9 A 8/2014 - 94

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: P. U. Z. S. a. s., se sídlem Ú. n. L., K. B., D. 14/84, IČ: 273 36 760, zast. Mgr. Tomášem Chlebounem, advokátem se sídlem Praha 4, Paprsková 333/16, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti osoby zúčastněné na řízení: M. M. a. s., se sídlem D., D. č. p. 723, IČ: 291 82 867, zast. JUDr. Jiřím Ponížilem, advokátem se sídlem Brno, Lidická 2006/26, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 11. 11. 2013, Zn. sp.: O-485716, č. j. O- 485716/D30794/2013/ÚPV, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „žalovaný“), kterým byl podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 11. 4. 2013 o zamítnutí námitek proti zápisu barevného kombinovaného označení zn. sp. O-485716 ve znění „Zlatý hajný METELKA" do rejstříku ochranných známek (dále jen „přihlašované označení“), jehož přihlašovatelem je společnost Milan METELKA a. s. (dále též „osoba zúčastněná na řízení“). Žalobce v žalobě předně popsal průběh správního řízení a obecně tvrdil, že bylo napadené rozhodnutí vydáno v rozporu s § 7 odst. 1 písm. a), b), e), g) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „ZOZ“), skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisem, žalovaný překročil a zneužil zákonem stanovené meze správního uvážení a že napadené rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností spočívající v nedostatku důvodů. Žalobce měl dále za to, že žalovaný při hodnocení shodnosti/podobnosti přihlašovaného označení s namítanými známkami, při posuzování dobrého jména namítaných ochranných známek, při posuzování shodnosti/podobnosti výrobků a služeb a při posuzování pravděpodobnosti záměny postupoval nesprávně, neboť toto hodnocení nezáleží na správním uvážení správního orgánu, ale jde o posouzení právní otázky. Chybným posouzením byl žalobce zkrácen na právech, neboť mu byla odepřena ochrana jeho právu domáhat se zamítnutí přihlašované OZ. Žalobce v prvním žalobním bodu namítal, že bylo napadené rozhodnutí vydáno v rozporu s § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ, neboť žalovaný chybně posoudil zaměnitelnost přihlašovaného označení a označení starších ochranných známek. Napadané rozhodnutí vychází ze závěrů, že přes shodnost nebo podobnost výrobků a služeb neexistuje pravděpodobnost záměny či asociace mezi přihlašovaným označením a staršími ochrannými známkami žalobce, neboť dle názoru žalovaného: 1) „Přihlašované označení obsahuje dva výrazné prvky, a to nápis „Zlatý hajný METELKA“ a vyobrazení hajného“ (viz str. 14 poslední odst. napadaného rozhodnutí). Žalobce se však oproti tomu domnívá, že přihlašované označení obsahuje dva výrazné prvky, a to nápis „Zlatý hajný“ a vyobrazení myslivce. Je přitom přesvědčen, že průměrný spotřebitel nebude v přihlašovaném označení vizuálně ani foneticky vnímat slovní prvky „OBJEM 1 L“, „ALC. 40%“, ani „METELKA“. Jde totiž o slovní prvky, které s ohledem na své umístění, velikost a nevýrazné grafické ztvárnění nepřispívají k distinktivnosti přihlašovaného označení. Žalovaný dal žalobci zapravdu u slovních prvků „OBJEM 1 L“, „ALC. 40%“, naopak bez jakéhokoli zdůvodnění tuto argumentaci odmítl v případě slovního prvku „METELKA“, přestože jeho umístění, velikost a grafické ztvárnění je zcela shodné jako u ostatních zde uvedených slovních prvků. Dle žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí překročil a zneužil meze správního uvážení, neboť dospěl k závěru, že přihlašované označení obsahuje vyobrazení hajného. Žalovaný svůj závěr v napadaném rozhodnutí nijak neodůvodnil, a to navzdory skutečnosti, že jeho závěr je v rozporu s odůvodněním rozhodnutí Úřadu ze dne 11. 4. 2013, č. j. O-485716/D070810/2011/ÚPV (dále jen rozhodnutí ÚPV ze dne 11. 4. 2013, kde ÚPV zastává názor, že přihlašované označení obsahuje vyobrazení myslivce) a také v rozporu s tvrzením obsaženém v napadaném rozhodnutí, že „kresba (vyobrazení hajného) je navíc poměrně realistickým vyobrazením lovce“. Jak totiž žalovanému dokládal nejen žalobce, ale i osoba zúčastněná na řízení, slovo lovec je synonymem slova myslivec. Žalovaný překročil meze správního uvážení dále tím, že dle jeho názoru přihlašované označení obsahuje dva výrazné prvky, a to nápis „Zlatý hajný“ a vyobrazení myslivce. Jak plyne i z odůvodnění rozhodnutí ÚPV ze dne 11. 4. 2013, průměrný spotřebitel alkoholických nápojů má tendenci názvy těchto výrobků zjednodušovat, stejně tak tyto názvy zjednodušují i prodejci (což je podstatné také pro zkoumání fonetické podobnosti při pultovém prodeji). Proto také název výrobku namítajícího „STARÁ MYSLIVECKÁ“ nevede spotřebitele k tomu, aby tento výrobek vnímal jak vizuálně, tak foneticky pod uvedeným názvem, ale jen pod lidovým pojmenováním „MYSLIVEC“. Pokud tak běžný spotřebitel vytvoří lidovou podobu názvu výrobku obsahujícího přihlašované označení, žalobce se domnívá, že tato podoba bude pravděpodobně (bude-li tímto lidovým názvem slovo „HAJNÝ“) jen asociovat žalobcův výrobek, neboť slova hajný a myslivec se významově podobají. Žalobce se nadto obává, že lidová podoba názvu výrobku obsahujícího přihlašované označení může být shodná s lidovým označením jeho výrobku. Na přihlašovaném označení je totiž graficky ztvárněna postava myslivce (či jen „mužské postavy v lesnickém oděvu“) a také slovní prvek přihlašovaného označení se významově podobá slovu myslivec. Na skutečnosti, že průměrný spotřebitel slovo „MYSLIVEC“ a jeho jakékoli grafické ztvárnění spojuje výhradně s žalobcovým výrobkem, nemůže nic změnit ani okolnost, že se na trhu vyskytuje několik alkoholických nápojů a v databázi ÚPV je registrováno několik kombinovaných ochranných známek, které pouze ve svém slovním prvku, nebo naopak pouze v obrazovém prvku, obsahují prvky podobné slovu „MYSLIVEC“. U žádného z takových označení totiž nejde o kombinaci podobnosti jak slovního, tak obrazového prvku. 2) „Obrázky mužů v lesnických uniformách jsou pro alkoholické nápoje obvyklé“ (str. 14 poslední odst. napadaného rozhodnutí). Žalobce naproti tomu tvrdí, že žalovaný tímto zjištěním v napadeném rozhodnutí překročil a zneužil meze správního uvážení a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný svůj závěr nikterak neodůvodnil. Navíc žalobce, ani osoba zúčastněná na řízení během řízení o námitkách proti zápisu přihlašovaného označení netvrdili, že jsou obrázky mužů v lesnických uniformách pro alkoholické nápoje obvyklé. V databázi ochranných známek není pro alkoholické nápoje zapsaná žádná ochranná známka platná na území České republiky, na které by byl vyobrazen muž v lesnické uniformě, vyjma ochranných známek namítaných žalobcem. Tato skutečnost je průměrnému spotřebiteli alkoholických nápojů dobře známa, neboť v roce 2012 byl výrobek žalobce v nabídce 33% veškerých gastronomických podniků v České republice a v roce 2013 v nabídce 32% podniků. Tržní podíl uvedeného výrobku žalobce na spotřebě všech lihovin v České republice činil v roce 2012 1,4% a v roce 2013 1,3%, přičemž jeho tržní podíl v kategorii koňaky a brandy činil v roce 2012 40% a v roce 2013 39%, což znamená, že téměř každý druhý produkt v kategorii koňaky a brandy zakoupený spotřebitelem, je právě výrobek žalobce. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že pokud žalovaný (aniž by k tomu měl jakýkoli podnět ve spise) dospěl k závěru, že obrázky mužů v lesnických uniformách jsou pro alkoholické nápoje obvyklé, musel chybně zhodnotit i žalobcovu známkovou řadu založenou na slovním prvku „MYSLIVEC“ a vyobrazení myslivce, ke které nijak nepřihlédl. Žalobce je přesvědčen, že jeho ochranné známky (resp. známková řada) chrání nejen přesné grafické ztvárnění myslivce obsažené v ochranných známkách, ale i jakékoli jiné grafické ztvárnění myslivce. 3) „Spotřebitel se bude u přihlašovaného označení orientovat primárně podle slovního prvku „Zlatý hajný METELKA“ (str. 15, první odst. napadaného rozhodnutí). Žalobce je přesvědčen, že i toto zjištění žalovaného je nepřezkoumatelné pro jeho neodůvodněnost, a žalovaný jím překročil a zneužil meze správního uvážení. Je totiž vyloučeno, aby spotřebitel v kontextu celkového vzhledu přihlašovaného označení vnímal toliko jeho slovní prvek (který tvoří jen malou část přihlašovaného označení), či dokonce pouze slovní prvek „METELKA“, jehož umístění, velikost a nevýrazné grafické ztvárnění nikterak nepřispívá k distinktivnosti přihlašovaného označení. 4) „Známková řada osoby zúčastněné na řízení, do které spadá i přihlašované označení „Zlatý hajný METELKA“, je založena na slovním prvku „METELKA“, je tak pravděpodobnější, že spotřebitelé budou výrobky osoby zúčastněné na řízení označovat názvem „METELKA“ (třetí odst. na str. 15, první odst. na str. 16.). Dle žalobce je toto tvrzení nepřezkoumatelné a žalovaný jím překročil a zneužil meze správního uvážení. Ani žalobce, ani osoba zúčastněná na řízení, kteří jakožto účastníci řízení o námitkách proti zápisu přihlašovaného označení vymezují okruh uvedeného řízení, netvrdili, že ochranné známky osoby zúčastněné na řízení tvoří známkovou řadu, ani že do takové řady patří přihlašované označení. Z databáze ochranných známek vedené žalovaným pak jednoznačně plyne, že žádná taková známková řada neexistuje. Žalobce se domnívá, že i kdyby přihlašované označení obsahovalo slovní prvek „METELKA“ s dostatečnou rozlišovací způsobilostí, ani tento slovní prvek by nezaručil dostatečnou odlišnost od výrobků žalobce. Opak by ad absurdum znamenal, že by přihlašovatel neporušoval ani ochranné známky „Coca Cola“, pokud by k nim připojil dovětek „METELKA“. Žalobce se domnívá, že porovnávaná označení žalovaný v napadaném rozhodnutí nevnímal a neposuzoval jako jeden celek, nýbrž izolovaně v jednotlivých prvcích a to jen v těch, v nichž se liší. Žalovaný nezohlednil, že mezi porovnávanými označeními existuje nejen vizuální podobnost (vyobrazení myslivce, které spotřebitelé spojují s ochrannými známkami žalobce), ale také sémantická podobnost ve slovních prvcích „myslivec“ a „hajný“, které jsou nadto jediné distinktivní prvky porovnávaných označení. Dle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ není možné zapsat přihlašované označení do rejstříku ochranných známek, pokud existuje pravděpodobnost záměny či pouze asociace přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou. Existence pravděpodobnosti záměny porovnávaných označení se pak zkoumá z hlediska shodnosti nebo podobnosti jak jednotlivých prvků, tak z hlediska shodnosti nebo podobnosti celku porovnávaných označení. Přitom se klade důraz zejména na prvky, které porovnávaným označením dodávají rozlišující způsobilost (tzn. k odlišnosti nedistinktivních prvků se nepřihlíží). Shodnost nebo podobnost porovnávaných označení se hodnotí z hlediska sémantického, vizuálního a fonetického, přičemž podobnost porovnávaných označení i jen v jednom z uvedených hledisek může vést k závěru o existenci pravděpodobnosti záměny porovnávaných označení. Dominantním prvkem přihlašovaného označení je v řešeném případě grafické ztvárnění mužské postavy v lesnickém oděvu (které průměrný spotřebitel bude, nebo by mohl vnímat jako grafické ztvárnění myslivce). Dominantním slovním prvkem je slovo „HAJNÝ“, naopak ke slovnímu prvku „ZLATÝ“ nelze při posuzování podobnosti porovnávaných označení přihlížet, neboť jde o prvek nedistinktivní. Tento výraz je možné u alkoholických nápojů vnímat buď jako laudatorní (popisující vlastnosti výrobku), či jako popisný (odkazující na barvu výrobku). Stejně tak nelze při posuzování podobnosti porovnávaných označení přihlížet ke slovnímu prvku „Metelka“, neboť tento prvek je ztvárněn v menším typu písma, a odkazuje na výrobce, přičemž spotřebitelé alkoholických nápojů se na trhu obvykle neorientují podle jednotlivých výrobců, ale podle názvů alkoholických nápojů. Dominantním prvkem žalobcových kombinovaných ochranných známek je grafické ztvárnění mužské postavy v lesnickém oděvu, které průměrný spotřebitel vnímá jako grafické ztvárnění myslivce, a slovní prvek „MYSLIVEC“ užitý v podobě přídavného jména („myslivecká“). Vzhledem k tomu, že napadané rozhodnutí shledalo sémantickou podobnost slovních prvků „MYSLIVEC“ a „HAJNÝ“, jeví se jako nesprávná úvaha žalovaného ohledně vizuální podobnosti porovnávaných označení. Žalovaný totiž dospěl k závěru, že ačkoliv porovnávaná označení obsahují sémanticky podobné slovní prvky a také vyobrazení „mužské postavy v lesnickém oděvu“, ochranné známky si nejsou podobné, neboť přihlašované označení obsahuje jiné slovní prvky, než žalobcovy ochranné známky. Sémantická podobnost přitom plyne také ze slovníku spisovného jazyka českého Ústavu pro jazyk český a z příručního slovníku jazyka českého Ústavu pro jazyk český. Pokud žalovaný dospěl v odůvodnění napadaného rozhodnutí k závěru, že slova „MYSLIVEC“ a „HAJNÝ“ jsou si významově podobná, což umocňuje graficky ztvárněná mužská postava v lesnickém oděvu, je dle názoru žalobce vysoce pravděpodobné, že průměrný spotřebitel může porovnávaná označení vizuálně zaměnit. Je totiž nerozhodné, kolik odlišných jednotlivých prvků obsahují porovnávaná označení, ale zda shodné prvky ve svém celku nemohou vést průměrného spotřebitele k záměně porovnávaných označení. V tomto smyslu nelze klást důraz na skutečnost, že grafické ztvárnění mužské postavy v lesnickém oděvu není u porovnávaných označení shodné, neboť podstatné je to, že porovnávaná označení obsahují grafické ztvárnění myslivce. Přitom žalobcova ochranná známka chrání kromě slova „MYSLIVEC“ i jakékoli grafické ztvárnění myslivce. K tvrzení osoby zúčastněné na řízení, podle něhož jsou v databázi ÚPV zapsány ochranné známky obsahující sémanticky podobný slovní prvek s ochrannými známkami žalobce (jako „fořtova HORKÁ“, nebo „Jagermeister“), žalobce uvádí, že tyto ochranné známky obsahují natolik odlišný obrazový prvek, že je není možné zaměnit s žalobcovou ochrannou známkou. Navíc žádná z uvedených ochranných známek není užívána pro shodný druh alkoholického nápoje jako žalobce a osoba zúčastněná na řízení. Výrobek „fořtova HORKÁ“, nebo „Jagermeister“ tak spotřebitel může od výrobku „Myslivec“ odlišit, neboť jejich podstatné znaky (název, grafika a druh výrobku) se od sebe jednoznačně liší ve dvou z uvedených znaků a částečně se podobají pouze v jednom. U přihlašovaného označení je naopak podobnost dána ve všech třech pro spotřebitele podstatných znacích – sémanticky podobný název, vyobrazení postavy myslivce a druh alkoholického nápoje. Možnost záměny porovnávaných označení dále jednoznačně plyne z průzkumů provedených společností Median s.r.o. a společností STEM/MARK a. s., podle nichž 58% spotřebitelů vnímá slova hajný a myslivec jako podobná (přes 31% spotřebitelů je vnímá jako synonyma) a více než 75% spotřebitelů se domnívá, že myslivec a hajný vykonávají ty samé, nebo alespoň podobné činnosti. Z uvedených průzkumu také plyne, že výrobek žalobce s názvem Stará myslivecká zná přes 90% spotřebitelů alkoholických nápojů a téměř 19% se jich domnívá, že etikety výrobků Stará myslivecká (ochranné známky žalobce) a Zlatý hajný (přihlašované označení) jsou podobné. Téměř shodné procento spotřebitelů výrobek osoby zúčastněné na řízení vnímá jako novou variantu výrobku žalobce a přes 50% spotřebitelů by si u alkoholického nápoje s hajným v názvu myslela, že jde o novou verzi výrobku Stará myslivecká. Ani jeden z těchto průzkumů veřejného mínění však žalobce nemá k dispozici, neboť průzkum provedený společností Median s. r. o. je založen ve spise Městského soudu v Praze vedeném pod sp. zn. 21 Cm 69/2011, a průzkum vyhotovený společností STEM/MARK a. s. se nachází u RNDr. I. T., CSc. – MR.THINK, bytem P. 2, M. 1387/45, který k tomuto průzkumu zpracoval odbornou analýzu výsledku, tedy zhodnocení reprezentativnosti vzorku spotřebitelů, objektivity otázek a analýzu jeho výsledků z pohledu odborníka na marketing. Podle žalobce existuje pravděpodobnost záměny nebo asociace přihlašovaného označení a namítaných ochranných známek na straně veřejnosti, neboť u průměrného spotřebitele, právě z důvodu, že jak samotné slovo hajný, tak ztvárněná mužská postava v lesnickém oděvu, jsou podobné slovu myslivec, může přihlašované označení asociovat žalobcovy ochranné známky (respektive přímo výrobek žalobce). Dle názoru žalobce žalovaný při posouzení zaměnitelnosti obou označení vybočil z mezí a hledisek daných zákonem a jeho vyhodnocení důkazů a správní úvaha neodpovídá řádně shromážděným podkladům a logické úvaze. Jednotlivé závěry napadaného rozhodnutí, a tím i napadané rozhodnutí jako celek, jsou dále nepřezkoumatelné pro neodůvodněnost jednotlivých zjištění, na jejichž podkladě bylo rozhodnutí vydáno. V druhém žalobním bodě žalobce napadanému rozhodnutí vytýkal chybné posouzení zaměnitelnosti přihlašovaného označení a žalobcových označení jako ochranné známky dobrého jména. Napadané rozhodnutí vychází dle § 7 odst. 1 písm. b), e) ZOZ ze závěrů, že přes shodnost nebo podobnost výrobků neexistuje pravděpodobnost vytvoření souvislosti mezi přihlašovaným označením a staršími ochrannými známkami dobrého jména žalobce, neboť s ohledem na známkovou řadu osoby zúčastněné na řízení, která je založena na slovním prvku „METELKA“ a je dlouhodobě přítomna na trhu, budou spotřebitelé vnímat známkové řady žalobce a osoby zúčastněné na řízení jako na sobě nezávislé (třetí odst. na str. 22). Dle žalobce je rovněž toto zjištění nepřezkoumatelné pro jeho neodůvodněnost a žalovaný jím překročil a zneužil meze správního uvážení. Ani žalobce, ani osoba zúčastněná na řízení netvrdili, že ochranné známky osoby zúčastněné na řízení tvoří známkovou řadu, ani že do takové řady patří přihlašované označení; stejně tak během řízení neuvedli, jak dlouhou dobu jsou jejich výrobky na trhu. Z databáze ochranných známek vedené žalovaným pak jednoznačně plyne, že žádná taková známková řada neexistuje. I pokud by žalovaný mohl na základě tvrzení některého z účastníků řízení dospět ke zjištění, že výrobky osoby zúčastněné na řízení jsou na trhu delší dobu (k čemuž nebylo provedeno žádné dokazování), vztahovala by se tato zjištění na výrobky osoby zúčastněné na řízení, jejichž název by obsahoval slovní prvek „METELKA“ jako jediný rozlišovací prvek; to však není případ přihlašovaného označení, ve kterém je slovní prvek „METELKA“ nedistinktivní s ohledem na své umístění, velikost a nevýraznou grafickou podobu. Mezi důkazy, které jednoznačně vypovídají o zaměnitelnosti, tj. i souvislosti mezi přihlašovaným označením a staršími ochrannými známkami dobrého jména žalobce, lze přiřadit také skutečnost, že název výrobku žalobce se vyskytuje v § 18 vyhlášky č. 335/1997 Sb., prováděcí vyhlášky k zákonu o potravinách a tabákových výrobcích, a to nepřetržitě od roku 1997 do současnosti, což opět prokazuje vysokou míru známosti tohoto produktu. Důvodem, pro který není možné zapsat přihlašované označení do rejstříku ochranných známek dle § 7 odst. 1 písm. b) a e) ZOZ, je existence možnosti, že by přihlašované označení nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek, nebo jim bylo na újmu. Existence možnosti zásahu do rozlišovací způsobilosti, dobrého jména nebo jiné újmy starších ochranných známek se pak zkoumá podobně jako u námitek podaných dle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ, navíc se však přihlíží k míře dobrého jména starších ochranných známek, respektive stupni jejich rozlišovací způsobilosti získaným masivním a dlouhodobým užíváním, na jehož základě ochranné známky získaly dobré jméno. Předpokládá se přitom, že starší ochranná známka dobrého jména musí mít vyšší stupeň ochrany, než starší ochranná známka, která dobré jméno nemá. Z toho vyplývá, že v případě ochranné známky dobrého jména postačí nižší stupeň podobnosti porovnávaných označení. Dle názoru žalobce žalovaný správně posoudil, že namítané ochranné známky žalobce jsou ochranné známky dobrého jména, neboť se u nich dobré jméno vztahuje zejména ke slovnímu prvku „MYSLIVEC“ a grafickému vyobrazení postavy myslivce. Naopak naprosto chybně posoudil žalovaný originalitu známkového motivu žalobce, neboť se při jeho hodnocení zaměřil toliko na jednotlivé prvky a motiv neposoudil jako celek. Žalobce je jediným subjektem na trhu užívajícím u alkoholických nápojů (u alkoholického nápoje z vinného destilátu) kombinaci slovního prvku „MYSLIVEC“ a grafického ztvárnění postavy myslivce či kombinaci slovního prvku významově podobného slovnímu prvku „MYSLIVEC“ a grafického ztvárnění mužské postavy v lesnickém oděvu. Známkový motiv – kombinace slovního prvku označujícího postavu v lesnickém oděvu a grafického prvku znázorňujícího postavu v lesnickém oděvu, je tudíž zcela originální. Nadto nelze přehlédnout, že žalobce je vlastníkem starší slovní ochranné známky „MYSLIVEC“, která má v České republice dobré jméno, jak ostatně žalovaný konstatuje v napadaném rozhodnutí. Tato slovní ochranná známka dobrého jména by měla chránit jakékoli grafické ztvárnění myslivce, neboť pokud takové grafické ztvárnění užije na trhu jiný subjekt (v tomto případě osoba zúčastněná na řízení v přihlašovaném označení), spotřebitelská veřejnost spojí takové označení se staršími ochrannými známkami žalobce majícími v České republice dobré jméno a v důsledku toho dojde k zásahu do rozlišovací způsobilosti a dobrého jména starších ochranných známek žalobce a toto spojení jim bude na újmu. Shodné tvrzení žalobce předložil již ve správním řízení (naposledy v rozkladu ze dne 10. 5. 2013) a neobstojí tak tvrzení v odůvodnění napadaného rozhodnutí, dle kterého žalobce žádnou ani hypotetickou budoucí újmu netvrdil. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na to, že žalobcovy ochranné známky jsou černobílými vyobrazeními muže (v lesnické uniformě), který má v pravé ruce skleničku, a jsou vesměs opatřeny slovními prvky „stará myslivecká“. Všechny žalobcovy ochranné známky v poměru k přihlašovanému označení požívají dřívějšího práva přednosti. Žalovaný při svém rozhodování zkoumal zaměnitelnost přihlašovaného označení s žalobcovými ochrannými známkami z vizuálního, fonetického a významového hlediska, a to při vědomí skutečnosti, že jediný prvek může vést ke zkonstatování zaměnitelnosti. Na základě svých odborných znalostí přitom přihlížel k okolnostem konkrétního případu rozhodným pro zjištění, zda přihlašované označení zasahuje do práv vlastníka starších známek, neboť existuje pravděpodobnost záměny těchto označení na straně veřejnosti, popřípadě zda užívání přihlašovaného označení by bez řádného důvodu nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména starších ochranných známek nebo jim bylo na újmu. V tomto konkrétním případě žalovaný na základě své volné úvahy dospěl k závěru, že prvky porovnávaných ochranných známek nejsou natolik podobné, aby tato podobnost byla hodnocena jako zásah do starších práv. Nezpůsobilost zápisu přihlašovaného označení není dána jakoukoli podobností, jak se domnívá žalobce, ale podobností škodlivou. Žalobce a žalovaný se předně neshodli na hodnocení prvku „Zlatý hajný Metelka“, neboť žalobce má za to, že slovo „metelka“ není součástí ochranné známky. Žalobce tento prvek hodnotí stejně jako prvky „OBJEM 1 L“ a „ALC 40%“, tedy jako prvky postrádající distinktivnost. Žalovaný naopak tvrdí, že prvky obsažené v ochranné známce „OBJEM 1 L“, „METELKA“ a „ALC 40%“ nemají v přihlašovaném označení stejný význam. Slovo „METELKA“ je jednak výrazně větší, než jiné prvky umístěné na spodní liště, jednak je tento prvek sám o sobě nosný, neboť z rejstříku ochranných známek zřetelně vyplývá, že kromě napadené ochranné známky je obsažen v dalších 11 ochranných známkách téhož vlastníka. Žalobce dovozuje shodnost/podobnost označení zejména ze skutečnosti, že s výjimkou slovních ochranných známek jeho ochranné známky obsahují vyobrazení muže v lesnické/myslivecké uniformě a slovní ochranné známky v té či oné podobě obsahují slovo „myslivec“. Toto vyobrazení, popřípadě slovní označení „myslivec/myslivecká“ pak podle mínění žalobce povede k záměně označovaných výrobků na straně veřejnosti. Dle žalobce spotřebitelská veřejnost má tendenci zjednodušovat názvy výrobků a z této okolnosti dovozuje, že na straně veřejnosti dojde k záměně přesto, že jeden z výrobků je označen slovem „myslivec“ a jiný slovem „hajný“. Žalovaný zdůraznil, že při posuzování zaměnitelnosti porovnávaných ochranný známek je určujícím kritériem to, co vytváří celkový dojem ochranné známky. Obdobně judikuje i Soudní dvůr Evropské unie: pravděpodobnost záměny musí být posuzována globálně s přihlédnutím ke všem faktorům relevantním pro okolnosti případu (rozsudek ze dne 11. 11. 1997, SABEL BV v. Puma AG, Rudolf Dassler Sport, C-251/95, bod 22); globální posouzení vizuální, sluchové a významové podobnosti porovnávaných známek musí být tedy založeno na celkovém dojmu, který známky vyvolávají, přičemž je třeba vzít v úvahu zejména jejich distinktivní a dominantní prvky. Úvaha žalobce, že spotřebitelská veřejnost bude klamána svou představou o původu výrobků, je založena na spekulaci, o níž však žalovaný nesmí opírat své hodnocení splnění podmínek pro zamítnutí známky na základě uplatněných námitek. Ačkoliv žalobce obecně (str. 7 poslední odstavec žaloby) popírá uplatnění správního uvážení při hodnocení ochranné známky, vytýká žalovanému, že zneužil meze správního uvážení, neboť napadené rozhodnutí obsahuje úvahu o obvyklosti vyobrazení mužů v lesnických/mysliveckých uniformách v ochranných známkách zapsaných pro alkoholické nápoje. Žalobce má za to, že takovéto vyobrazení mohou obsahovat toliko jeho ochranné známky. Žalovaný naopak tvrdí, že skutečnost, že výrobky žalobce jsou označeny známkou buďto s vyobrazením muže v lesnické uniformě nebo i slovem „myslivec“ a že tyto výrobky na tuzemském trhu převažují, nic nemění na skutečnosti, že alkoholické nápoje bývají označovány symboly připomínajícími lov zvěře. Napadené tvrzení tak není věcně nesprávné a ani nikterak neprokazuje, že by bylo ke škodě žalobce. Žalovanému jsou tyto skutečnosti známy z úřední činnosti (§ 50 odst. 1 správního řádu), neboť k jeho povinnostem patří i vedení rejstříků ochranných známek, které mají účinky na území České republiky. Dále se žalovaný vyjádřil k tvrzení o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný dostatečně nezdůvodnil význam prvku „METELKA“. Žalovaný zdůraznil, že podle konstantní judikatury je třeba zkoumat podobnost označení nejen s ohledem na jeho jednotlivé prvky, ale zejména na celkový dojem, který dané označení vyvolává v očích veřejnosti. To však neznamená, že by rozhodnutí mělo opomíjet prvek „Zlatý hajný METELKA“, tak jak je to uvedeno v prvním odst. na str. 15 napadeného rozhodnutí, na který žalobce poukazuje. Tento prvek vyznačuje dostatečnou distinktivnost, která napomáhá spotřebiteli orientovat se na trhu při vyhledávání daného druhu zboží. Jakkoli slovo „METELKA“ není významné při posuzování plochy, kterou v označení zaujímá, je významné pro spotřebitele pro zjištění provenience zboží. Pokud má žalobce za to, že přiřazením významu slovu „METELKA“ byla způsobena nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro jeho nedůvodnost, je nutno poukázat na okolnost, že malá plocha, kterou tento prvek zabírá, nutně neznamená, že relevantní veřejnost nebude brát tento prvek v úvahu. Není vyloučeno, že daný prvek, zejména s ohledem na jeho umístění v označení a jeho význam, bude mít z pohledu spotřebitelů v celkovém dojmu vyvolaném známkou autonomní pozici. Rozlišovací způsobilost (schopnost individualizovat zboží z určitého obchodního zdroje) se pohybuje od naprosté identity (slovní, obrazové, významové, fonetické, druhu výrobků) přes shodnost v některých prvcích, podobnost (např. ve známkovém motivu či v prvcích) způsobující zaměnitelnost až po naprostou odlišnost. Distinktivnost označení je nutno proto zkoumat vždy ve vztahu k vjemu průměrného spotřebitele, a to z více hledisek, vizuálního, fonetického, významového, porovnáváním druhu zboží a služeb, srovnáním dominantních prvků, známkového motivu apod. Pouze označení, která jsou shodná natolik, že nemají žádnou rozlišovací způsobilost, nemohou současně požívat ochrany a nesmí být vedle sebe na trhu zboží (z důvodu ochrany spotřebitele), oproti tomu označení zaměnitelná, která mají nízkou rozlišovací schopnost (mohou vést k omylu) mohou vedle sebe na trhu existovat a vybudovat si vlastní dobré jméno (goodwill). Při hodnocení stupně originality konkrétního označení a schopnosti individualizovat zboží z určitého obchodního zdroje, je nutno mít na zřeteli, že spotřebitel zpravidla nemá možnost vzájemného porovnání obou označení (porovnává s obrazem v paměti či dřívějším sluchovým vjemem), že má průměrnou paměť a průměrný smysl pro detail. Skutečnost, že se spotřebitel pravidelně a často setkává s určitým označením (tak jak to o svých výrobcích tvrdí žalobce), není důvodem, aby spotřebitel známý výrobek zaměňoval s výrobkem jiným, byť označeným s obdobným známkovým motivem, pokud tento jiný výrobek je označen tak, že spotřebitel je schopen rozeznat jiný původ výrobku. Porovnávané ochranné známky je možné verbálně popsat následujícím způsobem. Přihlašovaná ochranná známka je tvořena zeleno-béžovou etiketou, na níž je vyobrazena celková postava muže s plnovousem v lesnickém plášti a s kloboukem se dvěma bažantími pery, sedící na (skoleném) kanci, která v pravé ruce drží dýmku a v levé pušku opřenou o zem. Postava muže zobrazená téměř en face je olemovaná stylizovanými dubovými větvemi s listím. Přihlašovaná známka obsahuje dále slova „Zlatý hajný“ napsaná červeně stylizovaným písmem a dále prvky „OBJEM 1 L", „METELKA" a „ALC 40%“ napsané zeleně v béžové spodní liště. Namítané známky obsahují slova „Myslivec“ či „Stará myslivecká“ a pokud se jedná o známky kombinované, je na nich vyobrazen muž s knírem v klobouku s kančí štětkou, který v levé ruce drží likérovou skleničku. Pravá ruka je buďto položena na stole před lahví nebo drží hlaveň pušky. Muž je pak vyobrazen z profilu, pouze tvář je částečně natočena na diváka. Nejedná se o celkovou figuru, ale toliko o bystu (s rukama). S ohledem na počet těchto prvků a jejich odlišnosti lze korektně argumentovat, že přihlašovaná ochranná známka je právě díky součtu všech svých prvků odlišitelná od namítaných ochranných známek. Vytržené jednotlivosti nezpůsobují nesprávnost či nepřezkoumatelnost celého rozhodnutí žalovaného. Podle žalovaného je žalobou napadené rozhodnutí standardním rozhodnutím vydaným zákonem aprobovaným způsobem. Na zjištěné skutečnosti byla správně aplikována odpovídající právní norma a správní uvážení je logicky a úplně odůvodněno. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ze dne 17. 3. 2014 úvodem odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2013, č. j. 21 Cm 69/2011-247, kterým byla zamítnuta žalobcova žaloba, v níž soud I. stupně řešil obdobné otázky jako žalovaný a dospěl ke stejným závěrům. K námitce, že průměrný spotřebitel nebude vnímat slovní prvek ochranné známky „METELKA“ na etiketě jako distinktivní uvedla, že umístění jednotlivých prvků nepředznamenává jejich distinktivnost. Obsah pojmů „OBJEM 1 L“ a „ALC 40%“ vztahujících se k označení množství a obsahu alkoholu nápoje je pro průměrného spotřebitele alkoholu (a dost vysoce pravděpodobně také pro ostatní spotřebitele) zjevnou „informační notorietou“ a o jejich (ne)distinktivnosti není pochyb. Označení „METELKA“ se však obsahově vztahuje k zcela jiné kategorií informací a jako takové není pochopitelně obsaženo na každé lahvi (není-li ovšem výrobcem nápoje právě společnost Milan METELKA a. s.). Právě to činí tento prvek dostatečně distinktivní pro spotřebitele, resp. označení METELKA průměrný spotřebitel nepřiřadí význam typu obsah lahve nebo alkoholu, ale bude jej vnímat jako jméno a tedy rozlišovací prvek. To, že je pak tento prvek vyveden na ochranné známce písmem výraznějším než žalobcem porovnávaná označení, je rovněž dostatečně zřetelné. Dále se osoba zúčastněná řízení vyjádřila k vyobrazení hajného na ochranné známce. Dle jejího názoru je tento závěr žalovaného zcela logický a správný. Žalobce jak v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 69/2011, tak i v žalobě podané v tomto řízení stále přehlíží zásadní vlastnost průměrného spotřebitele, tj. že jde o spotřebitele informovaného a vůbec informovatelného, resp. gramotného. Je-li výrazným a velkým písmem na ochranné známce sdělováno, že jde o Zlatého hajného, který je pod tímto písemným označením také vyobrazen, pak není důvodu domnívat se (skrze průměrného spotřebitele), že je vyobrazováno něco jiného než právě hajný, resp. Zlatý hajný avizovaný jasně a zřetelně textem na etiketě. Souhlasila s názorem Městského soudu v Praze vyjádřeným v řízení sp. zn. 21 Cm 69/2011, že žalobce nemůže vylučovat z trhu kohokoliv, kdo u alkoholického nápoje použije motiv spojený s lesem, zelenou barvou, lovem, puškami, lesní zvěří apod. Žalobce takový monopol nemá a nemůže jej ani vytvářet složitou a krkolomnou sítí asociací, spekulacemi nad asociacemi a logických dedukcí dovozovaných z těchto posléze uměle vytvořených symbolů a dojmů. Vždyť jen sémanticky je ochranné známce Stará myslivecká blíž kupříkladu výrobek s označením přímo Jagermeister, na jehož etiketě je vyobrazená hlava jelena, kterého patrně ulovil nebo uloví myslivec (der Jager). Označení Stará myslivecká jednoznačně odkazuje na nápoj, nikoliv na myslivce jako osobu. K významové podobnosti pojmů myslivec a hajný osoba zúčastněná na řízení poukázala na zřetelné rozlišování těchto pojmů již v dětské literatuře (kupř. „Krkonošské pohádky“, „Ať žijí duchové“ s písní Hajný je lesa pán, „Hajný Robátko“, „Hajný Horyna“, „O chytré kmotře lišce“), byť pochopitelně děti nelze označit za průměrného spotřebitele v čase, kdy projevují zájem o shora uvedená díla. Osoba zúčastněná na řízení vešla rovněž na závěr žalovaného, že obrázky mužů v lesnických uniformách, jakož i vyobrazení zvířat příznačných pro lesní krajiny jsou pro alkoholické nápoje obvyklé. Odkázala přitom kupříkladu na ochranné známky přihlašovatelů R. Jelinek Group SE zapsaná pod 117184, 32949, Mast-Jagermeister SE zapsaná pod 135228, Pivovar Broumov, s. r. o. zapsaná pod 269493, Finlandia Vodka Worldwide Ltd. zapsaná pod 169866, Milan Metelka pod 342325. Dovozovat, co je a co není známo průměrnému spotřebiteli pouze ze statistického faktu, že Stará myslivecká byla v roce 2013 v nabídce 32 % veškerých gastronomických podniků v České republice, je přinejmenším zkratkovité. Z takové skutečnosti nelze dovozovat, že by veřejnost spojovala lesní motiv nebo mužskou postavu v lesnické uniformě jen s výrobkem žalobce; na podporu svého názoru osoba zúčastněná na řízení odkázala na motiv etikety Podorlický Rampuš, který je vyobrazen v lesnické uniformě se sklenkou alkoholu podobně jako postava na žalobcových ochranných známkách. Ohledně průzkumů trhu zadaných žalobcem osoba zúčastněná na řízení uvedla, že se přes 81% respondentů vyjádřilo tak, že obě porovnávané etikety jsou odlišné a zapisovaná známka neasociuje žalobcovy ochranné známky. Tyto závěry žalobce pochopitelně neprezentuje; výsledky průzkumu jsou nadto deformované (v dotazech se již predisponovala podobnost výrazů, žadatelé byli jen dotazování na stupeň podobnosti atd.) a vyhodnocení provedl smluvní partner žalobce, RNDr. I. T., alias MR. THINK. Osoba zúčastněná na řízení dodala, že považovat za jediné distinktivní prvky myslivce a hajného je zjevně neobjektivní. Není žádného rozumného důvodu přehlížet ostatní grafické a slovní prvky ochranné známky, tím spíše pak označení METELKA, které v souvislosti s dalšími zřetelně odlišuje zapisovanou ochrannou známku od ochranných známek žalobce. Tuto podobnost osoba zúčastněná na řízení přirovnala k tvrzení, že ochranná známka PUMA (WIPO-CZ 1005123) je v kolizi s ochrannou známkou JAGUAR (OHIM 5675343), protože si spotřebitel může zaměnit vyobrazení zvířete pumy americké za vyobrazení jaguára amerického. Obě tvrzení jsou očividně nesprávná právě proto, že zcela přehlíží slovní označení vyobrazeného. Žalobce zcela záměrně vytrhává jednotlivé prvky za účelem potvrzení svého tvrzení, ačkoliv na jiných místech své žaloby namítá, že žalovaný posoudil věc nekonzistentně a jen podle jednotlivých a vytržených prvků. Osoba zúčastněná na řízení měla naopak za to, že právě celkový dojem jeho označení (zlatozelená etiketa s vyobrazeným hajným a výrazným slovním označením „Zlatý hajný“ spolu s označením METELKA) je zcela nezaměnitelný. Žalovaný přitom celkový vzhled označení náležitě vyhodnotil, a to navzdory skutečnosti, že ve své argumentaci odkazuje rovněž na jednotlivé prvky. Průměrný spotřebitel je spotřebitel, který má dostatek informací, je v rozumné míře pozorný a opatrný s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1757/2012). Od tohoto spotřebitele je tedy nutno vyžadovat určitý stupeň pozornosti, při níž náležitě přihlédne k podstatným rozdílům mezi značkami, označeními výrobku apod. Jestliže žalobce zdůrazňuje dobré jméno svých ochranných známek, pak logicky předpokládá také to, že se průměrný spotřebitel, který má v úmyslu zakoupit jeho výrobek, seznámí s označením žalobcových výrobků prostřednictvím zrakového vjemu (označení vizuálně vyhledá a přečte si jej) a bude-li přitom náležitě ostražitý a opatrný, také dohledá na etiketě výrobce tohoto nápoje. Dle osoby zúčastněné na řízení je takto nutno postupovat i při posouzení ochranné známky. Má-li být spotřebitel informovaný, opatrný apod., pak je nutno po něm požadovat gramotnost, chuť alespoň přečíst etiketu, co kupuje a od jakého výrobce. Osoba zúčastněná na řízení zdůraznila, že i ona má na trhu s alkoholickými nápoji dobré jméno, je výrobcem kvalitních likérů a také se takto prezentuje. Již jen z označení její řady výrobků je přitom patrné, že jde o svébytnou řadu, na níž je prezentován výrobce Metelka nikoliv malým písmem. Pokud si tedy průměrný spotřebitel bude chtít skutečně zakoupit Starou mysliveckou, nemůže ho ochranná známka Zlatý hajný Metelka v ničem zmást. Výrobek je ve svém názvu zřetelně označen zcela jinak, je odlišně graficky proveden a už při jen letmém celkovém pohledu průměrného spotřebitele je zachytitelný zrakem také výrobce tohoto nápoje. Průměrnému (informovanému) spotřebiteli je třeba přiznat také rozumové uvažování, tedy jistě je schopen úsudku, že pokud Starou mysliveckou vyrábí žalobce, zatímco výrobek, který právě drží v ruce, je označen jako Zlatý hajný a vyrábí jej Milan Metelka a.s., jedná se o dva různé názvy dvou různých výrobců. Je-li průměrný spotřebitel schopen rozlišit výrobky a výrobce Coca Cola, Pepsi Cola, RC Cola, pak nemůže mít vůbec žádný problém se Zlatým hajným a Starou mysliveckou. V doplnění vyjádření ze dne 5. 11. 2014 osoba zúčastněná na řízení uvedla, že byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2013, č. j. 21 Cm 69/2011-247, potvrzen jako věcně správný Vrchním soudem v Praze ze dne 3. 11. 2014, č. j. Cmo 92/2014-287. Tento rozsudek osoba zúčastněná na řízení zaslala zdejšímu soudu v podání ze dne 12. 2. 2015. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Zástupce žalobce uváděl obdobně jako v podané žalobě a v průběhu správního řízení. K tomu poukázal na aktuální judikaturu OHIM ve věci sp. zn. 860/2016 týkající se zaměnitelnosti ochranných známek jablko vs. hruška, které považoval za obdobné projednávané věci myslivec vs. myslivec. Zástupkyně žalovaného odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a vyjádření k žalobě jakož i judikaturu OHIM ve věci sp. zn. T363/06 Honda Motor Europe Ltd. vs. OHIM. Zástupce osoby zúčastněné na řízení obdobně jako zástupce žalovaného uváděl stejně jako ve vyjádření k žalobě a svých podáních v průběhu správního řízení a zdůraznil, že i v občanskoprávním řízení dospěly soudy obou stupňů k závěru, že označení si podobná nejsou, tedy rozhodovaly ve shodě s žalobou napadeným rozhodnutím. Soud zamítl důkazy navržené žalobcem z části proto, že jsou součástí spisového materiálu, ze kterého soud při přezkumu zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí vychází a důkaz listinami, které jsou v něm založeny, proto neprovádí, a z části proto, že byly nerozhodné pro posouzení právní otázky, když správními orgány zjištěný skutkový stav ke dni vydání jejich rozhodnutí pro zodpovězení této otázky považoval za dostatečný. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud na tomto místě považuje za vhodné nejprve zmínit některé základní principy, jimiž se dle konstantní judikatury řídí posuzování zaměnitelnosti přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou (či známkami) namítajícího. Při výkladu pojmu pravděpodobnosti záměny ochranné známky je třeba vycházet z toho, že ochrannou známkou podle § 1 ZOZ je za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Smyslem a účelem ochranných známek je tak rozlišení výrobků a služeb různých výrobců, resp. poskytovatelů; zaměnitelnost nespočívá pouze v možnosti záměny jednoho konkrétního výrobku (služby) za jiný, ale i v zaměnitelnosti výrobců (poskytovatelů) výrobků (služeb) stejného druhu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008 č. j. 4 As 90/2006 – 123). Mezi dvěma ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny tehdy, pokud se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí ze stejného podniku nebo případně z podniků hospodářsky propojených (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008 - 153; a rozsudky ESD ze dne 29. 9. 1998, Canon, C-39/97, Recueil, s. I-5507, bod 29; a ze dne 22. června 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer, C-342/97, Recueil, s. I–3819, bod 17). Rozhodující pro posouzení zaměnitelnosti ochranných známek je hledisko průměrného spotřebitele (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008 - 153; a rozsudek ESD ze dne 11. 11. 1997, SABEL, C–251/95, Recueil, s. I–6191, bod 23). Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dovodil, že podle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ je překážkou bránící zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek existence pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, která je dána pouze při kumulativním splnění dvou zákonem stanovených podmínek, kterými jsou jednak shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou, a jednak shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a namítaná starší ochranná známka vztahují (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007 – 141 a ze dne 26. 10. 2006, čj. 1 As 28/2006 - 97). Nejvyšší správní soud rovněž převzal z judikatury ESD tzv. kompenzační zásadu (viz výše uvedený rozsudek Canon, bod 17) spočívající v tom, že menší podobnost mezi výrobky a službami lze kompenzovat větší podobností mezi ochrannými známkami a naopak. Z tzv. kompenzační zásady ovšem nelze dovozovat možnost kompenzace větší podobností výrobků či služeb správním orgánem zjištěnou nepodobnost porovnávaných ochranných známek (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007 - 141). Při posuzování zaměnitelnosti střetnuvších se ochranných známek je určujícím kritériem to, co vytváří celkový dojem ochranné známky. Obdobně judikuje i ESD, podle něhož pravděpodobnost záměny musí být posuzována globálně s přihlédnutím ke všem faktorům relevantním pro okolnosti případu (rozsudek ze dne 11. 11. 1997, SABEL BV v. Puma AG, Rudolf Dassler Sport, C-251/95, bod 22); globální posouzení vizuální, sluchové a významové podobnosti střetnuvších se známek musí být založeno na celkovém dojmu, který známky vyvolávají, přičemž je třeba vzít v úvahu zejména jejich distinktivní a dominantní prvky (tamtéž, bod 23). Pokud je o srovnání označení, rozlišovací schopnost označení je nutno zkoumat vždy ve vztahu k vjemu průměrného spotřebitele, a to z hlediska vizuálního, fonetického a sémantického. Při hodnocení schopnosti individualizovat zboží z určitého obchodního zdroje je nutno mít na zřeteli, že spotřebitel zpravidla nemá možnost vzájemně porovnat více označení či výrobků, že porovnává s obrazem v paměti či dřívějším sluchovým vjemem, že má průměrnou paměť a průměrný smysl pro detail (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008 - 153; a výše uvedené rozsudky SABEL, bod 23; a Calvin Klein Trademark Trust, bod 45). Zaměnitelnost může být proto dovozována jak z podobnosti v dominantním prvku, tak naopak z toho, že výrobek dominantní odlišující prvek nemá a ostatní prvky mají nízkou rozlišovací schopnost, takže vyvolávají shodný nebo velmi podobný celkový vjem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008 - 153). Označení tak mohou být zaměnitelná i tehdy, pokud je shoda či zaměnitelnost zjištěna i jen u jednoho ze slovních prvků (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001, čj. 7 A 119/99 - 32). Se známkoprávní ochranou je pojmově spjato, že různé ochranné známky mají různý stupeň rozlišovací způsobilosti, neboli že míra pravděpodobnosti záměny se u každé z ochranných známek odlišuje a nelze ji paušálně považovat za identickou, v důsledku čehož se nutně různí i úroveň ochrany, které se jednotlivé ochranné známky těší. Ostatně z takového pojetí známkoprávní ochrany vychází i ESD, když kupř. judikuje, že čím vyšší stupeň rozlišovací způsobilosti má starší ochranná známka, tím větší bude pravděpodobnost záměny (např. rozsudek ze dne 11. 11. 1997, SABEL BV v. Puma AG, Rudolf Dassler Sport, C-251/95, bod 24) nebo že známky, jež mají vysoký stupeň rozlišovací způsobilosti ať už samy o sobě nebo v důsledku dobrého jména, které mají na trhu, požívají větší ochrany než známky s menší rozlišovací způsobilostí (rozsudek ze dne 29. 9. 1998, Canon Kabushiki Kaisha v. Metro-Goldwyn-Mayer Inc., C-39/97, bod 18). Zápisná nezpůsobilost přihlašovaného označení není dána jakoukoli podobností. Z dikce ustanovení § 7 odst. 1 písm. a/ ZOZ jednoznačně plyne, že zápisnou nezpůsobilost přihlašovaného označení indikuje jen podobnost závadná, tj. podobnost zaměnitelná (starší literatura a judikatura hovoří též o podobnosti či zaměnitelnosti šalebné), tedy jen taková podobnost mezi přihlašovaným označením a starší ochrannou známkou (popřípadě mezi výrobky či službami, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují), jež působí pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti (zaměnitelnost) ohledně původu výrobků či služeb (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008 č. j. 4 As 90/2006 – 123). V nyní projednávané věci soud předně uvádí, že neshledal opodstatněným tvrzení žalobce o zkrácení jeho práv domáhat se zamítnutí přihlášky ochranné známky č. O-485716 ve znění „Zlatý hajný METELKA“ (dále jen přihlašovaná OZ), porušení jeho práv v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí, tvrzení, že by skutkový stav, který vzal žalovaný za základ svého rozhodnutí, byla v rozporu s obsahem spisu, došlo k překročení mezí správního uvážení a jejich zneužití, ani že by žalobou napadené rozhodnutí trpělo nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Jak vyplývá z obsahu spisového materiálu, odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, vyjádření žalovaného k podané žalobě i provedeného ústního jednání před soudem, žalobce mohl a také uplatnil námitky proti zápisu přihlašované OZ do rejstříku ochranných známek ÚPV (dále též rejstřík), těmito námitkami se správní orgány obou stupňů pečlivě zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly argumentaci, pro kterou je neshledaly relevantními pro odepření zápisu přihlašované OZ do rejstříku, své závěry popsaly velmi podrobně a vyčerpávajícím způsobem rozvedly důvody, pro které neshledaly naplnění ustanovení § 7 odst. 1 písm. a), b), e) a g) ZOZ. K tomu soud dále uvádí, že se jednalo v pořadí o druhé rozhodování správních orgánů obou stupňů o námitkách žalobce, když první prvoinstanční rozhodnutí Úřadu ze dne 23. 8. 2012, zn. sp. O-485716, č. j. O-485716/D070810/2011/ÚPV (jímž bylo námitkám žalobce podle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ vyhověno a přihláška napadené OZ zamítnuta) bylo zrušeno rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví k rozkladu osoby zúčastněné na řízení (ze dne 24. 9. 2012) rozhodnutím ze dne 20. 12. 2012, zn. sp. O-485716, č. j. O- 485716/D064269/2012/ÚPV a věc Úřadu vrácena k novému projednání s tím, že jsou žalobcovy námitky podané podle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ neoprávněné. Odlišný právní názor žalovaného spočíval v tom, že porovnávaná označení nejsou z hlediska vizuálního a fonetického shodná ani podobná, neboť se výrazně odlišují nejen slovními prvky, i jejich počtem délkou, i významem, ale i prvky obrazovými (u namítaných kombinovaných ochranných známek), u srovnávaných označení pak shledal sémantickou podobnost v tom smyslu, že všechna mají vztah k postavě lesníka, myslivce či hajného a vzhledem k tomu, že se označení posuzují jako celek, konstatoval, že s ohledem na nepodobnost z hlediska vizuálního a fonetického neexistuje i přes podobnost sémantickou, která však v daném případě nepřevažuje, pravděpodobnost záměny napadeného označení a namítaných ochranných známek. Dále žalovaný neshledal napadené služby „Odborné poradenství v oblasti přípravy alkoholických nápojů“ ve třídě 43 podobné s namítanými službami „Informační servis v oboru obchodu, organizování, odborná poradenská konzultační činnost v oboru podnikání“ ve třídě 35 (vyjma namítané ochranné známky č. 109266 a č. 9067621, jež tyto služby nechrání) s tím, že nemají se službami namítajícího žádnou souvislost ani na ně nenavazují, neboť se jedná o činnosti vyžadující odborné znalosti a dovednosti z úzce specializované oblasti; nicméně usoudil, že s výrobky chráněnými namítanými ochrannými známkami ve třídě 33 (např. lihovinami či alkoholickými nápoji) lze určitou provázanost najít a tudíž uvedené napadené služby jsou do určité míry podobné s výrobky namítaných ochranných známek. I přes konstatovanou shodnost a podobnost napadených výrobků a služeb nárokovaných (ve třídách 33 a 35) s výrobky a službami namítanými (a v nižší míře i podobnost služeb nárokovaných ve třídě 43), neshledal pravděpodobnost záměny předmětných označení, protože nebyla zjištěna jejich shodnost či podobnost z hlediska celkového dojmu, kterým na průměrného spotřebitele působí. Podotkl, že případná významová asociace porovnávaných označení z důvodu určitého omezeného stupně jejich sémantické podobnosti nemůže v tomto případě vést ke konstatování existence pravděpodobnosti záměny, neboť v projednávané věci má zcela zásadní význam pro závěr o shodnosti či podobnosti těchto označení (a následně i pro závěr o existenci či neexistenci pravděpodobnosti záměny) výsledek posouzení shodnosti či podobnosti předmětných označení z hlediska vizuálního a fonetického. Úřad proto v novém prvostupňovém rozhodnutí vyšel z právního názoru žalovaného ve vztahu k posouzení námitek žalobce podle ust. § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ a zabýval se rovněž i posouzením oprávněností námitek podaných podle § 7 odst. 1 písm. b), e) a g) téhož zákona. Při svém rozhodování Úřad dospěl k závěru, že je třeba všechny námitky odmítnout z důvodu v prvostupňovém rozhodnutí podrobně uvedených. Při tom neopomněl posoudit jednotlivé namítané ochranné známky tak, jak byly žalobcem označeny a Úřadem ověřeny v rejstříku ÚPV (první namítaná kombinovaná ochranná známka č. 109266, druhá namítaná kombinovaná ochranná známka č. 309483, třetí namítaná kombinovaná ochranná známka č. 317115, přičemž stejné výrobky a služby chrání i čtvrtá namítaná slovní ochranná známka č. 317741 a pátá namítaná slovní ochranná známka č. 325308, šestá namítaná kombinovaná ochranná známka společenství č. 9067621, sedmá namítaná slovní ochranná známka č. 329572 a prioritně starší označení, a sice přihlášky slovních ochranných známek zn. sp. O- 480220 ve znění „ PRAVÁ MYSLIVECKÁ“ a zn. sp. O-480221 ve znění „HOŘKÁ MYSLIVECKÁ“, opět přihlášené pro tentýž seznam výrobků a služeb zařazených ve třídách 33 a 35 jako třetí namítaná ochranná známka č. 317115). Při svých úvahách o oprávněnosti námitek podle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ Úřad zjistil, že přihlašované označení a všechny namítané OZ se vztahují na shodné výrobky, kterými jsou alkoholické nápoje (u první namítané OZ formulované jako „lihoviny“) zařazené ve třídě 33 Mezinárodního třídění výrobků a služeb (dále jen třídy), tedy výrobky stejného druhu a charakteru (nápoje s různým obsahem etanolu), které slouží témuž účelu (aperitiv, digestiv, k navození nálady apod.), když uvedené výrobky jsou tak zaměřeny na stejnou skupinu spotřebitelské veřejnosti, tj. konzumenty alkoholických nápojů, tedy širokou veřejnost starší 18 let a nabízeny na stejných prodejních místech (v obchodech s tímto sortimentem, restauračních či pohostinských zařízeních apod.). Při srovnání služeb zařazených ve třídě 35 u napadeného označení a namítaných ochranných známek (s výjimkou první ochranné známky zapsané pouze pro lihoviny) došel k závěru, že je zřejmé, že se jedná o služby stejné povahy a účelu, neboť se shodně vztahují na oblast reklamy a propagace přičemž ze znění položky těchto služeb u napadeného označení je zřejmá i přímá souvislost s výrobky zapsanými pro všechny namítané ochranné známky, tj. alkoholickými nápoji, resp. lihovinami, zařazenými ve třídě 33. Napadené označení je dále přihlašováno ve třídě 43 a pro služby „Odborné poradenství v oblasti přípravy alkoholických nápojů“, přičemž pro žádné služby v této třídě nejsou namítané ochranné známky zapsány. Úřad s ohledem na právní názor žalovaného uvedený v původním druhostupňovém rozhodnutí konstatoval, že u napadených služeb v této třídě nelze shledat žádnou přímou souvislost či návaznost s namítanými službami ve třídě 35, resp. ani se službami „Informační servis v oboru obchodu, organizování, odborná poradenská konzultační činnost v oboru podnikání“, (vyjma první a šesté ochranné známky), neboť se jedná o úzce vymezenou (specifickou) činnost vyžadující odborné znalosti a dovednosti v určitém oboru, tj. přípravy alkoholických nápojů. Nicméně vzhledem k tomu, že objektem této činnosti jsou alkoholické nápoje, tedy výrobky, na něž se vztahují všechny namítané ochranné známky, lze v tomto ohledu určitou provázanost mezi nimi najít. Je tedy nutno konstatovat, že napadené služby v této třídě jsou v určité míře podobné s namítanými výrobky ve třídě 33. Úřad následně v prvostupňovém rozhodnutí posoudil otázku podobnosti porovnávaných označení, přičemž zohlednil všechny závěry předchozího druhostupňového rozhodnutí žalovaného, posoudil porovnávaná označení z hlediska vizuálního, sémantického a fonetického, následně zohlednil působení srovnávaných označení jako celku a dospěl k závěru, že porovnávaná označení nejsou shodná ani podobná i přes shledanou určitou míru sémantické podobnosti, která však v daném případě nepřevažuje. Při úvahách vyšel z jejich působení na průměrného spotřebitele, který podle stanoviska Úřadu označení rozliší s ohledem na jejich výrazně odlišný vzhled i znění a záměna, resp. asociace na straně veřejnosti tak není pravděpodobná. K tomu Úřad zohlednil i další relevantní okolnosti případu, zejména charakter dotčených výrobků a služeb, na něž se označení vztahují, jakož i relevantní spotřebitelskou veřejnost, které jsou určeny, ať již je to široká laická veřejnost, tj. konzumenti alkoholických nápojů či veřejnost odborná, zabývající se obchodem s alkoholickými nápoji, resp. poptávající poradenství v rámci obchodu nebo podnikání v této oblasti a s ním související reklamu či propagaci. Podle Úřadu příslušná spotřebitelská veřejnost při střetu porovnávanými označeními nebude mít za to, že produkty jimi opatřené pocházejí od téhož zdroje či subjektu spolu propojených. Zápisem přihlašované označení proto nemůže dojít k zásahu do zákonem chráněných starších práv namítajícího a není tak splněn předpoklad pro konstatování pravděpodobnosti záměny ani asociace napadeného označení se staršími OZ namítajícího ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ. Úřad se rovněž zabýval posouzením oprávněnosti námitek podaných podle § 7 odst. 1 písm. b), e) a g) téhož zákona, přičemž vzal v úvahu důkazy, které namítající na podporu svých tvrzení předložil a jež jsou přehledně s příslušnou argumentací rozhodujícího Úřadu uvedeny v odůvodnění jeho rozhodnutí pod arabskými číslicemi 1 – 27. K nim Úřad připojil jejich hodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti jakož i důvody, pro které je neshledal dostačujícími pro to, aby vešel na námitky uplatněné žalobcem podle písm. b), e) a g) ustanovení § 7 ZOZ. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný prvoinstančnímu rozhodnutí Úřadu přisvědčil, vypořádal se s rozkladovými námitkami žalobce, který argumentoval obdobně jako v podané žalobě, a k nimž žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně rozvedl důvody, na nichž vystavěl svůj závěr o neopodstatněnosti rozkladových námitek žalobce. Soud pro stručnost na odůvodnění správních orgánů obou stupňů odkazuje a vzhledem k tomu, že po přezkumu zákonnosti průběhu správního řízení předcházejícího vydání žalobou napadeného rozhodnutí procesní vady v postupu správních orgánů neshledal a nemohl tak vejít na obecné námitky porušení procesních práv žalobce, přistoupil k přezkumu zákonnosti vlastních/věcných závěrů Úřadu a žalovaného. Postupoval přitom v souladu se stanoviskem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále též NSS) ve věci č. j. 8 As 37/2011-154 tak, že závěry správního orgánu o otázce zaměnitelnosti ochranné známky podle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ přezkoumal v rámci námitek uplatněných v žalobě plném rozsahu. Podstatou sporu je posouzení zákonnosti postupu žalovaného podle § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ, podle kterého „přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou“, kdy žalovaný konstatoval, že odlišnosti vizuální a fonetické, vyplývající z použití různých slovních prvků i rozdílného výtvarného zpracování motivy postavy v lesnickém oděvu (u kombinovaných označení), jsou u porovnávaných označení natolik výrazné, že je nelze označit jako podobná, a to i přes shledanou určitou míru sémantické podobnosti těchto označení, která však v daném případě nepřevažuje. Uvedenou námitku uplatnil žalobce v prvním žalobním bodu, kde obsáhle argumentoval, zejména v jakém ohledu shledává podobnost porovnávaných označení z hlediska vizuálního, fonetického a sémantického, zdůrazňoval existenci dvou výrazných prvků, a sice nápisu „Zlatý hajný“ a vyobrazení myslivce, akcentoval svůj náhled, jak bude vnímat porovnávaná označení průměrný spotřebitel, měl za to, že žalovaný chybně zhodnotil známkovou řadu žalobce a osoby zúčastněné na řízení, založenou, překročil meze správního uvážení a zneužil je. Podle stanoviska soudu nejsou přihlašovaná ochranná známka osoby zúčastněné na řízení a namítané starší ochranné známky žalobce shodné ani podobné v jejich vyobrazeních (u kombinovaných ochranných známek žalobce), tedy z hlediska vizuálního. Soud v tomto ohledu plně přisvědčil odůvodnění rozhodnutí Úřadu a žalovaného, z nichž vyplývá, že výraznou částí přihlašovaného označení je vyobrazení motivu mužské postavy (celé) s bílým plnovousem, oblečené v lesnickém oděvu, s kloboukem s jezevčí štětkou a pírkem, sedící na uloveném kanci s úlomkem větvičky v tlamě, v jedné ruce držící fajfku a v druhé přidržující opřenou loveckou pušku, z obou stran zarámovaný dubovými ratolestmi, s výrazným/distinktivním slovním spojením „Zlatý hajný“ v červeném provedení písma na zlatavém pozadí nad obrazovým prvkem této mužské postavy. Dále je v dolní části označení pod vyobrazením mužské postavy na světlém pruhu umístěn slovní prvek „METELKA“, který je výrazně větší než drobnějším a jednodušším písmem uvedené údaje o dané výrobku, jeho množství a objemu alkoholu, přičemž celé označení, kromě červeně vyvedeného sousloví „Zlatý hajný“, je vyvedeno v tmavé zelené barvě (khaki), která tvoří jeho podklad v kombinaci s odstíny hnědé a béžové. Namítané (kombinované) ochranné známky žalobce jsou z hlediska vizuálního shodně tvořeny obrazovým prvkem (pouze) horní části mužské postavy s knírkem, oblečené v myslivecké kamizole, s šátkem na krku a kloboukem s peřím na hlavě, pohledově z boku, s hlavou otočenou směrem dopředu, držící v jedné/pozvednuté ruce sklenku, ve druhé ruce lahev či hlaveň zalomené lovecké pušky, vždy opatřeno výrazným/distinktivním slovním spojením „Stará myslivecká“ umístěným v rámečku/na svitku papíru/pergamenu pod horní částí této mužské postavy. Byť se jednotlivá označení (kombinovaných) ochranných známek žalobce v dílčích aspektech odlišují, z hlediska celkového dojmu se však jedná o nevýznamné rozdíly (např. u první OZ je vyobrazen starší muž s dýmkou v ústech a lahví před sebou, oproti tomu u ostatních OZ je mužská postava mladší, dýmka a lahev chybí a místo pušky na zádech je puška zalomená přes rameno, u druhé a třetí OZ se jedná o jednodušší kresbu bez propracovaných detailů postavy a pozadí). Všechny namítané (kombinované) OZ žalobce tak mají stejné podstatné prvky, které jsou společné a jednotící, spočívající v obdobně výtvarně ztvárněném motivu horní části mužské postavy v mysliveckém (loveckém) odění. Soud proto stejně jako Úřad a žalovaný shodnost ani podobnost porovnávaných označení z vizuálního hlediska neshledal. K obdobnému závěru soud dospěl při posouzení porovnávaných označení z hlediska fonetického, neboť po vyslovení slovních spojení „Zlatý hajný“ či „Zlatý hajný Metelka“ a slovních prvků ochranných známek žalobce „Stará myslivecká“ či „ŽÁDNÁ LEVÁ Stará myslivecká OD ROKU 1847“, „MYSLIVEC“, „Myslivecké tajemství“, „Dobrá myslivecká“, „Myslivecká bylinka“, „Pravá myslivecká“ či „Hořká myslivecká“ je jednoznačně zřejmé, že nejde o shodná či podobná označení. Soud neshledal důvod odchýlit se od závěrů Úřadu a žalovaného ani v posouzení ze sémantického hlediska. K tomu soud předně uvádí, že považuje za nerozhodné, která ze slov (synonym) správní orgán I. nebo II. stupně, žalobce či osoba zúčastněná na řízení pro označení shora popsané mužské postavy zvolili. Podstatné je, že všechna porovnávaná označení mají vztah k mužské postavě, která je vyobrazena jako myslivec, lesník, hajný, lovec atp. Vždy se tedy jedná o vyobrazení muže, který má již podle svého odění a dalších prvků vztah k přírodě, zvěři a péči o ně, případně k lovu zvěře. Současně ovšem nelze pominout, že je stupeň podobnosti porovnávaných označení ze sémantického hlediska omezen na průměrného spotřebitele, který se s nimi setká zpravidla při koupi výrobku. Ještě více je stupeň jejich podobnosti oslaben v případě, kdy průměrný spotřebitel označení vysloví, např. při koupi výrobku v místech bez samoobslužného prodeje. Podobnost ze sémantického hlediska je tak pouze částečná a nevýznamná. Soud z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů dále ověřil, že postupovaly v souladu se svou rozhodovací praxí, jakož i praxí evropských orgánů (OHIM) a zohlednily působení porovnávaných označeních jako celku, kdy právem dospěly k závěru, že vizuální a fonetické odlišnosti, dané použitím různých a výrazných slovních prvků („Zlatý hajný METELKA“, „Stará myslivecká“) a výrazně jiným výtvarným zpracováním motivu mužské postavy v lesnickém oděvu (u kombinovaných označení žalobce) porovnávaných označení jsou natolik výrazné, že je nelze považovat za označení shodná či podobná, a to i přes dílčí shodu v oblasti sémantické, která však ze shora uvedených důvodů nepřevažuje a nemůže u průměrného spotřebitele (veřejnosti) vyvolat pravděpodobnost asociace se staršími ochrannými známkami (kombinovanými) žalobce. Soud neshledal pochybení v závěru žalovaného o tom, že má přihlašované dva výrazné prvky, a to nápis „Zlatý hajný METELKA“ a zobrazení hajného, neboť nápis považuje pro jeho umístění, velikost písma, jakož i umístění v celkové kompozici zobrazení za výrazný, nadto slovo „METELKA“ vede spotřebitele k výrobci a spotřebitele i z tohoto důvodu nebude mít pochyb o původu výrobku. Samotná kresba se rovněž výrazně odlišuje od zobrazení namítaných OZ (kombinovaných) žalobce a soud pro stručnost odkazuje na předně uvedené závěry ke shodnosti/podobnosti porovnávaných označení. S ohledem na to, že mezi porovnávanými označeními nebyl zjištěn dostatečný stupeň podobnosti z hlediska celkového dojmu, jakým tato označení budou působit na průměrného spotřebitele, nebyla ani shledaná shodnost a podobnost přihlašovaných výrobků a služeb s výrobky a službami namítanými na překážku zápisu přihlašovaného označení osoby zúčastněné na řízení, neboť veřejnost (průměrný spotřebitel) porovnávaná označení rozliší pro jejich výrazně odlišný vzhled a znění, když se z uvedených důvodů nejeví pravděpodobnou ani asociace na straně veřejnosti. V této souvislosti je třeba připomenout, že relevantní spotřebitelskou veřejností/průměrným spotřebitelem, které/mu jsou výrobky a služby určeny, jsou/je zejména konzument(i) alkoholu, ale i odborná veřejnost zabývající se obchodem s alkoholem či poptávající poradenství, reklamu či propagaci v této oblasti. Za relevantní soud považuje i úvahu správních orgánů o tom, že průměrný spotřebitel, jímž bude především konzument alkoholických nápojů daných označení, je zvyklý, že právě obrázky lesníků, případně zvířat příznačných pro lesní krajiny, jsou pro alkoholické nápoje obvyklé, jak vyplývá z řady ochranných známek zapsaných pro výrobky ve třídě 33, kde jsou obsaženy podobné motivy např. „Fořtova hořká“, „Jäggermeister“ apod. K tomuto závěru soud vede skutečnost, že je Úřad průmyslového vlastnictví správním orgánem, který mimo jiné spravuje rejstřík ochranných známek a soud proto nemá pochyb o opodstatněnosti takového závěru ÚPV, neboť vzešel ze zjištění známých ÚPV z úřední činnosti (§ 50 odst. 1 správního řádu). Soud v této souvislosti rovněž neshledal opodstatněným tvrzení žalobce o chybném hodnocení známkové řady žalobce a přihlašovatele žalovaným tím, že k ní nepřihlédl, když se z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí podává (str. 15) úvaha žalovaného k obdobné rozkladové námitce, kterou neshledal důvodnou a poukázal na nutnost posuzovat porovnávaná označení jako celek. Ve zbytku soud odkazuje na své stanovisko k hodnocení porovnávaných označení žalovaným jako celku, které v kontextu s jeho ostatními závěry o neshodě/nepodobnosti porovnávaných označení považuje za důvodné. Také podle stanoviska soudu se spotřebitel bude orientovat přednostně podle vyobrazení mužské postavy a slovních prvků, tj. názvu výrobku a vzhledem k tomu, že jde o prvky velikostně a barevně graficky výrazné, umístěné na podkladu kontrastních barev, nebude uveden v omyl, pokud se týká původu takto označeného produktu, když slovní prvek „Metelka“ u přihlašovaného označení vede i k identifikaci výrobce. Z důvodů, pro které soud neshledal shodnost ani podobnost porovnávaných označení, nevešel ani na tvrzení žalobce, podle kterého je průměrnému spotřebiteli známa skutečnost, že na území ČR není s výjimkou žalobce zapsána žádná platná OZ s vyobrazením muže v lesnické uniformě a slovní OZ žalobce obsahují slovo „myslivec“/“myslivecká“, přičemž veřejnost má tendenci zjednodušovat názvy výrobků, což povede k záměně přesto, že jeden výrobek bude označen „myslivec“ a druhý „hajný“, že spotřebitel spojuje slovo myslivec s výrobky žalobce. Soud k tomu zdůrazňuje, že obrazové vyjádření mužské postavy v mysliveckém přihlašovaného označení a mužské postavy v mysliveckém oděvu u namítaných (kombinovaných) ochranných známek žalobce se výrazně odlišují ve výtvarném zpracování obrazových prvků, tak i v kompozičním uspořádání těchto prvků a průměrný spotřebitel, jímž je zejména konzument alkoholických nápojů, uvedená porovnávaná označení jako celek rozliší přesto, že jimi budou označeny shodné či podobné produkty a bude schopen je přiřadit odlišným subjektům. Spotřebitelská veřejnost se tak při střetu porovnávaných označení nebude domnívat, že produkty jimi opatřené pocházejí od téhož zdroje či propojených subjektů. Zápisem přihlašovaného označení osoby zúčastněné na řízení tedy nemůže dojít k zásahu do zákonem chráněných starších práv namítajícího a není tak splněn předpoklad pro konstatování pravděpodobnosti záměny mezi porovnávanými označeními ani asociace napadeného označení se staršími ochrannými známkami žalobce. Judikaturu OHIM, na níž žalobce poukazoval při ústním jednání, soud neshledal relevatním pro projednávanou věc z důvodů předně uvedených. Závěry správních orgánů obou stupňů soud shledal opodstatněnými a pro stručnost na ně při posouzení ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ odkazuje. Vzhledem k tomu, že soud neshledal shodnost či podobnost ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) ZOZ se dalšími žalobními námitkami brojícími proti závěru správních orgánů podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b), e) ZOZ již nezabýval, neboť daná ustanovení předpokládají úspěšné uplatnění námitek vlastníka starší ochranné známky za předpokladu, že se jedná o označení shodná nebo podobná, a tato podmínka nebyla splněna. Správní orgány obou stupňů se však právem k těmto námitkám žalobce v průběhu správního řízení vyjadřovaly (i k rozkladové námitce dle § 7 odst. 1 písm. g) ZOZ, která v žalobě uplatněna nebyla), neboť je žalobce uplatnil v podaném rozkladu. Na základě shora uvedených skutečností soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch. Žalovanému správnímu orgánu, který byl úspěšný, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly. Výrok o nákladech řízení osoby zúčastněné na řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností, kterou jí soud uložil, a to v daném případě nenastalo.

Poučení