9 A 35/2013 - 93

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče České republiky, se sídlem Praha 3, Koněvova 54/1107, IČO: 00225509, zast. Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 23, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti této osoby zúčastněné na řízení: MF MEDICAL & DIGITAL MEDIA s.r.o., se sídlem Praha 4, Mezi Vodami 1952/9, IČO: 01847082, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 21. 12. 2012 č. j. O-445531/D057512/2012/ÚPV takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „správní orgán I. stupně“ nebo „Úřad“) ze dne 20. 7. 2012, č. j. O-445531/35527/2008/ÚPV, jímž byla na základě návrhu společnosti Mladá fronta a.s. (dále též jen „Mladá fronta“) podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“ nebo „ZO Z“) prohlášena za neplatnou s účinky ex tunc slovní ochranná známka č. 297064 ve znění „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY.“ 9A 35/2013 Napadené rozhodnutí je dle žalobce nezákonné, protože žalovaný nesprávně zhodnotil předložené důkazy a skutečnosti, které v řízení vyšly najevo, včetně skutečností známých žalovanému, resp. správnímu orgánu I. stupně z úřední činnosti a nesprávně právně posoudil skutečnosti rozhodné pro prohlášení ochranné známky za neplatnou. Dále došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Žalobce konstatoval, že ochranná známka č. 297064 ve znění „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“ (dále též „předmětná OZ“) přímo souvisí s označením „Zdravotnické noviny“, což při svém rozhodování akceptovaly správní orgány obou stupňů. Proto je nutné při rozhodování o ní vycházet i ze všech okolností ve vztahu k označení „Zdravotnické noviny“. V prvním žalobním bodě žalobce označil za nesprávný postup žalovaného, který předmětnou OZ prohlásil za neplatnou dle § 32 odst. 2 ZOZ, protože dospěl k závěru, že předmětná OZ nemá rozlišovací způsobilost, a pro výrobky nebo služby, pro které byla zapsána, ji nezískala ani po svém zápisu. Dle žalobce lze ochrannou známku ve smyslu § 32 odst. 1 ve spojení s ust. § 4 písm. b), c) a d) zákona o ochranných známkách prohlásit za neplatnou pouze za situace, že nebyla v zápisném řízení přihlašovatelem již jednou prokázána rozlišovací způsobilost přihlašovaného označení podle ust. § 5 zákona o ochranných známkách. Opačný výklad by neodpovídal smyslu právní úpravy a byl by v rozporu s obecnými právními zásadami a se základními zásadami správního řízení, především se zásadou šetření práv nabytých v dobré víře a oprávněných zájmů osob, jichž se činnost správního orgánu dotýká, zakotvenou v § 2 odst. 2 správního řádu (poznámka soudu: tato zásada je zakotvena v § 2 odst. 3 správního řádu), a dále s požadavkem právní jistoty a předvídatelnosti veřejné správy. V daném případě byla předmětná OZ do rejstříku zapsána poté, co byla její správním orgánem I. stupně tvrzená obecná zápisná nezpůsobilost překonána podle ust. § 5 zákona o ochranných známkách. Nejedná se tedy o situaci, kdy by Úřad zápisnou nezpůsobilost označení ve smyslu § 4 písm. b), c), d) zákona o ochranných známkách vůbec neposoudil či špatně vyhodnotil, a kdy by poté bylo následně možné ochrannou známku prohlásit za neplatnou dle ust. § 32 odst. 1 zákona o ochranných známkách. Z výše uvedených důvodů nebylo možno předmětnou OZ prohlásit za neplatnou dle ust. § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b) zákona o ochranných známkách. Žalobce přesto v průběhu správního řízení předložil řadu důkazů, které prokazují, že předmětná OZ získala rozlišovací způsobilost již před zápisem do rejstříku ochranných známek. Žalobce v této souvislosti odkázal na svá dřívější podání učiněná v průběhu správního řízení, konkrétně na Vyjádření k návrhu na prohlášení neplatnosti ochranné známky z 8. 8. 2008 a Doplnění důkazů k vyjádření k návrhu na prohlášení neplatnosti ochranné známky z 26. 10. 2009 a přílohy těchto podání. V druhém žalobním bodě žalobce poukázal na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, podle kterého oba účastníci řízení (žalobce a společnost Mladá fronta) předložili důkazy o užívání označení „Zdravotnické noviny“, a nebylo tak možné přisvědčit tomu, že toto označení získalo rozlišovací způsobilost. Žalobce ve vztahu k tomuto závěru namítl, že společnost Mladá fronta používala označení „Zdravotnické noviny“ a označení „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“ neoprávněně, v rozporu s dobrými mravy soutěže, a to před i po zápisu ochranné známky ve znění „Zdravotnické noviny“ a předmětné OZ do rejstříku ochranných známek. Pouze oprávněné užívání označení může dle žalobce „rozmělnit“ nebo zamezit získání rozlišovací způsobilosti označení. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí dospěl k opačnému závěru, tj. že neoprávněnost užívání označení není pro rozhodnutí ve věci relevantní. Žalobce spatřuje 9A 35/2013 nesprávnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí právě v tom, že žalovaný žádným způsobem nereflektoval to, zda činnost společnosti Mladá fronta, která je objektivně neoprávněná, může či nemůže mít vliv na „rozmělnění“ nebo nezískání rozlišovací způsobilosti označení „Zdravotnické noviny“ a označení „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“. Postup a právní posouzení žalovaného je dle žalobce v rozporu s právními předpisy, resp. je plochý a vychází pouze z úzce vymezeného výkladu ustanovení § 4 písm. b) ve spojení s § 5, příp. § 32 odst. 2 zákona o ochranných známkách, aniž by reflektoval účel ochranných známek vyplývající ze zákona o ochranných známkách i ze závazků v oblasti ochrany práv z průmyslového vlastnictví, plynoucích zejména z Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví (vyhl. č. 64/1975 Sb., o Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví), jejíž čl. 10 bis byl promítnut do právního řádu ČR i úpravou nekalé soutěže v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítl, že řízení před správním orgánem I. stupně proběhlo v rozporu s právními předpisy, což měl žalovaný zkoumat z úřední povinnosti. Vadu řízení spatřuje žalobce v porušení zásady rovnosti účastníků řízení, neboť Úřad přiložil větší váhu dokladům předloženým společností Mladá fronta než materiálům předloženým žalobcem. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že „Doklady předložené navrhovatelem jsou v tomto ohledu natolik průkazné, že nebylo nutno vlastníka napadené ochranné známky vyzývat k předložení dalších materiálů k prokázání získání rozlišovací způsobilosti předmětného označení po jeho zápisu do rejstříku, neboť by tím docházelo jen k nedůvodnému zatěžování vlastníka bez toho, aby toto označení reálně mohlo rozlišovací způsobilost pro jeho osobu nabýt.“ Dle žalobce lze mít o této vadě za to, že ve spojení s výše popsaným nesprávným posouzením relevantnosti neoprávněnosti užívání označení „Zdravotnické noviny“ ze strany společnosti Mladá fronta měla vliv na soulad rozhodnutí správního orgánu I. stupně a napadeného rozhodnutí s právními předpisy, příp. na jejich správnost. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítl, že žalovaný postupoval při vydání napadeného rozhodnutí v rozporu se zásadou předvídatelnosti veřejné správy (§ 2 odst. 4 správního řádu), dle níž je správní orgán povinen dbát, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí ze dne 31. 10. 2012, č. j. O-445810/59452/2010/ÚPV, v němž předseda Úřadu průmyslového vlastnictví dospěl k závěru, že: „Užívání označení „Lékařské listy" po ukončení smluvního vztahu vyplývajícího ze Smlouvy ze dne 22. 11. 1994, tj. po dni 7. 9. 2006, lze považovat ze strany navrhovatele jako neoprávněné, neboť vypovězením Smlouvy ze dne 22. 11. 1994 a ukončením z ní plynoucího smluvního vztahu skončila i platnost licenční smlouvy ze dne 5. 1. 2005, od které navrhovatel odvozoval své oprávnění k užívání předmětného označení. Nikdo totiž na jiného nemůže převést více práv, než sám má, a společnosti Onetrade, s.r.o., která s navrhovatelem tuto licenční smlouvu uzavřela (byť pod jinou obchodní firmou), právo k užívání označení „Zdravotnické noviny" včetně přílohy „Lékařské listy" pro periodika ztratila vypovězením předmětné Smlouvy ze dne 22. 11. 1994. Proto nelze doklady vztahující se k datu po vypovězení Smlouvy považovat za relevantní k případnému prokázání užívání namítaného nezapsaného označení ze strany navrhovatele a ani je nelze uznat jako způsobilé rozmělnit rozlišovací způsobilost napadané ochranné známky. Tento závěr odvolacího orgánu podpořil i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. 3 Cmo 91/2010, kdy Vrchní soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že navrhovatel se dopouští nekalosoutěžního jednání tím, že vydává periodikum Zdravotnické noviny včetně přílohy Lékařské listy, a to jak v tištěné, tak i v elektronické podobě, neoprávněně, bez právního důvodu...“ Žalobce dodal, že řízení vedené u žalovaného pod sp. 9A 35/2013 zn. O-445810 se týkalo označení „Lékařské listy“, které přímo souvisí s označením „Zdravotnické noviny“, neboť periodikum „Lékařské listy“ je přílohou periodika „Zdravotnické noviny“. Zmiňovaná Smlouva ze dne 22. 11. 1994 a další skutečnosti uvedené v citaci se shodují se skutečnostmi doloženými v řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí. Relevantní veřejnost označení „Lékařské listy“ vnímala vždy skrze označení Zdravotnické noviny, resp. takto označované periodikum vydávané žalobcem již téměř 60 let. Žalobce dodal, že od ledna 2009 užívá předmětnou OZ, ochrannou známku „Zdravotnické noviny“ a ochrannou známku „Lékařské listy“ na základě smlouvy a licence (udělené žalobcem) společnost Ambit Media, a.s., která se souhlasem žalobce vydává periodikum Zdravotnické noviny. Toto periodikum s přílohou „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“ a jeho příloha „Lékařské listy“ vychází v minimálním nákladu 25.000 ks a je distribuováno mezi odbornou zdravotnickou veřejnost. Užívání napadené ochranné známky společností Ambit Media, a.s., svědčí ve prospěch žalobce, neboť se děje s jeho souhlasem na základě poskytnuté licence a smluvního ujednání. V pátém žalobním bodu poukázal žalobce na zvláštní rychlost postupu vydání napadeného rozhodnutí. Návrh na prohlášení předmětné OZ za neplatnou byl podán dne 16. 6. 2008 a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno až dne 20. 7. 2012. O rozkladu žalobce (věcné odůvodnění rozkladu bylo Úřadu doručeno dne 25. 9. 2012, vyjádření navrhovatele k rozkladu bylo podáno dne 22. 11. 2012) však bylo rozhodnuto již 21. 12. 2012. Za situace, kdy v jiných věcech trvají řízení o rozkladu i několik let, je taková rychlost druhostupňového rozhodování zvláštní a vzbuzuje pochybnosti o možnosti projednání rozkladu rozkladovou komisí. Žalobce následně v žalobě obsáhle vylíčil rozhodné skutečnosti související s vývojem označení „Zdravotnické noviny“ a s tím spojeným dlouholetým sporem mezi žalobcem a dalšími osobami (zejména společností Mladá fronta) o užívání tohoto a dalších označení. Konstatoval, že v souvislosti s předmětem sporu je třeba zkoumat právní titul užívání označení „Zdravotnické noviny“. Žalobce je přitom nepřetržitým a dlouhodobým (i po desítky let) oprávněným uživatelem (sám nebo prostřednictvím třetích osob) označení „Zdravotnické noviny“, „ZDN ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“, „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“, „Lékařské listy, „zdn“ a „ZDN“, což je potvrzeno i dalšími rozhodnutími žalovaného např. v řízeních č. spisu O-121386, O-105291, O-145159, O-145160. Žalobce podrobně popsal i vývoj vztahů souvisejících s užíváním grafického loga „Zdravotnické noviny“ společností Strategie Praha, spol. s r.o., na základě smlouvy ze dne 22. 11. 1994 uzavřené mezi Ministerstvem zdravotnictví ČR, Ministerstvem zdravotnictva SR, žalobcem, Slovenským odborovým zvazem pracovníkov zdravotnictva a sociálnej starostivosti na straně jedné jako poskytovateli a společností Strategie Praha, spol. s r.o., na straně druhé jako uživatelem; a dále vztahů souvisejících s následným podáním přihlášek ochranných známek („Zdravotnické noviny“, „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“, „ZDN ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“, „ZDN LÉKAŘSKÉ LISTY“) podaných společností Strategie Praha, ve kterých žalobce spatřoval porušení výše citované smlouvy o užívání loga; a dále souvisejících s Dohodou o úpravě vztahů při vydávání periodika Zdravotnické noviny uzavřenou 10. 12. 1997 mezi Ministerstvem zdravotnictví ČR, žalobcem na straně jedné a společností Strategie Praha, spol. s r.o. [právní nástupce společnost MONA spol. s r.o. (po změně firmy společnost Sanoma Magazines Praha s.r.o.), IČO 45278776] na straně druhé. Rozvedl i podrobnosti týkající se soudních sporů mezi žalobcem a společností Sanoma Magazines Praha s.r.o., ohledně výše specifikovaných ochranných známek (řízení vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nc 1096/2004, 41 9A 35/2013 Cm 186/2004), která dne 6. 12. 2004 uzavřela smlouvu o prodeji části podniku (včetně části podniku spočívající ve vydávání odborných časopisů Zdravotnické noviny) se společností Onetrade, s.r.o., když však dále k návrhu žalobce došlo v řízeních vedených před Úřadem, resp. žalovaným, s účinností od 4. 10. 2006, resp. k 16. 2. 2007 ke zrušení ochranných známek společnosti Sanoma Magazines Praha s.r.o. „Zdravotnické noviny“, „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“, „ZDN ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“, „ZDN LÉKAŘSKÉ LISTY“ (rozhodnutí žalovaného z 2. 10. 2006, č. spisu O-121386; z 3. 10. 2006, č. spisu O-105291; z 3. 10. 2006, č. spisu O-145159; z 15. 2. 2007, č. spisu O-145160). Žalobce až následně zjistil, že na tiráži týdeníku Zdravotnické noviny (od č. 6/2005) byla (z žalobci neznámého právního titulu) jako vydavatel uváděna společnost Mladá fronta a nikoli společnost Onetrade, s.r.o. Žalobce proto z opatrnosti podal společnosti Onetrade, s.r.o., i společnosti Mladá fronta výpověď smlouvy ze dne 22. 11. 1994. Žalobce proti společnosti Mladá fronta podal dne 2. 1. 2007 k Městskému soudu v Praze žalobu z nekalé soutěže [viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2010, č. j. 2 Cm 1/2007-229 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, č. j. 3 Cmo 91/2010-300 a ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, č. j. 23 Cdo 1526/2011-411, na který žalobce odkázal v podání doručenému zdejšímu soudu dne 8. 9. 2014 s tím, že jím bylo potvrzeno, že účastníci jsou ve vztahu hospodářské soutěže a že jednání společnosti Mladá fronta bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže). Žalobce podal též návrh na výkon rozhodnutí z 6. 6. 2011, přičemž usneseními Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 13 E 2022/2011 byla společnosti Mladá fronta opakovaně uložena pokuta k vymožení uložené povinnosti. V závěru líčení rozhodných skutečností poukázal žalobce na praktiky osob (společnost EUROPEAN FINANCIAL SERVICES INC., příp. pan Mgr. Milan Matoušek) stojících v pozadí společností Onetrade, s.r.o., a Mladá fronta, které mají za účel získat možnost vydávat týdeník Zdravotnické noviny a označení s ním související, aniž by museli získat svolení žalobce jakožto oprávněného primárního uživatele označení, a též na personální propojení těchto společností a některé časové souvislosti vyplývající z údajů a listin obsažených v obchodním rejstříku, z nichž žalobce dovozuje, že výše jmenované subjekty vzájemně tvořily tzv. faktický koncern ve smyslu § 66a obchodního zákoníku. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že předmětná OZ byla přihlášena dne 16. 2. 2007 a zapsána dne 25. 3. 2008 (pro specifikované výrobky a služby zařazené do tříd 9, 16, 35 a 41 mezinárodního třídění výrobků a služeb na základě průkazu užívání označení „Zdravotnické noviny“ pro periodické tiskoviny. K námitce žalobce týkající se nesprávnosti postupu dle § 32 zákona o ochranných známkách žalovaný uvedl, že na základě dokladů předložených navrhovatelem prohlášení neplatnosti (tj. společností Mladá fronta) bylo zjištěno, že označení „Zdravotnické noviny“ bylo v době rozhodné pro přiznání rozlišovací způsobilosti tohoto označení užíváno právě navrhovatelem, a je tedy zjevné, že zápis předmětné OZ nebyl proveden v souladu s dikcí § 5 zákona o ochranných známkách. Z položky 13 správního spisu plyne, že přihlašovatel ochranné známky (žalobce) prokazoval užívání ochranné známky kopiemi periodika vycházejícího v letech 1994-2003, z dokladů předložených navrhovatelem (společností Mladá fronta) však plyne, že ten dané periodikum vydával od roku 2005. Žalobce jako přihlašovatel tak v roce 2007 prokazoval získání rozlišovací způsobilosti kopiemi účelově selektovaných čísel daného periodika, neboť již v době podání přihlášky (16. 2. 2007) periodikum „Zdravotnické noviny“ vydával navrhovatel prohlášení neplatnosti, který je také uveden v jeho tiráži. Zápisná nezpůsobilost tedy nebyla překonána, pouze Úřad byl v zápisném řízení uveden v omyl neúplnou informací ze strany přihlašovatele (žalobce). Tím, že uvedené periodikum vydával původně jeden a později jiný subjekt, je zřejmé, že uvedené označení nemohlo získat rozlišovací způsobilost pro žádného z nich. Žalovaný dodal, že při 9A 35/2013 rozhodování o prohlášení ochranné známky za neplatnou nedochází k přezkumu původního rozhodnutí o zápisu ochranné známky. Prohlášení ochranné známky za neplatnou neznamená zrušení původního rozhodnutí o jejím zápisu, avšak toto rozhodnutí fakticky ztrácí veškeré účinky. V řízení, ve kterém bylo vydáno napadené rozhodnutí, nebylo dle žalovaného zkoumáno rozmělnění ochranné známky, ale naopak skutečnost, zda výlučným užíváním označení mohlo dojít k získání rozlišovací způsobilosti tohoto označení. K námitce, že neměl přihlížet k užívání označení „Zdravotnické noviny“ navrhovatelem prohlášení neplatnosti, neboť se jednalo o nekalosoutěžní jednání, žalovaný uvedl, že posuzování nekalosoutěžního jednání mu v daném případě nepříslušelo. Úřad pouze dle zákona zkoumal, zda určité označení má či nemá parametry, které jsou zákonem kladeny na ochrannou známku. V daném případě nešlo ani o případy dle ust. § 4 písm. l) či § 31 odst. 2 zákona o ochranných známkách, kdy by Úřad ochrannou známku nezapsal, resp. zrušil v souvislosti s nekalosoutěžním jednáním. K námitce, kterou je mu vytýkáno porušení zásady rovnosti, žalovaný konstatoval, že žalobce napadá rozhodnutí vydané ve II. stupni. V řízení o opravném prostředku přitom předložil veškeré doklady, jimiž hodlal prokázat užívání předmětné OZ a v důsledku toho i získání rozlišovací způsobilosti. Všechny doklady s výjimkou rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, č. j. 3 Cmo 91/2010-300 se týkaly období před podáním přihlášky předmětné OZ a byly již ve spise založeny. Ze skutečností popsaných žalobcem již v jeho vyjádření k návrhu na prohlášení jeho známky za neplatnou vyplývá, že periodikum s označením „Zdravotnické noviny“ vydávalo mnoho subjektů (Strategie Praha, MONA, Sanoma Magazines, One media/onetrade, Mladá fronta). Žalobce tím sám potvrdil, že toto označení rozlišovací způsobilost výlučně pro něj nezískalo. K námitce nerespektování zásady předvídatelnosti správního rozhodnutí žalovaný uvedl, že v rozhodnutí týkajícím se ochranné známky sp. zn. O-445810 ve znění „Lékařské listy“ byla tato prohlášena za neplatnou na základě návrhu podaného dle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b) a c) zákona o ochranných známkách, tj. z důvodu, že označení nemá rozlišovací způsobilost; návrh na prohlášení neplatnosti téže ochranné známky dle § 32 odst. 3 a z důvodu uvedeného v § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách, byl zamítnut. Obě ochranné známky tedy byly ve výsledku prohlášeny za neplatné s účinkem ex tunc, a to z důvodu nedostatku rozlišovací způsobilosti. Pokud jde o namítanou „zvláštní rychlost postupu vydání napadeného rozhodnutí“, napadené rozhodnutí bylo vydáno dva měsíce poté, co Úřad rozhodl v řízení o ochranné známce sp. zn. O-445810 ve znění „Lékařské listy“, které bylo vedeno mezi týmiž účastníky na shodných skutkových základech. Nebyl důvod odchýlit se od předchozího rozhodnutí, vypracování rozhodnutí bylo vázáno pouze na vyjádření navrhovatele. Ohledně dalších skutečností, které žalobce označil za rozhodné pro posouzení věci, žalovaný podotkl, že napadené rozhodnutí není o tom, kdo má právo k danému označení, ale o tom, zda slovní spojení „Zdravotnické“ a „noviny“ má takovou distinktivitu, že spotřebitelé budou s to určit původ jimi označených výrobků či služeb. V doplňujícím vyjádření k žalobcem předloženému důkazu, jímž byl rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, č. j. 23 Cdo 1526/2011-411, žalovaný pouze konstatoval, že v napadeném rozhodnutí se již vypořádal s rozsudkem Vrchního soudu č. j. 3 Cmo 91/2010-300, jehož závěry Nejvyšší soud potvrdil. Rozsudek vydaný ve věci ochrany proti nekalosoutěžnímu jednání není pro známkoprávní ochranu rozhodný, ledaže by se 9A 35/2013 jednalo o výrok, který by byl důvodem pro zrušení ochranné známky podle § 31 odst. 2 ZOZ, což není předmětem tohoto řízení. Společnost MF MEDICAL & DIGITAL MEDIA s.r.o., jako osoba zúčastněná na řízení v podání ze dne 10. 10. 2014 uvedla, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, č. j. 23 Cdo 1526/2011-411 považuje za nezákonný a protiústavní a hodlá proti němu podat ústavní stížnost. Při ústním jednání před soudem konaném dne 19. 10. 2016 setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích. Žalobce odkázal na argumentaci obsaženou v žalobě a zdůraznil, že nekalosoutěžní jednání ze strany společnosti Mladá fronta nemůže vést k získání rozlišovací způsobilosti k předmětné ochranné známce ve prospěch jmenované společnosti. Žalobce připustil, že předmětnou ochrannou známku fyzicky nikdy neužíval, protože on není vydavatelem daného periodika. Fyzickým vydavatelem je osoba, které žalobce udělil oprávnění k vydávání tohoto periodika a udělil jí i oprávnění k užívání ochranné známky. Společnost Ambit Media při vydávání periodika užívá ochranné známky na základě licenční smlouvy uzavřené se žalobcem. Žalovaný při jednání před soudem uvedl, že předmětná ochranná známka neměla rozlišovací způsobilost k datu zápisu a žalobce neprokázal získání rozlišovací způsobilosti ani v době podání návrhu na prohlášení neplatnosti ochranné známky. Předmětná ochranná známka neměla být vůbec zapsána, protože nevykazovala rozlišovací způsobilost. Bylo v podstatě určitým nedorozuměním, že vydávání časopisu jinými subjekty bylo přiřčeno právě žalobci jakožto přihlašovateli a v důsledku toho došlo k zápisu předmětné ochranné známky. To, zda někdo předmětnou ochrannou známku užíval nebo neužíval po právu, nemá se vznikem rozlišovací způsobilosti nic společného. Faktem je, že označení může mít rozlišovací způsobilost vždycky jenom pro jeden subjekt. Tvrzení žalobce, že ochranná známka byla užívána nikoliv žalobcem, ale jeho licenciátem - společností Ambit Media, nemůže vést k tomu, aby rozlišovací způsobilost, tzn. povědomí spotřebitele o ochranné známce a jí označených výrobcích, bylo spojováno se žalobcem. Osoba zúčastněná na řízení se ústního jednání nezúčastnila. Soud při ústním jednání rozhodl, že nebude provádět dokazování žalobcem navrženými důkazy, neboť dospěl k závěru, že o žalobě lze rozhodnout na základě důkazů provedených v průběhu správního řízení a zdokumentovaných ve správním spise; provádění jakýchkoliv dalších důkazů proto soud shledal nadbytečným. Ze správního spisu vztahujícího se k dané věci vyplývá, že společnost Mladá fronta se návrhem doručeným Úřadu dne 16. 6. 2008 domáhala prohlášení předmětné OZ za neplatnou podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b), c), d), l) § 6 a § 22 odst. 2 zákona o ochranných známkách a dále dle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. a), g), k) téhož zákona s tím, že již od roku 2005 vydává periodikum „Zdravotnické noviny“. Označení „Zdravotnické noviny“ prezentuje v souvislosti s tímto periodikem i ve spojení s dalšími tituly svého nakladatelství a vydavatelství (zejména z oblasti zdravotnictví), i ve spojení s označením svého podniku „Mladá fronta“, příp. s logem „mf“. Z toho důvodu je dané označení spotřebitelskou veřejností na území ČR vnímáno jako označení týdeníku vydávaného navrhovatelem. Označení „Zdravotnické noviny“ je přitom v předmětné OZ bezezbytku obsaženo a ostatní slovní prvky, jimiž je předmětná ochranná známka tvořena, ji nemohou v očích průměrného spotřebitele odlišit od navrhovatelova staršího nezapsaného označení „Zdravotnické noviny“. Při použití předmětné ochranné známky tak průměrnému spotřebiteli vytane na mysli souvislost s týdeníkem „Zdravotnické noviny“, který vydává navrhovatel. Předmětná ochranná známka nemá dle navrhovatele rozlišovací způsobilost, neboť se jedná 9A 35/2013 o sousloví výrazů z běžného jazyka, a nemohla ji po zápisu do rejstříku získat ani dle § 5 zákona o ochranných známkách, protože označení „Zdravotnické noviny“ bylo v několika letech před podáním přihlášky předmětné ochranné známky v masivním měřítku užíváno společností Mladá fronta v souvislosti s periodickými publikacemi. I kdyby toto označení vlastník předmětné ochranné známky užíval v obchodním styku, nezískalo by toto označení pro něj rozlišovací způsobilost, neboť by v takovém případě docházelo k paralelnímu užívání ochranné známky více subjekty. Rozhodnutím ze dne 20. 7. 2012, č. j. O-445531/35527/2008/ÚPV byla předmětná OZ podle ust. § 32 odst. 1 ve spojení s ust. § 4 písm. b) zákona o ochranných známkách prohlášena za neplatnou s účinky ex tunc. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že předmětná ochranná známka je tvořena obecnými slovy, která nemají dostatek rozlišovací způsobilosti, a postrádá originalitu a nevšednost, neboť má pouze popisný charakter. Současně neobsahuje další prvky, které by přispěly k její distinktivitě. Žalobce jakožto přihlašovatel byl proto vyzván v průběhu zápisného řízení, aby v souladu s § 5 ZOZ prokázal, že toto označení získalo užíváním v obchodním styku rozlišovací způsobilost pro výrobky a služby, pro něž je podáno. S uvedeným názorem Úřadu o nedostatku rozlišovací způsobilosti daného označení žalobce nijak nepolemizoval. Předmětná ochranná známka byla do rejstříku zapsána až poté, co přihlašovatel prokázal, že označení získalo užíváním v obchodním styku rozlišovací způsobilost pro výrobky a služby, pro něž bylo podáno. Na základě návrhu společnosti Mladá fronta na prohlášení předmětné ochranné známky za neplatnou podloženého novými, tj. v přihlašovacím řízení Úřadu neznámými důkazy navrhovatele, jakož i po zhodnocení důkazů předložených žalobcem (konkrétně jsou důkazy vyjmenovány na str. 12-17 rozhodnutí správního orgánu I. stupně) se Úřad opětovně zabýval posouzením získání rozlišovací způsobilosti daného označení. Konstatoval, že pokud jde o vlastní označení „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“, toto je v předloženém souboru dokladů zastoupeno pouze zcela nevýznamně prostřednictvím dvou kopií titulních stran této přílohy (vydání ze dne 8. 11. 1996 a ze dne 23. 4. 1999). V záhlaví obou těchto příloh je poznámka, že vycházejí pouze příležitostně. Označení „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“ jako celek tedy nebylo v době před zápisem předmětné ochranné známky ani po jejím zápisu do rejstříku ve větším rozsahu užíváno. Úřad nicméně dovodil, že spotřebitelé označení tvořící předmětnou OZ vnímali v přímé spojitosti s označením týdeníku „Zdravotnické noviny“, protože předmětná příloha se jim musela do rukou nutně dostávat spolu se samotným týdeníkem. Úřad proto v rámci prokazování zápisné způsobilosti předmětné OZ zohlednil též prokázané užívání jeho určující součásti ve formě slovního spojení „Zdravotnické noviny“, přičemž vzal z předložených dokladů za prokázané, že společnost Mladá fronta již před podáním přihlášky předmětné OZ a stejně tak i po tomto datu označení „Zdravotnické noviny“ ve značném rozsahu a velice intenzivně užívala jako titul jí vydávaného periodika, propagovala jej i v rámci kulturních a společenských akcí, sponzoringem atd. Správní orgán I. stupně uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že označení „Zdravotnické noviny“, které je určující součástí předmětné OZ, bylo před zápisem předmětné OZ do rejstříku užíváno nejméně dvěma různými subjekty pro prakticky totožný výrobek, tedy odborné periodikum se zaměřením na pracovníky ve zdravotnictví. Nejedná se proto o označení, které by mohlo získat rozlišovací způsobilost, resp. tzv. příznačnost výlučně pro žalobce a jeho výrobky. Ohledně tvrzené neoprávněnosti užívání označení „Zdravotnické noviny“ ze strany společnosti Mladá fronta dospěl správní orgán I. stupně k závěru, že užívání tohoto označení jmenovanou společností nelze bez dalšího označit za neoprávněné, a to zejména s ohledem na předloženou smlouvu ze dne 22. 11. 1994 (uzavřenou mezi Ministerstvem zdravotnictví ČR, Ministerstvem zdravotnictví SR, žalobcem, Slovenským odborovým svazem pracovníků zdravotnictva 9A 35/2013 a sociálnej starostlivosti jako poskytovateli a společností Strategie Praha, s.r.o., jako uživatelem), dále s ohledem na žalobcovo strpění existence ochranné známky č. 201975 ve znění „Zdravotnické noviny“, která byla zapsána pro jiný subjekt po dobu deseti let (1994- 2006). Žalobce tedy nedbal na to, aby označení „Zdravotnické noviny“ bylo spojováno pouze s jeho osobou. Společnost Sanoma Magazines Praha s.r.o. (užívající OZ č. 201975 na základě smlouvy se žalobcem) společnosti Mladá fronta fakticky umožnila užívání této ochranné známky. Správní orgán I. stupně uzavřel, že označení „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“ není způsobilé odlišit výrobky jednotlivých soutěžitelů na trhu. Předmětná OZ tedy byla do rejstříku zapsána v rozporu s § 4 písm. b) zákona o ochranných známkách, přičemž dodatečné získání její rozlišovací způsobilosti nebylo shledáno. Návrh na prohlášení předmětné OZ za neplatnou podaný podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b) ZOZ je proto věcně opodstatněný a oprávněný. Posuzování dalších uplatněných důvodů neplatnosti předmětné OZ proto dle Úřadu již není nutné. Rozklad podaný žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně (odůvodněný v zásadě tím, že správní orgán nesprávně zhodnotil předložené důkazy a skutečnosti rozhodné pro prohlášení ochranné známky za neplatnou, zejména to, že společnost Mladá fronta užívala označení „Zdravotnické noviny“ neoprávněně a nekalosoutěžně, jak plyne i z rozsudku Vrchního soudu ze dne 23. 11. 2010, č. j. 3 Cmo 91/2010-300) byl napadeným rozhodnutím zamítnut. Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel z dokladů předložených žalobcem a společností Mladá fronta (konkrétně jsou důkazy specifikovány na str. 12-17 napadeného rozhodnutí) a dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně se ve svém rozhodnutí řádně zabýval veškerými předloženými důkazy, ve věci relevantní důkazy řádně vyhodnotil, a zjistil tedy skutkový stav, o němž nebyly pochybnosti. Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví označil za irelevantní žalobcem předložený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, č. j. 3 Cmo 91/2010-300 s tím, že jeho závěry se netýkají známkoprávní problematiky, nýbrž nekalosoutěžního jednání, a nesouvisí tedy přímo s předmětem daného řízení o návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou. Závěry obsažené v tomto rozsudku tak nemohly být pro danou věc určující. Podstatou řízení vedeného žalovaným není zjišťování, zda navrhovatel byl či nebyl oprávněn užívat označení „Zdravotnické noviny“, popř. jaké mu byly rozsudkem vrchního soudu uloženy povinnosti či jaké žaloby na nekalosoutěžní jednání žalobce podal, ale to, zda předmětná OZ měla v době zápisu do rejstříku rozlišovací způsobilost. Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví označil za nerozhodné pro dané řízení též námitky žalobce týkající se právního titulu užívání označení „Zdravotnické noviny“ navrhovatelem. Zdůraznil, že rozhodujícím faktorem pro zjištění, zda průměrný spotřebitel v době zápisu předmětné OZ do rejstříku a popř. v následujícím období vnímal toto označení jako označení, jež by si bez váhání spojil se žalobcem coby konkrétním poskytovatelem výrobků či služeb přítomným na relevantním spotřebitelském trhu, potažmo zda bylo z pohledu spotřebitelské veřejnosti označení „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“ pro žalobce v rozhodném období příznačné. Současně odmítl tvrzení žalobce, že se orgán I. stupně otázkou právního titulu užívání označení „Zdravotnické noviny“ navrhovatelem nezabýval, přičemž poukázal na závěry obsažené na str. 27 – 29 rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Skutečnosti týkající se kontinuity vydávání periodika „Zdravotnické noviny“ a tvrzení žalobce o účelové nekomunikativnosti společnosti Onetrade s.r.o., popř. jejím personálním propojení se společností Mladá fronta dle žalovaného přesahují rámec ust. § 4 písm. b) zákona o ochranných známkách. K odkazu žalobce na řízení před Úřadem, které se týkalo ochranné známky č. 296584 ve znění „Lékařské listy“, žalovaný zopakoval, že pro rozhodnutí v této věci není rozhodující fakt, zda navrhovatel užíval označení „Zdravotnické noviny“ oprávněně či nikoliv; kromě toho se návrh na prohlášení ochranné známky č. 296584 za neplatnou týkal 9A 35/2013 zcela jiné ochranné známky ve znění „Lékařské listy“, a i z tohoto důvodu nelze závěry z tohoto řízení aplikovat na zcela jinou ochrannou známku. Rovněž tak návrh na prohlášení ochranné známky č. 201975 za neplatnou byl podán ve spojitosti s jinými skutkovými podstatami zákona o ochranných známkách, kdy se jednalo o tzv. relativní důvod zápisné nezpůsobilosti označení, takže ani závěry z tohoto řízení nelze aplikovat na nyní projednávanou věc. Dle předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví neobstojí ani námitka odlišného posouzení zápisné způsobilosti předmětné OZ v zápisném řízení a v řízení o jejím prohlášení za neplatnou. Postup Úřadu v řízení o přihlášce předmětné OZ nemůže být předmětem tohoto řízení, jedná se o dva samostatné celky, a odlišné posouzení zápisné způsobilosti v řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou (oproti řízení o přihlášce ochranné známky) tak není vyloučeno. Závěrem žalovaný zhodnotil jednotlivé důkazy předložené účastníky v odůvodnění rozkladu, resp. ve vyjádření k rozkladu a uzavřel, že žalobci se v řízení nepodařilo prokázat, že by předmětná OZ získala rozlišovací způsobilost pro jeho osobu. V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy: Podle § 1 zákona o ochranných známkách ochrannou známkou může být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Podle § 4 písm. b ZOZ se do rejstříku nezapíše označení, které nemá rozlišovací způsobilost. Podle § 5 ZOZ označení uvedené v § 4 písm. b) až d) může být zapsáno do rejstříku, pokud přihlašovatel prokáže, že takové označení získalo před zápisem ochranné známky do rejstříku užíváním v obchodním styku ve vztahu k výrobkům nebo službám přihlašovatele, pro které je požadován jeho zápis do rejstříku, rozlišovací způsobilost Podle § 32 odst. 1 ZOZ Úřad v řízení zahájeném na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu prohlásí ochrannou známku za neplatnou, pokud byla zapsána v rozporu s § 4 nebo § 6. Podle § 32 odst. 2 ZOZ byla-li ochranná známka zapsána v rozporu s § 4 písm. b) nebo c) anebo d), nebude prohlášena za neplatnou, pokud v důsledku užívání získala po svém zápisu rozlišovací způsobilost pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Před vlastním vypořádáním žalobních námitek považuje soud za potřebné zdůraznit, že žalobce nijak nebrojil proti závěru žalovaného, že předmětná OZ nemá sama o sobě rozlišovací způsobilost, neboť se jedná o sousloví výrazů z běžného jazyka, které je tvořeno obecnými slovy majícími pouze popisný charakter. Vzhledem k tomu, že v přezkumném řízení ovládaném dispoziční zásadou soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí výlučně na podkladě námitek uplatněných v žalobě, se soud zákonností výše uvedeného závěru správního orgánu, o němž mezi stranami není sporu, nezabýval. 9A 35/2013 Žalovaný dle náhledu soudu nepochybil, jestliže předmětnou OZ prohlásil podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b) ZOZ za neplatnou, přestože se otázkou rozlišovací způsobilosti tohoto označení již dříve zabýval v zápisném řízení, v němž dospěl k závěru, že žalobce prokázal „získanou“ rozlišovací způsobilost přihlašovaného označení v souladu s § 5 ZOZ. Zákon o ochranných známkách obsahuje výslovnou úpravu, která umožňuje napravit nežádoucí stav spočívající v tom, že do rejstříku ochranných známek byla v rozporu se zákonem zapsána ochranná známka postrádající rozlišovací způsobilost. Pro tento případ je Úřad ve smyslu § 32 odst. 1 ZOZ nadán pravomocí prohlásit takovou ochrannou známku za neplatnou, ať již na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu. Stejnou argumentací, jakou žalobce uplatnil v prvním žalobním bodu, se již zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 8. 2016 č. j. 4 As 19/2016 – 51, vydaném ve skutkově obdobné věci týchž účastníků. Následující závěr, který Nejvyšší správní soud ve zmíněném rozsudku vyslovil, lze plně vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Poukazuje–li stěžovatel na to, že rozlišovací způsobilost předmětné ochranné známky byla žalovaným zkoumána již při zápisu a že vydáním napadeného rozhodnutí došlo k porušení řady zásad správního řízení (rozhodování v rozporu s legitimním očekáváním předvídatelnosti a ochranou dobré víry, porušení zásady rovnosti), musí Nejvyšší správní soud uvést, že stěžovatel přehlíží koncepci zákona o ochranných známkách, který skutečně umožňuje rozhodování o neplatnosti ochranné známky, která byla v minulosti zapsána – srov. § 32 zákona o ochranných známkách. Zákonodárce si totiž byl vědom skutečnosti, že během zápisného řízení nemusejí být zjištěny všechny okolnosti s ohledem na charakter předmětu řízení v podobě nehmotných průmyslových práv a celkovou složitost problematiky. Akceptováním požadavku stěžovatele, který podle názoru Nejvyššího správního soudu v tomto ohledu nepatřičně akcentuje základní zásady správního řízení, by došlo ke zjevnému negování předmětné zákonné úpravy. Z výše uvedeného je zřejmá nedůvodnost žalobcovy námitky, že v daném případě již nebylo možné s ohledem na výsledek zápisného řízení prohlásit předmětnou OZ za neplatnou dle ust. § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b) zákona o ochranných známkách. Co se týče argumentace uplatněné žalobcem ve druhém žalobním bodu, soudu nezbylo než přisvědčit závěru žalovaného, že pro rozhodnutí v dané věci nebylo možné zohlednit otázku oprávněnosti užívání označení „Zdravotnické noviny“ navrhovatelem, tj. společností Mladá fronta. Ve shodě se závěry, k nimž dospěl Nejvyšší správní soud v již zmíněném rozsudku ze dne 25. 8. 2016 č. j. 4 As 19/2016 – 51, má Městský soud v Praze za to, že se nelze ztotožnit s názorem žalobce, že se mu v průběhu řízení podařilo prokázat, že předmětná OZ jako označení získala rozlišovací způsobilost již před svým zápisem do rejstříku ochranných známek, popř. ji získala po tomto zápisu. Jak již bylo uvedeno shora, při posuzování této otázky nelze vycházet z rozhodnutí žalovaného, jímž byla předmětná OZ zapsána do rejstříku, neboť toto rozhodnutí posuzovalo zcela jinou skutkovou situaci. V nynějším řízení totiž správní orgán shromáždil dostatek podkladů, které předchozí závěry učiněné v rozhodnutí o zápisu předmětného označení jako ochranné známky nepodporují. Z důkazů předložených v průběhu řízení vyplynulo, že navrhovatel/společnost Mladá fronta byl v rozhodné době, tj. v době před zápisem napadené OZ do rejstříku, tak po jejím zápisu (v letech 2005-2008) vydavatelem týdeníku s názvem Zdravotnické noviny v nákladu několika desítek tisíc kusů a dále byla zjištěna rozsáhlá propagační činnost společnosti Mladá fronta v souvislosti s tímto týdeníkem. Je tedy zřejmé, že společnost Mladá fronta v době před podáním přihlášky předmětné OZ (16. 2. 2007), tak i po tomto datu ve značném rozsahu užívala označení „Zdravotnické noviny“, a to nejen jako titul vydávaného periodika, ale 9A 35/2013 rovněž i v souvislosti s propagací v rámci kulturních a společenských akcí prostřednictvím sponzoringu nebo účastí na řadě oborově zaměřených veletrhů, výstav a kongresů, a tedy prokázala, že toto označení užívala v dostatečně dlouhém časovém období, jež přímo předcházelo podání přihlášky napadené OZ žalobcem/vlastníkem, že užívání uvedeného označení z její strany pokračovalo v průběhu přihlašovacího řízení (zápisného řízení) a také po následném zápisu předmětné OZ do rejstříku. Nadto se z předložených dokladů jeví užívání napadeného označení společností Mladá fronta výrazně intenzivnější, a to zejména s ohledem na propagaci orientovanou na potencionálního zákazníka, tedy běžného spotřebitele. Soud přisvědčuje stanovisku žalovaného, že povědomí o existenci určitého označení, resp. produktu, a osobě jeho vlastníka či výrobce/poskytovatele není mezi spotřebitelskou veřejností stálé, ale časem se mění a postupně, není-li aktivně udržováno, přirozeně klesá. Lze tak připustit, že v době podání přihlášky předmětné OZ žalobcem bylo díky aktivitám společnosti Mladá fronta označení Zdravotnické noviny mezi dotčenou spotřebitelskou veřejností spojováno právě se společností Mladá fronta, s jejíž činností se spotřebitelská veřejnost v této době již dva roky setkávala a kdy odborné i laické veřejnosti bylo označení Zdravotnické noviny užívané společností Mladá fronta známo i z jejích propagačních aktivit. Žalobcem prokázané užívání tohoto označení, byť nepochybně starší než užívání ze strany společnosti Mladá fronta, tudíž na vnímání spotřebitelů již nepůsobilo nikterak intenzivně. Lze tak uzavřít, že označení „Zdravotnické noviny“ bylo před zápisem předmětné OZ do rejstříku užíváno nejméně dvěma různými subjekty pro prakticky totožný výrobek, tedy pro odborné periodikum se zaměřením na pracovníky ve zdravotnictví, a proto nemohlo získat rozlišovací způsobilost výlučně pro žalobce a jeho produkty. Časové období hraničící s dobou podání přihlášky předmětné OZ žalobcem, jejím zápisem do rejstříku a časem po tomto zápisu bylo obdobím s prokázaným užíváním označení „Zdravotnické noviny“ ze strany společnosti Mladá fronta, a to ještě ve vyšší intenzitě, než jemu předcházející užívání spojené s osobou žalobce. V rozhodném období podání přihlášky předmětné OZ, ale i po jejím zápisu do rejstříku tak předmětná OZ z důvodu užívání označení „Zdravotnické noviny“ jiným subjektem nemohla získat rozlišovací způsobilost pro osobu žalobce. Na uvedeném závěru nemůže ničeho zvrátit ani poukaz žalobce na užívání označení „Zdravotnické noviny“ licenciátem - společností Ambit Media, neboť ani toto užívání nemění nic na tom, že v době před zápisem, v průběhu zápisného řízení i po něm totožné označení užíval též další subjekt odlišný od žalobce (či jeho licenciáta), což bránilo získání rozlišovací způsobilosti tohoto označení pouze pro žalobce. Na tomto místě lze poukázat na rozsudek zdejšího soud ve věci sp. zn. 9 Ca 110/2003, v němž soud dovodil, že je vyloučeno, aby označení používané na trhu dvěma různými subjekty pro výrobky téhož druhu spojovali spotřebitele, jimž jsou tyto výrobky nabízeny, výlučně s jedním z výrobců a jeho výrobky. Průměrný spotřebitel z odborné lékařské veřejnosti si tedy nemohl periodikum „Zdravotnické noviny“ spojit výlučně se žalobcem, zvláště když po zápisu totožného označení do rejstříku bylo vydáváno periodikum, v němž byl v tiráži uveden navrhovatel, tedy subjekt odlišný od žalobce. Ačkoli navrhovatel podle rozsudků civilních soudů (v nekalosoutěžní věci) postupoval v rozporu s dobrými mravy, nic to nemění na tom, že dlouhodobě – a to jak před zápisem ochranné známky, tak i po jejím zápisu - nebylo vždy označení „Zdravotnické noviny“ užíváno pouze žalobcem. Byť bylo toto označení žalobcem rovněž používáno, jak ostatně doložil, nelze dovodit, že by takové označení bylo ve vztahu k němu signifikantní, zvláště když je svým jménem používal i jiný subjekt. Jak již konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 8. 2016 č. j. 4 As 19/2016 – 51, pokud se žalobce opakovaně dovolává rozsudků civilních soudů ve věci porušení práva nekalé soutěže, je nutné poukázat na to, že tam uvedené závěry nelze 9A 35/2013 automaticky přenášet na projednávanou věc, neboť se týkají zcela jiné právní úpravy, byť dopadá na stejný předmět. Ostatně samotný Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 17. 6. 2014, č. j. 23 Cdo 1526/2011 – 411, jehož se žalobce dovolává, vysvětlil, že „pátá otázka se týká práva užívat označení periodika a dovolatelka zde argumentuje právní úpravou týkající se práv k ochranným známkám a ochrany nezapsaného označení. Na vyřešení této otázky však napadený rozsudek odvolacího soudu založen nebyl, neboť předmětem řízení byly žalobou uplatněné nároky na ukončení vydávání periodika Zdravotnické noviny a jeho přílohy včetně jejich uveřejňování na internetových doménách z titulu tvrzeného nekalosoutěžního jednání, nikoliv nároky na zdržení se užívání jejich označení podle předpisů známkovního práva. Proto se dovolací soud touto otázkou nezabýval.“ K tomu lze jen dodat, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 6. 2014, č. j. 23 Cdo 1526/2011 – 411 vůbec neřešil otázku rozlišovací způsobilosti předmětné OZ, a ostatně ani otázku rozlišovací způsobilosti označení „Zdravotnické noviny“, a ani tak učinit nemohl, neboť orgánem, do jehož výlučné pravomoci náleží posouzení této otázky, je toliko Úřad. K aplikaci závěrů civilního práva (vztahujících se k jednotlivým aspektům duševního vlastnictví) na známkoprávní problematiku se ostatně vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku 17. 8. 2011, č. j. 1 As 37/2011 – 77, v němž dospěl mj. k právnímu závěru, že „Skutečnost, že označení ve znění kořene obchodní firmy vykazuje dostatečnou míru rozlišovací funkce pro zápis do obchodního rejstříku, automaticky neznamená, že dosahuje potřebnou míru rozlišovací způsobilosti vyžadovanou zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, pro úspěšné přihlášení slovní ochranné známky.“ Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dovodil, že nelze zjednodušeně přenášet jednotlivé závěry z různých právních úprav týkajících se duševního vlastnictví do jiné oblasti právní regulace, neboť jednotlivé právní předpisy stanoví různé podmínky pro poskytnutí právní ochrany. Skutečnost, že žalobci byla poskytnuta ochrana civilními soudy prostřednictvím právní úpravy nekalé soutěže, proto nemůže znamenat, že by jím užívané označení získalo rozlišovací způsobilost ve smyslu zákona o ochranných známkách, když právní úprava nekalé soutěže je postavena na zcela jiných podmínkách – srov. § 44 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. K témuž závěru je ostatně nutné dospět i na základě současné právní úpravy obsažené v recentních soukromoprávních předpisech, neboť ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, stanoví, že „uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.“ Bez ohledu na výše uvedené má Městský soud v Praze za to, že v nyní projednávané věci nelze vejít na názor žalobce o prokázaném získání rozlišovací způsobilosti předmětné OZ také z dalšího zásadního důvodu. K prokázání získání rozlišovací způsobilosti předmětné OZ ve znění „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“ totiž nepostačuje, aby byla prokázána toliko získání rozlišovací způsobilost ve vztahu k označení „Zdravotnické noviny.“ Toto označení je sice součástí předmětné OZ, nicméně ta je tvořena ještě dalšími slovními prvky, které dohromady tvoří jeden celek. K tomu lze dodat, že označení „Zdravotnické noviny“ představuje samostatnou ochrannou známku, která byla do rejstříku zapsána pod č. 201975 a následně pod č. 297063. Obě ochranné známky, tj. ochranná známka ve znění „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“ na straně jedné a ochranná známka ve znění „Zdravotnické noviny“ na straně druhé, jsou tedy odlišné, a proto je nelze v žádném případě ztotožňovat. Stejně tak nelze dovozovat, že pokud by žalobce prokázal získání rozlišovací způsobilosti ve vztahu k označení/ochranné známce „Zdravotnické noviny“, automaticky by tím bylo prokázáno získání rozlišovací způsobilosti pro všechna možná označení, která v sobě toto slovní spojení (Zdravotnické noviny) obsahují. 9A 35/2013 Aby žalobce uspěl v řízení o návrhu na prohlášení předmětné OZ za neplatnou, bylo jeho povinností prokázat získání rozlišovací způsobilosti právě ve vztahu k označení „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“ jako celku, neboť právě takto bylo toto označení zapsáno do rejstříku jako předmětná OZ, a právě v této podobě mělo být také žalobcem užíváno k označování výrobků a služeb. Žalobce však v řízení před Úřadem, jež vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí, relevantními důkazy neprokázal, že rozlišovací způsobilost ve smyslu § 5 ZOZ získala předmětná OZ ve znění „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“. Jako důkaz užívání předmětné OZ žalobce v průběhu řízení Úřadu předložil 2 (slovy dvě) kopie titulních stran přílohy daného periodika, které nesly toto označení (vydání ze dne 8. 11. 1996 a ze dne 23. 4. 1999). Tyto pouhé dvě listiny rozhodně neprokazují, že by žalobce označení „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVOTNICKÉ NOVINY“ v době před zápisem předmětné OZ či po jejím zápisu do rejstříku užíval v takovém rozsahu, ze kterého by bylo možné dovodit, že toto označení/předmětná OZ získalo ve smyslu § 5 ZOZ užíváním v obchodním styku ve vztahu k jeho výrobkům nebo službám rozlišovací způsobilost. Nedůvodná je i námitka uplatněná ve třetím žalobním bodě, v němž je žalovanému vytýkáno porušení rovnosti účastníků řízení, k němuž mělo dojít tím, že Úřad přisoudil větší váhu dokladům předloženým společností Mladá fronta než materiálům předloženým žalobcem. Jak vyplývá z obsahu spisového materiálu a odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, žalovaný posuzoval všechny předložené důkazní prostředky, tj. doklady předložené jak navrhovatelem/společností Mladá fronta, tak žalobcem, a to každý jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti, a dospěl přitom k závěrům, na nichž soud neshledal důvodu ničeho měnit. Po zhodnocení všech dokladů, které byly v řízení o neplatnosti předmětné OZ předloženy, má soud za to, že Úřad a posléze i žalovaný, který potvrdil prvostupňové rozhodnutí, respektovali ustanovení § 3 správního řádu, podle kterého správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Soud na tomto místě pro stručnost odkazuje na stranu 22-27 prvostupňového rozhodnutí, kde jsou doklady předložené žalobcem a navrhovatelem řádně zhodnoceny. Soud zdůrazňuje, že při přezkoumání zákonnosti vedení řízení Úřadem a žalovaným neshledal v projednávané věci porušení zásady rovnosti ve smyslu § 7 správního řádu, když Úřad rozhodoval v řízení o prohlášení neplatnosti, jež je svou podstatou návrhovým řízením, na základě skutečností, které navrhovatel/společnost Mladá fronta a žalobce/vlastník předmětné OZ uvedli a doložili, a z průběhu řízení nikterak nevyplývá, že by Úřad nepostupoval nestranně a nevyžadoval od dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou. Samotná skutečnost, že Úřad, resp. žalovaný vyhodnotil obsah předložených dokumentů v neprospěch žalobce, tvrzenou vadu řízení neprokazuje. Soud nevešel ani na tvrzení žalobce uplatněné ve čtvrtém žalobním bodě, že žalovaný postupoval v rozporu se zásadou předvídatelnosti veřejné správy vyjádřenou v § 2 odst. 4 správního řádu. Soudu je z úřední činnosti známo, že ve věci sp. zn. O-445810 rozhodl zdejší soud rozsudkem ze dne 15. 1. 2016 č. j. 8 A 183/2012-74, jímž žalobu téhož žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2012 č. j. O-445810/59452/2010/UPV zamítl. Kasační stížnost, kterou žalobce proti tomuto rozsudku podal, Nejvyšší správní soud shora zmíněným rozsudkem ze dne 25. 8. 2016 č. j. 4 As 19/2016 – 51 rovněž jako nedůvodnou zamítl. Ve věci sp. zn. 8 A 183/2012 byla řešena otázka neplatnosti slovní ochranné známky ve znění „Lékařské listy“, přičemž návrh na prohlášení této ochranné známky za neplatnou podala 9A 35/2013 společnost Mladá fronta z důvodu § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b), c), d) a § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. g) a k) ZOZ. V uvedené věci zdejší soud a posléze i NSS potvrdil zákonnost závěrů žalovaného, který ochrannou známku žalobce ve znění „Lékařské listy“ prohlásil za neplatnou s účinky ex tunc z důvodu tzv. absolutní neplatnosti podle § 4 písm. b) a c) ZOZ ve spojení s § 32 odst. 1 téhož zákona, neboť tato ochranná známka neměla rozlišovací způsobilost a byla tvořena výlučně označeními nebo údaji, které slouží v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobku nebo poskytnutí služby nebo k označení jiných jejich vlastností. Vzhledem k tomu, že podobnost obou věci je dána prohlášením ochranných známek za neplatné podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b) ZOZ, považuje soud obě rozhodnutí za souladná, když obě ochranné známky žalobce byly prohlášeny za neplatné s účinkem ex tunc z důvodu nedostatku rozlišovací způsobilosti zakládajícího jejich zápisnou nezpůsobilost. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2012 č. j. O-445810/59452/2010/UPV proto nemohlo založit legitimní očekávání žalobce, že v nyní projednávané věci bude žalovaným rozhodnuto jinak, tj. že návrh na prohlášení předmětné OZ za neplatnou bude zamítnut. Soud k tomu dodává, že vlastní odůvodnění rozhodnutí žalovaného ve věci sp. zn. O-445810, jež bylo předmětem přezkumu před osmým senátem zdejšího soudu, představuje konkrétní argumentaci vztahující se k této věci a nemůže nijak zvrátit závěr o neplatnosti tam řešené ochranné známky podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b) ZOZ. Navíc, jak již bylo soudem konstatováno shora, v souzené věci se jednalo o jinou ochrannou známku ve znění „Kongresový list PŘÍLOHA TÝDENÍKU ZDRAVO TNICKÉ NOVINY“, nikoliv o ochranné známky „Zdravotnické noviny“ či „Lékařské listy“, a bylo tedy zapotřebí, aby žalobce relevantními důkazy prokázal získání rozlišovací způsobilosti ve vztahu k předmětné OZ, což se však nestalo. Soud shledal nedůvodnou i námitku uplatněnou v pátém žalobním bodě, v němž žalobce poukazoval na „poněkud zvláštní rychlost postupu vydání napadeného rozhodnutí“, která podle něj vzbuzuje pochybnosti o možnosti projednání rozkladu rozkladovou komisí. Soud ze spisového materiálu ověřil, že rozkladová komise poté, kdy Úřad obdržel vyjádření společnosti Mladá fronta k rozkladu žalobce, rozklad řádně projednala (protokol o jednání odborné komise ze dne 21. 12. 2012, položka 44 správního spisu) a o svém stanovisku hlasovala (viz protokol o hlasování odborné komise z téhož dne, položka č. 45 správního spisu). Se zřetelem k tomu, že Úřad již dříve vedl ve věci týchž účastníků i jiná řízení o prohlášení neplatnosti dalších ochranných známek ve vlastnictví žalobce, např. již zmíněné řízení ve věci sp. zn. O-445810 ohledně ochranné známky ve znění „Lékařské listy,“ v němž předseda Úřadu rozhodl o rozkladu žalobce dne 31. 10. 2012, přičemž skutkový základ těchto věcí byl obdobný a žalovaný z něj mohl vyjít i v nyní projednávané věci, neshledává soud nic podivného, tím méně nezákonného na tom, že žalovaný v souladu se zásadou rychlosti zakotvenou v § 6 správního řádu o rozkladu rozhodl krátce poté, kdy mu bylo doručeno vyjádření navrhovatele k rozkladu. Soud tedy neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Protože žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě soud neuložil osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mohl přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Proto ve třetím výroku tohoto rozsudku v souladu s § 60 odst. 5 s.ř.s. rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9A 35/2013

Poučení