9 Af 1/2012 - 39

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: UB REAL ESTATE a. s., se sídlem Praha 5, Pekařská 598/1155, DIČ: CZ 28976231 zastoupena Ing. Janem Rambouskem LL.M., daňovým poradcem se sídlem Praha 3, Křišťanova 4/1544, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 25. 10. 2011, č. j. 12145/11-1500-108439, takto:

Výrok

I . Žaloba se zamítá I I . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu (dále též žalovaný), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 5 (dále též správce daně) ze dne 10. 6. 2011, č. j. 382245/11/005515107101, o přeplatku, a prvoinstanční správní rozhodnutí potvrzeno. Podle zákona č.456/2011Sb., o finanční správě České republiky, původně žalované Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu ke dni 1. 1. 2013 zaniklo a jeho působnost přešla na Odvolací finanční ředitelství. Od uvedeného data je tedy žalovaný v této věci Odvolací finanční ředitelství (§ 69 s. ř. s.). V odůvodnění rozhodnutí žalovaný popsal skutkový stav, zaujal stanoviska k odvolacím námitkám žalobce a přisvědčil správnosti skutkových zjištění a zákonnosti právního posouzení správce daně s tím, že v daném případě nebyla úhrada daňové povinnosti na DPH za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2010 (dále též „rozhodné období“) v částce 11.743.826,- Kč, splatné dne 25. 1. 2011, provedena ve dni splatnosti (částka 11.988.426,- Kč vyměřena dle řádného daňového přiznání byla snížena dne 2. 5. 2011 vyměřením částky – 244.600,- Kč dle dodatečného daňového přiznání). V odůvodnění rozhodnutí dále žalovaný podrobně popsal, jak žalobce plnil svou daňovou povinnost a poukázal na § 252 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) s tím, že správce daně může daňový subjekt vyrozumět o předpisu úroku z prodlení platebním výměrem kdykoliv, vyžaduje-li to stav osobního daňového účtu daňového subjektu. V daném případě byl úrok z prodlení za rozhodné období sdělen v částce 453.534,- Kč platebním výměrem č. j. 430108/11/00551507101 ze dne 15. 7. 2011, tj. až po vydání odvoláním napadeném rozhodnutí správce daně o přeplatku. Tímto rozhodnutím správce daně rozhodoval o vrácení vratitelného přeplatku ke dni 7. 6. 2011 evidovaném na osobním daňovém účtu žalobce. K tomuto dni byl na účtu evidován přeplatek 1.234.139,- Kč, neboť platební poukaz pro vrácení nadměrného odpočtu v částce 281.954,- Kč již byl zaevidován, ačkoliv částka byla vrácena až dne 24. 6. 2011. Dále pro informaci uvedl evidenci předpisů a plateb na účtu DPH od 1. 1. 2011 s tím, že částka 453.534,- Kč úroku z prodlení (v úhradě daňové povinnosti ve výši 11.988.426,- Kč) byla postupně zaevidována ve čtyřech částkách ode dne 28. 2. 2011 do dne 6. 6. 2011 způsobem popsaným v žalobou napadeném rozhodnutí. Žalovaný konečně poukázal i na ustanovení § 105 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH) s tím, že nadměrný odpočet ve výši 281.954,- Kč byl žalobci vrácen dne 24. 6. 2011. Nadměrné odpočty za měsíce leden, únor a březen 2011, o jejichž vrácení žalobce žádal, tedy musely být použity k úhradě evidovaného nedoplatku (daňové povinnosti za rozhodné období). Žalovaný konstatoval, že předpis částky – 244.600,- Kč, plynoucí z dodatečného daňového přiznání k DPH za rozhodné období, mohl být zaevidován na osobním daňovém účtu až dne 2. 5. 2011. Konstatoval, že existuje rozdílný režim příslušenství daně v případech, kdy vznikl daňový nedoplatek či přeplatek, neboť pokud byla dle dodatečného daňového přiznání doměřena daň vyšší, je daňový subjekt v rozsahu neuhrazeného doměrku v prodlení ode dne původní splatnosti, ale pokud je dle dodatečného daňového přiznání daň nižší, přeplatek vznikne až jejím vyměřením (dle dodatečných daňových přiznání dle § 141 – 144 daňového řádu daň vyměřena k poslednímu dni lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání a bylo-li toto podáno opožděně, den, kdy došlo správci daně). V daném případě žalobce zjistil důvody pro podání dodatečného daňového přiznání k DPH za rozhodné období dne 4. 3. 2011 a lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání, která je také datem dodatečného vyměření daně, byla dne 2. 5. 2011. Žalovaný tak dospěl k závěru, že správce daně byl k vydání napadeného rozhodnutí oprávněn a postupoval v souladu se zákonem. Žalobce v podané žalobě poukázal na to, že společnosti United Bakeries, a. s. DIČ CZ 2897503 (dále též „společnost“) vznikl za zdaňovací období prosinec 2010 přeplatek (nadměrný odpočet) na DPH ve výši 26.689.065,- Kč. Tvrdil, že žalobce a společnost jsou spřízněné osoby a daňová povinnost žalobce za rozhodné období (recipročně nadměrný odpočet společnosti za prosinec 2010) vznikla zejména z titulu vzájemného plnění (zdanitelného nájmu nemovitostí) žalobcem pro společnost. Dne 25. 1. 2011 podala společnost současně s řádným přiznáním k DPH za prosinec 2010 žádost o převedení části tohoto nadměrného odpočtu ve výši 11.988.426,- Kč na úhradu daňové povinnosti žalobce, k úhradě jeho daňového povinnosti podle § 155 odst. 1 daňového řádu. Správce daně (Finanční úřad pro Prahu 5) převedl přeplatek na účet žalobce z větší části až 11. 5. 2011, kdy ukončil postup k odstranění pochybností u společnosti za dané zdaňovací období, a daň vyměřil. Za období ode dne, kdy měl správce daně převést přeplatek na úhradu daňové povinnosti žalobce, do dne, kdy převod skutečně provedl, vyměřil správce daně žalobci úrok z prodlení ve výši 453.534,- Kč. Pro dokreslení skutečnosti, která podle žalobce nemá žádný vliv na právní posouzení, uvedl, že u společnosti zahájil správce daně postup k odstranění pochybností, na základě kterého snížil nadměrný odpočet daného zdaňovacího období o 542.053,- Kč. Toto snížení je dosud předmětem jiného sporu této společnosti se správcem daně, avšak je zřejmé, že společnost i po tomto sporném snížení nadměrného odpočtu měla stále více jak dvojnásobný nadměrný odpočet, než který chtěla po správci daně převést na úhradu daňové povinnosti žalobce. Žalobce tedy žalobou napadl postup správce daně s tím, že byť se rozhodnutí správce daně týká částečně jiného daňového subjektu, má žalobce aktivní legitimaci k podání žaloby, neboť rozhodnutí zasahuje do jeho práva a jedná se o shodného správce daně, který pozdě převedl přeplatek a zároveň vyměřil žalobci úrok z prodlení. Podle žalobce správce daně vycházel z nesprávného výkladu, že vratitelný přeplatek ve smyslu § 105 zákona o DPH vzniká až dnem vyměření správcem daně a ve smyslu § 155 odst. 1 daňového řádu, poslední věty, tedy, že nemusel správce daně tento přeplatek převést již 26. 1. 2011. Podle žalobce však s ohledem na to, že DPH je v rámci Evropské unie plně harmonizovanou oblastí, musí správce daně vycházet v rámci přímého účinku ze směrnice EU, resp. judikatury Soudního dvora Evropské unie. Ten se touto problematikou zabýval ve třech rozsudcích, a sice v rozsudku ESD EU C-286/94 Garage Molenheide, rozsudku C-274/10 Komise vs. Maďarsko a v rozsudku C-107/10 Enel Maritsa Iztok 3AD, ze kterých žalobce citoval. Pro případ, že by soud uvedené rozsudky Soudního dvora EU na jeho případ neaplikoval navrhl, aby soud přerušil řízení podle § 48 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a požádal o rozhodnutí Soudní dvůr Evropské unie o předběžné otázce ve znění „Měl správce daně v obdobném případě, jako řešil SDEU v případu C-107/10 Enel Maritsa Iztok 3AD povinnost převést přeplatek na dani z přidané hodnoty na účet jiného dlužníka, který o to v souladu s tuzemskou legislativou požádal, až ke dni, kdy ukončil postup k odstraňování pochybností s tím, že nárok na odpočet ve dvojnásobku požadované částky uznal, nebo měl právo takto učinit, až když ukončil svoji kontrolní činnost“. Žalobce uzavřel, že při vedení daňového řízení správce daně porušil práva daňového subjektu, když při rozhodování nevzal v úvahu judikaturu Soudního dvora EU a navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí, popsal skutkový stav a k žalobním bodům uvedl, že se všechny namítané skutečnosti vztahují k datu převedení přeplatku ve výši 11.988.426,- Kč na účet žalobce. Uvedená částka byla převedena z účtu daňového subjektu United Bakeries a. s., na základě žádosti tohoto daňového subjektu. Podle žalovaného žalobce není k žalobě aktivně legitimován, neboť skutečnost, kdy byla daňovému subjektu United Bakeries a. s. vrácena část nadměrného odpočtu na DPH za měsíc prosinec 2010 a část tohoto nadměrného odpočtu byla dle jeho žádosti zaslána na účet žalobce, je oprávněn napadat pouze daňový subjekt United Bakeries a. s. Žalovaný se přesto vyjádřil ke správnosti data vrácení či převedení nadměrného odpočtu s přihlédnutím k právu EU a žalobcem namítaným rozsudkům s tím, že v daném případě byl nadměrný odpočet vrácen ve lhůtě dle platných právních norem. K tomu poukázal na § 105 zákona o DPH a § 89 a 90 daňového řádu, kde se vymezuje, kdy má správce daně právo tento postup použít a lhůtu, kdy může být tento postup zahájen, právě z důvodu, aby nebyl případný nadměrný odpočet neúměrně dlouho či bezdůvodně zadržován. Žalovaný byl přesvědčen, že jak citovaná zákonná ustanovení zákona o DPH, tak daňového řádu, jsou v souladu s právem EU. Formulace požadavků žalobce na předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU považoval za zkreslující, neboť se podle názoru žalovaného má týkat pouze data vyměření nadměrného odpočtu v případě, kdy je zahájen postup k odstranění pochybností. Tento postup lze zahájit, pokud správce daně má konkrétní pochybnosti o správnosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení a dalších písemností o pravdivosti údajů v nich uvedených (§ 89 daňového řádu). Případné nedodržení tohoto postupu by však mohl namítat pouze daňový subjekt, u něhož byl postup prováděn, tj. United Bakeries a. s. Uvedené námitky žalobce považoval proto ve vztahu k žalobou napadenému rozhodnutí za irelevantní a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Zástupce žalobce uvedl, že se jedná o vztah matky s dcerou, kdy jednomu subjektu vzniká nadměrný odpočet a druhému nárok na odpočet, neboť si navzájem pronajímají nemovitost. Z těchto důvodů žádaly o zápočet. Nejednalo se tak o klasický postup k odstranění pochybností, kdy správce daně musí složitě zkoumat, zda přijatá zdanitelná plnění nejsou zatížena podvodem. Jednalo se o jednu fakturu, kterou vystavila matka, stejnou fakturu pak uplatnila dcera. Věc posuzoval jeden správce daně, jedna referentka a trvalo 4 měsíce, než bylo zjištěno, že že jsou faktury totožné. Jedná se o zjevnou ukázku vrchnostenského postavení státu. Za nosný považoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 7 Aps 3/2013. Měl za to, že je k žalobě aktivně legitimován, neboť dotyčný subjekt nepotřeboval vrátit nadměrný odpočet, ale požadoval převést jej spřízněné osobě. Pozdní úhradou daně byl vinen právě žalovaný. Žalobci vznikla škoda a žalobou napadené rozhodnutí o přiznání penále za pozdní platbu, které způsobil správce daně svou nečinností, by mělo být zrušeno, proto jej žalobou napadl. Zástupce žalovaného uvedl, že společnost United Bakeries a.s. proti postupu k odstranění pochybností správce daně nic nenamítala, stejně tak ani proti tomu, kdy bylo rozhodováno o vrácení nadměrného odpočtu. Ten byl vyměřen až poté, kdy byl ukončen postup k odstranění pochybností v květnu 2011, lhůta pro vrácení nadměrného odpočtu je 30 dní od vyměření, dříve nemohla být částka poukázána na účet žalobce. Trval na tom, že žalobce není aktivně legitimován v tomto sporu. Konstatoval, že žalobce proti rozhodnutí o vyměření penále ani nepodal odvolání, kterým by se mohl bránit proti jeho vyměření. Učinil tak až v rámci tohoto řízení o vrácení nadměrných odpočtů. Žalobce zkresluje závěry jím namítaných rozsudků. Při ústním jednání nebyly provedeny důkazy, neboť účastníci jejich provedení nenavrhovali. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ustanovení § 154 odst. 1 daňového řádu v rozhodném znění přeplatek je částka, o kterou úhrn plateb a vratek na kreditní straně osobního daňového účtu převyšuje úhrn předpisů a odpisů na debetní straně osobního daňového účtu. Podle ustanovení § 155 odst. 1, 2 téhož zákona daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně, u něhož má vratitelný přeplatek, o použití tohoto přeplatku na úhradu nedoplatku, který má u jiného správce daně nebo na úhradu nedoplatku jiného daňového subjektu u téhož nebo jiného správce daně. Je-li této žádosti vyhověno, považuje se za den úhrady nedoplatku den, kdy došla žádost správci daně. (2) Správce daně vrátí daňovému subjektu vratitelný přeplatek na základě žádosti daňového subjektu o vrácení vratitelného přeplatku, nebo pokud tak stanoví zákon. Správce daně vratitelný přeplatek nižší než 100 Kč daňovému subjektu vrátí jen ve výjimečných případech tak, aby byla zajištěna zásada hospodárnosti. Podle ustanovení § 252 odst. 1, 2, 3, 6 téhož zákona daňový subjekt je v prodlení, neuhradí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti. (2) Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení se uplatní nejdéle za 5 let prodlení. Pokud je pro daň stanoven náhradní den splatnosti, běží úrok z prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni její splatnosti. (3) Úrok z prodlení je splatný dnem, ve kterém jsou splněny zákonné podmínky pro jeho vznik, a na osobním daňovém účtu se předepisuje nejpozději do desátého dne po skončení měsíce následujícího po měsíci, ve kterém uplynul den jeho splatnosti. Před tímto dnem se předepíše na osobním daňovém účtu zejména v případě, že je nedoplatek, ze kterého vzniká úrok z prodlení, vymáhán, nebo pokud byl tento úrok uhrazen, nebo pro zjištění vratitelnosti přeplatku. Podle ustanovení § 105 zákona o DPH v rozhodném znění vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu. Tento postup se neuplatní, pokud vznikne vratitelný přeplatek změnou daňové povinnosti na základě dodatečného vyměření, a postupuje se podle daňového řádu. (2) Přeplatek skupiny vzniklý v důsledku vyměření nebo dodatečného vyměření se stává vratitelným, pokud skupina a kterýkoli člen skupiny nemá daňový nedoplatek. Přeplatek skupiny se použije na úhradu případného daňového nedoplatku skupiny nebo kteréhokoli člena skupiny. (3) Pokud vznikne v důsledku neoprávněného uplatnění odpočtu daně daňový nedoplatek, podléhá tento úroku z prodlení podle daňového řádu od počátku běhu lhůty podle odstavce 1. Úrok z prodlení se neuplatní do doby vrácení nadměrného odpočtu. (4) Za den vzniku vratitelného přeplatku se považuje den vyměření a vratitelný přeplatek se vrátí, pokud činí více než 100 Kč. Soud se předně zabýval otázkou projednatelnosti žaloby, kdy žalovaný v písemném vyjádření k žalobě poukazoval na nedostatek aktivní legitimace žalobce s tím, že hájí práva jiného daňového subjektu. Po posouzení obsahu žaloby soud dospěl k závěru, že žalobce v obecné rovině nesouhlasí s žalobou napadeným rozhodnutím s poukazem na to, že je se společností spřízněn, jeho daňová povinnost za rozhodné období vznikla z titulu vzájemného plnění a následné penále za pozdní zaplacení daně za rozhodné období vzniklo v důsledku nesprávného procesního postupu správce daně v daňové věci společnosti. Byť jsou tedy žalobní námitky ve vztahu k nyní projednávané věci žalobce obecné a žalobce soustředil konkrétní obranu na záležitost týkající se jiného daňového subjektu, rozhodl se soud žalobu rovněž v obecném rozsahu přezkoumat a dospěl k závěru, že žaloba není opodstatněná. Podstatou sporu je posouzení, zda byl zákonný postup správce daně a žalovaného ve věci vrácení přeplatku žalobce na DPH za rozhodné zdaňovací období, o které požádal správce daně podáním ze dne 30.5.2011, či nikoli. K tomu z obsahu spisového materiálu, rozhodnutích správních orgánů obou stupňů, jakož i písemného vyjádření žalovaného k žalobě vyplynulo, že žalobce podal dne 24. 1. 2011 řádné daňové přiznání k DPH za zdaňovací období 4. kvartál 2010 (rozhodné zdaňovací období), kde si vypočetl daňovou povinnost ve výši 11.988.426,- Kč. Správce daně vyměřil daňovou povinnost shodně s daňovým přiznáním žalobce platebním výměrem ze dne 10. 2. 2011, č. j. 68912/11/005515107101. Dne 25. 1. 2011 bylo správci daně doručeno zástupcem žalobce podání nazvané „žádost o převedení přeplatku na DPH“, kde byly uvedeny dva daňové subjekty, a to žalobce a společnost, se sídlem shodným jako žalobce, přičemž oba daňové subjekty u správce daně zastupoval stejný zástupce. Žádost se týkala převedení části nadměrného odpočtu za prosinec 2010 ve výši 11.988.426,- Kč společnosti na osobní daňový účet DPH žalobce. Na osobní daňový účet DPH žalobce byla částka 11.988.426,- Kč připsána dne 11. 5. 2011. Dne 24. 2. 2011 žalobce podal řádné daňové přiznání za leden 2011 na nadměrný odpočet ve výši 431.787,- Kč. Správce daně vyměřil shodně tuto daňovou povinnost platebním výměrem ze dne 14. 3. 2011 (č. j. 130532/11/005515107101). Dne 16. 3. 2011 bylo správci daně doručeno řádné daňové přiznání za únor 2011 na nadměrný odpočet žalobce ve výši 341.098,- Kč. Správce daně vyměřil shodně tuto daňovou povinnost výměrem ze dne 12. 4. 2011 (č. j. 240830/11/00/5515107101). Dne 10. 3. 2011 bylo správci daně doručeno dodatečné daňové přiznání za 4. čtvrtletí 2010 (rozhodné období), kdy žalobce vypočetl snížení daňové povinnosti o 244.600,- Kč, se zjištěním důvodů pro podání dne 4. 3. 2011. Správce daně vyměřil rozdíl daňové povinnosti za rozhodné období shodně s tímto daňovým přiznáním platebním výměrem ze dne 4. 5. 2011 (č. j. 304151/11/005515107101). Dne 18. 4. 2011 bylo správci daně doručeno řádné daňové přiznání žalobci za březen 2011 za nadměrný odpočet ve výši 388.234,- Kč. Správce daně vyměřil shodně s daňovým přiznáním daňovou povinnost platebním výměrem ze dne 12. 5. 2011 (č. j. 332761/11/005515107101). Dne 1. 6. 2011 byla správci daně doručena žádost žalobce o vrácení nadměrného odpočtu z dodatečného daňového přiznání za prosinec 2010 (správně mělo být uvedeno rozhodné období) a z řádných daňových přiznání za leden, únor a březen 2011 (žádost ze dne 30. 5. 2011), o které správce daně rozhodl podle § 155 daňového řádu dne 10. 6. 2011 (č. j. 382245/11/005515107101) tak, že přeplatek ke dni 7. 6. 2011 ve výši 1.234.139,- Kč ponížil o vyměřený nadměrný odpočet v částce 281.954,- Kč dle řádného daňového přiznání za duben 2011 (žalobci byl vrácen dne 24. 6. 2011) a žalobci vrátil částku 952.185,- Kč. Podle odůvodnění rozhodnutí byla nárokovaná částka ponížena o předepsaný úrok z prodlení za rozhodné období (prvostupňové správní rozhodnutí). Dne 22. 6. 2011 bylo správci daně doručeno odvolání žalobce (ze dne 22. 6. 2011), které žalobce doplnil podáním došlým správci daně dne 23. 6. 2011 (ze dne 23. 6. 2011). V odvolání žalobce nesouhlasil s předepsáním úroku z prodlení, týkajícího se rozhodného období s tím, že neobdržel platební výměr na tento úrok. Měl za to, že se může jednat o úrok z prodlení z titulu pozdějšího převedení přeplatku na DPH z osobního daňového účtu společnosti, o který žalobce žádal dne 25. 1. 2011 ve výši 11.988.426,- Kč, když byl tento přeplatek převeden mezi osobními daňovými účty společnosti a žalobce až po ukončení vytýkacího řízení u společnosti za zdaňovací období prosinec 2010. Žalobce mínil, že mu úrok z prodlení nevznikl, neboť za den převedení přeplatku (úhrady nedoplatku) se rozumí podle § 155 odst. 1 daňového řádu den, kdy žádost došla správci daně, tedy 25. 1. 2011. Proto měl být přeplatek převeden ke dni podání žádosti a nikoli později. Zákon navíc neuvádí, že by správce daně mohl převedení přeplatku zaevidovat v pozdější den, např. právě v případě probíhajícího vytýkacího řízení. Žalobce se tak domáhal zrušení prvostupňového rozhodnutí a změny rozhodnutí o přeplatku tak, že se žalobci vrací celá částka 1.234.139,- Kč. Žalobce konstatoval, že nelze-li toto jeho podání vyřídit jako odvolání, žádá o jeho vyřízení jako námitky podle § 159 daňového řádu. Platebním výměrem na úrok z prodlení ze dne 15. 7. 2011 (č. j. 430108/11/005515107101) vyrozuměl správce daně podle § 252 daňového řádu žalobce o předpisu úroku z prodlení na DPH za rozhodné období, který byl předepsán do evidence na osobní daňový účet do dne 6. 6. 2011 ve výši 453.534,- Kč s tím, že úrok z prodlení byl splatný dnem, ve kterém byly splněny zákonné podmínky pro jeho vznik, výpočet úroku z prodlení předepsaného celkem do 6. 6. 2011 je pak uveden na dalších stranách platebního výměru. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce zamítl a prvoinstanční rozhodnutí správce daně potvrdil. V odůvodnění plně přisvědčil skutkovým zjištěním a právním závěrům správce daně a vypořádal se s odvolacími námitkami žalobce, kdy zejména uvedl, že ačkoli je žalobce i společnost zastupován totožným zástupcem nelze v tomto rozhodnutí popisovat daňové řízení s daňovým subjektem odlišným od žalobce. Žalovaný poukázal na § 155 odst. 1 daňového řádu a konstatoval, že v případě zahájení postupu k odstranění pochybností je daň vyměřena až vydáním platebního výměru. Dále citoval z ust. § 105 odst. 4 zákona o DPH, podle kterého se za den vzniku vratitelného přeplatku považuje den vyměření. Pokud byla žádost o převedení přeplatku na účet jiného správce daně doručena před tímto dnem, je den doručení žádosti relevantní. Soud ve stručnosti odkazuje na velmi podrobné, argumentačně obsáhlé odůvodnění žalovaného rozhodnutí a pro úplnost doplňuje další poukaz žalovaného na § 105 zákona o DPH, podle kterého si vyměřený nadměrný odpočet vrátí plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření. Nadměrný odpočet ve výši 281.954,- byl žalobci vrácen dne 24. 6. 2011. Nadměrné odpočty za měsíce leden, únor a březen 2011, o jejichž vrácení žalobce žádal, tedy musely být použity k úhradě evidovaného nedoplatku (daňové povinnosti za rozhodné období). Předpis částky – 244.600,- Kč, vyplývající z dodatečného daňového přiznání k DPH za rozhodné období, mohl být zaevidován na osobním účtu žalobce až dne 2. 5. 2011, neboť v daném případě zjistil žalobce důvody pro podání dodatečného daňového přiznání dne 4. 3. 2011 a lhůta pro jeho podání, která je také datem dodatečného vyměření daně, byla dne 2. 5. 2011. Žalovaný konstatoval rozdílný režim příslušenství daně v případech, kdy vznikl daňový nedoplatek či přeplatek, neboť pokud byla podle dodatečného daňového přiznání doměřena daň vyšší, je daňový subjekt v rozsahu neuhrazeného doměrku v prodlení ode dne původní splatnosti, ale pokud je podle dodatečného daňového přiznání daň nižší, přeplatek vznikne až jejím vyměřením (dle dodatečných daňových přiznání je podle ustanovení § 141 – 144 daňového řádu daň vyměřena k poslednímu dni lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání a bylo-li toto podáno opožděně den, kdy došlo správci daně). Z uvedeného je zřejmé, že žalobci byla vyměřena daňová povinnost na DPH za rozhodné období ve výši 11.988.426,- Kč ve shodě s jeho daňovým přiznáním ze dne 24. 1. 2011. Jeho daň na DPH za rozhodné období byla splatná dne 26. 1. 2011. Úhrada této částky však byla provedena až dne 11. 5. 2011. Tím došlo k prodlení v její úhradě a vznikl úrok z prodlení ve výši 453.534,- Kč. V projednávané věci správce daně a žalovaný rozhodovali o žádosti žalobce ze dne 30. 5. 2011, došlé správci daně dne 1. 6. 2011, o vrácení nadměrného odpočtu z dodatečného přiznání k DPH za prosinec 2010 z řádných přiznání k DPH za měsíc leden, únor a březen 2011 (správně mělo být místo prosince 2010 uvedeno 4. čtvrtletí 2010). Správce daně pak při vydání prvostupňového rozhodnutí postupoval v souladu s ust. § 155 daňového řádu tak, že přeplatek na DPH vykázaný ke dni 7. 6. 2011 ve výši 1.234.139,- Kč snížil o vyměřený nadměrný odpočet v částce -281.954,- Kč, vyplývající z řádného daňového přiznání za duben 2011 a žalobci vrátil částku 952.185,- Kč, kdy tato částka vykázaného přeplatku zahrnuje i snížení o evidovaný úrok z prodlení. Poukaz žalobce na daňové řízení se společností a žádost žalobce a společnosti ze dne 25. 11. 2011 o převedení přeplatku na DPH je irelevantní, neboť podle ustanovení § 155 odst. 1 daňového řádu je daňový subjekt (v projednávané věci společnost) oprávněn požádat správce daně, u něhož má vratitelný přeplatek, o použití tohoto přeplatku na úhradu nedoplatku jiného daňového subjektu (zde žalobce), u téhož nebo jiného správce daně. Věta druhá téhož zákonného ustanovení stanoví „je-li této žádosti vyhověno, považuje se za den úhrady nedoplatku den, kdy došla žádost správci daně“. Podle ustanovení § 105 odst. 4 zákona o DPH se za den vzniku vratitelného přeplatku považuje den vyměření a vratitelný přeplatek se vrátí, pokud činí více než 100,- Kč. Z toho vyplývá, že žádost o převedení přeplatku na DPH ze dne 25. 1. 2011 podaná žalobcem a společností byla správci daně doručena před tímto dnem (§ 105 odst. 4) a proto k ní správce daně právem nepřihlížel. Podstatným ve věci žalobce je, že k datu splatnosti daně nebyla daň zaplacena a je nerozhodné, že se tak stalo z důvodu vedení vytýkacího řízení u jiného daňového subjektu. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce měl daň zaplatit. Za období, ve kterém nebyla žalobcem daň zaplacena, došlo k prodlení s jejím zaplacením. Správce daně rozhodoval o žádosti žalobce o vrácení přeplatku na DPH ze dne 30. 5. 2011 (došlá správci daně 1. 6. 2011), o níž podle stanoviska soudu s ohledem na zjištěný skutkový stav rozhodl po právu. Žalovaný tak nepochybil, pokud odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí správce daně potvrdil. Žalobními námitkami, kterými žalobce nesouhlasil s postupem správce daně a žalovaného v daňové věci společnosti, se soud nezabýval, neboť taková obrana přísluší tomuto daňovému subjektu. V duchu zásady, podle které si každý střeží svá práva, se žalobce nemůže u soudu účinně domáhat ochrany práv jiného. Ze stejného důvodu soud nevyhověl návrhu žalobce na přerušení řízení a předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie s poukazem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie ve věcech C-274/10, C-107/10 a C-286/94. Soud proto nedůvodnou žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému správnímu orgánu, který byl úspěšný, důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení