9 A 81/2013 - 37

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1, IČO: 64949681, zast. JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 30, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Praha 9, Sokolovská 58/219, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 28. 3. 2013, č. j. ČTÚ-218 281/2012-603 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 28. 3. 2013, č. j. ČTÚ-218 281/2012-603 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342,- Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Petra Hromka, Ph.D.

Odůvodnění

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu (označovaný dále též jako „žalovaný“) na základě rozkladu podaného žalobcem podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil prvostupňové rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. j. ČTÚ-63 390/2012-613/III. vyř., ze dne 13. 9. 2012 tak, že podle § 27 odst. 5 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“) se na základě žalobcem podané žádosti ze dne 3. 4. 2012 o úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s přeladěním jedenácti mikrovlnných spojů v pásmu 4 GHz z důvodu povinného uvolnění pásma 3600-3800 MHz a výsledku jejího posouzení stanovují efektivně a účelně vynaložené náklady v celkové výši 14 799 472,32 Kč bez DPH. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce podal dne 3. 4. 2012 k Českému telekomunikačnímu úřadu (dále též jen „Úřad") žádost o úhradu nákladů vzniklých mu v souvislosti s přeladěním jedenácti mikrovlnných spojů v pásmu 4 GHz z důvodu povinného uvolnění pásma 3600-3800 MHz, v návaznosti na proces implementace Rozhodnutí EK č. 2008/411/ES, s požadovanou částkou ve výši 17 297 274,75 Kč. Úřad po zhodnocení věci vydal dne 13. 9. 2012 rozhodnutí čj. ČTÚ-63 390/2012- 613/III. vyř., kterým a) potvrdil žalobcem efektivně a účelně vynaložené náklady na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s přeladěním jedenácti mikrovlnných spojů v pásmu 4 GHz z důvodu povinného uvolnění pásma 3600-3800 MHz v celkově výši 14 799 472,32 Kč bez DPH, a b) nepotvrdil ostatní požadované náklady ve výši 2 250 736,60 Kč bez DPH. Správní orgán I. stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že na základě závěrečné kontroly předložených účetních dokladů a s přihlédnutím k tomu, že žalobce nezpochybnitelně nesplnil formální požadavky týkající se faktur vystavených dodavatelem na antény ve zcela jiném kmitočtovém pásmu, které jsou dle výsledků provedeného místního šetření skutečně součástmi a příslušenstvím vlnovodů, nevyhověl požadavku na úhradu položek faktur č. 8100008865, č, 8100008703, č. 8100008656 a č. 8100008700 (v celkové výši 2 250 736,60 Kč) vystavených na prokazatelně nenainstalovaná technická zařízení. Správní orgán I. stupně tedy potvrdil výslednou částku efektivně a účelně vynaložených nákladů ve výši 14 799 472,32 Kč bez DPH a rozhodl o jejich úhradě. V rozkladu proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalobce namítl nezákonnost této části rozhodnutí, neboť správní orgán rozhodl o nepotvrzení jím požadovaných nákladů ve výši 2 250 736,60 Kč bez DPH účelně a efektivně vynaložených na pořízení vlnovodů antén v pásmu 4 GHz a jejich příslušenství, které byly chybně označeny ve fakturách č. 8100008865, č. 8100008703, č. 8100008656 a č. 8100008700 (dále též jen „předmětné faktury“) vystavených dodavatelem žalobce, společností Alcatel-Lucent Czech, s.r.o. V předmětných fakturách bylo omylem označeno dodané zboží jako MW Ant Andrew-8ft (2,4 m)-13 GHz-DP-kompl. Tento nedostatek však byl odstraněn čestným prohlášením dodavatele doručeným Úřadu dne 24. 8. 2012, v němž bylo jednoznačně potvrzeno, že dodaným zbožím na základě výše uvedených daňových dokladů byly skutečně vlnovody antén v pásmu 4 GHz, a to v hodnotě odpovídající fakturované částce. S ohledem na časový odstup však již nebylo možné vystavit bezchybné daňové doklady na dodané vlnovody. Žalobce dále uvedl, že Úřad přidělil náhradní kmitočty u inkriminovaných spojů ve vertikální polarizaci, zatímco původní spoje byly v horizontální polarizaci, a proto bylo třeba instalovat druhý vlnovod pro druhou polarizaci. Vzhledem k tomu, že technicky není možné použít pro dvě polarizace jeden vlnovod, instalace druhého vlnovodu byla nutností. Z tohoto důvodu žalobce požádal o proplacení zbylé částky, která odpovídá ceně vlnovodů a jejich instalaci. Jako podklad prokázání montáže nových vlnovodů přiložil Protokol ČTÚ-č.12/631/20070/012 vypracovaný na základě provedeného místního šetření a uzavřel, že v dosavadním řízení prokázal skutečné pořízení vlnovodů za účelem přeladění s tím, že náklady na jejich pořízení lze nepochybně považovat za efektivní a účelně vynaložené v souvislosti s přeladěním jedenácti mikrovlnných spojů v pásmu 4 GHz. Orgán rozhodující o rozkladu poté uvedl, že přezkoumal soulad rozhodnutí správního orgánu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, přičemž dospěl k závěru, že uplatněný rozklad není důvodný. Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu správního řízení shledal závěr správního orgánu I. stupně správným a řádně věcně odůvodněným. Konstatoval, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem, když jeho povinností bylo na základě prvotních dokladů předložených žadatelem přezkoumat oprávněnost jeho požadavku na vyplacení navržené částky k úhradě efektivně a účelně vynaložených nákladů podle § 27 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích. Rovněž se ztotožnil se závěrem správního orgánu I. stupně, který na základě řádně provedeného posouzení v souladu s § 27 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích potvrdil jako oprávněný nárok na úhradu efektivně a účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobci v souvislosti s přeladěním jedenácti mikrovlnných spojů v pásmu 4 GHz z důvodu povinného uvolnění pásma 3600-3800 MHz pouze v omezené výši (14 799 472,32 Kč bez DPH), neboť v rámci posouzení předložené účetní evidence shledal ostatní náklady ve výši 2.250.736,60 Kč bez DPH (faktury č. 8100008855, č. 8100008703, č. 8100008656 a č. 8100008700 – vystavené na prokazatelně nenainstalovaná technická zařízení) jako nepodložené z důvodu nesplnění požadavků stanovených příslušnými právními předpisy. Orgán rozhodující o rozkladu ve shodě se závěrem správního orgánu I. stupně konstatoval, že žalobcově žádosti nemohlo být vyhověno co do částky 2 250 736,60 Kč bez DPH, protože žalobce nezpochybnitelně nedoložil správnímu orgánu skutečnost, že předmětné faktury byly vystavené dodavatelem (společností Alcatel-Lucent Czech, s.r.o.) z titulu skutečně nainstalovaných vlnovodů antén v pásmu 4 GHz. Správní orgán I. stupně správně vyhodnotil předmětné faktury jako neprůkazné a nikoliv v souladu s požadavky stanovenými zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). Podle § 26 odst. 4 tohoto zákona platí, že za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje. V daném případě byla touto osobou společnost Alcatel-Lucent Czech, s.r.o. Nicméně však bylo v zájmu žalobce jako zákazníka, aby ihned po obdržení předmětných faktur zkontroloval jejich obsahovou správnost a vyzval společnost Alcatel-Lucent Czech, s.r.o., k vystavení bezchybných daňových dokladů, jejichž předmětem byla dodávka vlnovodů antén v pásmu 4 GHz. S přihlédnutím k tomu, že předmětné daňové doklady byly dodatečně upraveny společností Alcatel-Lucent Czech, s.r.o., tím způsobem, že materiál tvořící předmět fakturace byl škrtnut a text ručně přepsán tak, aby odpovídal dle tvrzení žalobce skutečně instalovaným zařízením, lze uzavřít, že tyto formální vady vyúčtování nezhojilo ani čestné prohlášení dodavatele doručené Úřadu dne 24. 8. 2012. Orgán rozhodující o rozkladu poznamenal, že závěr o tom, že předmětné faktury byly shledány nedostatečným podkladem pro úhradu žalobcem vynaložených nákladů, ostatně učinila Úřadem zřízená zvláštní komise pro posuzování žádostí o čerpání prostředků z radiokomunikačního účtu, složená z odborných pracovníků jednotlivých dotčených útvarů Úřadu ve své závěrečné zprávě, která je obsahem správního spisu. Orgán rozhodující o rozkladu se však neztotožnil s tím, jak správní orgán I. stupně formuloval výrok svého rozhodnutí. Za situace, kdy ustanovení § 27 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích ukládá Úřadu povinnost na základě předchozího posouzení žadatelem předložené kvantifikace efektivně a účelně vynaložených nákladů buď žádosti zcela vyhovět a výši potvrdit nebo stanovit výši efektivně a účelně vynaložených nákladů jinou, správní orgán I. stupně nesprávně formuloval výrok rozhodnutí, když v bodě a) výroku potvrdil efektivně a účelně vynaložené náklady pouze v omezené výši a současně ve výroku b) ostatní požadované náklady nepotvrdil. Po stránce formální tak rozhodl v rozporu s ustanovením § 27 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích. Uvedenou vadu orgán rozhodující o rozkladu zhojil tím, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil tak, že se Úřadem částečně přiznaná výše účelně a efektivně vynaložených nákladů v souladu s dikcí § 27 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích „stanovuje" a výroková část rozhodnutí týkající se nepřiznaných nákladů (ve výši 2.250.736,60 Kč bez DPH) se zcela vypouští. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V prvním žalobním bodu namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože Úřad podklady pro vydání rozhodnutí zajištěné v průběhu správního řízení vyhodnotil způsobem neodpovídajícím zákonným požadavkům, a proto dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům, významným pro posouzení věci po stránce právní. V této souvislosti uvedl, že v průběhu řízení byl Úřadem dne 27. 7. 2012 vyzván, aby ve vztahu k předmětným fakturám, na nichž byl uveden typ antény určený pro kmitočtové pásmo 13 GHz, ačkoli se jedná o spoje v pásmu 4 GHz, doplnil prohlášení dodavatele, že u těchto faktur došlo k jejich nesprávnému vystavení (konkrétně v části označení předmětu dodaného plnění). Žádné další požadavky ve vztahu k doložení nákladů vynaložených na nové vlnovody Úřad vůči žalobci nevznášel. Žalobce z toho logicky usoudil, že dodavatelem opravené faktury společně s jeho prohlášením o nesprávnosti jejich vystavení budou dostatečnými podklady pro závěr Úřadu o prokazatelném a efektivním vynaložení těchto nákladů. Ještě předtím, než požadované prohlášení dodavatele nových vlnovodů žalobce zajistil, proběhlo na dvou z jeho vysílačů, na kterých měly být dle tvrzení žalobce a faktur opravených dodavatelem tyto vlnovody instalovány (konkrétně Kelské Vinice a Vrátenská Hora), kontrolní šetření. Předmětem šetření, které bylo provedeno dne 21. 8. 2012, byla kontrola účelně a efektivně vynaložených nákladů na přeladění RR spoje v pásmu 4 GHz.

8. Po provedeném šetření bylo kontrolním orgánem zjištěno, že položky uvedené na jedné z chybně vystavených a dodavatelem později opravených faktur: „....představují náklady spojené s montáží nového vlnovodu. Výměna vlnovodu byla nutná z důvodu přidělení nových kmitočtů a změny polarizace. Nejedná se tedy o parabolické antény, jak je uvedeno na daňovém dokladu. Paraboly zůstaly na obou stanovištích původní.“ Šetřením kontrolního orgánu tak byla potvrzena skutková tvrzení žalobce, že v důsledku Úřadem uloženého přeladění RR spoje v pásmu 4 GHz na svůj náklad zajistil instalaci nových vlnovodů, a že tato investice byla nutná z důvodu změny polarizace v souvislosti s přidělením nových kmitočtů. Za tohoto skutkového stavu zbývalo prokázat výši částky na dodávku vlnovodů ze strany žalobce účelně a efektivně vynaložené. Zde žalobce neměl sebemenší pochybnost o tom, že oprava předmětných daňových dokladů provedená dodavatelem vlnovodů způsobem, kdy původně chybné údaje byly přímo na příslušných daňových dokladech přeškrtnuty tak, aby chybný údaj zůstal vždy čitelný a v jeho těsné blízkosti dodavatel uvedl údaje správné (u každé z těchto oprav přitom vždy uvedl datum provedené opravy a připojil podpisový záznam odkazující na osobu odpovědnou za její provedení), splňovala veškeré náležitosti řádné opravy prvotních dokladů zachycených v listinné podobě. Takto řádně opravené prvotní doklady byly dle přesvědčení žalobce v kombinaci s kontrolním zjištěním správního orgánu ze dne 21. 8. 2012 způsobilé prokázat, jaká technická zařízení byla v souvislosti s přeladěním RR spoje v pásmu 4 GHz žalobcem reálně pořízena, jaké náklady žalobci v souvislosti s pořízením těchto zařízení vznikly a zda byly tyto náklady vynaloženy účelně. Úřad přesto požadavku na náhradu těchto nákladů nevyhověl, když pouze lakonicky konstatoval, že: „... žadatel ani po opakované výzvě nezpochybnitelně nedoložil požadavky týkající se faktur vystavených dodavatelem na antény ve zcela jiném kmitočtovém pásmu, které jsou podle výsledků provedeného místního šetření správního orgánu skutečně součástmi a příslušenstvím vlnovodů.“ Tomuto skutkovému závěru žalobce vytýká jednak to, že vůbec nezohledňuje výsledky místního šetření, tedy že nové vlnovody byly žalobcem skutečně pořízeny, a dále že zjevně zcela pomíjí daňové doklady vystavené a posléze řádně opravené dodavatelem zařízení. Bez jakéhokoli, natož přesvědčivého zdůvodnění (např. tím, že instalace vlnovodů nebyla na místě zjištěna, nebo že opravené faktury nelze považovat za důkaz způsobilý k prokázání žalobcem tvrzených skutečností), správní orgán pouze zrekapituloval, že žalobce zákonné požadavky nezpochybnitelně nedoložil. Jelikož ani předseda Rady ČTÚ v řízení o rozkladu nedostatky prvoinstančního rozhodnutí neodstranil, je stejným způsobem zatíženo též napadené rozhodnutí. Uvedené platí tím spíše za situace, kdy žalobce v průběhu rozkladového řízení dodatečně doložil prvoinstančním orgánem požadované prohlášení dodavatele o tom, že údaje uvedené na původních fakturách jsou chybné, protože neodpovídají reálně uskutečněnému plnění. Nejpozději v době vydání napadeného rozhodnutí tedy Úřad disponoval řádně opraveným daňovým dokladem prokazujícím reálně uskutečněné dodávky nových vlnovodů žalobci, nutných pro přeladění RR spoje v pásmu 4 GHz, dále prohlášením dodavatele těchto vlnovodů obsahujícím potvrzení nesprávnosti údajů v původních fakturách se vyskytnuvších a konečně také výsledky kontrolního šetření prokazujícími fakticky realizovanou instalaci nových vlnovodů na příslušných vysílačích žalobce. Přestože žádný další podklad Úřad za účelem posouzení vynaložených nákladů po žalobci od výzvy učiněné dne 27. 7. 2012 nepožadoval, postavil svůj závěr na neunesení důkazního břemene ze strany žalobce. Žalobce na tomto místě připomenul, že náklady, jejichž náhrady se v řízení před Úřadem dožadoval, vynaložil nikoli z vlastní vůle, nýbrž v nutné reakci na autoritativní zásah (uložení veřejnoprávní povinnosti) ze strany orgánu veřejné správy. Jelikož se proces uvolňování zmíněného pásma nepochybně dotýkal veřejného zájmu, bylo namístě stejně veřejnoprávním způsobem přistoupit též k fázi kompenzace nákladů vzniklých změnou oprávnění k využívání kmitočtů (z radiokomunikačního účtu) jednotlivým držitelům oprávnění. Bez ohledu na to, že řízení o stanovení výše náhrady těchto nákladů bylo zahájeno na žádost žalobce, musí z důvodu přítomnosti podstatného veřejnoprávního prvku v tomto řízení platit zásada materiální pravdy dle § 3 správního řádu, a to ve své úplnosti, tzn., že se Úřad nemůže spokojit s tím, co tvrdí, resp. předkládá účastník, ale ex officio musí všechny potřebné údaje sám zjistit. Rozsah zjišťování pravého stavu věcí přitom vychází z účelu konkrétního správního řízení, jímž je v tomto případě minimalizace negativních dopadů autoritativně provedené změny oprávnění k využívání kmitočtů do právní sféry jednotlivých držitelů oprávnění. V druhém žalobním bodu žalobce namítl, že měl-li žalovaný určité pochybnosti ohledně kompletnosti shromážděných podkladů potřebných pro vydání rozhodnutí, a to z hlediska jejich způsobilosti ozřejmit takový skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro vydání věcně správného a spravedlivého rozhodnutí v této věci, pak se dopustil porušení zásady materiální pravdy zakotvené v § 3 správního řádu. Jestliže Úřad označil žalobcem předložené podklady za neprůkazné, byl povinen využít svých pravomocí při výkonu správní působnosti a z úřední povinnosti sám aktivně opatřit další důkazy osvědčující výši nákladů žalobcem zcela nepochybně vynaložených na pořízení nových vlnovodů. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítl, že odůvodnění napadeného rozhodnutí nesplňuje požadavky stanovené v § 68 odst. 3 správního řádu, a to z důvodu absence přesvědčivých argumentů (zejména stran Úřadem zjištěného nesplnění formálních požadavků týkajících se předložených dokladů prokazujících výši žalobcem efektivně a účelně vynaložených nákladů), jež by bylo lze považovat za dostatečný pramen poznání úvah správního orgánu jak v otázce zjišťování skutkového stavu věci, tak i jeho právního posouzení. Konstrukce skutkového zjištění formou domněnky, nikoliv na podkladě skutkového závěru přijatého z právně relevantního zhodnocení těch důkazních prostředků, z nichž byla činěna příslušná dílčí skutková zjištění, jež se stala významná pro právní posouzení věci (v tomto směru z hlediska posouzení způsobilosti předložených dokladů spolehlivě prokázat skutečnost, že předmětná technická zařízení byla v souvislosti s přeladěním jako jeho nevyhnutelný následek skutečně nainstalována a náklady na jejich pořízení žalobce skutečně vynaloženy efektivně a v jím tvrzené výši), pak způsobuje nepřezkoumatelnost tohoto závěru učiněného Úřadem. Úřad ve vztahu k základní otázce, totiž jaká zařízení a za jakých podmínek byl žalobce v souvislosti s přeladěním nucen pořídit a také ve skutečnosti pořídil, v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně nevysvětlil, jaké skutečnosti z předložených podkladů zjistil, jak tato dílčí zjištění promítl do závěru o skutkovém stavu věci a jak (na základě jaké aplikační úvahy) tento skutkový stav podřadil pod jaké právní pravidlo. Žalobce v odůvodnění napadeného rozhodnutí postrádá přesvědčivé zdůvodnění toho, proč se Úřad s předloženými podklady nespokojil, co přesně a proč z nich při rozhodování o věci samé vyvodil. Žalobci (i soudu) je v důsledku absence vyjádření těchto úvah v podstatě odňata reálná možnost přezkumu tohoto rozhodnutí. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě popřel důvodnost žalobních námitek (bodů) a setrval na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, na které odkázal. Shrnul, že v řízení před Úřadem nebylo v důsledku neprůkazných účetních dokladů prokázáno, zda žalobce skutečně vynaložil požadované náklady na instalaci technických zařízení uvedených v předložených účetních dokladech. Podotkl, že žalobce byl v rámci správního řízení vyzván k odstranění vad předloženého důkazu (účetních dokladů). Žalobce však na základě této výzvy předložil pouze účetní doklady, které nebyly v souladu s platnou právní úpravou, a proto jeho nároku nemohlo být vyhověno. Úvaha žalobce, že se žalovaný neměl spokojit s jeho tvrzením, ale měl si všechny potřebné údaje zjistit ex officio sám, je podle žalovaného zcela chybná. Žalovaný kromě výzvy k odstranění nedostatků (resp. vad účetních dokladů) a následného kontrolního šetření neměl jinou možnost (a ani povinnost) obstarávat si jiné důkazy na podporu tvrzení žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval v řízení o žádosti proplacení vzniklých nákladů, bylo jeho prvořadou povinností dostát své důkazní povinnosti, což se mu však nepodařilo. Za těchto okolností, kdy žalovaný na základě zjištěného skutkového stavu věci dospěl k závěru, že předložené účetní doklady byly vystaveny na technická zařízení, která nebyla prokazatelně nainstalována, nemohlo být žalobci v jeho nároku vyhověno. Žalovaný nesouhlasí ani s námitkou, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Má za to, že napadené rozhodnutí obsahuje všechny náležitosti vyžadované ustanovením § 68 správního řádu. Při ústním jednání před soudem setrvali účastníci řízení na svých dosavadních podáních a procesních stanoviscích; žádné další argumenty podstatné pro rozhodnutí ve věci samé neuvedli. Soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů. V posuzované věci vyšel z následně uvedené právní úpravy: Podle § 27 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích k úhradě efektivně a účelně vynaložených nákladů vzniklých držitelům oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo Ministerstvu obrany při využívání rádiových kmitočtů pro vojenské účely v důsledku změn ve využívání rádiového spektra z důvodů uvedených v § 19 odst. 1 písm. a) až c) a podle § 20 odst. 3 Úřad zřídí radiokomunikační účet, který spravuje. Prostředky radiokomunikačního účtu lze použít také k úhradě nákladů vzniklých držitelům oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo Ministerstvu obrany při využívání rádiových kmitočtů pro vojenské účely v důsledku odstranění vzniklé technické nekompatibility, která není důsledkem nedodržení podmínek stanovených v oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, ve všeobecném oprávnění nebo v plánu využití rádiového spektra. Podle § 27 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů nebo Ministerstvo obrany, který požaduje úhradu efektivně a účelně vynaložených nákladů z důvodů uvedených v odstavci 1, předloží Úřadu kvantifikaci těchto nákladů doloženou účetní evidencí. Úřad posoudí předloženou kvantifikaci na základě účetní evidence, technické dokumentace a dalších prvotních dokladů. Na základě výsledku svého posouzení Úřad navrženou výši efektivně a účelně vynaložených nákladů potvrdí nebo stanoví výši efektivně a účelně vynaložených nákladů jinou. Podle § 27 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích náklady podle odstavce 1 se rozumí a) náklady na technické úpravy zařízení v případě změny přiděleného rádiového kmitočtu nebo změny jeho technických parametrů, b) zůstatková cena zařízení používaného pro dosavadní způsob využívání rádiových kmitočtů a vyřazeného v důsledku změn ve využívání rádiových kmitočtů, c) náklady na demontáž a vyřazení zařízení pro dosavadní způsob využívání rádiových kmitočtů z provozu, d) náklady na montáž a uvedení do provozu zařízení nahrazujícího vyřazené zařízení a e) náklady na zajištění služby elektronických komunikací poskytované prostřednictvím dosavadních rádiových kmitočtů jiným způsobem, a to po dobu nezbytně nutnou pro zajištění potřebných technických opatření pro provedení změny ve využívání rádiových kmitočtů. Podle § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Podle § 50 odst. 4 správního řádu pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Podle § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Nelze než přisvědčit žalobci, že napadené rozhodnutí je stiženo vadou nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí potvrdil závěr správního orgánu I. stupně, který neuznal žalobcův požadavek na úhradu efektivně a účelně vynaložených nákladů uplatněný podle § 27 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích v plné výši, neboť žalobcem tvrzené náklady ve výši 2.250.736,60 Kč bez DPH dokládané fakturami č. 8100008855, č. 8100008703, č. 8100008656 a č. 8100008700 shledal nepodloženými. Pochybení žalovaného spatřuje soud předně v tom, že se dostatečně nevypořádal se všemi shromážděnými podklady rozhodnutí, zejména pak s těmi, které žalobce v průběhu řízení Úřadu předložil s cílem doložit výši efektivně a účelně vynaložených nákladů, jejichž úhrady se domáhal. Stranou pozornosti žalovaného zůstalo například žalobcem předložené čestné prohlášení prokuristy společnosti Alcatel Lucent Czech s.r.o., ze dne 23. 8. 2012, v němž je potvrzováno dodání a instalace vlnovodů pro pásmo 4 GHz a souvisejícího příslušenství pro konkrétní technologické body provozované žalobcem v průběhu září 2011. Autor ve zmíněném prohlášení zároveň vysvětluje omyl spočívající v uvedení nesprávných údajů v popisech fakturovaných položek v předmětných fakturách, kdy namísto zmíněných vlnovodů byl uveden jiný druh zboží, přičemž dodává, že ceny uvedené na fakturách odpovídají cenám nainstalovaných vlnovodů. Soud k tomu dodává, že skutečnosti uváděné v tomto prohlášení korespondují dalšímu postupu žalobcova dodavatele (společnosti Alcatel Lucent Czech s.r.o.), který na žádost žalobce následně provedl opravu předmětných faktur, na kterých změnil údaje o předmětu plnění. Strohé konstatování žalovaného, že „formální vady vyúčtování nezhojilo ani čestné prohlášení dodavatele doručené ČTÚ dne 24. 8. 2012“, nelze považovat za řádné zhodnocení tohoto důkazu, neboť z něj není patrné, jakým způsobem posoudil žalovaný obsah uvedené listiny a z jakého důvodu k němu při rozhodování nepřihlédl. Podkladem, který žalovaný při rozhodování v dané věci zcela pominul, jsou protokoly o kontrolách provedených u žalobce, jejichž předmětem byla kontrola účelně a efektivně vynaložených nákladů na přeladění RR spoje v pásmu 4 GHz. Žalobce v této souvislosti právem poukazuje na protokol č. 12/631/20070/012 ze dne 21. 8. 2012, který se týká kontroly na stanovištích Kelské Vinice a Vrátenská Hora a v němž je v rámci kontrolních zjištění mj. uvedeno, že „Položky uvedené na daňovém dokladu č. 8100008855 pod č. 10 a 10 představují náklady spojené s montáží nového vlnovodu. Výměna vlnovodu byla nutná z důvodu přidělení nových kmitočtů a změny polarizace. Nejedná se tedy o parabolické antény, jak je uvedeno na daňovém dokladu. Paraboly zůstaly na obou stanovištích původní.“ Citované kontrolní zjištění, jež se upíná k jedné z předmětných faktur, jednoznačně dokládá nutnost instalace nového vlnovodu, a tedy i účelnost nákladů, které na jeho instalaci žalobce vynaložil. Protokoly o kontrolách, které jsou obsahem správního spisu, prokazují, že žalobcem byly v souvislosti s přeladěním jedenácti mikrovlnných spojů v pásmu 4 GHz pořízeny a nainstalovány nové vlnovody. Bylo proto úkolem žalovaného, aby se v napadeném rozhodnutí náležitě zabýval tím, zda žalobcovy náklady na jejich pořízení a instalaci byly efektivně a účelně vynaloženými náklady, a pokud ano, zda žalobce předloženými doklady doložil jejich výši. Dalšími listinnými doklady, které žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec nehodnotil, jsou žalobcem předložené objednávky pro spoje, k nimž se upínají předmětné faktury. Tyto objednávky včetně příloh, které obsahují mj. též soupis instalovaného materiálu a jeho cenu, mohou dle náhledu soudu rovněž sloužit jako zdroj údajů o tom, zda částky zaplacené žalobcem na základě předmětných faktur představují efektivně a účelně vynaložené náklady, které mají být žalobci uhrazeny z prostředků radiokomunikačního účtu. Opomenutím těchto dokladů žalovaný porušil ustanovení § 27 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích, které mu ukládá povinnost posoudit žadatelem předloženou kvantifikaci na základě účetní evidence, technické dokumentace a dalších prvotních dokladů. Bylo na žalovaném, aby v řízení o žalobcově žádosti řádně vyhodnotil veškeré opatřené důkazy, a to jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Teprve na základě důkladného posouzení všech důkazů mohl zjistit skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, tedy v rozsahu, jenž by mu umožňoval náležitě posoudit opodstatněnost žalobcem nárokované výše efektivně a účelně vynaložených nákladů. Žalovaný nicméně při rozhodování v dané věci celou řadu důkazů zcela opomenul (v napadeném rozhodnutí nejsou výše uvedené důkazy vůbec zmíněny, natož hodnoceny), a porušil tak jednu ze základních zásad činnosti správních orgánů zakotvenou v § 3 správního řádu. Jedná se o podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, což je samo o sobě důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. Žalovaný sice ve shodě se správním orgánem I. stupně označil předmětné faktury za neprůkazné a za jsoucí v rozporu se zákonem o DPH, tento svůj závěr však přesvědčivě nezdůvodnil. Za přesvědčivé zdůvodnění není možné považovat odkaz žalovaného na § 26 odst. 4 zákona o DPH, podle kterého za správnost údajů na daňovém dokladu a za vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá osoba, která plnění uskutečňuje. Toto ustanovení neupravuje možnost následné opravy daňového dokladu obsahujícího chybné údaje o předmětu plnění. Jestliže žalovaný nehodlal akceptovat žalobcem dodatečně předložené opravené faktury, měl s poukazem na příslušná ustanovení právních předpisů upravující náležitosti daňových dokladů a jejich opravy vysvětlit, v čem spočívá rozpor provedených oprav se zákonem. Žádné úvahy v tomto směru však v napadeném rozhodnutí uvedeny nejsou. Žalobce tak právem namítá, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí postrádá přesvědčivé zdůvodnění toho, proč se žalovaný s předloženými podklady nespokojil, co přesně a proč z nich při rozhodování o věci samé vyvodil. Soud nesouhlasí s názorem žalobce, že žalovaný by měl v tomto typu řízení z úřední povinnosti sám zjišťovat a opatřovat všechny podklady potřebné pro rozhodnutí. Z ustanovení § 27 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích, které je v dané věci klíčové, jasně plyne povinnost Úřadu posoudit žadatelem předloženou kvantifikaci efektivně a účelně vynaložených nákladů na základě účetní evidence, technické dokumentace a dalších prvotních dokladů. Je tedy primárně na žalobci, aby kvantifikaci efektivně a účelně vynaložených nákladů, kterou žalovanému předkládá, doložil co nejúplněji všemi potřebnými doklady, které má k dispozici, tj. účetní evidencí, technickou dokumentací a dalšími prvotními doklady. Povinností žalovaného pak je tuto žadatelem předloženou kvantifikaci včetně všech k ní připojených dokladů náležitě posoudit, a to i s ohledem na další zjištění, která v průběhu řízení učiní. Na druhou stranu je třeba žalobci přitakat, že prvotním impulzem, jenž řízení v dané věci vyvolal, byl autoritativní zásah ze strany orgánu veřejné moci spočívající v uložení veřejnoprávní povinnosti žalobci přeladit jedenáct mikrovlnných spojů v pásmu 4 GHz z důvodu povinného uvolnění pásma 3600-3800 MHz v návaznosti na proces implementace Rozhodnutí EK č. 2008/411/ES. Účelem správního řízení, v němž žalovaný rozhoduje o úhradě nákladů, které žalobci při plnění této povinnosti vznikly, je skutečně minimalizace negativních dopadů autoritativně provedené změny oprávnění k využívání kmitočtů do právní sféry žalobce. Žalovaný by tohoto důvodu měl být k žalobci co nejvstřícnější v tom smyslu, že by ho měl vést k upřesnění předložených dokladů a k jejich případnému doplnění, shledá-li dosud předložené doklady z nějakého důvodu neúplnými či nedostatečnými k tomu, aby žádosti o úhradu efektivně a účelně vynaložených nákladů vyhověl v plném rozsahu. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a citovaným zákonným ustanovením soudu napadené rozhodnutí pro výše vytčené vady řízení zrušil (§ 76 odst. 1 písm. a/ a c/, § 76 odst. 3 s.ř.s.). V souladu s § 78 odst. 4 s.ř.s. soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3.000,- Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, účast při jednání soudu), přičemž sazba odměny za každý z těchto úkonů činí 3.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2013). Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny třemi paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006) a částkou 2.142,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 15.342,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Petra Hromka, Ph.D. (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.).

Poučení