9 Ad 13/2014 - 61

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: pplk. Ing. M. R., bytem Š., B., zastoupen Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem Na Sadech 21, České Budějovice, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ze dne 4.3.2014, č.j. PPR-17925-8/ČJ-2013-990131, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta (dále jen žalovaný) ze dne 4.3.2014 označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Letecké služby ve věcech služebního poměru ze dne 14.5.2013 č. 39/2013. Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 112 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ve znění později předpisů (dále jen zákon o služebním poměru) zamítnuta žádost žalobce o doplatek služebního příjmu za službu přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, kterou vykonal a v roce 2010 v rozsahu 150 hodin, v roce 2011 v rozsahu 73,5 hodin a v roce 2012 v rozsahu 150 hodin. Předmětem sporu z podnětu podané žádosti žalobce se stal doplatek služebního příjmu žalobce za uvedené období na základě tvrzení žalobce, že mu byl neoprávněně krácen služební příjem, neboť přesčasové hodiny mu nebyly nařízeny v souladu s § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru. Žalobce krácení služebního příjmu považoval za nedůvodné s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 Ads 151/2011-126. Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí vyšel z vyhodnocení doby služby, plánu služeb za období let 2010-2012 pro oddělení pilotní letového odboru Letecké služby (dále také LS), ze systému evidence doby služby, z výpovědi pplk. Ing. B. a z výpovědi žalobce. Uvedl, že LS služba vykonává službu na hlavní letecké základně v Praze – pohotovostní denní a noční 12ti hodinové směny a denní 12ti hodinovou službu na letecké základně v Brně – Tuřanech. Celkem tak potřebuje k zabezpečení nepřetržitého výkonu služby 10 pilotů na den. Rozsah služby za kalendářní rok činí 43.800 hodin, přičemž fond doby služby v nepřetržitém režimu služby činí 7,5 hodin denně, což představuje roční fond doby služby v rozsahu 1.890 hodin. V prvostupňovém rozhodnutí byla zohledněna nepřítomnost příslušníků z důvodu dovolené, výcviku na letových simulátorech, ostatních školeních, neschopnosti ke službě, ozdravného pobytu, což činí po odečtu zohledněných nepřítomností 1 890 hodin. Z tohoto propočtu správní orgán I. stupně dovodil, že LS potřebuje k zajištění nepřetržitého výkonu služby cca 29,49 pilotů. Na LS bylo v období od 1.1.2010 do 1.5.2013 zařazeno 29 – 31 pilotů, z čehož dovozuje, že LS měla v tomto období dostatek pilotů k pokrytí plánovaných služebních činností, a proto se neztotožnil s tvrzením žalobce, že důvodem nařizování služby přesčas byl personální nedostatek LS. K tomu doplnil, že LS také plní úkoly podle § 20 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen zákon o policii), přičemž podle evropských směrnic je povinna zajistit svým pilotům kvalitní letecký výcvik. Tento letecký výcvik je v důležitém zájmu služby, tzn., že i služba přesčas za příslušníka, který absolvuje letecký výcvik, je nařízená v důležitém zájmu služby. Z těchto důvodů správní orgán I. stupně považoval výkon služby žalobce za legální službu přesčas, která je zohledněna ve služebním příjmu. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádával s odvoláním žalobce, který namítal, že LS je personálně poddimenzovaná a tímto skutkovým stavem se měl správní orgán I. stupně zabývat. Konkrétně se měl zabývat počtem přesčasových hodin osob, které mají typovou pilotní kvalifikaci na vrtulník EC 135 a BELL 412 a jsou nasazováni do denních a nočních služeb na stanovišti v Praze a v Brně. Tato služba však má být výjimečnou a nemá být srovnatelnými příslušníky vykonávána v maximálním rozsahu. Žalobce se dovolává soudní judikatury ohledně základních podmínek nařizování služby přesčas a prokazování její oprávněnosti a považuje za nedostatečné hodnocení činnosti LS, tj. počet pilotů a hodin, které musí odsloužit. Namítal, že případnou poddimenzovanost útvaru lze zjistit porovnáním kvalifikace jednotlivých pilotů a jejich vzájemnou zastupitelností s přihlédnutím k jejich služebnímu zařazení, popisu služebních činností a případné dlouhodobé neschopnosti ke službě. Vytýká, že správní orgán I. stupně nezjistil celkový počet odsloužené služby přesčas jednotlivými piloty v návaznosti na úkoly LS. Dle jeho názoru statistické údaje nevypovídají o personálním stavu LS. Namítal, že nebyl proveden jediný důkaz, který navrhoval žalobce, a správní orgán 1. stupně vycházel pouze z výpovědi plk. Ing. B. Tím nebylo dostatečně prokázáno, že služba přesčas byla žalobci nařizována v souladu se zákonem o služebním poměru. Žalobce uvedl, že plánovaný výcvik, dovolená ani ozdravný pobyt není důvodem k nařízení služby přesčas, neboť není splněna podmínka výjimečnosti. Letecký výcvik je pak běžnou součástí služby. Příslušník jej musí absolvovat a výcvik je řádně plánován, takže nejde o žádnou mimořádnou událost. Žalovaný k námitkám žalobce v odvolacím řízení vyšel z výpisu ze systému EKIS – evidence přítomnosti a nepřítomnosti piklotů za roky 2010 – 2012, z výpovědi žalobce ze dne 11.4.2013, z výpovědi svědka plk. Ing. B. ze dne 30.4.2013, z úředního záznamu p. V. ze dne 3.5.2013, ze sdělení plk. B. ze dne 3.5.2013, ze sdělení plk. Ing. Š. ze dne 3.5.2013, z odpovědi plk. Ing. N. ze dne 2.5.2013 a z vyjádření žalobce ze dne 5.5.2013, jakož i ze stanoviska ředitele LS ze dne 28.11.2013, stanoviska plk. Ing. B. ze dne 2.10.2013 a z rozkazu ředitele LS pro létání na dny v letech 2010 – 2012 označených v napadeném rozhodnutí. Podkladem pro napadené rozhodnutí byl i přehled nepřítomnosti příslušníků LS ve dnech nařízených služeb přes čas v letech 2010 – 2012, přičemž žalovaný součástí odůvodnění napadeného rozhodnutí učinil tabulku jednotlivých případů doby služby přesčas za roky 2010 – 2012 s přehledem počtu hodin ke každému dni v tomto období, kdy byla vykonávána služba přesčas, a to vždy s průvodním odůvodněním, na jaké letecké základně se tak stalo, jaké byly důvody nepřítomnosti příslušníka ve službě a jaké důvody důležitého zájmu služby vyvolaly nezbytnost přesčasových hodin. Žalovaný dále uvedl, že mimo uvedené údaje a přehledy přesčasových hodin a důvodů přesčasových hodin vyšel z výpovědi pplk. Ing. B. ze dne 30.4.2013, který vysvětlil, že plány služeb jsou zpracovávány tak, že je s nimi vždy každý příslušník seznámen v polovině měsíce předcházejícím měsíci, v němž má službu, a do tohoto plánu jsou doplňovány posádky na lety, které jsou vyžádány útvary policie, hasičským záchranným sborem ČR nebo dalšími složkami Integrovaného záchranného systému mimo plán letové činnosti. Pokud je výjimečně plánovaná služba přesčas, jde obvykle o neočekávanou situaci, která nastala v době plánování. Jedná se např. o nemoc nebo závažné rodinné problémy. Při těchto situacích je třeba naplánovat služby tak, aby byly zabezpečeny veškeré úkoly LS. Pokud jde o vyslání členů letového personálu na zahraniční studijní pobyt k provedení výcviku na letovém simulátoru, pak jde o praxi, kdy LS dostane napevno dané termíny, ve kterých musí být posádka vyslána na výcvik. Většinou se jedná o 3 až 4 příslušníky a může se stát, že ostatní příslušníci, kteří nejsou momentálně vysláni na zahraniční studijní pobyt, musí zabezpečit plnění služebních úkolů LS v daném období. Mimo to LS sama provádí výcvik podle výcvikových osnov úřadem pro civilní letectví. Jde např. o výcvik NVG létání podle přístrojů, výcviky vrtulníkového hašení, jeřábování, slaňování a výcviky pro Integrovaný záchranný systém nebo pro Armádu České republiky. Požadavky jiných útvarů jsou zapracovány do plánu služeb, avšak vzhledem k tomu, že útvary zadávají požadavky na základě dané situace a potřeb, obdrží je LS mnohdy v krátkém čase před vlastní realizací letecké podpory. Tyto neplánované akce se do plánu služeb doplánovávají. Jedná se o úkoly při realizaci osob páchajících trestnou činnost nebo při záchraně lidských životů. Mimořádným letem se rozumí let, který je realizován na základě požadavků uživatele, který je doručen LS v krátkém časovém termínu před vlastní realizací. Tyto lety jsou realizovány vždy jinou než pohotovostní posádkou a vždy mimo rámec služeb. Délka výcviku na simulátoru závisí na schválených osnovách výcviku příslušného výcvikového střediska Evropskou agenturou pro bezpečnost a letectví (EASA). Výcvik pro určité typy vrtulníku trvá 7 nebo 5 dní včetně cesty. V tomto období je stav pilotů snížen zpravidla o 3-4 piloty a ostatní za ně musí plnit úkoly LS. Kvalifikace IFR je dalším odborným požadavkem a je vyžadována u všech pilotů. Kvalifikace NVG je povinnou kvalifikací pilotů LS z důvodu jejich plné využitelnosti při plnění náročných letových úkolů v noci a v zimním období. Oba výcviky jsou uskutečňovány piloty LS nepravidelně v závislosti na požadavcích uživatelů. Řídí se osnovami, které stanoví minimální počet letových hodin a podmínky letů. Každý výcvik trvá zpravidla 2-3 měsíce a piloti jsou zařazováni do výcviku postupně. Žalovaný dále vyšel ze stanoviska plk. Ing. B., plk. Ing. M. Š., vedoucího odboru Letové inspekce a plk. Ing. R. N., vedoucího oddělení palubního personálu ze dne 30.4.2013. Ti se vyjadřovali k otázce, kolik pilotů je nezbytných pro zabezpečení služeb na letecké základně v Praze a v Brně a na počet pilotů zařazených u LS v letech 2010 – 2012, k tvorbě plánu na základě dovolených, neschopnosti ke službě, lékařských vyšetření, služebních cest, plánovaných školení, střelby, tělovýchovy, ozdravných pobytů a výcviku na simulátorech vždy s ročním předstihem. Uvedli, že přesčasy se do plánu nezadávaly, to jen v případě, kdy bylo dopředu známo, že některý příslušník bude neschopen ke službě nebo bude velen na výcvik nebo mu bude udělena dovolená. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí také zabýval vyjádřením žalobce ke stanoviskům služebních funkcionářů, kdy žalobce setrvával na svém tvrzení o personální poddimenzovanosti LS a upozorňoval na to, že lety jsou pouze výcvikové, plánové a hotovostní a že služba přesčas za příslušníky, kteří byly vysláni na výcvik NVG, IFR a dále do jazykových kurzů a na ozdravný pobyt, není nařízena v důležitém zájmu služby, neboť každý pilot LS je musí absolvovat a jsou tak nepřítomností predikovanou. Žalobce požadoval, aby služební funkcionář doplnil na konkrétních případech svá tvrzení o veřejném zájmu přesčasových služeb v letech 2010-2012. Požadoval, aby se služební funkcionář vyjadřoval k přestávkám ve službě, k tomu, kolik příslušníků mohlo žalobce reálně nahradit. Žádal o doplnění k některým datům služeb přesčas, doplnění požadavků na let a kdy tento požadavek přišel. Namítal, že v měsíci květnu 2011, v červenci 2011 a v srpnu 2011 se jednalo o normální službu. Zpochybňoval nařízení přesčasů k datu 29.4. 2011, 30.4.2011 a 24.1.2012, dále ve dnech 27. – 29.4.2012 ohledně tvrzení o probíhajícím školení. Dále zpochybňoval přesčasy ve dnech 17.5.2012, 30.5.-31.5.2012. Požadoval vysvětlení ke dnům 20.6.2012 a 29.6.2012 a dožadoval se listinných důkazů o mimořádných letech v období roku 2010-2012. Požadoval vysvětlení k tomu, jak se plánují zahraniční služební cesty na simulátory, s jakým časovým předstihem a zda existuje nějaký plán zahraničních služebních cest a kdo a kdy jej schvaluje. K uvedeným pochybnostem žalovaný vyšel ze stanoviska ředitele LS ze dne 28.11.2013, ze stanoviska plk. Ing. B. ze dne 3.5.2013 ohledně naplněnosti LS, z tvrzení plk. Ing. R. N. ze dne 3.5.2013 a také plk. Ing. Š. ze dne 2. května 2013. Tito se vyjadřovali k plnění úkolu LS podle zákona o policii, zákona č. 239/2000 Sb., o Integrovaném záchranném systému a na základě příslušných mezinárodních smluv. Uvedli, že LS zabezpečuje trvalý pohotovostní provoz speciálně vybavených vrtulníků pro plnění úkolů policie a zásahového a záchranářského systému útvaru HZS na leteckých základnách Praha a Brno a trvalý pohotovostní provoz sanitního vrtulníku pro středisko Letecké záchranné služby v Praze. Současně LS zabezpečuje leteckou podporu bezpečnostní situace a požadavků útvaru Policie České republiky a zabezpečuje výcvik záchranářského personálu. Konkrétně uvedli, jaké speciální vrtulníky a jaké posádky jsou nasazovány k nepřetržitému výkonu služby a po jakou dobu, z čehož správní orgán I. stupně dovozuje, že LS má a měla i po odečtu předpokládané nepřítomnosti příslušníků (pilotů) ve službě dostatek příslušníků k zabezpečení úkolů a neztotožnil se s tvrzením žalobce, že LS je personálně poddimenzována. K jednotlivým pochybnostem žalobce se žalovaný vyjádřil tak, že v roce 2010 byla žalobci nařízena služba celkem ve 13 případech, z toho v 8 došlo ke kumulaci mimořádných letů bezpečnostního charakteru, dovolených, typových výcviků a výcviku na simulátoru. Ve zbývajících 5 případech se jednalo o službu přesčas z důvodu kumulace dovolených, typových výcviků, ozdravného pobytu apod. V roce 2011 byla žalobci nařízena služba ve 12 případech, z toho v 5 případech došlo ke službě přesčas z důvodu mimořádných letů pro útvary Policie České republiky, v 1 případě z důvodu úkolu LS při oslavě 20. výročí vzniku Policie České republiky, ve 2 případech kvůli vzniklé neschopnosti ke službě, 1x z důvodu uděleného služebního volna ze závažných rodinných důvodů. Ve zbývajících 3 případech se jednalo o nařízenou službu přesčas za příslušníky ve výcviku na simulátoru pro vrtulníky v USA, za příslušníky na kvalifikační zkoušce z anglického jazyka na Úřadu pro civilní letectví, nočních výcviků NVG, dovolené a ozdravného pobytu. V roce 2012 byla žalobci nařízena služba přesčas celkem ve 20 případech, z toho v 10 případech došlo ke kumulaci nepřítomnosti příslušníků ve službě z důvodu neschopnosti ke službě, z důvodu služebního volna ze závažných osobních důvodů, výcviku na simulátoru pro vrtulníky, kurzu anglického jazyka a v 5 případech se jednalo o kumulaci mimořádných letů bezpečnostního charakteru pro útvary Policie České republiky, Generálního ředitelství hasičského záchranného sboru a horskou službu, z důvodu výcviku IFR a ve 3 případech z důvodu hašení rozsáhlého požáru v obci Bzenec a následného srovnání přestávek příslušníků podílejících na hašení požáru v obci Bzenec. Ve 2 případech se jednalo o kumulaci nepřítomnosti příslušníků ve službě z důvodu kumulace dovolených, ozdravného pobytu a kurzu vazačů. Žalovaný dále uvádí okolnosti výcviku, kdy typové výcviky absolvuje každý pilot pouze jedenkrát za svoji leteckou kariéru s tím, že se výcviky v budoucnu již neopakují a jde tedy o výjimečnou okolnost. Nelze proto hovořit o dlouhodobém až trvalém nedostatku příslušníků. Přitom po dobu výcviku těchto pilotů není možné zabezpečit službu náborem jiných příslušníků pilotů, neboť z možných uchazečů nemá nikdo typové kvalifikace na typy vrtulníků, jenž LS provozuje, a nesplňují odborné požadavky stanovené pro tato systemizovaná služební místa. Ke kvalifikaci pilotů žalovaný uvádí, že výcvik takového pilota trvá v rozmezí 3-5 let, tedy faktické okamžité nasazení nového náborovaného pilota je zcela nereálné. Žalovaný vyšel i ze sdělení vedoucího oddělí pilotního letového odboru, ve kterém je proveden rozbor potřebnosti pilotů pro zajištění plánovaného výkonu služby, kdy ve sdělení je uvedeno, že služba přesčas nebyla stanovena za normální situace. Žalovaný uvedl, že se správní orgán I. stupně nemohl ztotožnit s názorem žalobce, týkajícím se kvalifikaci jednotlivých pilotů pro výkon služby, neboť příslušníci s kvalifikacemi pro speciální vrtulníky BELL 412 a EC 135 byly začleňováni na stanoviště zabezpečující činnost bezpečnostního charakteru, dále činnosti ve prospěch HZS a Integrovaného záchranného systému. Příslušníci, kteří neměli příslušné kvalifikace na vrtulník BELL 412, byli začleňováni zejména do výkonu služby na stanovišti letecké LZZS ve funkci druhý pilot, kde není typová kvalifikace na BELL 412 vyžadována. Tímto opatřením došlo k vyváženosti rozsahu výkonu služby jednotlivých pilotů na uvedených základnách LS a stanovištích letecké LZZS. Žalovaný dále poukázal na to, že letecké posádky jsou složeny k plnění jednotlivých leteckých úkolů nejen podle leteckých kvalifikací, ale i s přihlédnutím k tomu, jak jsou schopny bezpečně vzhledem ke svým pilotním schopnostem a dovednostem provést daný letový úkol. Je nelogické a nemožné popisovat jednotlivé konkrétní úkoly na jednotlivých stanovištích a specifických úkolech, neboť každý jednotlivý letový úkol je jiný. Byl tak odůvodněn závěr, že přesčasové hodiny, které piloti odsloužili, byly odslouženy toliko a pouze z důvodu neplánovaného a výjimečného plnění služebních úkolů bezpečnostního charakteru. Žalovaný se dále na základě stanoviska plk. Ing. B. ze dne 2.10.2013 a jeho záznamu ze dne 3.5.2013 zabýval pojmem mimořádný let. Znakem mimořádného letu je zejména skutečnost, že požadavek uživatele je zaslán na LS v krátkém časovém horizontu před vlastním letem a je z důvodu časového rozsahu charakteru letu realizován jinou než hotovostní posádkou. Je na uvážení a odpovědnosti služebního funkcionáře, zda v konkrétní bezpečnostní situaci rozhodne o povolání další posádky k plnění úkolu LS v daném operačním dnu. Lety se nařizovaly hotovostní posádce pouze v případech, že se jednalo o krátký letový úkol v blízké vzdálenosti od stanoviště hotovostní posádky. Na ostatní lety se povolávala jiná posádka, a to z důvodu minimalizace odkrytí hotovostního stanoviště. Je třeba rozlišovat plánované lety včas zapracované s týdenním předstihem a ostatní lety. Stejně tak je třeba u zapracování výcviku na simulátorech rozlišovat přípravné období realizace výcviku a vlastního plánování služeb a zapracování výcviku do plánu služeb. Realizace zahraniční služební cesty je vázána na výběrové řízení a schvalovací řízení. Uvádí, jak se termíny zahraniční cest rozpracovávají s ohledem na termíny dané výcvikovým střediskem s přihlédnutím ke kapacitě a odbornosti příslušníků. Žalovaný vychází z toho, že i výcvik NVG a IFR jsou důležitým zájmem služby, neboť se provádí zhruba 1x za leteckou kariéru a trvá zhruba 2-3 měsíce. Stejně tak kurz anglického jazyka absolvuje příslušník rovněž pouze 1x za službu u Policie České republiky. Pokud jde o ozdravné pobyty, tyto jsou již zahrnuty v propočtu potřebnosti pilotů. Plk. Ing. B. dále uvedl, jakými právními předpisy se služební funkcionář při nařizování služby řídí, a k jednotlivým dnům nařízených přesčasových služeb namítaných žalobcem v období od dubna 2010 do června 2012 uvádí konkrétní okolnosti, které zdůvodňují nařízení přesčasové služby v tyto dny včetně rozsahu přesčasových hodin, které vznikly žalobci. Opakuje, že se jednalo o služby za nepřítomného příslušníka a za příslušníky ve výcviku. Znovu osvětluje plán výcvikových kurzů a zahraničních služebních cest s tím, že plánování těchto kurzů je žalobci dobře známo, že je to 1x ročně na každý typ vrtulníku. Uvádí klíč, podle kterého jsou sestavovány posádky dle jednotlivých kvalifikací, což je důležitým faktorem pro bezpečné provedení letového úkolu. Poukazuje na kvalifikaci a složení letových posádek na způsob zařazování příslušníků do hotovostních služeb vedoucím příslušníkem odpovědným za bezpečný letový provoz vrtulníků. Vyjadřuje se i k individuálním okolnostem výcviku žalobce pro lety IFR. S ohledem na uvedené a ve vztahu k odvolací námitce žalobce, že odečet předpokládané nepřítomnosti příslušníků pilotů nevycházel ze skutečné situace a že s ohledem na míru nařizované práce přesčas nemůže být výpočet personálního zabezpečení LS správný, žalovaný dospěl k závěru, že služba přes čas v letech 2010-2012 byla žalobci nařízena v souladu s § 54 zákona o služebním poměru a důležitý zájem služby je dokladován jak předloženými požadavky na mimořádné lety, tak výkazem nepřítomnosti příslušníků. Žalovaný se s vypořádáním námitek žalobce správním orgánem I. stupně plně ztotožnil a uvedl, že žalobce poukazující na personální poddimenzovanost LS v tomto směru nepředkládá žádné konkrétní argumenty, které by prokazovaly jeho tvrzení. Žalovaný poukazuje na to, že rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 151/2011, na který odkazuje žalobce, byl překonán rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ads 11/2013, a to ne sice do stanovených podmínek nařízení služby přes čas, ale co do rozsahu jejího odůvodnění, kdy soud požadoval v přiměřeném rozsahu vymezit konkrétní důvody pro nařizování jednotlivých služeb přesčas v rozhodném období. Žalovaný považuje za podstatnou kumulaci různých druhů nepřítomnosti příslušníků v kombinaci s mimořádnými lety, které musela LS zajistit. Tyto skutečnosti jsou patrné ze z vypracované tabulky, která je součástí napadeného rozhodnutí. V odvolacím řízení byly dále k těmto údajům doloženy rozkazy k letům na dny, kdy žalobce vykonal službu přes čas, i požadavky na mimořádné lety, ale i zmapování jednotlivých nepřítomností ostatních příslušníků. Služební funkcionář, rozhodující ve věci, byl dále požádán o reakci na vyjádření žalobce ze dne 5.5.2013. Všechny tyto materiály byly doplněny do spisu odvolacího řízení a žalobci byla dána možnost se s nimi seznámit. Této možnosti však žalobce nevyužil. Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. III. Žaloba Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, popírající jeho nárok na doplacení služebního příjmu za službu přes čas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce 2010, v rozsahu 71 hodin v kalendářním roce 2011 a v rozsahu 150 v kalendářním roce 2012. Uvedl, že mezi ním a správním orgánem I. stupně není sporu o rozsah přesčasových hodin. Je však sporné, že veškeré přesčasy byly nařízeny v souladu s § 54 zákona o služebním poměru v důležitém zájmu služby. Žalobce namítá, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný pouze stroze konstatuje, že s vypořádáním jednotlivých námitek žalobcem služebním funkcionářem jako orgánem I. stupně plně ztotožnil a nepovažuje za hospodárné toto vyjádření v závěru rozhodnutí opakovat. Žalobce proto považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Žalobce i nadále setrvává na svém stanovisku, že Letecká služba je personálně poddimenzovaná. Služba přes čas má být při tom službou zcela výjimečnou. Není tedy možné, aby byla vykonávána srovnatelnými příslušníky v maximálním rozsahu nebo maximálnímu rozsahu se blížícímu. To jen potvrzuje, že služba přesčas mu byla nařizována z důvodu, že letecká služba je personálně poddimenzovaná. Žalobce považuje za nesprávný výpočet dostatečného personálního zajištění daného útvaru a namítá, že s ohledem na míru nařizované práce přes čas tento výpočet nemůže být za žádných okolností správný. Už ze samotné míry a důvodu nařizování práce přes čas jednoznačně vyplývá, že odečet předpokládané nepřítomnosti příslušníků (pilotů) nevycházel ze skutečné situace a skutečné doby nepřítomnosti jednotlivých příslušníků. Správní orgán nereagoval na skutečnost, že piloti byli nuceni odsloužit přesčasové hodiny již v roce 2009, a to v maximální možné míře práce přes čas. Přesto nepřijal žádná personální opatření. Pokud by žalobce přijal v odůvodnění vysvětlené úvahy žalovaného, musel by dojít k závěru, že piloti nemohli sloužit přesčasové hodiny a museli jich odsloužit méně. Žalobce poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 151/2011, které dovodilo podmínky pro to, aby institut práce přes čas byl využíván v souladu s platnou právní úpravou. Těmito podmínkami jsou: 1) důležitý zájem služby, 2) předpoklad výjimečnosti služby přes čas, 3) odůvodnění přijetí tohoto opatření, 4) maximální rozsah 150 hodin v kalendářním roce. Podle Nejvyššího správního soudu nelze důležitý zájem služby spatřovat v tom, že je dlouhodobý až trvalý nedostatek osob nahrazován zvýšenými nároky na stávající příslušníky, nařizováním služeb přes čas s odkazem na důležitý zájem služby. Žalobce je toho názoru, že uvedené závěry Nejvyššího správního soudu je nutné vztáhnout i na posuzovaný případ žalobce. Své tvrzení o nedostatečném personálním obsazení příslušného útvaru vyvozuje ze své osobní zkušenosti, i z důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí. Je přesvědčen, že nebyl zdaleka jediným pilotem, který odsloužil velké množství přesčasových hodin a právě tato skutečnost jednoznačně odůvodňuje závěr o nedostatečném personálním obsazení letecké služby. Má za to, že je povinností Letecké služby, aby prokázala, že práce přes čas nebyla nařízena v rozporu s ust. § 54 odst. 1 služebního zákona. Žalovaný vůbec netvrdí, proč byla práce přes čas vlastně nařízena a v čem spočívala výjimečnost a nepředvídatelnost situace. Je na Letecké službě, aby u každé přesčasové hodiny prokázala, z jakých důvodů byla nařízena a že nebyla nařízena v rozporu s § 54 odst. 1 služebního zákona. Žalobce namítá, že Leteckou službou pro prováděný a organizovaný výcvik včetně leteckého simulátoru nemůže být důvodem pro nařízení služby přes čas, neboť je běžnou součástí služby u příslušného oddílu. Příslušník jej musí absolvovat a personální stav oddílu má být takový, aby z tohoto důvodu nemusela být dalšímu příslušníkovi nařizována práce přes čas. Letecký výcvik je a musí být řádně plánovaný. Nejde o žádnou mimořádnou nebo náhlou událost. Je pravidelnou nikoli výjimečnou součástí služby. Totéž platí o dovolených nebo ozdravných pobytech. O všech těchto skutečnostech musel služební orgán předem vědět, že nastanou a kdy nastanou. To, že nejde o výjimečné události, nýbrž o pravidelné součásti služby, dokazují informace poskytnuté plk. Ing. P. B. ze dne 3.5.2013, kdy jmenovaný uvedl, že pro výpočet počtu pilotů potřebných k pokrytí služeb je třeba zohlednit i průměrnou dobu nepřítomnosti příslušníků (pilotů) ve službě z důvodu dovolených, výcviku na letadlových simulátorech, ostatních školeních, doby neschopnosti ke službě a ozdravných pobytů. Tyto události nejsou žádnou výjimečnou situací, nýbrž pravidelnou součástí služby. Žalobce tvrdí, že z předložených důkazů vyplývá, že služba přes čas byla žalobci nařízena právě z důvodu dovolené pilota, ozdravného pobytu, výcviku na letovém simulátoru nebo z důvodu, které nebyly nikterak výše specifikovány. Doba služby přes čas v příslušných letech tak byla žalobci nařízena v rozporu s § 54 služebního zákona. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. IV. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že ze spisového materiálu vyplývá, že početní stav pilotů LS v letech 2010-2012 byl dostatečný k pokrytí plánovaných služebních činností. Propouštění policisté v těchto letech byli průběžně nahrazováni. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zhodnotil i nové skutečnosti doložené v odvolacím řízení. Nebylo tak odkázáno pouze na stanovisko prvostupňového služebního funkcionáře, jak namítá žalobce v podané žalobě. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývají konkrétní přezkoumatelné důvody nařízení služby přesčas v letech 2010-2012. Bylo přesně určeno datum, rozsah doby služby přes čas a důvody nařízení této služby. Je zřejmé, že v jednotlivých dnech docházelo ke kumulaci nepřítomnosti příslušníků ve službě. Pokud byla plánována služba přesčas, jednalo se obvykle o neočekávanou situaci, která nastala v době plánování. Napadené rozhodnutí podrobně rozvádí způsoby nařizování služby přesčas, uvádí, že při plánování služby přesčas je nutné pracovat s mnoha proměnnými skutečnostmi, které napadené rozhodnutí ve svém odůvodnění detailně popisuje, přičemž tyto skutečnosti často nastávají v krátkém čase před vlastní realizací letecké podpory. Mnoho letů je tudíž realizováno mimo předem známý plán služeb. Při plánování služeb je třeba nutné zohlednit zejména dovolené, neschopnosti ke službě, lékařská vyšetření, služební cesty, plánovaná školení, střelby, tělovýchovu, ozdravné pobyty apod. Služební funkcionář i za takového stavu je povinen zajistit stejný a někdy i vyšší počet služebních úkolů. V době, kdy nedocházelo ke kumulaci nepřítomnosti ve službě, nebyly služby přesčas plánovány vůbec. Navíc žalovaný opětovně uvedl, že zabezpečit výkony služby po dobu výcviku, popř. dovolených nábory jiných příslušníků – pilotů by nebylo možné, protože lze důvodně předpokládat, že z možných uchazečů nemá nikdo typové kvalifikace na typy vrtulníků, které LS provozuje. Tito uchazeči by nesplňovali ani další odborné požadavky stanovené pro tato služební místa. Policisty LS služby není možné operativně nahrazovat policisty z jiných útvarů. Napadené rozhodnutí se tak vypořádává se specifickými požadavky na výcvik leteckého personálu. Toto rozhodnutí je přezkoumatelné i z pohledu odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ads 11/2013. Služební funkcionáři uvedli konkrétní důvody nařízení výkony služby přes čas, které přezkoumatelně podřadili pod pojem důležitý zájem služby definovaný zákonem. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. V. Jednání před soudem Zástupce žalobce při jednání před soudem zdůraznil, že sporem ve věci je v zásadě vyřešení právní otázky, zda důvody, která uvádí žalovaný, jsou důvodem nařízení služby přesčas, konkrétně , zda žalobci byly ty jednotlivé přesčasy nařízeny v důležitém zájmu výkonu služby. Žalobce se domnívá, že nikoliv a poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 6 Ads 151/2011, z něhož se podávají podmínky, kdy nebo za jakých podmínek lze práci přesčas ve služebním poměru nařídit. Žalobce je toho názoru, že v napadených rozhodnutích absentuje důležitý zájem služby a samotná výjimečnost služby přes čas, neboť tento zájem nelze spatřovat zejména v dovolené, ve služebním výcviku, ve výukových kurzech, i jazykových, které jsou nařízeny v souvislosti s výkonem služby a ani v ozdravných pobytech, neboť je přesvědčen, že samotný žalovaný musí s tím, že si zaměstnanec bude brát dovolenou a že v rámci své služební povinnosti se bude účastnit výcviku nebo dalších kurzů počítat, a tomu by měl přizpůsobit i samotný stav konkrétního útvaru. Žalobce současně podpůrně poukazoval i na to, že on sám, s výjimkou jednoho roku, dosahoval maximálního možného počtu nařízení přesčasových hodin. Současně stejně tak tomu bylo i v roce 2009 a co je mu známo, tak tomu obdobně bylo u některých dalších zaměstnanců ve služebním poměru u žalovaného. Z tohoto důvodu se žalobce skutečně domnívá, že u letecké služby došlo k jejímu poddimenzování a že tyto přesčasové hodiny mu byly nařízeny v rozporu se zákonem, resp. by mu měly být proplaceny. Zástupkyně žalovaného obhajovala napadené rozhodnutí s tím, že je individualizované a soudně přezkoumatelné, že žalovaný v rozhodnutí vymezil a uvedl konkrétní důvody pro nařízení služby přesčas. Poukázala na to, že Městský soud v Praze již několikráte řešil obdobné spory, avšak tento případ se od jiných odlišuje. Je to první případ, kdy je žalobou napadeno rozhodnutí, týkající se nařizování služby přes čas na útvaru Letecké služby, kde výkon služby příslušníků zařazených do tohoto útvaru je velmi specifický. Tito příslušníci mají za sebou náročný, řadu let trvající výcvik, který je potřebný k tomu, aby mohli tuto činnost pilota vykonávat. Proto je vyloučena možnost, aby v případě nenadálých či neočekávaných situací tohoto příslušníka jednoduše nahradil formou náboru jiný příslušník. Je toho názoru, že stav příslušníků, kteří zajišťovali LS, byl dostatečný. Služební funkcionář provedl logickou úvahu, kterou objasnil, kolik příslušníků je potřeba, aby byli zařazeni do tohoto útvaru. Namítnul-li žalobce, že se žalovaný s jeho námitkou o poddimezovanosti nevypořádal, jelikož žalovaný pouze odkázal na rozhodnutí orgánu I. stupně, pak tato námitky nemůže zapříčinit nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Řízení nalézací i odvolací tvoří jeden nedílný celek a není účelem odvolacího řízení, aby odvolací orgán opakoval argumenty, které již byly, vyřčeny a s nimiž se ztotožňuje. Přitom žalobce neuvedl žádné nové argumenty, které by nasvědčovaly nedostatečnosti útvaru LS. Důležitý zájem služby lze spatřovat v náhlém ohrožení splnění úkolu Policie České republiky z důvodů, které výjimečně nastanou na základě překážek ve službě, kdy tímto důvodem může být i kumulace nepřítomností jiných příslušníků. Kumulace nepřítomnosti může nastat z důvodu onemocnění, ošetřování členů rodiny, mimořádné dovolené či na základě jiných, zákonem stanovených důvodů, což zmiňuje i rozsudek, který žalobce cituje v žalobě. Neočekávanou situací může být momentální indispozice či absence některého z příslušníků, např. ze zdravotních či jiných důvodů. Tedy i samotný Nejvyšší správní soud vymezil, že existují ještě i jiné možné nepředvídatelné situace, které lze pod ust. § 54 a § 201 zákona o služebním poměru subsumovat. V napadeném rozhodnutí je uvedena tabulka, která vyjmenovává konkrétní absence příslušníků v jednotlivých dnech. Zpravidla to bylo z důvodu čerpání dovolené, neschopnosti ke službě, osobního volna, které bylo určeno či nařízeno z neočekávaných důvodu, studijního pobytu, poskytnutí ozdravného pobytu a pak také důvody výcviku. Jedná se o výcvik IFR, NVG či typové výcviky (tyto pojmy a zkratky jsou vysvětleny v napadeném rozhodnutí), výcviky na simulátoru, pátrání po osobách, hašení požáru či uskutečnění mimořádných letů, které byly mimo letecký plán, který byl stanoven. K tomu je třeba si uvědomit, že nařizování ozdravných pobytů bývá odvislé od volných termínů lázeňských zařízení. Služební funkcionář i tento termín nemůže ovlivnit. Stejně tak nemůže ovlivnit termíny jazykových kurzů. Příslušníci jsou do těchto jazykových kurzů vysíláni, jelikož složení zkoušky z letecké angličtiny je podmínkou, aby získali kvalifikaci potřebnou pro službu pilota. Přitom typové výcviky, pro které jsou potřebou zkoušky z letecké angličtiny, skládá pilot pouze jednou za celou dobu své služby a právě proto, že ji skládá pouze jednou, tak jde o mimořádnou situaci ve službě, která se už nebude opakovat. K tomu se připojují i mimořádné lety, což je to pátrání po osobách, hašení požáru či jiné akce na základě jednotlivých žádostí, které jsou uvedeny ve spisovém materiálu, které jdou také mimo letecký plán. Absence jednotlivých příslušníků tak, jak jsou uvedeny v té tabulce, se skládaly z absencí, které nebylo možno předvídat při sestavování plánu na následující měsíc a služební funkcionář je nemohl ovlivnit a tyto samotné absence lze brát jako důvod pro nařízení služby přesčas v důležitém zájmu služby. Dále jsou v tabulce uvedeny i absence jiných příslušníků, které by sice služební funkcionář ovlivnit mohl a samy by nezakládaly důvod pro nařízení služby přes čas, nicméně bylo správné, že jen služební funkcionář s ostatními nepřítomnostmi uvedl do tabulky, protože bylo nezbytné je v celém kontextu zohlednit. Protože právě v tomto je dána ta výjimečnost, právě v kumulaci nepřítomností jednotlivých příslušníků. Pokud dojde k náhlému souběhu absencí, můžeme už hovořit o neočekávaném vybočení z normálního průběhu služby. Ale pouze z tohoto vybočení nelze dovodit, že by letecká služba byla poddimenzována. Svědčí o tom i fakt, že služba přesčas nebyla nařizována pravidelně, opakovaně, při jakékoliv absenci příslušníka, ale pouze v mimořádných případech. VI. Posouzení věci Městským soudem Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích žalobních námitek a tvrzení. Žaloba není důvodná. Těžištěm podané žaloby je nesouhlas žalobce se závěrem žalovaného, že žalobce nemá nárok na proplacení přesčasových služeb odsloužených u Letecké služby v letech 2010 až 2012, neboť služba přesčas mu byla v uvedeném období nařizována v souladu se zákonem a rozsah přesčasových hodin je zohledněn ve služebním příjmu za výkon služby. Otázka nároku na proplacení služebního příjmu za službu přesčas je spojena s otázkou zákonnosti nařizování přesčasových hodin. Podle § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníkovi lze v důležitém zájmu služby nařídit výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. Podle § 54 odst. 2 zákona o služebním poměru jestliže bude vyhlášen krizový stav podle zvláštního právního předpisu nebo ve výjimečných případech ve veřejném zájmu, lze příslušníkovi nařídit po dobu krizového stavu, anebo po nezbytnou dobu ve veřejném zájmu službu přesčas i nad rozsah stanovený v odstavci 1. Podle § 52 odst. 3, věty prvé zákona o služebním poměru se za službu přesčas se podle odst. 1 a 2 považuje služba vykonávaná nad základní dobu služby v týdnu mimo rámec směn Podle § 112 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníkovi je stanoven služební příjem s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. Ustanovení § 125 odst. 1 zákona o služebním příjmu příslušník má nárok na náhradní volno za každou hodinu služby přesčas nad 150 hodin v kalendářním roce. Neposkytne - li bezpečnostní sbor příslušníkovi náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu služby přesčas nebo v jinak dohodnuté době, má nárok na poměrnou část přiznaného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku, který připadá na každou tuto hodinu služby bez služby přesčas v kalendářním měsíci, v němž službu koná. Služba přesčas je tedy upravena v ustanovení § 54 služebního zákona a standardně, (mimo výjimku nařízení služby přesčas při vyhlášení krizového stavu), je limitována rozsahem 150 hodin v kalendářním roce. Kromě uvedené časové podmínky je služba přesčas definována i věcným důvodem, neboť služba přesčas může být nařízena toliko v důležitém zájmu služby. Co se rozumí důležitým zájmem služby, upravuje ustanovení § 201 odst. 1 služebního zákona jako zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru. Soudní judikatura jak Městského soudu v Praze, tak i zejména Nejvyššího správního soudu již vyložila právní pojem „důležitý zájem služby“ tak, že tímto důvodem nemůže být odstraňování jakékoliv překážky bránící plnění úkolů stanovených služebním zákonem či zákonem o Policii ČR, nýbrž, že musí jít o neočekávané situace, způsobené např. momentální indispozicí či absencí některého z příslušníků, např. ze zdravotních či jiných důvodů ( srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 Ads 151/2011-126) a že smyslem přesčasových hodin v rozsahu 150 hodin za kalendářní rok je kompenzovat vznik neočekávaných a mimořádných situací. Služba přesčas tedy ve svém omezeném časovém rozsahu (150 hodin ročně) a věcném limitu (vznik neočekávané situace) představuje výjimečné opatření, které umožňuje nařídit výkon služby nad rámec základní doby služby, přičemž odměna za výkon této služby je zohledněná již ve služebním příjmu za výkon služby. Nedochází tak k navýšení služebního příjmu, neboť při jeho stanovení je již s přesčasovými hodinami kalkulováno. Uvedené znamená, že žalobce by měl oprávněný nárok na proplacení služebního příjmu za odsloužené hodiny přesčas toliko v případě, pokud by jeho služba přesáhla 150 hodin v každém kalendářním roce v průběhu předmětného období let 2010-2012 nebo pokud by služba přesčas nebyla žalobci nařízena „v důležitém zájmu služby.“ V souzené věci není sporné, že žalobce v každém z let 2010,2011 a 2012 neodsloužil více jak 150 hodin přesčas, žalovaným bylo v odůvodnění napadeného rozhodnutí v souladu s tvrzením žalobce postaveno najisto, že žalobce vykonal práci přesčas v r. 2010 v rozsahu 150 hodin, v r. 2011 v rozsahu 71 hodin ( dle korekce samotného žalobce v jeho účastnické výpovědi ze dne 11.4.2013) a v r. 2012 v rozsahu 150 hodin. Oprávněnost nároku žalobce na proplacení poměrné části služebního příjmu za přesčasové hodiny tedy závisí toliko na posouzení, zda žalobci byla v průběhu uvedených let nařízena služba přesčas skutečně v „ důležitém zájmu služby“, tj., zda k této službě byl žalobce povolán na základě mimořádných, neočekávaných a nepředvídatelných situací či událostí a nikoliv z důvodu nedostatečného personálního obsazení útvaru LS, jak tvrdí žalobce. Jak již bylo judikováno správními soudy, o nařízení služby přesčas není vedeno řízení ve věcech služebního poměru a není ani vydáváno rozhodnutí ve věcech služebního poměru, Službu přesčas nařizuje vedoucí příslušník rozkazem vydaným k výkonu služby, který musí podřízený splnit, při absenci způsobu jeho sdělování ve služebním zákoně, tak lze vůči podřízeným příslušníkům činit i ústní formou. Přesto, nebo právě proto a za situace, kdy je nárok na proplacení služby přesčas dán zákonnou podmínkou „důležitého zájmu služby“ je na služebním funkcionáři, který nařizuje službu přesčas, aby uvedl konkrétní důvod, proč tuto službu nařídil. Ke způsobu odůvodnění „ důležitého zájmu služby“ se již ve svých rozsudcích vyslovil i Nejvyšší správní soud, a to jak v rozsudku č.j. 6 Ads 151/2011-126, na který poukazuje žalobce, tak i v pozdějším rozsudku č.j. 4 Ads 11/2013-41, na který odkazuje žalovaný. Vycházeje z uvedených rozsudků je třeba uvést, že Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č.j. 6Ads 151/2011-126 přisvědčil krajskému soudu v jeho požadavku na přezkoumatelnost důvodů, v čem je služebními funkcionáři spatřován důležitý zájem služby, tj. v požadavku, aby služební funkcionář výjimečnost nařízení služby přesčas náležitě odůvodnil. Způsoby či mírou konkrétnosti, jak se tak má stát, se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť v uvedeném sporu byla výsledkem soudního přezkumu nezbytnost odlišit „ důležitý zájem služby“ jako výjimečné, mimořádné opatření oproti běžnému plnění služebních úkolů příslušníky bezpečnostního sboru a vést správní orgány k povinnosti odůvodňovat, jaké mimořádné situace či okolnosti vedly k nařízení služby přesčas. Následně v rozsudku č.j. Ads 11/2013-41 se již Nejvyšší správní soud zabýval mírou odůvodnění případů pro nařízení služby přes čas. Uvedl, že: „ s ohledem na zmíněnou neformálnost rozhodování o službě přesčas a její četnost nelze zajisté vyžadovat, aby odůvodnění jednotlivé služby přesčas mělo parametry, které služební zákon stanovuje pro odůvodnění rozhodnutí vydaného v řízení ve věcech služebního poměru. Nicméně po vedoucím příslušníkovi je možné žádat alespoň rámcové vymezení určitého důvodu pro nařízení služby přesčas a stručný písemný záznam o tomto důvodu, například v knize služeb. Takový požadavek umožňuje posouzení zákonnosti nařízení služby přesčas v řízení ve věcech služebního poměru a v soudním řízení správním a zároveň nepřináší výraznější administrativní zátěž, která by ohrožovala plnění jiných úkolů vedoucích příslušníků bezpečnostních sborů“. Nejvyšší správní soud dále vyslovil, že : „ jestliže vedoucí příslušník takový konkrétní důvod alespoň v rámcovém rozsahu nevymezí a nezaznamená ho v písemné formě, ani ho nelze spolehlivě dovodit ze spisového materiálu, nemůže služební funkcionář v řízení ve věcech služebního poměru náležitě posoudit, jestli služba přesčas byla nařízena v souladu se zákonem, či nikoliv.“. V souzené věci žalobce byly důvody pro nařízení služby přesčas vymezeny nejen rámcově, ale i s dostatečnou mírou konkrétnosti tak, aby bylo přezkoumatelné, proč byla žalobci v konkrétní dny nařízena služba přesčas a z jakých důvodů. Soud v napadeném rozhodnutí shledal dostatečné podklady, které vedly služebního funkcionáře k vyhodnocení, že situace vzniklé ve dny, kdy žalobce vykonával službu přesčas, přesvědčovaly o nezbytnosti nařízení přesčasových hodin, přičemž se žalovaný se jednotlivými druhy nepřítomnosti příslušníků dostatečně zabýval. Žalovaný rámcově v napadeném rozhodnutí předestřel, jaká je podstata služební činnosti u LS, jaké úkoly příslušníci LS plní v návaznosti na požadavky bezpečnostních orgánů či Integrovaného systému záchranné služby. Uvedl, na jakých přístrojích piloti létají, jaký výcvik či jiná (jazyková) výuka je nezbytná pro jejich kvalifikaci, jakou přípravu a časový prostor zabírají, uvedl odborné předpoklady, které jsou požadovány pro nábor nových příslušníků a jejich zařazení, vyjádřil se k jejich zastupitelnosti i k organizaci hotovostních posádek při běžném letovém provozu i letu při mimořádných událostech. Uvedl, jak jsou plánovány lety či jak do plánu služeb zasahují časové požadavky na výcvikové lety či kursy v zahraničí. Uvedl, jak se termíny zahraničních cest rozpracovávají s ohledem na termíny dané výcvikovým střediskem či jazykovými kurzy. Vysvětlil, že do plánu služeb se zadávají přesčasy jen předem předvídatelné ( např. z důvodu předem známé neschopnosti příslušníka ke službě, dovolené apod.). Shodně s názorem žalobce rozvedl a přisvědčil tomu, že za důležitý zájem služby nelze považovat a při plánování služeb se zohledňuje dovolená, neschopnost ke službě, lékařská vyšetření, služební cesty, plánovaná školení, střelby, tělovýchova, ozdravné pobyty. apod. To jsou skutečnosti, které jsou zohledňovány v propočtu pokrytí plánovaných služebních činností a kapacitní potřeby pilotů. Uvedeným odůvodněním žalovaný tak rámcově nastínil povahu, specifika a způsob personálního zajištění plnění úkolů LS, na jejichž podkladě pak následně v tabulce na str. 5- 11 napadeného rozhodnutí konkrétně odůvodnil potřebu nařízení služby přesčas žalobci v jednotlivých dnech a měsících let 2010-2011. K tomu pak následně v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal námitky žalobce vztahující se k jednotlivým dnům služby přesčas tak, jak důvody k této službě vyplývají z uvedené tabulky. V uvedené tabulce je k jednotlivým dnům uvedeno, na jaké základně LS ( Brno, Praha) byla přesčasová služba vykonávána a z jakých důvodů, kdy tyto důvody vesměs představují kumulaci několika jednotlivých a různých důvodů, v nichž se střetávají nepřítomnosti příslušníků LS jak předvídané (dovolená, ozdravný pobyt), tak mimořádné ( výcvikové lety, pátrání po pohřešované osobě, mimořádné lety pro GŘ HZS, pro Policii ČR, pro Útvar rychlého nasazení, Leteckou záchrannou zdravotnickou službu, pro Lesy ČR, výcviky IFR, služební volno ze závažných rodinných důvodů, apod.). Žalovaný tak v odůvodnění napadeného rozhodnutí, ale i ve svém přesvědčivém vyjádření před soudem obhajoval svůj postup při nařizování služby přesčas zejména kumulací jednotlivých důvodů, z nichž i jen některé by obstály samy o sobě jako důvody pro službu přesčas. Při četnosti mimořádných událostí, které ostatně vyplývají z tabulkového přehledu přesčasových hodin, se sice vkrádá úvaha, zda by LS při propočtu potřeby personálního zajištění LS neměla vycházet nejen z odečtu předpokládané nepřítomnosti příslušníků (pilotů), ale rovněž z určité předpokládané míry potřeby příslušníků pro mimořádné události (zřejmě zhodnocením dosavadních zkušeností a vzniklých mimořádných situací), nicméně tato úvaha nemůže být důvodem k závěru o personální poddimenzovanosti LS v období přesčasových služeb žalobce. Soud v tomto směru uvádí, že není jeho úkolem, oprávněním, nadto v tak specifickém oboru služby u útvaru LS přezkoumávat a analyzovat situaci v LS tak, aby sám nalézal, jaké konkrétní překážky v daném čase a z jakých dílčích důvodů (detaily povolání k výcviku, časového předpokladu či zařazení výcviků, požadavků jiných orgánů na mimořádné lety, složení posádek, kvalifikační nahraditelnost pilotů apod.) zapříčinily nařízení služeb přesčas. Je na uvážení a na odpovědnosti služebního funkcionáře, jak v konkrétní služební (bezpečnostní) situaci rozhodne o povolání další posádky v daném operačním dnu. Podstatné je, aby toto povolání k výkonu služby bylo, jak uvedl Nejvyšší správní soud, alespoň rámcově odůvodněno. V dané věci napadené rozhodnutí vychází nejen z rámcového odůvodnění specifiky plnění úkolů a kvalifikační obsazenosti útvaru LS, ale je i konkrétně odůvodněno ve vztahu ke každé službě žalobce přesčas, a to konkrétními údaji o důvodech nepřítomnosti příslušníků, s uvedením identifikačních čísel, umožňujících ověření uvedeného důvodu, dále vždy v kumulaci s mimořádnými událostmi dle konkrétních požadavků jiného orgánu na výkon služby. Tyto důvody obsahuje v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejen tabulka přehledu přesčasových hodin a v ní obsažený text důvodů nařízení služby přesčas, ale i následující textová část rozhodnutí k námitkám žalobce, vysvětlující, proč byla žalobci v jím namítaných konkrétních dnech služba přesčas nařízena. Oproti uvedenému neobstojí žalobní námitky, spočívající jen v obecném tvrzení, že se správní orgán nevyjádřil ke všem námitkám, které žalobce v řízení uvedl a žalovaný toliko odkázal na stanovisko orgánu 1. stupně. Žalobce neuvádí, s jakými konkrétními námitkami se správní orgán 1. stupně i žalovaný nezabývali a jaké odvolací námitky považuje za nevypořádané, v čem tedy má spočívat nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný se sice ztotožnil se závěry správního orgánu 1. stupně, ale učinil tak na základě posouzení všech podkladů správního řízení a rozborem jednotlivých druhů nepřítomnosti příslušníků útvaru. Obsáhlost posouzení jednotlivých listinných důkazů, tabulkový přehled přesčasové služby a jejich vyhodnocení zcela popírá tvrzení žalobce, že žalovaný odkázal pouze na stanovisko správního orgánu 1. stupně. Soud s odkazem na výše uvedené, v němž posuzoval dostatečnost a přiléhavost odůvodnění napadeného rozhodnutí, proto námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí považuje za zcela nedůvodnou. Stejně neobstojí obdobně obecně uplatněná námitka žalobce o personální poddimenzovanosti útvaru LS a nesprávném propočtu potřeby personální obsazení LS, nadto žalobcem pojatá jako otázka právní, ačkoliv v dané věci jde o otázku skutkovou. Žalobce nesprávnost propočtu v žalobě výslovně dovozuje toliko ze samotné míry (a důvodů) nařizování práce přesčas. Vzhledem k tomu, že míra nařizování práce přesčas u žalobce nepřesáhla časový limit 150 hodin v každém kalendářním roce, což zákon umožňuje, a důvody důležitého zájmu služby byly žalovaným uvedeny a dostatečně objasněny, nemůže být žalobcova toliko obecná námitka důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce k propočtu a způsobu personálního zajištění služeb u útvaru LS žádné konkrétní námitky neuvedl, vzdor tomu, že po roky 2010-2012 mu byl provoz na útvaru LS znám a vzdor tomu, že mu bylo umožněno vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, čehož nevyužil. Jeho námitky o nedostatečném obsazení LS jsou tak v žalobě (oproti odůvodnění napadeného rozhodnutí) uplatněny pouze v rovině obecného tvrzení, bez bližších argumentů, přičemž se opírají o rozsudek Nejvyššího správního soudu rozsudku č.j. 6Ads 151/2011-126, který není pro skutkové posouzení situace žalobce případný. To proto, že tento rozsudek koncipoval právní závěry, jaké situace spadají pod důležitým zájmem služby a jaké nikoliv a dále do budoucna zavazující závěr, že důvod nařízení služby přesčas musí být seznatelný a soudem přezkoumatelný. Žalobce tedy svou věcnou námitku nikterak skutkově nespecifikoval. Obsah a kvalita žaloby vždy do značné míry předurčuje rozsah přezkumné činnosti soudu. V dané věci se proto soud v intencích žalobních námitek zabýval přezkoumatelností napadeného rozhodnutí z hlediska důvodů k nařízení služby přesčas a věcnou správností aplikace pojmu „důležitý zájem služby“. VII. Závěr Na základě všech shora uvedených skutečností Městský soud v Praze dospěl k závěru, že správní orgány nepochybily, pokud nárok žalobce na proplacení služby přesčas zamítly, neboť nebylo prokázáno, že by v předmětném období byly žalobci služby přesčas nařizovány v rozporu s ust. § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru. Proto soud podanou žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení v souvislosti s řízením u soudu nevznikly.

Poučení