9 Ad 14/2011 - 61

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: J. Š., bytem P. 9, B. 710, zastoupen JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Kamenická 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Policejní prezidium, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 14. 4. 2011, č. j. PPR-15969-28/čj-2008-99KP, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí policejního prezidenta (dále jen „žalovaný“), kterým bylo k jeho odvolání změněno rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Správy hlavního města Prahy, ve věcech služebního poměru, č. 8525/2006 ze dne 20. 12. 2006 (dále též „prvoinstanční správní rozhodnutí“), jímž byl žalobce naposledy ustanoven na 2. oddělení odboru kriminalistické techniky a expertíz Krajské ředitelství Policie hl. m. Prahy dnem 1. 1. 2007 podle § 215 odst. 4 a odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), na služební místo komisař a jmenován do služební hodnosti komisař, se stanovením služebního poměru na dobu určitou do 31. 12. 2010, podle § 116 téhož zákona a § 3 nařízení vlády č. 104/2005 Sb., kterým se stanoví katalog činností v bezpečnostních sborech (dále jen „nařízení vlády“), zařazen do 7. tarifní třídy, podle § 219 zákona o služebním poměru započítaná praxe v rozsahu 19 let a 275 dnů a zařazen do 7. tarifního stupně, podle § 114 a § 115 téhož zákona určen základní tarif, zvýšený o 10% v částce 30 620 Kč, podle § 120 odst. 3 téhož zákona určen zvláštní příplatek v částce 5 000 Kč, podle § 120 odst. 1 zákona určen zvláštní příplatek v částce 700 Kč, podle § 122 téhož zákona přiznán osobní příplatek v částce 1 500 Kč, služební příjem celkem měsíčně 37 820 Kč a podle § 8 téhož zákona náleží hodnostní označení poručík tak, že část 3. výroku prvoinstančního správního rozhodnutí zní: „3. zařazuji podle § 116 zákona a § 3 nařízení vlády č. 104/2005 Sb., kterým se stanoví katalog činností v bezpečnostních sborech, do 07. tarifní třídy, započítávám podle § 219 zákona dobu praxe v rozsahu 19 let a 275 dnů, zařazuji do 07. tarifního stupně a určuji podle § 114 a § 115 zákona základní tarif zvýšený o 10% 30 620 Kč, určuji zvláštní příplatek § 120 odst. 3 5 000 Kč, přiznávám osobní příplatek § 122 zákona 1 500 Kč, služební příjem celkem měsíčně 37 120 Kč, a v dalším napadené rozhodnutí potvrzuji“. Žalobce žalobou napadal tu část výroku žalovaného rozhodnutí, v níž byl zařazen do 7. tarifní třídy. Uvedl, že jeho předchozí žaloba v této věci byla projednávána zdejším soudem pod sp. zn. 10Ca 246/2008, kdy soud předchozí rozhodnutí žalovaného zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a mimo jiné žalovanému uložil, aby provedl důkazy, které byly navrhovány žalobcem v řízení a které do té doby žalovaný neprovedl. Podle stanoviska žalobce žalovaný tyto důkazy neprovedl ani do vydání žalobou napadeného rozhodnutí, opětovně vyšel z nedostatečně zjištěného stavu věci, nezabýval se podstatou služební činnosti prováděné v rozhodné době žalobcem ani posouzením základních kritérií pro zařazení do jednotlivých tarifních tříd tak, aby bylo zjištěno, jaké jsou rozdíly mezi činnostmi zařazenými do 7. tarifní třídy a 8. tarifní třídy, v čem se projevují a proč je právě nutno zařadit žalobce do 7., a nikoliv do 8. tarifní třídy. K tomu žalobce poukázal na svá předchozí tvrzení s tím, že byl zařazen do 7. tarifní třídy jako pyrotechnický expert odboru kriminalistické techniky a expertíz (dále též „OKTE“) Policie ČR, Správy hlavního města Prahy, vykonával zde stále stejnou činnost do 31.12.2006 i po 1. 1. 2007 až do doby skončení svého služebního poměru. Jeho reálnou činnost vystihuje „pracovní náplň pyrotechniků OKTE PČR“, která byla platnou do 31. 12. 2006 a popisovala jednak oblast znalecké, expertizní činnosti, jednak pyrotechnickou činnost vyvíjenou OKTE. K 1. 1. 2007 byla pro žalobce zpracována zcela formální a formalistická náplň tak, aby odpovídala 7. tarifní třídě, která nevystihovala reálnou činnost žalobce. To bylo důvodem, proč žalobce brojil proti předchozímu rozhodnutí žalovaného, proč v této věci bylo rozhodováno na základě jeho podnětu v přezkumném řízení v roce 2008, který se s názorem žalobce ztotožnil a předchozí žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Žalovaný ovšem postupoval i poté stejně formalisticky, rozhodnutí bylo zcela stejné, proto žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze, která byla projednávána pod shora uvedenou spisovou značkou. K tomu poukázal na § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru a § 77 odst. 8 téhož zákona. Žalobce tvrdil, že do 31. 12. 2006 byli experti OKTE řazeni stejně, bez ohledu na to, zda byli experty v oblasti pyrotechniky, grafologie či jiného vědního oboru. Po 1. 1. 2007 jsou však experti v oblasti pyrotechniky řazeni do 7. tarifní třídy, ostatní experti v ostatních oborech do 8. tarifní třídy. Tím vzniká nerovnost a příslušníci bezpečnostního sboru nemají zajištěno rovné zacházení. Žalobce i po 1. 1. 2007 vykonával činnosti, které jsou podrobně popsány v tzv. vzorové náplni práce pyrotechniků OKTE, jež platila do 31. 12. 2006, a která je žalovanému dobře známa. K tomu poukázal na znění této vzorové náplně s tím, že ji v minulosti ve správním řízení již předkládal. Zdůraznil, že činnosti uvedené ve vzorové náplni jsou prováděny samostatně a komplexně, do 7. tarifní třídy jsou zařazeni běžní pyrotechnici působící např. u zásahových jednotek, kteří se nezabývají ani expertní činností, ani neprovádějí samostatně delaboraci speciálních typů výbušnin, např. nevybuchlé letecké munice z doby 2. světové války. Naproti tomu v rozhodné době žalobce vystupoval stejně jako jiní pyrotechničtí experti OKTE v jiných krajích jako školitel těchto pyrotechniků – zkušební komisař. Pyrotechnik OKTE si musí své dosavadní teoretické a praktické znalosti stále obohacovat, mít další četné poznatky a ovládat více vědních disciplín. Jde i o provádění přípravy a školení pro techniky armády, kteří nastupují do zahraničních misí. Významnou částí činnosti žalobce, jako pyrotechnika OKTE, bylo v rozhodné době do 31. 12. 2006 též zneškodňování leteckých bomb anglo-americké, ruské či německé provenience. Tyto jsou odborně technickou teorií považovány za druh nástražného výbušného systému (dále též „NVS“) a představují značně nebezpečný předmět manipulace, vyžadující mimořádnou kvalifikaci a zkušenost zasahujícího pyrotechnika. K tomu poukázal na rizika výbuchu, samotnou manipulaci s bombou a možnost zkorodování s tím, že při manipulaci s jinými typy NVS, např. se soudobými NVS, je situace odlišná, neboť je používáno menší množství trhaviny, pyrotechnik využívá při manipulaci technické prostředky, nehrozí proto takové nebezpečí výbuchu. Tyto činnosti reálně, v rozhodné době, žalobce vykonával. Z pohledu 7. tarifní třídy nelze v jednotlivých náplních nalézt činnost, pod kterou by byla činnost žalobce, v souvislosti s manipulací NVS podřaditelná, neboť je podřaditelná pouze v 8. tarifní třídě, kde je uvedeno „komplexní zabezpečování vysoce specializované pyrotechnické činnosti v oblasti pyrotechnické ochrany, např. NVS“. Dále žalobce poukázal na definici NVS, provedenou Policejní prezidentem podle závazného pokynu ze dne 16. 4. 2003 s tím, že se jedná o úzké a nepřesné vymezení, neodpovídající tomu, jak je NVS definován v odborné teorii, Armádou NATO, přičemž standardy NATO jsou závazné i pro Českou republiku a tedy i Policejního prezidenta. K odborné definici NVS zmínil odborníka mjr. V. B. a jeho článek v Metodických listech z roku 2004, str.

4. K obdobným závěrům dospěli i další uznávaní přední odborníci, jejichž stanoviska byla již k věci vyžádána a kteří reagovali na zadané otázky ve věci kolegy žalobce poručíka Bc. L. Z.. Konkrétně se jednalo o Ing. J. P. a soudního znalce doc. Ing. J. Ch. Dr. Bez objasnění definice NVS nelze dospět k závěru, že by NVS bylo to, jak je označuje interní předpis Policejního prezidenta. Žalovaný ani v řízení po zrušení rozhodnutí Městským soudem v Praze ničeho neučinil, nenechal zpracovat žádný znalecký posudek, z něhož by vyplývali jiné závěry a nelze tak uzavřít, že by NVS bylo pouze a jedině to, jak jej označuje Policejní prezident ve svém interním pokynu. K tomu zdůraznil, že NVS je výrazem zákonným, neboť vychází ze zákona o služebním poměru a nařízení vlády, tedy přepisů vyšší právní síly než je interní pokyn Policejního prezidenta. Definice NVS je tak třeba hledat a nacházet v obecně závazných právních předpisech, resp. mezinárodních předpisech, popř. v oblasti odborné teorie. K tomu, co je považováno za NVS, je možné vyslechnout i řadu odborníků. Dále poukázal na znalecký posudek doc. Ing. J. Ch. Dr. ve věci L. Z. a jeho definici NVS, ale i dalších činností, resp. analogických činností, v oblasti pyrotechnické ochrany. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že pro zařazení je důležitá charakteristika nejnáročnější činnosti a není podstatné, zda takovou činnost vykonává příslušník denně nebo s určitou pravidelností, rozhodné je, že tato činnost spadá do jeho působnosti a reálně jí vykonává. Žalobce byl v rozhodné době příslušníkem vojensky organizovaného sboru a musel respektovat pokyny nadřízených. Pokud dostal pokyn ke zneškodnění munice, resp. letecké bomby, musel jej vykonat a nemohl poukázat, že pro tyto činnosti je s ohledem na jeho zařazení do 7. třídy určen policejním prezidentem jiný útvar. Žalovaný postupoval nesprávně, když sice z knihy výjezdů zjistil výjezdy žalobce k nálezům munice z 2. světové války, avšak paušálně je odbyl tvrzením, že tyto činnosti nelze zahrnout pod pojem vysoce specializované činnosti v oblasti pyrotechnické ochrany, a neuvedl jednotlivě, o jaké nálezy se jednalo a proč soudí, že se jedná o nálezy, které jsou známy svou konstrukcí. K tomu nevyžádal žádné stanovisko experta ani nevyslechl žádného svědka či žalobce. Žalobce byl diskriminován zařazením do 7. tarifní třídy, s pyrotechniky zásahových jednotek, vůči nimž vystupuje jako jejich školitel, resp. osoba, která je metodicky a teoreticky i prakticky vede. Tvrdil, že postupem žalovaného bylo porušeno ustanovení § 77 odst. 8 zákona o služebním poměru, neboť byl zkrácen na svých právech v předcházejícím řízení a nebylo zajištěno rovné zacházení se všemi příslušníky bezpečnostního sboru. Též bylo porušeno ustanovení § 180 a §181 téhož zákona, jakož i ustanovení nařízení vlády, včetně přílohy, a ustanovení § 116 citovaného zákona, neboť žalobce nebyl, ve smyslu zákona, zařazen do takové tarifní třídy, která odpovídala nejnáročnější činnost, jejíž výkon se na služebním místě vyžaduje. V žalobě žalobce navrhl doplnění dokazování svým výslechem, dále výslechem osob prap. I. N., mjr. Mgr. J. K., poplk. Ing. V. P., mjr. Bc Zdeňka K. a kpt. Ing. V. M.. Dále navrhl, aby soud vyžádal znalecký posudek k posouzení, co je nutno považovat za NVS, jaké systémy se do tohoto pojmu řadí z hlediska odborně-technického a jaké systémy jsou stejné nebo analogické tomuto systému a tedy podřaditelné pod stejný režim jako NVS. Navrhl, aby byl jako důkaz proveden v žalobě citovaný článek mjr. V. B. a standardy NATO. Dále navrhl provézt důkaz listinou znaleckým posudkem doc. Ing. J. Ch. Dr., soudního znalce, a odborným vyjádřením Ing. J. P.. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uváděl obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí a zdůraznil, že po rozsudku Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 10Ca 246/2008 bylo doplněno dokazování o přehled znaleckého zkoumání v letech 2007 – 2009, z něhož vyplynulo, že žalobce prokazatelně nevykonával pyrotechnické expertízy v oblasti NVS. Tomu odpovídá i obsah interních aktů řízení. I z vyjádření ředitele pyrotechnické služby Policie ČR ze dne 30. 9. 2010, č. j. Pyro-387-4/čj-2010, je patrné, že expertizní činnost vykonávaná pyrotechnickou službou je odlišná. Stran skutečně vykonávané pyrotechnické činnosti byla požádána pyrotechnická služba dne 11. 1. 2011 o přehled činností žalobce vycházející z knih výjezdů a to ve vztahu k činnostem, které za vysoce specializované v oblasti pyrotechnické ochrany považuje žalobcem zmiňovaný posudek doc. Ing. Ch.. Přehled o výjezdech při zajišťování nalezené munice žalobce v letech 2007 – 2009 nevykázal žádný záznam, týkající se likvidace a ničení nalezených leteckých bomb. Ani další vykázané činnosti nebylo možné zařadit do činností uváděných doc. Ing. Ch.. Ve věci nalezené munice z 2. světové války bylo z knih výjezdu zjištěno, že se jednalo o dělostřeleckou minu, dělostřelecký granát, ruční granáty a náboj. Pokud byla munice v knize výjezdu takto označena, bylo nepochybné, že se jednalo nálezy známé svou konstrukcí. K tomu připomenul, že podle nařízení vlády je pro 8. tarifní třídu bodu 1.3.8.8. požadováno komplexní zabezpečování vysoce specializované pyrotechnické činnosti v oblasti pyrotechnické ochrany, např. nástražných výbušných systémů. V činnostech žalobce nebyla současně splněna podmínka komplexnosti činnosti ve smyslu § 2 písm. c) nařízení vlády. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí plyne, proč služební funkcionář považoval zjištěný skutkový stav za dostačující a proč nebyly přijaty návrhy žalobce k výslechu jím navrhovaných odborníků. Vzhledem ke skutečně vykonané činnosti nebylo nezbytné žádat o další znalecký posudek zabývající se složitostí pyrotechnické činnosti. Není zcela zřejmé, čeho chce žalobce dosáhnout tím, že zpochybňuje definici NVS v interních aktech řízení, neboť tyto jsou v souladu s právními předpisy a jsou pro posouzení věci relevantní. Žalobce činnost v oblasti NVS podle interních aktů vykonávat nemohl a jak vyplývá ze skutečně vykonané činnosti, tuto činnost ani nevykonával. Otázka žalobcovy činnosti před 1. 1. 2007 je pro zařazení žalobce k 1. 1. 2007 nerozhodná. Jak vyplývá z rozhodnutí soudu je rozhodující činnost ta, která je po příslušníkovi ve skutečnosti požadována. Pro úplnost uvedl, že ze strany služebních funkcionářů není ani zpochybňována složitost činnosti pyrotechniků při zneškodňování bomb z 2. světové války. Žalobce byl v souvislosti s účinností nového zákona o služebním poměru zařazen do tarifní třídy, která odpovídala jeho faktické činnosti. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v obdobném případě žalobcova kolegy v rozsudku ze dne 23. 2. 2011 ve věci sp. zn. 3 Ads 14/2011. Žalovaný žádal, aby soud žalobu zamítl. V replice k vyjádření žalovaného žalobce v podání ze dne 21. 11. 2014 setrval na svém stanovisku. Při ústním jednání účastníci uváděli obdobně jako ve svých písemných podáních. Zástupkyně žalobce trvala na provedení důkazů, které označila v žalobě, a sice výslechem žalobce, výslechem svědků uvedených na č. l. 6 soudního spisu, vyžádání znaleckého posudku, co je nutno považovat za NVS, jaké systémy se do tohoto pojmu řadí, jaké systémy jsou stejné nebo analogické, článkem mjr. V. B., standardy NATO, znaleckým posudkem doc. Ing. J. Ch. Dr. ve věci L. Z., odborným vyjádřením Ing. J. P. ze dne 23. 7. 2007; dále důkazy navrženými v podání žalobce ze dne 22. 12. 2014, a sice odborným vyjádřením Ing. V. P. ve věci L. Z. – vypracování odborného vyjádření Vyšší policejní školou Ministerstva vnitra v Pardubicích, oddělením pyrotechnického vzdělávání ze dne 17. 7. 2012. Při ústním jednání dne 14. 1. 2015 doplnil žalobce návrhy na provedení dokazování o vyžádání osobního spisu Policejního prezídia ve věci sp. zn. PPR15416-24/č-2008-99 kolegy žalobce p. Z., který se ocitl v obdobné situace jako žalobce a dále o zpracování odborného vyjádření Vyšší policejní školy Ministerstva vnitra v Pardubicích, oddělení pyrotechnického vzdělávání, od plk. P., kterého ředitel citované školy pověřil vypracováním odborného vyjádření ve věci pana Z., k tomu, jaké povahy byla činnost žalobce v nyní projednávané věci. Na důkazech, které byly zahrnuty v přílohách žalobce k podané žalobě, zástupkyně žalobce netrvala, neboť byly součástí správního spisu. Soud provedl důkaz znaleckým posudkem doc. Ing. J. Ch. Dr. a odborným vyjádřením Ing. J. P. ze dne 23. 7. 2007 tak, jak byly založeny v přílohách žalobce k podané žalobě, neboť z celého průběhu správního řízení a odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že oba důkazy byly žalovanému dobře známy, v rozhodnutí jimi argumentoval, vymezoval se vůči nim a zřejmě pouze v důsledku administrativního pochybení nejsou součástí správního spisu. Naproti tomu soud nedoplňoval dokazování o důkazy označené žalobcem na č. l. 6 soudního spisu, a sice výslechem žalobce, výslechem zde uvedených osob, znaleckým posudkem k posouzení co je NVS, článkem mjr. B., odborným vyjádřením Ing. V. P. ze dne 17. 7. 2012 (č. l. 48 – 51 soudního spisu) ve věci L. Z., vypracovaný Vyšší policejní školou Ministerstva vnitra v Pardubicích, oddělením pyrotechnického vzdělávání, vyžádáním si spisu od žalovaného ve věci plk. L. Z. a vyžádáním si odborného vyjádření Ing. V. P. z Vyšší policejní školy Ministerstva vnitra v Pardubicích, oddělení pyrotechnického vzdělávání, neboť soud považoval provedení těchto dalších důkazů za nadbytečné, když skutkový stav považoval za zjištěný do takové míry, aby mohl v projednávané věci posoudit právní otázku zákonnosti zařazení žalobce s účinností od 1.1.2007 podle zákona o služebním poměru a vládního nařízení do 7. tarifní třídy. Zástupkyně žalobce mimo jiné zdůraznila, že činnost, kterou žalobce vykonával, byla totožná, jako činnost, kterou vykonával p. Z., zařazený u jiného Policejního ředitelství. Přesto, že tyto činnosti byly stejné, bylo žalovaným postupováno odlišně. Uvedla, že žalovaný nepostupoval v souladu s pokyny, které mu v předchozím zrušujícím rozhodnutí Městský soud v Praze uložil. Zástupce žalovaného konstatoval, že se držel pokynů daných zrušujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 10Ca 246/2008. Ke skutečně vykonávaným činnostem zmíněného p. Z. a odbornému vyjádření Vyšší policejní školy Ministerstva vnitra v Pardubicích, oddělení pyrotechnického vzdělávání, zpracovaným Ing. V. P., uvedl, že činnosti, které vykonával p. Z. byly odlišné a byly proto odlišně hodnoceny, neboť p. Z. vykonával ty nejsložitější činnosti, u něj byl skutkový stav jiný. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v obdobné věci jako v případu žalobce, vedené pod sp. zn. 3Ads 14/2011, kde Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) potvrdil správnost zařazení do 7. tarifní třídy. Trval na tom, že existuje rozdíl v činnostech vykonávaných v 7. a 8. tarifní třídě, poukázal na systematizaci a vnitřní předpisy, zejména závazný pokyn prezidenta č. 135/2001 a č. 153/2003 s tím, že nebyl dán důvod, aby žalobce vykonával nejsložitější činnost, když byl zařazen v OKTE a kdy tato nejsložitější činnost náležela příslušníkům zařazených v pyrotechnickém odboru Policejního prezidia, kteří náleží do 8. tarifní třídy. Taková činnost je nejsložitější a lze jí hodnotit jako komplexní. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ustanovení § 116 odst. 1zákona o služebním poměru v rozhodném znění pro služební místo příslušníka se stanoví tarifní třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na služebním místě vyžaduje. Pro služební místo vedoucího příslušníka se stanoví tarifní třída podle nejnáročnější činnosti v působnosti příslušné organizační jednotky bezpečnostního sboru. Podle ustanovení § 1 vládního nařízení v rozhodném znění tímto nařízením se stanoví katalog činností ve výkonu služby v Celní správě České republiky, Vězeňské službě České republiky, Policii České republiky a Hasičském záchranném sboru České republiky. Podle ustanovení § 2 písm. c) vládního nařízení pro účely tohoto nařízení se rozumí komplexními činnostmi - činnosti, které zahrnují všechny části daného celku (systému), vymezeného příkladem činnosti, Podle ustanovení § 3 vládního nařízení katalog činností ve výkonu služby v Celní správě České republiky, Vězeňské službě České republiky, Policii České republiky a Hasičském záchranném sboru České republiky se stanoví v příloze k tomuto nařízení. Podle bodu 2.3.12.07 přílohy vládního nařízení, do 7. tarifní třídy náleží - 1. Koordinace a metodické řízení specializovaných odborných činností v oblasti služebního potápění při pátrání po osobách a věcech, nebezpečných látkách a předmětech souvisejících s vyšetřováním trestné činnosti nebo s činností integrovaného záchranného systému v rámci útvaru s působností na celém území České republiky nebo v rámci útvaru Policejního prezidia České republiky.

2. Zabezpečování a výkon specializované pyrotechnické činnosti při vyhledávání, manipulaci, delaboraci a zneškodňování munice, výbušnin a nástražných výbušných systémů.

3. Výkon složitých expertíz z oboru kriminalistické pyrotechniky se samostatnou volbou technických postupů.

4. Určování způsobu likvidace veškeré munice, výbušnin a výbušných předmětů.

5. Provádění delaborace neznámé munice s následným zjišťováním konstrukce a charakteru výbušných elementů. Podle bodu 2.3.12.07 přílohy vládního nařízení do 8. tarifní třídy náleží - 1. Komplexní zabezpečování vysoce specializované pyrotechnické činnosti v oblasti pyrotechnické ochrany včetně stanovení metodiky výuky a výcviku.

2. Koordinace pracovních činností pyrotechnických skupin s policejními složkami a úřady místní správy.

3. Provádění nejsložitějších expertíz z oboru kriminalistické pyrotechniky. Z popisu služebního místa žalobce (pracovní náplň) od 1. 1. 2007 vyplývá, že byl podle katalogu činností zařazen podle příkladu nejnáročnějších činností na služební místo 2.3.12.7.3. výkon složitých expertiz oboru kriminalistické pyrotechniky, se samostatnou volbou technických postupů. Podstatou sporu je posouzení, zda správní orgán I. stupně a žalovaný postupovali v souladu se zákonem, když žalobce zařadili do 7. tarifní třídy či nikoli. Soud předně uvádí, že neshledal důvod odchýlit se od rozhodovací praxe správních soudů v obdobných věcech (u Městského soudu v Praze věc sp. zn. 10 Ca 246/2008, 9 Ca 354/2008, u NSS věc sp. zn. 4 Ads 97/2009 a sp. zn. 3 Ads 14/2011, u Ústavního soudu věc sp. zn. I. ÚS 1454/11), přičemž soud v nyní projednávané věci právním závěrům učiněným v přezkumném řízení soudy rozhodujícími ve správním soudnictví a Ústavnímu soudu přisvědčuje. Žalobce zásadně namítal nezákonnost jeho zařazení do 7. tarifní třídy a nikoli do 8. tarifní třídy, kam podle svého tvrzení správně náleží. Soud tuto žalobní námitku neshledal opodstatněnou. Je tomu tak proto, že kromě shora citovaných judikátů soudů ve správním soudnictví rozhodujících obdobných věcech, zdejší soud v projednávané věci vycházel i z rozsudku NSS ze dne 30. 6. 2010 č. j. 4 Ads 97/2009-380, v němž tento soud vyjádřil stanovisko, že zařazení do tarifní třídy má být posuzováno s ohledem na popis pracovní činnosti spjaté s konkrétním služebním místem, přičemž činnost vyžadovaná od žalobce nad rámec tohoto popisu pak nemůže být důvodem zařazení do vyšší tarifní třídy. K tomu NSS připomněl ustanovení § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru, podle kterého pro služební místo příslušníka se stanoví tarifní třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na služebním místě vyžaduje. Důvodem pro zařazení do vyšší tarifní třídy nemůže být činnost vyžadovaná po příslušníkovi jen nepravidelně, nárazově a jejíž výkon je ohodnocován služebním funkcionářem jinými složkami platu (zvláštní příplatek, osobní příplatek) a případně též formou kázeňských a dalších odměn. Tomuto závěru NSS ostatně přisvědčil i Ústavní soud ve shora citovaném nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 1454/11, kdy přezkumu zákonnosti závěru rozsudku Městského soudu v Praze ve sp. zn. 10 Ca 257/2008 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 3Ads 14/2011 v nálezu ze dne 1. 8. 2011 poukázal na podpůrné závěry rozsudku NSS ve věci sp. zn. 4Ads 97/2009 s tím, že zařazení do tarifní třídy má být posuzováno s ohledem na popis pracovní činnosti spjatý s konkrétním služebním místem a případná činnost vyžadovaná od žalobce nad rámec tohoto postupu jen výjimečně, tj. nikoli pravidelně, proto nemůže vést k zařazení do vyšší tarifní třídy. Z obsahu spisového materiálu a žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalovaný byl po zrušujícím rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2010 č. j. 10 Ca 246/2008 – 63 (přezkum předchozího rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2008 č. j. PPR- 15969-4/čj-2008-99KP) vázán právním názorem soudu. V něm soud vyslovil, že rozhodující pro posouzení projednávané věci je, zda žalobcem fakticky prováděná služební činnost odpovídá jeho zařazení do příslušné tarifní třídy v souladu se zákonem o služebním poměru a nařízením vlády, kterým se stanoví katalog činností v bezpečnostních sborech. Požaduje-li zákon zařazení do tarifní třídy v závislosti na nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na služebním místě vyžaduje, neznamená to, že se jedná o činnost vyžadovanou formálně, tj. typicky v písemně stanoveném popisu služební činnosti toho, kterého služebního místa (popis služební náplně), ale je pro zařazení do příslušné tarifní třídy rozhodující charakter reálně vykonávané činnosti příslušníka bezpečnostního sboru, tedy činnosti, která je nadřízenými služebními funkcionáři po příslušníkovi ve skutečnosti požadovaná, bez ohledu na to, zda taková činnost je obsažena i v popisu služební náplně. Soud tak zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného pro nedostatek skutkových zjištění a zavázal jej, aby zjistil skutečnou služební činnost vykonávanou žalobcem a teprve po té ji právně hodnotil. Žalovaný respektoval právní názor senátu 10Ca a zabýval se skutečně vykonávanými pyrotechnickými expertizami žalobce. Z podkladů poskytnutých bývalým nadřízeným žalobce mjr. JUDr. J. R. vyplynula činnost, kterou žalobce vykonával v oblasti pyrotechnického zkoumání v letech 2007 – 2009, kdy byl zařazen v OKTE Praha. Z poskytnutých dokumentů (uvedených na straně 144 – 176 správního spisu) je zřejmé, že žalobce znalecky zkoumal pyrotechnické výrobky, pochodně, ruční slzotvorný granát, elektrické rozbušky, třecí zapalovač, ženijní rozněcovač, náboje, osvětlovací raketu, škrtací petardu, výbušku, vojenskou plastickou trhavinu, válcové předměty z použitého pyrotechnického výrobku, tělo obranného granátu F1, zapalovač UZRGM, po domácku vyrobenou výbušku, kompakty, římské svíce, prskavky, zapalovací a škrtací petardy, rakety, fontány, vulkány, kulové pumy a dýmovnice, tedy prokazatelně nevykonával pyrotechnické expertizy v oblasti nástražných výbušných systémů. Pro porovnání skutečně vykonávaných znaleckých činností v oblasti pyrotechniky bylo dále žalovaným vyžádáno stanovisko ředitele pyrotechnické služby Policie České republiky JUDr. M. K. ze dne 30. 9. 2010 č. j. Pyro-387-4/čj-2010 (na č. l. 140 – 142 správního spisu), z něhož je patrný rozdíl ve výkonu skutečně vykonávaných expertizních činností. Zjištěné skutečnosti tak podle žalovaného neodpovídají tvrzení žalobce uvedenému v odvolání, že pyrotechnik-znalec POPP provádí stejné zkoumání pyrotechnických objektů a za stejných výše uvedených podmínek jako pyrotechnik OKTE. Pyrotechnik OKTE nevykonává pyrotechnickou expertizní činnost v celé její šíři. Za zavádějící argumentaci žalobce považoval žalovaný i tvrzení o zařazení pyrotechniků zásahových jednotek do stejné tarifní třídy, neboť pyrotechnici zásahových jednotek nevykonávají výhradně pyrotechnické činnosti, ale podílejí se i na jiných činnostech, v rámci zásahové jednotky. Jejich tarifní zařazení je proto vždy třeba posuzovat v kontextu jejich skutečně vykonávané činnosti a celé pracovní náplně. Vzhledem k tomu, že materiály (části posudků) byly získány z pracoviště žalobce za součinnosti mjr. JUDr. J. R. a mjr. Mgr. J. K., nebylo podle názoru žalovaného pro zjištění skutkového stavu nutné provádět jejich výslech. Žalovaný se vyjádřil také ke znaleckému posudku doc. Ing. J. Ch. s tím, že se znalec vyjadřoval v jedné části k problematice porovnání pracovní náplně s katalogem činností, tedy k otázkám výkladů vnitřních předpisů, což jsou otázky právní, ke kterým není soudní znalec příslušný. Žalovaný k tomu uvedl, že znalecký posudek ovšem na druhé straně současně nezpochybnil, že vysoce specializovanou pyrotechnickou činností je oblast nástražných výbušných systémů a do stejné kategorie mimo jiné zařazuje ženijní nástrahy z konce 2. světové války, manipulaci a likvidaci leteckých pum z 2. světové války, pyrotechnické práce v ilegálních výrobnách výbušnin a třaskavin, zejména organických peroxidů (HMTD, ACP), acetylydů, azidů, fulminátů, pikrátů a dalších (jejich zajištění, transport, likvidace), delaborace munice neznámé konstrukce bez technické dokumentace, zacházení (manipulace, transport, likvidace) s vystřelenou, nevybuchlou municí, neznámého původu a konstrukce. Žalovaný následně vycházel z takto definovaných vysoce specializovaných činností v oblasti pyrotechnické obrany a požádal zmocněnkyni žalobce o doložení výkonu těchto činností žalobcem. Dopisem z 20. 12. 2010 odkázala zmocněnkyně na knihu výjezdů, kde je vždy uvedeno o jaký výjezd se v konkrétním případě jedná a jaká nalezená munice byla likvidována. V knize výjezdů měly být podle zmocněnkyně žalobce zaznamenány nejméně dva výjezdy k likvidaci leteckých pum z 2. světové války ve Kbelích a dalších výjezdy, týkající se nálezu nevybuchlé munice z období 1. a 2. světové války. Na základě této informace byl žalovaným zpracován z knih výjezdů přehled o výjezdech při zajišťování nalezené munice č. j. Pyro-48-1/čj-2011-009BKR, které vykonal žalobce v letech 2007 – 2009. Z tohoto přehledu vyplývá, že v knihách výjezdů nebyl zaznamenán v letech 2007 – 2009 žádný záznam o výjezdu žalobce, který by se týkal likvidace nalezených leteckých bomb z 2. světové války. Po seznámení s tímto přehledem zmocněnkyně žalobce poukázala na to, že záznamy ve dnech 23. 11. 2007, 28. 4. 2008, 8. 7. 2008, 25. 2. 2009 a 31. 7. 2009 znamenají nálezy munice z 2. světové války, že již před rokem 2007 prováděl žalobce likvidaci leteckých pum, podstatným shledala, že k tomu byl žalobce i nadále oprávněn a s ohledem na své zařazení povinen. K tomu žalovaný uvedl, tyto činnosti nelze zahrnout pod pojem vysoce specializované činnosti v oblasti pyrotechnické ochrany tak, jak je má na mysli znalecký posudek doc. Ch. vzhledem k tomu, že všechny tyto nálezy jsou známé svou konstrukcí. K tomu poukázal na konkrétní záznamy z jednotlivých dnů s tím, že pokud by byl žalobce před 1. 1. 2007 zařazen do 11. platové třídy, ani tehdy po něm nebylo požadováno provádění nejsložitějších expertiz z oboru kriminalistické pyrotechniky, které náleželo podle nařízení vlády do 12. platové třídy. Na to žalovaný zdůraznil, že se pro služební místo stanoví tarifní třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na služebním místě vyžaduje (§ 19 odst. 1 zákona o služebním poměru), přičemž z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobcem skutečně vykonávané činnosti měly být zařazeny do 8. tarifní třídy, kam náleží komplexní zabezpečování vysoce specializované pyrotechnické činnosti v oblasti pyrotechnické ochrany, např. nástražných výbušných systémů. V činnostech žalobce nebyla současně splněna podmínka komplexnosti činnosti ve smyslu § 2 písm. c) nařízení vlády, podle kterého se komplexními činnostmi rozumí činnosti, které zahrnují všechny části daného celku (systému), vymezeného příkladem činnosti. Již od roku 2003 byl výkon činností související s nástražnými výbušnými systémy svěřen výhradně do působnosti pyrotechnického odboru a tato skutečnost je zakotvena v závazném pokynu Policejního prezidenta č. 53/2003. K zajištění výkonu těchto činností byly vytvořeny dvě výjezdové skupiny s odpovídající kapacitou pracovníků, kteří jsou specializovaní a vyškolení právě na tuto oblast. Provedenou analýzou žalobcem skutečně vykonávané činnosti má žalovaný za prokázané, že po žalobci nebylo požadováno komplexní zabezpečování vysoce specializované pyrotechnické činnosti jako nejnáročnější činnosti ve smyslu § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru. Tato činnost je požadována po pyrotechnicích pyrotechnického odboru. Příklady vysoce specializovaných pyrotechnických činností v oblasti pyrotechnické ochrany vykonávaný pyrotechniky pyrotechnického odboru jsou uvedeny ve vyjádření plk. JUDr. M. K. ze dne 26. 8. 2010 č. j. Pyro-387-2/čj-2010 (č. listu 135 – 138 správního spisu). Pokud by žalobce vykonával činnost nerespektující popis jeho služební činnosti a nad rámec služebních povinností stanovených vnitřním předpisem, nemohl být takový stav důvodem pro zařazení do vyšší tarifní třídy. Žalobcem navrhované výpovědi osob žalovaný nepřijal, neboť měl za to, že má dostatek relevantních důkazů, z nichž prokazatelně a nepochybně vyplývala skutečná činnost žalobce. Na to žalovaný uzavřel, že zařazení služebního místa žalobce je v souladu s platnou systemizací služebních (pracovních) míst, s popisem služebního místa (pracovní náplně), ve které je vymezená činnost vykonávána v rámci zastávaného služebního místo, ale i s charakteristikou tarifní třídy (příloha zákona) a katalogem činností v bezpečnostních sborech, který je přílohou nařízení vlády. Zařazení žalobce do 7. tarifní třídy tak bylo v souladu se skutečně vykonávanými činnostmi, které byly po něm požadovány. Z obsahu spisového materiálu a odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je tak zřejmé, že žalovaný postupoval zcela v souladu s právním názorem Městského soudu v Praze, vysloveným v rozsudku ve věci sp. zn. 10Ca 246/2008, a zjistil skutečnou činnost žalobce, vykonávanou jím v rozhodném období a takovou skutečně zjištěnou služební činnost právně hodnotil. Pokud žalovaný neprovedl všechny důkazy, které žalobce navrhoval v podaném odvolání, proti čemuž brojil v žalobě proti předchozímu druhostupňovému rozhodnutí žalovaného, soud takový postup žalovaného nepovažuje za vadu, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, neboť rozhodným je, zda žalovaný respektoval právní názor soudu, zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a mohl na základě takto zjištěného skutkového stavu učinit právní hodnocení, které je v souladu se zákonem. A taktomu bylo v projednávané věci. Je třeba k tomu zdůraznit, že ani soud z důvodů shora uvedených neshledal opodstatněným doplnit dokazování o všechny žalobcem navržené důkazy, neboť také soud považoval skutkový stav, který žalovaný zjistil, za dostatečně objasněný a dokazování tak doplnil pouze o důkaz znaleckým posudkem doc. Ing. J. Ch. a odborné vyjádření Ing. J. P., neboť je z obsahu spisového materiálu a argumentace žalovaného v žalobou napadeném rozhodnutí zřejmé, že mu byly tyto listiny k dispozici a že pouze administrativním pochybením nejsou součástí správního spisu. Soud především přisvědčuje postupu žalovaného, který shora uvedeným způsobem doplnil svá skutková zjištění tak, aby bylo nadevší pochybnost zřejmé, jakou skutečnou služební činnost žalobce v rozhodném období (od 1. 1. 2007) vykonával. Z obsahu spisového materiálu a důvodů uvedených v žalovaném rozhodnutí je patrno, že se žalovaný zabýval nejen formálním popisem služebního místa (pracovní náplní) žalobce, ale i tím, jak dalece byl tento formální popis služebního místa žalobcem skutečnou činností naplňován ve srovnání s „katalogem činností bezpečnostních sborů“ (příloha nařízení vlády, dále též „katalog činností“) ve spojení s ustanovení § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru, podle kterého se pro služební místo příslušníka stanoví tarifní třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na služebním místě vyžaduje, s poukazem na katalog činností, dále na ustanovení § 215 téhož zákona, podle kterého příslušník ustanovený do funkce podle dosavadních právních předpisů, který vykonává službu podle § 1 odst. 4, bude dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ustanoven na služební místo, pro které splňuje stanovený stupeň vzdělání a jmenován do služební hodnosti, která je stanovena pro toto služební místo, přičemž splnění požadavků, oboru nebo zaměření vzdělání a dalšího odborného požadavku pro služební místo se nevyžaduje. K tomu soud zdůrazňuje, že podle shora citovaného ustanovení § 2 písm. c) katalogu činností se komplexními činnostmi rozumí činnosti, které zahrnují všechny části daného celku (systému), vymezeného příkladem činnosti. Pro 7. tarifní třídu – komisař se v katalogu činností v části 2.3.12. pod bodem 2. požaduje „Zabezpečování a výkon specializované pyrotechnické činnosti při vyhledávání, manipulaci, delaboraci a zneškodňování munice, výbušnin a nástražných výbušných systémů.“ Pod bodem 3. „Výkon složitých expertiz z oboru kriminalistické pyrotechniky se samostatnou volbou technických postupů“. Pod bodem 4. „Určování způsobu likvidace veškeré munice, výbušnin a výbušných předmětů“. Pod bodem 5. „Provádění delaborace neznámé munice, s následným zjišťováním konstrukce a charakteru výbušných elementů“. Naproti tomu pro 8. tarifní třídu – vrchní komisař se v katalogu činností v části 2.3.12. se stanoví pod bodem 1. „Komplexní zabezpečování vysoce specializované pyrotechnické činnosti v oblasti pyrotechnické ochrany, včetně stanovení metodiky výuky a výcviku, pod bodem 2. koordinace pracovních činností pyrotechnických skupin s policejními složkami a úřady místní správy a pod bodem 3. provádění nejsložitějších expertiz oboru kriminalistické pyrotechniky. Soud plně přisvědčuje právnímu hodnocení skutkového stavu, který žalovaný zjistil z podkladů bývalého nadřízeného žalobce, ze kterých vyplývá jím vykonávaná skutečná činnost v oblasti pyrotechnického zkoumání v letech 2007 – 2009, kdy byl žalobce v OKTE Praha zařazen, a pro stručnost na obsah těchto listin založených na č. l. 144 – 176 správního spisu odkazuje. Z uvedených podkladů je zřejmé, že žalobce nevykonával pyrotechnickou činnost v oblasti NVS. Poté, kdy byl k žádosti žalovaného zaslán úplný přehled o výjezdech při zajišťování nalezené munice žalobcem v roce 2007 – 2009 (sdělení ze dne 14. 1. 2011, č. j. Pyro-48-1/čj-2011-009BKR, na č. l. 190 – 191 správního spisu), vyplynulo z něj, že ani v této archivní dokumentaci nebylo zaznamenáno, že by žalobce vyjížděl k události, která by se týkala likvidace a ničení nalezených leteckých pum. Pokud za takovou činnost žalobce označil události ve dnech 23. 11. 2007, 8. 7. 2008, 25. 2. 2009 a 31. 7. 2009, soud k tomu poukazuje na závěry shora citovaných rozsudků správních soudů, zejména rozsudku NSS ve věci sp. zn. 3Ads 14/2011 a nálezu Ústavního soudu ve věci IÚS 1454/11, podle kterých zařazení do tarifní třídy má být posuzováno s ohledem na popis pracovní činnosti spjatý s konkrétním služebním místem a případná činnost vyžadovaná od žalobce nad rámec tohoto postupu jen výjimečně, tj. nikoli pravidelně, proto nemůže vést k zařazení do vyšší tarifní třídy. V této souvislosti nelze pominout též článek 1 písm. a), c), g), h), článek 7 odst. 1 písm. a) závazného pokynu Policejního prezidenta č. 53/2003 (ze dne 16. 4. 2003), ve znění závazného pokynu Policejního prezidenta č. 84/2004 (ze dne 29.6.2004), zejména jeho článku 4 odst. 1, článku 9 bod 9, který vymezuje, co se rozumí nástražným výbušným systémem, podezřelým předmětem, kdo je pyrotechnikem, co se rozumí pyrotechnickou výjezdovou skupinou (článek 1 písm. a), c), g), h) závazného pokynu č. 53/2003), co je úkolem pyrotechnika (policista, vykonávající pyrotechnickou činnost u Policie ČR ) dle článku 7 odst. 1 ( po příjezdu na místo služebního zákroku vyhodnotí situaci na základě dosud zjištěných poznatků, výsledků prováděné bezpečnostní prohlídky a charakteru objektu a zejména při nálezu podezřelého předmětu nebo nástražného výbušného systému vyžádá cestou velitele na místo výjezd pyrotechnické výjezdové skupiny ), a co je výjezdovou skupinou dle článku 1. písm. h) ( složena ze speciálně vycvičených a vybavených pyrotechniků pyrotechnického odboru Policejního prezídia ČR), je z uvedeného podle stanoviska soudu zřejmé, že žalobce podle „interních pokynů“ nemůže provádět zkoumání a likvidaci NVS, neboť je zapotřebí, aby v takovém případě cestou velitele vyžádal výjezd pyrotechnické výjezdové skupiny policejního prezídia. Opačný přístup, to je zkoumání a likvidace NVS, by pak znamenal nerespektování tohoto závazného pokynu. K tomu soud zdůrazňuje, že podle popisu služebního místa, přehledu znaleckého zkoumání (č. l. 143-176 správního spisu) - náplň práce pyrotechnika – skutečně vykonávaná činnost žalobce (č. l. 190-191) za rok 2007 – 2009, netvořila žalobcem tvrzená činnost podstatnější část výkonu služby a nepřekračovala standardizované povinnosti žalobce při výjezdu. Dělo se tak pouze ojediněle, a to jedenkrát v roce 2007 (dne 23. 11. 2007), dvakrát v roce 2008 (28. 4. a 8. 7. 2008) a dvakrát v roce 2009 (25. 2. a 31. 7. 2009). Podstatným je, že žalobcem vykonávaná činnost nedosahuje kvalitativní úrovně požadované a vykonávané vrchním komisařem v 8. tarifní třídě dle katalogu činností, kde je požadováno: ,,komplexní zabezpečování vysoce specializované pyrotechnické činnosti v oblasti pyrotechnické ochrany, včetně stanovení metodiky výuky a výcviku“. V případě žalobce se nejedná o komplexní zabezpečování takové vysoce specializované pyrotechnické činnosti odpovídající 8. tarifní třídě a je evidentní, že činnost žalobce je částí celku, která je až vrchními komisaři 8. tarifní třídy komplexně zabezpečována. K poukazu žalobce na znalecký posudek Ing. Chl. a odborné vyjádření Ing. P. soud uvádí, že je z obsahu spisového materiálu, celého průběhu správního řízení a odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zřejmé, že žalovanému byly tyto listiny známy nejen z věci žalobce, ale i z obdobných sporů, které žalovaný vedl s bývalými pyrotechniky OKTE, a že je z odůvodnění žalovaného rozhodnutí patrno, proč na závěry znaleckého posudku Ing. Ch. žalovaný nevešel. Soud plně přisvědčuje stanovisku žalovaného, neboť znalec se nemůže vyjadřovat k právním otázkám, tj. posouzení výkladu právních předpisů. K požadovanému doplnění definice NVS soud při znalosti obsahu spisového materiálu uvádí, že žalobce podle interních pokynů neprováděl zkoumání a likvidaci nástražných výbušných systémů, o čemž svědčí přehled znaleckého zkoumání žalobcem v letech 2008 až 2009, popis jeho služebního místa a skutečně vykonávaná činnost žalobce v letech 2007 a 2009, o které byl spisový materiál po předchozím zrušujícím rozsudku Městského soudu v Praze doplněn. Skutečnost, že k likvidaci NVS jsou povoláni policisté zařazeni v pyrotechnickém odboru Policejního prezidia, je potvrzena sstanoviskem ředitele pyrotechnické služby Policie ČR JUDr. M. K. (ze dne 30. 9. 2010 na č. l. 140-142 správního spisu), z něhož při porovnání se skutečně vykonávanou činností žalobce vyplynulo, že pyrotechnik OKTE nevykonává pyrotechnickou expertizní činnost v celé její šíři. K tomu je třeba připomenout rozsah dílčích povinností žalobce, které jsou, poměřeno obsahem činnosti 7. tarifní třídy, zúženy článkem 7. odst. 1 závazného pokynu Policejního prezidenta č. 53/2003, podle něhož pyrotechnik při příjezdu na místo služebního zákroku vyhodnotí situaci na základě dosud zjištěných poznatků, výsledků prováděné bezpečnostní prohlídky a charakteru objektu a podle písm. a) při nálezu podezřelého předmětu nebo NVS vyžádá cestou velitele na místo výjezd pyrotechnické skupiny. Pokud žalobce tvrdil, že prováděl celkové samostatné zajišťování vysoce specializovaných kriminalisticko-technických expertíz a znaleckých činností, nemůže být ani toto jeho tvrzení důvodem k zařazení do 8. tarifní třídy, neboť žalobce je oprávněn provádět expertízy pouze v omezeném rozsahu ve smyslu závazného pokynu Policejního prezidenta ze dne 16. 4. 2003 pod písm. n), kde je zahrnuta diferenciace oprávnění k provádění znaleckých expertíz. U žalobce je takové oprávnění omezeno pouze na výbušniny komerční, přičemž nejsložitější zkoumání nástražných výbušných systémů ponechává pyrotechnikům zařazeným v 8. tarifní třídě. K poukazu žalobce na obdobnou věc vedenou u jiného policisty a jiné policejní správy (L. Z.) a jeho požadavku na vypracování odborného vyjádření Ing. P. i v jeho věci, soud opětovně zmiňuje závěry kkasačního soudu ve věci sp. zn. 3 Ads 14/2011, podle kterého je znalecký posudek vždy určen k zodpovězení skutkových otázek, přičemž právní hodnocení přísluší toliko správnímu orgánu, respektive při soudním přezkumu správnímu soudu. Závěry znaleckého posudku, ve kterých znalec řeší právní otázku, ač mu to nepřísluší, proto nemohou být relevantní pro posouzení této právní otázky správním orgánem, či při následném soudním přezkumu soudem. Soud neshledal opodstatněným ani tvrzení žalobce, že ač on sám je zařazen v OKTE v 7. tarifní třídě, jiní policisté zařazeni v OKTE jsou zařazeni v 8. tarifní třídě i když vykonávají stejnou činnost jako žalobce. Soud zastává shodné stanovisko jako žalovaný, že tito policisté jsou odborníky a znalci i v jiném oboru než je pyrotechnika, vykonávají nejsložitější expertízy ve smyslu vymezeném v katalogu činností, neboť v těchto oborech je oprávnění k jednotlivým druhům expertizní činnosti vymezeno jinak a není v nich zřízen zvláštní odbor u Policejního prezidia, jak je tomu u pyrotechniky. Rozdíl zařazení policistů v OKTE do různých tarifních tříd je dán právě s ohledem na rozdílné oprávnění jednotlivých policejních složek v různých oborech. Takový rozdíl je důvodný. Soud nepovažoval za důvodné doplňovat dokazování o definici NVS, neboť ten je definován v článku 1 písm. a) závazného pokynu Policejního prezidenta č. 35/2003, a jeho definice není v rozporu s tímto pojmem dle katalogu činností nařízení vlády, tedy podzákonného právního předpisu. Navíc pokyn policejního prezidenta č. 135/2001 v příloze 1 písm. n) reflektuje i zkoumání letecké munice prováděné OKTE i pyrotechnickým odborem Policejního prezidia. Kromě toho, jak už bylo shora uvedeno, policisté OKTE nemohou postupovat jinak, než ve smyslu článku 7 odst. 1 písm. a) tohoto pokynu při nálezu podezřelého předmětu nebo NVS vyžádat cestou velitele na místo výjezd pyrotechnické výjezdové skupiny, tedy pyrotechniků Policejního prezidia, kterým ovšem náleží 8. tarifní třída. Soud proto na námitky stran nesprávného posouzení NVS žalovaným nevešel a pro úplnost dodává, že neshledal nezákonnými interní pokyny (závazné pokyny Policejního prezidenta), neboť žalovaným užité závazné pokyny policejního prezidenta jsou v souladu s právními předpisy a byly proto pro posouzení věci důvodně užity. Lze tak uzavřít, že při zařazení žalobce do sedmé tarifní třídy v souvislosti s účinností nového zákona o služebním poměru nedošlo k účelovému zařazení do nižší tarifní třídy než by odpovídalo jeho faktické činnosti. Žalobce byl do 31.12.2006 zařazen v jedenácté tarifní třídě příkladu nejnáročnějších činností část III skupiny činností 3.2.4.11.1-pyrotechnik, která zní „zabezpečování a výkon specializované pyrotechnické činnosti při vyhledávání, delaboraci a zneškodňování munice, výbušnin, trhavin a nástražných výbušných systému“, přičemž ve dvanácté tarifní třídě byla zařazena činnost vysoce specializované, odborné, kriminalisticko technické expertizní a znalecké činnosti v útvarech policie s působností na celém území ČR nebo na úrovní policejního prezidia nebo hlavního velitelství vojenské policie (expert kriminalistického ústavu). S účinností od 1.1.2007 byl žalobce zařazen do sedmé tarifní třídy se stanovením náplně služební činností příklad nejnáročnější činnosti katalogu prací 2.3.12.07.03 - komisař „výkon složitých expertíz z oboru kriminalistické pyrotechniky se samostatnou volbou technických postupů“, když pro osmou tarifní třídu – vrchní komisař je pod bodem 1 požadováno „komplexní činnosti v oblasti pyrotechnické ochrany, včetně stanovení metodiky výuky a výcviku“, pod bodem 2 „koordinace pracovních činností pyrotechnických skupin s policejními složkami a úřady místní správy“ a pod bodem 3 „provádění nejsložitějších expertíz z oboru kriminalistické pyrotechnicky“. Z toho je patrný rozdíl mezi sedmou a osmou tarifní třídou podle současného katalogu prací, když rozdíl ve slovním popisu je obdobný (složité expertízy x nejsložitější expertízy) a soud proto považuje postup žalovaného za souladný se zákonem. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení § 78 ost. 7 s.ř. s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, žalovanému správnímu orgánu, který měl úspěch, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení