9 A 34/2013 - 128

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče České republiky, se sídlem Praha 3, Koněvova 54/1107, IČ 00225509, zast. Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 23, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 1057/2a, za účasti osoby zúčastněné na řízení: MF MEDICAL & DIGITAL MEDIA s.r.o., se sídlem Praha 4, Mezi Vodami 1952/9, zast. Mgr. Lenkou Jandíkovou, advokátkou se sídlem Praha 9, Paříkova 910/9, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 21. 12. 2012, zn. sp.: O-445529, č. j. O- 445529/D057510/2012/ÚPV, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „žalovaný“) ze dne 21. 12. 2012, č. j. O- 445529/D057510/2012/ÚPV (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „správní orgán I. stupně“ nebo „Úřad“) ze dne 20. 7. 2012, č. j. O-445529/35525/2008/ÚPV, jímž byla na základě návrhu navrhovatele společnosti Mladá fronta a.s. (dále též jen „MF“), prohlášena za neplatnou slovní ochranná známka č. 297063 ve znění „Zdravotnické noviny“ (dále též jen „předmětná OZ“). Žalobce nejprve v obecné rovině namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí s tím, že žalovaný nesprávně zhodnotil předložené důkazy a skutečnosti, které v řízení vyšly najevo, včetně skutečností známých žalovanému, resp. správnímu orgánu I. stupně z úřední činnosti, nesprávně právně posoudil skutečnosti rozhodné pro prohlášení ochranné známky za neplatnou a došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. Konkrétně žalobce v prvním žalobním bodě tvrdil, že postup žalovaného, jímž předmětnou OZ prohlásil za neplatnou dle ust. § 32 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „zákon o ochranných známkách“ nebo „ZOZ“) proto, že dospěl k závěru, že předmětná OZ nemá rozlišovací způsobilost a nezískala ji ani po svém zápisu (pro výrobky nebo služby, pro které byla zapsána), je nesprávný, neboť dle žalobce lze ochrannou známku ve smyslu ust. § 32 odst. 1 ve spojení s ust. § 4 písm. b), c), d) zákona o ochranných známkách prohlásit za neplatnou pouze za situace, že nebyla v zápisném řízení přihlašovatelem již jednou prokázána rozlišovací způsobilost přihlašovaného označení podle ust. § 5 zákona o ochranných známkách. Opačný výklad by neodpovídal smyslu právní úpravy a byl by v rozporu s obecnými právními zásadami [např. dle § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), tj. zásadou šetření práv nabytých v dobré víře a oprávněných zájmů osob, jichž se činnost správního orgánu dotýká (zde zejména společnosti Ambit Media, a.s, která užívá předmětnou OZ na základě licence udělené žalobcem)], s požadavkem právní jistoty a předvídatelnosti veřejné správy, jakož i se základními zásadami správního řízení (§ 45 zákona o ochranných známkách). V daném případě však byla předmětná OZ do rejstříku zapsána poté, co správním orgánem I. stupně její tvrzená obecná zápisná nezpůsobilost byla překonána podle ust. § 5 zákona o ochranných známkách. Nejedná se tedy o situaci, kdy by Úřad zápisnou nezpůsobilost označení ve smyslu § 4 písm. b), c), d) zákona o ochranných známkách vůbec neposoudil, či špatně vyhodnotil, a kdy by bylo následně možné ochrannou známku prohlásit za neplatnou dle ust. § 32 odst. 1 zákona o ochranných známkách. Žalobce trval na tom, že z výše uvedených důvodů nebylo možno předmětnou OZ prohlásit za neplatnou dle ust. § 32 odst. 1 ve spojení s ust. § 4 písm. b), c), d) zákona o ochranných známkách, přičemž v průběhu správního řízení navrhl důkazy prokazující, že předmětná OZ získala rozlišovací způsobilost již před zápisem do rejstříku ochranných známek. Žalobce v této souvislosti odkázal na svá dřívější podání, konkrétně Vyjádření k návrhu na prohlášení neplatnosti ochranné známky z 8. 8. 2008 a Doplnění důkazů k vyjádření k návrhu na prohlášení neplatnosti ochranné známky z 26. 10. 2009. V druhém žalobním bodě žalobce poukázal na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně (str. 24), kde se uvádí, že oba účastníci řízení (žalobce a MF) předložili důkazy o užívání označení „Zdravotnické noviny“, předmětné označení proto nezískalo rozlišovací způsobilost. K tomu ale žalobce zdůraznil, že MF používala (před i po zápisu předmětné OZ) označení „Zdravotnické noviny“ neoprávněně, v rozporu s dobrými mravy soutěže. Přičemž pouze oprávněné užívání může „rozmělnit“ nebo zamezit získání rozlišovací způsobilost označení. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí dospěl k opačnému závěru, tj. že neoprávněnost užívání označení není pro rozhodnutí ve věci relevantní. Žalobce proto shledal nesprávnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí i v tom, že žalovaný žádným způsobem nereflektoval to, zda činnost MF, která byla objektivně neoprávněná, může či nemůže mít vliv na „rozmělnění“ nebo nezískání rozlišovací způsobilosti označení „Zdravotnické noviny“. V tomto rozsahu žalobce konkrétními citacemi odkázal na části odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 19, 22 a 23) s tím, že takový postup a právní posouzení žalovaného je v rozporu s právními předpisy, resp. je plochý a vycházející pouze z úzce vymezeného výkladu § 4 písm. b) ve spojení s § 5, příp. § 32 odst. 2 zákona o ochranných známkách, aniž by reflektoval účel ochranných známek vyplývající ze zákona o ochranných známkách i ze závazků v oblasti ochrany práv z průmyslového vlastnictví, zejména z Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, tj. vyhl. č. 64/1975 Sb., o Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 3. 1883 (konkrétně čl. 1 odst. 2 či čl. 10bis odst. 1, odst. 2, přičemž čl. 10 bis byl promítnut do právního řádu ČR i úpravou nekalé soutěže v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník). Žalobce ve třetím žalobním bodě namítal, že řízení před správním orgánem I. stupně proběhlo v rozporu s právními předpisy, což měl žalovaný zkoumat z úřední povinnosti. Konkrétní vadu řízení shledal v porušení zásady rovnosti účastníků řízení, spočívající v tom, že Úřad přiložil větší váhu dokladům předloženým MF než materiálům předloženým žalobcem (odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně: „Doklady předložené navrhovatelem jsou v tomto ohledu natolik průkazné, že nebylo nutno vlastníka napadené ochranné známky vyzývat k předložení dalších materiálů k prokázání získání rozlišovací způsobilosti předmětného označení po jeho zápisu do rejstříku, neboť by tím docházelo jen k nedůvodnému zatěžování vlastníka bez toho, aby toto označení reálně mohlo rozlišovací způsobilost pro jeho osobu nabýt.“). Dle žalobce tak lze mít o této vadě, ve spojení s výše popsaným nesprávným posouzením relevantnosti neoprávněnosti užívání označení „Zdravotnické noviny“, důvodně za to, že měla vliv na soulad rozhodnutí správního orgánu I. stupně s právními předpisy, příp. na jeho správnost. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce tvrdil, že žalovaný postupoval při vydání napadeného rozhodnutí v rozporu se zásadou předvídatelnosti veřejné správy (§ 2 odst. 4 správního řádu), dle níž je správní orgán povinen dbát, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodně rozdíly, a to s odkazem na rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2012, č. j. O-445810/59452/2010/ÚPV, v němž dospěl k závěru, že: „Užívání označení „Lékařské listy" po ukončení smluvního vztahu vyplývajícího ze Smlouvy ze dne 22. 11. 1994, tj. po dni 7. 9. 2006, lze považovat ze strany navrhovatele jako neoprávněné, neboť vypovězením Smlouvy ze dne 22. 11. 1994 a ukončením z ní plynoucího smluvního vztahu skončila i platnost licenční smlouvy ze dne 5. 1. 2005, od které navrhovatel odvozoval své oprávnění k užívání předmětného označení. Nikdo totiž na jiného nemůže převést více práv, než sám má, a společnosti Onetrade, s.r.o., která s navrhovatelem tuto licenční smlouvu uzavřela (byť pod jinou obchodní firmou), právo k užívání označení „Zdravotnické noviny" včetně přílohy „Lékařské listy" pro periodika ztratila vypovězením předmětně Smlouvy ze dne 22. 11. 1994. Proto nelze doklady vztahující se k datu po vypovězení Smlouvy považovat za relevantní k případnému prokázání užívání namítaného nezapsaného označení ze strany navrhovatele a ani je nelze uznat jako způsobilé rozmělnit rozlišovací způsobilost napadané ochranné známky. Tento závěr odvolacího orgánu podpořil i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. 3 Cmo 91/2010, kdy Vrchní soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že navrhovatel se dopouští nekalosoutěžního jednání tím, že vydává periodikum Zdravotnické noviny včetně přílohy Lékařské listy, a to jak v tištěné, tak i v elektronické podobě, neoprávněně, bez právního důvodu...“ Žalobce doplnil, že řízení sp. zn. O-445810 [v němž je rovněž posuzován návrh na neplatnost ochranné známky podle ust. § 4 písm. b) zákona o ochranných známkách] se týkalo označení „Lékařské listy“, což je periodikum, které je přílohou periodika „Zdravotnické noviny“; zmiňovaná Smlouva ze dne 22. 11. 1994 a další skutečnosti v citaci uvedené se shodují se skutečnostmi doloženými v řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí; relevantní veřejnost označení „Lékařské listy“ vnímala vždy skrze označení Zdravotnické noviny, resp. takto označované periodikum vydávané žalobcem již téměř 60 let; předmětnou OZ a ochrannou známku Lékařské listy od ledna 2009 užívá na základě smlouvy a licence (udělené žalobcem) společnost Ambit Media, a.s., která vydává periodikum Zdravotnické noviny (distribuované mezi odbornou zdravotnickou veřejnost – soukromé a nemocniční lékaře, farmaceuty, ostatní zdravotnický personál, zástupce zřizovatelů, provozovatelů a managementu zdravotnických zařízení a zařízení sociální péče, vrcholné představitele zdravotních pojišťoven, státní správy a samosprávy - v minimálním nákladu 25.000 ks). Užívání společností Ambit Media svědčí ve prospěch žalobce, neboť se děje s jeho souhlasem na základě licence a smluvního ujednání. Žalobce konečně v pátém žalobním bodě poukázal na zvláštní rychlost postupu vydání napadeného rozhodnutí. Návrh na prohlášení předmětné OZ za neplatnou byl podán dne 16. 6. 2008 a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno až dne 20. 7. 2012, avšak o rozkladu žalobce (odůvodnění rozkladu podáno dne 25. 9. 2012, vyjádření osoby zúčastněné na řízení k rozkladu podáno dne 20. 11. 2012) bylo rozhodnuto již 21. 12. 2012. Za situace, kdy v jiných věcech trvají druhostupňová řízení žalovaného i několik let, shledal žalobce takovou rychlost rozhodování zvláštní a vzbuzující pochybnosti o možnosti projednání rozkladu rozkladovou komisí. Žalobce v žalobě dále obsáhle pojednal o rozhodujících skutečnostech souvisejících s vývojem označení „Zdravotnické noviny“ a s tím spojeným dlouholetým sporem mezi žalobcem a dalšími osobami (zejména MF), když řízení před Úřadem týkající se daného označení jsou vedena již od roku 1995. Žalobce vyzdvihl, že v souvislosti s předmětem sporu je třeba zkoumat právní titul užívání označení „Zdravotnické noviny“, žalobce je přitom nepřetržitým a dlouhodobým (i po desítky let) oprávněným uživatelem (sám nebo prostřednictvím třetích osob) označení „Zdravotnické noviny“, „ZDN ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“, „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“, „Lékařské listy, „zdn“ a „ZDN“, což je potvrzeno i dalšími rozhodnutími žalovaného např. v řízeních č. spisu O-121386, O-105291, O-145159, O-145160. Podrobně popsal i vývoj vztahů souvisejících s užíváním grafického loga „Zdravotnické noviny“ společností Strategie Praha, spol. s r.o. na základě smlouvy ze dne 22. 11. 1994 uzavřené mezi Ministerstvem zdravotnictví ČR, Ministerstvem zdravotnictva SR, žalobcem, Slovenským odborovým zvazem pracovníkov zdravotnictva a sociálnej starostivosti na straně jedné jako poskytovateli a společností Strategie Praha, spol. s r.o. na straně druhé jako uživatelem; vztahů souvisejících s následným podáním přihlášek ochranných známek („Zdravotnické noviny“, „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“, „ZDN ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“, „ZDN LÉKAŘSKÉ LISTY“) podaných společností Strategie Praha, ve kterých žalobce spatřoval porušení výše citované smlouvy o užívání loga; a dále souvisejících s Dohodou o úpravě vztahů při vydávání periodika Zdravotnické noviny uzavřenou 10. 12. 1997 mezi Ministerstvem zdravotnictví ČR, žalobcem na straně jedné a společností Strategie Praha, spol. s r.o. [právní nástupce společnost MONA spol. s r.o. (po změně firmy společnost Sanoma Magazines Praha s.r.o.), IČ 45278776] na straně druhé. Žalobce rozvedl i podrobnosti týkající se soudních sporů mezi žalobcem a společností Sanoma Magazines Praha s.r.o. ohledně výše specifikovaných ochranných známek (řízení vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nc 1096/2004, 41 Cm 186/2004), která dne 6. 12. 2004 uzavřela smlouvu o prodeji části podniku (včetně části podniku spočívající ve vydávání odborných časopisů Zdravotnické noviny) se společností Onetrade, s.r.o., když však dále k návrhu žalobce došlo v řízeních vedených před Úřadem, resp. žalovaným, s účinností od 4. 10. 2006, resp. k 16. 2. 2007 ke zrušení ochranných známek společnosti Sanoma Magazines Praha s.r.o. „Zdravotnické noviny“, „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“, „ZDN ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“, „ZDN LÉKAŘSKÉ LISTY“ (rozhodnutí žalovaného z 2. 10. 2006, č. spisu O 121386; z 3. 10. 2006, č. spisu O-105291; z 3. 10. 2006, č. spisu O-145159; z 15. 2. 2007, č. spisu O-145160). Žalobce až následně zjistil, že na tiráži týdeníku Zdravotnické noviny (od č. 6/2005) byla (z žalobci neznámého právního titulu) jako vydavatel uváděna společnost Mladá fronta a.s. (MF) a nikoli společnost Onetrade, s.r.o. Žalobce proto z opatrnosti podal společnosti Onetrade, s.r.o i MF výpověď smlouvy ze dne 22. 11. 1994 (výpověď doručena dne 226.3.2006). Žalobce následně proti MF podal dne 2. 1. 2007 k Městskému soudu v Praze žalobu z nekalé soutěže [viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2010, č. j. 2 Cm 1/2007-229 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, č. j. 3 Cmo 91/2010-300 a ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, č. j. 23 Cdo 1526/2011-411 (pozn.: na který žalobce odkázal v podání doručenému zdejšímu soudu dne 8. 9. 2014 s tím, že jím bylo potvrzeno, že účastníci jsou ve vztahu hospodářské soutěže a že jednání MF bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže), návrh žalobce na výkon rozhodnutí z 6. 6. 2011, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 13 E 2022/2011, kterými byla opakovaně uložena pokuta MF k vymožení uložené povinnosti). Dle licence poskytnuté žalobcem od ledna 2009 používala předmětnou OZ a ochrannou známku „Lékařské listy“ společnost Ambit Media, a.s., která se souhlasem žalobce vydává periodikum Zdravotnické noviny. Žalobce závěrem konstatoval další významné skutečnosti související s označením „zdravotnické noviny“, přičemž odkázal na praktiky osob stojících v pozadí (společnost EUROPEAN FINANCIAL SERVICES INC., příp. pan Mgr. M. M.) společností Onetrade, s.r.o. a MF, mající za účel získat možnost vydávat týdeník Zdravotnické noviny a označení s ním související, aniž by museli získat svolení oprávněného primárního uživatele označení, tj. žalobce (viz Smlouva ze dne 5. 1. 2005 založená jako důkaz v policejním spise č. OR II- 9337-9/TČ-2009001293 OR P ČR Praha II), jakož i na personální propojení těchto společností a některé časové souvislosti vyplývající z údajů a listin obsažených v obchodním rejstříku (tvořících tzv. faktický koncern ve smyslu ust. § 66a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník). Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že předmětná OZ byla zapsána dne 25. 3. 2008 (pro specifikované výrobky a služby zařazené do třídy podle mezinárodního třídění č. 9, č. 16 a č. 41) na základě průkazu užívání označení „Zdravotnické noviny“ pro periodické tiskoviny. K námitce žalobce týkající se nesprávnosti postupu dle § 32 zákona o ochranných známkách žalovaný uvedl, že na základě dokladů předložených navrhovatelem prohlášení neplatnosti (tj. MF) bylo zjištěno, že označení „Zdravotnické noviny“ bylo v době rozhodné pro přiznání rozlišovací způsobilosti tohoto označení užíváno právě navrhovatelem, a tedy je zjevné, že zápis předmětné OZ nebyl proveden v souladu s dikcí § 5 zákona o ochranných známkách. Z položky 7 správního spisu plyne, že přihlašovatel ochranné známky (žalobce) prokazoval užívání ochranné známky kopiemi periodika vycházejícího v letech 1994-2003, z dokladů předložených navrhovatelem (Mladá fronta a.s.) však plyne, že ten dané periodikum vydával od roku 2005, zápisná nezpůsobilost tedy nebyla překonána, pouze byl úřad v zápisném řízení uveden v omyl neúplnou informací ze strany přihlašovatele (žalobce). K námitce, že Úřad neměl přihlížet k užívání označení „Zdravotnické noviny“ navrhovatelem prohlášení neplatnosti (MF), neboť se jednalo o nekalosoutěžní jednání proti žalobci, žalovaný uvedl, že posuzování nekalosoutěžního jednání mu v daném případě nepříslušelo, Úřad pouze dle zákona zkoumal, zda určité označení má/nemá parametry, které jsou zákonem kladeny na ochrannou známku. V daném případě nešlo ani o případy dle ust. § 4 písm. l) či. § 31 odst. 2 zákona o ochranných známkách, dle nichž by Úřad ochrannou známku nezapsal, resp. zrušil (v souvislosti s nekalosoutěžním jednáním). K porušení zásady rovnosti žalovaný konstatoval, že žalobce napadá rozhodnutí vydané ve II. stupni, přičemž veškeré doklady, jimiž žalobce hodlal prokázat užívání předmětné OZ, předložil již v řízení o opravném prostředku, všechny vyjma rozsudku Vrchního soudu v Praze z 23. 11. 2010, č. j. 3 Cmo 91/2010-300 se týkaly období před podáním přihlášky předmětné OZ a byly již ve spise založeny (návrh na prohlášení neplatnosti byl Úřadu předložen 16. 6. 2008, žalobce předložil doklady o získání rozlišovací způsobilosti dne 27. 10. 2009). Ze skutečností popsaných žalobcem již v jeho vyjádření k prohlášení jeho známky za neplatnou vyplývá, že periodikum s daným označením vydávalo mnoho subjektů (Strategie Praha, MONA, Sanoma Magazines, One media/onetrade, Mladá fronta), žalobce tím sám potvrdil, že toto označení rozlišovací způsobilost výlučně pro něj nezískalo. K námitce nerespektování zásady předvídatelnosti správního rozhodnutí žalovaný specifikoval, že v rozhodnutí týkajícím se ochranné známky sp. zn. O-445810 („Lékařské listy“) byla tato prohlášena za neplatnou na základě návrhu dle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b) a c) zákona o ochranných známkách, v rozhodném znění (tj. z důvodu, že označení nemá rozlišovací způsobilost); návrh na prohlášení neplatnosti dle § 32 odst. 3 z důvodů ust. § 7 odst. 1 písm. g), k) zákona o ochranných známkách, v rozhodném znění, byl zamítnut. Obě ochranné známky tedy byly prohlášeny za neplatné s účinkem ex tunc z důvodu nedostatku rozlišovací způsobilosti. Žalovaný dále konstatoval, že zmínka v odůvodnění rozhodnutí týkajícího se ochranné známky „Lékařské listy“, že neoprávněné užívání nemůže rozmělnit ochrannou známku, neodpovídá principům známkoprávní ochrany, neboť ta je postavena na tom, že ochrannou známku smí užívat jen vlastník a ten, kdo získal souhlas vlastníka; laxnost vlastníka ochranné známky při její ochraně proti neoprávněnému užívání může vést k oslabení ochranné známky, popřípadě k jejímu zrušení v důsledku zdruhovění. Žalovaný uzavřel, že v nyní projednávaném případě je zřejmé, že dané označení užívaly i jiné subjekty než žalobce, v důsledku čehož spotřebitelé nebudou dané periodikum ztotožňovat se žalobcem, řízení přitom bylo vedeno o ochranné známce, která z důvodu složení z obecných slov označujících periodickou tiskovinu určenou pro zdravotníky bez dalších rozlišovacích znaků, sama o sobě rozlišovací způsobilost neměla a jejím užíváním různými subjekty ji v očích veřejnosti ani získat nemohla. K námitce „zvláštní rychlosti postupu vydání napadeného rozhodnutí“ žalovaný konstatoval, že napadené rozhodnutí bylo vydáno 2 měsíce poté, co Úřad rozhodl v řízení o ochranné známce sp. zn. O-445810 („Lékařské listy“) vedené mezi týmiž účastníky na shodných skutkových základech, nebyl tedy důvod odchýlit se od předchozího rozhodnutí, vypracování rozhodnutí bylo vázáno pouze na vyjádření navrhovatele. Ohledně dalších skutečností, které žalobce v žalobě označil jako skutečnosti rozhodné pro posouzení věci (bod III. žaloby), žalovaný uvedl, že byly předmětem správního řízení, přičemž napadené rozhodnutí není o tom, kdo má právo k danému označení, ale o tom, zda slova „zdravotnické“ a „noviny“ mají takovou distinktivitu, že spotřebitelé budou s to určit původ jimi označených výrobků či služeb. Napadené rozhodnutí je co do výkladu pojmu „rozlišovací způsobilost“ v souladu s judikaturou (národní i v rámci Evropské unie). V doplňujícím vyjádření k žalobcem předloženému důkazu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, č. j. 23 Cdo 1526/2011-411) žalovaný pouze konstatoval, že v napadeném rozhodnutí se již vypořádal s rozsudkem Vrchního soudu č. j. 3 Cmo 91/2010- 300, jehož závěry Nejvyšší soud potvrdil. Rozsudek vydaný ve věci ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání nebyl pro známkoprávní ochranu rozhodný (když se nejedná o věc dle ust. § 31 odst. 2 zákona o ochranných známkách) a v daném řízení je irelevantní. S ohledem na to, že napadené rozhodnutí je standardním rozhodnutím vydaným zákonem aprobovaným způsobem, na zjištěné skutečnosti byla správně aplikována odpovídající právní norma, správní uvážení bylo logicky a úplně odůvodněno a žalobní tvrzení byla shora uvedeným vyvrácena, žádal žalovaný, aby soud žalobu zamítl. Společnost Mladá fronta a.s. (MF), která byla jako osoba zúčastněná na řízení označena žalobcem, k výzvě soudu výslovně oznámila, že bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení a ve vyjádření ve věci samé uvedla, že zcela souhlasí s napadeným rozhodnutím, jakož i s vyjádřením žalovaného k věci samé. Předmětná OZ byla prohlášena na za neplatnou na základě návrhu MF z toho důvodu, že nemá rozlišovací způsobilost (a tuto nezískala ani po svém zápisu). MF zejména nesouhlasila s tvrzením žalobce, že pokud v zápisném řízení již byla prokázána rozlišovací způsobilost, nelze užít ust. § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b), c), c) zákona o ochranných známkách, neboť by tím byl popřen smysl institutu prohlášení neplatnosti ochranné známky po jejím zápise Úřadem. Pokud tedy MF v rámci řízení o prohlášení předmětné OZ za neplatnou Úřadu předložila nové důkazy, kterými prokázala, že před zápisem ochranné známky nemohlo na základě užívání v obchodním styku toto označení získat rozlišovací způsobilost ve vtahu k výrobkům nebo službám žalobce (resp. bylo prokázáno, že Úřad opřel své rozhodnutí o zápise ochranné známky do rejstříku o neúplné důkazy předložené žalobcem), nelze hovořit o porušení jakýchkoli zásad správního řízení. MF dále konstatovala že, ačkoli trvá na oprávněnosti svého užívání označení Zdravotnické noviny, námitka oprávněnosti/neoprávněnosti jeho užívání je irelevantní, neboť rozhodnutí o získání či nezískání rozlišovací způsobilosti označení není závislé na posouzení Úřadu, zda ostatní osoby označení užívaly oprávněně či nikoli, ale pouze na tom, zda průměrný spotřebitel ochrannou známku s jistotou přiřadí pouze a jedině ke konkrétnímu podnikateli; posuzování, zda se jedná o akt nekalé soutěže je věcí soudů a pokud by tak činil Úřad, překračoval by své pravomoci. Již tvrzení z bodu III. žaloby potvrzuje, že periodikum Zdravotní noviny v průběhu let vydávalo mnoho subjektů, a označení (které je zcela popisné) tedy nezískalo výlučně pro žalobce rozlišovací způsobilost. K porušení rovnosti účastníků MF odkázala na hodnocení důkazů provedené Úřadem, resp. žalovaným v souladu s § 50 odst. 4 správního řádu. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve spojení s napadeným rozhodnutím byl obsažen seznam veškerých důkazních materiálů (předloženým žalobcem i MF) a jejich následné hodnocení, pokud byly shledány relevantními (v souladu s § 3 správního řádu). Ohledně tvrzeného porušení zásady předvídatelnosti veřejné správy v souvislosti s tím, že v odůvodnění rozhodnutí ze dne 31. 10. 2012, č. j. O-445810/59452/2010/ÚPV Úřad konstatoval, že užívání označení „Lékařské listy“ po ukončení smluvního vztahu vyplývajícího ze Smlouvy ze dne 22. 11. 1994, tj. po dni 7. 9. 2006, lze považovat ze strany navrhovatele za neoprávněné, MF uvedla, že byť je v pořádku závěr Úřadu, že doklady vztahující se k datu po vypovězení smlouvy nelze považovat za relevantní k případnému prokázání užívání namítaného nezapsaného označení ze strany navrhovatele a ani je nelze uznat jako způsobilé rozmělnit rozlišovací způsobilost napadené ochranné známky, byl tento nesoulad v odůvodnění rozhodnutí způsobem odlišným skutkovým zjištěním; obě rozhodnutí se však opírají o tentýž důvod, kterým je nedostatek rozlišovací způsobilosti. K námitce zvláštní rychlosti řízení MF podotkla, že od návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou uběhly již více jak 4 roky, MF Úřad opakovaně urgovala o urychlené rozhodnutí, k čemuž je Úřad povinen i ve smyslu § 6 správního řádu. MF uzavřela, že opakovaným poukazováním na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, č. j. 3 Cmo 91/2010-300 (a zahlcováním soudu ve věci irelevantními skutečnostmi v bodě III. žaloby) se žalobce pouze snaží odvést pozornost od zásadní otázky, tedy, zda dané označení má či nemá rozlišovací způsobilost (chybí zápisná způsobilost). Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy, žalovaný zjistil stav věci, o němž nejsou důvodně pochybnosti, a rozhodnutí bylo řádně odůvodněno, navrhla MF, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Na základě oznámení o Projektu rozdělení odštěpením ze dne 15. 5. 2013 zároveň MF soudu sdělila, že s účinností od 1. 7. 2013 došlo k přechodu ochranných známek týkajících se vydávání periodického tisku Mladá fronta Zdravotnické noviny ZDN, jakož i práv vyplývajících z napadeného rozhodnutí na společnost MF MEDICAL & DIGITAL MEDIA s.r.o., IČ 01847082, která navrhla svůj vstup do řízení na místo původní osoby zúčastněné na řízení (MF). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2013, č. j. 9 A 34/2013-88 proto soud rozhodl o tom, že nadále bude jednat se společností MF MEDICAL & DIGITAL MEDIA s.r.o. (dále též „osoba zúčastněná na řízení“ nebo „MF“) jako s osobou zúčastněnou na řízení. Osoba zúčastněná na řízení k věci samé doplnila, že se ztotožňuje s podáním žalovaného týkajícího se rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1526/2011-411 s tím, že toto rozhodnutí s posuzovanou věcí nesouvisí (kromě toho osoba zúčastněná na řízení v dané věci podala ústavní stížnost). Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Osoba zúčastněná na řízení se připojila ke stanovisku žalovaného. Soud zamítl důkazy navržené žalobcem, neboť je považoval za nadbytečné pro posouzení právní otázky, která je předmětem dané věci, když podklady zjištěné ve správním řízení pro takový postup soudu postačují. Soud dle § 75 s.ř.s. přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy: Podle § 1 zákona o ochranných známkách v rozhodném znění může ochrannou známkou být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Podle § 4 písm. b), c), d) téhož zákona se do rejstříku nezapíše označení b) které nemá rozlišovací způsobilost, c) které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, které slouží v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo k označení jiných jejich vlastností, d) které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech. Podle § 5 téhož zákona může být označení uvedené v § 4 písm. b) až d) zapsáno do rejstříku, pokud přihlašovatel prokáže, že takové označení získalo před zápisem ochranné známky do rejstříku užíváním v obchodním styku ve vztahu k výrobkům nebo službám přihlašovatele, pro které je požadován jeho zápis do rejstříku, rozlišovací způsobilost. Podle § 32 odst. 1, odst. 2 téhož zákona (1) Úřad v řízení zahájeném na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu prohlásí ochrannou známku za neplatnou, pokud byla zapsána v rozporu s § 4 nebo § 6. (2) Byla-li ochranná známka zapsána v rozporu s § 4 písm. b) nebo c) anebo d), nebude prohlášena za neplatnou, pokud v důsledku užívání získala po svém zápisu rozlišovací způsobilost pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána. Ke vzneseným žalobním bodům z obsahu spisového materiálu, zejména rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a vyjádření žalovaného k podané žalobě vyplynulo, že na základě Přihlášky ochranné známky (podané společností BONA MENTA s.r.o., IČ 61246352) z 16. 2. 2007 a Žádosti o převod ochranné známky (na žalobce) z 22. 6. 2007 byla do rejstříku ochranných známek pro žalobce dne 25. 3. 2008 zapsána předmětná OZ (slovní, č. 297063, ve znění „Zdravotnické noviny“). Návrhem MF doručeným Úřadu dne 16. 6. 2008 se MF domáhala prohlášení předmětné OZ za neplatnou podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b), c), d), § 6, § 22 odst. 2 zákona o ochranných známkách a dále dle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. a), g), k) zákona o ochranných známkách s tím, že již od roku 2005 vydává periodikum „Zdravotnické noviny“, toto označení tedy prezentuje v souvislosti s tímto periodikem i ve spojení s dalšími tituly svého nakladatelství a vydavatelství (v oblasti zdravotnictví), i ve spojením s označením svého podniku „Mladá fronta“, příp. „Mf“. Z toho důvodu je dané označení spotřebitelskou veřejností na území ČR vnímáno jako označení týdeníku vydávaného navrhovatelem, toto starší namítané označení je přitom shodné s předmětnou OZ žalobce, přihláška této ochranné známky proto nemohla být podána v dobré víře, nýbrž se záměrem poškodit jeho starší práva k danému označení. Rozlišovací způsobilost dané označení nemohlo získat ani po zápisu dle § 5 zákona o ochranných známkách, neboť se jedná o výrazy z běžného jazyka, zcela popisné a MF jej již několik let před podáním přihlášky masivně užívala v souvislosti se svými periodickými publikacemi. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně (ze dne 20. 7. 2012, č. j. O- 445529/35525/2008/ÚPV) byla předmětná OZ podle ust. § 32 odst. 1 ve spojení s ust. § 4 písm. b) zákona o ochranných známkách prohlášena za neplatnou s účinky ex tunc s tím, že v průběhu zápisného řízení byla zjištěna nedistinktivnost přihlašovaného označení (slovních prvků „zdravotní“ a „noviny“) a ochranná známka byla zapsána poté, co přihlašovatel prokázal, že označení získalo užíváním v obchodním styku rozlišovací způsobilost pro výrobky a služby, pro něž bylo podáno dle ust. § 5 zákona o ochranných známkách. Na základě návrhu MF na prohlášení předmětné ochranné známky za neplatnou podloženého (i novými, tj. v přihlašovacím řízení Úřadu neznámými) důkazy navrhovatele, jakož i po zhodnocení důkazů předložených žalobcem (konkrétně jsou důkazy vyjmenovány na str. 14- 16 rozhodnutí správního orgánu I. stupně) se Úřad opětovně zabýval posouzením získané rozlišovací způsobilosti daného označení, přičemž vzal za prokázané, že MF již před podáním přihlášky předmětné OZ (tj. před 16. 2. 2007), tak i po tomto datu označení shodné s předmětnou OZ ve značném rozsahu a velice intenzivně užívala jako titul vydávaného periodika, propagovala jej i v rámci kulturních a společenských akcí, sponzoringem atp., čímž bylo v době podání přihlášky toto označení v povědomí spotřebitelské veřejnosti spojováno spíše s osobou navrhovatele než žalobce, který prokázal užívání tohoto označení od roku 1994. Správní orgán I. stupně uzavřel, že v řízení o prohlášení neplatnosti bylo prokázáno, že před svým zápisem bylo dané označení užíváno nejméně dvěma různými subjekty, pro prakticky totožný výrobek, nejedná se proto o označení, které by mohlo získat rozlišovací způsobilost, resp. tzv. příznačnost výlučně pro žalobce a jeho výrobky. Správní orgán I stupně dále ohledně tvrzené neoprávněnosti užívání daného označení společností MF dospěl k závěru, že užívání daného označení nelze bez dalšího označit za neoprávněné, zejména s ohledem na předloženou smlouvu ze dne 22. 11. 1994 (uzavřenou mezi Ministerstvem zdravotnictví ČR, Ministerstvem zdravotnictví SR, žalobcem, Slovenským odborovým svazem pracovníků zdravotnictva a sociálnej starostlivosti jako poskytovateli a společností Strategie Praha, s.r.o., jako uživatelem), dále s ohledem na žalobcovo strpění existence ochranné známky č. 201975 stejného znění jako předmětná OZ zapsané však pro jiný subjekt po dobu deseti let (1994-2006), jakož i toho, že žalobce nedbal na to, aby označení „Zdravotnické noviny“ bylo spojováno pouze s jeho osobou, přičemž společnost Sanoma Magazines Praha s.r.o. (užívající předmětnou OZ na základě smlouvy se žalobcem) společnosti MF fakticky umožnila užívání daného označení. Správní orgán I. stupně proto dospěl k závěru, že označení „Zdravotnické noviny“ nebylo způsobilé odlišit výrobky jednotlivých soutěžitelů na trhu, předmětná OZ tedy byla do rejstříku zapsána v rozporu s § 4 písm. b) zákona o ochranných známkách, přičemž dodatečné získání rozlišovací způsobilosti nebylo shledáno, a proto ji dle § 32 odst. 1 zákona o ochranných známkách prohlásil za neplatnou. Rozklad žalobce z 21. 9. 2012 proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně (odůvodněný v zásadě tím, že správní orgán nesprávně zhodnotil předložené důkazy a skutečnosti rozhodné pro prohlášení ochranné známky za neplatnou, zejména to, že společnost MF užívala dané označení neoprávněně a nekalosoutěžně – s odkazem na rozsudek Vrchního soudu ze dne 23. 11. 2010, č. j. 3 Cmo 91/2010-300) byl zamítnut napadeným rozhodnutím, v němž žalovaný vyšel z dokladů předložených žalobcem a MF (konkrétně jsou důkazy specifikované na str. 10-15 napadeného rozhodnutí) a dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně se ve svém rozhodnutí řádně zabýval veškerými předloženými důkazy, ve věci relevantní důkazy řádně vyhodnotil a zjistil tedy skutkový stav, o němž nebyly pochybnosti (a to vzhledem k typu řízení v intencích tvrzení a důkazů účastníků řízení); dále jako ve věci nerelevantní zhodnotil žalobcem předložený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, č. j. 3 Cmo 91/2010-300 s tím, že se týká nekalosoutěžního jednání, nesouvisí tedy přímo s předmětem daného řízení o návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou a jeho závěry nemohly být v dané věci určující; dále posoudil význam právního titulu užívání daného označení s ohledem na vnímání průměrného spotřebitele a otázku příp. získání tzv. příznačnosti daného označení s ohledem na rozhodné časové období s tím, že dospěl k závěru, že tyto úvahy jsou dostatečným způsobem obsaženy již v rozhodnutí správního orgánu I. stupně (konkrétně na str. 25-26); jako přesahující rámec ust. § 4 písm. b) zákona o ochranných známkách žalovaný shledal skutečnosti týkající se kontinuity vydávání periodika „Zdravotnické noviny“ a tvrzení žalobce o účelné nekomunikativnosti společnosti Onetrade s.r.o., popř. její personální propojenosti s MF; k odkazu na řízení Úřadu týkající se ochranné známky „Lékařské listy“ (č. 296584) žalovaný uvedl, že v daném řízení se Úřad neoprávněným jednáním navrhovatele určení prohlášení neplatnosti vůbec nezabýval, kromě toho se v daném případě jednalo o jinou ochrannou známku, závěry z tohoto jiného řízení proto nelze bez dalšího aplikovat; rovněž tak návrh na prohlášení ochranné známky č. 201975 za neplatnou byl podán ve spojitosti s jinými skutkovými podstatami zákona o ochranných známkách, v daných řízení tedy byly Úřadem zohledněny odlišné právní skutečnosti; žalovaný v napadeném rozhodnutí dále konstatoval, že ani námitka žalobce týkající se odlišného posouzení zápisné způsobilosti předmětné OZ v řízení zápisném a řízení o prohlášení za neplatnou neobstojí, neboť postup Úřadu v řízení o přihlášce předmětné OZ nemůže být předmětem řízení tohoto, a tedy odlišné posouzení zápisné způsobilosti v řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou (oproti řízení o přihlášce ochranné známky) není vyloučeno; závěrem žalovaný zhodnotil jednotlivé důkazy předložené účastníky v odůvodnění rozkladu, resp. ve vyjádření k rozkladu (str. 25-27 napadeného rozhodnutí) a uzavřel, že žalobci se v řízení nepodařilo prokázat, že by předmětná OZ získala rozlišovací způsobilost pro jeho osobu (jiné skutečnosti rozkladem napadeny nebyly), proto rozhodnutí správního orgánu I. stupně shledal po věcné i formální stránce v souladu s právními předpisy. Soud o podané žalobě uvážil následovně: Žalobce předně v prvním žalobním bodě namítal nezákonnost postupu žalovaného s tím, že podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b), c), d) ZOZ lze prohlásit ochrannou známku za neplatnou, ovšem pouze za situace, že nebyla v zápisném řízení přihlašovatelem již jednou prokázána rozlišovací způsobilost přihlašovaného označení podle § 5 téhož zákona. Opačný výklad by byl ve zřejmém rozporu s obecnými právními zásadami správního řízení, zejména § 2 správního řádu, podle kterého správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, ve spojení s § 45 odst. 1 ZOZ, přičemž považoval za významné, že OZ užívala společnost Ambit Media, a.s. (dále jen Ambit Media) na základě licence udělené žalobcem. Podle žalobce byla napadená OZ do rejstříku zapsána poté, kdy byla překonána tvrzená obecná zápisná nezpůsobilost podle § 5 ZOZ prokázáním příznačnosti pro zboží a služby poskytované přihlašovatelem, tedy žalobcem. I přes to žalobce předložil v průběhu správního řízení řadu důkazů, které prokazují, že napadená OZ získala rozlišovací způsobilostí již před zápisem do rejstříku. K tomu se odvolal na své vyjádření k návrhu na prohlášení neplatnosti ze dne 8. 8. 2008 a doplnění důkazů k vyjádření k návrhu na prohlášení neplatnosti ze dne 26. 10. 2009. Žalobní námitka není důvodná. Je tomu tak proto, že zákon o ochranných známkách pamatuje na možnost, že OZ bude zapsána v rozporu mj. i s § 4 téhož zákona (v této věci nedostatek rozlišovací způsobilosti ve smyslu § 4 písm. b ZOZ). Pro tento případ je úřad ve smyslu § 32 odst. 1 nadán pravomocí prohlásit ochrannou známku za neplatnou, ať již na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu. V projednávané věci byla napadená OZ přihlášena dne 16. 2. 2007 a zapsána do rejstříku ochranných známek (dále jen „rejstřík“) dne 25. 3. 2008. pro seznam výrobků a služeb zařazených do třídy Mezinárodního třídění výrobků a služeb (dále jen třídy) 9, 16, 35 a 41, u nichž má soud ve shodě se žalovaným za to, že průměrným spotřebitelem výrobků ve třídách 9 a 16 je nejen odborná veřejnost, ale i široká veřejnost, neboť spadají do kategorií výrobků, které jsou poptávány majoritní částí populace. V případě služeb ve třídách 35 a 41 je pak průměrným spotřebitelem zpravidla podnikatelský subjekt poptávající reklamu, elektronické publikování a vydávání či organizaci různých vzdělávacích kurzů apod. S ohledem na charakter předmětných výrobků a služeb, které se jeví jako relativně běžné a cenově dostupné, lze pak usuzovat, že průměrný spotřebitel ve všech třídách bude při jejich pořizování vykazovat průměrnou pozornost. MF jako navrhovatel uplatnil návrh podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b), c), d), a § 6 a § 22 odst. 2 ZOZ a dále podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. a), g), k) téhož zákona s tím, že na území ČR vydává již od počátku roku 2005 periodikum „Zdravotnické noviny“ v týdenních intervalech, určené pro pracovníky ve zdravotnictví a farmacii a podnikatele v oblasti zdravotnictví a jiné, tyto vycházejí nákladem 20.000 ks, jsou distribuovány na celém území ČR, týdeník je zařazen do evidence periodického tisku vedené Ministerstvem kultury, kde jako vydavatel je od 2. 2. 2005 uveden navrhovatel (MF), od tohoto data nepřetržitě předmětný týdeník vydává a označuje jej dominantním označením Zdravotnické noviny na titulní straně. Týdeník je rovněž předmětem jeho pravidelných a rozsáhlých propagačních a marketingových akcí, označení Zdravotnické noviny MF prezentuje jak samostatně, tak zejména ve spojení s dalšími tituly ze svého nakladatelství a vydavatelství, zejména z oblasti zdravotnictví, je běžně distribuován prostřednictvím novinových stánků na celém území ČR apod. Podle názoru MF je označení Zdravotnické noviny vnímáno spotřebitelskou veřejností na celém území ČR jako označení týdeníku vydávaného navrhovatelem. Toto starší namítané označení je přitom shodné s napadenou OZ stejného znění, jež je zapsána ve slovní podobě. Je přesvědčen, že jeho práva k označení Zdravotnické noviny již sama o sobě odůvodňují vyhovění podanému návrhu, a to minimálně ve vztahu k výrobkům a službám, pro něž prokázal užívání shodného označení. Upozornil, že žalobce/vlastník napadené OZ je subjektem sdružujícím pracovníky (zaměstnance) z oblasti mj. zdravotnictví a muselo mu tak být ke dni podání přihlášky napadené OZ do rejstříku známo, že označení Zdravotnické noviny je názvem periodika vydávaného MF. Jednání vlastníka označil za nejednání v dobré víře, vedené záměrem poškodit starší práva MF. Poznamenal, že si je vědom možnosti, aby označení uvedené v § 4 písm. b) až d) ZOZ bylo zapsáno do rejstříku, pokud přihlašovatel prokázal získání rozlišovací způsobilosti podle § 5 téhož zákona. Tyto podmínky však nemohly být splněny, neboť sousloví Zdravotnické noviny je výrazem běžného jazyka a nesplňuje tak podmínky stanovené § 4 písm. b) až d) citovaného zákona. Shodné označení bylo v uplynulých několika letech před dnem podání přihlášky napadené OZ v masivním měřítku užíváno MF v souvislosti s periodickými publikacemi, a i kdyby tedy žalobce/vlastník napadené OZ prokázal, že přede dnem zápisu napadené OZ do rejstříku sám užíval označení Zdravotnické noviny v obchodním styku, nemohlo by takové užívání vyústit v nabytí rozlišovací způsobilosti napadené OZ pro jeho vlastníka a jeho výrobky a služby, neboť by docházelo k paralelnímu užívání OZ více subjekty. Napadená OZ tak podle MF neměla být do rejstříku zapsána s ohledem na to, že je v podstatě shodná, resp. obsahuje shodné prvky s jeho namítanými ochrannými známkami, které chrání shodné nebo podobné výrobky a služby. V tom poukázal na § 22 odst. 2 ZOZ a § 4 písm. l) téhož zákona. Žalobce/vlastník napadené OZ s návrhem nesouhlasil a namítal, že užívání prokazované MF v tomto řízení je od samého počátku užíváním neoprávněným, neboť je to naopak on, který byl již před zápisem napadené OZ dlouhodobým uživatelem zapsaného označení Zdravotnické noviny. Toto sporné označení užíval a užívá sám, resp. spolu s dalšími subjekty či prostřednictvím třetích osob, a to nepřetržitě po dobu víc jak 50 let při vydávání periodika Zdravotnické noviny. K tomu poukázal na smlouvu ze dne 22. 11. 1994 mezi Ministerstvem zdravotnictví ČR, Ministerstvem zdravotnictva SR, žalobcem a Slovenským odborovým zvazem pracovníkov zdravotnictva a sociálnej starostlivosti, na straně jedné (jako poskytovatelé) a společností Strategie Praha spol. s r.o., na straně druhé (jako uživatel) s tím, že podle článku VII. této smlouvy se strany dohodly, že problematika ochranné známky bude řešena zvláštní smlouvou mezi smluvními stranami podle tehdy platného zákona č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách a zavázaly se, že nepodniknou žádné kroky k ochraně označení Zdravotnické noviny ve svůj prospěch do dne podepsání zvláštní smlouvy o ochranné známce k čemuž dodal, že taková smlouva nikdy nebyla uzavřena (dále jen „smlouva“). Na základě později uzavřené dohody byla od 1. 1. 1998 společnost Strategie Praha spol. s r.o. oprávněna vydávat Zdravotnické noviny svým jménem, a to do 31. 12. 2007. Přičemž ode dne 30. 6. 2001 byla tato společnost vymazána z Obchodního rejstříku z důvodu sloučení se společností MONA spol. s r.o., později Sanoma Magazines Praha s.r.o. Poukázal na řízení u Městského soudu v Praze stran nekalosoutěžního jednání ze strany společnosti Sanoma Magazines Praha s.r.o. (dále jen Sanoma) ve věci mj. i napadené OZ Zdravotnické noviny č. 201975, a s tím související rozhodnutí soudu č. j. Nc 1096/2004-10, 3 Cmo 303/2004-37 a 41 Cm 186/2004- 71. Měl za to, že MF po celou dobu užívá napadenou OZ neoprávněně, od 2. 2. 2005 se evidoval jako vydavatel týdeníku Zdravotnické noviny jakožto nového časopisu přesto, že tento časopis není novým, ale totožným periodikem, jež byla na základě smlouvy oprávněna vydávat Sanoma. Při oznamování údajů do evidence periodického tisku Ministerstvo kultury nezkoumá oprávněnost subjektu k vydávání periodika a k užívání označení. MF tak podle žalobce jednala hrubě v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže, čímž mu způsobila značnou újmu a obohacuje se na jeho úkor. Žalobce jako vlastník napadené OZ v zápisném řízení prokázal, že přihlašované označení získalo před zápisem OZ do rejstříku užíváním v obchodním styku ve vztahu k přihlašovaným výrobkům a službám rozlišovací způsobilost, byl evidentně v dobré víře, neboť dostatečně prokázal, že mu starší práva k označení náleží a z toho vyplývá, že práva MF v dané souvislosti nemohla být žádným způsobem porušena. Návrh MF na prohlášení napadené OZ za neplatnou s odvoláním na § 7 odst. 1 písm. a) považoval za neopodstatněný s poukazem na § 13 odst. 1, § 14 a 31 ZOZ. Ohledně rozlišovací způsobilosti napadené OZ odkázal na argumentaci a důkazní materiály předložené úřadu v zápisném řízení. Setrval na svém názoru, že je právně neudržitelné, aby žalobci jako vlastníkovi a prokazatelnému, dlouhodobému a oprávněnému uživateli napadené OZ byla znemožněna ochrana tohoto označení prostřednictvím zápisu ochranné známky do rejstříku z důvodu, že v posledních několika letech dochází ze strany MF k bezprecedentnímu zásahu do jeho práv k tomuto označení. Dále se vyjádřil k § 22 odst. 2 ZOZ a dovodil neoprávněnost podání MF stejně, jako v souvislosti s ustanovením § 4 písm. l) téhož zákona. V doplnění vyjádření předložil důkazy (podání ze dne 6. 3. 2009), mj. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2007 č. j. 3 Cmo 463/2006-114. Podáním dne 26. 10. 2009 předložil nové důkazní listiny k prokázání skutečnosti, že byl dlouho před tím, než MF začal neoprávněně vydávat Zdravotnické noviny, dlouhodobým oprávněným uživatelem označení Zdravotnické noviny při vydávání periodického tisku. Na podporu svých tvrzení dále dne 28. 1. 2011 předložil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, č. j. 3 Cmo 91/2010-300 (dále jen rozsudek VS v Praze). Doklady, kterými žalobce/vlastník v zápisném řízení napadené OZ její užívání prokázal, pročež byla napadená OZ pro něj do rejstříku zapsána, byly následně v řízení o neplatnosti k návrhu MF zpochybněny, když úřad v době zápisného řízení nevěděl, že užívání předmětného označení svědčí i jiným subjektům na trhu a nemohl je proto zohlednit. V průběhu řízení o neplatnosti napadené OZ v nyní projednávané věci žalobce/vlastník a navrhovatel/MF předložili řadu dokladů, které se týkají užívání předmětného označení Zdravotnické noviny a jež úřad velmi pečlivě ohodnotil a soud pro stručnost na jeho hodnocení odkazuje. Z posouzení těchto dokladů vyplynulo, že navrhovatel/MF byl v rozhodné době, tj. v době před zápisem napadené OZ do rejstříku, tak po jejím zápisu (v letech 2005-2008) vydavatelem týdeníku s názvem Zdravotnické noviny v nákladu několika desítek tisíc kusů a byla zjištěna rozsáhlá propagační činnost MF v souvislosti s tímto týdeníkem. Je tedy zřejmé, že MF v době před podáním přihlášky napadené OZ ze dne 16. 2. 2007, tak i po tomto datu ve značném rozsahu užíval označení, které je totožné se zněním napadené OZ, a to nejen jako titul vydávaného periodika, ale rovněž i v souvislosti s propagací v rámci kulturních a společenských akcí prostřednictvím sponzoringu nebo účastí na řadě oborově zaměřených veletrhů, výstav a kongresů, a tedy prokázal, že napadené označení užíval v dostatečně dlouhém časovém období, jež přímo předcházelo podání přihlášky napadené OZ žalobcem/vlastníkem, že jeho užívání pokračovalo v průběhu přihlašovacího řízení (zápisného řízení) a také po následném zápisu napadené OZ do rejstříku. Nadto se z předložených dokladů jeví užívání napadeného označení MF výrazně intenzivnější, a to zejména s ohledem na propagaci orientovanou na potencionálního zákazníka, tedy běžného spotřebitele. Soud přisvědčuje stanovisku úřadu a žalovaného, že povědomí o existenci určitého označení, resp. produktu, a osobě jeho vlastníka či výrobce/poskytovatele není mezi spotřebitelskou veřejností stálé, ale časem se mění a postupně, není-li aktivně udržováno, přirozeně klesá. Lze tak připustit, že v době podání přihlášky napadené OZ žalobcem/vlastníkem bylo díky aktivitám MF označení Zdravotnické noviny mezi dotčenou spotřebitelskou veřejností spojováno právě s MF, s jehož činností se v této době již dva roky setkávala a kdy odborné i laické veřejnosti bylo označení Zdravotnické noviny užívané MF známo i z jeho propagačních aktivit. Žalobcem/vlastníkem prokázané užívání, byť nepochybně starší než užívání MF, tudíž na vnímání spotřebitelů již nepůsobilo nikterak intenzivně. Tato skutečnost při tom zásadně ovlivňuje posouzení získání rozlišovací způsobilosti napadeného označení pro žalobce/vlastníka v době před zápisem přihlášky OZ do rejstříku ve smyslu § 5 ZOZ, resp. na získání rozlišovací způsobilosti po zápisu napadeného označení do rejstříku ve smyslu § 32 odst. 2 téhož zákona. Lze tak uzavřít, že napadené OZ bylo před tím zápisem do rejstříku užíváno nejméně dvěma různými subjekty pro prakticky totožný výrobek, tedy odborné periodikum se zaměřením na pracovníky ve zdravotnictví, a proto se nejedná o označení, které by mohlo získat rozlišovací způsobilost výlučně pro vlastníka a jeho produkty. Časové období hraničící s dobou podání přihlášky napadené OZ žalobcem/vlastníkem, jejím zápisem do rejstříku a časem po tomto zápisu bylo obdobím s prokázaným užíváním MF a ještě ve vyšší intenzitě, než jemu předcházející užívání spojené s osobou žalobce/vlastníka. V rozhodném období podání přihlášky napadené OZ, ale i po jejím zápisu do rejstříku, toto označení z důvodu užíváním jiným subjektem rozlišovací způsobilost pro osobu žalobce/vlastníka získat nemohlo a průkaz rozlišovací způsobilosti podle § 5 v době před zápisem napadené OZ do rejstříku, ale i v době po zápisu do rejstříku podle § 32 odst. 2 ZOZ tak není naplněn. Úřad a žalovaný, který jeho k právnímu posouzení plně přisvědčil, proto postupovali v souladu se zákonem a právem prohlásili napadené OZ za neplatné podle § 32 odst. 1, neboť bylo zapsáno v rozporu s § 4 písm. b) ZOZ, aniž by bylo prokázáno užívání ve smyslu § 5 v době před zápisem OZ do rejstříku, resp. naplněno ustanovení § 32 odst. 2 ZOZ a získání rozlišovací způsobilosti napadené OZ v době po zápisu do rejstříku. Uvedený závěr nemohl zvrátit ani poukaz žalobce na užívání napadené OZ licenciátem společností Ambit Media, neboť rozhodné je, že v době před zápisem, v průběhu zápisného řízení i po něm užívali napadené OZ dva subjekty a rozlišovací způsobilost napadené OZ pouze pro osobu žalobce/vlastníka je tak vyloučena. K tomu soud poukazuje na rozsudek zdejšího soud ve věci sp. zn. 9 Ca 110/2003, podle kterého je vyloučeno, aby označení používané na trhu dvěma různými subjekty pro výrobky téhož druhu spojovali spotřebitele, jimž jsou tyto výrobky nabízeny, výlučně s jedním z výrobců a jeho výrobky. Poukazuje-li žalobce na to, že rozlišovací způsobilost napadené OZ byla žalovaným zkoumána již při zápisu a že vydáním napadeného rozhodnutí došlo k porušení řady zásad správního řízení, mj. i ochrany dobré víry (§ 2 správního řádu), soud k tomu ve shodě se stanoviskem Nejvyššího správního soudu (dále též NSS) ve věci sp. zn. 4 As 19/2016 uvádí, že akceptováním požadavku žalobce/vlastníka napadené OZ, který nepatřičně akcentuje základní zásady správního řízení, by došlo ke zjevnému negování zákonné úpravy ZOZ, přičemž prohlášení napadené OZ za neplatnou nezpůsobuje, že by žalobce nemohl periodikum s tímto názvem vydávat, distribuovat, a to i za pomoci třetí osoby, jak se tomu dle jeho tvrzení děje, ani se neodnímá ochrana podle práva nekalé soutěže, které se žalobce v mezidobí u civilních soudů úspěšně domáhal. Žalobní námitka není důvodná. Ve druhém žalobním bodu žalobce poukazoval na to, že MF používala označení Zdravotnické noviny neoprávněně v rozporu s dobrými mravy soutěže, a to v době před i po zápisu napadené OZ do rejstříku a měl za to, že pouze oprávněné užívání označení může „rozmělnit“ nebo zamezit získání rozlišovací způsobilosti označení, přičemž to žalovaný žádným způsobem nereflektoval. V této souvislosti žalobce navrhl provedení důkazu rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 2014, č. j. 23 Cdo 1526/2011-411, kterým bylo dovolání MF proti shora zmíněnému rozsudku VS v Praze zamítnuto. Soud důkaz tímto rozsudkem neprovedl, neboť dokazováním rozhodnutími soudů obecně soud neprovádí, ale pokud je na ně účastníky řízení poukázáno, pak se v odůvodnění rozhodnutí s jejich argumentací těmito rozsudky vypořádá. Tak tomu bylo i v nyní projednávané věci, kdy se soud zabýval obranou žalobce poukazem na závěry rozsudku VS v Praze a posléze i závěry NS ČR ve věci nekalosoutěžního jednání, které žalobce vedl mj. i s MF stran napadené OZ a uvádí, že skutečnost spočívající v nekalosoutěžním jednání MF, jak bylo ostatně potvrzeno rozsudky VS v Praze a NS ČR, byla posouzena podle jiné právní úpravy, než je tomu při posuzování úřadu a žalovaného podle známkového práva a závěry uvedené v rozsudcích civilních soudů nelze tedy automaticky přenášet na projednávanou věc. Uvedené potvrdil i shora citovaný rozsudek NSS ve věci sp. zn. 4 As 19/2016, tak i následně zmíněný rozsudek NS ČR ve věci sp. zn. 23 Cdo 1526/2011, kde se uvádí, že pokud žalobce argumentuje právní úpravou týkající se práv k ochranným známkám a ochrany nezapsaného označení, byly předmětem řízení žalobou uplatněné nároky na ukončení vydávání periodika Zdravotnické noviny a jeho přílohy (poznámka zdejšího soudu „Lékařské listy“) včetně jejich uveřejňování na internetových doménách z titulu tvrzeného nekalosoutěžního jednání, nikoliv nároky na zdržení se užívání jejich označení podle předpisů známkovního práva. Proto se dovolací soud (poznámka soudu Nejvyšší soud ČR) touto otázkou nezabýval. Neobstojí ani tvrzení žalobce, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí tuto otázku pominul, když tak žalovaný činí na straně 17 žalobou napadeného rozhodnutí, nad to způsobem a se závěry, které se shodují se stanoviskem zdejšího soudu, jakož i závěry NSS a NS ČR ve shora citovaných rozsudcích. Také podle stanoviska zdejšího soudu je nerozhodné, zda MF byla či nebyla oprávněna užívat označení Zdravotnické noviny ve smyslu nekalosoutěžního jednání, popřípadě jaké jí byly rozsudkem VS v Praze potvrzeným v dovolacím řízení rozsudkem NS ČR uloženy povinnosti, či jaké žaloby na nekalosoutěžní jednání žalobce/vlastník napadené OZ podal. Rozhodným je, zda napadená OZ měla v době zápisu do rejstříku rozlišovací způsobilost a zda nebyla do rejstříku zapsána v rozporu se zákonem. Soud proto neshledal žalobní námitku důvodnou. Za bezpředmětnou soud považuje i námitku uplatněnou ve třetím žalobním bodě, týkající se porušení rovnosti účastníků řízení úřadem, který měl podle tvrzení žalobce přiložit větší váhu dokladům předložených MF než materiálům předloženým žalobcem. Jak vyplývá z obsahu spisového materiálu a odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a jak již soud předně konstatoval, úřad posuzoval všechny předložené důkazní prostředky, tj. doklady předložené jak navrhovatelem v řízení o neplatnosti (MF), tak žalobcem/vlastníkem napadené OZ v reakci na podaný návrh na prohlášení neplatnosti napadené OZ, každý jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti a dospěl k závěrům, na nichž soud neshledal důvodu ničeho měnit. Po zhodnocení všech dokladů, které byly v řízení o neplatnosti napadené OZ předloženy, má soud za to, že úřad a posléze žalovaný, který prvostupňové rozhodnutí potvrdil, respektoval ustanovení § 3 správního řádu, podle kterého postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 a soud pro úplnost odkazuje na stranu 11-17 prvostupňového rozhodnutí, kde jsou doklady předloženém žalobcem/vlastníkem a navrhovatelem/MF zrekapitulovány, jakož i vlastní hodnocení těchto dokumentů na straně 20- 25 téhož rozhodnutí úřadu. Soud k tomu zdůrazňuje, že při přezkoumání zákonnosti vedení řízení úřadem a žalovaným v projednávané věci neshledal porušení zásady rovnosti ve smyslu § 7 správního řádu, když úřad rozhodoval v řízení o prohlášení neplatnosti, jež je svou podstatou návrhovým řízením, na základě skutečností, které navrhovatel/MF a žalobce/vlastník napadené OZ uvedli a doložili, z průběhu řízení se ani nepodává, že by úřad nepostupoval nestraně a nevyžadoval od dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou. Samotná skutečnost, že úřad, resp. žalovaný vyhodnotili obsah předložených dokumentů v neprospěch žalobce, nemůže svědčit o tvrzené vadě řízení a nesprávnosti jejich právního posouzení, které ostatně soud shledal v souladu se zákonem, jak bylo uvedeno výše. K tomu soud podotýká, že sám žalobce ve vyjádření k návrhu na prohlášení neplatnosti ze dne 8. 8. 2008, tedy v průběhu správního řízení, poukázal na skutečnosti, z nichž vyplývá, že od čísla 6/2005 ze dne 11. 2. 2005 začal být v tiráži Zdravotnických novin jako vydavatel uváděn navrhovatel řízení o prohlášení neplatnosti, tj. MF. Nadto ze skutečností, které žalobce popsal ve vyjádření k prohlášení napadené OZ za neplatnou, vyplývá, že periodikum s tímto označením vydávalo více subjektů, tedy sám žalobce potvrdil, že označení rozlišovací způsobilost výlučně pro žalobce/vlastníka napadeného OZ nezískalo. Podle stanoviska soudu tak úřad právem nepřistoupil k výzvě žalobci/vlastníku napadené OZ k předložení dalších dokladů, když všechny dokumenty, jež byly předloženy navrhovatelem řízení o prohlášení neplatnosti/MF a žalobcem/vlastníkem napadené OZ, jak jsou konstatovány a posouzeny v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí, k zákonnosti jeho závěrů plně postačovaly. Soud proto nepovažuje ani tuto žalobní námitku za důvodnou. Soud nevešel ani na tvrzení žalobce uplatněné ve čtvrtém žalobním bodě o tom, že žalovaný nepostupoval ve shodě se zásadou předvídatelnosti veřejné správy vyjádřenou v § 2 odst. 4 správního řádu, ale postupoval odlišně od řízení ve skutkově podobné věci sp. zn. O- 445810, v němž dospěl k jinému závěru, na nějž v žalobě podrobně odkázal. K tomu soud uvádí, že je mu z rozhodovací činnosti známo, že ve věci sp. zn. O-445810 rozhodoval zdejší soud rozsudkem ze dne 15. 1. 2016 č. j. 8 A 183/2012-74-88, v němž žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2012 č. j. O-445810/59452/2010/UPV zamítl a jeho závěr pak potvrdil shora zmíněný rozsudek NSS ve věci sp. zn. 4 As 19/2016. Také ve věci 8 A byla řešena otázka neplatnosti tam napadené slovní OZ ve znění „Lékařské listy“, když návrh podala MF z důvodu § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b), c), d) a § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. g) a k) ZOZ. I v tamní věci zdejší soud a posléze NSS potvrdili zákonnost závěrů žalovaného o tom, že tam napadená OZ Lékařské listy byla prohlášena za neplatnou s účiny ex tunc z důvodu tzv. absolutní neplatnosti podle § 4 písm. b) a c) ZOZ ve spojení s § 32 odst. 1 téhož zákona, neboť napadená OZ neměla rozlišovací způsobilost a byla tvořena výlučně označeními nebo údaji, které slouží v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobku nebo poskytnutí služby nebo k označení jiných jejich vlastností, a rozhodl i o dalších důvodech návrhu na prohlášení neplatnosti (podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. d), podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. g) a k) ZOZ). Vzhledem k tomu, že podobnost věci je dána prohlášením ochranných známek za neplatné podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b) ZOZ, považuje soud obě rozhodnutí za souladná, když obě napadené OZ byly prohlášeny za neplatné s účinkem ex tunc v rozsahu důvodů tzv. absolutní neplatnosti, týkající se nedostatku rozlišovací způsobilosti, tedy zápisné nezpůsobilosti ochranné známky. Vlastní odůvodnění namítaného rozhodnutí žalovaného ve věci sp. zn. O-445810, řešené osmým senátem zdejšího soudu, se pak týká konkrétně argumentace v této věci a nemůže závěr o neplatnosti tam řešené ochranné známky podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b) ZOZ zvrátit. Soud odmítl i námitku uplatněnou žalobcem v posledním pátém žalobním bodě, kde poukazoval na „poněkud zvláštní rychlost postupu vydání napadeného rozhodnutí“ s uvedením konkrétních dat, mj. datum podání návrhu na prohlášení OZ za neplatnou (16. 6. 2008, vydání prvostupňového rozhodnutí (27. 7. 2012) po více než 4 letech, věcné odůvodnění rozkladu (doručené úřadu dne 25. 9. 2012), vyjádření MF k rozkladu (doručené úřadu 20. 11. 2012) a žalobou napadené rozhodnutí (ze dne 21. 12. 2012) s tím, že žalovaný rozhodl o rozkladu MF jeden měsíc poté, co se k rozkladu žalobce MF vyjádřila, přičemž v jiných věcech trvají druhostupňová řízení u žalovaného i několik let a vzbuzuje to pochybnosti o možnosti projednání rozkladu rozkladovou komisí. K tomu soud ověřil ze spisového materiálu, že rozkladová komise úřadu byla k projednání rozkladu žalobce řádně ustavena a rozkladem žalobce se zabývala (protokol o ustavení a součinnosti členů rozkladové komise pod položkou 40 správního spisu ze dne 23. 10. 2012), poté, kdy byla získána stanoviska stran, resp. MF k rozkladu žalobce, rozklad projednala (protokol o jednání odborné komise ze dne 20. 12. 2012, položka 44 správního spisu) a o svém stanovisku hlasovala (viz protokol o hlasování odborné komise). Soud si je současně vědom ze své rozhodovací činnosti, že úřad a žalovaný vedou více řízení o prohlášení neplatnosti OZ ve vlastnictví žalobce, např. ve věci sp. zn. O-445810 ve znění Lékařské listy, které, jak vyplývá ze zmíněného rozsudku osmého senátu a rozsudku NSS ve věci sp. zn. 4 As 19/2016 bylo vedeno mezi týmiž účastníky na obdobných skutkových základech, při jejichž posouzení se žalovaný neodchýlil ani v nyní projednávané věci, a že tedy bylo vydání žalobou napadeného rozhodnutí vázáno pouze na vyjádření navrhovatele prohlášení neplatnosti, tj. MF k rozkladu. Jestliže tedy žalovaný o podaném rozkladu žalobce rozhodoval při znalosti obdobných skutečností, známých mu z úřední činnosti, soud neshledal ničeho nezákonného na tom, že o rozkladu rozhodl krátce poté, kdy mu bylo doručeno vyjádření navrhovatele v řízení o neplatnosti MF, které se ostatně svým obsahem nijak nelišilo od dosavadního konsistentního názoru navrhovatele v průběhu celého správního řízení. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto nedůvodnou žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému správnímu orgánu, který byl procesně úspěšný, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly. Výrok o nákladech osoby zúčastněné na řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť soud osobě zúčastněné na řízení splnění žádných povinností neuložil, pročež jí nemohly náklady řízení vzniknout a soud by je nemohl z důvodu zvláštního zřetele na návrh ani přiznat.

Poučení