9 A 323/2014 - 117

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D. v právní věci žalobce: THEFACESHOP CO., LTD. sídlem 58, Saemunan-ro, Jongno-gu, Seoul, Jižní Korea zastoupeného Mgr. Vojtěchem Chloupkem, advokátem, sídlem Na Příkopě 15, Praha 1 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6 za účasti: The Body Shop International PLC sídlem Watersmead, Littlehampton, West Sussex, Velká Británie zastoupené JUDr. Jiřím Čermákem, advokátem sídlem Klimentská 46, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 4. 7. 2014, čj. O-497014/D15697/2014/ÚPV takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „předseda Úřadu“ či „žalovaný“) ze dne 4. 7. 2014, čj. O- 497014/D15697/2014/ÚPV , kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „správní orgán prvního stupně“ nebo „Úřad“) ze dne 5. 2. 2014, čj. O-497014/D011139/2013/ÚPV.

2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně vyhověl námitkám podaným osobou zúčastněnou na řízení podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, proti zápisu slovní ochranné známky v grafickém provedení sp. zn. O-497014 ve znění „THEFACESHOP“, jejímž přihlašovatelem byl žalobce, do rejstříku ochranných známek.

3. Napadeným rozhodnutím, které bylo žalobci doručeno dne 7. 7. 2014, předseda Úřadu zamítl rozklad žalobce proti Prvostupňovému rozhodnutí a naposledy uvedené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí)

4. Předseda Úřadu v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval závěry vyslovené v prvostupňovém rozhodnutí s tím, že správní orgán prvního stupně dovodil, že i přes shledanou podobnost označení ve velmi nízké míře si může spotřebitelská veřejnost zejména díky jejich obdobné celkové koncepci, která je do jisté míry originální, jednoduchá a lehce zapamatovatelná, shodným či podobným produktům a především kvůli vysoké rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek vytvořit mezi posuzovanými označeními asociaci, jež může vést k mylnému závěru o výrobci či poskytovateli takto označeného zboží či služeb. Současně shrnul obsah podaného rozkladu a dalších procesních podání žalobce a osoby zúčastněné na řízení v rámci řízení o rozkladu.

5. Předseda Úřadu dále rekapituloval, že slovní označení v grafickém provedení sp. zn. O-497014 ve znění THEFACESHOP bylo přihlášeno dne 27. 7. 2012 a zveřejněno dne 27. 12. 2012 pro tento seznam výrobků a služeb zařazených do tříd podle mezinárodního třídění výrobků a služeb: (3) kosmetické přípravky a parfémy, zejména pleťová mléka, krémy na obličej, čisticí krémy, řasenky, oční stíny, oční tužky a tužky na obočí, rtěnky, podkladové krémy, pudry na obličej, tvářenky, tělové spreje, přípravky na odličování, přípravky pro péči o pleť bez léčebných účinků, zejména krémy, pleťová mléka, gely, pleťová tonika, čisticí přípravky na pleť, abrazivní přípravky, pleťové masky a peelingy, parfémy, voňavky, zejména kolínské vody, vody po holení, běžné pleťové vody, zejména pleťové vody po holení, pleťové vody, parfémovaná tělová mléka, čisticí mléka, hydratační pleťové krémy, pleťová mléka, výživné krémy, zejména výživné tělové krémy, hydratační pleťové krémy, krémy proti stárnutí, řasenky, oční tužky, rtěnky, podkladový make-up, čisticí krémy, pevný prášek do pudřenek, opalovací přípravky bez léčebných účinků, pleťové masážní krémy bez léčebných účinků, přípravky pro péči o nehty, přípravky pro péči o vlasy a na úpravu vlasů, zejména šampóny, kondicionéry, spreje a gely na konečnou úpravu, tělová mýdla, tělové čisticí prostředky, přípravky pro bělení zubů, zejména zubní pasty; (35) velkoobchod s kosmetickými výrobky, maloobchod s kosmetickými výrobky, zprostředkovatelské služby v oblasti kosmetiky (služby nákupních a prodejních agentur), obchodní zprostředkovatelské služby v oblasti kosmetiky, organizování obchodních prodejů kosmetiky, dodavatelské služby pro třetí osoby v oblasti kosmetiky (nákup kosmetiky pro jiné podniky), obchodní reklama v oblasti kosmetiky (pro třetí osoby), kanceláře dovozní a vývozní v oblasti kosmetiky, komerční informační kanceláře v souvislosti s kosmetikou, marketingové studie v oblasti kosmetiky, rozšiřování kosmetických vzorků (zboží), profesionální obchodní nebo podnikatelské poradenství v souvislosti s kosmetikou.

6. Předseda Úřadu shrnul, že osoba zúčastněná na řízení v námitkách uvedla řadu svých ochranných známek, zapsaných jak ve slovní, tak v kombinované podobě, do práv k nimž dle jejího tvrzení přihlášené označení zasahuje. Předseda Úřadu zdůraznil, že vzhledem k tomu, že žalobce v řízení o rozkladu nezpochybnil postup správního orgánu prvního stupně, který provedl porovnání pouze s namítanými slovními ochrannými známkami a neprováděl porovnání s namítanými kombinovanými ochrannými známkami osoby zúčastněné na řízení, provedl předseda Úřadu s odkazem na § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přezkoumání závěrů o zaměnitelnosti pouze s následujícími slovními ochrannými známkami osoby zúčastněné na řízení.

7. První namítaná slovní ochranná známka č. 171875 ve znění „THE BODY SHOP“ byla dne 30. 12. 1992 s právem přednosti ode dne 19. 7. 1990 zapsána do rejstříku ochranných známek vedeného Úřadem pro následující seznam výrobků a služeb zařazených do tříd podle mezinárodního třídění výrobků služeb: (3) voňavky, mýdla, šampóny, kosmetické výrobky, toaletní přípravky neléčivé, barvy na vlasy, upravovače vlasů, tónovací přípravky na vlasy, přípravky na omývání vlasů a na úpravu vlasů, deodoranty, depilátory, přípravky proti pocení, pudry pro toaletní účely, kosmetické opalovací přípravky, masážní přípravky nemediciální, koupelové přísady, oleje a soli do koupelí, které nejsou pro lékařské účely, přípravky na holení, prostředky na čištění zubů, éterické oleje, zkrášlovací pleťové masky, zábaly na obličej, přípravky na ošetření nehtů, laky na nehty, pemzy, kosmetické bavlněné tyčinky, vata pro účely nemedicinální.

8. Druhá namítaná slovní ochranná známka Společenství č. 1980416 ve znění „THE BODY SHOP“ byla dne 16. 4. 2003 s právem přednosti pro Českou republiku ode dne 1. 5. 2004 zapsána do rejstříku ochranných známek vedeného Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu pro výrobky a služby ve třídách 3, 21 a 42 mezinárodního třídění výrobků a služeb, z toho ve třídě 3 a 42 pro následující seznam výrobků a služeb: (3) Perfumes, soaps, shampoos, cosmetics, non-medicated toilet preparations; hair colourants; hair conditioners, hair dyes, hair lotions or hair styling preparations; deodorants; depilatories; anti-perspirant preparations; non- medicated talcum powder for toilet purposes; sun-tanning preparations (cosmetics) sun care skin preparations, sun block preparations; non-medicated massage preparations; bath additives, bath oils or bath salts, not for medical purposes; shaving preparations; dentifrices; essential oils; beauty masks, facial packs, nail care preparations, nail varnish; pumice stone, cotton sticks; cotton wool for non-medical purposes; scented articles all for perfumery purposes, pot pourri, powder-impregnated páper for cosmetic use, abrasives for personál use; all included in class 3 [v překladu do českého jazyka: parfémy, mýdla, šampony, kosmetika, toaletní přípravky (bez léčivých účinků); barvy na vlasy, vlasové kondicionéry, vlasové vody nebo přípravky pro vlasový styling; deodoranty, depilační přípravky, antiperspiranty; pudry pro toaletní účely (ne pro léčivé lékařské účely); opalovací přípravky (kosmetika), opalovací pleťové přípravky, opalovací krémy; masážní přípravky (ne pro lékařské účely); přísady do koupele, koupelové oleje nebo koupelové soli, nikoliv pro lékařské účely; holicí přípravky; přípravky pro čištění zubů; éterické oleje; kosmetické masky, obličejové zábaly, přípravky pro péči o nehty, laky na nehty; pemza, vatové tyčinky; vata pro jiné než lékařské účely; vonící výrobky všechno pro účely parfumerie, směs vonných látek, práškem impregnovaný papír pro kosmetické účely, brusivá pro osobní použití; to vše zahrnuté ve třídě 3]; (42) Research, development and the provision of information and advice concerning cosmetics, skin and hair care preparations (v překladu do českého jazyka: výzkum, vývoj a poskytování informací a poradenství týkající se kosmetiky, péče o pleť a vlasy).

9. Třetí namítaná slovní ochranná známka Společenství č. 2305175 ve znění „THE BODY SHOP“ byla dne 12. 6. 2003 s právem přednosti pro Českou republiku ode dne 1. 5. 2004 zapsána do rejstříku ochranných známek vedeným Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu pro služby ve třídách 35, 36 a 42 mezinárodního třídění výrobků a služeb, z toho ve třídě 35 pro následující seznam služeb: (35) Retail Services in respect of beauty products, toiletries, cosmetics, make-up, hair care preparations, perfumes, skin care preparations, deodorants and anti-perspirants; Services relating to the establishment of business and retail Stores; Services relating to advertising and the preparation and distribution of promotional materials; Services relating to business management (v překladu do českého jazyka: maloobchodní služby týkající se kosmetických výrobků, toaletních potřeb, kosmetiky, make-upu, přípravků pro péči o vlasy, parfémů, přípravků pro péči o pleť, deodorantů a antiperspirantů; služby týkající se zřízení obchodní činnosti a maloobchodních prodejen; služby týkající se reklamy a přípravy a distribuce propagačních materiálů; služby vztahující se k řízení podniku).

10. Namítané ochranné známky tak podle předsedy Úřadu představují vzhledem k napadené přihlášce ochranné známky prioritně starší ochranné známky ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 441/2003 Sb.

11. Předseda Úřadu dále poznamenal, že podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal Prvostupňové rozhodnutí jednak v části, ve které správní orgán prvního stupně řízení přiznal namítaným ochranným známkám zvýšenou rozlišovací způsobilost na základě dokladů předložených namítajícím k prokázání rozsáhlého užívání, a to jak z hlediska časového tak teritoriálního, a jednak v části týkající se porovnání přihlašovaného označení s namítanými ochrannými známkami a závěrů o jejich podobnosti, resp. zaměnitelnosti ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb.

12. V návaznosti na rekapitulaci důkazních prostředků předložených žalobcem a osobou zúčastněnou na řízení k otázce rozlišovací způsobilosti předseda Úřadu připomněl, že podle rozhodovací praxe Úřadu vycházející z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie (dále též „SDEU“) platí, že čím vyšší má starší ochranná známka rozlišovací způsobilosti, tím větší je pravděpodobnost záměny. Neztotožnil se přitom se závěrem správního orgánu prvního stupně, že z předložených dokladů je zřejmé, že namítané ochranné známky získaly za dobu svého užívání na trhu vysokou rozlišovací způsobilost. Přisvědčil výhradě žalobce, že z předložených dokladů tato skutečnost nevyplývá. Předseda úřadu popsal důvody, pro které se rozhodl při přezkoumání závěrů o zaměnitelnosti nevycházet ze skutečnosti, že namítané ochranné známky požívají širší ochrany v důsledku získání vyšší rozlišovací způsobilosti, neboť shledal důkazní prostředky předložené osobou zúčastněnou na řízení nedostatečnými, přičemž k důkazům předloženým v rozporu se zásadou koncentrace vyjádřenou v ustanovení § 25 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb. nemohl přihlédnout.

13. V rámci přezkoumání závěru o pravděpodobnosti nebezpečí záměny předseda Úřadu shrnul obecná východiska posouzení dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. a zdůraznil, že rozhodující pro konstatování pravděpodobnosti záměny může být i podobnost v jediném aspektu. Doplnil, že při posuzování podobnosti srovnávaných označení má prioritu úvaha, které prvky konkrétních označení jsou shodné, nikoliv úvaha o tom, které jsou rozdílné. Zkoumání podobnosti však nemůže být podle předsedy Úřadu založeno jen na formálním porovnání jednotlivých prvků, ale musí se zakládat na porovnání známkových motivů označení, což jsou rozhodující složky porovnávaných označení, které při celkovém posouzení jsou výrazem charakteristických vlastností srovnávaných označení. Obecně je nutno podle předsedy Úřadu vzít v úvahu, že přihlašované označení a ochranné známky se posuzují především z hlediska průměrného spotřebitele, jehož podle předsedy Úřadu správně definoval již správní orgán prvního stupně, a který bude podle kategorie dotčeného zboží (výrobků ve třídě 3 a služeb s nimi souvisejících ve třídě 35 mezinárodního třídění výrobků a služeb) s velkou pravděpodobností přiměřeně obezřetný a informovaný, neboť se jedná o výrobky (služby) související se zbožím běžné spotřeby (zejména kosmetickými výrobky a službami).

14. K podobnosti označení předseda Úřadu uvedl, že napadené přihlašované označení je tvořeno slovním prvkem, který sestává z jedenácti písmen velké tiskací abecedy, jež jsou graficky rozděleny do tří částí tak, že to odpovídá členění anglických slov „THE“, „FACE“ a „SHOP“, přičemž část „FACE“ je provedena tučným písmem. Jednotlivé části (slova) nejsou odděleny žádnou mezerou. Současně uvedl, že podoba všech tří posuzovaných namítaných ochranných známek je shodná a je tvořena třemi slovy velké tiskací abecedy, dohromady rovněž z jedenácti písmen, která jsou oddělena mezerou právě na tři slova „THE“, „BODY“ a „SHOP“.

15. Předseda úřadu se v zásadě ztotožnil s hodnocením správního orgánu prvního stupně v závěru o podobnosti porovnávaných označení z vizuálního hlediska v nízké míře. Doplnil, že za rozhodující z vizuálního hlediska považoval především shodnou strukturu označení, která spočívá ve shodném členění jednotlivých slovních prvků, z nichž dva ze tří jsou shodné („THE“ a „SHOP“). Tím, že jediný odlišný prvek (prostřední část „FACE" a „BODY“) má však stejný počet písmem a tudíž stejnou délku, bude spotřebitel podle předsedy Úřadu vnímat celkově tato označení jako podobná. Předseda Úřadu nepřisvědčil tvrzení žalobce, že uspořádání jednotlivých prvků do jednoho slova je dostatečným vizuálně rozlišovacím elementem, s tím, že žalobce opomněl vzít v úvahu grafickou úpravu slovního označení přihlašovaného označení, kdy prostřední část „FACE“ je provedena tučným písmem, a tudíž z označení opticky vystupuje a tvoří samostatné slovo.

16. Předseda Úřadu přisvědčil správnímu orgánu prvního stupně i v závěru o nízkém stupni podobnosti porovnávaných označení z hlediska fonetického. Poznamenal, že ačkoli porovnávaná označení obsahují zvukově odlišnou část uprostřed slova, budou vyslovována jako jeden celek, včetně úvodního neurčitého členu a koncového slova „šop“, které jsou v porovnávaných označeních shodné. Tímto se podle předsedy Úřadu poněkud neutralizuje zvuková odlišnost střední části. Vzhledem k tomu, že první část (začátek) a třetí část (konec) přihlašovaného označení bude vyslovována shodně jako namítané ochranné známky, přičemž prostřední část je tvořena jak v případě přihlašovaného označení, tak v případě namítaných ochranných známek poměrně krátkou částí (1 či 2 slabiky), porovnávaná označení mají podle předsedy Úřadu shodnou zvukovou stavbu a mohou být spotřebitelem vnímána jako podobná, byť v nízkém stupni.

17. Pokud jde o hledisko sémantické, shledal správným hodnocení správního orgánu prvního stupně, podle něhož jsou přihlašované označení i namítané ochranné známky ve vztahu k nárokovaným (chráněným) výrobkům a službám ve třídách 3 a 35 mezinárodního třídění výrobků a služeb nadány nižší, resp. omezenou rozlišovací způsobilostí s evokativním účinkem, když posuzovaná označení spojuje jistá významová vazba, a mohlo by tak docházet k asociaci či záměně výrobků a služeb. Nepřisvědčil přitom žalobci, že průměrný spotřebitel bude provádět při setkání s porovnávanými označeními jejich další analýzu, resp. že za rozhodující je nutno považovat, že přihlašované označení je tvořeno jedním slovem, které je dlouhé a složené, v anglickém jazyce, a není pro průměrného spotřebitele na trhu s obdobnými výrobky až tak obvyklé, a které nemá jako celek žádný konkrétní význam. Předseda Úřadu zdůraznil, že průměrný spotřebitel vnímá ochrannou známku/označení jako celek a neprovádí analýzu jednotlivých prvků a detailů. Nepřisvědčil žalobci, že spotřebitel při vnímání přihlašovaného označení v porovnání s namítanými ochrannými známkami provede analýzu jeho jednotlivých prvků, a protože obsahují odlišnou střední část „FACE“ a „BODY“, rozliší i mezi těmito označeními jako celky. Po stránce významové je tedy podle předsedy Úřadu evidentní, že v obou porovnávaných označeních se shodně jedná o obchod (obchodní činnost) spojený s prodejem zejména kosmetických výrobků zaměřených na péči o lidské tělo, přičemž v případě namítaných ochranných známek se evokuje celé lidské tělo („BODY") a v případě přihlašovaného označení jedna z jeho částí – obličej („FACE“). Po významové stránce je tedy podle předsedy Úřadu v obou případech shodně navozena asociace s lidským tělem či jeho částí. Předseda Úřadu souhlasil s osobou zúčastněnou na řízení, že přestože výrobci často rozlišují mezi přípravky určenými pro péči o pleť obličeje a péči o pokožku celého těla, spotřebitelská veřejnost při používání těchto výrobků tyto rozdíly často stírá. Na základě všech těchto důvodů dospěl předseda Úřadu k závěru, že porovnávaná označení jsou ze sémantického hlediska podobná ve vyšší míře.

18. K celkovému dojmu, jakým přihlašované označení a namítané ochranné známky mohou působit na průměrného spotřebitele, předseda Úřadu zdůraznil, že průměrný spotřebitel má zřídka možnost porovnat konfliktní označení přímo (vedle sebe), ale spíše spoléhá na nedokonalý paměťový obraz, který se uchoval v jeho mysli při setkání s porovnávanými označeními. Vzhledem k charakteru nárokovaných/chráněných výrobků je podle předsedy Úřadu pravděpodobné, že bude spoléhat zejména na vizuální obraz označení a případně si jej vyvolá pomocí sémantického významu. Předseda Úřadu shrnul, že na základě všech výše uvedených skutečností, zejména vysoké sémantické podobnosti, jakož i vizuální podobnosti, jsou porovnávaná označení podobná, neboť mají velmi podobnou strukturu, a jsou složena z významově velmi podobných slov.

19. Doplnil, že se plně ztotožnil se závěrem správního orgánu prvního stupně o podobnosti dotčených výrobků a služeb, který nadto žalobce v rozkladu nezpochybnil.

20. Podle předsedy Úřadu přiléhavé i použití kompenzačního principu, neboť v případě, že přihlašované označení nárokuje k ochraně výrobky a služby, které jsou podobné či dokonce shodné s výrobky a službami chráněnými starší ochrannou známkou, která může být hodnocena jako podobná, musí být kladeny vyšší nároky na odlišení tohoto přihlašovaného označení, jinak existuje větší pravděpodobnost, že průměrný spotřebitel shodné a podobné výrobky označené podobnými označeními neodliší a bude uveden v omyl o původu takových výrobků a služeb. Po pokud v daném případě na rozdíl od správního orgánu prvního stupně neshledal zvýšenou rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek na základě dokladů předložených osobou zúčastněnou na řízení, pak toto odlišné posouzení získané rozlišovací způsobilosti nemělo podle jeho přesvědčení vliv na následné posouzení zaměnitelnosti, neboť předseda Úřadu shledal porovnávaná označení jako zaměnitelná ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 443/2003 Sb.

21. Předseda Úřadu uzavřel, že podání žalobce ze dne 30. 6. 2014 je nutné posoudit ve smyslu ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu a ustanovení § 42 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb., přičemž předmětné podání bylo podáno více než 2 měsíce po uplynutí zákonné lhůty, a nebylo tak možno toto podání ani důkazy k němu přiložené v rozhodnutí o rozkladu zohlednit.

III. Žaloba

22. Žalobce v podané žalobě v rámci prvního okruhu žalobních bodů uvedl, že správní orgán prvního stupně dospěl v Rozhodnutí o námitkách k závěru o celkově velmi nízkém stupni podobnosti porovnávaných označení s tím, že přestože byla posuzovaná označení shledána jako podobná ve velmi nízké míře, může si spotřebitelská veřejnost zejména na základě vysoké rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek vytvořit mezi posuzovanými označeními asociaci. Správní orgán prvního stupně dále uvedl, že posuzovaná označení spojuje jistá významová vazba, která by mohla mít na spotřebitele vliv za předpokladu prokázání vyšší rozlišovací způsobilosti.

23. Žalobce namítl, že z těchto pasáží prvostupňového rozhodnutí je oprávněně možné se domnívat, že právě získaná rozlišující způsobilost namítaných ochranných známek byla hlavním důvodem, který správní orgán prvního stupně vedl k učinění závěru o nebezpečí záměny, resp. asociace, porovnávaných označení, přestože jinak shledal označení jako velmi málo podobná.

24. Žalobce konstatoval, že rozkladem napadl zejména uvedené závěry Úřadu o získané rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek. Žalobce zdůraznil, že v tomto ohledu dal předseda Úřadu žalobci za pravdu a potvrdil, že osoba zúčastněná na řízení neunesla své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání získané rozlišovací způsobilosti, a je tedy třeba vycházet z toho, že namítané ochranné známky rozlišovací způsobilost nezískaly.

25. Žalobce namítal, že pokud předseda Úřadu potvrdil závěry ohledně porovnání označení, ale popřel závěry správního orgánu prvního stupně o získání rozlišovací způsobilosti, které byly podle žalobce pro učinění závěru o zaměnitelnosti označení klíčové, a zároveň sám došel k závěru o zaměnitelnosti, opřel napadené rozhodnutí o vzájemně rozporná tvrzení a rozhodnutí je proto nelogické.

26. Nelogičnost, resp. vnitřní rozpornost napadeného rozhodnutí se podle žalobce projevuje také u posouzení nebezpečí záměny, k níž předseda Úřadu dospěl zejména na základě vysoké sémantické podobnosti. Žalobce v této souvislosti poukázal na to, že předseda Úřadu shledal závěry orgánu prvého stupně ohledně sémantického porovnání označení správnými., avšak závěr o vysoké sémantické podobnosti z Rozhodnutí o námitkách podle žalobce dovodit nelze, když správní orgán prvního stupně pouze konstatoval, že označení spojuje jistá významová vazba, která by na spotřebitele mohla mít vliv za předpokladu prokázání vyšší rozlišovací způsobilosti. Podle žalobce není jasné, jak mohl předseda Úřadu na jedné straně potvrdit závěry správního orgánu prvého stupně a dospět ke stejným závěrům ohledně zaměnitelnosti označení, ale na druhé straně odmítnout základní předpoklad, který správní orgán prvního stupně ke shledání zaměnitelnosti vedl. Napadené rozhodnutí je podle žalobce v této části nepřezkoumatelné.

27. Pod druhým žalobním bodem žalobce namítal, že z výše uvedených skutečností rovněž vyplývá rozpor napadeného rozhodnutí s ustanovením § 90 správního řádu. Pokud byl závěr o získání rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek primárním důvodem, který vedl k prohlášení předmětných označení za zaměnitelné, přičemž předseda Úřadu následně vyhodnotil tento závěr jako vadný, nelze podle žalobce hovořit o vadě, o níž by se bylo možné domnívat, že nemá vliv na soulad rozhodnutí s právními předpisy, resp. na jeho správnost. Předseda Úřadu tak byl podle žalobce k této vadě povinen přihlédnout ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu. Pokud předseda Úřadu dospěl k závěru o rozporu rozhodnutí s právními přepisy spočívajícímu v nesprávném vyhodnocení získané rozlišovací způsobilosti, a k takové vadě byl povinen přihlížet, byl povinen dále postupovat podle ustanovení § 90 odst. 1 správního řádu, tj. a rozhodnutí Úřadu zrušit a věc vrátit k novému řízení, nebo jej za předpokladu splnění stanovených podmínek změnit, včetně možného výroku o změně odůvodnění rozhodnutí. Pokud však předseda Úřadu i přes zjištěné podstatné vady rozhodnutí Úřadu potvrdil jako správné podle ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu, postupoval podle žalobce v rozporu se zákonem.

28. V rámci třetího okruhu žalobních bodů žalobce namítal, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávné aplikace ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. V tomto směru odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. dubna 2014, sp. zn. 8 As 37/2011, podle něhož není posouzení zaměnitelnosti označení věcí správního uvážení, ale výkladem neurčitého právního pojmu, který je správní soud povinen přezkoumat v plném rozsahu. Nesprávnou aplikaci ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona žalobce spatřoval zejména v nesprávných závěrech předsedy Úřadu o vysoké sémantické podobnosti, jakož i vizuální podobnosti, a z toho plynoucím závěru o zaměnitelnosti porovnávaných označení, kdy předseda Úřadu podle žalobce žádným způsobem nezohlednil rozlišující a dominantní prvky jednotlivých označení.

29. Žalobce namítl, že pokud předseda Úřadu v napadeném rozhodnutí zdůraznil, že průměrný spotřebitel vnímá známku/označení jako celek a citoval přitom rozhodnutí SDEU ze dne 11. 11. 1999 ve věci C-251/95, SABEL, opomněl podle žalobce zohlednit, že SDEU ve stejném rozhodnutí uvedl, že celkové posouzení musí vzít v potaz distinktivní a dominantní prvky jednotlivých označení.

30. Žalovaný podle žalobce zcela rezignoval na posouzení rozlišovací způsobilosti jednotlivých prvků, která je z hlediska vnímání průměrného spotřebitele klíčová. K tomu žalobce uvedl, že prvek „THE“, který vyjadřuje určitý člen v anglickém jazyce a je dobře znám i běžnému českému spotřebiteli, postrádá jakoukoli rozlišovací způsobilost. Podobně i výraz „SHOP“, tedy anglické označení pro obchod, které je běžně používáno i v českém prostředí, nemá podle žalobce ve vztahu k dotčeným výrobkům a službám, které mimo jiné zahrnují i maloobchodní služby, žádnou rozlišovací způsobilost. K závěru, že prvky „THE“ a „SHOP“ jsou popisného charakteru bez rozlišovací způsobilosti, ostatně podle žalobce dospěl i orgán prvého stupně na str. 14 Rozhodnutí o námitkách. Předseda Úřadu však tento závěr podle žalobce v Napadeném rozhodnutí žádným způsobem nereflektoval.

31. Pokud tedy předseda Úřadu založil vizuální porovnání na podobné struktuře obou označení pramenící ze shodných prvků „THE“ a „SHOP“, stavěl své závěry na podobnosti v prvcích postrádajících jakoukoli rozlišovací způsobilost, které nemohou podle žalobce požívat známkoprávní ochranu a nejsou relevantní z hlediska vnímání průměrného spotřebitele, jak podle žalobce vyplývá i z výše citovaného rozhodnutí SDEU. Žalobce doplnil, že namísto toho prvky „FACE“ a „BODY“ jsou nadány určitou, i když omezenou, rozlišovací způsobilosti a budou podle žalobce z hlediska vnímání průměrného spotřebitele klíčové. Dominantní postavení prvku „FACE“ v rámci označení ostatně podle žalobce podtrhuje i jeho výrazné grafické ztvárnění, které upoutá pozornost průměrného spotřebitele. Žalovaný tedy podle žalobce pochybil, když při srovnání označení nezohlednil jejich distinktivní a dominantní prvky a naopak své rozhodnutí založil zejména na podobnosti v prvcích postrádajících rozlišovací způsobilost.

32. Žalobce dále poznamenal, že jsou-li porovnány dominantní a distinktivní prvky obou označení „FACE“ a „BODY“, je podle jeho přesvědčení třeba učinit závěr o jejich nepodobnosti. Tato označení se podle žalobce neshodují v jediném písmenu, a to nejenom pokud jde o jejich konkrétní pořadí. Jediný prvek, který tato označeni sdílejí, je, jak uvedl předseda Úřadu, jejich délka, resp. shodný počet písmen. Žalobce namítl, že učinit závěr o podobnosti a následné zaměnitelnosti jinak zcela odlišných označení na základě stejného počtu písmen by však představovalo pochybení při výkladu ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. Celkový počet písmen označení totiž podle žalobce hraje z hlediska vnímání průměrného spotřebitele jen zanedbatelnou roli.

33. Žalovaný pak podle žalobce v tomto směru rovněž pochybil, když shledal obě označení za vysoce sémanticky podobná s odůvodněním, že oba prvky „FACE“ a „BODY“ navozují asociaci s lidským tělem či jeho částí. Jak konstatoval i správní orgán prvního stupně, tyto prvky jsou podle žalobce nadány nižší, resp. omezenou rozlišovací způsobilosti s evokativním účinkem. Pokud tedy oba prvky navozují asociaci s lidským tělem, tato asociace pramení podle žalobce z určité popisnosti těchto označení, která však nemůže požívat známkoprávní ochrany. Napadené rozhodnutí tedy podle žalobce vychází z nesprávné aplikace ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb.

34. Žalobce konečně pod čtvrtým žalobním bodem namítal, že předseda Úřadu v překročil zákonem dané meze správního uvážení, když přikročil k aplikaci tzv. kompenzačního principu. Tento princip nejprve podle žalobce nesprávně vyložil, když uvedl, že musí být kladeny vyšší nároky na odlišení označení, které nárokuje k ochraně podobné či dokonce shodné výrobky a služby. Podobnost výrobků či služeb je však podle žalobce základním předpokladem pro aplikaci ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. a zvýšená ochrana prostřednictvím tzv. kompenzačního principu může být poskytnuta pouze v případě shodných či vysoce podobných výrobků a služeb. Závěr o shodě či vysoké podobnosti jednotlivých výrobků však nemá podle žalobce v napadeném rozhodnutí ani předcházejícím řízení jednoznačnou oporu, neboť správní orgán prvního stupně shledal porovnávané výrobky ve třídě 3 a 35 jako podobné či shodné, aniž by rozlišil, které konkrétní výrobky považuje za shodné, a které za podobné, resp. jaký stupeň podobnosti u výrobků shledal. Předseda Úřadu se potom s těmito závěry plně ztotožnil a porovnání výrobků a služeb sám neprovedl.

35. Žalovaný se tedy dopustil pochybení, pokud tzv. kompenzační princip předpokládající shodu či vysokou podobnost výrobků či služeb paušálně aplikoval na veškeré výrobky a služby, aniž by závěr o jejich shodě či vysoké podobnosti byl objektivně podložen, ať jíž na základě předcházejícího řízení, nebo vlastního srovnání výrobků a služeb v napadeném rozhodnutí. Předseda Úřadu vycházel ze subjektivního hodnocení daného případu, které nemá oporu ve správním spisu, a překročil tak zákonné meze správního uvážení.

36. Žalobce shrnul, že Napadené rozhodnutí je nezákonné, překračuje rámec správního uvážení a rovněž postrádá logickou správnost a je vnitřně rozporné, a z toho důvodu nepřezkoumatelné.

IV. Vyjádření žalovaného

37. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 31. 10. 2014 k prvnímu okruhu žalobních bodů uvedl, že pokud napadené rozhodnutí odmítlo konstrukci žalobce o prvcích, jimiž jsou tvořena označení, bylo zcela v souladu s kritérii popsanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 8 As 41/2012.

38. K námitce, že je napadené rozhodnutí opřeno o vzájemně rozporná tvrzení, když nepřiznalo namítaným označením zvýšenou ochranu, kterou přiznalo Prvostupňové rozhodnutí, ale přesto shledalo sémantickou podobnost označení, žalovaný uvedl, že „odlišné posouzení získané rozlišovací způsobilosti tedy nemělo vliv na posouzení zaměnitelnosti odvolacím orgánem, neboť tento shledal porovnávaná označení jako zaměnitelná ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb.“.

39. K námitkám vzneseným pod druhým žalobním bodem žalovaný uvedl, že „žalobcem tvrzené „podstatné vady“ prvostupňového rozhodnutí neměly na správnost výroku o zamítnutí přihlášky z důvodu její zaměnitelnosti se staršími známkami vliv“.

40. K námitkám uplatněným žalobcem pod třetím žalobním bodem žalovaný poznamenal, že argumentace žalobce je nepřehledná, neboť na jedné straně tvrdí, že je přihlašované označení tvořeno jedním slovem, na druhé straně však v tomto slově shledává dominantní prvek. Žalovaný doplnil, že hodnotil předmětné označení, jako by se sestávalo z tří graficky oddělených slovních prvků; to však podle něho neznamená, že by nebylo jeho povinností vyhodnotit označení jako celek. Rozhodnutí podle žalovaného konstatovalo podobnost označení a starších známek v tom, že jsou tvořeny na shodném principu, kdy ke slovu „(the)…shop“ vložena část „face“ nebo „body“, tj. je složeno z významově velmi podobných slov.

41. Žalovaný odmítl námitku, že opomenul vyhodnotit rozlišovací způsobilost prvků „face“ a „body“. Zdůraznil, že rozhodnutí tyto prvky hodnotí, a to tak, že po významové stránce je v obou případech shodně navozena asociace s lidským tělem či jeho částí. V důsledku toho je podle žalovaného napadené označení nejen podobné, ale v zásadě vykazuje vlastnosti, pro které je veřejnost s to je začlenit mezi známky, jež má chráněné osoba zúčastněná na řízení. Žalovaný doplnil, že ve shodě se závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 8 As 41/2012, ani prvek „face“ ani prvek „body“ nelze hodnotit s ohledem na nárokované výrobky a služby jako prvky fantazijní.

42. K námitkám vzneseným pod čtvrtým žalobním bodem žalovaný konstatoval, že kompenzační princip není zvýšenou ochranou, ale způsobem, jak má být vyložen pojem „zaměnitelnost“ při různé míře shodnosti/podobnosti označení a různé míře shodnosti/podobnosti nárokovaných výrobků a služeb. Uvedl, že „pokud má žalobce za to, že Úřad měl porovnávat jednotlivé nárokované výrobky a služby a u každé konstatovat shodnost/podobnost/nepodobnost, je třeba uvést, že je tento požadavek novým, když nebyl předmětem napadeného rozhodnutí“.

V. Replika žalobce, vyjádření osoby zúčastněné na řízení

43. Žalobce v replice setrval na žalobní argumentaci. V reakci na vyjádření žalovaného k námitkám vzneseným pod prvním žalobním bodem zdůraznil, že interpretace daného žalobního bodu žalovaným je nesprávná. Žalovaný mohl podle žalobce shledat, že ačkoli namítané ochranné známky nezískaly rozlišovací způsobilost, mezi označeními existuje vyšší podobnost, než uvedl správní orgán prvního stupně, a na tomto základě dojít ke stejnému závěru o zaměnitelnosti označení, jaký učinil správní orgán prvního stupně. Žalovaný tak však podle žalobce nepostupoval a k závěru správního orgánu prvního stupně o tom, že označení „spojuje jistá významová vazba“, uvedl, že „hodnocení provedené orgánem prvého stupně shledává správným". Žalobce doplnil, že pokud předseda Úřadu nesouhlasil s uvedenými závěry správního orgánu prvního stupně ohledně sémantické podobnosti, měl podle žalobce tuto skutečnost v napadeném rozhodnutí výslovně uvést a specifikovat, z jakých důvodů se závěry správního orgánu prvního stupně nesouhlasí a z jakých důvodů mezi označeními spatřuje vyšší podobnost. Pokud předseda Úřadu vycházel z vyšší podobnosti označení, aniž by jakkoli odůvodnil tento odklon od závěrů správního orgánu prvního stupně, je napadené rozhodnutí podle žalobce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Napadené rozhodnutí tedy není podle žalobce vnitřně rozporné proto, že by předseda Úřadu dospěl ke stejnému závěru ohledně zaměnitelnosti, ačkoli odmítl namítaným ochranným známkám přiznat vyšší rozlišovací způsobilost, ale proto, že v napadeném rozhodnutí předseda Úřadu výslovně potvrdil hodnocení správního orgánu prvního stupně, které však vyšší rozlišovací způsobilost ke shledání zaměnitelnosti vyžadovalo, respektive nijak neodůvodnil, proč se od tohoto hodnocení ve svých závěrech ve skutečnosti odchýlil.

44. V reakci na vyjádření žalovaného k druhému žalobnímu bodu zdůraznil, že v žalobě nenamítal, že předmětem napadeného rozhodnutí mělo být pouze přezkoumání získání zvýšené rozlišovací způsobilosti. Uvedl, že v tomto bodě žaloby pouze poukazoval na skutečnost, že žalovaný nepostupoval v souladu se správním řádem, když měl v případě učinění závěru o rozporu prvostupňového rozhodnutí se zákonem (nesprávné přiznání zvýšené rozlišovací způsobilosti namítaným ochranným známkám) postupovat podle § 90 správního řádu a toto rozhodnutí buď zrušit, nebo alespoň změnit jeho odůvodnění podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu.

45. V reakci na obsah vyjádření žalovaného k námitkám vzneseným pod třetím žalobním bodem žalobce v replice poznamenal, že argumentace ohledně přihlašovaného označení jako jediného slova v podané žalobě nezazněla. Podle žalobce nicméně platí, že i když mohou být jednotlivá slova v přihlašovaném označení patrná, způsob jejich psaní dohromady ještě více přispívá k odlišení obou označení.

46. K závěru žalovaného stran shodného principu tvoření označení žalobce zopakoval, že tento „shodný princip“ obou označení je dán čistě podobností v prvcích, které postrádají rozlišovací způsobilost, a z pohledu známkového práva tedy nemají žádnou relevanci. Jak již podle žalobce správně uvedl správní orgán prvního stupně, prvky „the“ a „shop“ jsou popisného charakteru bez rozlišovací způsobilosti, a podobnost v těchto prvcích tedy není možné brát v potaz, a to ani v rámci teze „shodného principu“. Pokud jde o prvky „face“ a „body“, již správní orgán prvního stupně podle žalobce uvedl, že jsou „nadány nižší, resp. omezenou rozlišovací způsobilostí s evokativním účinkem“. I žalovaný pak podle žalobce potvrdil, že se nejedná o prvky zcela fantazijní. To nicméně nevylučuje, aby se vedle prvků zcela nedistinktivních nemohlo jednat o prvky dominantní. Pokud se tedy jedná o prvky částečně popisné s evokativním účinkem, asociace těchto prvků s lidským tělem či jeho částí je podle žalobce dána právě částečnou popisností těchto prvků. Vyvozuje-li žalovaný podobnost obou označení a následně i nebezpečí jejich záměny pouze ze shodné asociace s lidským tělem, pramení podle žalobce tato asociace pouze z částečné popisnosti, která však nemůže požívat známkoprávní ochrany. V situaci, kdy nebyla prokázána získaná rozlišovací způsobilost, tak žalovaný podle žalobce nezohledňuje nízkou inherentní rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek a nesprávně aplikuje ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb.

47. K obsahu vyjádření žalovaného k námitkám vzneseným pod čtvrtým žalobním bodem žalobce poukázal na to, že je nesporné, že nižší míru podobnosti označení je možné kompenzovat pouze vyšší mírou podobnosti výrobků či služeb nebo jejich shodou. Žalovaný byl podle žalobce oprávněn ztotožnit se s hodnocením správního orgánu prvního stupně, že porovnávané výrobky a služby jsou „podobné či shodné“, aniž by přistoupil k jejich detailnímu srovnání. Žalobce však poukazoval na pochybení žalovaného při aplikaci kompenzačního principu paušálně ve vztahu k veškerým výrobkům a službám. Správní spis totiž poskytoval oporu toliko závěru, že porovnávané výrobky a služby jsou „podobné či shodně“. Jestliže žalovaný neprovedl vlastní srovnání výrobků a služeb, z informací dostupných ve správním spisu nemohl podle žalobce vědět, které konkrétní výrobky či služby jsou shodné a které pouze podobné, a jaká míra podobnosti u podobných výrobků či služeb existuje. Jelikož žalovaný z informací dostupných ve správním spisu nemohl vědět, zda mezi veškerými výrobky existuje alespoň vyšší míra podobnosti, která je k aplikaci kompenzačního principu nezbytná, nebo jen podobnost střední čí nižší, žalovaný nemohl podle žalobce vědět, zda jsou splněny předpoklady pro aplikaci kompenzačního principu u veškerých výrobků a služeb; přesto žalovaný kompenzační princip na veškeré výrobky a služby aplikoval.

48. Žalobce konečně spolu s replikou předložil rozhodnutí Státního úřadu duševního vlastnictví Chorvatské republiky, kterým byly námitky podané osobou zúčastněnou na řízení proti ochranné známce žalobce totožného znění zamítnuty. Podáním ze dne 9. 6. 2015 pak žalobce předložil přehled ochranných známek dokládající podle žalobce četnost označení sestávající se z kombinace „určitý člen“ + „slovo“ + SHOP“ u zapsaných ochranných známek. Podáním ze dne 3. 10. 2015 dále předložil rozhodnutí Norského úřadu průmyslového vlastnictví ve věci námitek proti zápisu označení THEFACESHOP s tím, že závěry v něm učiněné jsou použitelné i v tomto řízení.

49. Osoba zúčastněná na řízení ve svém podání ze dne 6. 10. 2015 trvala na tom, že správní orgány věc po skutkové a právní stránce posoudily zcela správně. Ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu uvedla, že správní orgán prvního stupně shledal, že přihlašované označení vykazuje zaměnitelnost s namítanými ochrannými známkami v nižší intenzitě, která však postačuje k dovození zaměnitelnosti přihlašovaného označení a namítaných ochranných známek dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., neboť namítané ochranné známky požívají dobré jméno. Dle napadeného rozhodnutí sice dobré jméno namítaných ochranných známek prokázáno nebylo, ale zaměnitelnost přihlašovaného označení s namítanými ochrannými známkami byla podle osoby zúčastněné na řízení vzhledem ke všem okolnostem shledána v takové intenzitě, že bylo i tak naplněno ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona. Žádný rozpor mezi prvostupňovým rozhodnutím a napadeným rozhodnutím tedy není podle osoby zúčastněné na řízení dán. Stěžejní argument, na němž je rozhodnutí založeno, stejně tak i námitkový důvod, o který se obě rozhodnutí opírala – zaměnitelnost přihlašovaného označení s namítanými ochrannými známkami ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 41/2003 Sb., zůstal nezměněn; rozkladový správní orgán toliko upravil odůvodnění rozhodnutí a upřesnil některé podpůrné argumenty, přičemž tyto dílčí úpravy odůvodnění nevedly podle osoby zúčastněné na řízení ani k překvapivosti napadeného rozhodnutí, ani k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. Pokud se rozkladový správní orgán rozhodl přiřadit jednomu z dílčích argumentů jinou váhu, než učinil správní orgán prvního stupně, nelze v tom podle osoby zúčastněné na řízení spatřovat žádné zkrácení procesních práv žalobce.

50. Ve vztahu k druhému žalobnímu bodu osoba zúčastněná na řízení uvedla, že vadu řízení nespatřuje ani v tom, že žalovaný Prvostupňové rozhodnutí potvrdil dle § 90 odst. 5 správního řádu, namísto toho, aby změnil jeho odůvodnění dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Doplnila, že upřesnění odůvodnění provedené žalovaným je pouze dílčí a na stěžejním argumentu prvostupňového rozhodnutí nic nemění. I kdyby však bylo v tomto směru třeba dát za pravdu žalobci a žalovaný měl skutečně postupovat dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, není to podle osoby zúčastněné na řízení důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí, neboť tato vada by v žádném případě neměla vliv na výsledek věci.

51. K žalobním námitkám vzneseným v rámci třetího okruhu žalobních bodů osoba zúčastněná na řízení konstatovala, že přihlašované označení je v žalobě nesprávně definováno jako ochranná známka kombinovaná, ačkoliv se jedná o ochrannou známku slovní grafickou, přičemž její grafika není nikterak specifická, a tedy posouzení zaměnitelnosti spočívá především na hodnocení slovních prvků obou označení. Osoba zúčastněná na řízení připomněla, že námitkové řízení před Úřadem bylo vedeno na základě § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., přičemž hledisko možné asociace se starší ochrannou známkou považovala v námitkovém řízení za nejdůležitější. Žalovaný podle jejího přesvědčení zcela správně posoudil podobnost a následnou pravděpodobnost záměny přihlašovaného označení a namítaných ochranných známek. Osoba zúčastněná na řízení se plně ztotožnila se závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí, že při posuzování podobnosti označení je nutno ochranné známky pojímat jednak vcelku, neboť průměrný spotřebitel vnímá ochrannou známku/označení jako celek a neprovádí analýzu jednotlivých prvků a detailů, a jednak z hlediska jejich jednotlivých prvků, aniž by byl některý z prvků při posuzování zdůrazněn nebo potlačen nebo byl posuzován odděleně od ostatních prvků bez ohledu na to, jak označení působí jako celek.

52. Zkoumání podobnosti a následné míry zaměnitelnosti nemůže být podle osoby zúčastněné na řízení založeno jen na formálním porovnání jednotlivých prvků, ale musí se zakládat na porovnání známkových motivů označení, což jsou rozhodující složky porovnávaných označení, které při celkovém posouzení jsou výrazem charakteristických vlastností srovnávaných označení. Je přitom vždy rozhodné, jak se věc jeví průměrnému spotřebiteli, tedy zda se takový průměrný spotřebitel může přihlašované označení spojit s namítajícím subjektem či jeho výrobky a službami.

53. Žalobce se podle osoby zúčastněné na řízení zabývá jednotlivostmi v porovnávaných označeních a napadá jednotlivé závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí. Nijak se však podle ní nevyjadřuje k celkovému dojmu, který porovnávaná označení v průměrném spotřebiteli zanechají, ani k možnosti asociace mezi namítanými ochrannými známkami a přihlašovaným označením, kterou žalovaný správně shledal v napadeném rozhodnutí. Osoba zúčastněná na řízení trvala na tom, že závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí ohledně zaměnitelnosti porovnávaných označení jsou správné. Porovnávaná označení musí být podle ní považována za zaměnitelná vzhledem k jejich vysoké sémantické podobnosti, jakož i vizuální podobnosti, podobné struktuře, složení z významově velmi podobných slov, byť v anglickém jazyce. Osoba zúčastněná na řízení v tomto směru zdůraznila, že jednoduchý, ale důrazný marketingový nápad „THE BODY SHOP“, který rychle, srozumitelně a vtipně vypovídá o obchodním zaměření osoby zúčastněné na řízení, je podle ní „právě oním „rodinným stříbrem“, které si musí chránit a bránit i jeho rozmělnění“. Podle osoby zúčastněné na řízení je nezpochybnitelné, že v případě namítaných ochranných známek se jedná o výrazně starší ochranné známky s vyšší rozlišovací způsobilostí oproti přihlašované známce. Žalobce i osoba zúčastněná na řízení jsou podle ní konkurenty na trhu, produkují a poskytují shodné a podobné výrobky a služby, jejichž povaha, vlastnosti, charakteristika, způsob prodeje i užití jsou shodné či velmi podobné. Podle osoby zúčastněné na řízení tudíž existuje vysoká pravděpodobnost jejich záměny na českém trhu, tedy vysoké riziko, že by mohla být spotřebitelská veřejnost uvedena v omyl o zdroji zboží a služeb takto označených. Osoba zúčastněná na řízení zdůraznila, že žalobce nesplnil svou povinnost, když si zvolil přihlašované označení, kterým se nejenže dostatečně neodlišil od starších namítaných ochranných známek, ale z jeho chování je i patrný záměr na ochranných známkách parazitovat. Dle názoru osoby zúčastněné na řízení jde tak ze strany žalobce o jednoznačnou snahu obejít rozsah starší známkové ochrany a přiživit se na věhlasném obchodním konceptu „The Body Shop“. I když předseda Úřadu na rozdíl od správního orgánu prvního stupně neshledal zvýšenou rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek na základě dokladů předložených osobou zúčastněnou na řízení, toto odlišné posouzení získané rozlišovací způsobilosti nemělo podle osoby zúčastněné na řízení vliv na následné posouzení zaměnitelnosti v Napadeném rozhodnutí.

54. Konečně k námitkám vzneseným v rámci čtvrtého žalobního bodu osoba zúčastněná na řízení uvedla, že aplikace tzv. kompenzačního principu byla v daném případě naprosto přiléhavá a správná. Jelikož jde v daném případě o shodné nebo velmi podobné výrobky a služby, je podle osoby zúčastněné na řízení na místě velmi bedlivě posuzovat, zda je přihlašované označení dostatečně odlišné od namítaných ochranných známek. Právě při takovém posouzení se totiž ukazuje, že přihlašované označení nemůže vedle namítaných ochranných známek vůbec obstát, aniž by docházelo k nebezpečí záměny na straně průměrného spotřebitele. Správní orgány obou stupňů proto tuto otázku posoudily podle osoby zúčastněné na řízení zcela správně, žádné meze svého uvážení v tomto směru nepřekročily a jejich rozhodnutí netrpí ani žádnou jinou vadou.

VI. Posouzení věci Městským soudem v Praze

55. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. O podané žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasili (souhlas žalovaného byl s ohledem na § 51 odst. 1 větu druhou s. ř. s. presumován). Soud přitom nepřistoupil k provedení žalobcem v replice označených důkazů při jednání, neboť by jejich provedení na závěrech soudu nemohlo v posuzované věci ničeho změnit. A. Právní základ k relativní zápisné nezpůsobilosti podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb.

56. Podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. platí, že „přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou“.

57. Uvedené ustanovení představuje transpozici úpravy obsažené v právu Evropské unie (původně směrnice č. 89/104/EHS, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, posléze směrnice č. 2008/95/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, resp. aktuálně účinná směrnice č. 2015/2436/EU, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách). Současně nelze přehlédnout, že ochrana národních ochranných známek v členských státech Evropské unie existuje souběžně s ochranou známek EU na úrovni Evropské unie, jež je aktuálně upravena nařízením č. 2017/1001, o ochranné známce Evropské unie.

58. Správní soudy přitom ve své rozhodovací praxi přísně vycházejí z eurokonformního výkladu relevantních hmotněprávních pojmů známkového práva a reflektují účel vymezený v harmonizačních směrnicích, přičemž v nich stanovená pravidla vykládají v souladu s rozhodovací praxí SDEU. Výklad vnitrostátního známkového práva tak ovlivňují judikatorní závěry SDEU interpretující obsahově podobné či shodné instituty upravené v právních předpisech známkového práva EU. Nejinak je tomu i v otázce neurčitých právních pojmů, s nimiž pracuje § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. (podobnost označení, podobnost zboží/služeb, pravděpodobnost záměny, pravděpodobnost asociace).

59. Ze shora citovaného ustanovení zákona č. 441/2003 Sb. plyne, že vlastník starší ochranné známky může zabránit zápisu přihlašované ochranné známky do rejstříku ochranných známek, pokud (i.) starší ochranná známka je shodná anebo podobná s přihlašovanou ochrannou známkou; (ii.) starší ochranná známka je zapsána pro shodné nebo podobné výrobky s přihlašovanou ochrannou známkou; (iii.) existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, přičemž za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.

60. Uvedené podmínky jsou stanoveny kumulativně a musí být proto splněny současně (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007 - 141, a ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006 - 97). V opačném případě nemůže být vlastníku starší ochranné známky ve smyslu tohoto ustanovení ochrana přiznána.

61. Zákon č. 441/2003 Sb. ani relevantní normy práva EU přitom pravděpodobnost záměny jako takovou nedefinují, nestanoví, jaký stupeň podobnosti mezi dřívější ochrannou známkou a přihlašovanou ochrannou známkou vyvolává nebezpečí záměny, nestanoví míru podobnosti, ani neuvádí výčet konkrétních kritérií, podle kterých je třeba při posuzování a hodnocení pravděpodobnosti záměny postupovat. Z ustálené rozhodovací praxe SDEU naopak plyne, že posouzení pravděpodobnosti záměny závisí na mnoha faktorech, přičemž rozhodnutí musí přísně respektovat individuální specifika konkrétního případu.

62. Posuzování otázky pravděpodobnosti záměny je podle ustálené rozhodovací praxe SDEU a správních soudů otázkou právní, nikoli skutkovou. Výklad pojmů podobnost, shodnost či zaměnitelnost a podřazení zjištěného skutkového stavu těmto pojmům je podle konstantní judikatury věcí výkladu neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na zjištěný skutkový stav, nikoliv předmětem správního uvážení (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014, čj. 8 As 37/2011 - 154, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2014, čj. 2 As 102/2014 - 22). Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v této souvislosti v minulosti jednoznačně uzavřel, že při posuzování podobnosti (zaměnitelnosti) přihlašovaných označení jde o výklad neurčitého právního pojmu a jeho aplikaci na konkrétní skutkový stav, který soud plně přezkoumává v souladu s § 75 s. ř. s. (srov. usnesení ze dne 22. 4. 2014, čj. 8 As 37/2011 - 154).

63. Soud tedy v tomto typu řízení přezkoumává, zda interpretace a aplikace neurčitého právního pojmu správním orgánem je v souladu se zákonem, jaké podklady pro své rozhodnutí k tomu správní orgán použil, zda tak učinil v rozsahu, který mu umožnil ve věci správně rozhodnout, a zda jeho zjištění nejsou s těmito podklady v logickém rozporu. Úkolem soudu je tedy přezkum zákonnosti rozhodnutí správního orgánu a dodržení zákonem stanovených pravidel v řízení, jež vydání správního rozhodnutí předcházelo (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2007, čj. 7 As 78/2005 - 62). Soud však nemůže nahrazovat činnost správního orgánu; tím by nepřípustně zasáhl do jeho rozhodovací činnosti.

64. Z ustálené judikatury SDEU vyplývá, že pravděpodobnost záměny představuje nebezpečí vzniku situace, kdy se relevantní veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku nebo od podniků hospodářsky propojených - tzv. pravděpodobnost asociace (srov. rozhodnutí SDEU ze dne 20. 9. 2007 ve věci C-193/06, Société des Produits Nestlé SA v. OHIM, ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer, či ze dne 6. 10. 2005 ve věci C-120/04, Medion; obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2017, čj. 10 As 187/2015 - 58).

65. Nebezpečí záměny musí být posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu. V rámci tohoto posouzení je třeba zohlednit následující hlediska: a) stupeň podobnosti zboží a služeb, b) stupeň podobnosti známek, včetně posouzení distinktivních a dominantních prvků, c) relevantní spotřebitel, d) stupeň rozlišovací schopnosti starší ochranné známky a e) celkové posouzení, v rámci nějž mohou být zohledněny nejen faktory ad a) - d), ale rovněž i další relevantní skutečnosti jako např. známková série, poklidná koexistence ochranných známek na trhu, věhlas starší ochranné známky.

66. Pokud jde o hledisko shodnosti či podobnosti označení, platí, že nezbytnou podmínkou ke zjištění pravděpodobnosti záměny je existence alespoň určitého stupně podobnosti mezi přihlašovanou a zapsanou známkou. Ochranné známky přitom musí být podle ustálené rozhodovací praxe srovnávány v podobě, v jaké jsou přihlášeny a v jaké požívají ochranu. To znamená, že registrované ochranné známky jsou srovnávány v podobě, jak byly zaregistrovány, přičemž je irelevantní podoba skutečného či možného užití chráněného označení (srov. rozsudek Tribunálu ze dne 15. 4. 2010 ve věci T-488/07, Cabel Hall Citrus v. OHIM).

67. Dvě označení jsou podobná, když jsou z pohledu relevantní veřejnosti alespoň částečně shodná v jednom nebo více relevantních aspektech (srov. rozhodnutí Tribunálu ze dne 27. 11. 2007 ve věci T-434/05, Gateway/OHIM-Fujitsu, Siemens Computers). Pro posouzení stupně podobnosti mezi předmětnými označeními je nezbytné určit stupeň vizuální, fonetické nebo významové podobnosti mezi nimi a, je-li to vhodné, určit důležitost, která má být těmto různým prvkům přisouzena, při zohlednění kategorie relevantních výrobků a okolností, za nichž jsou uváděny na trh (rozhodnutí SDEU ze dne 27. 4. 2006 ve věci C-235/05, L'Oréal).

68. Dle ustálené judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno z globálního pohledu. Tedy vzhledová, sluchová nebo pojmová podobnost kolidujících označení musí být založena na celkovém dojmu, kterým tato označení působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům. Průměrný spotřebitel přitom obvykle vnímá ochrannou známku jako celek a nezkoumá její jednotlivé detaily (v tomto smyslu srov. rozhodnutí SDEU ze dne 11. 11. 1999 ve věci C-251/95, SABEL, ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer, či ze dne 28. 4. 2004 ve věci C-3/03, Matratzen Concord v. OHIM, a rozsudek Tribunálu ze dne 30. 6. 2004 ve věci T-186/02, DIESELIT).

69. Za účelem posouzení stupně podobnosti existujícího mezi dotyčnými ochrannými známkami je zejména namístě určit jejich stupeň vzhledové, sluchové a pojmové podobnosti, s přihlédnutím ke kategorii dotčených výrobků nebo služeb a podmínkám, za kterých jsou tyto výrobky nebo služby uváděny na trh (viz rozsudek SDEU ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 27).

70. Pokud je označení zčásti nebo zcela obsaženo v jiném označení, pak je před samotným konstatováním podobnosti resp. odlišnosti známek důležité zjistit, zda je tato společná složka vůči ostatním složkám označení dominantní. Spotřebitel při konfrontaci s určitou známkou (např. v reklamě, při nákupu určitého zboží nebo služeb) nemá v tomto okamžiku před sebou obě známky. Průměrný spotřebitel obvykle vnímá známku jako celek, nevzpomene si na všechny její detaily, ale na její výraznější a dominantní prvky [viz rozsudky SDEU ze dne 11. 11. 1997 ve věci C-251/95, SABEL; ze dne 6. 10. 2005 ve věci C-120/04, Medion, rozsudek Tribunálu ze dne 23. 10. 2002 ve věci T-6/01, Matratzen Concord v. OHIM]. Na základě vjemu vyvolaného touto známkou a nedokonalým vybavením jiného označení, již známého pro příslušnou oblast, je spotřebitel schopen zhodnotit, zda jsou tato označení stejná nebo podobná, či nikoli (viz rozsudek SDEU ve věci Lloyd Schuhfabrik Meyer, bod 27).

71. Ke kritériu shodnosti či podobnosti zboží či služeb je třeba především zdůraznit, že při porovnání výrobků a služeb je nutno vycházet ze znění uvedeného v příslušných seznamech výrobků a služeb. Skutečné anebo zamýšlené užití výrobků či služeb není pro posouzení pravděpodobnosti záměny relevantní (rozhodnutí Tribunálu ze dne 16. 6. 2010 ve věci T-487/08, Kremezin, bod 71, obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2012, čj. 7 As 89/2012 - 48).

72. Soudy přitom ve své rozhodovací praxi rovněž opakovaně dovodily, že samotné zařazení výrobků a služeb do jednotlivých tříd dle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957 (č. 118/1979 Sb.) není rozhodující. Jde o třídění pouze administrativní, proto není určující, zda jsou či nejsou výrobky a služby zařazeny do stejné nebo odlišné třídy mezinárodního třídění výrobků a služeb, podobnost může být shledána i mezi službami a výrobky (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2016, čj. 4 As 113/2015 - 34, či ze dne 12. 11. 2014, čj. 6 As 54/2013 - 128). Je na vůli přihlašovatele pro jaké konkrétní výrobky a služby nárokuje přiznat přihlašovanému označení ochranu zápisem do rejstříku, v přihlášce je povinen uvést jejich výčet a zatřídit je (vzestupně) podle mezinárodního třídění. Význam má proto srovnání výrobků a služeb, pro které byla ochrana v podané přihlášce nárokována a namítanou ochrannou známkou přiznána.

73. Za shodné resp. podobné se přitom v rozhodovací praxi SDEU považují ty výrobky anebo služby, které mají stejné nebo natolik blízké podstatné znaky, že v důsledku toho mohou vyvolat u průměrného spotřebitele představu o tom, že pocházejí od jednoho a téhož výrobce či poskytovatele.

74. Při hodnocení splnění podmínky shodnosti anebo podobnosti výrobků či služeb je třeba v souladu s ustálenou judikaturou reflektovat všechna relevantní kritéria charakterizující jejich vzájemný vztah, zejména jejich povahu, jejich zamýšlený účel, jejich obvyklý původ, a to zda jsou v soutěžním vztahu, zda se doplňují, nebo zda jsou zastupitelné, způsob jejich užití, jejich uživatele (relevantní veřejnost), jejich distribuční kanály či prodejní místa (srov. především rozhodnutí SDEU ze dne 29. 9. 1998 ve věci C-39/97, Canon, či rozhodnutí Tribunálu ze dne 10. 9. 2008 ve věci T-48/06, Astex Therapeutics Ltd vs. OHIM). Význam jednotlivých relevantních kritérií a jejich důležitost je třeba hodnotit v kontextu každého jednotlivého případu.

75. Dalším hlediskem, jež je třeba vzít v rámci posouzení pravděpodobnosti záměny v úvahu, je pak hledisko rozlišovací způsobilosti namítané ochranné známky.

76. V tomto směru soud připomíná, že při posuzování a hodnocení pravděpodobnosti záměny je podle konstantní judikatury nutno vždy zohlednit rozlišovací způsobilost starších (namítaných) ochranných známek. Lze říci, že čím větší rozlišovací způsobilost dřívější ochranná známka má, tím je také pravděpodobnost záměny větší. Vysoká rozlišovací způsobilost je obecně dána v případě fantazijních ochranných známek. Výrazná míra distinktivity je přiznávána i ochranným známkám sestávajícím z obecných běžně užívaných nedistinktivních slov, pokud tato obecná slova nijak nesouvisí se seznamem výrobků a služeb. Shoda pouze v nedistinktivním prvku či v prvku s nižším stupněm rozlišovací způsobilosti za normálních okolností k zaměnitelnosti nevede. Při posuzování zaměnitelnosti je dále třeba zohlednit podobnosti či rozdíly a rozlišovací způsobilost ostatních prvků tvořících ochrannou známku.

77. Čím distinktivnější je starší označení, tím větší je podle rozhodovací praxe soudů nebezpečí záměny. Označení s vysokou rozlišovací způsobilostí, ať už per se nebo v důsledku dobrého jména, které mají na trhu, se těší širší ochraně než označení s nižší rozlišovací způsobilostí (rozhodnutí SDEU ze dne 11. 11. 1997 ve věci C-251/95, SABEL, ze dne 29. 9. 1998 ve věci C- 39/97, Canon, či ze dne 27. 4. 2006 ve věci C-235/05, L'Oréal).

78. Z toho vyplývá, že zde může být pravděpodobnost záměny, bez ohledu na nižší stupeň podobnosti mezi ochrannými známkami, tam, kde výrobky nebo služby, které chrání, jsou velmi podobné a starší označení je vysoce distinktivní (rozhodnutí SDEU ze dne 22. 6. 1999 ve věci C- 342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer).

79. Judikatura navíc připouští, že mimo běžné případy, kdy průměrný spotřebitel vnímá ochrannou známku jako celek, si starší ochranná známka používaná třetí osobou ve složeném označení zachovává v tomto složeném označení nezávislou rozlišovací roli, aniž by přitom tvořila dominantní prvek (srov. rozsudek SDEU ze dne 6. 10. 2005 ve věci C-120/04, Medion; shodně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, čj. 1 As 80/2010 - 152).

80. Dalším dílčím hlediskem v rámci posouzení nebezpečí záměny je kritérium relevantního spotřebitele. V tomto směru platí, že nebezpečí záměny musí být posuzováno s přihlédnutím k průměrnému spotřebiteli, tj. běžnému spotřebiteli, kterému jsou sporné výrobky či služby určeny. Základem pro vymezení pojetí relevantního spotřebitele se stal rozsudek SDEU ze dne 16. 7. 1998 ve věci C-210/96, Gut Springenheide, v němž bylo konstatováno, že průměrným spotřebitelem je spotřebitel řádně informovaný, přiměřeně vnímavý a opatrný. Obdobné závěry vyplývají i z rozhodnutí ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer, kde SDEU dospěl k závěru, že průměrný spotřebitel je spotřebitel přiměřeně dobře informovaný, všímavý a obezřetný. Úroveň pozornosti spotřebitele se přitom se může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb [rozhodnutí ze dne 22. 6. 1999 ve věci C-342/97, Lloyd Schuhfabrik Meyer; či rozsudek Tribunálu ze dne 6. 5. 2008 ve věci T-246/06, Redcats v OHIM – Revert & Cía (REVERIE)].

81. V rámci celkového posouzení pravděpodobností záměny je pak třeba v souladu s dříve uvedeným nutno zkoumat přítomnost rizika, zda spotřebitelská veřejnost přímo zamění ochranné známky anebo si spojí sporné ochranné známky a bude předpokládat, že sporné výrobky či služby pocházejí od stejného nebo ekonomicky propojeného subjektu. Nebezpečí záměny musí být posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory konkrétního případu. Posouzení nebezpečí záměny závisí na celé řadě prvků, zejména na míře rozpoznání ochranné známky na trhu, na asociaci s dřívější ochrannou známkou, na stupni podobnosti mezi spornými ochrannými známkami a mezi výrobky či službami (srov. rozsudky SDEU ze dne 15. 3. 2007 ve věci C-171/06, T.I.M.E. ART Uluslararasi Saat Ticareti ve diş Ticaret AŞ v. OHIM, ze dne 11. 11. 1997 ve věci C-251/95, SABEL, ze dne 2. 9. 2010 ve věci C-254/09, Calvin Klein Trademark Trust v. OHIM, ze dne 20. 3. 2007 ve věci C-325/06, Galileo International Technology, či rozhodnutí Tribunálu ze dne 13. 2. 2008 ve věci T-146/06, Sanofi-Aventis vs. OHIM)

82. Soud v návaznosti na výše uvedené doplňuje, že v situaci, kdy jsou zboží/služby a označení vyhodnocena jako podobná, soudy v minulosti zpravidla konstatovaly existenci nebezpečí záměny. Jinak řečeno, jsou-li v konkrétním případě naplněny podmínky, že starší ochranná známka je podobná s přihlašovanou ochrannou známkou, přičemž starší ochranná známka je zapsána pro shodné či podobné výrobky nebo služby s přihlašovanou ochrannou známkou, bude v takové situaci zpravidla až na výjimečné případy dáno nebezpečí záměny a tedy bude dán i důvod relativní zápisné nezpůsobilosti. Případný odlišný závěr, založený na zevrubné úvaze stran v dané věci relevantních faktorech vylučujících nebezpečí záměny, pak musí být v konkrétním případě přezkoumatelným způsobem odůvodněn.

83. Soudy přitom v minulosti opakovaně dovodily, že celkové posuzování nebezpečí záměny implikuje jistou vzájemnou závislost relevantních kritérií, zejména míru podobnosti sporných ochranných známek a míru podobnosti příslušných výrobků či služeb. Vyšší míra podobnosti ochranných známek může kompenzovat nižší míru podobnosti výrobku či služeb a naopak (tzv. kompenzační princip), protože s vyšší rozlišovací způsobilostí dřívější ochranné známky roste i nebezpečí záměny (k tomu rozhodnutí SDEU ze dne 29. 9. 1998 ve věci C-39/97, Canon, rozhodnutí Tribunálu ze dne 14. 12. 2006 ve spojených věcech T-81/03, T-82/03, T-103/03, Mast-Jägermeister; či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2014, čj. 6 As 32/2013 - 46, ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007 - 141, či ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006 - 97).

84. Zbývá doplnit, že ze známkoprávního hlediska je nerozhodné, zda k záměně přihlašované ochranné známky s dřívější ochrannou známkou skutečně došlo, neboť k závěrům o existenci pravděpodobnosti záměny je dostačující potencionální možnost, že by k takové záměně mohlo dojít (k tomu rozhodnutí Tribunálu ze dne 24. 11. 2005 ve věci T-346/04, Sadas SA v. OHIM). B. Posouzení sporu městským soudem 85. Soud podotýká, že správní orgán prvního stupně postavil v nyní posuzované věci svůj závěr o zamítnutí přihlášky žalobce dle naposledy uvedeného ustanovení (vedle závěru o shodnosti/podobnosti výrobků a služeb) na zjištění o velmi nízkém stupni podobnosti porovnávaných označení (nízkém stupni vizuální, fonetické i významové podobnosti) a získaném vyšším stupni rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek s tím, že i přes zjištěnou podobnost označení ve velmi nízké míře si spotřebitelská veřejnost může zejména díky jejich obdobné celkové koncepci, která je do jisté míry originální, jednoduchá a lehce zapamatovatelná, vzhledem ke shodným či podobným produktům a zejména k vysoké rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek vytvořit mezi posuzovanými označeními asociaci, neboť je nebude schopna spolehlivě rozlišit. Vysoká míra asociace může mít podle názoru správního orgánu prvního stupně za následek mylný závěr o původu produktů opatřených napadeným označením, případně může docházet k záměně s produkty, na které se vztahují namítané ochranné známky.

86. Žalovaný napadeným rozhodnutím závěr správního orgánu prvního stupně o pravděpodobnosti záměny ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. aproboval, jakkoli jej z části postavil na jiných východiscích. Uzavřel totiž o pravděpodobnosti záměny z důvodu shodnosti či podobnosti služeb a výrobků a podobnosti porovnávaných označení, vycházeje přitom ze závěru o vyšším stupni významové podobnosti, i bez ohledu na jím shledané neprokázání získání vyššího stupně rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek (k námitkám, jimiž žalobce v rámci prvního a druhého okruhu žalobních bodů brojil proti tomuto argumentačnímu posunu, srov. dále).

87. V projednávané věci nejsou mezi účastníky sporné otázky týkající se hlediska relevantního spotřebitele a shodnosti/podobnosti výrobků a služeb (k dílčím námitkám vzneseným v rámci čtvrtého žalobního bodu srov. dále). Žalobce ani osoba zúčastněná na řízení pak v rámci soudního řízení nezpochybnili ani závěr předsedy Úřadu, který v odůvodnění napadeného rozhodnutí korigoval závěry správního orgánu prvního stupně a na rozdíl od něj neshledal získaný vyšší stupeň rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek. Pro posouzení věci je tak klíčovou především otázka, zda žalovaný postupoval v souladu se zákonem při interpretaci a aplikaci neurčitého právního pojmu pravděpodobnost záměny ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., se zaměřením na posouzení podobnosti označení a identifikaci jejich distinktivních a dominantních prvků, resp. v rámci celkového posouzení pravděpodobnosti záměny. Proto Městský soud v Praze s ohledem na uvedené přistoupil k přezkoumání závěru žalovaného o pravděpodobnosti záměny ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb.

88. Soud především konstatuje, že označení přihlašované žalobcem je tvořeno slovním prvkem sestávajícím se celkem z 11 písmen velké tiskací abecedy. Tento shluk písmen je přitom graficky rozdělen do tří skupin písmen vytvářejících slova „THE“, „FACE“ a „SHOP“, tj. slova anglického jazyka, přičemž prvek „FACE“ je vyveden zvýrazněně (je proveden tučným písmem).

89. Namítaná označení osoby zúčastněné na řízení jsou tvořena třemi slovy sestávajícími se dohromady z 11 písmen, vyvedenými rovněž ve formě velké tiskací abecedy. Slova „THE“, „BODY“ a „SHOP“ jsou přitom oddělena mezerou.

90. Pokud jde o posouzení stupně podobnosti mezi předmětnými označeními, soud v souladu se shora podrobně popsanými mantinely vyplývajícími z rozhodovací praxe SDEU i Nejvyššího správního soudu musel určit stupeň vizuální, fonetické a významové podobnosti mezi nimi.

91. Pokud jde o dílčí kritérium vizuální podobnosti, dospěl soud na rozdíl od správních orgánů z dále popsaných důvodů k závěru o středním stupni vizuální podobnosti mezi porovnávanými označeními.

92. Soud s odkazem na výše rekapitulovaný judikatorní rámec zdůrazňuje, že nebezpečí záměny musí být posuzováno z globálního pohledu. Vizuální, fonetická nebo významová podobnost kolidujících označení musí být zkoumána na základě celkového dojmu, kterým tato označení působí. Průměrný spotřebitel přitom obvykle vnímá ochrannou známku jako celek a nezkoumá její jednotlivé detaily. Soud s ohledem na uvedené podotýká, že pro účely vážení rizika pravděpodobnosti záměny tedy musí být zkoumána podobnost označení jako celku; označení tak nelze bez dalšího rozdělovat a omezit se toliko na (izolované) posuzování jeho dílčích prvků.

93. Jakkoli nelze pochybovat o tom, že celkový dojem z označení zásadním způsobem ovlivňují jeho dominantní prvky, přičemž známkoprávně „slabé“, nedistinktivní či popisné elementy mají v obecné rovině na tvorbu tohoto celkového dojmu vliv nižší, nelze podle soudu ani takové posléze uvedené prvky při posuzování podobnosti na základě celkového dojmu opomenout. Podle soudu totiž nelze vyloučit, že i ony mohou celkový dojem, jakým označení působí, ovlivňovat.

94. Soud proto nemohl přisvědčit dílčí žalobní námitce, podle níž žalovaný pochybil, založil-li v napadeném rozhodnutí své závěry na podobnosti v prvcích postrádajících jakoukoli rozlišovací způsobilost, které podle žalobce nemohou požívat známkoprávní ochranu a nejsou relevantní z hlediska vnímání průměrného spotřebitele. Přestože lze souhlasit s tím, že prvky "FACE" a "BODY" je v daném případě třeba považovat za dominantní prvky předmětných označení, nelze podle soudu v rámci celkového dojmu odhlédnout ani od zbývajících prvků porovnávaných označení. Jak soud zdůraznil výše, SDEU ve své rozhodovací praxi opakovaně akcentoval, v rámci posouzení celkového dojmu nelze opomenout žádné prvky označení jen proto, že nemají distinktivitu [srov. rozsudek SDEU ze dne 12. 7. 2007 ve věci C-334/05, OHIM v Shaker (Limoncello)]. Výjimku z tohoto pravidla by mohly představovat toliko zanedbatelné prvky, o něž se však s ohledem na dále uvedené v případě prvků „THE“ a „SHOP“ podle přesvědčení soudu nejedná.

95. Soud v rámci posouzení vizuální podobnosti považovat za zásadní, že přihlašovaná ochranná známka je prostřednictvím zvýraznění prvku „FACE“ opticky rozdělena a sestává se tak z pro průměrného spotřebitele snadno rozlišitelných tří částí, a to shodně jako namítané ochranné známky osoby zúčastněné na řízení. Porovnávaná označení jsou přitom v prvním prvku („THE“) i třetím prvku („SHOP“) zcela shodná. Tyto prvky jsou v rámci porovnávaných označení umístěny na shodném místě.

96. Porovnávaná označení tak podle soudu vykazují shodnou strukturu, přičemž střední prvek („FACE“, resp. „BODY“) nadto tvoří shodně v obou případech čtyři písmena, z nichž vždy dvě představují samohlásky a dvě souhlásky.

97. Soud v tomto směru nepochyboval o tom, že vedle toho, že jsou první a třetí prvek v porovnávaných označeních zcela shodné, musí být (i přes jejich obecný nedostatek rozlišovací způsobilosti – srov. výše) zohledněny i z důvodu jejich umístění na shodné pozici v rámci porovnávaných označení.

98. Soud tak z popsaných důvodů uzavírá, že porovnávaná označení vykazují podle přesvědčení soudu vyšší míru vizuální podobnosti. Soud přitom doplňuje, že odlišný závěr správního orgánu prvního stupně konstatující nižší míru vizuální podobnosti aprobovaný v napadeném rozhodnutí nemohl být za situace, kdy soud přisvědčil závěru o pravděpodobnosti záměny ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., sám o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí (srov. rovněž dále).

99. Pokud jde o hledisko fonetické podobnosti, soud toliko stručně uvádí, že sdílí žalobcem v žalobě nerozporovaný závěr správních orgánů o nižší míře fonetické podobnosti porovnávaných označení.

100. Soud posléze přistoupil k posouzení stupně významové podobnosti porovnávaných označení, přičemž se z níže popsaných důvodů ztotožnil se závěrem vysloveným předsedou Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož jsou si porovnávaná označení sémanticky podobná ve vyšší míře, než v jaké to připustil správní orgán prvního stupně v Prvostupňovém rozhodnutí.

101. Soud sdílí přesvědčení žalovaného vyjádřené v napadeném rozhodnutí, že z hlediska významového porovnávaná označení odkazují k činnosti spojené s prodejem (především) kosmetických výrobků spojených s péčí o tělo („BODY“) či jeho část („FACE“), resp. službám s touto činností souvisejícím. Co do sémantického hlediska tedy všechna porovnávaná označení navozují u relevantní spotřebitelské veřejnosti souvislost s produkty péče o tělo či jeho část a jsou v tomto směru de facto popisná. Shodně použitý prvek „SHOP“ pak bude relevantní okruh spotřebitelské veřejnosti podle přesvědčení soudu vnímat jako obchod (prostor, v němž je vykonávána obchodní činnost), tj. v daném směru jako „obchod pro obličej“ a „obchod pro tělo“, tj. jako místo, kde si spotřebitel může zakoupit potřeby pro péči o tělo či jeho část, resp. kde jsou poskytovány relevantní služby. V tomto směru soud uzavřel o silné významové podobnosti porovnávaných označení. Pokud tedy předseda Úřadu v odůvodnění Napadeného rozhodnutí korigoval závěr správního orgánu prvního stupně, který v Prvostupňovém rozhodnutí shledal sémantickou podobnost toliko v nízké míře, nemohl mu soud ničeho vytknout, když sám dospěl v rámci posouzení daného kritéria ke shodnému závěru (k prvnímu žalobnímu bodu srov. níže).

102. Soud konečně přistoupil k poslednímu kroku úvahy ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., tj. k celkovému posouzení pravděpodobnosti záměny.

103. V tomto směru soud nepřehlédl, že porovnávaná označení jsou tvořena výlučně nedistinktivními elementy. Zatímco ve vztahu ke společnému prvnímu a třetímu prvku porovnávaných označení není mezi účastníky řízení sporné, že jde o prvky nedistinktivní, u prvků „BODY“ a „FACE“ soud nemohl přisvědčit žalobci v jeho přesvědčení o distinktivitě tohoto elementu porovnávaných označení, neboť tyto jsou ve vztahu k daným výrobkům a službám ve svém důsledku podle přesvědčení soudu ve významné míře popisné. Přestože se pak namítané známky sestávají ze tří nedistinktivních prvků, mají právě a jedině v této své zapsané kombinaci alespoň určitou minimální míru distinktivity, z důvodu, pro které ostatně bylo vyhověno návrhům na jejich zápis.

104. I přes tuto inherentně nízkou rozlišovací způsobilost namítaných označení je za daných skutkových okolností dáno nebezpečí pravděpodobnosti záměny v důsledku pravděpodobnosti asociace s namítanými ochrannými známkami. Soud totiž v souladu s výše uvedeným považuje za významné, že se shoda porovnávaných označení neomezuje toliko na shodné společné prvky. Přihlašované označení podle soudu přebírá nejen prvky „THE“ a „SHOP“, ale především pak i strukturu celého označení, kdy tyto prvky zařazuje na shodné místo v rámci označení, přičemž současně mezi ně vkládá slovní prvek odkazující na tělo, resp. jeho část. Uvedeným způsobem tak přihlašované označení může budit u relevantní spotřebitelské veřejnosti shodnou asociaci jako namítané ochranné známky, tj. asociaci, že takto označené produkty jsou určeny pro tělo, resp. pro část těla.

105. Porovnávaná označení vykazují větší počet shod a podobností, jsou vizuálně a sémanticky podobná ve vyšší míře a vyvolávají podobný celkový dojem. Přihlašované označení tak podle soudu vyvolává nebezpečí asociace s namítanými ochrannými známkami a tedy i nebezpečí záměny, neboť v důsledku podobnosti označení a shodnosti/podobnosti výrobků a služeb a shodného okruhu relevantní spotřebitelské veřejnosti hrozí, že spotřebitel mylně spojí produkt označený přihlašovaným označením s osobou zúčastněnou na řízení, např. s mylnou představou, že osoba zúčastněná na řízení vyrábí novou řadu produktů, a to produktů určených pro péči o obličej coby část těla. V tomto ohledu se tedy soud z výše podrobně popsaných důvodů neztotožnil se závěry, k nimž dospěly orgány ochrany duševního vlastnictví v Norsku, resp. Chorvatsku ve svých žalobcem předložených rozhodnutích týkajícím se střetu týchž ochranných známek.

106. Z právě uvedených důvodů tedy obstojí meritorní závěr žalovaného, podle něhož správní orgán prvního stupně správě vyhověl podaným námitkám osoby zúčastněné na řízení a přihlášku označení žalobce zamítl z důvodu předvídaného v § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. Námitky zpochybňující zákonnost Napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávné interpretace a aplikace naposledy uvedeného ustanovení proto soud nemohl shledat důvodnými.

107. Soud neshledal opodstatněnou ani námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

108. K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí zdejší soud poznamenává, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů je podle konstantní judikatorní praxe Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu nutno považovat takové rozhodnutí, z jehož odůvodnění není seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, popř. pokud správní orgán opomněl vypořádat některou z uplatněných námitek. Nepřezkoumatelným pro nedostatek skutkových důvodů pak může být rozhodnutí pro takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny. Městský soud v Praze v tomto směru pro stručnost odkazuje na závěry vyjádřené mj. v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003 - 75, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 25. 5. 2006, čj. 2 Afs 154/2005 - 245, ze dne 17. 1. 2008, čj. 5 As 29/2007 - 64). Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost pak lze přitom podle ustálené rozhodovací praxe správních soudů považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003 - 130, případně usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006 - 74).

109. Dle Městského soudu v Praze však žádná z těchto skutečností v posuzované věci nenastala. Předseda Úřadu v odůvodnění napadeného rozhodnutí toliko revidoval některé dílčí závěry, na nichž správní orgán prvního stupně založil prvostupňové rozhodnutí, aniž by však jeho odlišné závěry k některým hlediskům úvahy o pravděpodobnosti záměny ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. cokoli měnily na meritorním závěru o naplnění tohoto důvodu relativní zápisné nezpůsobilosti přihlašovaného označení.

110. Soud přitom nesdílí přesvědčení žalobce, že by byly závěry vyslovené předsedou Úřadu v odůvodnění Napadeného rozhodnutí vnitřně rozporné do té míry, že by bylo rozhodnutí stiženo vadou nepřezkoumatelnosti. Žalobci lze přisvědčit potud, že předseda Úřadu sice potvrdil správnost závěrů správního orgánu prvního stupně stran nízké míry sémantické podobnosti, avšak na druhé straně sám uzavřel o její vyšší míře. Nelze však souhlasit s tím, že by jeho závěry nebylo možno přezkoumat, či že by předseda Úřadu dospěl k odlišnému závěru bez uvedení jakýchkoli důvodů. Předseda Úřadu na str. 20 napadeného rozhodnutí popsal úvahy, na jejichž základě dospěl na rozdíl od správního orgánu prvního stupně k závěru o vyšším stupni sémantické podobnosti porovnávaných označení. Se zřetelem k výslovnému závěru na str. 21 odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom nelze pochybovat o tom, k jakému stanovisku o míře významové podobnosti dospěl. Ke shodnému závěru ostatně výše dospěl v rámci soudního přezkumu výše i Městský soud v Praze.

111. Předseda Úřadu v tomto směru odstranil jím identifikované vady odůvodnění prvostupňového rozhodnutí a korigoval některé dílčí závěry správního orgánu prvního stupně [včetně závěru konstatujícího možnost vlivu významové vazby na spotřebitele (toliko) v případě zvýšené rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek], aby však dospěl ke shodnému meritornímu závěru stran existence důvodu relativní zápisné nezpůsobilosti přihlašovaného označení dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb. V tomto směru však nevybočil z mantinelů vyplývajících z ustálené rozhodovací praxe správních soudů, podle níž řízení, z něhož prvostupňové rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i Napadené rozhodnutí předsedy Úřadu vzešla, je ovládáno zásadou jednotnosti. Tato zásada vyjadřuje, že řízení až do vydání rozhodnutí orgánu rozhodujícího o rozkladu představuje jeden celek. Je proto přípustné, aby orgán rozhodující o rozkladu doplnil závěry rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, přičemž může nahradit část odůvodnění správního orgánu prvního stupně vlastní úvahou a korigovat dílčí argumentační nepřesnost podřízeného správního orgánu v případě, kdy prvostupňové rozhodnutí potvrzuje (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, čj. 4 Azs 151/2015 - 35, ze dne 7. 9. 2016, čj. 2 Afs 143/2016 - 29, ze dne 27. 2. 2013, čj. 6 Ads 134/2012 - 47, či ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013 - 25, kde byly tytéž principy potvrzeny i pro oblast rozhodování Úřadu). Předseda Úřadu tedy nepochybil, pokud jako orgán rozhodující o rozkladu za situace, kdy souhlasil s výrokem správního orgánu prvního stupně v prvostupňovém rozhodnutí, nicméně se zcela neztotožnil s jeho důvody, jím identifikované nedostatky odstranil v odůvodnění svého rozhodnutí.

112. Předseda Úřadu tedy postavil závěr o pravděpodobnosti záměny v tomto směru na částečně odlišných důvodech, korigoval závěr správního orgánu prvního stupně, který na půdorysu identifikovaného nižšího stupně sémantické podobnosti spojoval pravděpodobnost záměny s vyšším stupněm získané rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek, když sám dospěl k závěru o vyšší míře významové podobnosti a naopak z podrobně popsaných důvodů nepřisvědčil závěru o získané rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek. V tomto směru tedy soud nemohl shledat námitky žalobce z vyložených důvodů opodstatněnými.

113. Ze shodných důvodů pak soud důvodnou neshledal ani související žalobní námitku, kterou žalobce pod druhým žalobním bodem trval na tom, že byl předseda Úřadu povinen v situaci, kdy se neztotožnil se závěrem správního orgánu prvního stupně stran vyššího stupně získané rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek prvostupňové rozhodnutí zrušit nebo změnit. Jak bylo vyloženo výše, předseda Úřadu byl i s ohledem na výše popsaný judikatorní rámec oprávněn dílčí závěry správního orgánu prvního stupně korigovat a nahradit svými. Za situace, kdy na základě této korekce dospěl shodně jako správní orgán prvního stupně k závěru o existenci důvodu relativní zápisné nezpůsobilosti předvídaného v § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., byl oprávněn rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí zamítnout a rozhodnutí potvrdit. Námitce žalobce tedy soud nemohl přisvědčit.

114. Soud přitom ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu doplňuje, že způsob argumentačního hodnocení označení z hlediska sémantické podobnosti a vyslovením vlastního odůvodněného závěru o vyšší míře této podobnosti pak v daném kontextu nemělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

115. Konečně soud nepřisvědčil ani námitce vznesené pod čtvrtým žalobním bodem, kde žalobce namítal, že předseda Úřadu překročil zákonem dané meze správního uvážení, když přikročil k aplikaci tzv. kompenzačního principu, neboť zvýšená ochrana prostřednictvím tzv. kompenzačního principu může být poskytnuta pouze v případě shodných či vysoce podobných výrobků a služeb. Takový závěr však podle žalobce nemá oporu v napadeném rozhodnutí ani předcházejícím řízení, neboť správní orgán prvního stupně shledal porovnávané výrobky ve třídě 3 a 35 jako podobné či shodné, aniž by rozlišil, které konkrétní výrobky považuje za shodné, a které za podobné, resp. jaký stupeň podobnosti u výrobků shledal, přičemž předseda Úřadu se s těmito závěry plně ztotožnil a porovnání výrobků a služeb sám neprovedl.

116. Soud zdůrazňuje, že otázkou shodnosti či podobnosti porovnávaných výrobků a služeb se zabýval správní orgán prvního stupně v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Na str. 15 a 16 přitom popsal důvody, na základě kterých dospěl k závěru o jejich shodě či podobnosti, neboť se jedná o výrobky kosmetické, výrobky týkající se péče o vlasy, pleť a zuby, které mají blízké podstatné znaky, jsou prodávány na shodných místech (drogerie, parfumerie) často vedle sebe a budou poptávány shodným spotřebitelem na obdobném segmentu trhu. Ve vztahu ke službám pak konstatoval, že se jedná o služby související s prodejem a reklamou kosmetiky, jakož i služby úzce s nimi související, přičemž tyto služby lze zařadit do shodné oblasti, budou mít obdobnou povahu, místo a způsob poskytování. Již z uvedeného vyjádření správního orgánu prvního stupně je podle přesvědčení soudu zjevné, že správní orgán prvního stupně považoval všechny dotčené výrobky a služby za shodné, popř. podobné ve vyšší míře. Jeho závěry se podle přesvědčení soudu týkaly všech jím na str. 15 a 16 prvostupňového rozhodnutí specifikovaných výrobků a služeb.

117. Tyto závěry přitom nebyly v rámci řízení o rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí zpochybněny. Žalobce nenamítal, že některé ze specifikovaných výrobků či služeb nejsou shodné či podobné ve vyšší míře, resp. že jsou podobné toliko málo. Především pak nenamítal, že shora rekapitulované závěry správního orgánu prvního stupně nelze ve vztahu k některým výrobkům či službám aplikovat.

118. Jak sám žalobce připouští, předmětné závěry správního orgánu prvního stupně byly převzaty v napadeném rozhodnutí. Předsedovi Úřadu pak jistě nelze vytýkat, že sám toto posouzení znovu neprovedl, nebylo-li předmětem námitek vznesených žalobcem v řízení o rozkladu. Předseda Úřadu tedy potvrdil závěr o shodě resp. vyšší míře podobnosti všech výrobků a služeb.

119. Jak bylo uvedeno výše, ve správním řízení tvoří rozhodnutí obou stupňů jeden celek. Zpravidla tento argument slouží k vysvětlení toho, proč může odvolací či rozkladový orgán nahradit část odůvodnění orgánu prvního stupně vlastní úvahou a korigovat tak určitá dílčí „argumentační zaškobrtnutí“ podřízeného správního orgánu v případě, kdy prvostupňové rozhodnutí potvrzuje (viz rovněž výše). Nelze však vyloučit ani opačný postup, kdy mezery v odůvodnění odvolacího, resp. rozkladového orgánu, které by jinak způsobovaly jeho nepřezkoumatelnost, zaplní argumenty obsažené již v prvostupňovém rozhodnutí. Úkolem odvolacího, resp. rozkladového orgánu je totiž zejména reagovat na odvolací, resp. rozkladové námitky (srov. § 89 odst. 2 správního řádu), přičemž z hlediska ekonomie řízení není vyloučeno, aby argumentaci správního orgánu prvního stupně pouze doplnil. Někdy pak může rozhodnutí, jímž se odvolání či rozklad zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje, působit samo o sobě mozaikovitě a nespojitě, neboť staví na základech, vybudovaných orgánem prvního stupně a doplňuje pouze chybějící detaily či opravuje ojedinělé přehmaty (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013 - 25).

120. Soud doplňuje, že závěr správního orgánu prvního stupně, aprobovaný předsedou Úřadu, stran shodnosti či vyšší míry podobnosti výrobků a služeb podle přesvědčení soudu obstojí. Výrobky a služby mají stejné nebo natolik blízké podstatné znaky, že v důsledku toho mohou vyvolat u průměrného spotřebitele představu o tom, že pocházejí od jednoho a téhož výrobce či poskytovatele. Výrobky a služby mají shodnou nebo vysoce podobnou povahu, shodný či alespoň vysoce podobný je i jejich účel. Nelze přitom ve shodě s žalovaným pochybovat o tom, že jsou dotčené výrobky (a služby) v soutěžním vztahu, neboť jsou buď zastupitelné, nebo alespoň komplementární. Obdobný je i jejich obvyklý původ a způsob jejich užívání. Konečně se shodují v okruhu jejich uživatelů, tj. relevantní spotřebitelské veřejnosti, jak byla žalovaným vymezena. Jak konstatoval žalovaný, shodné či vysoce podobné jsou i jejich distribuční kanály. Ani soud přitom v uvedeném seznamu zboží a služeb nenalezl žádnou položku, u níž by v tomto směru nebylo lze uzavřít o shodě či alespoň vysoké míře podobnosti.

121. Žalobce ostatně ani v žalobě konkrétně nenamítá nedostatek shody či vysoké míry podobnosti u některých konkrétních výrobků či služeb, resp. nenamítá, že shora popsané závěry správního orgánu prvního stupně nelze ve vztahu k některým výrobkům či službám uplatnit.

122. Nadto soud doplňuje, že výše v rámci posouzení žalobních námitek vznesených v rámci třetího okruhu žalobních bodů dospěl k závěru o vyšší míře podobnosti porovnávaných označení, a s ohledem na shora rekapitulovaný judikatorní rámec tedy nebylo podle soudu bez dalšího nutné tzv. kompenzační princip na půdorysu projednávané věci aplikovat.

123. Na základě všech shora uvedených skutečností soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

124. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovanému pak žádné náklady v souvislosti s vedením předmětného řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

125. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 5 s. ř. s., podle kterého osoba zúčastněná na řízení zásadně nemá právo na náhradu nákladů řízení. V posuzované věci přitom soud žádnou povinnost osobě zúčastněné na řízení neuložil.

Poučení