9 A 251/2015 - 135

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: Mad Dogg Athletics, Inc. sídlem 2111 Narcisus Court, Venice, Kalifornie, Spojené státy americké zastoupeného Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem sídlem Bubenská 1, Praha 7 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Ant. Čermáka 2a, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 13. 10. 2015, čj. O-179461/D78230/2014/ÚPV takto:

Výrok

I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 13. 10. 2015, čj. O- 179461/D78230/2014/ÚPV, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Tomáše Bejčka, advokáta.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 13. 10. 2015, čj. O-179461/D78230/2014/ÚPV , kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „Úřad“) ze dne 4. 11. 2014, čj. O-179461/233182/2002/ÚPV.

2. Prvostupňovým rozhodnutím Úřad s odkazem na § 22 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, zamítl přihlášku ochranné známky sp. zn. O-179461 ve znění „SPINNING“ s tím, že uvedené označení je ze zápisu do rejstříku ochranných známek vyloučeno podle § 4 písm. c) a d) zákona č. 441/2003 Sb.

3. Napadeným rozhodnutím, které bylo žalobci doručeno dne 13. 10. 2015, předseda Úřadu rozklad žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl a naposledy uvedené rozhodnutí potvrdil.

II. Napadené rozhodnutí

4. Předseda Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsal průběh zápisného řízení a rekapituloval závěry vyslovené Úřadem v prvostupňovém rozhodnutí. Současně shrnul obsah podaného rozkladu a dalších procesních podání žalobce.

5. Předseda Úřadu dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsal, že přihláška slovní ochranné známky O-179461 ve znění „SPINNING“ byla podána dne 2. 5. 2002 s právem přednosti k témuž dni a zveřejněna byla dne 25. 8. 2010 pro v rozhodnutí specifikovaný seznam výrobků a služeb ve třídách 9, 25, 28, 41 a 42.

6. K namítaným procesním pochybením v souvislosti s umožněním jiným subjektům realizovat nahlížení do spisu a předkládat vlastní stanoviska k vyjádření žalobce žalovaný poukázal na vypořádání těchto námitek již ve vyřízení stížnosti podané žalobcem proti postupu Úřadu ve smyslu ustanovení § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), kde bylo žalobci podrobně vysvětleno, že umožnění nahlédnutí do spisu určitým subjektům bylo odůvodněno a doloženo doklady prokazujícími právní zájem. Žalovaný zdůraznil, že žalobcem akcentované ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. sice nepřiznává podatelům připomínek procesní práva účastníků řízení, ale umožňuje jim podat připomínky až do doby zápisu ochranné známky do rejstříku a připomínky tudíž mohou být opakovaně doplňovány. Přestože standardně není podle žalovaného, s ohledem na jejich procesní postavení, podatelům připomínek vyjádření přihlašovatele zasíláno, za situace, kdy prokáží právní zájem k nahlédnutí do tohoto vyjádření (do spisu), nemůže Úřad této žádosti podle předsedy Úřadu nevyhovět. Předseda Úřadu doplnil, že v průběhu více jak desetiletého správního řízení docházelo k situacím, kdy byla určitým subjektům zpřístupněna některá vyjádření žalobce, přičemž se tento v dané době takovému způsobu nijak nebránil a započal se ohrazovat až po převzetí právního zastoupení novým zástupcem. Vzhledem k tomu, že o zpřístupnění relevantních podkladů od žalobce požádaly pouze subjekty, které v průběhu řízení o rozkladu řádně osvědčily svůj právní zájem, bylo tím podle předsedy Úřadu uvedené zpřístupnění podkladů správním orgánem prvního stupně zhojeno, přičemž uvedená procesní nesrovnalost tak nemůže mít podle předsedy Úřadu vliv na výsledek tohoto řízení.

7. S tím pak podle předsedy Úřadu souvisí i další postup v případě, že se podatelé připomínek rozhodnou na vyjádření přihlašovatele reagovat svým dalším vyjádřením, resp. předložením dokladů. V takovém případě nelze uvedené vyjádření (doklady) podle předsedy Úřadu a priori odmítnout s tím, že podatelé připomínek neměli vůbec vyjádření přihlašovatele získat, ani zkoumat, zda by obsah v něm uvedený mohl být Úřadu zaslán např. jako doplnění připomínek později sám o sobě, bez ohledu na zpřístupnění uvedeného vyjádření přihlašovatele. Vyjádření subjektů, jež doložily právní zájem, tedy není podle předsedy Úřadu možné automaticky odmítat. Z procesního hlediska nadto musí být podle předsedy Úřadu jejich stanovisko opět postoupeno přihlašovateli, který se k němu může vyjádřit.

8. S poukazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 441/2003 Sb. a tam popsaný smysl zavedení institutu připomínek předseda Úřadu konstatoval, že od odborné veřejnosti lze očekávat i pomoc při zjišťování okolností, které mohou vést k zamítnutí přihlášky z absolutních důvodů. Jakkoli je běžné vyhledávání a obstarávání důkazů věcí zápisných úřadů, nelze z logiky věci důkazy předložené veřejností v rámci řízení o připomínkách (bez ohledu na to, zda prokázala právní zájem) obecně odmítat, neboť účelem institutu připomínek je zjištění materiální pravdy. Vzhledem k tomu, že veřejnoprávní část zápisného řízení slouží primárně k ochraně spotřebitele, je podle předsedy Úřadu třeba doklady předložené v tomto řízení posuzovat s ohledem na smysl řízení. Podle předsedy Úřadu tak nelze přistoupit na argument žalobce, který na jednu stranu požaduje, aby Úřad okomentoval všechna jeho vyjádření v tomto řízení (včetně proběhnuvšího soudního řízení) a v několika paralelních správních řízeních, jichž je účastníkem, a na druhou stranu odmítá, aby Úřad vzal v potaz doklady předložené podateli připomínek jako reakci na jeho tvrzení. Takovýto postup by byl podle předsedy Úřadu v přímém rozporu se zjištěním materiální pravdy.

9. Předseda Úřadu dále poukázal na to, že řízení probíhá již od roku 2002, přičemž od té doby tuto přihlášku napadla řada subjektů, z nichž část podala připomínky či námitky a část obojí. Tomuto stavu nyní odpovídá i objem dokumentů v řízení předložených všemi subjekty, který několikanásobně překračuje objem dokumentů dodávaných ve standardních typech zápisného i námitkového řízení. Požadavek žalobce, aby byl každý jednotlivý argument/důkaz v tomto řízení v rozhodnutí uveden, očíslován, popsán, zhodnocen z hlediska důvěryhodnosti a podrobně rozebrán z hlediska vypovídací hodnoty a důkazní síly oproti všem ostatním argumentům/důkazům, nemá podle předsedy Úřadu oporu ani ve správním řádu ani v judikatuře. V této souvislosti předseda Úřadu poukázal na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2478/2009, či rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05 a tam uvedenou judikaturu), s tím, že realizace takovéhoto postupu by rovněž odporovala zásadě rychlosti a hospodárnosti správního řízení, nehledě na skutečnost, že pro závěry učiněné v tomto řízení není podle předsedy takový požadavek nezbytný.

10. Námitka žalobce, že Úřad nejprve dospěl k závěru o zdruhovění na základě dokladů podaných protistranou a až poté se věnoval popisu dokladů podaných žalobcem, které následně odmítl s odkazem na dříve uvedený závěr o zdruhovění, nemá podle předsedy Úřadu oporu ve spise. Předseda Úřadu uvedl, že popis dokladů podatelů připomínek i žalobce je uveden na str. 12 – 26 Prvostupňového rozhodnutí ještě před samotným odůvodněním, začínajícím závěrem o zdruhovění na str. 29 prvostupňového rozhodnutí. Jestliže Úřad zhodnotil důkazní materiál a seznal, že ke zdruhovění pojmu „SPINNING“ na území České republiky došlo, je podle předsedy Úřadu irelevantní, zda tento závěr uvede na počátku odůvodnění rozhodnutí, či na jeho konci, neboť v obou případech jej musí řádně zdůvodnit.

11. K námitce žalobce, že mu není jasné, zda byly vzaty v potaz jeho doklady nezahrnuté v číslovaném přehledu nebo doklady sice v seznamu uvedené, ale bez jakéhokoliv vyjádření, předseda Úřadu konstatoval, že na str. 12 prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, že vzhledem k velkému množství dodaných dokladů nebudou všechny jednotlivě uváděny a že se Úřad vyjádří jen k těm důležitějším.

12. K tvrzení žalobce, že některé doklady ve spise chyběly, předseda Úřadu uvedl, že se jedná o doklady dodané žalobcem dne 17. 3. 2005 v rámci soudního řízení před Městským soudem v Praze ve věci sp. zn. 10 Ca 71/2005, které však nebyly postoupeny zpátky správnímu úřadu, neboť se nejedná o doklady předložené ve správním řízení. Pokud měl žalobce za to, že by tyto doklady měly být součástí správního spisu, měl je Úřadu podle předsedy Úřadu předložit, což se v daném případě v průběhu řízení o rozkladu stalo.

13. Pokud pak žalobce Úřadu vytýká, že se prvostupňové rozhodnutí na vícero místech odvolává na blíže nespecifikované doklady („množství různých článků z období let 2000-2011“, „předložené doklady“ či že je citováno z dokladu bez uvedení zdroje), předseda Úřadu odkázal na str. 12 prvostupňové rozhodnutí, kde je uvedeno, že s ohledem na množství těchto dokladů považoval Úřad za nutné se k nim vyjádřit po jejich soustředění do ucelených celků. Žalobce se nadto podle předsedy Úřadu k dokladům předloženým podateli připomínek podrobně vyjadřoval, a proto nepovažoval předseda Úřadu za věrohodné, že by mu nebylo zřejmé, na jaké doklady se Úřad odvolával, jakkoliv jsou uvedeny obecně nebo je v několika případech citováno bez odkazu na zdroj. Všechny citace jsou podle předsedy Úřadu převzaty z dokladů, jež jsou součástí spisu (kromě dokladů provedených vlastním šetřením Úřadu zmíněných dále), a proto dohledatelné.

14. Předseda Úřadu dále uvedl, že podstatou hmotněprávního posouzení bylo, zda je slovní označení „SPINNING“ tvořeno údajem, který se užívá pro druh sportovních služeb a výrobků s tím souvisejících, a tudíž je výrazem obvyklým v běžném jazyce, a pokud ano, tak k jakému časovému údaji se tato skutečnost prokázala a zda stále trvá, či zda byla aktivitou žalobce v posledních letech změněna v jeho prospěch.

15. Podle předsedy Úřadu má sice žalobce za to, že se Úřad neřídil stanoviskem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 10 Ca 71/2005 a nepostavil na jisto, zda bylo slovní označení „SPINNING“ na území České republiky druhové již v době podání přihlášky, zároveň ovšem na jiném místě uvádí, že vzhledem k tomu, že se rozlišovací způsobilost posuzuje až do zápisu, měla by se dokladům datovaným před rokem 2011 přiznat nižší váha. Předseda Úřadu v tomto směru konstatoval, že zákon č. 441/2003 Sb. dává v ustanovení § 5 přihlašovateli možnost prokazovat rozlišovací způsobilost až do zápisu, což Městský soud v Praze nijak nereflektoval, když rozsudek postavil na závěru, že je nutno postavit na jisto, zda bylo uvedené označení užíváno jako druhové již před podáním přihlášky. Úřad se však podle předsedy Úřadu i přes tuto skutečnost zkoumání doby před podáním přihlášky věnoval, když na str. 29 prvostupňového rozhodnutí uvedl, že výraz „spinning“ se započal šířit na území ČR přinejmenším od roku 2000, odmítl tvrzení žalobce, že většina odkazů na toto označení v uvedené době svědčí jemu, jako nepřesvědčivé, a uvedl, že i kdyby tomu tak zpočátku skutečně bylo, není to s ohledem na další masivní šíření uvedeného označení podstatné. Předseda Úřadu doplnil, že na tomto závěru nevidí nic nelogického, přičemž sám žalobce v rozkladu připouštěl, že se rozlišovací způsobilost může v čase měnit.

16. K námitce, že nebylo postaveno na jisto, zda takovéto užívání neparazitovalo na pověsti označení žalobce chráněného v té době již v jiných zemích, včetně ochranné známky Společenství, což by bylo v rozporu s čl. 10bis Pařížské unijní úmluvy, týkajícím se práva na ochranu proti nekalé soutěži, předseda Úřadu uvedl, že podle čl. 10bis Pařížské unijní úmluvy jsou unijní země (mezi něž patří i Česká republika a Spojené státy americké) povinny zajistit příslušníkům unie účinnou ochranu proti nekalé soutěži. To ovšem podle předsedy Úřadu neznamená, že je ji povinen zajišťovat Úřad ve veřejnoprávním řízení. V návaznosti na závěry akcentující soukromoprávní charakter ochrany proti nekalé soutěži předseda Úřadu uvedl, že tuto ochranu žalobce v České republice inicioval až v posledních několika letech, přičemž je mu nutno přičíst k tíži, že tuto situaci z počátku podcenil. Jakkoli se pak uvedená ochrana proti nekalé soutěži v určité míře promítla i do zákona č. 441/2003 Sb., není podle předsedy Úřadu v kompetenci Úřadu, aby v zápisném řízení hodnotil každé užití slova „spinning“ obsažené v dokladech dodaných různými subjekty a datovaných od roku 1996 do roku 2015, a zkoumal úmysl konkrétního uživatele. Takové hodnocení by podle předsedy Úřadu znamenalo odklon od veřejnoprávní roviny zápisného řízení, tj. od toho, jak bude přihlašované označení působit na spotřebitele, k rovině soukromoprávní týkající se otázky nedobré víry v rámci námitkového řízení. Úřad by měl tedy podle předsedy Úřadu v zápisném řízení v rámci věcného průzkumu podle ustanovení § 22 zákona č. 441/2003 Sb. pouze zkoumat, zda je toto slovo uváděno a vnímáno jako označení (ochranná známka) pocházející od konkrétního subjektu, nebo jako obecný název pro konkrétní sportovní aktivitu a výrobky/služby s ní související.

17. Právě uvedené však podle předsedy Úřadu neznamená, že se Úřad nebude v obecné rovině zabývat zkoumáním dokladů popisujících danou situaci. Úřad dospěl v tomto směru k závěru, že z předložených dokladů nelze jednoznačně vyvodit, zda počáteční šíření označení „spinning“ bylo způsobeno odvozením od programu žalobce, jiných soutěžitelů nebo dovozem stacionárních kol různých značek různých výrobců. Zhodnotil i situaci, která nastala v České republice v následujících zhruba 10 letech po podání přihlášky, když uvedl, že v době podání přihlášky a poté byl přístup žalobce k vymáhání práv víceméně laxní, s tím, že žalobce uděloval (nejprve na nezapsané označení a poté na ochrannou známku Společenství) licence velkému množství subjektů, přičemž samotní držitelé licencí užívali toto slovo v druhovém významu, a konečně že velký počet subjektů, kterým byla zaslána výzva k ukončení porušování práv žalobce v posledních letech, napovídá, že ani odborná spotřebitelská veřejnost nevnímá slovo „spinning“ jako obchodní značku. Z těchto skutečností pak Úřad vyvodil, že uvedené označení se stalo a bylo k datu rozhodnutí stále druhovým a výrazem z běžné slovní zásoby.

18. Předseda Úřadu uvedl, že proto přezkoumával, zda má uvedený závěr oporu v důkazním materiálu, avšak již nehodnotil, zda se jedná o parazitování třetích osob na ochranných známkách přihlašovatele ve znění „SPINNING“ zapsaných jinými správními úřady v různých zemích, neboť, jak bylo výše uvedeno, k tomuto postupu není ze zákona povinen v rámci věcného průzkumu.

19. Předseda Úřadu dále poznamenal, že v době před podáním přihlášky ochranné známky až do dne 1. 5. 2004, kdy začala platit v ČR slovní ochranná známka Společenství č. 175117 ve znění „SPINNING“, bylo toto označení na území České republiky tzv. právně volné. Jelikož se známkové právo řídí principem teritoriality, skutečnost, že bylo označení shodného znění registrováno pro přihlašovatele v USA již v roce 1992, na tomto faktu podle předsedy Úřadu ničeho nemění. V České republice si přihlášku slovní ochranné známky „SPINNING“ přihlašovatel podal až za 10 let v roce 2002 a zhruba dalších 10 let podle předsedy Úřadu trvalo, než začal jím tvrzená práva systematicky a účinně vymáhat. Žalobci nic nebránilo využít známkoprávní ochrany již od počátku. Stejně tak mu nic nebrání prokazovat v řízeních k tomu určených tvrzení stran ochrany prostřednictvím institutu všeobecně známé (tj. nezapsané) známky. Předmětné řízení je však Úřadu jiného charakteru, neboť ani případné uznání statutu všeobecně známé známky ve znění „SPINNING“ v ČR do roku 2004 by na skutečnosti, že pro zápis označení je nutno prokázat rozlišovací způsobilost do doby zápisu, ničeho neměnila.

20. Projednávaný případ je klasickým případem problematiky názvů nových sportovních disciplín, které vždy pochází od určitého zdroje, který ji pojmenuje a uvedený název použije jako první. Ať již se však tento název skládá ze slov popisných, evokativních či zcela fantazijních (pokud je tato disciplína úspěšná), začne se uvedený název mezi veřejností hromadně šířit, a odtud je jen krůček k tomu, aby se stal označením druhu sportu. Pokud pak původce nového sportu a autor jeho názvu nebude od počátku účinně vystupovat na obranu svých práv, existuje podle předsedy Úřadu velká pravděpodobnost hraničící s jistotou, že se tak dříve či později stane, a to bez ohledu na to, zda byl název okamžitě registrován jako ochranná známka. K poukazu žalobce na známkoprávně chráněné slovo „ZUMBA“ předseda Úřadu konstatoval, že uvedené označení není předmětem tohoto řízení, a poznamenal, „nechť si sám přihlašovatel odpoví na otázku, jaká část české laické a odborné veřejnosti ví, že slovo „ZUMBA“ je zapsáno jako ochranná známka, a jaká část jej chápe pouze jako druh sportu, jako např. aerobik, tenis, florbal.

21. Předseda Úřadu vychází z následující časové osy. Prvním obdobím je úsek do podání přihlášky v roce 2002, další částí je doba do roku 2004, kdy na území ČR začala platit slovní ochranná známka Společenství č. 175117, která je nyní ve druhém stupni zrušovacího řízení u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (dále jen „EUIPO“), a poslední období bude od zveřejnění přihlášky v roce 2010 až do současnosti, tj. do roku 2015. Předseda Úřadu uvedl, že skutečnost, že bylo označení téhož znění registrováno u EUIPO, neznamená, že by je měl Úřad rovněž zapsat jako ochrannou známku, neboť přihlášky ochranných známek jsou přezkoumávány z absolutních důvodů jen ve vztahu ke stávajícím členským státům Evropské unie. Jelikož Česká republika nebyla ke dni podání přihlášky ochranné známky Společenství členem EU, nebylo podle předsedy Úřadu ve vztahu k českým spotřebitelům hodnoceno, zda uvedené označení je vnímáno jako označení druhové atd.

22. Předseda Úřadu dále k vlastnímu obsahu slova „spinning“, resp. jeho překladu z anglického jazyka uvedl, že má řadu významů ať už podstatného jména (předení, spřádání, otáčení, víření, protáčení, prokluzování, lov, rybaření, chytání na udici) či přídavného jména (spřádací, rotační). Tuto skutečnost ani významy uvedené v různých slovnících, ať již českých či cizojazyčných, žalobce podle předsedy Úřadu nezpochybňuje. Z uvedeného je podle předsedy Úřadu evidentní, že toto slovo bylo, je a bude užíváno i ve významech, které nemají se sportem obecně či sportem ve smyslu „šlapání na kole“ nic společného. Zároveň však slovo „spinning“ může být užíváno i v tomto smyslu, tj. ve významu otáčení (rotování) určitého (i stacionárního) kola při šlapání. Tvrzení, že název „spinning“ vzešel od žalobce a nikdy předtím nebyl označením cyklistické aktivity, předseda Úřadu nepřisvědčil. Uvedl, že z veřejně přístupných dokladů dodaných podateli připomínek je patrné, že existence stacionárních kol, na nichž se provozuje aktivita šlapání, se datuje do konce 19. století, přičemž v první polovině 20. století vznikají první kola pro využití ve fitness, přičemž poukázal na příklady s tím, že řadu patentů vlastní i žalobce, který se inovaci stacionárního kola také věnoval, což předseda Úřadu nezpochybňoval.

23. Z patentových spisů však podle předsedy Úřadu vyplývá, že pojmem „spinning“ se mínilo „roztáčení pedálů nohama“ jako popis pouhé činnosti, přičemž význam se patrně postupně vyvinul až do druhotného smyslu, tj. metody cvičení. V tomto ohledu poukázal na US patenty č. 6287239 B1 z roku 2000, US patent č. 6287239 z roku 2001 či US patent č. 0077221 z roku 2002. Doplnil, že užívání slova v uvedeném smyslu však není pouhou záležitostí patentového práva. Rovněž z anglických slovníků a zahraničních publikací předložených podateli připomínek podle předsedy Úřadu vyplývá, že toto slovo bylo běžnou součástí anglické slovní zásoby daleko dříve, než žalobce podal první přihlášku svého patentu na stacionární kolo a ochranné známky na uvedené cvičení v USA. Z výše uvedených dokladů vyplývá, že slovo „spinning“ je v anglofonních zemích slovo obvyklé v běžném jazyce (ať už v jakémkoliv významu).

24. Předseda Úřadu dále nezpochybňoval, že žalobce začal uvedené slovo jako první systematicky marketingově používat v USA pro jeho program nazvaný „Spinning Program“ na specificky upraveném stacionárním kole, které bylo v prvních několika letech dodávané americkou společností Schwinn pod názvem „Schwinner“. Doplnil, že pokud si však žalobce vybral za název svého sportovního programu a výrobků a služeb s tím souvisejících slovo z anglické běžné slovní zásoby, které v jednom svém významu znamená „způsob otáčení/rotování“ určitého kola, potom se vystavil dvojímu riziku, jednak riziku zamítnutí registrace takovéhoto názvu jako ochranné známky, a jednak riziku obtížnějšího vymáhání práv plynoucích z takového označení.

25. Rovněž s ohledem na odlišné kulturní a jazykové významy zde samozřejmě může existovat rozdíl mezi vnímáním slova „spinning“ rodilými mluvčími a českými spotřebiteli. K námitce, že slovo „spinning“ a jeho kořen „spin“ nepatří do základní zásoby českého spotřebitele a k poukazu na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2014, čj. 9 A 175/2010 - 177, předseda Úřadu uvedl, že závěry jakéhokoliv soudu týkající se jiného anglického slova nelze aplikovat na předmětný případ, a polemika žalobce ohledně četnosti výskytu obou slov je bez důkazů pouhou spekulací, přičemž poukázal na závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 12. 3. 2015, čj. 10 As 100/2014 - 120. Bez ohledu na uvedené však předseda Úřadu souhlasil se žalobcem, že průměrný český spotřebitel nebude vědět, co znamená slovo „spin“, neboť toto slovo opravdu nepatří k základní slovní zásobě.

26. Podle předsedy Úřadu je třeba v tomto řízení zodpovědět, zda se díky všeobecnému zájmu o určitý cvičební program (různě modifikovaný) v České republice toto slovo nestalo synonymem pro druh nového sportu, nebo zda se žalobci, jak tvrdí, podařilo, aby česká veřejnost toto slovo vnímala jako originální program cvičení pocházející pouze od žalobce, který se cvičí na speciálně upravených kolech. Vzhledem k tomu, že přihlašovatel velmi podrobně napadá hodnocení jednotlivých dokladů orgánem prvého stupně řízení, předseda Úřadu odkázal na jejich výčet a číslování uvedené v prvostupňovém rozhodnutí na str. 12-26.

27. Předseda Úřadu na str. 28 – 29 napadeného rozhodnutí hodnotil doklady týkající se let 1995 – 1999, přičemž uzavřel, že ani v jednom článku nebylo uvedeno, že se jedná o speciální způsob cvičení konkrétního subjektu, který je v zahraniční známkoprávně chráněn, s tím, že všechny články informovaly veřejnost obecně o novém druhu sportu, pročež nemohl dát za pravdu žalobci, že by před rokem 2000 nebylo označení „spinning“ v České republice užíváno jako obecný výraz pro pohybovou aktivitu, jakkoliv nebyla frekvence takovéhoto užití významná.

28. Na str. 29 – 33 napadeného rozhodnutí dále předseda Úřadu hodnotil doklady týkající se období let 2000 – 2001, přičemž v návaznosti na jednotlivé dílčí závěry uzavřel, že ve výše popsaném období byl výraz „spinning“ užíván převážně jako druhové označení nového typu sportu. V návaznosti na závěry vyslovené na str. 33 – 34 Napadeného rozhodnutí k období 2002 – 2004 pak předseda Úřadu rovněž uzavřel, že ani v tomto období žalobce neprokázal, že by veřejnost vnímala přihlašované označení jako jeho ochrannou známku.

29. V následujícím období 2004 – 2015 podle předsedy Úřadu začal žalobce pozvolna práva ke své ochranné známce Společenství…uplatňovat, a to nejprve ve vztahu k porušovatelům v oblasti fitness, tj. konkurentům“, což však podle předsedy Úřadu „nezabránilo v šíření tohoto slova mezi laickou veřejností. To vyústilo v umístění výrazu „spinning“ do slovníku neologismů. Předseda Úřadu odkázal proto v této věci na napadené rozhodnutí a na dokumenty v něm uvedené včetně Media monitoringu z let 2000-2010 zaměřený na slova „spinner“ a „spinning““.

30. Dále předseda Úřadu na str. 34 – 37 poukázal na dvě zprávy (průzkumy, analýzy) vypracované v roce 2011 týkající se pojmu „spinning“ a na posudek K. H., který si žalobce k první z nich nechal zpracovat.

31. Posléze uvedl, že rozvoj internetu včetně vzniku sociálních sítí urychlil rozšíření užívání výrazu „spinning“, které kromě médií začali šířit samotní uživatelé internetu. Přestože není v silách žalobce postihovat všechna taková soukromá užití, je jejich četnost podle předsedy Úřadu indikátorem zdruhovění daného slova, což se týká i článků v médiích.

32. Předseda Úřadu dále uvedl, že pakliže žalobce argumentuje, že prvostupňové rozhodnutí vychází z nesprávné premisy, že pokud není vedle označení „SPINNING“ přímo uvedena skutečnost, že se jedná o fitness program konkrétního poskytovatele, jedná se o užití svědčící zdruhovění, potom musí takovou skutečnost doložit. Doplnil, že pokud bude označení „spinning“ uvedeno vedle aerobiku a jiných druhů cvičení, spotřebitel nemá možnost rozeznat, že určité označení cvičení je známkoprávně chráněné a jiné nikoliv. Tvrzení žalobce, že vysvětlení podstaty tréninkového programu prezentovaného jako sportovní aktivita s popisem vlastností v médiích není na závadu vnímání tohoto označení jako obchodní značky, by bylo podle předsedy Úřadu pravdivé pouze za předpokladu, že kromě takovéhoto popisu by zároveň figuroval i odkaz na tuto obchodní značku/označení žalobce, k čemuž však ve většině článků v médiích nedošlo.

33. Předseda Úřadu se dále neztotožnil s námitkou, že je zaměňována známost a úspěšnost originálního tréninkového programu s jeho zdruhověním a že v tomto případě lze hovořit o vlastní kategorii cvičení pocházejícího od konkrétního subjektu. Uvedl, že každý druh sportu byl někdy někým vymyšlen a pojmenován, ať již názvem více či méně popisným (aerobic), fantazijním (zorbing) či odvozeným od jména zakladatele (pilates). I označení cvičení, které bylo odvozeno od jména jeho autora, (tj. nepopisné či neevokativní), může být podle předsedy Úřadu vnímáno jako označení druhové, což dokumentuje i případ ochranné známky č. 237791 ve znění „Pilates“, která byla prohlášena za neplatnou s odůvodněním, že se jedná o druh cvičení, a to přesto, že její název plně tvořilo jméno zakladatele metody tohoto cvičení, kterým byl Joseph Pilates. Aby veřejnost vnímala určitý název jako obchodní značku a nikoliv pouhý druh cvičení, je nutno ji podle předsedy Úřadu od počátku v tomto smyslu informovat. Pokud tedy žalobce argumentuje, že označení „spinning“ je vlastní kategorií, u níž spotřebitelé vědí, že pochází od určitého subjektu, musí toto tvrzení podle předsedy Úřadu prokázat. Česká veřejnost nebyla od počátku informována tak, aby to žalobci zajistilo takovou známost, kterou by plně podpořil svůj argument o vlastní kategorii cvičení pocházejícího od konkrétního subjektu.

34. Předseda Úřadu doplnil, že v médiích se většinou zejména v počátečním období neobjevovala informace, že se jedná o chráněné označení, ať už zapsané v zahraničí (USA) či platné i na našem území (ochranná známka Společenství č. 175117). Jakkoli není povinností, ale právem vlastníka užívat označení ®, platí, že se vlastník sám vystavuje nebezpečí, že na takové označení nebudou spotřebitelé nahlížet jako na ochrannou známku. Uvedl, že ne všechna použití malého počátečního písmene „s“ ve slově „spinning“ indikují druhové označení, ale čím častěji se takovéto označení v médiích objeví, tím pravděpodobněji jej veřejnost bude jako takové vnímat. Úřad vzal tato „obecně známá a platná známkoprávní fakta“ v úvahu a v žádném případě po žalobci podle předsedy Úřadu nevyžadoval předložení dokladů, které by šly nad rámec zákonných kritérií.

35. Předseda Úřadu dále poukázal na to, že od roku 2010 změnil žalobce strategii a začal čím dál aktivněji podnikat kroky k rozšíření vnímání označení „SPINNING“ jako obchodního označení, jak jsou dle něho podrobně uvedeny v prvostupňovém rozhodnutí. Tuto skutečnost přitom vzal Úřad za prokázanou. K argumentaci žalobce, že by měla být dokladům datovaným před rokem 2011 přiznána relativně nižší váha, předseda Úřadu uvedl, že podle ustanovení § 5 zákona o ochranných známkách může být označení uvedené v § 4 písm. b) až d) zapsáno, pakliže přihlašovatel prokáže, že pro něj získalo před zápisem rozlišovací způsobilost.

36. Předseda Úřadu považoval závěry Úřadu uvedené na str. 59 – 62 prvostupňového rozhodnutí, podle nichž mělo mnohaleté, kontinuální a intenzivní šíření označení „spinning“ v druhovém významu za následek, že se již během prvních několika let vžilo v ČR jako běžný termín v oblasti sportu, přičemž změna v chování spotřebitelů spočívající v tom, že uvedený termín budou považovat za obchodní značku přihlašovatele, je velmi obtížná, vyžadující dlouhou dobu, pokud je vůbec reálná, za řádně odůvodněný, v souladu s obsahem spisu i s logikou věci týkající se problematiky názvů nových sportů a jejich tendence stát se druhovými výrazy. Odmítl přitom námitku žalobce poukazující na velký počet oficiálních spinning center, která podle něj měla/mají zásadní význam při ovlivňování veřejnosti s tím, že uvedená centra by mohla ovlivňovat pouze osoby je navštěvující a jen za předpokladu, že by na každé hodině informovala veřejnost o historii a původu názvu a o jeho ochraně. Fakt, že je ochranná známka uvedena na vstupu do místnosti či na stacionárním kole, není pro uvedený závěr dostatečný. Průměrný spotřebitel těmto skutečnostem nemusí věnovat pozornost, neboť jeho prioritou je sportovní aktivita, nikoli pátrání po ochranné známce. Pokud nadto žalobce licencuje užívání tohoto označení příliš velkému množství subjektů, vystavuje se nebezpečí, že si spotřebitelé přestanou toto označení spojovat výlučně s žalobcem a budou si ho naopak spojovat s držitelem licence. Pokud mají stacionární kola pro provoz spinningu nakoupeny různé subjekty (od jednotlivců, malých posiloven až po velká sportovní centra) a současně existují subjekty, které slovo „spinning“ užívají pro jejich program na stacionárních kolech jiných dodavatelů, nelze přisvědčit tvrzení, že se označení „spinning“ stalo odkazem na konkrétní obchodní původ.

37. Předseda Úřadu v tomto směru doplnil, že i v případě, že by si všichni spotřebitelé na území ČR, kteří se alespoň jednou dostali do styku s oficiálním „Spinning programem“ v oficiálním centru s řádnou licencí, byli vědomi, kdo je jeho původce/přihlašovatel, stále bude podle předsedy Úřadu existovat naprostá většina osob, která se nikdy do oficiálního centra nedostala. To ovšem neznamená, že by tyto osoby vůbec nevěděly, že se jedná o určitý druh cvičení, pouze je nebudou přiřazovat ke konkrétnímu subjektu.

38. K námitkám, v nichž žalobce Úřadu vytýkal, že závěr o druhovosti postavil mj. na argumentu o zařazení hesla „spinning“ do různých slovníků, aniž by reflektoval skutečnost, že jejich vydavatelé akceptovali, že v novém vydání bude toto heslo buď staženo, nebo u něj bude uveden odkaz na ochrannou známku, předseda Úřadu uvedl, že skutečnost, že je určité heslo uvedeno ve slovnících, je poměrně výrazným indikátorem toho, jak jej vnímá veřejnost, neboť slovníky používají různé zdroje. Předseda Úřadu doplnil, že žalobce mohl teoreticky vydavatele slovníků oslovit teprve ve chvíli, kdy měl důkaz o vymahatelném nároku, tj. důkaz o platnosti komunitární ochranné známky č. 175117 ve znění „SPINNING“ na území České republiky, tj. nejprve od května 2004. Důkazy o oslovení uvedených nakladatelů však pocházejí až z pozdější doby, kdy se slovníky dostaly do oběhu. Vydavatelé tedy toliko vyhověli požadavku, na který měl žalobce zákonný nárok. Předseda Úřadu poukázal na probíhající řízení o návrhu na zrušení uvedené ochranné známky Společenství. Rovněž uvedl, že není možno akceptovat argument žalobce, že by se k uvedeným heslům nemělo za daného stavu přihlížet vůbec, s tím, že nelze pominout všechny osoby, které se s pojmem „spinning“ jako druhem sportu ve slovnících seznámily a stále seznamují.

39. Předseda Úřadu dále na str. 41 uvedl závěry k vyjádření RNDr. K. O. z Ústavu pro jazyk český AV ČR s tím, že pokud RNDr. K. O. v roce 2012 dovozuje, že slovo „spinning“ je slovem obvyklým v běžném jazyce, které do něj začalo pronikat v 90. letech minulého století, Předseda Úřadu nemá důvod s tímto názorem polemizovat, neboť tento názor je konzistentní s jeho vlastními závěry.

40. K námitce žalobce brojící proti závěru Úřadu, že výraz „spinning“ je užíván v obchodních firmách a doménových jménech třetích subjektů, poukazující na to, že jde o autorizovaná centra žalobce, připustil pochybení Úřadu, které však podle jeho přesvědčení na celkovém náhledu ničeho nemění. Doplnil, že „z existence různých subjektů s odlišnými názvy obsahujícími slovo „spinning“ se nedá vyvodit, že se jedná o licencovaná centra přihlašovatele. Přihlašovatel si sám udělováním velkého množství souhlasů s užíváním svých známek rozlišovací způsobilost označení „SPINNING“ rozmělňuje. Jiná situace by nastala, pokud by existovala shoda v názvu center, jejich uspořádání, barevného ladění atd., pokud by se jednalo o sportovní zařízení typu franšízy, kde by široká veřejnost věděla, že v takových zařízeních se po celém světě cvičí určitý program jménem „SPINNING0“.

41. K námitce, kterou žalobce brojil proti tomu, že mu Úřad přičítá vysoký počet varovných dopisů k tíži, předseda Úřadu souhlasil se závěrem vysloveným na str. 59 prvostupňového rozhodnutí, podle něhož skutečnost, že žalobce během několika posledních let předcházejících vydání rozhodnutí zaslal okolo 150 varovných dopisů zejména podnikatelským subjektům působícím v oblasti fitness, sama o sobě vede spíše k názoru, že ani odborná spotřebitelská veřejnost nevnímá označení „spinning“ jako obchodní značku, potažmo ochrannou známku žalobce. Doplnil, že orgán prvého stupně řízení ve větě použil sousloví „sama o sobě“, což je indikací toho, že závěr ohledně zdruhovění nebyl opřen pouze o počty varovných dopisů. Uvedl, že nijak nezpochybňuje obecné právo vlastníka ochranné známky požadovat od třetích subjektů zdržení se neoprávněného jednání, nelze však dle něho souhlasit s tím, že vysoký počet porušovatelů svědčí pouze o oblíbenosti tréninkového programu, a to vzhledem k tomu, že předmětné řízení se týká toho, zda má uvedené slovo charakter označení druhu výrobků/služeb, které je volně k užívání veřejností, či nikoliv. Skutečnost, že většina subjektů po zaslání výzvy od svého počínání upustila, tak nemusí být podle předsedy Úřadu indikací toho, že by najednou začaly označení vnímat jinak, ale toho, že po tomto upozornění začaly respektovat přihlašovatelovo právo k ochranné známce Společenství č. 175117.

42. Pokud jde o nesouhlas žalobce s požadavkem Úřadu stran předložení dokladů jednoznačně svědčících o změně spotřebitelského chování (sociologický průzkum), předseda Úřadu zdůraznil, že Úřad v žádném případě nevznesl požadavek na předložení dokladů určitého charakteru, pouze na str. 61 prvostupňového rozhodnutí konstatoval, že nelze bez dalších relevantních důkazů dovodit, zda přihlašované označení získalo užíváním na trhu rozlišovací způsobilost, a jmenoval příkladmo sociologický průzkum jako jeden z typů relevantních důkazů. Podle předsedy byl však s ohledem na danou skutkovou situaci požadavek Úřadu na předložení velkého množství relevantních dokladů, které by prokázaly změnu spotřebitelského vnímání přihlašovaného označení, oprávněný.

43. Poukazoval-li žalobce na to, že v prvostupňovém rozhodnutí chybí úvaha o tom, jaký procentuální podíl subjektů na našem území užívá pojem „spinning“ se souhlasem/bez souhlasu žalobce, což vypovídá o tom, jak je tento termín vnímán veřejností, předseda Úřadu uvedl, že není přesvědčen o tom, že by takovýto podíl vypovídal o přesném stavu, jakým je označení „spinning“ vnímáno veřejností. K takovému závěru se dle jeho přesvědčení jeví jako vhodnější sociologický průzkum, který by byl daleko přesnějším reprezentantem vnímání veřejnosti. Z pouhého podílu na trhu nelze jednoznačně postavit na jisto, zda spotřebitelé přisuzují označení „spinning“ pouze žalobci, nebo těmto dalším subjektům. Žalobce nadto nemůže vyžadovat po Úřadu, aby si na své náklady (resp. náklady daňových poplatníků) najal společnost, která by uvedené podíly na trhu zmapovala. Doplnil, že Úřad ve spolupráci s třetími subjekty (podateli připomínek) poukázal na okolnosti, proč má za to, že zápis tohoto označení nevyhovuje veřejnoprávním požadavkům zákona o ochranných známkách. Na přihlašovateli bylo, aby na své náklady uvedené vyvrátil, neboť je to on, kdo žádá o zápis uvedeného označení.

44. K námitkám žalobce ohledně vlastního šetření Úřadu na webových stránkách předseda Úřadu přisvědčil žalobci, že výstupy z takového šetření mají být součástí spisu. Žalobci však v důsledku uvedeného pochybení nevznikla újma. Úřad vyhledával podklady pro rozhodnutí nestranně, teprve po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že nesvědčí ve prospěch žalobce.

45. Předseda Úřadu odmítl i námitku žalobce, že se Úřad nevypořádal s argumentem, že spotřebitelé mají tendenci zneužívat ochranné známky označující inovativní výrobek/službu jako synonyma druhového jména, přičemž jsou si však vědomi, že se jedná o obchodní značku (kofola, google, zumba, becherovka). Odpověď na tento argument je na str. 62 prvostupňového rozhodnutí. Doplnil, že bez ohledu na to, zda je program žalobce a k němu upravené stacionární kolo inovativní, či nikoliv, jde skutečnost, že si žalobce dobrovolně zvolil běžné anglické slovo „spinning“ popisující určitou činnost (rotování, otáčení atd.) k označování činnosti využívající toto otáčení v systému kola, nutně k jeho tíži, a to nezávisle na tvrzené tendenci spotřebitelů.

46. K výtce žalobce ohledně v podstatě shodného odůvodnění týkajícího se nedostatku rozlišovací způsobilosti ve vztahu ke každé třídě nárokových výrobků a služeb předseda Úřadu uvedl, že každá třída výrobků a služeb (9, 25, 28, 41 a 42 mezinárodního třídění) byla zkoumána samostatně, a to poměrně podrobně, neboť odůvodnění uvedených pěti tříd bylo shrnuto na čtyřech stránkách prvostupňového rozhodnutí. U každé třídy bylo podle něho uvedeno, o jaké výrobky či služby se jedná, rozebrán okruh průměrných spotřebitelů a uveden závěr o tom, že jde o výrobky a služby související s konkrétní sportovní aktivitou (spinningem), takže spotřebitel nebude schopen rozeznat, z jakého obchodního zdroje pocházejí. Pokud by se potom uvedené výrobky a služby pod označením „SPINNING“ měly týkat jiné aktivity, byly Úřadem zhodnoceny jako klamavé. Předseda Úřadu se s tímto odůvodněním ztotožnil. Všechny výrobky a služby jsou shodného charakteru, tj. bezprostředně souvisí se sportovní aktivitou. Skutečnost, že si veřejnost pod slovem „SPINNING“ jako první vybaví druh cvičení, případně stacionární kolo, ještě automaticky neznamená, že pro ostatní přihlašované výrobky a služby je možno toto slovo registrovat. Je standardním známkoprávním jevem, že si přihlašovatel nárokuje více druhů výrobků a služeb. Předseda Úřadu po přezkumu všech nárokovaných položek uvedl, že se u každé položky jedná o seznam výrobků a služeb majících souvislost se sportovním programem.

47. K námitce, že např. oblečení si nesportující veřejnost s žalobcem nespojí, předseda Úřadu uvedl, že žalobce má v tomto směru pravdu, ale vyvozuje z ní nesprávné závěry. Uvedl, že zejména nesportující veřejnost si pod pojmem „spinning“ představí označení druhu sportu, právě bez odkazu na provozovatele konkrétního programu.

48. Brojil-li žalobce proti závěru Úřadu, že dalším důvodem zdruhovění je skutečnost, že se termín „spinning“ běžně užívá v českém seznamu výrobků a služeb ochranných známek různých vlastníků působících v oblasti fitness (třídy 25, 28 a 41) ve smyslu sportovní aktivity nebo potřeb pro tuto aktivitu, s tím, že si je tohoto stavu vědom a že s ním dlouhodobě nesouhlasí, předseda Úřadu potvrdil, že v souladu s čl. 2 Niceské dohody by skutečnost, že se v seznamech určitých ochranných známek vyskytuje pojem „spinning“ a jeho variace, automaticky neměla znamenat jeho zdruhovění/rozmělnění. Fakt, že termín „spinning“ začali užívat někteří přihlašovatelé v seznamu jimi nárokovaných výrobků/služeb, nelze podle předsedy Úřadu přičítat žalovanému k tíži. Doplnil, že vzhledem k tomu, že tento termín není užíván jako druhový výraz v oficiálním Niceském třídění, a tudíž není možno jej z tohoto třídění automaticky přebírat, jeho přítomnost v nárokovaných seznamech je pouze odrazem stavu vnímání tohoto výrazu v české společnosti, jak správně zhodnotil orgán prvého stupně řízení.

49. K námitce, že Úřad nevysvětlil, na základě jakých dokladů, jež neměl dříve k dispozici, změnil své původní stanovisko o zápisuschopnosti označení, které v roce 2010 zveřejnil, předseda Úřadu uvedl, že Úřad není vázán zveřejněním přihlašovaného označení ve Věstníku a tato skutečnost automaticky neznamená, že bude přihlašované označení zapsáno do rejstříku ochranných známek, jak již bylo judikováno (např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 7 A 10/2000). Ze spisového materiálu je evidentní, že ke změně původního názoru Úřadu došlo po zveřejnění přihlášky na základě dalšího relevantního důkazního materiálu, který byl předložen podateli připomínek a který neměl Úřad před zveřejněním přihlášky ve Věstníku k dispozici.

50. K námitce, že by měl Úřad zohlednit zápis dalších ochranných známek žalobce obsahujících slovo „SPINNING“ platných v České republice, předseda Úřadu uvedl, že tzv. známková řada má určitý vliv v řízení týkajícím se relativních důvodů zápisné způsobilosti, tj. v případech, kdy známkovou řadu vlastní namítající či navrhovatel. Uvedená okolnost představuje relevantní faktor pro posouzení existence nebezpečí záměny, v tomto případě se však jedná o zápisné řízení týkající se veřejnoprávních důvodů zápisné nezpůsobilosti, kde se takováto skutečnost nezohledňuje, neboť nevyplývá ani ze zákona, ani z rozhodovací praxe Úřadu 51. Předsedovi Úřadu není zřejmé, z čeho žalobce usuzuje, že došlo k porušení zásady předvídatelnosti. Uvedl, že registrace ochranné známky Společenství, která probíhá u EUIPO, není pro Úřad závazná, neboť se řídí autonomními předpisy EUIPO. Žádné z označení registrované v ČR pro žalobce není podle předsedy Úřadu v čistě slovním provedení, tudíž se nejedná o shodný nebo podobný případ, na který by bylo možné použít předchozí závěry správního orgánu.

52. K námitce, že Úřad přiznal slovu „SPINNING“ alespoň minimální rozlišovací způsobilost, když v paralelních řízeních vyhověl námitkám žalobce založeným na ochranné známce Společenství č. 175117 shodného znění, předseda Úřadu uvedl, že v rámci správního řízení Úřad rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek nezkoumá. Zápis takového označení je však věcí odlišnou, neboť Úřad provádí vlastní průzkum zápisné způsobilosti. Skutečnost, že na území ČR platí slovní ochranná známka Společenství stejného znění, která byla zapsána před vstupem ČR do Evropské unie, nijak nezavazuje Úřad, aby postupoval shodně. To se týká i okolnosti, že tato známka byla podkladem pro úspěch žalobce v některých paralelních sporech.

53. Ohrazoval-li se žalobce proti tomu, že v prvostupňovém rozhodnutí byly zmíněny skutečnosti týkající se třetích osob jakožto přihlašovatelů či vlastníků ochranných známek s prvkem „spinning“ včetně převodů těchto práv na žalobce, předseda Úřadu se nedomníval, že by uvedené skutečnosti byly zmiňovány účelově. Měl za to, že Úřad považoval za vhodné tyto informace zmínit pro dokreslení situace, v jaké je předmětné označení „spinning“ vnímáno a užíváno na našem území.

54. Předseda Úřadu dále k případnému požadavku žalobce na nařízení ústního jednání a výslechu svědků – T. K., který stál u počátku rozvoje programu, jednoho z prvních instruktorů tohoto programu, B. D., který si jako první přihlásil ochrannou známku č. 258726, bývalé právní zástupkyně přihlašovatele JUDr. L. Š. a Ing. O. T., jednatele společnosti TRAX BRNO s.r.o., která původně dodávala kola SCHWINN, konstatoval, že jelikož předmětem tohoto řízení je zhodnocení toho, jak vnímá slovo „spinning“ česká veřejnost, odvolací orgán není tohoto názoru, že by svědci profesionálně spojení s přihlašovatelem, hovořící o době před podáním přihlášky, byli s to vyvrátit názor o druhovosti označení „spinning“ široce sdílený českou veřejností. Na výše uvedeném závěru o druhovosti a popisnosti slova „spinning“ nemůže podle předsedy Úřadu nic změnit ani odkaz žalobce na další doklady předložené v jiných správních řízeních před Úřadem, neboť objem relevantních předložených dokladů v tomto řízení je zdaleka největší a slouží tak jako stěžejní kauza ve všech ostatních řízeních přihlašovatelem jmenovaných. Toto se rovněž týká dokladů předložených v soudním řízení, které byly do spisu zařazeny až s rozkladem. Ani námitka, že nejstarší doložené číslo informačního bulletinu přihlašovatele SPINNING NEWS je z roku 2003, a nikoliv z roku 2004, jak bylo uvedeno v prvostupňovém rozhodnutí, nemůže podle předsedy Úřadu změnit jeho závěr o zdruhovění předmětného označení.

55. Předseda Úřadu v návaznosti na uvedené uzavřel, že se žalobci nepodařilo vyvrátit [zřejmě myšleno prokázat – pozn. soudu], že by označení „spinning“ vnímala česká veřejnost jako označení pocházející od konkrétního subjektu a odkazující na žalobce. V době, kdy toto označení nebylo v ČR chráněno a teprve vznikala první oficiální centra, podle předsedy Úřadu samozřejmě existovaly osoby, které věděly, že uvedené označení je registrované v USA, což předseda Úřadu nepopírá. Řada dalších fitness subjektů nicméně jednala podle předsedy Úřadu pod dojmem, že se jedná o druh sportu a že jeho užívání tu není regulováno. Nevědomost ohledně práv k tomuto označení byla podle předsedy Úřadu největší u nejširší skupiny relevantních spotřebitelů, tj. veřejnosti, která se o novém druhu sportu dozvídala z médií. Ke zdruhovění tohoto označení pak podle předsedy Úřadu došlo jednak z důvodů počáteční nečinnosti či laxního přístupu žalobce (který v médiích nezajistil řádnou propagaci), a posléze naopak z důvodu činnosti, tj. udělování licencí velkému počtu subjektů a nezajištění kontroly nad správným užívání označení. Masivní užívání předmětného označení se podle předsedy Úřadu promítlo do všech oblastí lidské činnosti a stalo se tak výrazem běžně užívaným pro určitý druh sportovní aktivity. Od roku 2004 je toto slovo rovněž podle předsedy Úřadu uváděno jako druh sportu v jím označených slovnících, a to nejenom českých, ale rovněž i v anglických. Kromě toho se toto slovo uvádělo podle předsedy Úřadu v obchodním a živnostenském rejstříku a bylo užíváno v obchodech se sportovním náčiním či na internetu jako označení druhu sportovní aktivity. Z dokladů předložených žalobcem podle předsedy Úřadu vyplývá, že jeho aktivity, k nimž dochází v posledních několika letech, neprokázaly změnu spotřebitelského chování v tom směru, že by zakládaly nárok žalobce na monopol slovního označení „SPINNING“ jako ochranné známky pro jakékoliv přihlašované výrobky/služby.

III. Žaloba

56. Žalobce v podané žalobě obecně namítal, že napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí jsou v rozporu se zákonem č. 441/2003 Sb. a správním řádem. Žalovaný podle žalobce zejména nesprávně zhodnotil důkazy předložené do správního řízení o přihlášce a pochybil při výkladu důvodů pro odmítnutí zápisu ochranné známky, zejména výkladu pojmu rozlišovací způsobilost. Žalovaný dále porušil procesní pravidla v řízení, zejm. přihlížel k dokladům a vyjádřením předloženým v reakci na tvrzení a doklady žalobce osobami nemajícími postavení účastníků řízení a nezákonně umožnil těmto osobám nadstandardní výkon procesních práv.

57. Žalobce předem vlastních žalobních bodů uvedl, že důkazy předloženými během správního řízení bylo prokázáno, že žalobce vyvinul a celosvětově uvedl na trh originální tréninkový program skupinové jízdy na stacionárním kole pod obchodní značkou SPINNING, který se už od devadesátých let 20. století stal velmi úspěšný a získal rozsáhlou oblibu mezi veřejností. Označení SPINNING přitom podle žalobce vykazuje z hlediska relevantní české veřejnosti inherentní rozlišovací způsobilost a zásadně je tedy způsobilé zápisu do rejstříku ochranných známek. V tomto není podle žalobce s ohledem na vyjádření žalovaného na str. 27 Napadeného rozhodnutí sporu.

58. Žalovaný se podle žalobce při hodnocení důkazů předložených do správního řízení neřídil pro něj závazným stanoviskem Městského soudu v Praze uvedeným v rozhodnutí ze dne 23. 2. 2006, čj. 10 Ca 71/2005 - 55, podle kterého by závěr, že označení SPINNING není způsobilé zápisu jako ochranná známka, musel být podložen jednoznačnými důkazy prokazujícími, že navrhované označení SPINNING na území ČR zdruhovělo. Takovéto důkazy však během řízení podle žalobce předloženy nebyly. Naopak, z dokladů, které žalobce během správního řízení předložil, podle jeho přesvědčení vyplývá, že žalobce a autorizovaná centra na základě licence dlouhodobě a intenzivně užívají v České republice označení SPINNING jakožto svou obchodní značku. V důsledku toho veřejnost, resp. její významná část vnímá označení SPINNING pro přihlašované výrobky a služby jako obchodní značku konkrétního subjektu, tedy označení rozlišující komerční původ výrobků a služeb. V tomto směru žalobce poukazoval na závěry vyslovené v rozsudku SDEU ze dne 4. 5. 1999 ve věci C-108/97, Chiemsee.

59. Žalobce v obecné rovině uvedl, že se žalovaný dopustil řady pochybení, které žalobce popsal v žalobě v celkem 25 žalobních bodech. Doplnil, že tato pochybení, pokud ne každé samostatně, tak ve svém celku, jsou takové povahy a závažnosti, že ovlivnily výsledek správního řízení.

60. Žalobce především v části IV. podané žaloby namítal, že žalovaný opomenul některé jím předložené důkazy. Doplnil, že na str. 3 rozkladu namítal, že z prvostupňového rozhodnutí není zřejmé, jak se Úřad vypořádal s některými konkrétními námitkami žalobce k dokladům podatelů připomínek (konkrétně se Úřad dle žalobce v prvostupňovém rozhodnutí nevyjádřil k námitkám žalobce k marketingovému průzkumu FOCUS z ledna 2011 nebo k námitkám žalobce k monitoringu médií vyhotovenému společností Newton Information Technology z března 2007), zda Úřad vzal v potaz a jak hodnotil doklady předložené žalobcem, které nejsou uvedené v číslovaném seznamu dokladů v prvostupňovém rozhodnutí (konkrétně doklady připojené k odpovědi žalobce z 26. 5. 2003 na výsledek věcného průzkumu, doklady připojené k rozkladu podanému žalobcem 30. 4. 2004, doklady přiložené k doplnění rozkladu ze dne 25. 1. 2005, doklady přiložené k správní žalobě žalobce ze dne 17. 3. 2005 proti původnímu rozhodnutí předsedy Úřadu a doklady přiložené k vyjádření žalobce z 18. 7. 2007 k připomínkám k přihlášce) a jak Úřad hodnotil doklady předložené žalobcem uvedené v číslovaném seznamu dokladů, ke kterým se však dále v odůvodnění rozhodnutí nikde nevyjadřuje (například marketingový fokus SPINNING z března 2005 společnosti Sun Drive Communications, který není v dalším textu odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vůbec zmíněn, soubor výtisků z téměř 90 webových stránek konkurentů žalobce, kteří pro své výrobky a služby užívají obecných pojmů jako indoor cycling, předložených spolu s vyjádřením žalobce z 17. 4. 2014 k výsledku věcného průzkumu).

61. Žalobce namítal, že na uvedenou námitku žalobce předseda Úřadu na str. 20 napadeného rozhodnutí reagoval tak, že na str. 12 napadeného rozhodnutí je uvedeno, že vzhledem k velkému množství dodaných dokladů nebudou všechny jednotlivě uváděny a že se orgán prvého stupně vyjádří jen k těm důležitějším“. Žalobce považoval tento postup žalovaného za nezákonný. Zdůraznil, že nepožadoval ani nepožaduje, „aby byl každý jednotlivý argument/důkaz v tomto řízení uveden, očíslován, popsán, zhodnocen z hlediska důvěryhodnosti a podrobně rozebrán z hlediska vypovídací hodnoty a důkazní síly oproti všem ostatním argumentům/důkazům, jak předseda Úřadu mylně uvedl na str. 19 napadeného rozhodnutí. Uvedl, že však považuje za vnitřně rozporný a nezákonný postup žalovaného, který na jedné straně zamítl přihlášku s tím, že žalobce neprokázal rozlišovací způsobilost přihlašovaného označení, a na druhé straně zároveň uváděl, že objem dokumentů v řízení je takový, že Úřad není schopný všechny důkazy předložené žalobcem v rozhodnutí (ani) uvést.

62. Žalobce namítal, že žalovaný nejenže se nevyjadřuje ke každému jednotlivému dokumentu, ale opomíjí celé skupiny důkazů předložených žalobcem, aniž by uvedl, proč důkazy, resp. jejich skupiny, které nejsou v rozhodnutích uvedeny nebo nejsou komentovány, považuje za méně důležité.

63. V části VI. žaloby žalobce namítal, že žalovaný porušil zásadu nestrannosti. Žalobce mj. namítal, Přestože Úřad všechny doklady v rozhodnutí neuváděl a vyjádřil se dle svých slov jen k těm důležitějším, což předseda Úřadu aproboval, Úřad z vlastní iniciativy vyhledával na podporu svého závěru důkazy o rozšíření zneužívání žalobcovy ochranné známky SPINNING. Předseda Úřadu přitom podle žalobce uznal, že ve spise chybějící výstupy z vlastních šetřeních provedených Úřadem jako například doklady prokazující obsah webových stránek www.fitham.cz, www.insportline.cz nebo www.fitness.cz, na které Úřad odkazuje na straně 60 Prvostupňového rozhodnutí, jsou pochybením.

64. Žalobce dále nesouhlasil se závěrem předsedy Úřadu, že Úřad vyhledával doklady nestranně, a teprve po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že nesvědčí v prospěch žalobce. Pokud Úřad prováděl hledání v internetovém vyhledavači pro označení SPINNING (v různých souslovích), nebo procházel internetové stránky konkurenčních výrobců, nutně musel podle žalobce narazit v první řadě na velké množství užití označení SPINNING jakožto označení původu. Žalobce přitom v této souvislosti na str. 6 žaloby popsal relevantní obsah uvedených internetových stránek s tím, že předseda Úřadu se k odpovídající námitce vznesené v rozkladu nevyjádřil. Doplnil přitom, že k výzvě žalobce byly osobami nabízejícími výrobky na uvedených stránkách provedeny úpravy webové prezentace.

65. V části XXIII. podané žaloby žalobce namítal, že žalovaný rovněž pochybil tím, že se neřídil závazným názorem vyjádřeným v rozsudku Městského soudu v Praze čj. 10 Ca 71/2005 - 55. V této souvislosti mj. namítal, že podle tohoto rozhodnutí musí odpověď na stěžejní otázku, zda navrhované označení „SPINNING" na území ČR zdruhovělo, vyznít zcela jednoznačně a kladná odpověď musí dle soudu být podložena jednoznačnými důkazy prokazujícím zdruhovění. Žalobce doplnil, že dle soudu musí být v dané věci postaveno najisto, zda již v době před podáním přihlášky bylo užíváno navrhované označení SPINNING obecně, druhově (pro druh sportu), aniž by parazitovalo na známosti obchodní značky žalobce, a naopak musí být zhodnoceno, zda žalobce prokázal příznačnost tohoto označení pro svůj specifický typ cvičení (a to i prostřednictvím licenčních smluv) a zda „zdruhovění“ je či není prakticky parazitismem na jeho známé ochranné známce. Žalobce přitom poukázal na závěry vyslovené na str. 22 napadeného rozhodnutí odkazující na § 5 zákona č. 441/2003 Sb. Žalobce namítal, že žalovaný nesprávně směšuje ustanovení § 4 a ustanovení § 5 zákona. Relevantním datem, ke kterému se zkoumá existence důvodů pro odmítnutí ochrany, uvedených v ust. § 4 zákona, je podle žalobce datum podání přihlášky ochranné známky. V tomto směru poukázal i na závěry judikatury SDEU k absolutním důvodům odmítnutí přihlášky komunitární ochranné známky, z níž dle něho vyplývá, že existence důvodu se posuzuje k datu podání přihlášky, s tím, že znění zákona č. 441/2003 Sb., směrnice i nařízení ohledně důvodů odmítnutí ochrany jsou totožná. Žalobce doplnil, že ustavení § 5 zákona se týká zvláštního případu, a sice získání rozlišovací způsobilosti označení v důsledku užívání přihlašovatelem, přičemž ve prospěch přihlašovatele stanoví, že označení, na které se vztahuje některý z důvodů uvedených v § 4 písm. b) až písm. d), se zapíše, pokud přihlašovatel prokáže, že takové označení získalo před zápisem ochranné známky do rejstříku užíváním rozlišovací způsobilost. Namítl, že rozlišovací způsobilost tedy musí Úřad zkoumat zaprvé k datu podání přihlášky. Pokud nejsou důvody pro odmítnutí ochrany přihlášky k tomuto datu naplněny, označení musí zapsat. Pouze pokud důvody pro odmítnutí ochrany přihlášky uvedené v ust. § 4 písm. b) až d), resp. některý z nich k datu podání přihlášky naplněny jsou, pak Úřad podle žalobce zkoumá, zda označení nabylo rozlišovací způsobilost do data zápisu v důsledku doloženého užívání označení přihlašovatelem. Uvedený závěr pak podle žalobce odpovídá i znění článku 3 odst. 3 směrnice 2008/95/ES.

66. Z výše uvedeného tedy podle žalobce vyplývá, že žalovaný pochybil, když neučinil jasný závěr o rozlišovací způsobilosti přihlášky k datu jejího podání. I v tomto ohledu je tedy napadené rozhodnutí nesprávné, neboť nerespektovalo závazný závěr Městského soudu v Praze.

67. V části XXIV. podané žaloby pak žalobce brojil proti tomu, že žalovaný umožnil nahlížet do spisu a reagovat na podání žalobce podatelům připomínek v průběhu řízení o přihlášce. Žalobce namítal, že neobstojí argumentace uvedená předsedou Úřadu na str. 17 až 19 napadeného rozhodnutí, že subjekty, kterým bylo umožněno nahlédnutí do spisu, v průběhu řízení o rozkladu řádně osvědčily svůj právní zájem a že vyjádření subjektů, které doložily svůj právní zájem, není možné automaticky odmítat, přičemž v řízení má být sledován cíl „zjištění materiální pravdy“ a doklady předložené podateli připomínek jsou zdrojem informací pro toto zjištění. Žalobce uvedl, že nezpochybňuje, že kdokoli je oprávněn podat připomínky k přihlášce ochranné známky ve smyslu ust. § 24 zákona č. 441/2003 Sb. s tím, že toto oprávnění navazuje na zveřejnění přihlášky (ust. § 23), které umožňuje veřejnosti se s přihláškou ochranné známky seznámit. Podle žalobce je však třeba rozlišovat mezi (nesporným) oprávněním komentovat informace, které jsou ve veřejné doméně (tj. zveřejněná přihláška ochranné známky), na jedné straně a na druhé straně nahlížením do neveřejného spisu a vyjadřování se k jeho součástem, které ust. § 24 zákona podle jeho přesvědčení nezaručuje.

68. Žalobce s odkazem na § 38 odst. 2 správního řádu namítal, že ani jeden z podatelů připomínek, kteří zažádali během řízení o rozkladu o nahlédnutí do spisu, právní zájem nebo jiný vážný důvod neprokázal. Žalobce měl za to, že povolením nahlížení do spisu bylo zasaženo do jeho práv a oprávněných zájmů.

69. Ve vztahu ke společnosti Aerospinning Master Franchising s.r.o. žalobce namítl, že nároky, které žalobce žalobou ve věci sp. zn. 2 Cm 103/2010 proti této společnosti uplatňuje, nejsou odvozeny od práv z přihlášky ochranné známky č. O-179461, a proto výsledek předmětného správního řízení v žádném případě nikterak neovlivní (ani nemůže ovlivnit) řízení ve věci sp. zn. 2 Cm 103/2010. Proto nebyl podle žalobce dán právní zájem této osoby nebo jiný vážný důvod k nahlížení do spisu v předmětném správním řízení zn. sp. O-179461.

70. Výše uvedené se dle žalobce týká také probíhajícího řízení před EUIPO o zrušení komunitární ochranné známky SPINNING č. 175117, neboť tento orgán není v uvedeném řízení nijak vázán, ani ovlivněn průběhem ani výsledkem správního řízení v této věci.

71. Společnost Aerospinning Master Franchising s.r.o. pak podle žalobce ani řádně neosvětlila, v čem konkrétně její právní zájem spočívá.

72. Žalobce dále uvedl, že ani řízení ve věci sp. zn. 2 Nc 1081/2014, na které poukázalo Sdružení spinning4health.cz o.s. v žádosti o nahlédnutí do spisu, přímo nesouvisí s projednávanou přihláškou ochranné známky O-179461, neboť je návrh na vydání předběžného opatření založen na porušování práv k jiným zapsaným ochranným známkám žalobce. Nároky, které žalobce tímto návrhem proti sdružení spinning4health.cz o.s. uplatnil, tedy nejsou podle něho odvozeny od práv z přihlášky ochranné známky č. O-179461, a proto výsledek tohoto správního řízení nikterak neovlivní (ani nemůže ovlivnit) řízení ve věci sp. zn. 2 Nc 1081/2014. Ani v tomto případě tak nebyl podle žalobce dán právní zájem této osoby nebo jiný vážný důvod k nahlížení do spisu v předmětné věci zn. sp. O-179461. Shodný závěr pak podle žalobce platí i v řízení o žalobě ve věci samé vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 59 Cm 20/2014. Ani sdružení spinning4health.cz o.s. pak podle žalobce řádně neosvětlilo, v čem konkrétně jeho právní zájem spočívá.

73. Žalobce měl za to, že povolením nahlížení do spisu bylo zasaženo do jeho práv a oprávněných zájmů. Úřad tím, že nechal podatele připomínek nahlížet do spisu a reagovat na podání žalobce, předkládat stanoviska a navrhovat důkazy, podle žalobce umožnil, aby se ze zápisného řízení stalo svého druhu sporné řízení, ve kterém podatelé připomínek opětovným předkládáním dalších vyjádření a důkazů vyvracejí tvrzení žalobce a zpochybňují jím předložené důkazy a žalobce je nucen na tato podání znovu a znovu reagovat. Právní zájem na nahlížení do spisu byl nadto podateli připomínek tvrzen a (jen v některých případech) dokládán jen v průběhu rozkladového řízení. Předtím tento právní zájem tvrzen ani dokládán nebyl. Postup žalovaného spočívající v umožnění nahlížet do spisu a dokonce v aktivním zasílání dokumentů ze spisu podatelům připomínek je podle žalovaného nepřípustný a představuje porušení základních procesních práv žalobce. Podle žalobce tedy došlo k porušení jeho práva na řádný průběh řízení o jeho přihlášce a rovněž k neúměrnému protahování přihlašovacího řízení, přičemž o oprávněnosti zájmu žalobce jako přihlašovatele na tom, aby jeho přihláška ochranné známky byla zapsána v přiměřené době, není podle žalobce pochyb. Žalovaný podle žalobce pochybil, když podatelům připomínek umožnil nahlédnout do spisu a pořídit si kopie v něm obsažených dokumentů, příp. jim dokumenty ze spisu sám zasílal. K takovým vyjádřením a důkazům neměl Úřad podle žalobce přihlížet.

74. V části XXVI. podané žaloby pak žalobce konečně namítal, že se v průběhu správního řízení domáhal pro případ, že předložené dokumenty nebudou shledány dostatečnými, nařízení ústního jednání, na kterém by zejména bylo možné více rozkrýt dobu před podáním Přihlášky ochranné známky, ale také další aktivity žalobce v průběhu řízení. Úřad k tomu uvedl, že nařízení ústního jednání považuje za nadbytečné. Přitom se měl dle žalobce v souladu s rozhodnutím soudu dobou před podáním přihlášky ochranné známky zabývat a sám v průběhu řízení uváděl, že ve vztahu k tomuto období nemá dostatek podkladů k rozhodnutí. Žalobce zdůraznil, že proto navrhoval výslech T. K., který byl u počátku rozvoje programu SPINNING® v ČR, prvních SPINNING® instruktorů a navrhujeme také výslech B. D. (původního přihlašovatele OZ SPINNING č. 258726), JUDr. L. Š. (bývalé právní zástupkyně žalobce) a Ing. O. T. (jednatele společnost TRAX BRNO s.r.o., která původně dodávala kola SCHWINN). Předseda Úřadu se však dle žalobce na str. 49 Napadeného rozhodnutí ztotožnil s názorem Úřadu.

75. Městský soud v Praze podotýká, že obsah zbývajících žalobních bodů z důvodu procesní ekonomie a pro větší stručnost na tomto místě nerekapituloval, neboť jejich důvodnost nemohl s ohledem na níže vyložené závěry posuzovat.

IV. Vyjádření žalovaného

76. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 4. 4. 2016 na str. 2 – 6 rekapituloval průběh správního řízení.

77. Pod bodem III.2 vyjádření pak žalovaný k námitce, že opominul některé důkazy předložené žalobcem, resp. že postup, kdy na jedné straně zamítl přihlášku označení pro neprokázání rozlišovací způsobilosti a na straně druhé uvedl, že není schopen všechny důkazy předložené žalobcem ani rozvést, je vnitřně rozporný a nezákonný, uvedl, že výčet dokladů předložených žalobcem zabírá patnáct stran textu prvostupňového, přičemž doklady předložené ve správním řízení zahrnují osm krabic, tudíž objem předložených dokladů je značný. Proto nebylo dle žalovaného možné uvádět každý jednotlivý důkaz zvlášť a vyjadřovat se k němu v rámci rozhodnutí. Žalovaný se proto vyjádřil jen k důležitějším dokladům, resp. k charakterově stejným dokladům jako celku. Žalovaný přitom odkázal na závěry vyslovené na str. 19 až 21 napadeného rozhodnutí, s tím, že tam mimo jiné i s odkazem na judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2478/2009 a rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 116/05) odůvodnil, proč nebylo v daném případě s ohledem na velké množství předložených dokladů možné hodnotit každý jednotlivý důkaz z hlediska důkazní síly a vypovídací hodnoty. Tvrzení žalobce je dle žalovaného značně zjednodušující a zavádějící, když předložení velkého množství dokladů podle žalovaného ještě neznamená úspěch ve věci; podstatné podle žalovaného je, aby se jednalo o doklady, na základě nichž lze učinit jednoznačný závěr o získání rozlišovací způsobilosti napadeného označení a změně spotřebitelského chování, pokud jde o vnímání tohoto označení spotřebitelskou veřejností. Žalovaný přitom nepopřel, že za dané situace, kdy dlouhodobě docházelo k masivnímu užívání označení „spinning“ ze strany mnoha podnikatelských subjektů v oblasti fitness, takže se u spotřebitelské veřejnosti vžilo jako označení obvyklé v běžném jazyce pro druh sportovní aktivity, je doložení prokázání změny spotřebitelského chování žalobcem obtížné. Žalovaný doplnil, že se v obou rozhodnutích podrobně zabýval doklady předloženými ve správním řízení a na základě zásady volného hodnocení důkazů a v souladu zásadou materiální pravdy postupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky vyplývajícími ze základních zásad správního řízení.

78. Žalovaný se ohradil proti námitce, že neposuzoval všechny doklady předložené do řízení jako celek ve vzájemných souvislostech a porušil zásadu nestrannosti. Uvedl, že podrobně zabýval doklady předloženými žalobcem i podateli připomínek v časovém sledu od nejstarších po současné a vyvozoval z nich odpovídající komplexní závěry. Podle žalovaného není pravdou, že by ve svých závěrech nezohlednil žalobcem předložené doklady, a to ve vzájemných souvislostech a z hlediska celku, nicméně dospěl k závěru, že doklady předložené žalobcem s ohledem na předchozí vývoj neprokázaly změnu spotřebitelského chování ve vnímání napadeného označení.

79. Pod bodem III.1 vyjádření žalovaný k námitce, že se neřídil závazným právním názorem vyjádřeným v rozsudku Městského soudu v Praze čj. 10 Ca 71/2005 - 55, uvedl, že Městský soud v Praze uvedeným požadavkem na prokázání druhovosti napadeného označení komentoval v rozsudku důkazní situaci tehdy napadeného rozhodnutí předsedy Úřadu, o němž konstatoval, že nebylo dosud podloženo dostatečným množstvím řádných důkazů, jež žalovanému umožnily učinit takový závěr. Uvedl, že v napadeném rozhodnutí se vypořádal s velkým množstvím důkazů, které podrobně rozebral v rámci obsáhlých odůvodnění a na základě předložených důkazů jednoznačně prokázal, že označení „SPINNING“ bylo dlouhodobě (více jak 10 let) masívně užíváno jako označení pro sportovní aktivitu, druh sportu, a stalo se tak označením, vnímaným širokou spotřebitelskou veřejností jako označení druhové, přičemž změna spotřebitelského chování dosud nebyla prokázána, a to ani v důsledku aktivity žalobce v posledních letech. Žalovaný s odkazem na str. 21 – 24 napadeného rozhodnutí zdůraznil, že nehledě na ustanovení § 5 zákona č. 441/2003 Sb., které umožňuje přihlašovateli prokázat rozlišovací způsobilost označení až do zápisu, se zabýval i obdobím před podáním přihlášky napadeného označení v roce 2002 a konstatoval, že přinejmenším od roku 2000 se výraz „spinning“ začal šířit na území České republiky, o čemž svědčí mimo jiné zhodnocení dokladů za období let 1995-2002 žalovaným na str. 28 - 33 Napadeného rozhodnutí. K otázce okamžiku relevantního pro posouzení rozlišovací způsobilosti přihlášeného označení žalovaný uvedl, že mu nelze vytýkat, že by posoudil rozlišovací způsobilost k jinému datu, než mu zákon č. 441/2003 Sb. ukládá. Doplnil, že v souladu s § 22 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. v rámci věcného průzkumu absolutních důvodů zkoumá, zda přihlášené označení splňuje podmínky zápisné způsobilosti. Omezení posuzovat zápisnou způsobilost k datu podání přihlášky ochranné známky ze zákona č. 441/2003 Sb. podle žalovaného nevyplývá, naopak ve smyslu § 5 téhož zákona může být zápisná nezpůsobilost překonána prokázáním získání rozlišovací způsobilosti v důsledku užívání až do zápisu ochranné známky do rejstříku. Žalovaný konstatoval, že v daném případě shledal napadené označení nezpůsobilým k zápisu z důvodů podle § 4 písm. c) a d) zákona č. 441/2003 Sb., přičemž na tuto skutečnost přihlašovatele upozornil ve výsledku věcného průzkumu a s ohledem na ustanovení § 5 téhož zákona stanovil přihlašovateli lhůtu k prokázání získání rozlišovací způsobilost napadeného označení v důsledku jeho užívání. Žalovaný se proto zcela v souladu se zákonem zabýval i důkazy předloženými přihlašovatelem k prokázání rozlišovací způsobilosti po podání přihlášky, stejně jako se podle § 24 zákona č. 441/2003 Sb. a v souladu se zásadou materiální pravdy ve smyslu § 3 správního řádu musel zabývat i důkazy, doloženými po podání přihlášky třetími osobami v rámci připomínek proti zápisu označení. Žalovaný rovněž odkázal na závěry vyslovené v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 5 Ca 180/2006.

80. V části III.14 vyjádření žalovaný k námitkám poukazujícím na procesní pochybení v souvislosti s umožněním nahlížení do spisu jiným osobám uvedl, že nikdy netvrdil, že by podatelé připomínek byli účastníky správního řízení. Ostatně z ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. podle žalovaného vyplývá, že osoba, která podala připomínky, se nestává účastníkem řízení o přihlášce před Úřadem. Tam, kde podatelé připomínek byli zároveň namítajícími, měly nicméně tyto osoby podle žalovaného právo nahlížet do spisu jakožto účastníci řízení. Vzhledem k tomu, že námitkové řízení je součástí řízení o zápisu ochranné známky, není podle žalovaného možno vztahovat toto právo pouze na ty části spisu, které se týkají námitkového řízení, jak tvrdí žalobce.

81. Žalovaný podotknul, že na osoby, které nejsou přímo účastníky řízení, tedy i podatele připomínek, ale přesto mají právo nahlížet do spisu, pamatuje ustanovení § 38 odst. 2 správního řádu, podle něhož má taková osoba právo nahlížet do spisu v případě, že prokáže právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. S právem nahlížet do spisu je pak podle žalovaného ve smyslu § 38 odst. 4 správního řádu spojeno i právo činit výpisy a nechat si pořídit kopie spisu nebo jeho části, v daném případě představované právem žádat o zaslání kopií jednotlivých podání žalobce. Žalovaný k otázce právního zájmu či jiného vážného důvodu uvedl, že z judikatury i komentářů ke správnímu řádu vyplývá, že tradičně je za opodstatněný právní zájem považován např. úmysl domáhat se svých práv v téže či související věci v jiném řízení, např. u soudu. Poukázal i na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 87/2013 - 73. Žalovaný se neztotožnil s tvrzením žalobce, že by v odůvodnění Napadeného rozhodnutí uvedená řízení se zápisným řízením o přihlášce napadeného označení nesouvisela. Doplnil, že vzhledem k tomu, že žaloba v uvedených soudních řízeních je postavena na existenci ochranných známek, jejichž společným slovním prvkem je výraz „SPINNING“, resp. „SPIN“, je zde nepochybně dán právní zájem na získání informace o probíhajícím zápisném řízení a potencionálním zápisu označení stejného znění, přihlášeného pro stejné či podobné výrobky a služby. Podobně, pokud jde o probíhající řízení před EUIPO, jakkoli se v tomto řízení přímo nejedná o napadené označení, ale o návrh na zrušení ochranné známky EU č. 175117 stejného znění (jejíž existencí žalobce ve správním řízení i žalobě opakovaně argumentuje), může podle žalovaného pro navrhovatele (podatele připomínek) seznámení se s argumentací žalobce v tomto řízení mít význam při jeho procesním postupu v řízení vedeném před EUIPO.

82. K argumentu žalobce, že povolením nahlédnout do spisu a umožněním reagovat na podání žalobce bylo zasaženo do jeho práv, žalovaný uvedl, že z § 24 zákona č. 441/2003 Sb. vyplývá, že právo podávat připomínky lze v průběhu celého řízení o zápisu ochranné známky. K připomínkám podaným v této lhůtě, včetně jejich doplnění, žalovaný přihlédne při rozhodování o zápisu ochranné známky do rejstříku. Žalovaný setrval na závěrech vyslovených v Napadeném rozhodnutí a uzavřel, že postup spočívající v tom, že žalovaný umožnil nahlédnout do spisu a zpřístupnil jiným osobám některá podání žalobce ze správního spisu, tak byl v souladu se zákonem, vzhledem k tomu, že osoby, které nahlížely do spisu či požádaly o zpřístupnění podání přihlašovatele, osvědčily právní zájem a uvedeným postupem nedošlo k porušení práv přihlašovatele, podatelů připomínek ani veřejného zájmu.

83. V části III.17 vyjádření žalovaný k námitkám poukazujícím na odmítnutí nařízení ústního jednání a navrhovaného výslechu svědků konstatoval, že návrh žalobce na ústní jednání a výslech svědků, jež mělo dle žalobce rozkrýt dobu před podáním přihlášky ochranné známky, se týkal osob profesionálně spojených s žalobcem (sportovního instruktora, bývalé právní zástupkyně žalobce), tedy osob nikoliv nezávislých na žalobci. Žalovaný uvedl, že seznal, že shromážděný důkazní materiál je zcela dostačující k posouzení věci, a navrhované jednání a výslech navržených svědků by nemohly přinést relevantní informace zásadní povahy, které by vedly ke změně závěru o druhovosti označení, sdíleném spotřebitelskou veřejností a vyplývajícím z množství předložených relevantních dokladů.

84. Městský soud v Praze podotýká, že i v této části odůvodnění tohoto rozsudku rekapituloval toliko obsah těch částí vyjádření žalovaného, které souvisely s žalobními body, jejichž důvodnost mohl soud v tomto řízení posuzovat.

V. Replika žalobce

85. Žalobce v replice k podanému vyjádření žalovaného ze dne 22. 12. 2016 setrval na své žalobní argumentaci. K otázce opomenutí některých žalobcem předložených důkazů žalobce popsal důvody, pro které považoval odkazy žalovaného na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2478/2009 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 116/05 za irelevantní. Trval na tom, že nebyly provedeny všechny důkazy předložené žalobcem a že z odůvodnění rozhodnutí není patrný vztah mezi skutkovým zjištěním a úvahou při hodnocení jednotlivých důkazů. K námitce odmítnutí provedení ústního jednání a výslechu svědků doplnil, že žalovaný tak učinil přesto, že zároveň požadoval předložení dalších důkazů k prokázání některých skutečností.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

86. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. O podané žalobě přitom rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly pro takový postup dány podmínky předvídané v § 51 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 76 odst. 1 s. ř. s.

87. Podstatou sporu mezi účastníky je posouzení právní otázky naplnění důvodu absolutní zápisné nezpůsobilosti napadené ochranné známky podle § 4 písm. c) a d) zákona č. 441/2003 Sb. V daném případě je mezi účastníky řízení sporné, zda přihlašované označení „SPINNING“ lze pro přihlášené výrobky a služby považovat ve smyslu § 4 písm. c) a d) zákona za označení, které se sestává výlučně z označení nebo údajů, které slouží v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo k označení jiných jejich vlastností, resp. z označení nebo údajů, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech, a zda byl tento nedostatek rozlišovací způsobilosti případně zhojen v důsledku okolností nastalých po datu podání přihlášky do okamžiku rozhodnutí o ní ve smyslu § 5 zákona.

88. Městský soud v Praze úvodem připomíná, že podle ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. platí, že není-li přihlašované označení způsobilé zápisu podle § 4 nebo § 6, Úřad přihlášku zamítne. Není-li přihlašované označení způsobilé zápisu do rejstříku jen pro část výrobků či služeb, Úřad přihlášku zamítne v tomto rozsahu.

89. Podle ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 441/2003 Sb. se do rejstříku ochranných známek nezapíše označení, které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, které slouží v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo k označení jiných jejich vlastností.

90. Podle ustanovení § 4 písm. d) téhož zákona se do rejstříku nezapíše označení, které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech.

91. Podle ustanovení § 5 uvedeného zákona může být označení uvedené v § 4 písm. b) až d) zapsáno do rejstříku, pokud přihlašovatel prokáže, že takové označení získalo před zápisem ochranné známky do rejstříku užíváním v obchodním styku ve vztahu k výrobkům nebo službám přihlašovatele, pro které je požadován jeho zápis do rejstříku, rozlišovací způsobilost.

92. Shora uvedená ustanovení § 4 písm. c) a d) představují transpozici úpravy obsažené v právu Evropské unie (původně směrnice č. 89/104/EHS, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, posléze směrnice č. 2008/95/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, resp. aktuálně účinná směrnice č. 2015/2436/EU, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách). Současně nelze přehlédnout, že ochrana národních ochranných známek v členských státech Evropské unie existuje souběžně s ochranou známek EU na úrovni Evropské unie, jež je aktuálně upravena nařízením č. 2017/1001, o ochranné známce Evropské unie.

93. Správní soudy přitom ve své rozhodovací praxi přísně vycházejí z eurokonformního výkladu relevantních hmotněprávních pojmů známkového práva a reflektují účel vymezený v harmonizačních směrnicích, přičemž v nich stanovená pravidla vykládají v souladu s rozhodovací praxí SDEU. Výklad vnitrostátního známkového práva tak ovlivňují judikatorní závěry SDEU interpretující obsahově podobné či shodné instituty upravené v právních předpisech známkového práva EU. Nejinak je tomu i v otázce neurčitých právních pojmů, s nimiž pracuje § 4 písm. c) a d) zákona č. 441/2003 Sb., které odpovídají pojmům použitým v čl. 3 odst. 1 písm. c) a d) směrnice 2008/95/ES, resp. čl. 4 odst. 1 písm. c) a d) směrnice 2015/2436/EU a v čl. 7 odst. 1 písm. c) a d) nařízení 2017/1001.

94. Ze shora citovaných ustanovení zákona č. 441/2003 Sb. plyne, že mezi absolutní důvody zápisné nezpůsobilosti patří rovněž skutečnost, že je označení tvořeno výlučně popisnými označeními nebo údaji, tj. takovými prvky, které informují o druhu, jakosti, množství, účelu, hodnotě, zeměpisném původu, době výroby výrobku nebo poskytnutí služby, či označují jejich jiné vlastnosti [§ 4 písm. c) zákona], resp. je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech [§ 4 písm. d) zákona].

95. Zákon č. 441/2003 Sb. ani relevantní normy práva EU přitom tyto právní pojmy nedefinují, nevymezují jejich rozsah a obsah, nestanoví, v jakých konkrétních případech je třeba uzavřít o zahrnutí konkrétního označení pod uvedené obecné kategorie, ani neuvádí výčet konkrétních kritérií, podle kterých je třeba při posuzování a hodnocení naplnění daných absolutních důvodů zápisné nezpůsobilosti postupovat. Z ustálené rozhodovací praxe SDEU naopak plyne, že posouzení těchto otázek závisí na mnoha faktorech, přičemž rozhodnutí musí přísně respektovat individuální specifika konkrétního případu.

96. Posuzování daných otázek je pak nadevší pochybnosti otázkou právní, nikoli skutkovou. Výklad pojmů obsažených v uvedených ustanoveních a podřazení zjištěného skutkového stavu těmto pojmům je věcí výkladu neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na zjištěný skutkový stav, nikoliv předmětem správního uvážení. Výklad neurčitého právního pojmu a jeho aplikaci na konkrétní skutkový stav přitom správní soud plně přezkoumává v souladu s § 75 s. ř. s., a to především na půdorysu uplatněných žalobních námitek.

97. Smyslem a účelem uvedených ustanovení vylučujících z předmětu ochrany průmyslového vlastnictví ta označení, jež jsou popisná, resp. se sestávají z označení či údajů, jež se staly obvyklými, je obdobně jako v jiných případech upravených v § 4 zabránit monopolizaci označení, jejichž zápis by byl v rozporu s veřejným zájmem v širším smyslu, např. omezoval hospodářskou soutěž umožněním užívat popisnou ochrannou známku jen jedním soutěžitelem na úkor ostatních. V daném případě mají daná ustanovení podle přesvědčení soudu především zamezit tomu, aby stát garantoval výhradní právo na užívání označení složeného z označení nebo údajů, jež popisují vlastnosti zboží nebo služby, které jsou předmětem přihlášky, nebo se staly obvyklými, a aby takové výrazy mohli užívat všichni, tj. aby nebyly vyhrazeny pouze pro jeden podnik (srov. rozhodnutí SDEU ze dne 4. 5. 1999 ve spojených věcech C-108/97 a C-109/97, Windsurfing Chiemsee Produktions- und Vertriebs GmbH proti Boots- und Segelzubehör Walter Huber a Franz Attenberger; rovněž srov. rozhodnutí SDEU ze dne 19. 4. 2007 ve věci C-273/05 P, Celltech R&D/OHIM, či rozhodnutí Tribunálu ze dne 6. 3. 2007 ve věci T-230/05, Golf USA/OHIM).

98. Naplnění předmětných důvodů absolutní zápisné nezpůsobilosti Úřad posuzuje z úřední povinnosti.

99. Ve vztahu k důvodu předvídanému v § 4 písm. d) pak lze odkázat na přiléhavé závěry vyslovené v rozhodnutí SDEU ze dne 5. 10. 2004 ve věci C-192/03 P, ALCON proti OHIM, dle nichž „označení nebo údaje tvořící ochrannou známku, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých a zavedených obchodních zvyklostech k označení výrobků či služeb, na které se tato ochranná známka vztahuje, nejsou s to odlišit výrobky nebo služby jednoho podniku výrobků nebo služeb jiných podniků, a proto nenaplňují hlavní funkci uvedené ochranné známky - ledaže užíváním tyto označení nebo údaje získaly rozlišovací způsobilost“.

100. Lze doplnit, že naplnění obou těchto absolutních důvodů, které jsou si svou povahou blízké (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2018, čj. 10 As 168/2017 - 154), je třeba podle ustálené rozhodovací praxe SDEU posuzovat s ohledem na vnímání relevantní veřejnosti ve vztahu k přihlašovaným výrobkům a službám.

101. V tomto směru soud poukazuje především na závěry vyslovené v rozhodnutí Tribunálu ze dne 16. 3. 2006 ve věci T-322/03, Telefon & Buch Verlagsgesellschaft mbH proti OHIM, podle něhož „čl. 7 odst. 1 písm. d) nařízení 40/94 (Pozn. aut.: současné nařízení 2017/1001) musí být vykládán v tom smyslu, že brání zápisu ochranné známky, pouze pokud se označení nebo údaje, ze kterých je tato ochranná známka výlučně složena, staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých a zavedených obchodních zvyklostech pro označení výrobků nebo služeb, pro které je uvedená ochranná známka předložena k zápisu. Obvyklost ochranné známky může být posouzena pouze jednak ve vztahu k výrobkům a službám, na které se ochranná známka vztahuje, i když dotčené ustanovení na ně výslovně neodkazuje, a jednak ve vztahu k tomu, jak ochrannou známku vnímá cílová veřejnost. Co se týče cílové veřejnosti, je třeba konstatovat, že obvyklost označení se posuzuje s ohledem na předpokládané očekávání průměrného spotřebitele dotčeného druhu výrobku, o kterém se má za to, že je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný“.

102. SDEU přitom v rozhodnutí ze dne 5. 10. 2004 ve věci C-192/03 P, ALCON proti OHIM, uzavřel, že „není na místě rozhodovat na základě popisné povahy ochranné známky, ale na základě užívání v okruhu osob rozhodném pro obchodování s těmito výrobky“. Obdobně lze poukázat např. na závěry vyslovené v rozhodnutí SDEU ze dne 4. 10. 2001 ve věci C-517/99, Merz & Krell proti OHIM. d dále podotýká, že v nyní posuzované věci již v minulosti jednou rozhodoval, když rozsudkem ze dne 23. 2. 2006, čj. 10 Ca 71/2005 - 55, zrušil předcházející rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladu proti rozhodnutí o zamítnutí předmětné přihlášky. Své rozhodnutí přitom postavil na závěru, že žalovaný závěr o naplnění důvodu absolutní zápisné nezpůsobilosti podle § 4 písm. c) a písm. d) nepodložil „dostatečným množstvím řádných důkazů, jež žalovanému umožnily učinit výše uvedený závěr“, přičemž „žalovaný svůj úsudek obsažený v napadeném rozhodnutí dosud řádně neodůvodnil“. Uzavřel přitom, že „odpověď na tuto stěžejní otázku musí vyznít zcela jednoznačně a musí dle soudu být podložena jednoznačnými důkazy prokazujícími, že navrhované označení „SPINNING“ na území ČR zdruhovělo, a to již v době, která je rozhodná pro posouzení dané věci. Jinými slovy musí být postaveno najisto, zda již v době před podáním přihlášky bylo užíváno navrhované označení spinning obecně, druhově (pro druh sportu)…“. Doplnil, že „za této situace bude úkolem správních orgánů ve správním řízení provést takové důkazy, kterými lze skutkový závěr učiněný v napadeném rozhodnutí přesvědčivě a jednoznačně prokázat“. Rovněž uvedl, že takovému závěru žalovaného „musí nejprve předcházet úvaha výše naznačená, popř. doplnění podkladů a teprve poté může následovat závěr uvedený v napadeném rozhodnutí“.

103. Soud v logice uspořádání žalobních bodů přistoupil nejprve k vypořádání těch žalobních námitek, jimiž žalobce v části IV. podané žaloby namítal, že žalovaný opomenul některé jím předložené důkazy. Žalobce poukazoval na to, že z rozhodnutí žalovaného není zřejmé, jak se Úřad vypořádal s některými konkrétními námitkami žalobce k dokladům podatelů připomínek, zda Úřad vzal v potaz a jak hodnotil doklady předložené žalobcem, které nejsou uvedené v číslovaném seznamu dokladů v prvostupňovém rozhodnutí, a jak Úřad hodnotil doklady předložené žalobcem uvedené v číslovaném seznamu dokladů, ke kterým se však dále v odůvodnění rozhodnutí nikde nevyjadřuje. Žalobce přitom konkrétně specifikoval podklady, ve vztahu k nimž toto pochybení žalovaného namítal. Poukazoval na to, že odpovídající námitky vznášel již v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí, přičemž brojil proti závěrům vysloveným předsedou Úřadu s tím, že postup žalovaného, který na jedné straně zamítl přihlášku s tím, že žalobce neprokázal rozlišovací způsobilost přihlašovaného označení, a na druhé straně se dopustil označených pochybení, je vnitřně rozporný a nezákonný. Žalobce přitom namítal, že žalovaný nejenže se nevyjadřuje ke každému jednotlivému dokumentu, ale opomíjí celé skupiny důkazů předložených žalobcem, aniž by uvedl, proč důkazy, resp. jejich skupiny, které nejsou v rozhodnutích uvedeny nebo nejsou komentovány, považuje za méně důležité.

104. Soud z obsahu správního spisu zjistil, že žalobce skutečně na str. 3 věcného odůvodnění rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 5. 1. 2015 (položka č. 250 správního spisu) v rámci skupiny námitek poukazujících na nepřezkoumatelnost Prvostupňového rozhodnutí namítal, že z prvostupňového rozhodnutí není zřejmé, jak se Úřad vypořádal s některými konkrétními námitkami žalobce k dokladům podatelů připomínek. Konkrétně přitom žalobce ve věcném odůvodnění rozkladu v tomto směru namítal, že se Úřad v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nevyjádřil k námitkám žalobce k marketingovému průzkumu FOCUS z ledna 2011 vzneseným ve vyjádření žalobce k připomínkám ze dne 10. 10. 2012, nebo k námitkám žalobce k monitoringu médií vyhotovenému společností Newton Information Technology z března 2007 vzneseným ve vyjádření žalobce ze dne 18. 7. 2007 k připomínkám k přihlášce.

105. Žalobce rovněž podle obsahu správního spisu ve shodné části věcného odůvodnění rozkladu namítal, že není zřejmé, zda Úřad vzal v potaz a jak hodnotil doklady předložené žalobcem, které nejsou uvedené v číslovaném seznamu dokladů na str. 14 – 26 prvostupňového rozhodnutí. Konkrétně žalobce poukazoval na doklady připojené k odpovědi žalobce z 26. 5. 2003 na výsledek věcného průzkumu (položka č. 14 správního spisu), doklady připojené k rozkladu podanému žalobcem dne 30. 4. 2004 (položka č. 16 správního spisu), doklady přiložené k doplnění rozkladu ze dne 25. 1. 2005 (položka č. 24 správního spisu), doklady přiložené ke správní žalobě žalobce ze dne 17. 3. 2005 proti původnímu rozhodnutí předsedy Úřadu a doklady přiložené k vyjádření žalobce z 18. 7. 2007 k připomínkám k přihlášce (položka č. 41 správního spisu), kde podle žalobce doklady ve spisu částečně chybí, např. pokud jde o webové stránky konkurentů žalobce na str. 5 podání.

106. Současně žalobce na shodném místě věcného odůvodnění rozkladu namítal, že z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí není zřejmé, a jak Úřad hodnotil doklady předložené žalobcem uvedené v číslovaném seznamu dokladů, ke kterým se však dále v odůvodnění rozhodnutí nikde nevyjadřuje. V tomto směru pak žalobce konkrétně poukazoval na marketingový fokus SPINNING z března 2005 společnosti Sun Drive Communications, který není v dalším textu odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vůbec zmíněn. Rovněž poukazoval na soubor výtisků z téměř 90 webových stránek konkurentů žalobce, kteří pro své výrobky a služby užívají obecných pojmů jako indoor cycling, předložených spolu s vyjádřením žalobce ze dne 17. 4. 2014 k výsledku věcného průzkumu.

107. Předseda Úřadu na uvedenou námitku žalobce na str. 20 ve třetím odstavci napadeného rozhodnutí odvětil, že „na str. 12 napadeného rozhodnutí je uvedeno, že vzhledem k velkému množství dodaných dokladů nebudou všechny jednotlivě uváděny a že se orgán prvého stupně řízení vyjádří jen k těm důležitějším“. Na str. 19 ve druhém odstavci napadeného rozhodnutí přitom předseda Úřadu rovněž uvedl, „že požadavek přihlašovatele, aby byl každý jednotlivý argument/důkaz v tomto řízení uveden, očíslován, popsán, zhodnocen z hlediska důvěryhodnosti a podrobně rozebrán z hlediska vypovídací hodnoty a důkazní síly oproti všem ostatním argumentům/důkazům, nemá oporu ani ve správním řádu ani v judikatuře“, a poukazoval na závěry vyslovené v závěry v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2478/2009 či rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05). Doplnil přitom, že realizace takovéhoto postupu by rovněž odporovala zásadě rychlosti a hospodárnosti správního řízení, nehledě na skutečnost, že pro závěry učiněné v tomto řízení není podle předsedy takový požadavek nezbytný.

108. Městský soud v Praze připomíná, že podle § 68 odst. 3 správního řádu platí, že v odůvodnění se uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

109. Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně k otázce nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí judikoval, že nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů. Z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. O nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se jedná rovněž i v případě, kdy správní orgán opomněl vypořádat některou z uplatněných námitek. Stejně tak se Nejvyšší správní soud opakovaně vyjádřil k problematice nepřezkoumatelnosti pro nedostatek skutkových důvodů. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost, jsou přitom takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny. Městský soud v Praze v tomto směru pro stručnost odkazuje na závěry vyjádřené mj. v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003 - 75, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 25. 5. 2006, čj. 2 Afs 154/2005 - 245, ze dne 17. 1. 2008, čj. 5 As 29/2007 - 64, či ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004 - 74).

110. Ze shora uvedeného judikatorního rámce tedy jednoznačně a nadevší pochybnost vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmé, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný a jak uvážil o pro věc zásadních skutečnostech a uplatněných námitkách účastníka řízení, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování těchto skutečností. Uvedené pak musí nalézt svůj odraz v odůvodnění dotčeného rozhodnutí. Podle rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu je tomu tak právě proto, že jen prostřednictvím odůvodnění lze dovodit, z jakého skutkového stavu správní orgán vyšel a jak o něm uvážil. Současně musí být z odůvodnění rozhodnutí patrné, jak se správní orgán vypořádal se vznesenými námitkami a k nim se vztahující zásadní argumentací. Ponechat stranou nelze ani okolnost, že odůvodnění rozhodnutí v podstatě předurčuje možný rozsah opravného prostředku vůči němu ze strany účastníků řízení. Pokud tedy rozhodnutí vůbec neobsahuje odůvodnění vypořádání některé z námitek nebo nereflektuje na námitky uplatněné účastníkem řízení a zásadní argumentaci, o kterou se opírají, musí mít podle Nejvyššího správního soudu nutně za následek jeho zrušení pro nepřezkoumatelnost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2015, čj. 7 As 55/2015 - 29).

111. Soud byl nucen žalobci přisvědčit, že z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí skutečně není nikterak seznatelné, jak se Úřad vypořádal s námitkami žalobce k marketingovému průzkumu FOCUS z ledna 2011 vznesenými žalobcem v jeho vyjádření k připomínkám ze dne 10. 10. 2012 (položka č. 176 správního spisu), s námitkami žalobce k monitoringu médií vyhotovenému společností Newton Information Technology z března 2007 vznesenými v jeho vyjádření ze dne 18. 7. 2007 k připomínkám k přihlášce (položka č. 41 správního spisu). Zatímco k prvnímu okruhu námitek se pak vyjádřil alespoň předseda Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve vztahu k druhému okruhu námitek vznesených relativně podobně na str. 2 – 5 uvedeného podání ze dne 18. 7. 2007 se žalovaný ani v prvostupňovém rozhodnutí, ani v napadeném rozhodnutí vůbec nevyjádřil, a to přesto, že uvedené námitky zásadním způsobem zpochybňovaly závěry stran druhovosti označení, jež měly podle předkladatele připomínek vyplývat z uvedeného monitoringu (srov. především námitky na str. 2 a 3 předmětného vyjádření žalobce, k němuž žalobce nadto doložil CD, na němž byl monitoring médií opatřený komentářem jednotlivých položek). Úřad v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí uvedl tento výstup z monitoringu médií (str. 13 prvostupňového rozhodnutí) v rámci výčtu dokladů s tím, že „slovo „spinning“ se objevuje v souvislosti se sportovní aktivitou“. Na str. 29 prvostupňového rozhodnutí pak Úřad výslovně závěry plynoucí z tohoto monitoringu reflektoval, aniž by se však na tomto či jiném místě v odůvodnění napadeného rozhodnutí se zásadními námitkami vznesenými žalobcem proti němu vypořádal. Z žádného vyjádření žalovaného přitom nelze podle soudu dovozovat, že snad žalovaný považoval uvedené námitky za irelevantní, nadto pak z jakého důvodu tomu tak případně bylo. Uvedený nedostatek je pak o to závažnější, že žalovaný výstupům z monitoringu médií, z nichž podle něj plynul závěr o druhém užívání slova „SPINNING“, zřetelně přikládal zásadní význam.

112. Současně soud ze správního spisu ověřil, že z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí skutečně nebylo zřejmé, zda a jak Úřad vzal v potaz a jak hodnotil doklady, které žalobce v rámci řízení předložil, ale Úřad je neuvedl v rámci přehledu dokladů předložených žalobcem v Prvostupňovém rozhodnutí. Soud podotýká, že se zřetelem k tomu, že Úřad doklady připojené k odpovědi žalobce z 26. 5. 2003 na výsledek věcného průzkumu (položka č. 14 správního spisu), doklady připojené k rozkladu podanému žalobcem dne 30. 4. 2004 (položka č. 16 správního spisu), doklady přiložené k doplnění rozkladu ze dne 25. 1. 2005 (položka č. 24 správního spisu), či doklady přiložené k vyjádření žalobce z 18. 7. 2007 k připomínkám k přihlášce (položka č. 41 správního spisu), neuvedl v rámci přehledu žalobcem předložených dokladů, ani se k nim výslovně nevyjádřil na jiném místě odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, nelze dovodit, zda Úřad tyto důkazní prostředky v řízení provedl, zda ke zjištění z ním plynoucích v rámci dokazování přihlédl, zda a popř. jak je hodnotil, popř. z jakých důvodů je případně považoval pro formulaci svých závěrů za irelevantní a proč provedení těchto důkazů odmítl.

113. Obdobně je pak třeba souhlasit s žalobcem, že z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí není seznatelné, zda a jak Úřad přihlédl k žalobcem spolu s vyjádřením ze dne 17. 4. 2014 předloženým dokladům (položka 216 správního spisu), a to „marketingovému fokusu SPINNING“ z března 2005 společnosti Sun Drive Communications, a souboru výtisků z webových stránek konkurentů žalobce, kteří pro své výrobky a služby užívají obecných pojmů jako indoor cycling. Přestože totiž Úřad uvedené podklady (na rozdíl od shora uvedených dokladů alespoň) zmínil v rámci rekapitulace dokladů předložených žalobcem v průběhu správního řízení, není z žádného jeho vyjádření či dílčího závěru v dalším textu odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vůbec zjistitelné, zda Úřad k těmto dokladům přihlédl a jaké z nich učinil závěry, popř. z jakých konkrétních důvodů je považoval za irelevantní.

114. Přestože žalobce na uvedené nedostatky prvostupňového rozhodnutí ve věcném odůvodnění rozkladu ze dne 5. 1. 2015 poukazoval, předseda Úřadu tuto námitku vypořádal fakticky toliko poukazem na závěr Úřadu uvedený na str. 12 prvostupňového rozhodnutí, podle něhož „vzhledem k velkému množství dodaných dokladů nebudou všechny jednotlivě uváděny a že se orgán prvého stupně řízení vyjádří jen k těm důležitějším“, přičemž považoval jím dovozený požadavek žalobce za nepodložený a rozporný se zásadou rychlosti a hospodárnosti správního řízení a nikoli nezbytný z pohledu formulace závěrů v tomto řízení.

115. Správní orgány v řízení postupují podle ustanovení § 3 správního řádu tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán je povinen vždy odpovědně zvážit, které důkazy je v řízení potřeba provést, a zda není potřeba důkazní stav doplnit, je také povinen posuzovat důvodnost návrhů účastníků řízení na doplnění dokazování. Není na libovůli správního orgánu, jakým způsobem s návrhy účastníků na provedení důkazů naloží, neboť sice není důkazními návrhy účastníka řízení vázán, pokud však některé důkazy neprovede, musí uvést důvod tohoto postupu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2009, čj. 5 As 29/2009 - 48). Jakkoli soud vnímá obtížnou úlohu žalovaného v řízení, v němž je správní spis tvořen „osmi krabicemi“ spisového materiálu, nemůže ustoupit ze zásady, že se správní orgán musí v odůvodnění svého rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vypořádat se všemi předloženými důkazními prostředky. Přestože je jistě možné způsob vyjádření zvolit s ohledem na rozsah spisového materiálu tomu odpovídající postup a je např. jistě přijatelné vyjádřit se k určitým skupinám typově shodných podkladů souhrnně (budou-li přesvědčivě vysvětleny důvody pro takový postup a popsány úvahy svědčící pro zahrnutí konkrétních dokladů pod jejich určitou skupinu), nelze akceptovat, že se správní orgán nebude v odůvodnění rozhodnutí v rámci popisu úvah zachycujících hodnocení důkazů (tj. v části, jejíž význam byl opakovaně zdůrazněn shora rekapitulovanou rozhodovací praxí správních soudů a Ústavního soudu) blíže nespecifikovaným rozsahem podkladů zabývat s tím, že jde o podklady „méně důležité“, jak výslovně uzavřel Úřad v prvostupňovém rozhodnutí.

116. Soud zdůrazňuje, že z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí skutečně nejsou, ani při detailním zkoumání všech jeho částí, seznatelné důvody, pro které snad žalovaný považoval výše specifikované žalobcem předložené podklady za „méně důležité“, než ty, které v rámci rekapitulace podkladů zmínil a k nimž se v rámci odůvodnění svých závěrů konkrétně vyjádřil. Pokud Úřad takové konkrétní důvody pro závěr o „menší důležitosti“ žalobcem předložených podkladů seznal, bylo jeho povinností o nich žalobce zpravit v odůvodnění Prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný se však toliko nepřípustně omezil na uvedenou paušální poznámku, v důsledku které lze legitimně pochybovat o tom, zda Úřad uvedené důkazní prostředky v řízení provedl, zda ke zjištěním z nich plynoucím v rámci dokazování přihlédl, zda a popř. jak je hodnotil, popř. z jakých důvodů je případně považoval pro formulaci svých závěrů za irelevantní a proč provedení těchto důkazů odmítl.

117. Shora uvedené nedostatky pak soud považoval za zásadní především s ohledem na to, že žalovaný své meritorní závěry vedoucí k zamítnutí přihlášky opakovaně opřel o závěr o tom, že žalobce jím tvrzené okolnosti neprokázal (srov. závěry rekapitulované výše v bodech 33, 42 či 55 tohoto rozsudku).

118. Soud pak rovněž nemohl odhlédnout od toho, že žalovaný vedl řízení o přihlášce po zrušení původního rozhodnutí předsedy Úřadu soudem téměř 10 let, tedy po dobu, která zcela zásadně překračuje nejen pořádkovou lhůtu pro vydání rozhodnutí, ale i obvyklou délku řízení před žalovaným. Žalovaný měl tedy podle přesvědčení soudu dostatečný časový prostor pro to, aby se ke všem žalobcem shora označeným podkladům vyjádřil a popsal, z jakých důvodů je případně považoval pro své meritorní závěry za nevýznamné. Za této situace nelze akceptovat, že by bylo lze se se všemi v odůvodněních rozhodnutí žalovaného nezmíněnými podklady vypořádat paušální poznámkou o jejich „menší důležitosti“. Z tohoto důvodu pak nemůže rozumně obstát ani poukaz na potřebu postupu v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

119. Neobstojí přitom poukaz žalovaného na jím označená rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, neboť jak správně namítal žalobce, uvedená rozhodnutí nikterak nerevidovala shora popsaná východiska, především pak princip, že z odůvodnění rozhodnutí orgánu veřejné moci musí být seznatelné, zda správní orgán navrhované důkazní prostředky provedl a jaká z nich případně učinil skutková zjištění, popř. musí být sděleny důvody, pro které určité důkazní prostředky provedeny nebyly, přičemž uvedenému požadavku nelze dostát paušálním a nijak nerozvedeným poukazem na „menší důležitost“ blíže nespecifikovaného rozsahu důkazních prostředků.

120. Z právě popsaných důvodů tak soudu nezbylo než uzavřít, že je napadené rozhodnutí ve světle shora popsaných judikatorních závěrů nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

121. Pro úplnost pak soud dodává, že vadným naopak neshledal postup žalovaného, který sám iniciativně nevyžádal a neučinil součástí správního spisu podklady, které založil žalobce do soudního spisu v řízení o žalobě proti předchozímu rozhodnutí předsedy Úřadu. Se zřetelem k tomu, že tyto podklady nicméně později byly do správního spisu žalobcem založeny, není tento dílčí závěr pro posouzení věci rozhodný.

122. Se shora vypořádanými námitkami pak souvisely námitky, kterými žalobce v části XXVI. podané žaloby namítal, že se v průběhu správního řízení domáhal pro případ, že předložené dokumenty nebudou shledány dostatečnými, nařízení ústního jednání, na kterém by zejména bylo možné více rozkrýt dobu před podáním Přihlášky ochranné známky, ale také další aktivity žalobce v průběhu řízení, k čemuž Úřad uvedl, že nařízení ústního jednání považuje za nadbytečné, přestože se měl dle žalobce v souladu s rozhodnutím soudu dobou před podáním přihlášky ochranné známky zabývat a sám v průběhu řízení uváděl, že ve vztahu k tomuto období nemá dostatek podkladů k rozhodnutí. Žalobce přitom v rámci tohoto okruhu žalobních bodů namítal, že proto navrhoval výslech T. K., který byl u počátku rozvoje programu SPINNING® v ČR, prvních SPINNING® instruktorů, výslech B. D. (původního přihlašovatele OZ SPINNING č. 258726), JUDr. L. Š. (bývalé právní zástupkyně žalobce) a Ing. O. T. (jednatele společnost TRAX BRNO s.r.o., která původně dodávala kola SCHWINN).

123. Předseda Úřadu k odpovídajícím námitkám vzneseným žalobcem ve věcném odůvodnění jeho rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí na str. 48 napadeného rozhodnutí aproboval závěry vyslovené Úřadem a uvedl, že „jelikož předmětem tohoto řízení je zhodnocení toho, jak vnímá slovo „spinning“ česká veřejnost, odvolací orgán není tohoto názoru, že by svědci profesionálně spojení s přihlašovatelem, hovořící o době před podáním přihlášky, byli s to vyvrátit názor o druhovosti označení „spinning“ široce sdílený českou veřejností“ (pozn. zvýrazněno soudem).

124. Soud v tomto směru připomíná, že z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu v tomto směru jednoznačně plyne, že návrh na provedení důkazu je možné neakceptovat pouze za situace, kdy tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále tehdy, pokud důkaz není způsobilý vyvrátit nebo potvrdit tvrzenou skutečnost, tzn. nedisponuje vypovídací potencí, či pro jeho nadbytečnost, byla-li již skutečnost, která má být dokazována, v dosavadním řízení bez důvodných pochybností postavena najisto (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, N 254/55 SbNU 455, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, čj. 5 Afs 147/2004 - 89, č. 618/2005 Sb. NSS).

125. Nejvyšší správní soud přitom rovněž ustáleně judikuje (srov. především rozsudek ze dne 20. 1. 2006, čj. 4 As 2/2005 - 62, č. 847/2006 Sb. NSS), že výpověď navrhovaného svědka nelze dopředu hodnotit jako bezcennou, neboť by tím mohlo dojít k porušení práva na spravedlivý proces.

126. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí sice v obecné rovině poukázal na nadbytečnost provedení navrhovaných důkazních prostředků, odůvodnil ji však toliko tím, že s ohledem na předmět řízení by výpověď svědků profesionálně spojených s žalobcem týkající se období před podáním přihlášky, nebyla s to vyvrátit závěr o druhovosti označení (k rozhodnému okamžiku posuzování důvodů absolutní zápisné nezpůsobilosti v dané věci srov. dále).

127. S ohledem na výše rekapitulované judikatorní závěry soud nemohl aprobovat závěr o odmítnutí provedení navrhovaného důkazu v podobě svědecké výpovědi toliko s ohledem na apriorní závěr o nevěrohodnosti osob svědků plynoucí z „jejich profesionálního spojení se žalobcem“. Odmítnutí výslechů takových svědků pouze s uvedeným odůvodněním nemůže podle přesvědčení soudu obstát, neboť tak nepřípustně dochází k apodiktickému hodnocení důkazních prostředků, aniž by byly jako důkazy provedeny.

128. I v tomto ohledu je pak třeba uzavřít o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů spočívajícím v nedostatečném zdůvodnění neprovedení žalobcem navrhovaných důkazních prostředků.

129. Městský soud v Praze se dále zabýval námitkami, jimiž žalobce v části VI. žaloby žalobce namítal, že žalovaný porušil zásadu nestrannosti, když z vlastní iniciativy vyhledával na podporu svého závěru důkazy o rozšíření zneužívání žalobcovy ochranné známky SPINNING, přičemž výstupy z vlastních šetření provedených Úřadem, jako například doklady prokazující obsah webových stránek www.fitham.cz, www.insportline.cz nebo www.fitness.cz, na které Úřad odkazuje na str. 60 Prvostupňového rozhodnutí, nezaložil do správního spisu. Předseda Úřadu přitom podle žalobce toto pochybení uznal.

130. Soud ze správního spisu ověřil, že Úřad skutečně na str. 60 - 61 prvostupňového rozhodnutí založil své závěry mj. na jím zjištěném obsahu internetových stránek www.fitham.cz, www.insportline.cz, www.fitness.cz, www.bazos.cz, či www.nejlevnejsiobchod.cz, popisoval jejich „současný“ obsah a opřel o něj svůj závěr o „užívání dlouhodobě vžitých obecných pojmů – „spinning“ včetně jeho modifikovaných /počeštěných/ podob a slovních spojení“, tedy skutkový závěr rozhodný pro formulaci skutkových zjištění a navazujících meritorních právních závěrů.

131. Soud přitom ověřil, že ve správním spisu nejsou písemnosti dokládající Úřadem zjištěný obsah internetových stránek založeny.

132. Přestože žalobce na uvedený nedostatek ve svém věcném odůvodnění rozkladu upozorňoval, předseda Úřadu na str. 44 Napadeného rozhodnutí přisvědčil žalobci, že výstupy z takového šetření mají být součástí spisu, avšak uzavřel, že žalobci v důsledku uvedeného pochybení nevznikla újma.

133. Městský soud v Praze podotýká, že správní soudy se v minulosti opakovaně vyslovily k otázce přípustnosti dokazování prostřednictvím podkladů z veřejně dostupných zdrojů ve správním řízení. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu se přitom podává, že provedení důkazního prostředku z veřejně dostupného zdroje, konkrétně podkladu zveřejněného v prostředí veřejné datové sítě internet, je jedním z přípustných způsobů získávání skutkových zjištění.

134. Potud tedy nelze žalovanému vytýkat, že s ohledem na princip materiální pravdy a s cílem zjistit úplně skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, vyšel při formulaci svých skutkových závěrů mj. i z veřejně dostupných podkladů, tedy i podkladů dostupných prostřednictvím sítě internet.

135. Se zřetelem k závěrům plynoucím z konstantní rozhodovací praxe správních soudů je však třeba zdůraznit, že zjišťuje-li správní orgán obsah určité internetové stránky za účelem zjištění skutkových otázek, může se tak stát toliko v rámci dokazování (srov. závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 15. 4. 2009, čj. 1 As 30/2009 - 70). Se zřetelem k tomu, že obsah internetové stránky se může v čase změnit, jsou správní orgány povinny zachytit obsah internetové stránky, na němž své závěry založily, ve správním spisu, typicky formou vytištění jejího obsahu k určitému dni a založení této písemnosti jako podkladu pro rozhodnutí do správního spisu.

136. V daném případě tak však Úřad neučinil, čímž žalobci znemožnil, aby se žalobce k uvedeným podkladům pro rozhodnutí vyjádřil a vznesl námitky, jimiž by předestřel svůj vlastní pohled na skutková zjištění z nich plynoucí.

137. Podle soudu přitom nelze s ohledem na okolnosti posuzované věci uzavřít, že by dané procesní pochybení nemělo vliv na zákonnost meritorního rozhodnutí. Žalobce totiž obdobně jako na str. 6 žaloby již v rámci věcného odůvodnění rozkladu (str. 12) namítal relevantní části obsahu uvedených internetových stránek, z něhož mají naopak plynout skutková zjištění ve prospěch žalobcem zastávaného závěru, přičemž doplnil, že k výzvě žalobce byly osobami nabízejícími výrobky na uvedených stránkách provedeny úpravy webové prezentace.

138. Za této situace je soud nucen žalobci přisvědčit, že v tomto ohledu bylo řízení zatíženo vadou, která mohla mít vliv na zákonnost meritorního rozhodnutí.

139. Městský soud v Praze dále s ohledem na závěry ustálené rozhodovací praxe správních soudů zkoumal, zda při konstatování nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí může přistoupit k přezkoumání napadeného rozhodnutí i optikou dalších žalobcem vznesených námitek.

140. Jakkoli je nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí nutnou a dostatečnou podmínkou jeho zrušení krajským soudem, nezbavuje to krajský soud vedle konstatování takovéto nepřezkoumatelnosti též povinnosti vypořádat se s (dalšími) žalobními námitkami či případně zabývat se jinými důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, či jeho nicotností, a to v té míře, v jaké to obsah napadeného správního rozhodnutí umožňuje.

141. Soud především považoval za potřebné (a to mj. i s ohledem na dobu trvání správního řízení) vypořádat se s žalobní námitkou, kterou žalobce v části XXIII. žaloby v rámci námitek poukazujících na nerespektování právního názoru plynoucího z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2006, čj. 10 Ca 71/2005 - 55, namítal, že relevantním datem, ke kterému se zkoumá existence důvodů pro odmítnutí ochrany, uvedených v ust. § 4 zákona, je i s ohledem na závěry plynoucí z judikatury SDEU datum podání přihlášky ochranné známky. Žalovaný přitom podle žalobce nesprávně směšuje ustanovení § 4 a ustanovení § 5 zákona č. 441/2003 Sb. Žalobce poukazoval na to, že ustavení § 5 zákona se týká zvláštního případu, a sice získání rozlišovací způsobilosti označení v důsledku užívání přihlašovatelem, přičemž ve prospěch přihlašovatele stanoví, že označení, na které se vztahuje některý z důvodů uvedených v § 4 písm. b) až písm. d), se zapíše, pokud přihlašovatel prokáže, že takové označení získalo před zápisem ochranné známky do rejstříku užíváním rozlišovací způsobilost. Trval na tom, že rozlišovací způsobilost tedy musí Úřad zkoumat zaprvé k datu podání přihlášky. Pokud nejsou důvody pro odmítnutí ochrany přihlášky k tomuto datu naplněny, označení musí zapsat. Pouze pokud důvody pro odmítnutí ochrany přihlášky uvedené v ust. § 4 písm. b) až d), resp. některý z nich k datu podání přihlášky naplněny jsou, pak Úřad podle žalobce zkoumá, zda označení nabylo rozlišovací způsobilost do data zápisu v důsledku doloženého užívání označení přihlašovatelem.

142. Městský soud v Praze připomíná, že SDEU v minulosti skutečně opakovaně dovodil, že okamžikem rozhodným pro posouzení obvyklosti je den podání přihlášky, přičemž lze vzít na zřetel i skutečnosti nastalé po tomto dni, které umožňují učinit závěr o situaci k rozhodnému okamžiku. V tomto ohledu soud pro stručnost odkazuje na závěry vyslovené v rozhodnutích SDEU ze dne 27. 1. 2004 ve věci C-259/02, La Mer Technology, či ze dne 5. 10. 2004 ve věci C- 192/03 P, ALCON proti OHIM.

143. Uvedené závěry k rozhodnému okamžiku posuzování zápisné způsobilosti optikou § 4 písm. d) zákona č. 441/2003 Sb. (resp. odpovídajících ustanovení předpisů práva EU) byly (s výhradou dále uvedeného) potvrzeny i v rozhodnutí Tribunálu ze dne 3. 6. 2009 ve věci T-189/07, Frosch Touristik v. OHIM — DSR touristik (FLUGBÖRSE), kde Tribunál dále rozvedl, že „navíc je tento výklad čl. 51 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 jediným výkladem, který umožní zabránit tomu, aby se pravděpodobnost ztráty způsobilosti ochranné známky k zápisu zvýšila v závislosti na délce trvání řízení o zápisu. Výklad navrhovaný OHIM v projednávaném případě by znamenal naopak to, že by zápis ochranné známky závisel zčásti na nejisté události, a sice délce trvání řízení o zápisu. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že tato úvaha, vycházející z délky trvání řízení o zápisu, je jedním z důvodů, pro které byl čl. 7 odst. 3 nařízení č. 40/94 (nyní čl. 7 odst. 3 nařízení č. 207/2009) vykládán tak, že ukládá získání rozlišovací způsobilosti užíváním před podáním přihlášky ochranné známky“. Právě uvedené závěry pak byly v označené věci v rámci řízení o opravném prostředku potvrzeny i rozhodnutím SDEU ze dne 14. 8. 2009 ve věci C-332/09, Frosch Touristik v. OHIM — DSR touristik (FLUGBÖRSE).

144. Obdobně lze podle soudu poukázat na závěry vyslovené SDEU v rozhodnutí ze dne 19. 6. 2014 ve spojených věcech C-217/13 a C-218/13, Oberbank AG, Banco Santander SA and Santander Consumer Bank AG/Deutscher Sparkassen- und Giroverband eV, podle nichž z čl. 3 odst. 3 věty první „jasně vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí sdružení DSGV, se v rámci řízení o prohlášení neplatnosti ochranné známky, ve kterém je dovoláván jeden nebo několik důvodů neplatnosti uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. b), c) nebo d) směrnice 2008/95 a ve kterém je zjištěno, že se alespoň jeden z těchto důvodů uplatní, může sporná ochranná známka vyhnout uplatnění dovolávaného důvodu či důvodů pouze v případě, že získala rozlišovací způsobilost v důsledku užívání před podáním přihlášky k zápisu. Tento doslovný výklad je podpořen systematikou ustanovení, v němž je tato první věta začleněna. Druhá věta čl. 3 odst. 3 směrnice 2008/95 totiž výslovně stanoví možnost členských států rozšířit použití možnosti stanovené v první větě tohoto čl. 3 odst. 3 v případě, že rozlišovací způsobilost byla získána užíváním po dni podání přihlášky ochranné známky nebo po dni jejího zápisu. Kdyby se ovšem měla první věta uvedeného čl. 3 odst. 3 vykládat tak, že se rovněž vztahuje na rozlišovací způsobilost získanou užíváním sporné ochranné známky po dni podání přihlášky k zápisu, jak navrhuje společnost Oberbank a sdružení DSGV, byla by možnost nabízená členským státům uvedenou druhou větou fiktivní a toto ustanovení by bylo zbaveno veškerého užitečného účinku. Je nicméně důležité připomenout, že výklad v bodě 57 tohoto rozsudku nevylučuje možnost, aby příslušný orgán zohlednil skutečnosti, které ač následovaly po datu podání přihlášky k zápisu, umožňují učinit závěry o dané situaci k tomuto datu (v tomto smyslu viz rozsudek L & D v. OHIM, C-488/06 P, EU:C:2008:420, bod 71 a citovaná judikatura)“.

145. V tomto směru nicméně soud doplňuje, že zákonodárce využil možnosti aprobované čl. 3 odst. 3 směrnice 2008/95/ES, podle něhož „přihláška ochranné známky není zamítnuta nebo v případě, že je ochranná známka zapsána, není prohlášena za neplatnou podle odst. 1 písm. b), c) nebo d), pokud před podáním přihlášky získala v důsledku užívání rozlišovací způsobilost. Nadto mohou členské státy stanovit, že se toto ustanovení použije také v případě, že rozlišovací způsobilost byla získána po dni podání přihlášky ochranné známky nebo po dni jejího zápisu“. V souladu se shora uvedeným § 5 zákona č. 441/2003 Sb. tak lze ve vztahu k ochranným známkám přihlašovaným v České republice uvedený důvod absolutní zápisné nezpůsobilosti zhojit v případě prokázání rozlišovací způsobilosti po podání přihlášky až do data zápisu.

146. Ve vztahu k naposledy uvedenému závěru soud poukazuje na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2012, čj. 1 As 40/2012 - 24, podle nichž „směrnice 89/104/EHS tedy umožňuje členským státům, aby přijaly takovou právní úpravu, dle níž lze zapsat přihlašované označení, jestliže nabylo užíváním rozlišovací způsobilost po dni podání přihlášky ochranné známky. Dle § 5 zákona o ochranných známkách je podmínkou pro zápis označení, které samo o sobě není distinktivní, aby získalo užíváním v obchodním styku rozlišovací způsobilost před zápisem ochranné známky do rejstříku. Z toho jednoznačně plyne, že nabytí rozlišovací způsobilosti se nezkoumá ke dni podání přihlášky ochranné známky, nýbrž ke dni rozhodování o přihlášce. Z § 45 zákona o ochranných známkách plyne, že pro řízení o ochranných známkách platí správní řád, s výjimkou některých ustanovení, které nejsou pro posouzení této věci relevantní. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 4. 2011, čj. 1 As 24/2011 – 79, uvedl, že správní orgán I. stupně vychází ze skutkového stavu ke dni vydání rozhodnutí, což implicite vyplývá právě ze správního řádu. Není vyloučeno, aby zvláštní právní předpis stanovil, že rozhodující je skutkový stav ke dni podání žádosti. Zákon o ochranných známkách ovšem takto nestanoví, byť čl. 3 odst. 3 věta první směrnice 89/104/EHS takovou národní právní úpravu připouští. Tento zákon naopak v souladu s čl. 3 odst. 3 větou druhou směrnice 89/104/EHS váže zjišťování, zda přihlašované označení nabylo rozlišovací způsobilost užíváním v obchodním styku, k okamžiku zápisu ochranné známky do rejstříku, tedy k okamžiku rozhodování o přihlášce ochranné známky. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že zápis ochranné známky do rejstříku spojený s vydáním osvědčení o zápisu ochranné známky, tedy pozitivní rozhodnutí o přihlášce, má konstitutivní účinky. Proto je namístě, aby rozhodnutí vycházelo ze skutkového stavu ke dni jeho vydání. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že podmínky § 5 zákona o ochranných známkách je třeba zkoumat ke dni vydání rozhodnutí žalovaného, nikoliv ke dni podání přihlášky ochranné známky. Je proto přípustné prokazovat nabytí rozlišovací způsobilosti přihlašovaného označení užíváním v obchodním styku důkazními prostředky, které vznikly až po podání přihlášky ochranné známky“.

147. S ohledem na závěry vyslovené ve shora odkazovaných rozhodnutích Tribunálu a SDEU ve věci Frosch Touristik v. OHIM — DSR touristik (FLUGBÖRSE) soud konstatuje, že uvedené dobrodiní předvídané v návaznosti na čl. 3 odst. 3 směrnice 2008/95/ES v § 5 zákona č. 441/2003 Sb. ovšem nelze podle přesvědčení soudu vykládat v neprospěch přihlašovatele tak, že lze přihlášku ochranné známky z důvodu stanoveného v § 4 písm. d) zákona č. 441/2003 Sb. zamítnout s tím, že přestože rozlišovací způsobilost byla k rozhodnému okamžiku (k datu podání přihlášky) dána, k datu rozhodování o zamítnutí přihlášky (resp. rozhodování o rozkladu) již došlo v důsledku okolností nastalých po datu přihlášky k tomu, že se označení či údaj tvořící přihlašovanou ochrannou známku stal obvyklým.

148. Jinak řečeno, Úřad je podle přesvědčení soudu s odkazem na shora uvedené právní závěry povinen posoudit primárně zápisnou způsobilost přihlašovaného označení optikou daného důvodu absolutní zápisné nezpůsobilosti k okamžiku podání přihlášky. Pokud zjistí, že k tomuto rozhodnému okamžiku je dán důvod absolutní zápisné nezpůsobilosti dle § 4 písm. c) a d) zákona č. 441/2003 Sb., musí přihlašovateli umožnit prokázat, že po datu podání přihlášky přihlašované označení nabylo rozlišovací způsobilost užíváním v obchodním styku. Pro toto posouzení je pak rozhodným okamžikem okamžik rozhodování o přihlášce ochranné známky.

149. Uvedené principy však není podle přesvědčení soudu možno aplikovat obráceně a k újmě přihlašovatele dovozovat, že přestože rozlišovací způsobilost byla k datu podání přihlášky dána, bude přihláška zamítnuta proto, že k datu rozhodování o zamítnutí přihlášky (resp. rozhodování o rozkladu) došlo v důsledku okolností nastalých po datu přihlášky ke zevšeobecnění přihlašovaného označení [srov. především body 47, 50, a 53 rozhodnutí SDEU ze dne 14. 8. 2009 ve věci C-332/09, Frosch Touristik v. OHIM — DSR touristik (FLUGBÖRSE)]. Soud je přesvědčen, že tento závěr je třeba s ohledem na principy interpretace práva (restriktivní přístup k výkladu výjimky – zde dobrodiní spočívající v umožnění prokázat nabytí rozlišovací způsobilosti užíváním) přijmout bez ohledu na to, že uvedená soudní rozhodnutí SDEU a Tribunálu byla vyslovena na půdorysu právní úpravy, která benefit aprobovaný v § 5 zákona neobsahuje.

150. V tomto směru je tedy nutno korigovat závěr vyslovený žalovaným na str. 22 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný k odpovídající námitce vznesené žalobcem v řízení o rozkladu proti Prvostupňovému rozhodnutí konstatoval, že se Úřad však i přes pravidlo plynoucí z § 5 zákona č. 441/2003 Sb. zkoumání doby před podáním přihlášky věnoval, když na str. 29 Prvostupňového rozhodnutí uvedl, že výraz „spinning“ se započal šířit na území ČR přinejmenším od roku 2000, odmítl tvrzení žalobce, že většina odkazů na toto označení v uvedené době svědčí jemu, jako nepřesvědčivé, a uvedl, že i kdyby tomu tak zpočátku skutečně bylo, není to s ohledem na další masivní šíření uvedeného označení podstatné. Předseda Úřadu přitom výslovně uvedl, že na tomto závěru Úřadu nevidí nic nelogického, přičemž sám žalobce v rozkladu připouštěl, že se rozlišovací způsobilost může v čase měnit.

151. Soud je, však s ohledem na výše uvedené závěry nucen konstatoval, že Úřad je v tomto typu řízení primárně povinen posoudit zápisnou způsobilost přihlašovaného označení optikou daného důvodu absolutní zápisné nezpůsobilosti k okamžiku podání přihlášky. V případě, že zjistí, že k tomuto rozhodnému okamžiku je dán důvod absolutní zápisné nezpůsobilosti dle § 4 písm. c) a d) zákona č. 441/2003 Sb., což je povinen odůvodnit přezkoumatelným způsobem odpovídajícím standardům plynoucím ze shora rekapitulované rozhodovací praxe soudů, musí Úřad přihlašovateli umožnit prokázat, že po datu podání přihlášky přihlašované označení nabylo rozlišovací způsobilost užíváním v obchodním styku. Teprve pro toto navazující posouzení, k němuž však v závislosti na primárním posouzení nemusí nutně dojít, je pak rozhodným okamžikem okamžik rozhodování o přihlášce ochranné známky.

152. Soud však upozorňuje, že beneficium plynoucí z § 5 zákona č. 441/2003 Sb. v návaznosti na čl. 3 odst. 3 směrnice však není možno aplikovat obráceně a dovozovat, že jsou snad skutkové závěry týkající se rozlišovací způsobilosti označení k rozhodnému okamžiku, tj. k datu podání přihlášky irelevantní „s ohledem na další masivní šíření uvedeného označení“, jak uzavřel Úřad v Prvostupňovém rozhodnutí a jak potvrdil předseda Úřadu citovaným závěrem na str. 22 Napadeného rozhodnutí. Potud je třeba korigovat závěr předsedy Úřadu, podle něhož „logicky by se tedy měla dokladům a aktivitám přihlašovatele v období těsně před zápisem přiznat větší váha než dokladům staršího data“.

153. V dalším řízení tedy bude na žalovaném, aby své skutkové a navazující právní závěry formuloval v souladu s uvedenými východisky, zaměřil své posouzení v první řadě na období spadající před okamžik podání předmětné přihlášky a zjistil a přezkoumatelným způsobem s odkazem na skutková zjištění plynoucí z důkazů a dalších podkladů vztahujících se k danému období odůvodnil, zda k tomuto okamžiku byl, nebo nebyl dán důvod absolutní zápisné nezpůsobilosti pro zápis přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek. Teprve pokud zjistí existenci takového důvodu, bude se v souladu s § 5 zákona č. 441/2003 Sb. zabývat možným získáním rozlišovací způsobilosti v důsledku užívání.

154. Soud se pak konečně věnoval relativně samostatným a proto oddělitelným žalobním námitkám, jimiž žalobce v části XXIV. podané žaloby brojil proti tomu, že žalovaný umožnil nahlédnutí do správního spisu vedeného v předmětné věci osobám, jimž toto právo nesvědčilo, přičemž jim žalovaný umožnil v průběhu řízení o přihlášce rovněž reagovat na podání žalobce a navrhovat důkazy.

155. Městský soud v Praze nepovažoval uvedený okruh žalobních námitek za důvodný.

156. Především nemohl soud žalobci přisvědčit v tom, že by žalovaný postupoval v rozporu s § 38 odst. 2 správního řádu, když umožnil subjektům Aerospinning Master Franchising s.r.o. a spinning4health.cz o.s. nahlédnutí do předmětného správního spisu za situace, kdy se žalobce vůči těmto subjektům domáhal nároků plynoucích z údajného porušování práv k jiným ochranným známkám žalobce.

157. Soud podotýká, že žalovaný správně zohlednil, že správní řad přiznává právo na nahlížení do správního spisu i osobám, které nejsou účastníky předmětného správního řízení, a to při splnění zákonem stanovených podmínek.

158. Správní řád v ustanovení § 38 rozlišuje možnost nahlížet do správního spisu ze strany účastníků správního řízení a ze strany jiných osob. Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci (§ 38 odst. 1 správního řádu). Jiným osobám pak správní orgán podle § 38 odst. 2 správního řádu umožní nahlédnout do spisu, „prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem.“ 159. Mezi žalobcem a žalovaným nebylo sporné, že shora označené subjekty nebyly účastníky předmětného správního řízení. Nebylo mezi nimi sporné ani to, od jakých probíhajících řízení shora označené subjekty existenci práva na nahlížení do spisu odvozovaly. Bylo však mezi nimi sporu o tom, zda jsou tyto probíhající spory právním důvodem zakládajícím existenci nároku dle § 38 odst. 2 správního řádu.

160. Nejvyšší správní soud se podmínkami, které musí splnit osoba, jež není účastníkem správního řízení, pro umožnění nahlédnout do spisu, opakovaně zabýval. V rozsudku ze dne 23. 1. 2014, čj. 1 Afs 87/2013 - 73, řešil otázku právního zájmu na nahlédnutí do spisu v případě zvažování podání žaloby na náhradu škody z důvodu obrany vlastních práv v souvislosti s protisoutěžním jednáním společnosti České dráhy, a. s., deklarovaným rozhodnutím v předmětném správním řízení. Nejvyšší správní soud v této věci konstatoval, že „není sporu o tom, že nahlédnutí do správního spisu za účelem získání podkladů pro uplatnění nároků z náhrady škody může založit právní zájem žadatele.“ (bod 28). Nejvyšší správní pak uzavřel, že teze o nemožnosti nahlížení do spisu u nároků, kdy žádná žaloba podána zatím nebyla, je naprosto neudržitelná, neboť nelze nutit podnikatele, aby nejprve „zkusmo“ podal žalobu o náhradu škody, a teprve následně ze správního spisu zjišťoval informace o výši újmy, respektive o tom, zda nějaká újma vůbec existuje. V tomto směru konstatoval, že „smyslem nahlížení do správního spisu přece může být též posouzení, zda určitou žalobu podat či nikoliv“ (bod 29).

161. V rozhodnutí ze dne 11. 8. 2015, čj. 6 As 43/2015 - 82, pak Nejvyšší správní soud dále rozvedl, že „nenašel rozumný důvod, proč by v případě žadatelů o nahlédnutí do správního spisu podle § 38 odst. 2 správního řádu mělo být rozlišováno podle jejich případné procesní pozice v soudním sporu. Jinými slovy, jestliže soudy aprobovaly zvažování podání žaloby jako dostatečný důvod pro nahlédnutí do spisu, je takovým důvodem i obrana v probíhajícím soudním řízení. Existuje-li relevantní spojitost (k její existenci v nyní projednávané věci viz níže) mezi předmětným správním řízením a zjištěními v něm učiněnými na straně jedné a probíhajícím soudním sporem na straně druhé, má žalovaný právní zájem na získání informací ze správního spisu za účelem vytvoření a přizpůsobení vlastní procesní strategie obrany v soudním řízení. V tomto ohledu postrádá rozlišování mezi žalobcem a žalovaným z hlediska prokázání právního zájmu ve smyslu § 38 odst. 2 správního řádu smysl, jelikož informace o jednání porušujícím pravidla ochrany hospodářské soutěže mohou být významná pro případné účastníky řízení v různých procesních pozicích“.

162. Z uvedených rozhodnutí plyne, že pro konstatování právního zájmu uvedených subjektů na nahlédnutí do spisu je třeba zodpovědět, zda byla dána relevantní spojitost mezi předmětným správním řízením a probíhajícími soudními spory, popř. řízením vedeným o návrhu na zrušení ochranné známky EU žalobce č. 171117 ve znění „SPINNING“. Soud přitom shodně jako žalovaný dospěl k závěru, že taková relevantní spojitost existovala.

163. Domáhal-li se totiž žalobce vůči uvedeným subjektům nároků plynoucích z tvrzeného porušení jiných ochranných známek, přičemž však šlo o jiné jeho ochranné známky, jejichž společným slovním prvkem je výraz „SPINNING“, popř. „SPIN“, nelze podle Městského soudu v Praze legitimně pochybovat o tom, že jde o spory, které úzce souvisí s otázkami řešenými v rámci předmětného správního řízení, přičemž oba dotčené subjekty mají podle soudu právo na získání informací z předmětného správního spisu za účelem vytvoření a přizpůsobení procesní strategie v předmětných řízeních. Obdobné závěry platí i ve vztahu k řízení o návrhu na zrušení ochranné známky EU žalobce č. 171117 ve znění „SPINNING“ podaném jedním z těchto subjektů.

164. Přestože Úřad pochybil, pokud uvedeným subjektům umožnil nahlížení do spisu předtím, než v rámci řízení o rozkladu svůj právní zájem osvědčily, neměla uvedená vada právě v důsledku pozdějšího osvědčení právního zájmu v průběhu řízení o rozkladu podle přesvědčení soudu vliv na zákonnost meritorního rozhodnutí.

165. Žalovanému pak podle soudu s ohledem na shora vyslovené závěry za této situace nezatížil řízení procesní vadou, pokud uvedeným osobám vyhotovil či je nechal vyhotovit kopie listin založených ze správního spisu ve smyslu § 38 odst. 4 správního řádu, a jimi předložená vyjádření a podklady vyhodnocoval v rámci předmětného správního řízení. Jak správně podotknul žalovaný, osobám, které podaly připomínky, ostatně nic nebrání tyto své připomínky v průběhu řízení dále rozvádět a doplňovat, přičemž Úřad je povinen k nim při rozhodování o zápisu ochranné známky do rejstříku podle § 24 zákona č. 441/2003 Sb. přihlédnout.

166. Týkaly-li se tak uvedené podklady skutkových a právních otázek rozhodných v daném řízení, není možné žalovanému bez dalšího vytýkat to, že tyto podklady učinil součástí správního spisu, že k nim při rozhodování přihlédl a že se s nimi v rámci odůvodnění rozhodnutí vydaného ve správním řízení vypořádal. Nelze tak uzavřít, že by jejich zohlednění a vypořádání zatížilo rozhodnutí vadou, pro kterou by je bylo nutno v rámci soudního přezkumu zrušit. V tomto ohledu se tedy soud nemohl se žalobcem ztotožnit, že žalovaný neměl k takovým podáním a předloženým podkladům přihlížet.

167. Lze však doplnit, že pokud tímto způsobem žalovaný postupoval, sám tím poněkud zvýšil nároky na odůvodnění svého rozhodnutí, neboť bylo třeba, aby se v takovém případě důsledně vypořádal i s námitkami, které žalobce vůči obsahu takto zohledněných vyjádření a vůči takto předloženým podkladům pro rozhodnutí vznesl, a aby se rovněž vypořádal se všemi návrhy na provedení důkazních prostředků, které v tomto směru žalobce v průběhu řízení uplatnil. Jak přitom bylo vyloženo výše, žalovaný tomuto požadavku z výše popsaných důvodů prozatím nedostál.

168. Se zřetelem ke shora identifikovaným zásadním vadám soud za této situace nepřistoupil k vypořádání zbývajících žalobních bodů, neboť jimi žalobce brojil již proti samotným skutkovým a navazujícím právním závěrům, resp. proti procesu hodnocení v řízení provedených důkazů. Vypořádání těchto námitek by však bylo za tohoto stavu předčasné, neboť nelze vyloučit, že žalovaný své skutkové závěry v návaznosti na doplnění dokazování reviduje, popř. jinak odůvodní.

169. Na základě všech shora uvedených skutečností soud napadené rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. V dalším řízení zohlední žalovaný závěry vyslovené výše v bodech 92 – 159 odůvodnění tohoto rozsudku a odstraní vytýkané nedostatky. Především posoudí zápisnou způsobilost přihlašovaného označení optikou aplikovaných důvodů absolutní zápisné nezpůsobilosti k okamžiku podání přihlášky. V případě, že zjistí, že k tomuto rozhodnému okamžiku je dán důvod absolutní zápisné nezpůsobilosti dle § 4 písm. c) a d) zákona č. 441/2003 Sb., což je povinen odůvodnit přezkoumatelným způsobem odpovídajícím standardům plynoucím ze shora rekapitulované rozhodovací praxe soudů, posoudí, zda se podařilo žalobci prokázat, že po datu podání přihlášky přihlašované označení nabylo rozlišovací způsobilost užíváním v obchodním styku, a to až do okamžiku rozhodování o přihlášce. Přitom bude žalovaný povinen se přezkoumatelným způsobem vypořádat se všemi předloženými důkazními prostředky tak, aby bylo zřejmé, zda Úřad ten který důkazní prostředek v řízení provedl, zda ke zjištění z něho plynoucímu v rámci dokazování přihlédl, zda a popř. jak jej hodnotil, popř. z jakých konkrétních důvodů jej případně považoval pro formulaci svých závěrů za irelevantní a proč provedení takového důkazního prostředku odmítl. Přezkoumatelným způsobem se přitom vypořádá i s procesními návrhy žalobce na doplnění dokazování výslechem žalobcem označených svědků. Bude-li při svých skutkových závěrech vycházet z vlastní rešeršní činnosti a zohlední podklady, které sám obstará, včetně zjištění plynoucích z podkladů veřejně dostupných prostřednictvím veřejné datové sítě internet, zajistí, aby všechny tyto podklady byly součástí správního spisu tak, aby se k nim mohl žalobce před vydáním rozhodnutí vyjádřit.

170. Právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný v dalším řízení vázán (ust. § 78 odst. 5 s. ř. s.).

171. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. Tu představuje zaplacený soudní poplatek ve výši celkem 3 000 Kč, náklady za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí věci, sepis žaloby, sepis repliky) a režijní paušály po 300 Kč, celkem tedy 10 200 Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů a 21% DPH ve výši 2 142 Kč. Celková výše přiznaných nákladů tak činí 15 342 Kč.

Poučení