném případu nijak dovodit, a tudíž proti sobě stojící označení nemohou být z celkového hlediska posouzení podobná. Závěr o podobnosti proti sobě stojících označení, učiněný toliko na základě závěru o částečné vizuální podobnosti slov, byl podle žalobce konstituován na základě neúplných a nesprávných skutkových zjištění a z nich dovozených závěrů, je nelogický, nepřezkoumatelný, formálně i věcně nesprávný.

34. Žalobce nezpochybňoval závěr žalovaného o celkové shodnosti a podobnosti zboží, pro které byla Napadené ochranné známce odňata ochrana na základě shodnosti a podobnosti. Tento závěr však byl podle žalobce učiněn opět hromadně, aniž by žalovaný posuzoval kolizní výrobky jednotlivě ve dvojici proti sobě stojících ochranných známek. Z Napadeného rozhodnutí nelze podle žalobce nijak dovodit, která konkrétní namítaná ochranná známka způsobila odmítnutí ochrany pro ty které výrobky. Namítané ochranné známky chrání podle žalobce odlišné výrobky a služby a jejich seznam se podstatně liší. V tomto je podle žalobce Napadené rozhodnutí zcela nepřezkoumatelné.

35. Žalobce dále namítal, že závěr žalovaného o průměrném spotřebiteli je neúplný. Žalovaný sice dovodil, že odběrateli budou v dané věci jak běžní spotřebitelé, tak odborníci. Dle žalobce se však s ohledem na většinu odmítnutých výrobků („umělá pryskyřice v surovém stavu, fermeže, ochranné výrobky proti korozi a proti poškození dřeva, barviva, mořidla, přírodní pryskyřice, kovy lístkové a práškové pro malíře, dekoratéry, tiskaře a umělce“) bude většinou jednat o odborníky, u nichž je nutno předpokládat vyšší stupeň pozornosti při vnímání označení, pod nímž se tyto výrobky dostávají na trh. Z tohoto důvodu je pak podle žalobce stupeň pravděpodobnosti záměny logicky nižší, neboť tyto osoby budou při vnímání označení obezřetnější. Konečně ani výrobky „barvy a laky“ nejsou podle žalobce výrobky masové spotřeby a z běžných spotřebitelů s nimi přichází do styku jenom obvykle část populace. Tento žalovaným podle žalobce nezohledněný aspekt má význam z hlediska celkového posouzení pravděpodobnosti záměny kolidujících ochranných známek a nebyl do těchto závěrů promítnut.

36. Další pochybení žalovaného spočívá podle žalobce v celkovém hodnocení pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. I při něm vyšel žalovaný podle žalobce kromě shora uvedených dílčích vad i z některých dalších neúplných a nesprávných skutkových zjištění. V této souvislosti žalobce namítal, že žalovaný v obou svých rozhodnutích konstatoval, že namítané ochranné známky tvoří „známkovou řadu“. Tyto závěry pak zahrnul nesprávně do závěru o celkové pravděpodobnosti záměny. Žalobce tvrdil, že žalovaný nemá známkovou řadu ve vlastním slova smyslu. Tu by měl podle žalobce tehdy, pokud by vlastnil řadu známek s kmenem „PRIMA“ a následnými rozdílnými koncovkami. O takovou známkovou řadu se tu nejedná. Všechny namítané ochranné známky jsou tvořeny toliko jediným slovem „PRIMALEX“ doplněným případně obrazovými či nedistinktivními slovními prvky. Slovo „Primaster“ tak podle žalobce nemůže nijak zapadat do této známkové řady, neboť z ní evidentně vybočuje.

37. Žalobce dále poukazoval na to, že žalovaný v Napadeném rozhodnutí usoudil že „označení PRIMALEX je na trhu známé“, a toto zjištění promítl do závěru o celkové pravděpodobnosti záměny s tím, že tento závěr musí být zohledněn při uplatnění kompenzačního pravidla. Tento závěr však podle žalobce do značné míry odporuje i vlastním skutkovým zjištěním žalovaného, který v prvoinstančním řízení nejen zjistil, že namítané ochranné známky nepožívají dobré jméno, ale i to, že důkazy, které předložila osoba zúčastněná na řízení o předchozím užívání, nejsou relevantní. Předseda Úřadu v Napadeném rozhodnutí tento závěr žalovaného podle žalobce nijak nerevidoval, ale vzal ho v rozporu s provedeným dokazováním za základ pro své rozhodnutí, které je v tomto směru podle žalobce zcela nepřezkoumatelné.

38. Podle žalobce pak žalovaný na daný případ nesprávně aplikoval kompenzační princip, a to jednak z důvodu uvedeného v předchozím bodě, jednak proto, že aby bylo možno kompenzační princip použít, musel by být nasnadě závěr o celkové podobnosti kolidujících označení. Ta ovšem podle žalobce není dána. Shodnost nebo značná podobnost kolidujících výrobků a služeb nemůže podle žalobce snižovat nároky na vlastní posuzování obrazové, fonetické či sémantické podobnosti a celkové podobnosti.

39. Žalobce konečně zpochybnil rovněž celkové posouzení pravděpodobnosti záměny s tím, že vůbec nehodnotilo žalobcem předkládaný důkaz o velmi nízkém stupni distinktivity slova „PRIMA“ pro výrobky v relevantních třídách, které vzal žalovaný jako výchozí bod pro svoji argumentaci o vizuální podobnosti kolidujících slovních označení, což spolu se závěrem o údajné známosti označení „PRIMALEX“ a s použitím kompenzačního principu vedlo k nepodloženému závěru o pravděpodobnosti záměny. Žalovaný se podle žalobce nevyjádřil k důkazům předkládaným žalobcem – rešerše v databázi žalovaného na označení PRIMA v relevantních třídách 1 a 2 (Příloha 1 a Příloha 2 k odůvodnění jeho rozkladu ze dne 7. 10. 2015). Z nich mohl žalovaný podle žalobce dovodit, že stupeň distinktivity označení „PRIMA“ je natolik nízký, že rozhodující budou zcela jistě odlišné koncovky „STER“ a „LEX“. V tomto ohledu žalobce citoval z rozhodnutí žalovaného citované shora ve věci „PREVENTAN/PREVENZYM“.

40. Žalobce shrnul, že kolidující označení jsou vizuálně, foneticky a sémanticky dostatečně odlišná, a tudíž nejsou podobná, že průměrní spotřebitelé je budou vnímat spíše se zvýšenou pozorností s ohledem na specializované produkty nikoli masové spotřeby, že nebylo vůbec prokázáno, že se jedná o označení známé, což spolu se závěrem o celkové nepodobnosti proti sobě stojících označení vylučuje použití kompenzačního principu, že pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti včetně pravděpodobnosti asociace přihlašované známky s namítanými známkami nezvyšuje známková řada osoby zúčastněné na řízení, a tudíž že v souladu s rozhodovací praxí žalovaného nezasahuje přihlašovaná známka do zákonem chráněných práv osoby zúčastněné na řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

41. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 23. 12. 2015 uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou a trvá na tom, že v předchozím správním řízení nikterak nepochybil, napadená rozhodnutí řádně odůvodnil, podepřel zákonnými ustanoveními a rozhodnutí vydal v souladu s dosavadní praxí.

42. K námitce, že se při posuzování podobnosti nezabýval srovnáním přihlašované ochranné známky žalobce s každou namítanou ochrannou známkou jednotlivě, nýbrž toto porovnání učinil hromadně, přičemž si jako rozhodující prvek vytýčil u namítaných ochranných známek pouze slovní prvek „PRIMALEX“, bez ohledu na existenci obrazových prvků u některých ochranných známek, či další slovní prvek v namítané ochranné známce „PRIMALEX INSPIRO“ a tyto prvky jako nevýznamné odmítl, žalovaný uvedl, že tento postup byl v souladu s ustanovením § 3 správního řádu, byl opodstatněný a navíc řádně zdůvodněný. Doplnil, že sedm z osmi namítaných ochranných známek obsahuje shodný slovní prvek „PRIMALEX“, v šesti z nich je tento prvek dominantní. U čtvrté namítané ochranné známky byla vizuální podobnost vyloučena, stejně tak u sedmé namítané ochranné známky. Konstatoval, že Úřad srovnal porovnávané ochranné známky podle dominantních prvků a jasně uvedl, že z hlediska vizuálního vnímání nemají u namítaných ochranných známek podstatný vliv ani obrazové prvky, ani doprovodná slova či barevné ladění, ale má jej dominantní slovní prvek „PRIMALEX“, neboť zprostředkovává nejsilnější vizuální vjem. S tím se předseda Úřadu ztotožnil. Kombinovaná podoba a barevná verze namítaných ochranných známek, u kterých byla shledána podobnost s napadeným označením, má podle žalovaného pouze dekorativní aspekt a slouží ke zdůraznění slovního prvku. Žalovaný doplnil, že podle jím označené judikatury je v případě, kdy se ochranná známka skládá ze slovních a obrazových prvků, slovním prvkům v zásadě přiznávána větší rozlišovací způsobilost než prvkům obrazovým, jelikož průměrný spotřebitel snáze odkáže na dotčený výrobek uvedením názvu, než popisem obrazového prvku ochranné známky. U kombinované ochranné známky se slovním prvkem „PRIMALEX“ a znázorněným tahem malířské štětky tedy spotřebitel podle žalovaného výrobek označí slovem „Primalex“ a nikoliv jako „tah štětkou“. Výsledky porovnání Napadené ochranné známky s jednotlivými namítanými ochrannými známkami by podle žalovaného beztak neměly vliv na výrok Napadeného rozhodnutí, neboť zjištěná podobnost Napadené ochranné známky a jednotlivých namítaných ochranných známek a současně shledaná shoda nebo vysoká podobnost výrobků, na které se vztahují, by vedla k odmítnutí ochrany Napadené ochranné známce pro kolizní výrobky.

43. K námitce poukazující na závěry rozhodnutí žalovaného sp. zn. O-422670, v němž byly zamítnuty námitky proti přihlášce slovního označení „PREVENZYM“, žalovaný uvedl, že každé rozhodnutí žalovaného se opírá o skutková zjištění v dané konkrétní věci a z toho důvodu je třeba každý případ posoudit individuálně. Podle žalovaného je vždy třeba zohlednit konkrétní okolnosti případu a vyvozovat analogické závěry lze pouze v případě obdobných skutkových okolností. Doplnil, že při posuzování shodnosti či podobnosti kolidujících ochranných známek a shodnosti či podobnosti výrobků a služeb, pro něž jsou tyto ochranné známky zapsány, je třeba vždy vzít v úvahu hledisko průměrného spotřebitele. Co se týče koncových spotřebitelů, lze ohledně výrobků prodávaných bez předpisu (léčiv i doplňků stravy) podle žalovaného předpokládat, že spotřebitelé, kteří se zajímají o takovéto produkty, jsou přiměřeně dobře informovaní, pozorní a obezřetní, neboť předmětné výrobky mohou ovlivnit jejich zdravotní stav, a že je méně pravděpodobné, že zamění různé verze těchto produktů. Podle žalovaného je zcela zřejmé, že průměrný spotřebitel, nakupující v lékárně ať již léčiva nebo potravinové doplňky, bude disponovat větší mírou pozornosti a obezřetnosti než spotřebitel nakupující nátěrové hmoty.

44. K námitkám týkajícím se vizuální, fonetické a sémantické podobnosti žalovaný uvedl, že porovnávaná označení vykazují pouze průměrnou podobnost z hlediska vizuálního a velmi nízkou podobnost z hlediska fonetického. Není podle něj pravděpodobné, že by spotřebitel napadené označení rozděloval tak, jak uvádí žalobce, tzn. na dominantní slovo „master“ a předponu „Pri“. Naopak spotřebitele při čtení názvu upoutá podle žalovaného první část slovního prvku, slovo „Prima“. Žalobce podle žalovaného směšuje jednotlivá hlediska posuzování podobnosti označení, z nichž vyvozuje závěry s údajně obecnou platností. Žalovaný trval na tom, že s ohledem na charakter výrobků bude při jejich nákupu v prodejních místech či při výběru podle katalogu ochranná známka, kterou jsou výrobky označeny, vnímána vizuálně. Doplnil, že stupeň fonetické podobnosti dvou označení je méně významný v případě, kdy jsou dotčené výrobky uváděny na trh takovým způsobem, že relevantní veřejnost při jejich nákupu obvykle vnímá ochrannou známku, jíž jsou označeny, vizuálně. K tvrzení vlastníka, že hledisko vizuální a fonetické nelze oddělit od sémantického, žalovaný konstatoval, že to platí pouze u slov s jasným významem, ne vždy u výrazů fantazijních. Stupeň významové podobnosti mezi oběma označeními má podle žalovaného omezený význam v případě, že relevantní veřejnost uvidí název ochranné známky uvedené na výrobku, který kupuje.

45. Žalovaný uvedl, že výrazy „Primaster“ a „PRIMALEX“ jsou složená slova s možným variantním významem. „Primaster“ lze chápat jako složeninu částí „prima-master“ ve významu „první mistr/pán“, nebo „prima-aster (první hvězda; z lat., angl.) případně jako prima ster (první, nejlepší stěr) nebo jako „pri-master“ dle vlastníkovy verze. „PRIMALEX“ lze rozložit na „prima- lex“ (první/nejdůležitější zákon; z lat., angl.) nebo na „prima-malex“ (první/nejlepší malování). Vzhledem k nejednoznačnosti sémantiky výrazů „Primaster“ a „PRIMALEX“ však není možné stanovit jedinou správnou variantu, jak to činí žalobce u názvu Napadené ochranné známky „Primaster“. Průměrný spotřebitel bude podle žalovaného obě porovnávaná označení vnímat jako fantazijní, resp. bezobsahová, i když samostatné slovo „PRIMA“ svůj význam má. Proto žalovaný usoudil, že sémantické hledisko není pro posuzování podobnosti významné. Žalovaný nesouhlasil s tím, že se sémantickým hlediskem dostatečně nezabýval a dovodil, že se toto hledisko neuplatní. V této souvislosti odkázal na str. 23 – 25 Napadeného rozhodnutí. Doplnil, že předpona „Pri“ v češtině neexistuje, nemá konkrétní význam ani v jiném jazyce. Spotřebitel se při čtení označení soustředí hlavně na jeho počáteční část, tj. „PRIMA“, která má svůj význam a upoutá tudíž jeho pozornost. Podle žalovaného není pravděpodobné, že by označení „Primaster“ spotřebitel dělil na části, jak je navrhuje žalobce. S ohledem na uvedené není podle žalovaného možné přisvědčit žalobci, že výraz „Primaster“ namítané ochranné známky je třeba považovat výlučně za složeninu předpony „Pri-“ a slova „-master“. Pokud spotřebitel významu slov jednoznačně neporozumí, nebude si je podle žalovaného při spatření rozkládat, ale bude je vnímat jako celek. Spotřebitel podle žalovaného vizuálně zaregistruje shodu částí „PRIMA“, neboť jsou umístěny na počátcích obou výrazů a jsou delší než koncové části „ster“ a „lex“, a podílejí se tak významněji na utváření vizuálního vjemu. K žalobcem provedené rešerši ke slovu „master“ žalovaný uvedl, že ji nezpochybňuje, souhlasí, že spotřebitele slovo „master“ znají. Nicméně s ohledem na to, že slovo „Primaster“ podle názoru žalovaného nelze považovat za složeninu, ale jednoslovný fantazijní výraz, který si spotřebitel nerozdělí podle uměle vykonstruovaného dělení žalobce, nepovažoval žalovaný tuto argumentaci za relevantní.

46. Žalovaný nesouhlasil s námitkou, že závěr o podobnosti a shodnosti zboží byl učiněn opět hromadně, aniž by žalovaný posuzoval kolizní výrobky jednotlivě ve dvojici proti sobě stojících ochranných známek, přičemž z Napadeného rozhodnutí nelze nijak dovodit, která konkrétní namítaná ochranná známka způsobila odmítnutí ochrany pro ty které výrobky. Odkázal na str. 19 – 20 Napadeného rozhodnutí, kde se zabýval shodnou námitkou vznesenou žalobcem v rozkladu. Doplnil, že na str. 19 Prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, které výrobky která jednotlivá namítaná ochranná známka chrání ve třídě 2 a pro které výrobky ve třídě 1 a 2 požaduje ochranu žalobce. Proti napadeným výrobkům namítající uplatnil výrobky třídy 1, 2 a 3 namítaných ochranných známek a Úřad proto porovnal napadené výrobky jen s těmito výrobky. Na str. 18 - 20 Prvostupňového rozhodnutí přitom Úřad provedl podle žalovaného porovnání chráněných výrobků namítaných ochranných známek ve třídě 2 mezinárodního třídění ve vztahu k seznamu výrobků chráněných Napadenou ochrannou známkou ve třídě 1 a 2 mezinárodního třídění v souladu s uplatněnými námitkami. Žalovaný doplnil, že pro posouzení podobnosti dotčených výrobků nebo služeb je namístě zohlednit všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi nimi. Tyto faktory zvláště zahrnují jejich povahu, účel, užívání a konkurenční nebo komplementární charakter. Žalovaný posléze citoval závěry vyslovené v odůvodnění Prvostupňového rozhodnutí. Současně doplnil, že ochrana pro přihlašované výrobky ve třídě 3 a 21 mezinárodního třídění byla odmítnuta, a tento výrok nebyl napadán. V souladu s dispoziční zásadou se proto Úřad podle žalovaného zabýval pouze napadenými výrobky a nezkoumal shodnost či podobnost výrobků, proti nimž námitky podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. nesměřovaly. Ani žaloba přitom podle žalovaného nesměřovala proti rozhodnutí žalovaného v části, kterou byl potvrzen výrok I. Prvostupňového rozhodnutí. Podle žalovaného je tak zcela zřejmé, které napadené výrobky žalovaný porovnával s namítanými výrobky a kterými namítanými ochrannými známkami byly tyto výrobky chráněny.

47. K námitce zpochybňující závěry k relevantnímu spotřebiteli žalovaný uvedl, že Úřad správně určil průměrného spotřebitele namítaných výrobků jako veřejnost z řad fyzických i právnických osob. Žalovaný s poukazem na rozhodovací praxi SDEU konstatoval, že při zkoumání okruhu relevantní spotřebitelské veřejnosti, která bude srovnávané výrobky poptávat, vycházel ze zjištění jejich shodnosti a podobnosti. Jelikož byla konstatována shodnost či podobnost námitkami dotčených výrobků, je zřejmé, že budou cílit rovněž na stejný okruh spotřebitelské veřejnosti, a to jak z řad běžné i odborné veřejnosti, jak fyzických, tak i právnických osob. Úroveň pozornosti, obezřetnosti a opatrnosti zákazníka při nákupu těchto výrobků je v daném případě třeba podle žalovaného označit s ohledem na charakter porovnávaných produktů jako průměrnou. Žalovaný určil průměrné spotřebitele napadených výrobků (třídy 1, 2 a 3 mezinárodního třídění výrobků a služeb), tj. v podstatě chemických výrobků užívaných k barvení, lakování, konzervování, bělení a čištění, jakými jsou např. pryskyřice, konzervační prostředky, třísloviny, dále barvy, laky, fermeže, ochranné prostředky proti poškození, mořidla, dále bělicí, čisticí, lešticí, odmašťovací a abrazivní prostředky a parfumerie. Spotřebiteli těchto výrobků budou podle žalovaného subjekty zabývající se zpracováním uvedených výrobků či prováděním příslušných prací spojených s těmito výrobky a rovněž maloobchodní odběratelé, tj. domácí kutilové či zahrádkáři apod. Vzhledem k tomu, že seznamy výrobků a služeb u napadené i namítaných ochranných známek obsahují shodné a vysoce podobné výrobky, bude jejich spotřebitelský okruh podle žalovaného v podstatě stejný.

48. K námitce poukazující na závěry ohledně známkové řady žalovaný konstatoval, že námitky proti přihlášce ochranné známky žalobce se na známkové řadě nezakládaly. V Prvostupňovém rozhodnutí se tak podle žalovaného o známkové řadě nehovoří. Žalovaný citoval obsah str. 21 Napadeného rozhodnutí s tím, že žádné důsledky z daného konstatování však nedovodil. Doplnil, že podle judikatury lze hovořit o „řadě“ nebo „sérii“ ochranných známek zejména tehdy, jestliže tyto starší ochranné známky zcela zobrazují stejný rozlišující prvek doplněný o prvek grafický nebo slovní, který je odlišuje, nebo jestliže se vyznačují opakováním stejné předpony nebo přípony vycházející z původní ochranné známky. Podotknul, že tento předpoklad (jeden ze tří) pro uznání známkové řady namítané ochranné známky splňují. Konečně k námitce zpochybňující aplikaci kompenzačního principu žalovaný uvedl, že se danou námitkou zabýval velmi podrobně již na str. 25 – 27 Napadeného rozhodnutí. Doplnil, že porovnávaná označení posoudil ze všech praxí vytvořených hledisek (vizuální, fonetické, sémantické), i z hlediska průměrného spotřebitele, kterého určil. Konstatování pravděpodobnosti záměny na základě pouze jediného zjištěného hlediska podobnosti označení je pak podle žalovaného judikováno například v rovněž známém rozsudku SDEU ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer. V daném případě byla podle žalovaného zjištěna shodnost a vysoká podobnost mezi napadenými a namítanými výrobky a určitý stupeň vizuální podobnosti porovnávaných ochranných známek. S ohledem na povahu dotčených výrobků je podle žalovaného zřejmé, že většina z nich bude vybírána na prodejních místech či podle katalogu, tedy očima. Vizuální podobnost tedy hraje důležitou roli, důležitější než hledisko fonetické a sémantické. Žalovaný konstatoval, že po posouzení a zohlednění všech faktorů dospěl k závěru, že kvůli shodné části „prima“ obsažené a zrakem přednostně vnímatelné jak v názvu napadené ochranné známky „Primaster“, tak v dominantním prvku „PRIMALEX“ přítomném v šesti namítaných ochranných známkách (první, druhé, třetí, páté, šesté, osmé), není možné vyloučit jejich záměnu.

V. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení

49. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ze dne 27. 6. 2016 k námitce hromadného posuzování podobnosti označení uvedla, že všechny namítané ochranné známky obsahují dominantní slovní prvek „PRIMALEX“, přičemž další slovní a grafické prvky jsou s ohledem na jejich charakter pouze doplňkové. Pro posouzení pravděpodobnosti záměny je přitom rozhodující právě podobnost dominantních slovních prvků posuzovaných označení. Závěr o dominantnosti slovního prvku „PRIMALEX“ je podle osoby zúčastněné na řízení v souladu i s jím označenou judikaturou SDEU. Pokud jde o grafické prvky namítaných ochranných známek, ty symbolizují podle osoby zúčastněné na řízení tahy štětcem a s ohledem na druh chráněných výrobků tak mají nízkou rozlišovací způsobilost. Prvky použité vedle dominantního slovního prvku „PRIMALEX“ jsou tak podle osoby zúčastněné na řízení ve všech případech prvky doplňkové, které nemohou nebezpečí záměny s přihlašovaným označením „PRIMASTER“ vyloučit. Doplňkové grafické prvky navíc nemají vliv na podobnost označení z fonetického hlediska, která mezi posuzovanými označeními podle názoru osoby zúčastněné na řízení rovněž existuje.

50. K závěru žalobce o tom, že spotřebitel bude na prvé pozici vnímat vyobrazení a teprve následně texty, osoba zúčastněná na řízení zdůraznila, že pravidlo, že spotřebitel je zvyklý vnímat označení zleva doprava a shora dolů, platí pro slovní prvky ochranných známek, neboť pouze tyto prvky spotřebitelé čtou. Předmětné pravidlo o vnímání prvků ochranných známek zleva doprava pak nelze podle osoby zúčastněné na řízení v žádném případě aplikovat na grafické prvky ochranných známek a dovozovat z něho dominanci.

51. Žalovaný tak podle osoby zúčastněné na řízení nepochybil, když shledal, že slovní prvek „PRIMALEX“ namítaných ochranných známek je prvek dominantní. Úřad tak mohl podle osoby zúčastněné na řízení posoudit podobnost posuzovaných označení hromadně, neboť slovní dominantní prvek „PRIMALEX“ je jediným dominantním prvkem všech namítaných ochranných známek a pravděpodobnost záměny byla shledána právě na základě podobnosti tohoto slovního prvku se slovním prvkem napadeného označení „PRIMASTER“. Stejně tak mohl Úřad podle osoby zúčastněné na řízení provést posouzení přihlašovaných výrobků s výrobky chráněnými namítanými ochrannými známkami bez odlišení jednotlivých ochranných známek. S ohledem na skutečnost, že všechny namítané ochranné známky obsahují totožný dominantní slovní prvek „PRIMALEX“, mohl Úřad podle osoby zúčastněné na řízení posoudit souhrnně i podobnost výrobků chráněných namítanými ochrannými známkami, které byly shledány s přihlašovaným označením jako podobné. Závěr o podobnosti výrobků a služeb a následně závěr o existenci pravděpodobnosti záměny posuzovaných označení není podle osoby zúčastněné na řízení výše popsaným postupem Úřadu ovlivněn.

52. Osoba zúčastněná na řízení dále zdůraznila, že k tomu, aby bylo námitkám vyhověno, by postačovalo, aby Úřad shledal pravděpodobnost záměny přihlašovaného označení byť jen s jedinou z namítaných ochranných známek. S ohledem na skutečnost, že mezi namítanými ochrannými známkami je i slovní ochranná známka „PRIMALEX“, která žádné další slovní ani grafické prvky neobsahuje, není pochyb o tom, že mezi touto ochrannou známkou a přihlašovaným označením pravděpodobnost záměny existuje, což je podle osoby zúčastněné na řízení samo o sobě dostatečným důvodem pro postup Úřadu.

53. Osoba zúčastněná na řízení nesouhlasila s tvrzením žalobce, že slovní prvky „PRIMALEX“ a „INSPIRO“, které tvoří jednu z namítaných ochranných známek, jsou rovnocenné. Výše uvedená skutečnost vyplývá podle osoby zúčastněné na řízení mj. z toho, že označení „PRIMALEX“ má v ČR dlouhodobou historii a je známo široké veřejnosti, což bylo v námitkovém řízení prokázáno.

54. Namítané ochranné známky mají podle osoby zúčastněné na řízení díky použití slovního prvku „PRIMALEX“ v ČR dobré jméno, z čehož vyplývá i silná rozlišovací způsobilost tohoto slovního prvku, což osoba zúčastněná na řízení dokládala nezávislými průzkumy veřejného mínění vypracovanými společností IBRS - International Business and Research Services s.r.o. z let 2014 a 2015, podle kterých je „PRIMALEX“ nejznámější značkou produktů pro malování a nejčastěji preferovanou značkou, přičemž z průzkumů vyplývá, že hlavním důvodem preference značky je dobrá zkušenost respondentů. Uvedené skutečnosti navíc podle osoby zúčastněné na řízení způsobují, že namítané ochranné známky požívají vyšší stupeň ochrany (rozhodnutí SDEU ze dne 11. 11. 1999 ve věci C-251/95, SABEL). S ohledem na skutečnost, že i Úřad v Napadeném rozhodnutí správně shledal, že označení „PRIMALEX“ je na trhu známé, a konstatoval, že na základě předložených důkazů byl prokázán prodej masivního množství zboží, je možno shledat, že namítané ochranné známky mají s ohledem na jejich masivní užívání vysokou distinktivitu, a proto je v daném případě podle osoby zúčastněné na řízení riziko pravděpodobnosti záměny s přihlašovaným označením vyšší. Podle názoru osoby zúčastněné na řízení je výše uvedený závěr Úřadu rovněž potvrzením toho, že mají namítané ochranné známky dobré jméno, neboť podle judikatury SDEU má ochranná známka dobré jméno, pokud „je ochranná známka známa významné části veřejnosti dotčené výrobky a službami, pro které je ochranná známka zapsána“ (rozhodnutí SDEU ve věci C-375/97, General Motors Corporation v. Yplon SA), což jsou vlastnosti, které byly výše uvedeným závěrem Úřadu u namítaných ochranných známek potvrzeny.

55. Vysoká míra rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek a vysoká podobnost až totožnost posuzovaných výrobků a služeb zároveň podle osoby zúčastněné na řízení odůvodňuje i aplikaci kompenzačního principu.

56. Současně vysoká rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek podle osoby zúčastněné na řízení vylučuje aplikovatelnost závěrů uvedených v rozhodnutí 0-422670 ve věci PREVENZYN/PREVENTAN, na které žalobce odkazuje. K tomu osoba zúčastněná na řízení dále poznamenala, že Úřad v tomto rozhodnutí shledal nízký stupeň rozlišovací způsobilosti označení „PREVENZYM“ a „PREVENTAN“ s odůvodněním, že „ tato označení navozují představu označení přípravků či výrobků určených k prevenci“, tzn. že Úřad shledal tato označení jako málo distinktivní s ohledem na jejich konkrétní sémantický význam, který popisuje vlastnosti výrobků. Tento závěr je však podle osoby zúčastněné na řízení na označení „PRIMALEX“/PRIMASTER“ neaplikovatelný, neboť tato označení jsou fantazijní a ve vztahu k chráněným výrobkům tato označení nejsou v žádném ohledu popisná a pro spotřebitele nemají žádný konkrétní význam.

57. K argumentu žalobce, že slovní ochranná známka „PRIMALEX“ č. 168345 je chráněna pouze pro „malířský bytový nátěr“, kdežto přihlašované označení byl odmítnuto pro širší rozsah výrobků, osoba zúčastněná na řízení zdůraznila, že podobnost výrobků není omezena na výrobky z jedné třídy, ale za podobné výrobky jsou považovány výrobky, které lze zařadit do jedné skupiny nebo oblasti spotřeby, přičemž za podobné je nutno považovat i výrobky, jejichž použití spolu souvisí. V daném případě je podle osoby zúčastněné na řízení nutno považovat za podobné veškeré malířské potřeby a potřeby pro související renovační práce, jakož např. i mycí potřeby, které jsou v souvislosti s prováděním malířských a renovačních prací používány. I pokud by tak byly námitky založeny pouze na starší ochranné známce PRIMALEX č. 168345, bylo by podle osoby zúčastněné na řízení možné přihlášku onačení „PRIMASTER“ zamítnout pro všechny přihlašované výrobky související s výrobky „malířský bytový nátěr“ chráněnými pro ochrannou známku „PRIMALEX“ č. 168345. Ochranná známka „PRIMALEX“ má nadto v ČR podle osoby zúčastněné na řízení dobré jméno a její ochrana tak není omezena pouze na výrobky, pro které je tato známka zapsána, ale je širší. Žalovaný pak podle osoby zúčastněné na řízení shledal správně podobnost přihlašovaného označení s více ochrannými známkami „PRIMALEX”, které jsou chráněny pro širokou škálu výrobků jak z oblasti potřeb pro malování, tak z oblasti kosmetiky a čisticích prostředků, které jsou podobné a totožné s výrobky přihlašovanými pro napadené označení.

58. Osoba zúčastněná na řízení odmítla závěry žalobce o sémantickém významu posuzovaných označení. Ačkoli posuzovaná označení obsahují slovní prvek „PRIMA”, který má určitý sémantický význam a napadené označení obsahuje slovní prvek „MASTER”, který má rovněž určitý sémantický význam, posuzovaná označení jsou podle osoby zúčastněné na řízení jednoslovná fantazijní označení, která nemají pro spotřebitele konkrétní sémantický význam. Proto je podle osoby zúčastněné na řízení nutno souhlasit se závěrem žalovaného, že průměrný spotřebitel bude oba porovnávané pojmy vnímat jako fantazijní, resp. bezobsahové.

59. Osoba zúčastněná na řízení dále zdůrazňuje, že podle rozhodovací praxe SDEU platí, že pro závěr o pravděpodobnosti záměny posuzovaných označení je dostačující podobnost označení v jediném aspektu. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí SDEU ze dne 22. 6. 1999 ve věci C- 342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer. S ohledem na shledanou vizuální podobnost posuzovaných označení a podle názoru osoby zúčastněné na řízení i s ohledem na fonetickou podobnost označení je proto dle jejího přesvědčení zřejmé, že žalovaný mohl dojít k závěru o existenci pravděpodobnosti záměny i za situace, že shledal, že je sémantické hledisko v daném případě pro posouzení pravděpodobnosti záměny nerozhodné.

60. Nepravdivý je podle osoby zúčastněné na řízení závěr žalobce, že jím uvedené výrobky nejsou výrobky masové spotřeby a z běžných spotřebitelů s nimi přichází obvykle do styku jen část populace. Z tohoto tvrzení žalobce podle osoby zúčastněné na řízení dovodil nesprávný závěr o tom, že průměrnými spotřebiteli jsou v daném případě odborníci s vyšší mírou opatrnosti. Osoba zúčastněná na řízení konstatovala, že jak výrobky „barvy a laky“, tak i další související výrobky vyjmenované žalobcem, jsou výrobky běžně užívané koncovými spotřebiteli, laiky. K prokázání toto skutečnosti odkázala na předložené průzkumy veřejného mínění. Průměrnými spotřebiteli jsou tak podle osoby zúčastněné na řízení v dané oblasti především běžní spotřebitelé. Tvrzení žalobce, že přihlašované výrobky jsou určeny odborníkům, vyvrací podle osoby zúčastněné na řízení i ta skutečnost, že výrobky, které mají být označovány napadeným označením „PRIMASTER”, jsou výrobky, které chce přihlašovatel nabízet v síti svých Hypermarketů Globus, které jsou určeny pro obecnou širokou veřejnost, a nejsou specializované a zaměřené na profesionály v oblasti natěračských, lakýrnických či renovačních prací. I s ohledem na druh obchodů, ve kterém mají být výrobky „PRIMASTER” nabízeny, je podle osoby zúčastněné na řízení zřejmé, že se jedná o výrobky určeně nejširší veřejnosti, u které nelze očekávat zvýšenou míru pozornosti.

VI. Jednání

61. Při ústním jednání konaném dne 8. 10. 2018 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.

62. Žalobce při jednání odkázal na podanou žalobu a zdůraznil, že slovní prvek „PRIMA“ postrádá distinktivitu, sám o sobě nerozlišuje, neplní funkci ochranné známky a nevede k pravděpodobnosti záměny, o čemž podle žalobce svědčí počet případů zápisu označení obsahujících tento prvek v rejstříku ochranných známek, a to i v předmětných třídách. V této souvislosti poukazoval na to, že se žalovaný s námitkami poukazujícími na zápis označení obsahujících tento slovní prvek nevypořádal. Žalobce setrval na námitkách zpochybňujících závěr o podobnosti označení a pravděpodobnosti záměny. Nesouhlasil se závěry žalovaného týkajícími se způsobu dělení střetávajících se označení průměrným spotřebitelem, přičemž měl za to, že žalovaný odmítl žalobcem předestíraný způsob dělení bez bližšího vysvětlení. Poukazoval na význam prvku „MASTER“ z anglického či latinského jazyka, který je dle jeho přesvědčení průměrnému spotřebiteli znám. V této souvislosti rovněž zmínil význam pojmu „PRIMASTER“ v oblasti výpočetní techniky. Žalobce dále namítal, že žalovaný nesprávně aplikoval kompenzační princip. Otázka dobrého jména nebyla podle žalobce předmětem řízení o rozkladu, přičemž žalobce popřel, že by namítané ochranné známky dobré jméno požívaly. Žalobce trval na tom, že označení nejsou vizuálně podobná. Namítal, že osoba zúčastněná na řízení nedisponuje známkovou řadou s jednotícím prvkem „PRIMA“. Napadené označení do žádné známkové řady osoby zúčastněné na řízení nezapadá.

63. Žalovaný setrval na argumentaci uvedené v odůvodnění Napadeného rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Doplnil, že žalobcem prezentovaný způsob dělení označení je ryze účelový a vykonstruovaný a neodpovídá způsobu dělení prováděnému průměrným spotřebitelem. Zdůraznil, že nižší rozlišovací způsobilost prvku „PRIMA“ nebrání tomu, aby byl jako prvek dominantní zohledněn v rámci posouzení pravděpodobnosti záměny. Žalovaný považoval porovnávaná označení za vizuálně podobná, připustil i jistou míru fonetické podobnosti a trval na tom, že jde o označení fantazijní. Kompenzační princip pak byl podle žalovaného aplikován zcela správně. Žalovaný souhlasil s tím, že otázka dobrého jména nebyla předmětem řízení o rozkladu; zjištění týkající se používání označení „PRIMALEX“ na trhu však musela být podle žalovaného zohledněna. Žalovaný setrval na závěrech týkajících se vymezení průměrného spotřebitele i na svém vyjádření k námitkám týkajícím se známkové řady. K zápisu jiných označení obsahujících prvek „PRIMA“ v rejstříku zdůraznil, že tato označení nebyla předmětem obdobného řízení, pokud v takové věci nebyly podány námitky.

64. Osoba zúčastněná na řízení odkázala na své vyjádření ze dne 27. 6. 2016. Měla za to, že označení s prvkem „PRIMALEX“ tvoří známkovou rodinu a že namítané ochranné známky požívají dobrého jména. Zdůraznila, že kdyby žalovaný dobré jméno zohlednil, jen by tím byl dále podpořen závěr o pravděpodobnosti záměny. Obdobně byla přesvědčena, že označení jsou si podobná i ze sémantického hlediska, přičemž i tato skutečnost, pokud by byla žalovaným zohledněna, by dále podporovala již tak vyslovený závěr o pravděpodobnosti záměny. V této souvislosti osoba zúčastněná na řízení poukázala na to, že spotřebitelé vnímají ochrannou známku jako celek a označení nedělí.

65. Soud při jednání nevyhověl návrhu žalobce na dokazování listinami přiloženými k žalobě, neboť se jednalo o podklady, kterými žalobce v návaznosti na argumentaci k sémantické nepodobnosti porovnávaných označení prokazoval svá tvrzení o vnímání prvku „MASTER“ spotřebitelskou veřejností. Jak je vysvětleno níže v rámci vypořádání předmětného okruhu žalobních námitek, soud nepovažoval obsah těchto písemností pro meritorní rozhodnutí za podstatný. Shodně tak soud nevyhověl návrhu osoby zúčastněné na řízení na provedení důkazu výsledky průzkumů veřejného mínění, neboť provedení těchto důkazních prostředků by nemohlo z dále popsaných důvodů na meritorním posouzení věci ničeho změnit.

VII. Posouzení věci Městským soudem v Praze

66. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí.

67. Podstatou sporu mezi účastníky je posouzení právní otázky naplnění důvodu relativní zápisné nezpůsobilosti Napadené ochranné známky podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., tj. pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti.

68. Městský soud v Praze úvodem připomíná, že podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. platí, že „přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou“.

69. Uvedené ustanovení představuje transpozici úpravy obsažené v právu Evropské unie (původně směrnice č. 89/104/EHS, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, posléze směrnice č. 2008/95/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, resp. aktuálně účinná směrnice č. 2015/2436/EU, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách). Současně nelze přehlédnout, že ochrana národních ochranných známek v členských státech Evropské unie existuje souběžně s ochranou známek EU na úrovni Evropské unie, jež je aktuálně upravena nařízením č. 2017/1001, o ochranné známce Evropské unie.

70. Správní soudy přitom ve své rozhodovací praxi přísně vycházejí z eurokonformního výkladu relevantních hmotněprávních pojmů známkového práva a reflektují účel vymezený v harmonizačních směrnicích, přičemž v nich stanovená pravidla vykládají v souladu s rozhodovací praxí SDEU. Výklad vnitrostátního známkového práva tak ovlivňují judikatorní závěry SDEU interpretující obsahově podobné či shodné instituty upravené v právních předpisech známkového práva EU. Nejinak je tomu i v otázce neurčitých právních pojmů, s nimiž pracuje § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. (podobnost označení, podobnost zboží/služeb, pravděpodobnost záměny, pravděpodobnost asociace).

71. Ze shora citovaného ustanovení zákona č. 441/2003 Sb. plyne, že vlastník starší ochranné známky může zabránit zápisu přihlašované ochranné známky do rejstříku ochranných známek, pokud (i.) starší ochranná známka je shodná anebo podobná s přihlašovanou ochrannou známkou; (ii.) starší ochranná známka je zapsána pro shodné nebo podobné výrobky s přihlašovanou ochrannou známkou; (iii.) existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, přičemž za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.

72. Uvedené podmínky jsou stanoveny kumulativně a musí být proto splněny současně (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007 - 141, a ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006 - 97). V opačném případě nemůže být vlastníku starší ochranné známky ve smyslu tohoto ustanovení ochrana přiznána.

73. Zákon č. 441/2003 Sb. ani relevantní normy práva EU přitom pravděpodobnost záměny jako takovou nedefinují, nestanoví, jaký stupeň podobnosti mezi dřívější ochrannou známkou a přihlašovanou ochrannou známkou vyvolává nebezpečí záměny, nestanoví míru podobnosti, ani neuvádí výčet konkrétních kritérií, podle kterých je třeba při posuzování a hodnocení pravděpodobnosti záměny postupovat. Z ustálené rozhodovací praxe SDEU naopak plyne, že posouzení pravděpodobnosti záměny závisí na mnoha faktorech, přičemž rozhodnutí musí přísně respektovat individuální specifika konkrétního případu.

74. Posuzování otázky pravděpodobnosti záměny je podle ustálené rozhodovací praxe SDEU a správních soudů otázkou právní, nikoli skutkovou. Výklad pojmů podobnost, shodnost či zaměnitelnost a podřazení zjištěného skutkového stavu těmto pojmům je podle konstantní judikatury věcí výkladu neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na zjištěný skutkový stav, nikoliv předmětem správního uvážení (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014, čj. 8 As 37/2011 - 154, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2014, čj. 2 As 102/2014 - 22). Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v této souvislosti v minulosti jednoznačně uzavřel, že při posuzování podobnosti (zaměnitelnosti) přihlašovaných označení jde o výklad neurčitého právního pojmu a jeho aplikaci na konkrétní skutkový stav, který soud plně přezkoumává v souladu s § 75 s. ř. s. (srov. usnesení ze dne 22. 4. 2014, čj. 8 As 37/2011 - 154).

75. Pokud jde o hledisko shodnosti či podobnosti označení, platí, že nezbytnou podmínkou ke zjištění pravděpodobnosti záměny je existence alespoň určitého stupně podobnosti mezi přihlašovanou a zapsanou známkou. Ochranné známky přitom musí být podle ustálené rozhodovací praxe srovnávány v podobě, v jaké jsou přihlášeny a v jaké požívají ochranu. To znamená, že registrované ochranné známky jsou srovnávány v podobě, jak byly zaregistrovány, přičemž je irelevantní podoba skutečného či možného užití chráněného označení (srov. rozsudek Tribunálu ze dne 15. 4. 2010 ve věci T-488/07, Cabel Hall Citrus v. OHIM).

76. Dvě označení jsou podobná, když jsou z pohledu relevantní veřejnosti alespoň částečně shodná v jednom nebo více relevantních aspektech (srov. rozhodnutí Tribunálu ze dne 27. 11. 2007 ve věci T-434/05, Gateway/OHIM-Fujitsu, Siemens Computers). Pro posouzení stupně podobnosti mezi předmětnými označeními je nezbytné určit stupeň vizuální, fonetické nebo významové podobnosti mezi nimi a, je-li to vhodné, určit důležitost, která má být těmto různým prvkům přisouzena, při zohlednění kategorie relevantních výrobků a okolností, za nichž jsou uváděny na trh (rozhodnutí SDEU ze dne 27. 4. 2006 ve věci C-235/05, L'Oréal).

77. Dle ustálené judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno z globálního pohledu. Tedy vizuální, fonetická nebo významová podobnost kolidujících označení musí být založena na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům. Průměrný spotřebitel přitom obvykle vnímá ochrannou známku jako celek a nezkoumá její jednotlivé detaily (v tomto smyslu srov. rozhodnutí SDEU ze dne 11. 11. 1999 ve věci C-251/95, SABEL, ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer, či ze dne 28. 4. 2004 ve věci C-3/03, Matratzen Concord v. OHIM, a rozsudek Tribunálu ze dne 30. 6. 2004 ve věci T-186/02, DIESELIT).

78. Za účelem posouzení stupně podobnosti existujícího mezi dotyčnými ochrannými známkami je zejména namístě určit jejich stupeň vizuální, fonetické a významové podobnosti, s přihlédnutím ke kategorii dotčených výrobků nebo služeb a podmínkám, za kterých jsou tyto výrobky nebo služby uváděny na trh (viz rozsudek SDEU ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 27).

79. V rámci celkového porovnání však nesmí být opomenuty žádné prvky označení jen proto, že jsou menší velikosti než ostatní, anebo proto, že nemají distinktivitu; výjimku z tohoto pravidla tvoří pouze zanedbatelné prvky [srov. rozsudek SDEU ze dne 12. 7. 2007 ve věci C-334/05, OHIM v Shaker (Limoncello)].

80. Pokud je označení zčásti nebo zcela obsaženo v jiném označení, pak je před samotným konstatováním podobnosti resp. odlišnosti známek důležité zjistit, zda je tato společná složka vůči ostatním složkám označení dominantní. Spotřebitel při konfrontaci s určitou známkou (např. v reklamě, při nákupu určitého zboží nebo služeb) nemá v tomto okamžiku před sebou obě známky. Průměrný spotřebitel obvykle vnímá známku jako celek, nevzpomene si na všechny její detaily, ale na její výraznější a dominantní prvky [viz rozsudky SDEU ze dne 11. 11. 1997 ve věci C-251/95, SABEL; ze dne 6. 10. 2005 ve věci C-120/04, Medion, rozsudek Tribunálu ze dne 23. 10. 2002 ve věci T-6/01, Matratzen Concord v. OHIM]. Na základě vjemu vyvolaného touto známkou a nedokonalým vybavením jiného označení, již známého pro příslušnou oblast, je spotřebitel schopen zhodnotit, zda jsou tato označení stejná nebo podobná, či nikoli (viz rozsudek SDEU ve věci Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 27).

81. Dle judikatury SDEU tedy není vyloučeno, aby celkovému dojmu, který kombinovaná ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti, dominovala jedna nebo více jejích složek. Identifikace dominantního prvku je určena zejména jeho pozicí, velikostí a rozměry v rámci označení a/nebo použitím barev, pokud mohou ovlivnit vizuální vnímání spotřebitele. Při posouzení dominantního charakteru jedné či více složek posuzované kombinované ochranné známky, je nutno zohlednit zejména vnitřní vlastnost každé z těchto složek, a to jejich porovnáním s vlastnostmi ostatních složek.

82. Platí přitom, že označení mohou být podobná v různé míře (nízká, průměrná, vysoká), přičemž stupeň zjištěné podobnosti má význam při konečném rozhodování o nebezpečí záměny (viz dále).

83. Ke kritériu shodnosti či podobnosti zboží či služeb je třeba především zdůraznit, že při porovnání výrobků a služeb je nutno vycházet ze znění uvedeného v příslušných seznamech výrobků a služeb. Skutečné anebo zamýšlené užití výrobků či služeb není pro posouzení pravděpodobnosti záměny relevantní (rozhodnutí Tribunálu ze dne 16. 6. 2010 ve věci T-487/08, Kremezin, bod 71, obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2012, čj. 7 As 89/2012 - 48).

84. Soudy přitom ve své rozhodovací praxi rovněž opakovaně dovodily, že samotné zařazení výrobků a služeb do jednotlivých tříd dle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957 (č. 118/1979 Sb.) není rozhodující. Jde o třídění pouze administrativní, proto není určující, zda jsou či nejsou výrobky a služby zařazeny do stejné nebo odlišné třídy mezinárodního třídění výrobků a služeb, podobnost může být shledána i mezi službami a výrobky (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2016, čj. 4 As 113/2015 - 34, či ze dne 12. 11. 2014, čj. 6 As 54/2013 - 128). Je na vůli přihlašovatele pro jaké konkrétní výrobky a služby nárokuje přiznat přihlašovanému označení ochranu zápisem do rejstříku, v přihlášce je povinen uvést jejich výčet a zatřídit je (vzestupně) podle mezinárodního třídění. Význam má proto srovnání výrobků a služeb, pro které byla ochrana v podané přihlášce nárokována a namítanou ochrannou známkou přiznána.

85. Za shodné resp. podobné se přitom v rozhodovací praxi SDEU považují ty výrobky anebo služby, které mají stejné nebo natolik blízké podstatné znaky, že v důsledku toho mohou vyvolat u průměrného spotřebitele představu o tom, že pocházejí od jednoho a téhož výrobce či poskytovatele.

86. Při hodnocení splnění podmínky shodnosti anebo podobnosti výrobků či služeb je třeba v souladu s ustálenou judikaturou reflektovat všechna relevantní kritéria charakterizující jejich vzájemný vztah, zejména jejich povahu, jejich zamýšlený účel, jejich obvyklý původ, a to zda jsou v soutěžním vztahu, zda se doplňují, nebo zda jsou zastupitelné, způsob jejich užití, jejich uživatele (relevantní veřejnost), jejich distribuční kanály či prodejní místa (srov. především rozhodnutí SDEU ze dne 29. 9. 1998 ve věci C-39/97, Canon, či rozhodnutí Tribunálu ze dne 10. 9. 2008 ve věci T-48/06, Astex Therapeutics Ltd vs. OHIM). Význam jednotlivých relevantních kritérií a jejich důležitost je třeba hodnotit v kontextu každého jednotlivého případu.

87. I ve vztahu k tomuto hledisku je nutno připomenout, že výrobky anebo služby mohou být podobné v různé míře (nízká, průměrná, vysoká), přičemž stupeň zjištěné podobnosti má význam při konečném rozhodování o nebezpečí záměny.

88. Dalším hlediskem, jež je třeba vzít v rámci posouzení pravděpodobnosti záměny v úvahu, je pak hledisko rozlišovací způsobilosti namítané ochranné známky.

89. V tomto směru soud připomíná, že při posuzování a hodnocení pravděpodobnosti záměny je podle konstantní judikatury nutno vždy zohlednit rozlišovací způsobilost starších (namítaných) ochranných známek (srov. především rozhodnutí SDEU ze dne 29. 9. 1998 ve věci C-39/97, Canon, dále srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, čj. 1 As 80/2010 - 152, či ze dne 2. 2. 2017, čj. 10 As 187/2015 - 58).

90. Lze říci, že čím větší rozlišovací způsobilost dřívější ochranná známka má, tím je také pravděpodobnost záměny větší. Rozlišovací způsobilost je pak třeba posuzovat ve vztahu k nárokovaným výrobkům či službám, neboť distinktivní není jakékoliv označení samo o sobě, ale vždy jen ve vazbě na konkrétní výrobky a služby, pro něž má být toto označení chráněné (k tomu např. rozhodnutí SDEU ze dne 8. 4. 2003 ve věcech C-53/01 až C-55/01, Linde). Vysoká rozlišovací způsobilost je obecně dána v případě fantazijních ochranných známek. Výrazná míra distinktivity je přiznávána i ochranným známkám sestávajícím z obecných běžně užívaných nedistinktivních slov, pokud tato obecná slova nijak nesouvisí se seznamem výrobků a služeb. Shoda pouze v nedistinktivním prvku či v prvku s nižším stupněm rozlišovací způsobilosti za normálních okolností k zaměnitelnosti nevede. Při posuzování zaměnitelnosti je dále třeba zohlednit podobnosti či rozdíly a rozlišovací způsobilost ostatních prvků tvořících ochrannou známku.

91. Čím distinktivnější je starší označení, tím větší je podle rozhodovací praxe soudů nebezpečí záměny. Označení s vysokou rozlišovací způsobilostí, ať už per se nebo v důsledku dobrého jména, které mají na trhu, se těší širší ochraně než označení s nižší rozlišovací způsobilostí (rozhodnutí SDEU ze dne 11. 11. 1997 ve věci C-251/95, SABEL, ze dne 29. 9. 1998 ve věci C- 39/97, Canon, či ze dne 27. 4. 2006 ve věci C-235/05, L'Oréal).

92. Z toho vyplývá, že zde může být pravděpodobnost záměny, bez ohledu na nižší stupeň podobnosti mezi ochrannými známkami, tam, kde výrobky nebo služby, které chrání, jsou velmi podobné a starší označení je vysoce distinktivní (rozhodnutí SDEU ze dne 22. 6. 1999 ve věci C- 342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer).

93. Judikatura navíc připouští, že mimo běžné případy, kdy průměrný spotřebitel vnímá ochrannou známku jako celek, si starší ochranná známka používaná třetí osobou ve složeném označení zachovává v tomto složeném označení nezávislou rozlišovací roli, aniž by přitom tvořila dominantní prvek (srov. rozsudek SDEU ze dne 6. 10. 2005 ve věci C-120/04, Medion; shodně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, čj. 1 As 80/2010 - 152).

94. Dalším dílčím hlediskem v rámci posouzení nebezpečí záměny je kritérium relevantního spotřebitele. V tomto směru platí, že nebezpečí záměny musí být posuzováno s přihlédnutím k průměrnému spotřebiteli, tj. běžnému spotřebiteli, kterému jsou sporné výrobky či služby určeny. Základem pro vymezení pojetí relevantního spotřebitele se stal rozsudek SDEU ze dne 16. 7. 1998 ve věci C-210/96, Gut Springenheide, v němž bylo konstatováno, že průměrným spotřebitelem je spotřebitel řádně informovaný, přiměřeně vnímavý a opatrný. Obdobné závěry vyplývají i z rozhodnutí ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer, kde SDEU dospěl k závěru, že průměrný spotřebitel je spotřebitel přiměřeně dobře informovaný, všímavý a obezřetný. Úroveň pozornosti spotřebitele se přitom se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb [rozhodnutí ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer; či rozsudek Tribunálu ze dne 6. 5. 2008 ve věci T-246/06, Redcats v OHIM – Revert & Cía (REVERIE)].

95. Pod vlastní pravděpodobností záměny je pak podle rozhodovací praxe soudů třeba rozumět riziko, že spotřebitelská veřejnost přímo zamění ochranné známky anebo si spojí sporné ochranné známky a bude předpokládat, že sporné výrobky či služby pocházejí od stejného nebo ekonomicky propojeného subjektu (srov. rozhodnutí SDEU ze dne 20. 9. 2007 ve věci C-193/06, Société des Produits Nestlé SA v. OHIM, ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer, či ze dne 6. 10. 2005 ve věci C-120/04, Medion; obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2017, čj. 10 As 187/2015 - 58).

96. Nebezpečí záměny musí být posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory konkrétního případu. Posouzení nebezpečí záměny závisí na celé řadě prvků, zejména na míře rozpoznání ochranné známky na trhu, na asociaci s dřívější ochrannou známkou, na stupni podobnosti mezi spornými ochrannými známkami a mezi výrobky či službami (srov. rozsudky SDEU ze dne 15. 3. 2007 ve věci C-171/06, T.I.M.E. ART Uluslararasi Saat Ticareti ve diş Ticaret AŞ v. OHIM, ze dne 11. 11. 1997 ve věci C-251/95, SABEL, ze dne 2. 9. 2010 ve věci C-254/09, Calvin Klein Trademark Trust v. OHIM, ze dne 20. 3. 2007 ve věci C-325/06, Galileo International Technology, či rozhodnutí Tribunálu ze dne 13. 2. 2008 ve věci T-146/06, Sanofi-Aventis vs. OHIM)

97. Je třeba zdůraznit, že není nezbytné shledat, že pravděpodobnost záměny existuje pro celou relevantní veřejnost (srov. např. rozhodnutí Tribunálu ze dne 20. 11. 2017 ve věci T-403/16, Stada Arzneimittel AG/EUIPO). Pro vyhovění námitkám podaným proti přihlášce ochranné známky postačí, je-li shledána pravděpodobnost záměny ve vztahu k nikoli zanedbatelné části relevantní veřejnosti (srov. tamtéž).

98. Soud v návaznosti na výše uvedené doplňuje, že v situaci, kdy jsou zboží/služby a označení vyhodnocena jako podobná, soudy v minulosti zpravidla konstatovaly existenci nebezpečí záměny. Jinak řečeno, jsou-li v konkrétním případě naplněny podmínky, že starší ochranná známka je podobná s přihlašovanou ochrannou známkou, přičemž starší ochranná známka je zapsána pro shodné či podobné výrobky nebo služby s přihlašovanou ochrannou známkou, bude v takové situaci zpravidla až na výjimečné případy dáno nebezpečí záměny a tedy bude dán i důvod relativní zápisné nezpůsobilosti. Případný odlišný závěr, založený na zevrubné úvaze stran v dané věci relevantních faktorech vylučujících nebezpečí záměny, pak musí být v konkrétním případě přezkoumatelným způsobem odůvodněn.

99. Soudy přitom v minulosti opakovaně dovodily, že celkové posuzování nebezpečí záměny implikuje jistou vzájemnou závislost relevantních kritérií, zejména míru podobnosti sporných ochranných známek a míru podobnosti příslušných výrobků či služeb. Vyšší míra podobnosti ochranných známek může kompenzovat nižší míru podobnosti výrobku či služeb a naopak (tzv. kompenzační princip), protože s vyšší rozlišovací způsobilostí dřívější ochranné známky roste i nebezpečí záměny (k tomu rozhodnutí SDEU ze dne 29. 9. 1998 ve věci C-39/97, Canon, rozhodnutí Tribunálu ze dne 14. 12. 2006 ve spojených věcech T-81/03, T-82/03, T-103/03, Mast-Jägermeister; či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, čj. 6 As 32/2013 - 46, ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007 - 141, či ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006 - 97).

100. Zbývá doplnit, že ze známkoprávního hlediska je nerozhodné, zda k záměně přihlašované ochranné známky s dřívější ochrannou známkou skutečně došlo, neboť k závěrům o existenci pravděpodobnosti záměny je dostačující potencionální možnost, že by k takové záměně mohlo dojít (k tomu rozhodnutí Tribunálu ze dne 24. 11. 2005 ve věci T-346/04, Sadas SA v. OHIM). Soud o věci uvážil takto: K podobnosti kolidujících označení 101. Městský soud v Praze se předně zabýval námitkami poukazujícími na to, že žalovaný postupoval zjednodušeným způsobem, když neporovnával z vizuálního, fonetického a sémantického hlediska jednotlivé dvojice proti sobě stojících označení, nýbrž toto porovnání učinil hromadně. Takový postup vede podle žalobce k nesprávným skutkovým zjištěním o stupni podobnosti kolidujících označení a následně má podle něho nesprávné důsledky i pro závěr o celkové pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti.

102. Soud v této souvislosti nepřehlédl, že žalobce vznesl tyto žalobní námitky ve zcela obecné rovině a nekonkretizoval, jakým konkrétním způsobem vedl postup žalovaného k nesprávným zjištěním a závěrům. Žalobce přitom tyto své námitky spojoval výhradně s níže vypořádanými námitkami k posouzení podobnosti označení, kde brojil především proti odhlédnutí od dalších prvků namítaných ochranných známek. Soud však z níže podrobně vyložených důvodů těmto námitkám nepřisvědčil.

103. Se zřetelem k tomu, že se soud z důvodů popsaných níže v části vypořádání námitek týkajících se posouzení vizuální podobnosti ztotožnil se závěrem o existenci vizuální podobnosti kolidujících označení, když souhlasil s dílčími závěry žalovaného stran marginálního významu jiných prvků v namítaných ochranných známkách, přičemž shledal, že slovní prvek „PRIMALEX“ je u 6 namítaných ochranných známek prvkem dominantním (a pravděpodobnost záměny byla shledána právě na základě podobnosti tohoto slovního prvku se slovním prvkem tvořícím Napadenou ochrannou známku), lze uzavřít, že žalovaný nezatížil Napadené rozhodnutí vadou nezákonnosti, když přistoupil k posouzení otázky podobnosti střetnuvších se označení hromadně. Je totiž zjevné, že i pokud by žalovaný posuzoval podobnost kolidujících označení jednotlivě, nemohl by než dospět ke shodnému závěru o podobnosti každé z šesti namítaných ochranných známek s Napadenou ochrannou známkou kvůli podobnosti v dominantním prvku.

104. Na tento okruh žalobních námitek tedy soud nevešel a uzavírá, že Napadené rozhodnutí není z žalobcem označených důvodů zatíženo vadou, pro kterou by nemohlo v soudním přezkumu obstát.

105. Dále soud přistoupil k vypořádání klíčových žalobních námitek zpochybňujících závěry o vizuální podobnosti kolidujících označení. Žalobce v této souvislosti namítal, že žalovaný odhlédl od obrazových prvků v jednotlivých namítaných ochranných známkách, které souhrnně jako nevýznamné odmítl. Žalobce upozorňoval na obrazové prvky v namítaných ochranných známkách č. 2, č. 3, č. 5 a č. 6, přičemž měl za to, že je-li rozhodující při posuzování vizuální podobnosti vždy prvá část označení, pak to platí i ve vztahu k obrazovým prvkům. Průměrný spotřebitel bude podle žalobce vždy vnímat označení zleva doprava a shora dolů a bude tedy na prvé pozici vnímat vyobrazení a teprve následně texty, neboť jde v daných případech nikoli o bagatelní obrazové prvky, nýbrž o prvky výrazné. Žalobce byl přesvědčen, že závěr žalovaného o dekorativním aspektu těchto prvků sloužícím ke zdůraznění slovního prvku „PRIMALEX“ je neudržitelný a navíc nepřezkoumatelný. Měl za to, že u těchto označení není vizuální podobnost dána. Obdobně nesprávný je podle žalobce závěr o středním stupni vizuální podobnosti slovního označení „PRIMALEX INSPIRO“ s tím, že druhý, z hlediska distinktivity minimálně rovnocenný prvek, nelze podle něho pominout.

106. Soud především nemohl žalobci přisvědčit v jeho námitce, že závěry o vizuální podobnosti činil žalovaný zcela bez ohledu na existenci obrazových prvků v jednotlivých namítaných ochranných známkách, resp. že je v zásadě souhrnně jako nevýznamné odmítl.

107. Z odůvodnění Napadeného rozhodnutí (str. 20 – 25) a Prvostupňového rozhodnutí (str. 20 – 22) je naopak zjevné, že se žalovaný dalšími prvky v namítaných označeních zabýval a přezkoumatelným způsobem vysvětlil, proč nebyly tyto elementy způsobilé revidovat závěr o podobnosti kolidujících označení. Nelze tedy souhlasit s žalobcem, že by žalovaný od dalších obrazových, popř. slovních prvků odhlédl, resp. že by je nepřezkoumatelným způsobem jako nevýznamné paušálně odmítl.

108. Městský soud v Praze přistoupil na půdorysu žalobcem uplatněných námitek k přezkumu zákonnosti závěrů rozhodnutí předsedy Úřadu v posouzení otázky vizuální podobnosti kolidujících označení. Vyšel přitom s odkazem na výše rekapitulovaný judikatorní rámec z principu, že nebezpečí záměny musí být posuzováno z globálního pohledu. Vizuální, fonetická nebo významová podobnost kolidujících označení musí být zkoumána na základě celkového dojmu, kterým tato označení působí. Současně reflektoval shora shrnuté judikatorní závěry akcentující rozlišení dominantních a méně významných prvků označení.

109. Soud přitom shodně s žalovaným konstatuje, že slovní prvek „PRIMALEX“ je obsažen v celkem 7 z 8 namítaných známek. V 6 z nich pak tvoří s ohledem na závěry vyslovené shora označenými rozhodnutí soudů prvek dominantní (jediný prvek u namítaného označení č. 1, dominantní prvek z více prvků u namítaných označení č. 2, č. 3, č. 5, č. 6 a č. 8).

110. V této souvislosti soud připomíná, že shora rekapitulovaná ustálená rozhodovací praxe SDEU, z níž v soudním přezkumu rozhodnutí žalovaného vychází i zdejší soud, požaduje, aby v případě, kdy je označení zčásti nebo zcela obsaženo v jiném označení, bylo před samotným konstatováním podobnosti resp. odlišnosti známek zjištěno, zda je tato společná složka vůči ostatním složkám označení dominantní. Rozlišení dominantních prvků od dalších prvků označení je klíčové především z tohoto důvodu, že spotřebitel při konfrontaci s určitou známkou nemá v tomto okamžiku před sebou obě známky, přičemž obvykle vnímá známku jako celek, nevzpomene si na všechny její detaily, ale právě na její výraznější a dominantní prvky. Platí přitom, že na základě vjemu vyvolaného touto známkou a nedokonalým vybavením si jiného označení, již známého pro příslušnou oblast, je spotřebitel schopen zhodnotit, zda jsou tato označení stejná nebo podobná, či nikoli (srov. výše). Z uvedených důvodů je identifikace dominantního prvku, k níž zcela správně přistoupil i žalovaný, jedním z klíčových momentů posuzování podobnosti kolidujících označení.

111. Pokud jde o posouzení celkového dojmu, který namítaná označení č. 2, č. 3, č. 5 a č. 6 budou vyvolávat v paměti relevantní veřejnosti, soud má obdobně jako žalovaný za to, že za jejich dominantní prvek je s ohledem na jeho pozici, velikost, rozměry, graficky zvýrazněné provedení a vztah k dalším prvkům třeba považovat slovní prvek „PRIMALEX“. Uvedený slovní prvek bude podle názoru soudu s ohledem na svůj charakter právě tím prvkem, který zanechá v relevantní veřejnosti paměťovou stopu. SDEU ostatně ve své rozhodovací praxi v minulosti v tomto směru opakovaně zdůraznil, že je-li označení složeno ze slovních a obrazových prvků, je třeba slovním prvkům až na výjimky přiznat větší rozlišovací způsobilost než prvkům obrazovým, jelikož průměrný spotřebitel snáze odkáže na dotčený výrobek uvedením názvu, než popisem obrazového prvku ochranné známky. V tomto směru soud poukazuje na závěry vyslovené např. v rozhodnutích SDEU ze dne 23. 10. 2002 ve věci T-104/01, Fifties, bod 47, a ze dne 14. 7. 2005 ve věci T-312/03, SELENIUM-ACE, bod 37, na která žalovaný ostatně ve svých rozhodnutích rovněž odkazoval.

112. Pokud jde o další prvky uvedených namítaných označení (štětec, zeměkoule, barevné ladění), jde podle soudu nadevší pochybnost toliko o obrazové a dekorativní prvky, popř. o doplňující a v poměru ke klíčovému slovnímu prvku minimalisticky vyvedený slogan („Prostor pro nápad“), které v praxi nebudou vyvolávat u relevantního okruhu spotřebitelné veřejnosti paměťovou stopu, resp. nepůjde o prvky, které bude relevantní spotřebitel s to si vybavit při porovnání s Napadenou ochrannou známkou obsahující shodnou část dominantního prvku.

113. S žalobcem nelze souhlasit, že by se v případě tohoto typu označení relevantní spotřebitel a priori zaměřil na doprovodné obrazové prvky, resp. že by předmětná označení vnímal zleva doprava a seshora dolů, neboť tento předpoklad není možno uplatnit na doprovodné grafické prvky kombinovaného označení s dominantním a graficky zvýrazněně provedeným slovním prvkem, na který se spotřebitel při vizuálním vnímání zaměří.

114. Pokud jde o vizuální podobnost dominantního prvku namítaných označení s Napadenou ochrannou známkou, sdílí soud přesvědčení žalovaného o existenci nižšího až středního stupně vizuální podobnosti. Shoda kolidujících označení v prvku „PRIMA“ představuje při obecně akceptované zásadě, že spotřebitel vnímá slovní prvek ochranné známky zleva doprava, významný faktor. V tomto směru soud poukazuje na závěry vyslovené v rozhodnutí Tribunálu ze dne 13. 2. 2008 ve věci T-146/06, Sanofi-Aventis/OHIM – GD Searle, bod 49, podle nichž spotřebitel přikládá větší význam první části slova, resp. podle nichž je právě otázka podobnosti první části slova významným faktorem pro posouzení podobnosti. Shodný prvek přitom tvoří většinovou část jak v případě dominantního prvku namítaného označení, tak u Napadené ochranné známky, což opět zvyšuje stupeň podobnosti kolidujících označení. V tomto směru přitom nelze podle soudu přisvědčit žalobci v závěru, že napadené označení bude spotřebitel při jeho vizuálním vnímání rozdělovat jinak, a to na část „PRI“ a na část „MASTER“. Soud se ztotožňuje se závěrem žalovaného a osoby zúčastněné na řízení, že i s ohledem na absenci významu prvku „PRI“ bude spotřebitel při vnímání napadeného označení spíše tvořit prvek „PRIMA“, který odpovídá části dominantního prvku namítaných ochranných známek, a na který bude svou pozornost soustředit; pro jeho vnímání kolidujících označení nebudou podle soudu rozhodné koncovky kolidujících složenin „STER“ i „LEX“ a z výše popsaných důvodů ani další prvky namítaných ochranných známek. Přestože pak lze souhlasit s žalobcem v tom, že prvek „PRIMA“ je méně distinktivní, a proto snižuje zjištěný stupeň podobnosti kolidujících označení, nižší distinktivita tohoto prvku, jak správně žalovaný zdůraznil, s ohledem na závěry vyslovené SDEU v rozhodnutí ze dne 12. 7. 2007 ve věci C-334/05, OHIM v Shaker (Limoncello) nemůže bez dalšího vést k závěru o absenci vizuální podobnosti kolidujících označení.

115. Žalovaný tak podle soudu nepochybil, když v souladu se shora popsanými judikatorními standardy přistoupil k identifikaci dominantního prvku v namítaných označeních, přičemž postupoval metodologicky správně, když přihlédl k charakteru jednotlivých prvků a jejich vnímání relevantním okruhem spotřebitelské veřejnosti (srov. dále), a současně vysvětlil, proč ostatní prvky uvedených označení považoval z pohledu vnímání spotřebitelem za daleko méně významné.

116. Městský soud v Praze pak nemohl odhlédnout od toho, že k meritornímu závěru žalovaného by nadto jistě sama o sobě postačovala i jediná namítaná známka, a to označení č. 1, tj. slovní ochranná známka tvořená výlučně slovem „PRIMALEX“, kde by nebylo lze závěr žalovaného zpochybňovat úvahou nad rozlišením dominantního prvku a ostatních méně významných prvků dalších napadených označení. Jinak řečeno, k tomu, aby bylo námitkám osoby zúčastněné na řízení vyhověno, by bylo bývalo postačovalo, aby žalovaný shledal pravděpodobnost záměny napadeného označení i s touto jedinou z namítaných ochranných známek. Soud přitom nemohl vejít na související námitku žalobce, podle které by v takovém případě byla Napadené ochranné známce ochrana odmítnuta toliko v rozsahu výrobku „malířského bytového nátěru“. V tomto směru soud zdůrazňuje, že podle ustálené rozhodovací praxe není shodnost nebo podobnost výrobků není omezena na výrobky z jedné třídy, ale za podobné výrobky jsou považovány výrobky, které lze zařadit do jedné skupiny nebo oblasti spotřeby, přičemž za podobné je nutno považovat i výrobky, jejich použití spolu souvisí. Osobě zúčastněné na řízení lze přisvědčit, že pokud by byly námitky založeny pouze na starší ochranné známce PRIMALEX č. 168345, bylo by možné ochranu Napadenému onačení odepřít pro všechny přihlašované výrobky shodné a podobné s výrobky „malířský bytový nátěr“ chráněnými pro ochrannou známku „PRIMALEX“ č. 168345, tedy pro daleko širší okruh výrobků, než je pouze výrobek specifikovaný žalobcem. Platí nicméně, že žalovaný správně uzavřel o podobnosti přihlašovaného označení i s namítanými ochrannými známkami č. 2, č. 3, č. 5 a č. 6, které jsou chráněny pro širší rozsah výrobků, a to potřeb pro malování, výrobků z oblasti kosmetiky a čisticích prostředků, které jsou podobné a totožné s výrobky přihlašovanými pro napadené označení. Námitka žalobce tedy není důvodná.

117. Za této situace pak není se zřetelem k výše uvedeným závěrům třeba zvláště posuzovat závěry žalovaného k podobnosti namítaného označení č. 8 s Napadenou ochrannou známkou, neboť nemohou na klíčovém závěru o vizuální podobnosti napadeného označení s namítanými ochrannými známkami č. 1, č. 2, č. 3, č. 5 a č. 6 a tedy ani na závěru o pravděpodobnosti záměny ničeho změnit. Přesto však soud pro úplnost uvádí, že závěr žalovaného o podobnosti ve vztahu k namítané ochranné známce č. 8 není s ohledem na přítomnost slovního prvku „INSPIRO“ dostatečně odůvodněn. Jakkoli by i zde mohl závěr o podobnosti s ohledem na jiné dílčí závěry žalovaného (především s ohledem na zvýšenou distinktivitu – srov. dále) obstát, nemohl žalovaný závěr o podobnosti napadeného označení s namítanou ochrannou známkou č. 8 založit toliko na nikterak nerozvedeném závěru marginalizujícím další slovní prvek namítané ochranné známky. Tento dílčí nedostatek však podle přesvědčení soudu nemohl ničeho změnit na zákonnosti výroku Prvostupňového rozhodnutí a Napadeného rozhodnutí.

118. Soud nevyhověl ani námitce poukazující na údajný rozpor s dosavadní správní praxí žalovaného, konkrétně s posouzením vizuální podobnosti v rozhodnutí žalovaného čj. 0-422 670 z 12. 7. 2007, v němž žalovaný dovodil vizuální nepodobnost označení „PREVENZYM“ s několika namítanými ochrannými známkami „PREVENTAN“. Žalovaný podle soudu v odůvodnění Napadeného rozhodnutí přesvědčivě vyložil důvody, pro které skutkové odlišnosti nyní posuzované věci vedly k jinému právnímu závěru (k tomu srov. rovněž dále).

119. Pokud jde o posouzení fonetické podobnosti, soud podotýká, že skutečnost, že žalobce (z pochopitelných důvodů) v žalobě závěr žalovaného o absenci fonetické podobnosti kolidujících označení nerozporoval, nebrání Městskému soudu v Praze k učinění si závěru stran této otázky v rámci soudního řízení správního, neboť žalobce žalobními body zpochybnil závěr o podobnosti kolidujících označení jako takových a namítal nesprávné posouzení otázky existence rizika pravděpodobnosti záměny. Soud přitom v tomto směru konstatuje, že na rozdíl od žalovaného je přesvědčen, že mezi kolidujícími označeními je s ohledem na shodu ve významné části shora identifikovaného distinktivního prvku namítaných ochranných známek dána rovněž podobnost fonetická, byť spíše nižšího stupně. Shoda 5 písmen, resp. dvou slabik nemůže být podle přesvědčení soudu opomenuta a nemůže být uzavřeno o tom, že si kolidující označení z fonetického hlediska vůbec podobná nejsou. Přehlédnout pak nemohl soud ani skutečnost, že při výslovnosti hlásky „X“ dojde mezi kolidujícími označeními ke shodě, byť méně významné, v dalším písmeni, a to písmeni „S“.

120. Soud přitom na tomto místě doplňuje, že se nemohl bez dalšího ztotožnit se závěrem, že s ohledem na charakter výrobků bude při jejich nákupu v prodejních místech či při výběru podle katalogu ochranná známka, kterou jsou výrobky označeny, vnímána (pouze) vizuálně. I s ohledem na rozsah chráněných výrobků a specifika relevantního trhu totiž nelze odhlédnout i od čistě fonetického vnímání kolidujících označení (typicky v rámci sjednávání smlouvy o dílo s řemeslníkem (malířem či lakýrníkem.) Potud je třeba dílčím způsobem korigovat závěr žalovaného o nedostatku fonetické podobnosti doplněný o tezi, že stupeň fonetické podobnosti dvou označení je méně významný v případě, kdy jsou dotčené výrobky uváděny na trh takovým způsobem, že relevantní veřejnost při jejich nákupu obvykle vnímá ochrannou známku, jíž jsou označeny, vizuálně. Jakkoli bude v praxi vizuální vnímání označení častější, nelze od fonetického vnímání zcela odhlédnout. Soud je přitom přesvědčen o tom, že kolidující označení jsou si z výše označených důvodů podobná i v hledisku fonetickém.

121. Soud nemohl vejít ani na žalobní námitky směřující proti posouzení sémantické podobnosti porovnávaných známek. Žalobce v této souvislosti žalovanému vytýkal, že klade důraz na vnímání slova „PRIMA“ s tím, že úvahou o neuplatnění sémantického hlediska žalovaný ovlivnil závěr o celkové podobnosti kolidujících označení a rovněž závěr o pravděpodobnosti záměny. Žalobce měl za to, že kolidující označení jsou sémanticky dobře odlišitelná a předestíral svůj pohled na význam napadeného označení. Přitom poukazoval především na vizuální vnímání slovní části „MASTER“ jako samotného slova v tomto označení s tím, že je pro průměrného spotřebitele v České republice dobře známé. Porovnávaná označení jsou podle žalobce sice složeninami, ale mají svůj reálný obsah, zcela rozdílný význam a při jejich vnímání se objektivně dostaví odlišný obsahový pojem. Sémantické hledisko porovnání se v daném případě podle žalobce uplatní a žalovaný je měl podrobněji zkoumat a hodnotit. Kolidující označení jsou z tohoto hlediska objektivně rozlišitelná a nepodobná.

122. Žalovaný se podle soudu otázkou sémantické podobnosti v odůvodnění Napadeného rozhodnutí (srov. především str. 24 – 25) obsáhle zabýval a přezkoumatelným způsobem vyložil důvody, pro které uzavřel, že kolidující označení nemají pro relevantního spotřebitele konkrétní sémantický význam. Soud shledal zákonným stanovisko žalovaného, že i přesto, že posuzovaná označení obsahují slovní prvek „PRIMA”, kterému mu může být připsána určitá míra sémantického významu, a napadené označení obsahuje slovní prvek „MASTER”, který má rovněž určitý sémantický význam, bude průměrný spotřebitel kolidující označení vnímat spíše jako označení fantazijní, bez konkrétního zjistitelného významu. Soud tedy přisvědčuje žalovanému v jeho závěru o tom, že spotřebitelská veřejnost není v daném případě schopna jednoznačně určit význam výrazů „Primaster“ a „PRIMALEX“. V takovém případě si podle soudu spíše nebude dané slovní prvky rozkládat žalobcem navrhovaným způsobem.

123. Nelze tak úspěšně vytýkat žalovanému jeho závěr o nejednoznačnosti významu kolidujících označení, nepřiklonil se k žalobcem předestíranému způsobu sémantickému vnímání napadeného označení, a uzavřel, že sémantické hledisko není za této situace pro posuzování relevantní tak, jako hledisko vizuální. Jakkoli soud nezpochybňuje, že slovo „MASTER“ význam nepostrádá a že tento význam může být spotřebitelům znám, má soud shodně za to, že relevantní spotřebitelská veřejnost se v napadeném označení i s ohledem na shora uvedené závěry k vizuální podobnosti zaměří na shodný prvek „PRIMA“ a naopak nebude vnímat slovo „MASTER“ a dále zvažovat jeho význam. Z tohoto důvodu pak soud nepřistoupil k provádění důkazu žalobcem navrhovanými výstupy rešerše na ochranné známky platné na území České republiky obsahující slovo MASTER, neboť by výsledky provedení těchto důkazních prostředků nemohly na meritorním posouzení z právě popsaného důvodu ničeho změnit.

124. Soud tedy z výše vyložených důvodů neshledal důvodnou žádnou z dílčích námitek zpochybňujících posouzení otázky sémantické podobnosti kolidujících označení. K podobnosti výrobků 125. Soud neakceptoval ani námitky žalobce týkající se otázky shodnosti a podobnosti výrobků, kdy žalobce uvedl, že nezpochybňuje závěr žalovaného o celkové shodnosti a podobnosti zboží, pro které byla Napadené ochranné známce odňata ochrana na základě shodnosti a podobnosti, nicméně namítal, že tento závěr byl učiněn opět hromadně, aniž by žalovaný posuzoval kolizní výrobky jednotlivě ve dvojici proti sobě stojících ochranných známek. Žalobce namítal, že z Napadeného rozhodnutí nelze nijak dovodit, která konkrétní namítaná ochranná známka způsobila odmítnutí ochrany pro ty které výrobky, a v tom je Napadené rozhodnutí zcela nepřezkoumatelné.

126. Soud nemohl žalobci přisvědčit, že by bylo Napadené rozhodnutí zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti. Správní soudy v minulosti opakovaně judikovaly, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů (či pro nesrozumitelnost) skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelným pro nedostatek skutkových důvodů může být podle ustálené rozhodovací praxe rozhodnutí pro takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny. Městský soud v Praze v tomto směru pro stručnost odkazuje na závěry vyjádřené mj. v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003 - 75, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 25. 5. 2006, čj. 2 Afs 154/2005 - 245, ze dne 17. 1. 2008, čj. 5 As 29/2007 - 64). Dle Městského soudu v Praze však žádná z těchto skutečností v posuzované věci nenastala.

127. Soud přitom nemohl přehlédnout, že žalobce závěr žalovaného o celkové shodnosti a podobnosti zboží, pro které byla Napadené ochranné známce odepřena ochrana na základě shodnosti či podobnosti označení, nikterak nezpochybnil a obecně ani ve vztahu ke konkrétním výrobkům nenamítal, že by žalovaný tuto otázku posoudil nesprávně.

128. Pokud pak žalobce nenamítl, že je závěr žalovaného o naplnění podmínky shody či podobnosti výrobků nesprávný (natož aby specifikoval, ve vztahu k jakému okruhu výrobků závěr neobstojí), přičemž naopak výslovně uvedl, že s výsledkem tohoto posouzení souhlasí, nemohl soud na půdorysu pouhé obecné námitky zpochybňující neurčitě užitou metodu, shledat v Napadeném rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, vadu, pro kterou by Napadené rozhodnutí zrušil. K relevantnímu spotřebiteli 129. Nezákonnost Napadeného rozhodnutí pak podle soudu nezaložilo ani posouzení otázky relevantního okruhu spotřebitelské veřejnosti.

130. Žalobce v tomto ohledu namítal, že závěr žalovaného o průměrném spotřebiteli je neúplný. Žalovaný sice dovodil, že odběrateli budou v dané věci jak běžní spotřebitelé, tak odborníci. Dle žalobce se však s ohledem na většinu odmítnutých výrobků bude většinou jednat o odborníky, u nichž je nutno předpokládat vyšší stupeň pozornosti při vnímání označení, pod nímž se tyto výrobky dostávají na trh. Z tohoto důvodu je pak podle žalobce stupeň pravděpodobnosti záměny logicky nižší, neboť tyto osoby budou při vnímání označení obezřetnější. Konečně ani výrobky „barvy a laky“ nejsou podle žalobce výrobky masové spotřeby a z běžných spotřebitelů s nimi přichází do styku jenom obvykle část populace.

131. Soud ve shodě se žalovaným považuje za relevantní okruh spotřebitelské veřejnosti v daném případě ve vztahu k napadeným výrobkům (žalobce přitom závěr o shodnosti a podobnosti výrobků nezpochybnil – viz výše) jak běžné spotřebitele (maloobchodní odběratele, laiky), tak i osoby, které se používání, aplikaci či zpracování výrobků věnují podnikatelsky, profesně, resp. odborně.

132. Je třeba zdůraznit, že podle shora rekapitulované rozhodovací praxe SDEU není nezbytné shledat, že pravděpodobnost záměny existuje pro celou relevantní veřejnost (srov. např. rozhodnutí Tribunálu ze dne 20. 11. 2017 ve věci T-403/16, Stada Arzneimittel AG/EUIPO). Podle ustálené judikatury SDEU, kterou je třeba z výše vyložených důvodů zohlednit i v nyní posuzované věci, tedy platí, že pro vyhovění námitkám podaným proti přihlášce ochranné známky postačí, je-li shledána pravděpodobnost záměny ve vztahu k nikoli zanedbatelné části relevantní veřejnosti.

133. V daném případě tak soud nepochyboval o tom, že přestože nikoli nevýznamnou a nezanedbatelnou část relevantní spotřebitelské veřejnosti budou tvořit i odborníci (řemeslníci), je třeba zcela jistě za nikoli zanedbatelnou část relevantní veřejnosti ve světle závěrů vyslovených v naposledy odkazovaném rozhodnutí SDEU považovat i širokou laickou spotřebitelskou veřejnost.

134. Se zřetelem k právě uvedenému je tedy pro účely posuzované věci nadbytečné zkoumat důvodnost shora rekapitulovaných dílčích námitek, neboť ve světle závěrů vyslovených v rozhodnutí Tribunálu ze dne 20. 11. 2017 ve věci T-403/16, Stada Arzneimittel AG/EUIPO, od nichž soud nemá důvodu se v posuzované věci odchýlit, nemohou tyto námitky ničeho změnit na závěru o přítomnosti rizika pravděpodobnosti záměny. Platí-li, že pro shledání důvodu relativní zápisné nezpůsobilosti předvídaného v § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. postačí, je-li shledána pravděpodobnost záměny ve vztahu k nikoli zanedbatelné části relevantní veřejnosti, nemohou vést námitky žalobce samy o sobě k odlišnému právnímu závěru.

135. Pro úplnost nicméně soud na tomto místě podotýká, že s ohledem na závěry vyslovené Tribunálem v rozhodnutí ze dne 12. 1. 2006 ve věci T-147/03, Devinlec Développement innovation Leclerc SA, nemohl bez dalšího akceptovat tezi osoby zúčastněné na řízení poukazující na to, že výrobky, které mají být označovány napadeným označením „PRIMASTER”, jsou výrobky, které chce žalobce nabízet v síti svých Hypermarketů Globus, které jsou určeny pro obecnou širokou veřejnost, a nejsou specializované a zaměřené na profesionály v oblasti natěračských, lakýrnických či renovačních prací. V uvedeném rozhodnutí bylo totiž akcentováno, že „v rámci globálního posouzení nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství se může váha, kterou je třeba přisoudit vzhledovému, fonetickému a pojmovému aspektu kolidujících označení, měnit v závislosti na objektivních podmínkách, za kterých se ochranné známky mohou vyskytovat na trhu. V tomto ohledu musí být za referenci vzaty podmínky, které lze běžně očekávat při uvádění skupiny výrobků označených dotčenými ochrannými známkami na trh, a nikoliv specifické podmínky uvádění výrobků označených starší ochrannou známkou na trh. Posuzování nebezpečí záměny, které musí provádět oddělení Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), je totiž prospektivním posuzováním. Jelikož se zvláštní způsoby uvádění výrobků označených ochrannými známkami na trh mohou v čase a podle vůle majitelů těchto ochranných známek měnit, prospektivní analýza nebezpečí záměny mezi dvěma ochrannými známkami nemůže záviset na obchodních záměrech, uskutečněných, či nikoliv a svojí povahou subjektivních, majitelů ochranných známek“ (pozn. zvýraznění doplněno). K celkovému hodnocení 136. Soud konečně přistoupil k poslednímu kroku úvahy o naplnění pravděpodobnosti záměny ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., tj. k celkovému hodnocení pravděpodobnosti záměny.

137. V tomto směru soud vyšel především ze svých shora popsaných závěrů o vizuální a fonetické podobnosti kolidujících označení, dále z žalobcem nezpochybněného závěru o shodnosti resp. podobnosti výrobků, z výše provedené identifikace relevantního okruhu spotřebitelské veřejnosti a zprostředkovaně i ze shodného či obdobného okruhu prodejních či distribučních míst kolidujících výrobků. Zohlednil přitom i zvýšenou rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek a reflektoval i judikatorně aprobovaný kompenzační princip (k tomu srov. dále).

138. Soud v této souvislosti předně podotýká, že žalobci nemohl přisvědčit, zpochybňoval-li celkové hodnocení s tím, že závěr žalovaného, podle něhož označení „PRIMALEX“ je na trhu známé, odporuje skutkovým zjištěním a závěrům vysloveným žalovaným v prvoinstančním řízení, přičemž Předseda Úřadu v Napadeném rozhodnutí dané závěry žalovaného nijak nerevidoval a zatížil Napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

139. Žalovaný podle přesvědčení soudu v odůvodnění Napadeného rozhodnutí na str. 26 jednoznačně uvedl, že výrobky namítajícího se pod označením „PRIMALEX“ vyskytovaly na trhu alespoň od roku 2007, přičemž došlo k jejich prodeji v masivním množství, jak konstatoval Úřad při zkoumání dokladů předložených k prokázání dobrého jména namítaných ochranných známek v rámci námitek podaných podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. Předseda Úřadu přitom výslovně akcentoval, že přestože nebylo zjištěno jejich dobré jméno, resp. dobré jméno prvku „PRIMALEX“, údaje shledané z dokladů odůvodňují podle jeho přesvědčení závěr, že jde o označení na trhu známé. Na základě uvedeného pak předseda Úřadu aproboval použití kompenzačního principu na daný případ s tím, že vyrovnání nižší míry podobnosti označení vysokou podobností až shodou výrobků nelze za této situace považovat za nepřípadné.

140. Napadené rozhodnutí v daném ohledu proto není zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti, resp. závěry předsedy Úřadu nejsou v rozporu se skutkovými závěry Úřadu vyslovenými v Prvostupňovém rozhodnutí. Právě naopak je z odůvodnění Napadeného rozhodnutí zjevné, že předseda Úřadu sice akceptoval závěr Úřadu o neprokázání dobrého jména namítaných ochranných známek ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., na druhé straně však výslovně uzavřel, že jde s ohledem na jím označená zjištění o označení na trhu nepochybně známé, přičemž zvýšenou rozlišovací způsobilost předseda Úřadu zohlednil v rámci celkového posouzení, resp. kompenzačního principu.

141. Napadené rozhodnutí přitom není zatíženo ani jinou vadou, pro kterou by nemohlo v soudním přezkumu obstát.

142. Soud k tomu doplňuje, že žalobce proti těmto závěrům předsedy Úřadu o známosti označení na trhu, resp. závěru o vyšší distinktivitě namítaných označení věcně nebrojil, tyto závěry žádnou z žalobních námitek fakticky nezpochybňoval a nenamítal, že namítaná označení na trhu v důsledku užívání známá nejsou. V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na zásadě, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení správnímu soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Za situace, kdy žalobce v rámci těchto námitek proti danému závěru předsedy Úřadu věcně nebrojil, nezbylo zdejšímu soudu než v obecné rovině konstatovat, že z uvedených důvodů není Napadené rozhodnutí zatíženo vadou, pro niž by je bylo třeba zrušit.

143. Nad rámec uvedeného pak Městský soud v Praze uvádí, že žalovaný s ohledem na shora podrobně popsanou judikaturu nepochybil, pokud svůj závěr o získané vyšší míře rozlišovací způsobilosti v rámci celkového hodnocení pravděpodobnosti záměny (i v rámci aplikace kompenzačního principu) zohlednil. S odkazem na výše uvedené totiž platí, že čím distinktivnější je starší označení, tím větší je nebezpečí záměny, přičemž označení s vyšší rozlišovací způsobilostí se těší širší ochraně než označení s nižší rozlišovací způsobilostí (rozhodnutí SDEU ze dne 11. 11. 1997 ve věci C-251/95, SABEL, ze dne 29. 9. 1998 ve věci C-39/97, Canon, či ze dne 27. 4. 2006 ve věci C-235/05, L'Oréal). V této souvislosti soud doplňuje, že s ohledem na výše uvedené okolnosti nepovažoval pro posouzení věci za nezbytné provádět dokazování výzkumy veřejného mínění předkládanými osobou zúčastněnou na řízení, neboť by jejich provedení nemohlo na výše uvedených závěrech stran získané vyšší míry rozlišovací způsobilosti ničeho změnit. Otázka případného dobrého jména namítaných ochranných známek pak v souladu s dříve uvedeným nebyla předmětem řízení o rozkladu.

144. Soud pak nemohl přisvědčit ani námitkám zpochybňujícím samotnou aplikaci kompenzačního principu. Jak soud upozornil již výše v rámci popisu nosné judikatury posuzování pravděpodobnosti záměny, celkové posuzování implikuje jistou vzájemnou závislost relevantních kritérií, zejména míru podobnosti sporných ochranných známek a míru podobnosti příslušných výrobků či služeb. Soudy přitom v minulosti opakovaně judikovaly, že vyšší míra podobnosti ochranných známek může kompenzovat nižší míru podobnosti výrobku či služeb a naopak, protože s vyšší rozlišovací způsobilostí dřívější ochranné známky roste i nebezpečí záměny (srov. rozhodnutí SDEU a Nejvyššího správního soudu označená výše). Žalovanému tedy nelze podle přesvědčení soudu ničeho vytknout, pokud závěr o nižší až střední míře podobnosti kolidujících označení kompenzoval v rámci celkového posouzení pravděpodobnosti záměny (žalobcem nezpochybněným) závěrem o shodnosti či podobnosti výrobků, přičemž současně přihlédnul k vyšší míře rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek, proti kterému žalobce rovněž věcně nebrojil (srov. výše). Ani v otázce aplikace tzv. kompenzačního principu tedy není Napadené rozhodnutí zatíženo vadou nezákonnosti.

145. Pro úplnost se soud vyjadřuje ještě k námitce zpochybňující dílčí závěr předsedy Úřadu o tzv. známkové řadě. Zde soud shodně s žalovaným podotýká, že námitky osoby zúčastněné na řízení proti přihlášce ochranné známky žalobce se na známkové řadě nezakládaly a Úřad tak v Prvostupňovém rozhodnutí hledisko známkové řady vůbec neřešil a nezohlednil. Pokud pak žalovaný na str. 21 Napadeného rozhodnutí toto spojení uvedl, učinil tak v kontextu zdůraznění závěru o přítomnosti dominantního prvku „PRIMALEX“ ve více namítaných označeních, aniž by však na tomto místě z daného konstatování dovozoval pro účely celkového posouzení pravděpodobnosti záměny jakékoli závěry. Jakkoli tak lze se žalobcem souhlasit, že všechny namítané ochranné známky netvoří známkovou řadu (o známkové řadě by snad bylo lze uvažovat v případě některých označení), resp. že napadené označení by bez dalšího nebylo vnímáno jako další označení spadající do jedné známkové řady (ke známkovým řadám srov. např. rozhodnutí SDEU ze dne 13. 9. 2007 ve věci C-234-06, Il Ponte Finanziaria), neměl daný dílčí nedostatek odůvodnění Napadeného rozhodnutí s ohledem na všechny výše uvedené závěry žádný vliv na jeho zákonnost.

146. Soud proto ze všech popsaných důvodů uzavřel, že porovnávaná označení vykazují podobnosti, jsou vizuálně a foneticky podobná v nižší až střední míře a s ohledem na shodu v části dominantního prvku namítaných ochranných známek mohou vyvolávat podobný celkový dojem. Napadené označení tak podle soudu vyvolává nebezpečí asociace s namítanými ochrannými známkami a tedy i nebezpečí záměny, neboť v důsledku podobnosti označení a shodnosti/podobnosti výrobků a služeb a shodného okruhu relevantní spotřebitelské veřejnosti hrozí, že spotřebitel mylně spojí produkt označený přihlašovaným označením s osobou zúčastněnou na řízení, např. s mylnou představou, že osoba zúčastněná na řízení vyrábí novou řadu produktů.

147. Z právě uvedených důvodů soud shledal souladný se zákonem závěr předsedy Úřadu, podle něhož Úřad správně vyhověl podaným námitkám osoby zúčastněné na řízení. Námitky zpochybňující zákonnost Napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávné interpretace a aplikace naposledy uvedeného ustanovení proto nejsou důvodné.

148. K námitkám, jimiž žalobce na různých místech žaloby poukazoval na rozhodnutí žalovaného čj. 0-422 670 z 12. 7. 2007, týkající se kolidujících označení „PREVENZYM“/„PREVENTAN“ (str. 4, str. 7, str. 11) soud na tomto místě podotýká, že žalovaný nepochybil, pokud v souladu se shora rekapitulovanými judikatorními závěry v dané věci, která se od věci posuzované v žalobcem označeném případě, skutkově významně liší, neaplikoval tam vyslovené závěry.

149. Především je třeba žalovanému přisvědčit, že hledisko relevantního okruhu spotřebitelské veřejnosti, resp. hledisko průměrného spotřebitele je jedním z kritérií, k nimž je třeba v rámci celkového hodnocení pravděpodobnosti záměny přihlédnout. Žalovaný přitom správně poukazuje na to, že průměrný spotřebitel u výrobků (léků, doplňků stravy, léčivých přípravků) vydávaných bez předpisu bude ve shodě se závěry Tribunálu vyslovenými v rozhodnutí ze dne 21. 10. 2008 ve věci T-95/07, Aventis Pharma v. OHIM – Nycomed (Prazol), spotřebitel přiměřeně dobře informovaný, pozorný a obezřetný, u něhož bude méně pravděpodobné, že zamění různé produkty. V nyní posuzované věci je však s ohledem na shora uvedené závěry zjevné, že pravděpodobnost záměny bude s ohledem na chráněný rozsah výrobků a zprostředkovaně pak s přihlédnutím k nikoli nezanedbatelnému okruhu spotřebitelské veřejnosti dána spíše.

150. Další zásadní odlišnost oproti žalobcem opakovaně namítanému případu je pak dána v tom, že ve věci označení PREVENZYN/PREVENTAN žalovaný založil své rozhodnutí především na tom, že společné prvky „PREVENT“ jsou toliko málo distinktivní z důvodu souvisejícího s povahou chráněných výrobků a s okruhem relevantní spotřebitelské veřejnosti, neboť popisují účinky výrobků chráněných danými označeními. Spotřebitel je přitom na takové označování výrobků v daném segmentu zvyklý, očekává popis vlastností výrobků a daleko více se tak soustředí na zbývající části slov, resp. na rozdíl i v několika písmenech. V nyní posuzované věci však nelze pro zásadní skutkové okolnosti související právě s rozsahem chráněných výrobků a relevantním okruhem spotřebitelské veřejnosti a jejím vnímáním žalovanému vyčítat, že věc posoudil odlišně, než v žalobcem namítaném případě. Z tohoto důvodu je tedy i irelevantní ta část žalobní argumentace akcentující nízkou distinktivitu prvku PRIMA a potřebu soustředit se na zbylé prvky kolidujících označení.

151. Soud konečně nepřisvědčil ani námitce poukazující na to, že se žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí nevypořádal s tím, že žalobce ve správním řízení poukazoval na počet případů zápisu označení obsahujících nedistinktivní prvek „PRIMA“ v rejstříku ochranných známek, a to i v předmětných třídách. Žalovaný uvedenou námitku reflektoval a zmínil ji na str. 23 v rámci rekapitulace souvisejících námitek žalobce, jimiž žalobce v souladu s dříve uvedeným poukazoval na rozmělněnou rozlišovací způsobilost uvedeného slovního prvku. Žalovaný pak podrobně vysvětlil, z jakých důvodů je argumentace akcentující nízkou distinktivitu prvku PRIMA a potřebu soustředit se na zbylé prvky kolidujících označení na skutkovém půdorysu nyní posuzované věci irelevantní, a vyložil, proč musela být přítomnost tohoto prvku ve střetávajících se označeních v daném případě zohledněna. Jak bylo popsáno výše, soud se s těmito závěry žalovaného ze shora vyložených důvodů ztotožnil.

152. Soud přitom nepřehlédl, že jakkoli žalobce v souvislosti s uvedenými námitkami skutečně ve věcném odůvodnění rozkladu poukazoval na zápis dalších označení obsahujících prvek „PRIMA“ v rejstříku ochranných známek, činil tak zcela obecně, aniž by poukazoval na to, že v konkrétním případě byly proti zápisu ochranné známky podány námitky obdobné těm, které osoba zúčastněná na řízení vznesla v projednávané věci, ani jinak konkrétně nepoukazoval na to, že by v předmětných věcech byla vydána rozhodnutí, v nichž se žalovaný zabýval obdobnými skutkovými a právními otázkami, a to s opačným výsledkem. Takové konkrétní námitky poukazující na rozpor se správní praxí žalovaného vznesl žalobce toliko ve vztahu k rozhodnutí žalovaného čj. 0-422 670 z 12. 7. 2007, týkajícímu se kolidujících označení „PREVENZYM“/„PREVENTAN“, přičemž tyto námitky byly žalovaným řádně vypořádány. Žalovaný tedy ani v tomto rozsahu nezatížil žalobou Napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, pokud se v odůvodnění blíže nevyjádřil k toliko obecnému poukazu žalobce na jiné případy zápisu označení obsahujících slovní prvek „PRIMA“.

153. Soud k tomu nad rámec uvedeného doplňuje, že Nejvyšší správní soud k zásadě materiální rovnosti ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu a z ní plynoucímu požadavku ochrany legitimního očekávání v oblasti ochranných známek ustáleně akcentuje potřebu individuálního posouzení s tím, že při rozhodování hraje roli řada konkrétních skutkových okolností daného případu, které musí být brány v úvahu, přičemž významnou roli mající vliv na výsledek řízení mohou hrát i drobné rozdíly. Jinak řečeno, Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že je nutno vždy zkoumat to, zda případy, jež měly určitou správní praxi založit, jsou vůči posuzované věci z hlediska pravidla založeného správní praxí typově podobné. Pokud tomu tak není, je porušení uvedené zásady respektování správní praxe v obdobných případech vyjádřené v § 2 odst. 4 správního řádu podle Nejvyššího správního soudu v zásadě vyloučeno (srov. např. rozhodnutí ze dne 12. 3. 2015, čj. 10 As 100/2014 - 120).

154. Omezil-li se tedy žalobce ve věcném odůvodnění rozkladu toliko na poukaz na případy zápisu označení obsahujících nedistinktivní prvek „PRIMA“ v rejstříku ochranných známek, a to i v předmětných třídách, a nijak konkrétně nenamítal, že by žalovaný v rozhodnutích vydaných v těchto věcech posoudil obdobné skutkové a navazující právní otázky odlišně, než tomu bylo v nyní posuzované věci, nemohl soud žalovanému vytýkat nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, pro kterou by bylo nutno rozhodnutí zrušit.

155. Nejvyšší správní soud rovněž konstantně judikuje, že povinnost orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou námitku. Soud či správní orgán může na určitou námitku reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru účastníka řízení odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní, tím se s námitkami účastníka řízení vždy – minimálně implicite – vypořádá. Absence odpovědi na ten či onen argument v odůvodnění tak bez dalšího nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Podstatné je, aby se orgán veřejné moci vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, čj. 9 Afs 70/2008 - 13, ze dne 28. 5. 2009, čj. 9 Afs 70/2008 - 13, a ze dne 21. 12. 2011, čj. 4 Ads 58/2011 - 72, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09, a ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/1). Z výše vysvětlených důvodů je přitom zjevné, že žalovaný tomuto požadavku dostál a námitkami týkajícími se významu prvku „PRIMA“ pro závěr o podobnosti označení, resp. pro závěr o pravděpodobnosti záměny se důsledně zabýval.

156. Na základě všech shora uvedených skutečností soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

157. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovanému pak žádné náklady v souvislosti s vedením předmětného řízení nevznikly.

158. Výrok o nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť soud v posuzované věci žádnou povinnost osobě zúčastněné na řízení neuložil.

Poučení