9 A 27/2016 - 101

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobkyně: P.F. art, spol. s r.o., IČO: 46905375 sídlem Gromešova 769/4, 621 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Vojtěchem Novotným sídlem Karlovo náměstí 671/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, 160 68 Praha 6 za účasti osoby zúčastněné na řízení: CZECH NEWS CENTER a. s., IČO: 02346826 sídlem Komunardů 1584/42, 170 00 Praha 7 zastoupená advokátkou JUDr. Helenou Chaloupkovou sídlem Na Kozačce 1289/7, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 28. 12. 2015, č. j. O-488659/D15057636/2015/ÚPV, sp. zn. O-488659, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 2. 2016 u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým předseda Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též jen „žalovaný“) zamítl žalobkyní podaný rozklad proti výroku I. rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též jen „Úřad“) ze dne 1. 6. 2015, č. j. O-488659/D078921/ 2013/ÚPV (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla na návrh společnosti Mladá fronta a.s. podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále též jen „ZOZ“) prohlášena za neplatnou kombinovaná ochranná známka žalobkyně č. 328228 (dále též jen „napadená ochranná známka“ nebo „ochranná známka MOJE ZEMĚ ČESKO“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

2. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 4. 1. 2016.

II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí)

3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul skutečnosti zjištěné ze spisového materiálu, na základě kterých dospěl Úřad k závěru, že jsou dány důvody pro prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. a) a b) ZOZ. Dne 7. 11. 2012 byla do rejstříku ochranných známek (dále též jen „rejstřík“) zapsána napadená ochranná známka. Návrhem, doručeným Úřadu dne 11. 12. 2013 a doplněným dne 1. 4. 2015, se navrhovatel společnost Mladá fronta, a.s. (dále též jen „navrhovatel“), domáhal prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b), g) a m) ZOZ a dále podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. a), b) a k) ZOZ.

4. V části návrhu odůvodněné § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ navrhovatel uvedl, že je vlastníkem pěti namítaných ochranných známek, které jsou prioritně starší, a to: - slovní ochranné známce č. 184800 ve znění „LIDÉ A ZEMĚ“ (dále též jen „první namítaná ochranná známka“) - slovní ochranné známce č. 286824 ve znění „LIDÉ A ZEMĚ“ (dále též jen „druhá namítaná ochranná známka“) - slovní ochranné známce č. 210332 ve znění „ZEMĚ A LIDÉ“ - slovní grafické ochranné známce č. 250480 ve znění „Země & Lidé“ a - slovní grafické ochranné známce č. 250481 ve znění „Lidé & Země“, (souhrnně dále též jen „namítané ochranné známky“), které podle něj získaly v důsledku kontinuálního, dlouhodobého a širokého užívání sekundární rozlišovací způsobilost a napadená ochranná známka s nimi vyvolává asociaci, protože se shodují v klíčovém slovním prvku „ZEMĚ“, což z nich činí podobná označení ze všech posuzovaných hledisek. Konfliktní ochranné známky byly zapsány pro totožné třídy výrobků a služeb, přičemž navrhovatel i žalobkyně jsou konkurenty na relevantním trhu časopisů s geograficko-kulturním a cestovatelským zaměřením. Cílí tedy na totožný okruh spotřebitelů. Navrhovatel rovněž proti napadené ochranné známce uplatnil důvod vymezený v § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ, přičemž Úřadu předložil podklady, které podle jeho mínění prokazují dobré jméno namítaných ochranných známek. Dále vyslovil domněnku, že žalobkyně dlouhodobě nepoctivě těží z dobrého jména i rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek a způsobuje jim újmu.

5. Dne 1. 6. 2015 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí o prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. a) a b) ZOZ (výrok I.), v jehož odůvodnění Úřad shledal návrh podle uvedených ustanovení opodstatněným. Napadené výrobky a služby shledal shodnými nebo podobnými s namítanými a současně po porovnání konfliktních ochranných známek dospěl k závěru, že se jedná o podobná označení, jejichž podobnost je založena na shodném slovním prvku „ZEMĚ“. Při posuzování pravděpodobnosti záměny mezi nimi Úřad přihlédl k vyšší získané rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek pro výrobky „tiskoviny“ a s nimi spojené služby („reklama, inzerce“). Jak navrhovatel, tak žalobkyně navíc působí ve stejném segmentu trhu a porovnávané ochranné známky představují tituly časopisů se stejným zaměřením. Výsledkem posouzení relevantních faktorů tak byl závěr o pravděpodobnosti asociace mezi napadenou ochrannou známkou a namítanými ochrannými známkami. K závěru o opodstatněnosti návrhu dospěl Úřad i v případě návrhu uplatněného podle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ, neboť navrhovatel předloženými podklady prokázal dobré jméno první a druhé namítané ochranné známky pro „tiskoviny (konkrétně časopisy) a s nimi spojené výrobky a služby z oblasti nakladatelské a vydavatelské činnosti, inzerce a propagace“. Namítané ochranné známky se vyskytují v souvislosti s pořádáním a podporou kulturních, společenských i vzdělávacích akcí. Vykazují tak díky činnosti časopisu i navrhovatele přesah do jiných oblastí hospodářské činnosti a nejsou spojovány výlučně jen s tiskovinami. Napadená ochranná známka je navíc podobná s namítanými ochrannými známkami s dobrým jménem. Její užívání by tak mohlo nepoctivě těžit z dobrého jména namítaných ochranných známek, resp. by mohlo dojít k rozmělnění jejich získané rozlišovací způsobilosti či k poškození jejich pověsti a oslabení schopnosti identifikovat výrobky a/nebo služby jako produkty navrhovatele.

6. Návrh na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou podaný podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b), g) a m) a podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. k) ZOZ neshledal Úřad jako opodstatněný, a proto jej zamítl (výrok II.).

7. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, jehož věcné odůvodnění bylo Úřadu doručeno dne 29. 7. 2015. V něm nejprve konstatovala, že pokud jde o návrhy na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou, které byly Úřadem zamítnuty, měly být některé ze závěrů Úřadu týkající se těchto návrhů promítnuty i do té části napadeného rozhodnutí, která posuzovala důvodnost návrhu dle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. a) a b) ZOZ. Závěr o pravděpodobnosti záměny je podle Žalobkyně subjektivní a bez logického a přesvědčivého odůvodnění. Úřad dále na základě podkladů předložených žalobkyní nevzal v úvahu skutečnost, že napadená ochranná známka se zásadním způsobem dostala do povědomí českých spotřebitelů a ve vztahu k tiskovinám (konkrétně časopisům) má na území ČR dobré jméno. Při rozhodování o důvodnosti uplatněných návrhů měl Úřad vzít v úvahu též usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2013 č.j. 25 Nc 4/2013-42 (výrok I.) a zejména usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2013 č.j. Cmo 123/2013-133, dle kterého nelze konstatovat zaměnitelnost aktuálního grafického ztvárnění časopisů „LIDÉ A ZEMĚ“ a „MOJE ZEMĚ“. Žalobkyně se též odvolala na tvrzení obsažená v právním stanovisku prof. JUDr. P. H., DrSc., ze dne 7. 7. 2015. Úřad měl přihlédnout k tomu, že navrhovatel dříve napadenou ochrannou známku nijak nenapadl (námitkami ani připomínkami). Další vadu napadeného rozhodnutí představuje podle žalobkyně zjednodušená aplikace § 12 ZOZ Úřadem, který nezohlednil fakt, že přihlašovatel napadené ochranné známky (společnost Sanoma Media Praha s.r.o.) se stal vlastníkem kombinované ochranné známky č. 299804 „TÝDENÍK květy MOJE ZEMĚ ČESKO“ (zapsané dne 6. 8. 2008). Tato ochranná známka je podobná napadené ochranné známce, a pokud by měla být shledána i podobnou s namítanými ochrannými známkami, byla by dána podmínka ustanovení § 12 ZOZ. V souvislosti se zjištěnou pravděpodobností asociace mezi konfliktními ochrannými známkami upozornila žalobkyně na vnitřní rozpornost prvostupňového rozhodnutí. Slovo „ZEMĚ“ je podle žalobkyně prakticky nevyhnutelné v souvislosti s tematickým zaměřením časopisu – přitom má minimální až zanedbatelnou rozlišovací způsobilost. Teprve jiné části napadené ochranné známky jí dodávají specifičnost a vylučují podobnost s jinými označeními i asociaci s nimi. Za dominantní prvek napadené ochranné známky žalobkyně považuje první slovo „MOJE“, jež má emocionální zabarvení a celému označení dodává ve spojení s dalšími částmi sugestivní povahu. Co se týče pojetí průměrného spotřebitele, zůstalo podle žalobkyně napadené rozhodnutí pouze u obecných konstatování a nijak jej blíže nespecifikovalo z hlediska sporné věci. V souvislosti s posouzením návrhu odůvodněného § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ žalobkyně konstatovala, že Úřad nevzal v úvahu, že kulturní a další akce související s aktivitami časopisu navrhovatele jsou spojovány spíše přímo s navrhovatelem, a nikoli s časopisem. Proto se nejeví logickým závěr Úřadu, že další služby z oblasti výchovy a zábavy povedou spotřebitele k tomu, aby měli za to, že časopis označený napadenou ochrannou známkou je variantou časopisu navrhovatele se zaměřením pouze na tuzemsko. K tomu žalobkyně doplnila, že předložené podklady svědčí o dobrém jménu napadené ochranné známky, což deklarovala řadou skutečností z historie i přítomnosti svého časopisu. Za velmi slabou označila argumentaci Úřadu o vyvolání asociace mezi napadenou ochrannou známkou a namítanými ochrannými známkami. Podobnost konfliktních ochranných známek je založena na společném slovu „ZEMĚ“, tedy běžném slovu české slovní zásoby. Použití slov z běžné slovní zásoby však nelze monopolizovat, a pokud je někdo použije, musí přijmout fakt, že tak mohou činit i jiní účastníci trhu.

8. K podanému rozkladu se vyjádřil navrhovatel, který vyslovil nesouhlas s argumentací žalobkyně a navrhl, aby byl rozklad zamítnut, neboť prvostupňové rozhodnutí je správné.

9. V rámci přezkoumání napadeného prvostupňového rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, se žalovaný podrobně vyjádřil k rozkladovým námitkám, přičemž všechny odmítl jako nedůvodné. K rozkladové námitce žalobkyně, která se domnívala, že Úřad měl vzít při rozhodování v úvahu závěry vyplývající zejména z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2013 č.j. 7 Cmo 123/2013-133, žalovaný zdůraznil, že Vrchní soud považoval za odlišná aktuální grafická ztvárnění obálek časopisů „LIDÉ A ZEMĚ“ a „MOJE ZEMĚ“, avšak Úřad naproti tomu posuzoval shodnost nebo podobnost konfliktních ochranných známek v jejich zapsané podobě v rámci odůvodnění návrhu dle § 7 odst. 1 písm. a) a b) ZOZ. Pokud jde o právní stanovisko prof. JUDr. P. H., DrSc., nemohl k němu žalovaný přihlédnout jako k relevantnímu důkazu z důvodu zásady koncentrace řízení zakotvené v ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu. K rozkladové námitce, že Úřad nepřihlédl k absenci podání námitek nebo připomínek proti zápisu přihlášky napadené ochranné známky do rejstříku ze strany navrhovatele, žalovaný upozornil, že podání či nepodání připomínek nebo námitek je v dispozici oprávněného subjektu a nemá žádnou relevanci v později zahájeném řízení o návrhu na prohlášení již zapsané ochranné známky za neplatnou. K rozkladové argumentaci týkající se zjednodušené aplikace §12 ZOZ žalovaný označil fakt, že napadená ochranná známka vykazuje znaky podobnosti s jinou ochrannou známkou téhož přihlašovatele (ochranná známka TÝDENÍK květy MOJE ZEMĚ ČESKO), jejíž užívání by navrhovatel teoreticky mohl strpět po dobu 5 let, ve vztahu k napadené ochranné známce za nerozhodný, neboť tyto ochranné známky představují dva na sobě nezávislé a samostatné předměty práva. Žalovaný se rovněž vypořádal s rozkladovou námitkou zdánlivé rozpornosti částí prvostupňového rozhodnutí (na str. 32 a 46), kdy uzavřel, že se nejedná o vnitřní rozpor, ale pouze o zohlednění rozdílných kritérií posuzování opodstatněnosti návrhu uplatněného na základě odlišných skutkových podstat. K rozkladové námitce týkající se dominance slovního prvku „MOJE“, žalovaný ve shodě s Úřadem vysvětlil, z jakého důvodu slovní prvek „MOJE“ za dominantní považovat nelze. Žalovaný rovněž odmítl rozkladovou námitku ohledně nekonkrétního vymezení pojmu průměrného spotřebitele. Uvedl, že pokud jde o vymezení okruhu spotřebitelů, dospěl v podstatě k totožnému závěru jako žalobkyně; liší se pouze v názoru na úroveň informovanosti a pozornosti spotřebitele. Rozkladovou námitku založenou na údajném dobrém jménu napadené ochranné známky, žalovaný s odkazem na § 82 odst. 4 správního řádu zamítl, neboť se jedná o nově uplatněnou skutečnost a k ní se vztahující nové důkazy a faktografické údaje uplatněné až v řízení před odvolacím orgánem. Žalovaný se vypořádal též s rozkladovou námitkou rozporné argumentace v části prvostupňového rozhodnutí týkající se vyvolání asociace mezi konfliktními ochrannými známkami, v důsledku čehož napadená ochranná známka nepoctivě těží z dobrého jména a získané rozlišovací způsobilosti první a druhé namítané ochranné známky. Žalovaný konstatoval, že uvedený rozpor vychází z rozdílných skutkových podstat obou návrhových důvodů a nikoli vadné nebo nesprávné právní argumentace Úřadu.

III. Žaloba

10. Žalobkyně uvedla, že napadeným rozhodnutím byla přímo zkrácena na svém vlastnickém právu k napadené ochranné známce, která byla výrokem I. prvostupňového rozhodnutí prohlášena za neplatnou s účinky ex tunc. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné.

11. V prvním žalobním bodu žalobkyně tvrdila, že napadená ochranná známka není podobná namítaným ochranným známkám navrhovatele, které jsou prioritně starší, neboť na straně veřejnosti neexistuje pravděpodobnost záměny ani pravděpodobnost asociace napadené ochranné známky s namítanými ochrannými známkami. Napadená ochranná známka rovněž nepoctivě netěží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména namítaných ochranných známek ani jim není na újmu.

12. Úřad v prvostupňovém rozhodnutí shledal důvody pro prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky dle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. a) a b) ZOZ, když dospěl k závěru, že existuje pravděpodobnost asociace napadené ochranné známky se staršími namítanými ochrannými známkami a že užívání napadené ochranné známky by mohlo nepoctivě těžit z dobrého jména a získané rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek. Žalovaný i přes podrobné rozkladové námitky žalobkyně závěry prvostupňového rozhodnutí potvrdil.

13. Žalobkyně má za to, že již na první pohled je napadená ochranná známka odlišná a nezaměnitelná od namítaných ochranných známek. Jediná objektivní shoda je ve slovním prvku „ZEMĚ“, které je běžným prvkem české slovní zásoby bez větší rozlišovací schopnosti, které spotřebitele informuje o povaze nabízeného produktu, který je pod ochrannou známkou nabízen. Proto pokud si navrhovatel slovo „ZEMĚ“ zvolil do své ochranné známky, musí počítat s tím, že i jiné subjekty mohou toto běžné slovo v ochranných známkách užít, obzvlášť jde-li o ochrannou známku užívanou pro časopis s geografickou a kulturní tématikou. Navrhovatel si toto běžné slovo české slovní zásoby nemůže monopolizovat, neboť taková praxe by vedla k neodůvodněné výhodě vlastníka starší ochranné známky na trhu. Pro posouzení podobnosti nebo nebezpečí záměny je proto třeba posuzovat další prvky srovnávaných ochranných známek a následně ochranné známky posoudit v jejich celistvosti, a to z hlediska průměrného spotřebitele. Napadená ochranná známka obsahuje dále slova „MOJE“ a „ČESKO“. Tato slova jsou naprosto odlišná od slova „LIDÉ“, které obsahují namítané ochranné známky. Srovnávaná slova mají zcela jiný význam, jiný vzhled a jinak se vyslovují (neexistuje zde nebezpečí záměny zkomolením atd.). Napadená ochranná známka má podle žalobkyně v průměrném spotřebiteli navodit pocit, že produkt, který je pod ní prodáván, souvisí s Českou republikou, jako s jeho vlastí. Zatímco namítané ochranné známky mají v průměrném spotřebiteli navodit pocit, že produkt, který je pod nimi prodáván, se zabývá lidmi a Zemí jako planetou, případně lidmi, kteří žijí v cizích zemích, tj. nikoli v České republice. Tomu odpovídá i reálné zaměření časopisů (MOJE ZEMĚ je zaměřena na Českou republiku a Lidé a Země na zahraničí a exotiku).

14. Ve vztahu ke slovu „MOJE“ v napadené ochranné známce žalobkyně poukázala na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2010, č. j. Ca 3/2008, týkající se dominantního prvku ochranné známky: Protože předmětný dominantní prvek je v úvodní části napadeného označení, je s ohledem na čtení zleva doprava zcela logicky místem prvotního vizuálního vjemu spotřebitele a má proto na posuzování podobnosti označení zásadní vliv, a to i z hlediska fonetického, neboť i při sluchovém vjemu přikládá spotřebitel větší význam počáteční části slov. Tuto skutečnost však žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nezohlednil.

15. Žalobkyně shrnula, že napadená ochranná známka není ani shodná s namítanými ochrannými známkami ani jim není podobná a neexistuje tak nebezpečí (pravděpodobnost) záměny posuzovaných známek na straně veřejnosti, a to ani ve formě asociace napadené ochranné známky s namítanými ochrannými známkami.

16. Pod druhým žalobním bodem žalobkyně namítla, že v napadeném rozhodnutí žalovaný nesprávně posoudil pojem průměrného spotřebitele, když vzhledem k charakteru kolizních výrobků a služeb označil průměrného spotřebitele jako běžně informovaného a pozorného. Tento závěr žalobkyně považuje za nezákonný. Žalobkyně zdůraznila, že je zapotřebí zásadně rozlišovat úroveň informovanosti, všímavosti a obezřetnosti průměrného spotřebitele například u běžného zboží nakupovaného v samoobsluhách a u zboží a produktů speciálních, jako jsou např. zeměpisné časopisy, kde jsou nároky na informovanost, všímavost a obezřetnost průměrného spotřebitele daleko vyšší. U časopisů MOJE ZEMĚ a Lidé a Země existují dvě základní skupiny spotřebitelů – jednak jsou to čtenáři předmětných časopisů, kteří pomocí speciálně zaměřeného časopisu hodlají získat speciální druh poznatků. Značnou část čtenářské veřejnosti u specializovaných časopisů navíc tvoří stálí předplatitelé, kterých je u časopisu MOJE ZEMĚ zhruba 5 000. Navázání předplatitelského vztahu již svou povahou vede k větší obezřetnosti, oproti mnohým spíše impulzivním nákupům např. v samoobsluhách. Dále se jedná o podnikatele, kteří prostřednictvím reklam v předmětných časopisech nabízejí své služby a výrobky, tedy profesionály, kterým již tato kvalifikace velí, aby byli dobře informovaní, všímaví a obezřetní, vědomi si toho, s kým navazují obchodní spojení a jaká je profilace časopisu MOJE ZEMĚ. K větší obezřetnosti průměrného spotřebitele přispívá i to, že časopis MOJE ZEMĚ vychází 6 krát ročně a stojí 49 Kč (pro srovnání časopis Lidé a Země vychází měsíčně a stojí 54 Kč), čímž se tyto časopisy řadí k dražším tiskovinám. Koupě tohoto časopisu je tedy ze strany spotřebitele spíše promyšlená, než-li nahodilá. Je proto dle žalobkyně zřejmé, že nebezpečí záměny na straně veřejnosti, tj. průměrného spotřebitele produktů, které jsou nabízeny pod porovnávanými ochrannými známkami, nehrozí, a to ani ve formě hypotetické asociace posuzovaných ochranných známek.

17. Žalobkyně dále ve třetím žalobním bodu konstatovala, že žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec nezohlednil Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2013, č. j. 7 Cmo 123/2013-133, který po porovnání aktuálního grafického ztvárnění časopisu LIDE A ZEMĚ a aktuálního grafického ztvárnění časopisu MOJE ZEMĚ konstatoval, že se jedná o časopisy z hlediska grafického ztvárnění obálek naprosto odlišné, nezaměnitelné, a to nejen proto, že žalobce upustil i od použití žlutého pruhu v záhlaví titulní strany časopisu, ale rovněž název jeho časopisu LIDÉ A ZEMĚ je proveden ve žluté barvě a je tak zcela rozdílný (a nezaměnitelný) od grafického ztvárnění obalu časopisu vydávaného žalovaným, který je na obálce žlutě orámován a v záhlaví má bílým písmem uveden názvem časopisu „MOJE ZEMĚ “. Ačkoli si žalobkyně je vědoma zásadní rozdílnosti mezi známkoprávní ochranou a ochranou před nekalosoutěžním jednáním, není namístě, aby žalovaný a Úřad tento kategorický závěr Vrchního soudu zcela ignorovali.

18. Pod čtvrtým žalobním bodem žalobkyně tvrdila, že žalovaný v napadeném rozhodnutí ani Úřad v rozhodnutí prvostupňovém nezákonně nepřihlédli k získané rozlišovací způsobilosti a dobrému jménu napadené ochranné známky žalobkyně. O zisku rozlišovací způsobilosti a dobrého jména napadené ochranné známky podle žalobkyně svědčí následující skutečnosti doložené žalobkyní označenými listinnými důkazy: Časopis MOJE ZEMĚ vychází od r. 2008. Je předmětem výhry v televizní soutěži AZ kvíz České televize, je odebírán knihovnami napříč ČR (celkem 198 předplatných), spolupracuje v rámci veletrhů (mediální partnerství) např. v rámci veletrhů Go+Regiontour (2012-2015). Od roku 2012 každoročně obnovuje smlouu o mediálním partnerství s Českým rozhlasem - Radiožurnálem. V roce 2015 byl časopis MOJE ZEMĚ mediálním partnerem 55. Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež. Taktéž dlouhodobě spolupracuje se společností Celé Česko čte dětem o.p.s. Dále se pro rok 2015 podařilo časopisu MOJE ZEMĚ navázat mediální spolupráci s Národním památkovým ústavem (a mediální partnerství s agenturou CzechTourism. Jako inzertní plochu ho pravidelně využívá řada společností. Konečně o dobré pověsti napadené ochranné známky svědčí i skutečnost, že časopis MOJE ZEMĚ úzce spolupracuje se světoznámým časopisem National Geographic. O oblibě časopisu svědčí i počty předplatitelů (5 000) a pravidelný náklad (11 000 výtisků). Tyto skutečnost vedou k závěru, že napadená ochranná známka získala mezi spotřebiteli zřejmou rozlišovací způsobilost a dobré jméno. Žalovaný tento odvolací (rozkladový) důvod zamítl s odkazem na koncentraci řízení (§82 odst. 4 správního řádu), což žalobkyně považuje za nezákonný postup. Ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu je totiž nezbytné posuzovat a korigovat v souvislosti se zásadou zjišťování materiální pravdy v postupech podle správního řádu (§ 3 správního řádu), dále v souvislosti se zásadou jednoty správního řízení a se související skutečností, že správní orgán, pokud jde o dokazování ve správním řízení, není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci (§ 52 správního řádu).

19. Žalobkyně dále pod pátým žalobním bodem namítala, že žalovaný v rozporu se zákonem nepřihlédl ke skutečnosti, že ode dne 6. 8. 2008 (podání přihlášky 8. 4. 2008) existuje kombinovaná ochranná známka žalobkyně č. 299804 (dále též jen „ochranná známka TÝDENÍK květy MOJE ZEMĚ ČESKO“), která je s napadenou ochrannou známkou velmi podobná a že časopis MOJE ZEMĚ vychází již od roku 2008. Podle názoru žalobkyně měl žalovaný v napadeném rozhodnutí k této skutečnosti přihlédnout jak z hlediska § 12 ZOZ, tak minimálně z hlediska posouzení nebezpečí záměny srovnávaných ochranných známek ze strany veřejnosti, z hlediska získané rozlišovací způsobilosti napadené ochranné známky a v neposlední řadě také z hlediska posouzení, zda napadená ochranná známka mohla nepoctivě těžit z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména první a druhé namítané ochranné známky nebo jim mohla být na újmu.

20. Pod šestým žalobním bodem žalobkyně shrnula, že všechny výše uvedené skutečnosti taktéž svědčí o tom, že napadená ochranná známka nepoctivě netěžila ani netěží z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších namítaných ochranných známek ani jim nebyla a není na újmu. I proto nebyly naplněny důvody pro prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky podle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ. Žalobkyně rovněž namítala, že jak odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, tak i odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou podle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Závěry obou rozhodnutí jsou pouze hypotetické, subjektivní a nepodložené.

21. V sedmém žalobním bodu žalobkyně uvedla, že žalovaný v napadeném rozhodnutí neposuzoval jí formulované odvolací důvody komplexně v jejich vzájemné souvislosti, nýbrž se jimi zabýval vždy jen jednotlivě a odděleně. Žalobkyně v rozkladu zejména namítala, že Úřad měl ve svém prvostupňovém rozhodnutí a) přihlédnout k usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2013, č. j. 7 Cmo 123/2013-133, ve kterém Vrchní soud dospěl k závěru, že aktuální grafická ztvárnění obálek časopisů Lidé a Země a MOJE ZEMĚ jsou naprosto odlišná a nezaměnitelná; b) přihlédnout k absenci podání námitek a připomínek proti zápisu napadené ochranné známky ze strany společnosti Mladá fronta a.s.; c) v souvislosti s § 12 ZOZ přihlédnout k tomu, že po dobu více než pěti let před podáním návrh na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky bylo ze strany navrhovatele trpěno užívání kombinované ochranné známky TÝDENÍK květy MOJE ZEMĚ ČESKO; d) vymezit pojem průměrného spotřebitele konkrétně pro posuzovanou věc; atd.

22. Žalobkyně dále tvrdila, že si Úřad v jednotlivých částech odůvodnění protiřečí, když skutečnosti, které vedly k částečnému zamítnutí návrhu na prohlášení neplatnosti (výrok II.) popřel výrokem I.

23. Žalobkyně závěrem navrhla, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

24. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 30. 3. 2016 k prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že rozhodujícím důvodem, na základě kterého dospěl k závěru o pravděpodobnosti záměny, resp. asociace napadené ochranné známky s namítanými ochrannými známkami, je vysoká rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek, získaná jejich užíváním. Dle názoru žalovaného prvky „MOJE“ a „ČESKO“ nejsou natolik distinktivní, aby neutralizovaly podobnost předmětných označení (shodný slovní prvek „ZEMĚ“). Žalovaný odmítl, že by poskytoval monopol na označení s prvkem „ZEMĚ“ jedinému subjektu, o čemž svědčí i množství zapsaných ochranných známek s tímto prvkem v rejstříku vedeném žalovaným. Ze známkoprávního hlediska však nelze ustoupit z požadavku na dostatečnou odlišnost pozdější ochranné známky, která by eliminovala nebezpečí záměny.

25. Žalovaný se nedomnívá, že by průměrný spotřebitel spojoval produkt označený napadenou ochrannou známkou s Českou republikou jako s vlastí a produkt označený namítanými ochrannými známkami se Zemí jako planetou, popř. lidmi žijícími v cizích zemích. Oba časopisy se totiž tematicky prolínají – časopis LIDÉ A ZEMĚ obsahuje rubriku „moje Česko“ pojednávající o životě v České republice, tj. rubriku s obdobným názvem jako je název časopisu žalobkyně. Oproti tomu časopis MOJE ZEMĚ obsahuje rovněž reportáže ze zahraničí. Oba časopisy se navíc pohybují v podobné cenové relaci kolem 50 Kč za výtisk.

26. Ve vztahu k dominantnímu prvku v úvodní části napadeného označení a v návaznosti na odkaz žalobkyně na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2010, č. j. Ca 3/2008 žalovaný uvedl, že slovní prvky je třeba hodnotit jak jednotlivě, tak z hlediska celkového dojmu, kterým označení na průměrného spotřebitele působí. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2014, č. j. 9As 181/2012, podle kterého „význam první části označení nelze přeceňovat, neboť při porovnání jednotlivých označení z hlediska jejich možné zaměnitelnosti je třeba posuzovat označení jako celky“. Žalovaný uzavřel, že prvek „MOJE“ je běžně užívaným obecným pojmem, jeho role tudíž není natolik výrazná, aby neutralizovala zjištěnou celkovou podobnost porovnávaných ochranných známek.

27. K vymezení pojmu průměrného spotřebitele (druhý žalobní bod) žalovaný konstatoval, že shodné či podobné výrobky a služby, pro něž jsou konfliktní označení zapsána, jsou produkty běžné denní spotřeby, a proto okruh spotřebitelů bude velmi široký s tím, že produktům bude spotřebitel věnovat pouze průměrnou pozornost. Jedná se tudíž o průměrného spotřebitele běžně informovaného a pozorného, který zpravidla nemá možnost přímého srovnání obou označení, tj. vnímá je jedno po druhém s časovým odstupem. Zvýšenou pozornost průměrného spotřebitele pak nelze očekávat ani s ohledem na cenu výtisku, která se výrazně neodlišuje od podobně orientovaných časopisů na trhu.

28. K námitce žalobkyně pod třetím žalobním bodem, že žalovaný měl vzít v úvahu závěry vyplývající z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2013, č. j. 7 Cmo 123/2013-133, ve kterých bylo mimo jiné konstatováno, že se jedná o časopisy z hlediska grafického ztvárnění obálek naprosto odlišné a nezaměnitelné, žalovaný poukázal na odlišnost předmětu řízení před soudem, kde bylo - na rozdíl od řízení před žalovaným - posuzováno aktuální užití ochranné známky na trhu. Z tohoto důvodu nelze závěry vyslovené soudem v citovaném rozhodnutí mechanicky přenášet do řízení před žalovaným. Právní úprava ochranných známek a jiných označení je ve vztahu k právní úpravě nekalé soutěže autonomní, byť se může jevit, že se jedná o oblasti velmi blízké a provázané.

29. K námitce žalobkyně uvedené ve čtvrtém žalobním bodu, že žalovaný nezákonně nepřihlédl k získané rozlišovací způsobilosti a dobrému jménu napadené ochranné známky, žalovaný uvedl, že v řízení o návrhu podle § 7 odst. 1 písm. b) se primárně hodnotí rozlišovací způsobilost a dobré jméno namítaných ochranných známek. Pokud jde o doklady předložené žalobkyní současně s věcným odůvodněním rozkladu, které měly prokázat dobré jméno napadené ochranné známky, odvolací orgán tyto doklady odmítl s ohledem na zásadu koncentrace řízení, neboť žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že jde o takové skutečnosti nebo důkazy, které nemohla uplatnit dříve. Uplatnění principu koncentrace řízení navíc není na úvaze žalovaného, ale je to zákonem stanovená povinnost.

30. K námitce žalobkyně pod pátým žalobním bodem žalovaný konstatoval, že skutečnost, zda napadená ochranná známka je či není podobná ochranné známce TÝDENÍK květy MOJE ZEMĚ ČESKO, není ve věci relevantní, neboť obě ochranné známky představují dva na sobě nezávislé a samostatné předměty práva. Obdobně není pro řízení relevantní skutečnost, zda obálka časopisu MOJE ZEMĚ je či není podobná napadené ochranné známce s datem priority k 13. 9. 2011.

31. Žalovaný odmítl názor žalobkyně, která obě správní rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů (šestý žalobní bod), neboť dle jejího přesvědčení nebyly naplněny důvody pro prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky dle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ. Žalovaný zdůraznil, že splněním všech kumulativních podmínek k naplnění důvodu neplatnosti dle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ se v prvostupňovém rozhodnutí důkladně a vyčerpávajícím způsobem zabýval, což potvrdil i odvolací orgán.

32. K námitce žalobkyně pod sedmým žalobním bodem, že se žalovaný rozkladovými námitkami zabýval pouze jednotlivě bez komplexního hodnocení, žalovaný uvedl, že všechny námitky žalobkyně byly v napadeném rozhodnutí řádně vypořádány. Zopakoval, že předmětem tohoto řízení není ochranná známka TÝDENÍK květy MOJE ZEMĚ ČESKO, nýbrž napadená ochranná známka, že záleží pouze na navrhovateli, zda podá námitku či připomínku proti zápisu mladší ochranné známky a že pojem průměrného spotřebitele byl řádně vymezen v souladu s rozsudky SDEU.

33. Žalovaný znovu konstatoval, že právním důvodem k prohlášení neplatnosti na základě § 7 odst. 1 písm. k) ZOZ je hodnocení subjektivního jednání přihlašovatele, přičemž k uplatnění důvodu ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) a b) ZOZ je nutná objektivní podobnost namítaných ochranných známek a ochranné známky napadené. Jedná se o odlišné právní důvody neplatnosti ochranné známky, s nimiž se pojí odlišné skutkové podstaty a odlišná kritéria posuzování jejich důvodnosti.

34. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V. Replika žalobkyně

35. Žalobkyně v replice ze dne 21. 7. 2016 nesouhlasila s argumentací žalovaného, závěry o možnosti asociace napadené ochranné známky a namítaných ochranných známek a pravděpodobnost jejich záměny na základě jejich delšího užívání a dobrého jména označila za čistě subjektivní závěry žalovaného, které nebyly ve správním řízení objektivně prokázány. Z hlediska žalobkyně je podstatné, že jediná shoda v porovnávaných ochranných známkách je ve slovním prvku „ZEMĚ“, který je v kombinaci s ostatními slovy „MOJE“ a „ČESKO“ v napadené ochranné známce snadno odlišitelný od kombinace se slovem „LIDÉ“ v namítaných ochranných známkách.

36. Žalobkyně nesdílí ani názor žalovaného, že průměrný spotřebitel nerozlišuje jednoznačně mezi produkty označenými konfliktními ochrannými známkami. Dle názoru žalobkyně je třeba prvky „MOJE“ a „ZEMĚ“ hodnotit ve vzájemné souvislosti, jelikož jejich spojení spotřebiteli evokuje souvislost s Českou republikou, podpořenou spojením s třetím prvkem „ČESKO“. Tím se napadená ochranná známka jednoznačně odlišuje od namítaných ochranných známek, které takový dojem nevzbuzují.

37. Tvrzení žalovaného o nerelevantnosti závěrů vyslovených v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2013, č. j. 7 Cmo 123/2013-133 týkajícího se nekalosoutěžního jednání považuje žalobkyně za ryze formalistický postup, který je v rozporu s povinností správních orgánů postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

38. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný svým opětovným poukazem na koncentraci řízení znovu přesvědčivě nezdůvodnil, proč nevzal v úvahu důkazy podložená tvrzení žalobkyně, že také napadená ochranná známka měla rozlišovací způsobilost a dobré jméno.

VI. Osoba zúčastněná na řízení

39. K výzvě soudu ze dne 24. 2. 2016 oznámila společnost Mladá fronta a.s., IČO: 49240315, sídlem Mezi Vodami 1952/9, Praha 4 (dále též jen „Mladá fronta a.s.“), že bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. V podání ze dne 19. 9. 2016 Mladá fronta a.s. sdělila, že v mezidobí došlo ke změně ve vlastnictví ochranných známek č. 184800 „LIDÉ A ZEMĚ“, č. 210332 „ZEMĚ A LIDÉ“, č. 250480 „Země & Lidé“, č. 250481 „Lidé & Země“ a č. 286824 „LIDÉ A ZEMĚ“, které byly v rámci převodu části závodu smlouvou ze dne 14. 4. 2016 převedeny na společnost Serafico investment s.r.o., IČO: 04229967, sídlem Komunardů 1584/42, Praha 7. Uvedená společnost následně dále prodala nabytou část závodu společnosti CN Invest a.s., IČO: 04312945, sídlem Pařížská 130/12, Praha 1 (dále též jen „CN Invest a.s.“). S ohledem na tuto skutečnost dosavadní osoba zúčastněná na řízení Mladá fronta a.s. navrhla, aby namísto ní vstoupila do řízení společnost CN Invest a.s., o čemž rozhodl soud usnesením ze dne 11. 1. 2017, č. j. 9A 27/2016 – 75.

40. Dle projektu fúze sloučením mezi společnostmi CN Invest a.s. a Affectio, s.r.o., IČO: 28618874, sídlem Závodní 1245/91, Ostrava (dále též jen „Affectio, s.r.o.“), na straně jedné jako zanikajícími společnostmi, a společností CZECH NEWS CENTER a.s., IČO: 02346826, sídlem Komunardů 1584/42, Praha 7 (dále též jen „CZECH NEWS CENTER a.s.“), na straně druhé jako nástupnickou společností, došlo k zániku zanikajících společností CN Invest a.s. a Affectio, s.r.o. bez likvidace a k přechodu jejich jmění na nástupnickou společnost CZECH NEWS CENTER a.s., která vstoupila do právního postavení zanikajících společností.

41. K výzvě soudu ze dne 23. 11. 2018 oznámila společnost CZECH NEWS CENTER a.s., že bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení.

VII. Jednání

42. Při jednání konaném dne 22. 5. 2019 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích.

43. Žalobkyně odkázala na obsah žaloby a na obsah repliky k vyjádření žalovaného a základní žalobní body stručně shrnula.

44. Žalovaný odkázal na obsah vyjádření k žalobě a vyzdvihl, že správní orgán netvrdil, že by posuzované ochranné známky byly shodné, avšak naznal, že jsou mírně podobné ze všech hledisek a že v daném případě dochází k pravděpodobné asociaci s ochrannými známkami namítanými, především s přihlédnutím k vysoké rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek a dobrého jména první a druhé namítané ochranné známky. V rozkladových námitkách dobré jméno ani těžení z dobrého jména ze strany žalobkyně napadáno nebylo, tato argumentace se objevuje až v žalobě, nebyla tudíž předmětem napadeného rozhodnutí. Pokud jde o vymezení průměrného spotřebitele, účastníci se neshodli pouze v míře pozornosti, která dle názoru žalovaného je pouze v průměrné rovině.

45. Osoba zúčastněná na řízení se ve věci písemně nevyjádřila. Při ústním jednání uvedla, že se plně připojuje ke stanovisku a k argumentaci žalovaného, napadené rozhodnutí považuje za správné a v souladu se zákonem. K námitce žalobkyně týkající se respektování závěrů vyplývajících z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2013, č. j. 7 Cmo 123/2013-133, osoba zúčastněná na řízení zdůraznila, že soud v citovaném usnesení rozhodoval pouze o tom, zda byly splněny podmínky pro vydání předběžného opatření; nejednalo se o rozhodnutí ve věci samé a tudíž tomuto rozhodnutí nepředcházelo žádné dokazování.

46. Návrhy na provedení důkazů označené žalobkyní v žalobě a upřesněné při ústním jednání městský soud pro nadbytečnost zamítl, neboť se jedná o listiny, které jsou součástí správního spisu, z něhož soud při přezkumu napadeného rozhodnutí obligatorně vychází a jehož obsah s ohledem na právní názor soudu k rozhodnutí věci zcela postačoval.

VIII. Posouzení věci Městským soudem v Praze

47. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

48. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:

49. Podle §32 odst. 3 ZOZ Úřad prohlásí ochrannou známku za neplatnou rovněž v řízení zahájeném na návrh osoby uvedené v § 7 a z důvodů v tomto ustanovení uvedených.

50. Podle §7 odst. 1 písm. a), b) ZOZ přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") a) vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou, b) vlastníkem starší ochranné známky, která je shodná s přihlašovaným označením nebo mu je podobná, pokud má být takové označení zapsáno pro výrobky nebo služby, které sice nejsou podobné těm, pro které je starší ochranná známka zapsána, avšak jde o starší ochrannou známku, která má v České republice dobré jméno, a užívání přihlašovaného označení by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starší ochranné známky nebo jim bylo na újmu.

51. Podle § 12 odst. 1 ZOZ není vlastník starší ochranné známky nebo uživatel staršího označení uvedeného v § 7 odst. 1 písm. g) oprávněn požadovat prohlášení pozdější shodné nebo podobné ochranné známky za neplatnou (§ 32), popřípadě bránit jejímu dalšímu užívání, jestliže strpěl její užívání po dobu 5 let ode dne, kdy se o tomto užívání dozvěděl, ledaže by přihláška pozdější ochranné známky nebyla podána v dobré víře.

52. Podle § 32 odst. 4 ZOZ se na ochrannou známku, která byla prohlášena za neplatnou, hledí, jako by nikdy nebyla zapsána.

53. Předně soud považuje za potřebné uvést, že neshledal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost, neboť je z něj ve světle žalobních bodů zřejmé, z jakého skutkového stavu žalovaný správní orgán vycházel, a že vzal v úvahu všechny rozkladové námitky žalobkyně a zaujal k nim stanovisko, kterým v dostatečném rozsahu reaguje na důvody rozkladu a ve spojení s prvoinstančním rozhodnutím, se kterým podle ustálené judikatury správních soudů tvoří jeden celek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2003, č. j. 7 A 124/2000 - 39), je z něj patrný názor žalovaného, který k věci ve shodě s Úřadem zaujal.

54. Ke vzneseným žalobním bodům z obsahu spisového materiálu, rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, jakož i písemného vyjádření žalovaného k podané žalobě vyplynulo, že napadená kombinovaná ochranná známka č. 328228 byla do rejstříku zapsána dne 7. 11. 2012 s právem přednosti ze dne 13. 9. 2011 pro následující seznam výrobků a služeb zařazených do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb: (16) periodické a neperiodické tiskoviny všeho druhu, zejména knihy, brožury, noviny a časopisy, tiskárenské výrobky, zejména pohlednice, obtisky, záložky, fotografie, plakáty, papírenské výrobky všeho druhu, kancelářské potřeby, zejména bloky, samolepky, kalendáře, fotoalba, dopisní papíry, desky, nože na papír, psací potřeby, penály, drobné kancelářské potřeby z plastů a kovu, těžítka, plastické obaly ve třídě 16, karty, štočky, učební pomůcky v rámci uvedené třídy, obrazy a grafiky, lístky; (35) inzertní, informační a propagační služby všeho druhu, včetně inzerce, propagace a poskytování komerčních informací v počítačových a obdobných sítích, rozhlasová, televizní a venkovní reklama, zajišťování předplatného periodických tiskovin, předplatné tiskovin pro třetí osoby, marketingové studie a průzkum trhu, služby reklamních agentur, vydavatelství a šíření reklamních materiálů, zejména letáků, prospektů, vzorků, distribuce propagačních tiskovin a vzorků zboží, plánování obchodních a propagačních akcí, pronájem reklamních ploch, poskytování obchodních a podnikatelských informací, organizování komerčních a reklamních výstav, odborné obchodní poradenství; (38) šíření elektronických časopisů, informací, elektronických periodik a knih v elektronické podobě, šíření tiskovin pomocí počítačových a obdobných sítí, WAP, poskytování informací, informační služby na Internetu, služby na Internetu (provozování internetových informačních portálů); (41) vydavatelská a nakladatelská činnost, elektronické publikování (DTP), obrazové zpravodajství, organizování živých vystoupení a živých představení, organizování kulturních a sportovních aktivit, zejména soutěží, přehlídek, plesů, estrád, besed, výchova, rozhlasová a televizní zábava, výroba videofilmů, nahrávání zvukových a obrazově zvukových nosičů záznamu, výroba rozhlasových a televizních programů, zprostředkování zábavy, kultury, výchovy a sportu, předprodej vstupenek, organizování a vedení večírků, konferencí, psaní scénářů, provozování her on-line, filmová a rozhlasová tvorba, vydávání elektronických knih a časopisů on-line, pořádání loterií, organizování kulturních a vzdělávacích výstav.

55. První namítaná slovní ochranná známka č. 184800 ve znění „LIDÉ A ZEMĚ“ byla do rejstříku zapsána dne 12. 5. 1995 s právem přednosti ze dne 13. 4. 1994 pro následující seznam výrobků a služeb zařazených do tříd 16 a 41 mezinárodního třídění výrobků a služeb: nakladatelství, časopisy.

56. Druhá namítaná slovní ochranná známka č. 286824 ve znění „LIDÉ A ZEMĚ“ byla do rejstříku zapsána na základě získané rozlišovací způsobilosti dne 18. 1. 2007 s právem přednosti ze dne 17. 2. 2006 pro následující seznam výrobků a služeb zařazených do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb: (9) nahrané i nenahrané nosiče informací všeho druhu jako disky, diskety, CD ROM, pásky, nahrané i nenahrané nosiče zvuku a/nebo obrazu, software; (16) tiskoviny, periodický a neperiodický tisk, zejména časopisy, noviny, knihy, turistické průvodce, prospekty, plakáty, fotografie, pohlednice, dopisnice, dopisní papíry, kalendáře, knihařské výrobky, propagační materiály a předměty z papíru, zejména letáky, brožury, obtisky, obalový materiál z papíru a plastických hmot, tiskařské typy a štočky, ozdobné a propagační předměty z papíru; (35) reklamní, inzertní služby všeho druhu včetně inzerce a reklamy poskytované v počítačových, telekomunikačních a obdobných sítích, informační servis a poradenské služby v obchodě, pořádání reklamních a obchodních výstav a předváděcích akcí zboží a služeb, včetně distribuce zboží k reklamním účelům, zprostředkovatelské služby v oblasti obchodu, obchodní služby v oboru polygrafie, průzkum trhu a marketing, obchodní zastoupení tuzemských a zahraničních firem, rozmnožovací služby; (38) zveřejňování, rozšiřování a přenos informací prostřednictvím všech informačních a telekomunikačních prostředků a sítí, satelitů, televizní vysílání, šíření informací prostřednictvím teletextu a počítačových a telekomunikačních sítí včetně Internetu, šíření tiskovin, časopisů, periodik, knih v elektronické podobě prostřednictvím počítačové sítě včetně Internetu, prostřednictvím satelitů, šíření a přenos inzerce a reklamy prostřednictvím telefonních sítí; (41) nakladatelská a vydavatelská činnost v oboru zábavních, odborných, zpravodajských a vzdělávacích tiskovin, časopisů, periodických i neperiodických publikací, zpráv a informací, zvukových, textových a audiovizuálních nosičů, včetně multimediálních aplikací, produkční a agenturní činnost v oblastí zábavy, kultury a výchovy, pořádání zábavních soutěží, zájmových klubů a společenských akcí: pořádání společenských módních přehlídek, informační, konzultační, obstaravatelské a zprostředkovatelské služby v oboru nakladatelské a vydavatelské činnosti a produkční a agenturní činnosti v oblasti zábavy, kultury a výchovy, výroba televizních pořadů, televizní zábava, filmová tvorba, tvorba videoprogramů, televizních, a publicistických programů a hudebních a audiovizuálních děl, televizní a filmová produkce, tvorba a výroba dokumentárních programů a pořadů, televizní a filmové soutěže, přehlídky filmů a televizní tvorby.

57. Třetí namítaná slovní ochranná známka č. 210332 ve znění „ZEMĚ A LIDÉ“ byla do rejstříku zapsána dne 29. 6. 1998 s právem přednosti ze dne 1. 11. 1996 pro následující seznam výrobků a služeb zařazených do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb: (16) časopisy; (41) nakladatelství.

58. Čtvrtá namítaná slovní grafická ochranná známka č. 250480 „Země & Lidé“ byla do rejstříku zapsána dne 30. 12. 2002 s právem přednosti ze dne 11. 4. 2002 pro následující seznam výrobků a služeb zařazených do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb: (9) elektronické a magnetické audio, video a audiovizuální nosiče dat; (16) knihy a ostatní periodické i neperiodické publikace, tiskoviny, letáky, bibliofilie, kalendáře, reklamní a propagační tiskoviny; (35) marketing, reklama, inzertní činnost, výstavnická činnost k reklamním a komerčním účelům; (41) vydavatelství a nakladatelství, výstavnická činnost pro kulturní a vzdělávací účely.

59. Pátá namítaná slovní grafická ochranná známka č. 250481 „Lidé & Země“, byla do rejstříku zapsána dne 30. 12. 2002 s právem přednosti ze dne 11. 4. 2002 pro tentýž seznam výrobků a služeb zařazených do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb jako čtvrtá namítaná ochranná známka.

60. Z výše uvedených rejstříkových údajů plyne, že namítané ochranné známky představují vzhledem k napadené ochranné známce prioritně starší ochranné známky ve smyslu § 3 písm. a) bod 1. ZOZ.

61. V daném případě ve vztahu k prvnímu a druhému žalobnímu bodu soud dospěl k závěru, že žalovaný při aplikaci příslušných ustanovení zákona o ochranných známkách i judikatury správních soudů a SDEU nepochybil.

62. Při přezkumu zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí soud postupoval v souladu se závěry Rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci č.j. 8 As 37/2011-154 tak, že závěry žalovaného o otázce zaměnitelnosti ochranných známek podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách přezkoumal v rámci námitek uplatněných v žalobě v plném rozsahu, tedy přezkoumal, zda závěry žalovaného nejsou v rozporu se skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním 63. Při přezkumu podmínek pro prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou podle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ je klíčový pojem „pravděpodobnost záměny ochranné známky“.

64. Při výkladu pojmu pravděpodobnosti záměny ochranné známky je třeba vycházet z toho, že ochrannou známkou podle § 1 zákona o ochranných známkách je za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby.

65. Smyslem a účelem ochranných známek je tak rozlišení výrobků a služeb různých výrobců, resp. poskytovatelů; zaměnitelnost nespočívá pouze v možnosti záměny jednoho konkrétního výrobku (služby) za jiný, ale i v zaměnitelnosti výrobců (poskytovatelů) výrobků (služeb) stejného druhu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.7.2008 č.j. 4 As 90/2006 – 123).

66. Mezi dvěma ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny tehdy, pokud se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí ze stejného podniku nebo případně z podniků hospodářsky propojených (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008 - 153; a rozsudky SDEU ze dne 29. 9. 1998, Canon, C-39/97, Recueil, s. I-5507, bod 29; a ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C-342/97, Recueil, s. I–3819, bod 17).

67. Rozhodující pro posouzení zaměnitelnosti ochranných známek je hledisko průměrného spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008 - 153; a rozsudek SDEU ze dne 11. 11. 1997, SABEL, C–251/95, Recueil, s. I–6191, bod 23).

68. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dovodil, že podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách je překážkou bránící zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek existence pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, která je dána pouze při kumulativním splnění dvou zákonem stanovených podmínek. Těmi jsou jednak shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou a jednak shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a namítaná starší ochranná známka vztahují (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007 – 141 a ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006 - 97). Nejvyšší správní soud rovněž převzal z judikatury Soudního dvora Evropské unie tzv. kompenzační zásadu (srov. výše uvedený rozsudek Canon) spočívající v tom, že menší podobnost mezi výrobky a službami lze kompenzovat větší podobností mezi ochrannými známkami a naopak. Z tzv. kompenzační zásady ovšem nelze dovozovat, že větší podobnost výrobků či služeb lze kompenzovat zjištěnou nepodobnost porovnávaných ochranných známek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007 - 141). Kompenzační zásada se tedy uplatní jen v případech, kdy jde o podobnost (v různé míře) na straně porovnávaných ochranných známek i na straně výrobků a služeb, které mají být porovnávanými známkami chráněny.

69. Při posuzování zaměnitelnosti střetnuvších se ochranných známek je určujícím kritériem to, co vytváří celkový dojem ochranné známky. Obdobně judikuje i Soudní dvůr Evropské unie, podle něhož pravděpodobnost záměny musí být posuzována globálně s přihlédnutím ke všem faktorům relevantním pro okolnosti případu (srov. rozsudek ze dne 11. 11. 1997, SABEL BV v. Puma AG, Rudolf Dassler Sport, C-251/95, bod 22). Globální posouzení vizuální, sluchové a významové podobnosti střetnuvších se známek musí být založeno na celkovém dojmu, který známky vyvolávají, přičemž je třeba vzít v úvahu zejména jejich distinktivní a dominantní prvky (tamtéž, bod 23).

70. Pokud jde o srovnání označení, pravděpodobnost záměny je nutno zkoumat vždy ve vztahu k vjemu průměrného spotřebitele, a to z hlediska vizuálního, fonetického a sémantického. Při hodnocení schopnosti individualizovat zboží z určitého obchodního zdroje je nutno mít na zřeteli, že spotřebitel zpravidla nemá možnost vzájemně porovnat více označení či výrobků, že porovnává s obrazem v paměti či dřívějším sluchovým vjemem, že má průměrnou paměť a průměrný smysl pro detail (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008 - 153; a výše uvedené rozsudky SABEL, bod 23; a Calvin Klein Trademark Trust, bod 45). Zaměnitelnost může být proto dovozována jak z podobnosti v dominantním prvku, tak naopak z toho, že výrobek dominantní odlišující prvek nemá a ostatní prvky mají nízkou rozlišovací schopnost, takže vyvolávají shodný nebo velmi podobný celkový vjem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008 - 153). Označení tak mohou být zaměnitelná i tehdy, pokud je shoda či zaměnitelnost zjištěna i jen u jednoho ze slovních prvků (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001, čj. 7 A 119/99 - 32).

71. Se známkoprávní ochranou je pojmově spjato, že různé ochranné známky mají různý stupeň podobnosti, neboli že míra pravděpodobnosti záměny se u každé z ochranných známek odlišuje a nelze ji paušálně považovat za identickou, v důsledku čehož se nutně různí i úroveň ochrany, které se jednotlivé ochranné známky těší. Ostatně z takového pojetí známkoprávní ochrany vychází i Evropský soudní dvůr, který judikuje, že čím vyšší stupeň rozlišovací způsobilosti má starší ochranná známka, tím větší bude pravděpodobnost záměny (např. rozsudek ze dne 11. 11. 1997, SABEL BV v. Puma AG, Rudolf Dassler Sport, C-251/95, bod 24) nebo že známky, jež mají vysoký stupeň rozlišovací způsobilosti ať už samy o sobě nebo v důsledku dobrého jména, které mají na trhu, požívají větší ochrany než známky s menší rozlišovací způsobilostí (rozsudek ze dne 29. 9. 1998, Canon Kabushiki Kaisha v. Metro-Goldwyn-Mayer Inc., C-39/97, bod 18).

72. Zápisná nezpůsobilost přihlašovaného označení z důvodu pravděpodobnosti záměny, resp. v daném případě důvodnost návrhu na prohlášení zápisu za neplatný, není dána jakoukoli podobností. Z dikce ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách jednoznačně plyne, že zápisnou nezpůsobilost přihlašovaného označení indikuje jen podobnost závadná, tj. podobnost zaměnitelná (starší literatura a judikatura hovoří též o podobnosti či zaměnitelnosti šalebné), tedy jen taková podobnost mezi přihlašovaným označením a starší ochrannou známkou (popřípadě mezi výrobky či službami, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují), jež působí pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti (zaměnitelnost) ohledně původu výrobků či služeb (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.7.2008 č.j. 4 As 90/2006 – 123).

73. Podle žalobkyně všechny porovnávané ochranné známky vyjadřují tematické zaměření časopisu slovem „ZEMĚ“, které je v dané souvislosti prakticky nevyhnutelné a samo o sobě má minimální až zanedbatelnou rozlišovací způsobilost. Naopak, je to podle názoru žalobkyně dominantní slovní prvek „MOJE“, který dodává napadené ochranné známce emocionální zabarvení a ve spojení s ostatními částmi jí dodává sugestivní povahu. Ona dominance spočívá podle žalobkyně v pozici tohoto prvku v napadené ochranné známce, tj. že spotřebitel jej při čtení spatří jako první. Soud ve shodě s žalovaným uvádí, že slovní prvek „MOJE“ nelze jen z titulu jeho zařazení na první pozici v napadené ochranné známce považovat za dominantní či jinak určující pro celkové vyznění napadené ochranné známky. Z vizuálního hlediska jen svým prvním písmenem „M“ převyšuje písmo následujícího slovního prvku „ZEMĚ“. Ani ze sémantického hlediska se v napadeném označení nejedná o zásadní či jinak mimořádný prvek, neboť pouze představuje přivlastňovací zájmeno, které pouze upřesňuje následující podstatné jméno. Tím má u spotřebitelské veřejnosti navodit pocit, že takto pojmenovaný časopis je vhodný právě pro ni, resp. jeho cílem je zřejmě navodit určitý emocionální vztah (s laudatorním vyzněním) k takto pojmenovanému produktu. Napadenou ochrannou známku je nutno v kontextu shora citované judikatury posuzovat jako celek, a tedy nelze od sebe separovat její jednotlivé prvky. Celkovou rozlišovací způsobilost napadené ochranné známky vyhodnotil Úřad jako běžnou, tj. nejedná se o označení druhové ani popisné, na druhou stranu však ani nevykazuje vysokou inherentní distinktivitu. Je evidentní skutečností, že slovní prvek „ZEMĚ“ shodně obsahují všechny porovnávané ochranné známky, závěr správních orgánů o jejich mírné celkové podobnosti je tedy logický. O monopolizaci označení s prvkem „ZEMĚ“ se za situace, kdy rejstřík vedený Úřadem obsahuje množství zapsaných ochranných známek s tímto prvkem, patřících jiným vlastníkům, jednat nemůže. Rovněž je třeba mít na paměti, že spotřebitel při nákupu shodných či podobných výrobků či služeb, na něž se ochranné známky vztahují, zpravidla nemá možnost vzájemného přímého porovnání obou označení, a proto označení porovnává s pouhým více či méně dokonalým obrazem ve své paměti či dřívějším sluchovým vjemem. Je tudíž nezbytné, aby se označení, která mají být umístěna na výrobcích stejného druhu, od namítaných ochranných známek dostatečně odlišovala. Zbývající slovní prvky napadeného označení slovo „MOJE“ a slovo „ČESKO“ však nejsou natolik distinktivní, aby neutralizovaly zjištěnou celkovou podobnost porovnávaných ochranných známek, a to zejména s ohledem na vysokou rozlišovací způsobilost označení „LIDÉ A ZEMĚ“ (tj. zejména první a druhé namítané ochranné známky), získanou na základě jejich užívání v obchodním styku v oblasti tiskovin, kde mají dlouhou tradici a historii a díky dlouhodobému užívání na trhu si vybudovaly jistou dobrou pověst mezi spotřebiteli. Čím silnější má starší ochranná známka rozlišovací způsobilost, ať již vnitřní, nebo získanou užíváním, tím je pravděpodobnější, že při setkání s pozdější totožnou nebo podobnou ochrannou známkou bude tato známka relevantní veřejnosti evokovat uvedenou starší ochrannou známku. Právě vysoká získaná rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek je podle odvolacího orgánu rozhodujícím důvodem, proč lze závěr orgánu prvého stupně řízení o pravděpodobnosti asociace mezi konfliktními ochrannými známkami považovat za opodstatněný. Je rovněž přiléhavý závěr správních orgánů, že spotřebitelé by se na základě stejného tematického zaměření předmětných časopisů mohli domnívat, že mezi výrobky označenými konfliktními ochrannými známkami existuje obchodní, personální či ekonomické propojení, tj. že pocházejí ze shodného zdroje. Určujícím a společným jmenovatelem obou časopisů je jejich zaměření na poskytování informací a zajímavostí o životě lidí, jakož i o přírodních či lidských výtvorech, pamětihodnostech, tipech na cesty či výlety apod. Z předložených podkladů, které jsou součástí spisového materiálu (byť jsou datovány až po datu priority napadené ochranné známky), je jasně seznatelný tematický průnik obou časopisů. Magazín navrhovatele LIDÉ A ZEMĚ se sice spíše orientuje na zahraničí, přesto však přináší v rubrice „moje Česko“ (tedy nazvané podobně jako časopis vlastníka) informace i o životě v České republice. Přestože se časopis vlastníka MOJE ZEMĚ soustředí především na tuzemské území, i v něm čtenář nalezne reportáže ze zahraničí – v rubrikách „U sousedů“ a „Náš člověk v terénu“. Žalovaný proto zcela po právu neshledal v hlavní orientaci obou časopisů, tj. na zahraničí, resp. tuzemsko, natolik zásadní rozdíl jejich zaměření, aby dal za pravdu rozkladové námitce žalobkyně. Společným a klíčovým je jejich velmi podobné obsahové zaměření cestovatelské, poznávací, kulturní, z něhož lze odvodit téměř totožnou skupinu jejich spotřebitelů. Je zřejmé, že v případě kolizních výrobků a služeb z oblasti periodických i neperiodických tiskovin, papírenského zboží, reklamy, propagace, šíření tiskovin a informací elektronickou cestou, služeb nakladatelství a vydavatelství, zábavy, kultury a výchovy je okruh spotřebitelů velmi široký a může zahrnovat jak podnikající osoby a firmy, které tyto výrobky a služby využijí k prezentaci a propagaci svých výrobků a služeb nebo k vydávání svých tiskovin, publikací a nosičů, tak širokou veřejnost, která může být rovněž konzumentem většiny těchto výrobků a služeb. Pokud jde o rozdělení spotřebitelů daného druhu výrobků a služeb, dospěli žalobkyně i žalovaný v podstatě k totožnému závěru; liší se pouze v názoru na úroveň informovanosti a pozornosti spotřebitele. Soud v tomto ohledu zastává identický názor jako žalovaný: vzhledem k charakteru předmětných výrobků a služeb bude průměrný spotřebitel běžně informovaný a pozorný, rozhodně se nebude jednat o spotřebitele nadmíru obezřetného. Závěr o informovanosti a pozornosti průměrného spotřebitele se opírá i o cenu obou časopisů, kdy nelze považovat částku kolem 50 Kč za jeden barevný magazín za natolik vysokou, aby určujícím způsobem determinovala jednání průměrného spotřebitele při výběru tohoto druhu zboží a výrazněji ovlivňovala úroveň jeho pozornosti. Soud proto považuje charakteristiku úrovně informovanosti a pozornosti průměrného spotřebitele tak, jak ji vymezily správní orgány, za přiléhavější a více odpovídající reálné situaci na trhu daného druhu výrobků a služeb. Závěr žalovaného o existenci pravděpodobnosti asociace mezi konfliktními ochrannými známkami lze proto i s přihlédnutím ke kompenzační zásadě, kdy byla shledána mírná podobnost označení porovnávaných ochranných známek a shodnost výrobků a služeb, pro které jsou zapsány, považovat za správný a logicky odůvodněný.

74. Soud nevešel ani na námitku žalobkyně uvedenou pod třetím žalobním bodem. Soud shodně s žalovaným připomíná, že předmětem řízení před žalovaným a Úřadem byla pravděpodobnost záměny konfliktních ochranných známek v jejich zapsané (tudíž neměnné) podobě na straně veřejnosti, zatímco předmětem řízení před Vrchním soudem v Olomouci byla aktuální grafická podoba obálek časopisů LIDÉ A ZEMĚ a MOJE ZEMĚ, která se může v čase měnit. V případě grafických ztvárnění obálek obou časopisů je třeba zdůraznit, že se jednalo o aktuální zpracování v dané době, které se v budoucnu mohlo nebo může měnit, kdežto znění nebo vyobrazení porovnávaných ochranných známek je stálé, přičemž tato znění či ztvárnění nejsou totožná s grafickým ztvárněním obálek jednotlivých čísel obou časopisů. Závěry vyslovené v citovaném usnesení ze dne 11. 4. 2013, č. j. 7 Cmo 123/2013-13, týkající se nekalosoutěžního jednání, tak nejsou pro rozhodování žalovaného v dané věci relevantní, zejména též z toho důvodu, že se nejednalo o rozhodnutí ve věci samé, nýbrž o rozhodnutí ve věci návrhu na nařízení předběžného opatření. Návrhu na nařízení předběžného opatření může soud podle § 74 a násl. o. s. ř. vyhovět jen za předpokladu, kdy je prokázána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků a ostatní významné okolnosti alespoň osvědčeny, tj. bez provádění dokazování v meritu věci. Právní úprava ochranných známek a jiných označení podle ZOZ je nadto ve vztahu k právní úpravě nekalé soutěže autonomní, byť se jedná o oblasti velmi blízké a provázané. Jak přiléhavě konstatoval žalovaný, z hlediska platného práva tyto právní úpravy stojí vedle sebe, dotýkají se rozdílných množin vztahů, jsou proto upraveny odlišnými právními předpisy a nelze je bez dalšího volně směšovat. Otázka nekalé soutěže je plně v kompetenci příslušných civilních soudů a do oblasti známkového práva se promítá pouze prostřednictvím § 31 odst. 2 ZOZ. O takový případ se však v předmětném řízení nejedná.

75. K námitce uvedené pod čtvrtým žalobním bodem soud přisvědčuje žalovanému, že ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ, kde je posuzováno, zda by užívání napadeného označení nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména, které starší ochranná známka získala před vznikem práva přednosti známky napadené, se primárně hodnotí rozlišovací způsobilost a dobré jméno namítaných ochranných známek, neboť se jedná o jeden z obligatorních předpokladů úspěšného uplatnění návrhu. Otázka posouzení dobrého jména napadené ochranné známky naproti tomu odvisí od iniciativy žalobkyně, která se však této skutečnosti v řízení před Úřadem dle obsahu správního spisu nedovolávala. Závěry učiněné žalovaným o zjištěné vysoké získané rozlišovací způsobilosti první a druhé namítané ochranné známky jsou v napadeném rozhodnutí patřičně odůvodněny a soud na ně proto odkazuje. Pokud jde o rozkladovou námitku žalobkyně založenou na existenci dobrého jména napadené ochranné známky a podpořenou doklady předloženými žalobkyní současně s věcným odůvodněním rozkladu, které měly dobré jméno napadené ochranné známky prokázat, žalovaný postupoval podle ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu a k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů nepřihlížel. Tento postup žalovaného plně odpovídá obsahu spisu a zásadě koncentrace řízení dle § 82 odst. 4 správního řádu, když žádné důvody prolamující koncentraci řízení v daném případě nenastaly, resp. nebyly žalobkyní tvrzeny ani prokázány.

76. K námitce žalobkyně formulované v pátém žalobním bodu soud konstatuje, že dle ustálené praxe se řízení vztahuje jen na konkrétní napadené a namítané značení a předmětem přezkumu nejsou jiné ochranné známky zapsané v rejstříku. Tomu odpovídá i rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. 9 Ca 430/2009, podle kterého „podstatou řízení o námitkách uplatněných podle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ, je výlučně posouzení střetu mezi přihlašovaným označením a starší namítanou ochrannou známkou, která patří subjektu, jenž námitky podal. V tomto námitkovém řízení proto Úřad nemůže jakkoliv přihlížet k jiným ochranným známkám ve vlastnictví přihlašovatele, neboť ty nemohou nijak ovlivnit jeho závěr o existenci či neexistenci pravděpodobnosti záměny mezi přihlašovaným označením a namítanou starší ochrannou známkou na straně veřejnosti.“ Stejné závěry dopadají i na řízení o prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou dle §32 odst. 1 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ. Při posuzování aplikovatelnosti souvisejícího §12 ZOZ je třeba vycházet z toho, která pozdější shodná nebo podobná ochranná známka je předmětem daného řízení, a tedy i předmětem posuzování. Soud proto považuje za opodstatněný závěr žalovaného v napadeném rozhodnutí, že v konkrétním řízení se může vždy jednat jen o jednu jedinou ochrannou známku. Tomu nasvědčuje i formulace posuzovaného ustanovení zákona, v němž zákonodárce u pozdější ochranné známky použil jednotné číslo a vyplývá to i z podstaty známkoprávních řízení, kdy se rozhoduje vždy o právu k jedné ochranné známce. Předmětem tohoto řízení je jen a pouze napadená ochranná známka, jejíž užívání navrhovatel nemohl prokazatelně strpět po zákonnou lhůtu 5 let, jak jednoznačně vyplývá z výše uvedené citace části napadeného rozhodnutí s časovým vymezením rozhodných skutečností. Fakt, že napadená ochranná známka vykazuje znaky podobnosti s jinou ochrannou známkou téhož přihlašovatele, tj. s ochrannou známkou TÝDENÍK květy MOJE ZEMĚ ČESKO , jejíž užívání by navrhovatel teoreticky mohl strpět po dobu 5 let, je ve vztahu k napadené ochranné známce irelevantní, neboť tyto ochranné známky představují dva na sobě nezávislé a samostatné předměty práva. Strpění užívání ochranné známky nebo aktivní vystoupení proti ní je plně v dispozici navrhovatele, což platí i pro žalobkyní zmiňovanou ochrannou známku č. 295979 „ZEMĚ SVĚTA“. Vypořádání námitek uvedených v rozkladu a opětovně vznesených pod pátým žalobním bodem v odůvodnění napadeného usnesení považuje soud za dostatečné a v souladu se zákonem.

77. Pod šestým a sedmým žalobním bodem žalobkyně namítala, že jednak nebyly naplněny důvody pro prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky dle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ a proto považuje obě správní rozhodnutí za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, když závěry žalovaného jsou dle názoru žalobkyně pouze hypotetické, subjektivní a nepodložené a jednak že žalovaný v napadeném rozhodnutí neposuzoval odvolací důvody komplexně v jejich vzájemné souvislosti, nýbrž se jimi zabýval vždy jen jednotlivě a odděleně. K tomu soud uvádí, že kvalita a preciznost ve formulaci žalobních bodů a jejich odůvodnění v podstatě předurčuje obsah rozhodnutí soudu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 67/2011 – 108, a ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54). Ve správním soudnictví není soud oprávněn za žalobkyni vyhledávat či dovytvářet žalobní body. Pokud tedy žalobkyně své námitky v šestém a sedmém žalobním bodu vznáší toliko v obecné rovině, může na ně soud reagovat pouze srovnatelnou mírou konkrétnosti. Ve světle shora uvedeného soud nepovažuje námitky žalobkyně za důvodné, neboť Úřad se splněním všech kumulativních podmínek k naplnění důvodu neplatnosti dle § 7 odst. 1 písm. b) ZOZ v prvostupňovém rozhodnutí na straně 47 až 54 pečlivě a vyčerpávajícím způsobem zabýval a z pohledu zákonem stanovených podmínek je vyhodnotil. Úřad rovněž podrobně vysvětlil, jakým způsobem a s jakým výsledkem vyhodnotil obsah usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. 7 Cmo 123/2013-133, absenci podání námitek a připomínek proti zápisu napadené ochranné známky, pojem průměrného spotřebitele a skutečnost, že bylo po dobu více než 5 let trpěno užívání ochranné známky TÝDENÍK květy MOJE ZEMĚ ČESKO. Soud pro stručnost v dalším zcela odkazuje na závěry uvedené jak v rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tak v rozhodnutí napadeném, která v tomto směru shledal bez vad.

IX. Závěr a náklady řízení

1. Na základě shora uvedených skutečností soud neshledal žalobu důvodnou a podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji výrokem I. zamítl.

2. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch; žalovanému správnímu orgánu, který byl procesně úspěšný, žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly.

3. Výrok III. o náhradě nákladů řízení osobě zúčastněné na řízení je odůvodněn § 60 odst. 5 s. ř. s. a contrario, neboť soud této osobě žádnou povinnost v řízení neuložil.

Poučení