9 Af 4/2016 - 95

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: Ústav experimentální medicíny Akademie věd ČR, v.v.i., IČO: 68378041 sídlem Vídeňská 1083, Praha 4, zastoupeného JUDr. Robertem Jehne, advokátem sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 15, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 12. 11. 2015, čj. MF-66003/2013/12- 1204 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a vymezení sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2015, čj. MF-66003/2013/12-1204 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný ve sporu z veřejnoprávní smlouvy podle § 141 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl návrh žalobce na uložení povinnosti Hlavnímu městu Praze, řídícímu orgánu Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost (dále též „řídící orgán“), vyplatit žalobci částku 12 464 917,80 Kč s příslušenstvím a přiznal řídícímu orgánu nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobci.

II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí)

2. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval průběh sporného řízení, popsal důvody zakládající jeho pravomoc a působnost rozhodnout v uvedeném sporu a shrnul argumentaci žalobce i řídícího orgánu. V části VII. Napadeného rozhodnutí (str. 10 – 12) pak žalovaný specifikoval důkazy, které považoval pro posouzení věci za relevantní, přičemž na str. 12 rovněž označil důkazy, které pro posouzení za podstatné nepovažoval. Uvedl, že vzhledem k tomu, že výši sporné částky ani jeden z účastníků nezpochybňuje, zaměřil se při rozhodování věci na to, zda předmětné výdaje jsou způsobilé k proplacení z dotace.

3. Žalovaný s poukazem na čl. V bod 1, čl. V bod 18 a čl. VI Smlouvy o financování projektu v rámci Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost (dále též „OPPK“), č. reg. CZ.2.16/3.1.00/24006, evidované v CES pod č. INO/02/01/001712/2010 (dále též „Smlouva o dotaci“) a se zřetelem k označeným ustanovením Projektové příručky Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost, verze 3.0, účinné od 16. 12. 2009, k jejímuž dodržení se žalobce ve Smlouvě o dotaci zavázal (dále též „Projektová příručka OPPK), uvedl, že zkoumal u sporných výdajů obsah předmětu jejich fakturace a jejich zařazení pod položku rozpočtu, který byl součástí žádosti o financování. Uzavřel, že „po posouzení všech důkazů, zejména faktur, správní orgán dospěl k závěru, že sporná částka představuje výdaje na stavbu, které nejsou v rozpočtu zařazeny správně mezi výdaje na stavbu, ale nesprávně mezi výdaje na technologie“.

4. K námitce, že žalobce realizoval dvě nezávislé vzduchotechniky (standardní vzduchotechniku stavby a speciální vzduchotechniku čistých prostor), jejichž účel je odlišný, a že důsledně rozlišoval náklady na jejich pořízení, žalovaný poukázal na str. 5 technické zprávy, z níž citoval „ „vzduchotechnika čistých prostor“ bude realizována jako potrubí napojené na „standardní vzduchotechniku“, které má pouze více filtrů, a na toto potrubí pak bude napojen odtah vzduchu pro tři laboratorní technologie (dva biohazardy a jeden nanospider). Také na fotografiích již realizované vzduchotechniky (fotodokumentace z kontroly) je vidět potrubí vzduchotechniky pevně propojené se zdmi budovy a na toto potrubí navazující potrubí odtahů technologií s technologiemi (laminárními boxy)“. Z uvedeného podle žalovaného vyplývá, že podle technické zprávy a fotodokumentace z kontroly žalobce „realizoval jeden centrální vzduchotechnický systém (dále též „centrální vzduchotechnika“), jehož nedílnou součástí je navrhovatelem nazývaná „vzduchotechnika čistých prostor““. Žalovaný poukázal na to, že také podle expertního posudku ÚRS PRAHA, a.s., expertního posudku Ing. K. D., CSc.-Airtechnik, expertního posudku Ing. P. S., CSc., a výslechu znalců Ing. P. S., CSc. a Ing. K. D., CSc. žalobce realizoval centrální vzduchotechniku, jejíž součástí je vzduchotechnika čistých prostor. Celá tato vzduchotechnika je podle žalovaného pevně spojená s budovou a je součástí stavby a účelem celé této vzduchotechniky je zajistit fungování speciálních technologií pro výzkum a umožnit fungování stavby jako výzkumného centra. V tomto směru poukázal na závěry vyslovené v uvedených posudcích. Žalovaný dále z ustanovení § 1, § 10, § 11 a § 37 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 268/2009 Sb.“), dovodil, že vzduchotechnika je technickým zařízením stavby a považuje se za součást stavby. Uvedený závěr podporuje podle žalovaného i obsah výpovědi svědka Ing. P. B. ze dne 19. 11. 2014, jež dle žalovaného nasvědčuje tomu, že žalobce v rozpočtu zahrnul část nákladů na stavbu mezi náklady na technologie.

5. Uvedené expertní posudky a výpovědi znalců považoval žalovaný za relevantní důkazy, neboť byly zpracovány nezávislými odborníky, vyjadřují jejich odborné názory, odkazují na platnou právní úpravu i praxi a obsahují závěry ve své podstatě shodné.

6. K vyjádření Auditorské a daňové kanceláře, s.r.o., auditora P. A., ze dne 14. 3. 2012, žalovaný uvedl, že žalobcem realizovaná vzduchotechnika je součástí stavby a že i účetní předpisy odkazují na stavební předpisy a potažmo vyhlášku č. 268/2009 Sb., podle níž je vzduchotechnika technickým zařízením stavby. Označení vzduchotechniky za součást stavby není podle žalovaného v daném případě v rozporu s Pokynem Generálního finančního ředitelství č. D-6 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Pokyn GFŘ D-6“). Okolnost, že měl žalobce jednoho generálního dodavatele, nemá žádnou souvislost se zaevidováním výdajů (fakturovaných částek) v účetnictví žalobce a nemůže být překážkou pro jejich správné rozlišení.

7. Žalovaný dále poznamenal, že v žádosti o financování je v popisu aktivit projektu na str. 6 uvedena vzduchotechnika pouze pod stavebními pracemi a na str. 18 je uvedena jednak pod Stavebními pracemi - výplněmi a profesemi „vzduchotechnika“, jednak pod Instalací vestavěných technologií čistých prostor „vzduchotechnika, která je nezbytnou součástí funkčního celku čistých prostor“. Také ve Studii proveditelnosti je na str. 26 pod Stavebními pracemi – profesemi uvedena „vzduchotechnika“ a pod Instalací vestavěných technologií je uvedena „vzduchotechnika, která je nezbytnou součástí funkčního celku čistých prostor“. Tyto vzduchotechniky však nejsou blíže specifikovány. Stejně tak v rozpočtu (str. 20 a násl. žádosti o financování) jsou podle žalovaného uvedeny položky 02.01.02.04 Stavební práce a 02.02.01 Nákup technologických zařízení vč. montáže, aniž by bylo zřejmé, co tyto položky zahrnují. Z žádosti o financování tudíž podle žalovaného nelze zjistit způsob realizace technologie čistých prostor včetně vzduchotechniky.

8. Žalovaný zdůraznil, že podle Projektové příručky OPPK (str. 51, kapitola 3. Rozpočet projektu) měl žalobce všechny náklady projektu zatřídit v rozpočtu, který byl součástí žádosti o financování, pod jednotlivé položky v souladu s následnou účetní evidencí, která musí být podle § 8 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“) správná, tj. musí zobrazovat skutečnost. Byl tedy povinen sestavit pravdivý rozpočet. To však žalobce podle žalovaného zjevně neučinil, když náklady na pořízení technického zařízení budovy a vestavbu čistých prostor, tj. náklady na stavbu, zařadil mezi náklady na technologie.

9. V této souvislosti rovněž žalovaný poukázal na to, že žalobce v rozpočtu týkajícího se jiného jím realizovaného projektu zařadil technologii čistých prostor správně pod položku stavební části stavby. Žalobce si tak musel být podle žalovaného vědom nesprávného zařazení stavebních nákladů mezi technologie.

10. Žalovaný měl za prokázané, že žalobce realizoval jednu centrální vzduchotechniku, která je technickým zařízením stavby propojeným se stavbou stavebně, funkčně i účelově, a tudíž je součástí budovy. Žalobcem nazývaná „vzduchotechnika čistých prostor“ je podle žalovaného součástí této centrální vzduchotechniky. Není tedy podle žalovaného součástí vestavěných technologií, ale součástí technického zařízení stavby a součástí budovy. Náklady na její pořízení jsou tudíž podle žalovaného náklady na stavbu. Tento závěr podle žalovaného potvrzují i faktury předložené žalobcem na důkaz toho, že realizoval vestavbu čistých prostor včetně vzduchotechniky čistých prostor, jejichž předmětem fakturace je dodávka stavebních prací (např. bourání, lešení, podlahy, obklady, malby, příčky, zemní práce, trubní vedení, omítka) a nábytku (např. stoly, židle), nikoliv dodávka technologií. Žalobce tak podle žalovaného postupoval v rozporu s Projektovou příručkou OPPK, neboť nesestavil rozpočet správný a rozpočet zkreslil. Uvedený závěr potvrzuje podle žalovaného i výpověď Mgr. M. K., finanční manažerky OPPK.

11. K námitce, že odpojením vzduchotechniky čistých prostor by zůstala zachována funkce stavby jako standardní budovy, žalovaný uvedl, že by nebyl zachován účel a funkčnost budovy jako výzkumného centra, neboť odpojením části centrální vzduchotechniky, kterou žalobce nazývá „vzduchotechnikou čistých prostor“, by přestaly fungovat technologie potřebné pro výzkum. Přitom finanční pomoc byla poskytnuta právě za účelem podpory výzkumu a vývoje. Z toho důvodu je třeba považovat podle žalovaného celou centrální vzduchotechniku, včetně „vzduchotechniky čistých prostor“, za součást budovy jako nemovité věci. V tomto směru žalovaný dále poukázal na § 505 občanského zákoníku, závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 5 Afs 3/2010, a na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 230/2010. Žalovaný uzavřel, že odpojením části centrální vzduchotechniky nazývané navrhovatelem „vzduchotechnika čistých prostor“, by budova ztratila svůj účel, neboť by přestala fungovat jako výzkumné centrum.

12. K námitce, že důsledkem realizace centrální vzduchotechniky nemůže být degradace vzduchotechniky čistých prostor na klasickou stavební vzduchotechniku, a že řídící orgán záměrně zaměňuje specializované technologie za běžné kancelářské vzduchotechnické zařízení, žalovaný uvedl, že se nejedná o degradaci nebo záměnu vzduchotechniky, ale o správnou identifikaci nákladů/výdajů projektu. Žalobce realizoval podle žalovaného jednu centrální vzduchotechniku, která je technickým zařízením stavby a tudíž součástí stavby. Žalobcem uváděná „vzduchotechnika čistých prostor“ je součástí této vzduchotechniky, a proto jsou náklady/výdaje na její pořízení náklady/výdaji na pořízení technického zařízení stavby, tj. náklady/výdaji na stavbu.

13. K námitce, že řídící orgán při ex-ante kontrole projektu nezpochybňoval zařazení nákladů na pořízení technologie čistých prostor včetně vzduchotechniky čistých prostor pod položku rozpočtu 2.2 Nákup a instalace technologií, žalovaný konstatoval, že za dodržení smlouvy o poskytnutí dotace, odpovídá obecně příjemce. Žalobce byl dle žalovaného podle čl. V bodu 1 Smlouvy o dotaci povinen dodržet Projektovou příručku OPPK, podle níž měl veškeré náklady projektu zatřídit v rozpočtu v souladu s jejich předpokládaným zaúčtováním ve svém účetnictví, které podle § 8 odst. 1 zákona o účetnictví musí být správné. Přenesení odpovědnosti za pochybení žalobce na řídící orgán nelze podle žalovaného přijmout. Z pracovního postupu 6: Analýza rizik a kontrola ex-ante, kterým se řídí finanční manažeři OPPK, podle žalovaného nevyplývá povinnost finančního manažera OPPK kontrolovat správnost zatřídění jednotlivých nákladů projektu pod položky rozpočtu. Žalovaný v této souvislosti rovněž poukázal na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 1 Afs 15/2012, a ze dne 19. 9. 2012, čj. 1 Afs 59/2012 - 34.

14. K námitce, že žalobce při zaúčtování výdajů důsledně rozlišoval jednotlivé výdaje a vycházel při tom z Pokynu GFŘ D-6, žalovaný uvedl, že ustanovení § 14 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 410/2009 Sb.“), definuje stavby odkazem na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Žalovaný znovu poukázal na znění vyhlášky č. 268/2009 Sb. a zákona o účetnictví a konstatoval, že správným účtováním a pravdivým zobrazením skutečnosti bez pochyby není, jestliže účetní jednotka eviduje stavební výdaje na účtu určeném pro přírůstky přístrojů. Z Pokynu GFŘ D-6 pak z metodiky k § 26 podle žalovaného vyplývá, že vzduchotechnika je samostatnou movitou věcí, i když je pevně spojena s budovou nebo se stavbou, ale „s přihlédnutím ke stavebně - technickým parametrům, funkci a účelu budovy nebo stavby“. Výklad vycházející z účetních a stavebních předpisů není podle názoru žalovaného v rozporu s daňovými předpisy, neboť žalobcem realizovaný centrální vzduchotechnický systém je funkčně a účelově neoddělitelný od stavby, a proto je i z hlediska daňových předpisů součástí stavby. V žádném případě nelze podle žalovaného souhlasit s názorem žalobce, že je jedno, zda zařazení nákladů projektu do rozpočtu odpovídá následné účetní evidenci, resp. z jaké kapitoly rozpočtu jsou ty které výdaje proplaceny, a že podstatné je splnění účelu projektu. Pro dokreslení postupu žalobce žalovaný uvedl, že sporné výdaje byly zaevidovány v účetnictví žalobce nejprve správně na analytickém účtu 042 1 stavby. V rámci vyúčtování je však žalobce uplatnil k proplacení z položky rozpočtu 2.2 Technologie a nehmotný majetek. Řídící orgán podle žalovaného v souvislosti s kontrolou způsobilých výdajů projektu a předložených faktur zjistil, že předmětem fakturace je dodávka stavebních prací. V návaznosti na to oznámil žalobci, že se jedná o výdaje na stavbu, které nemohou být považovány za výdaje na technologie a proplaceny z položky rozpočtu 2.2., upozornil jej, že nesprávné zařazení nákladů na stavbu do položky rozpočtu 2.2 by mohlo mít vliv na dodržení limitu pro způsobilé specifické výdaje na stavbu, a požádal jej o převedení finančních prostředků ve výši předmětných výdajů z kapitoly 2.2 do kapitoly 2.1 s tím, že v opačném případě se tato částka stane nezpůsobilým výdajem. Žalobce však podle žalovaného odmítl požadovaný přesun mezi položkami rozpočtu provést s odůvodněním, že by překročil limit pro způsobilé specifické výdaje na stavbu. Žalovaný rovněž poukázal na to, že v příloze kontrolního listu vypracované společností Ernst & Young, s.r.o., ze dne 9. 10. 2013, je uvedeno, že plnění v celkové výši 12 464 917,80 Kč, které souvisí s vestavbou čistých prostor a vzduchotechnikou pro čisté prostory, bylo přeúčtováno z analytického účtu 042 1 stavby na analytický účet 042 5 určený pro pořízení DHM/přístroje, a že žalobce chybně účtuje o výdajích v celkové výši 12 464 917,30 Kč a chybně nárokuje jejich proplacení z kapitoly rozpočtu 2.2 Technologie a nehmotný majetek.

15. Žalovaný doplnil, že ze zaúčtování výdajů do části STAVBA a TECHNOLOGIE vyplývá, že do technologické části byly zaúčtovány výdaje na vestavbu čistých prostor a vzduchotechniku pro čisté prostory, resp. že výdaje na vzduchotechniku pro čisté prostory byly rozděleny mezi Stavební část a Technologickou část. Dále z oceněného výkazu výměr = ROZPOČET (vybavení Čistých prostor) a oceněného výkazu výměr = ROZPOČET (vybavení Čistého prostoru) podle žalovaného vyplývá, že rozpočet pro vestavbu čistých prostor ani rozpočet pro vybavení čistých prostor nezahrnoval žádné technologie. Ani podle Přehledu fakturace – Vzduchotechnika ČP I a Přehledu fakturace – Vzduchotechnika ČP II, nebyly dle žalovaného v rámci fakturace vzduchotechniky čistých prostor fakturovány žádné technologie.

16. Žalovaný měl za to, že žalobce s cílem dosáhnout proplacení sporné částky z položky rozpočtu 2.2 Technologie a nehmotný majetek přeúčtoval předmětné stavební výdaje na účet 042 5 DHM/přístroje. Místo aby v rozpočtu projektu provedl řídícím orgánem požadovaný přesun mezi položkami rozpočtu a náklady projektu zatřídil pod položky rozpočtu správně, provedl podle žalovaného změnu ve svém účetnictví a předmětné náklady/výdaje na stavbu zaevidoval nesprávně. Tím se však charakter předmětných výdajů dle žalovaného nezměnil, a přestože jsou v účetnictví žalobce zaevidovány jako výdaje na přístroje (technologie), ve skutečnosti zůstávají výdaji na stavbu a nelze je proplatit z položky rozpočtu 2.

2. Žalovaný považoval tento postup žalobce za protiprávní a zavádějící. Žalobce přitom na důkaz toho, že realizoval vzduchotechniku včetně vestavby čistých prostor a že mu vznikl nárok na proplacení sporných výdajů, předložil dle žalovaného faktury vystavené společností MAO a.s. č. 10843, 10854, 10867, 10875, 10885 a 10938, jejichž předmětem fakturace je dodávka stavebních prací (např. bourání, lešení, podlahy obklady, malby, příčky, zemní práce, trubní vedení, omítka) a nábytku (např. stoly, židle), nikoliv dodávka technologií. Žalovaný měl proto za prokázané, že žalobce ve svém účetnictví zaevidoval sporné výdaje v rozporu s § 8 odst. 1 zákona o účetnictví.

17. K námitce, že podle Projektové příručky OPPK nesmí způsobilé výdaje na stavbu přesáhnout 50 % celkových způsobilých výdajů projektu a že požadovaným převedením nákladů na realizaci vzduchotechniky z položky rozpočtu 2.2 pod položku rozpočtu 2.1 by žalobce tento limit překročil, žalovaný uvedl, že podle Projektové příručky OPPK měl žalobce bez ohledu na uvedený limit zatřídit do rozpočtu všechny náklady projektu v souladu s jejich předpokládaným zaevidováním ve svém účetnictví, které podle § 8 odst. 1 zákona o účetnictví, musí být správné. Zatřídění nákladů do rozpočtu a jejich následné zaevidování v účetní evidenci musí být podle žalovaného v souladu a musí zobrazovat skutečnost, tj. zatřídění nákladů v rozpočtu musí odrážet jejich skutečný obsah. Žalovaný uzavřel, že bez ohledu na uvedený limit byl žalobce podle Projektové příručky OPPK a § 8 odst. 1 zákona o účetnictví povinen zatřídit všechny náklady do rozpočtu projektu správně, tj. podle jejich skutečného obsahu. Za takový postup nelze podle žalovaného považovat žalobcem provedené zatřídění nákladů na stavbu mezi náklady na technologie.

18. K námitce žalobce, že vysoce sofistikovaná technologie čistých prostor tento požadavek splňuje, a proto mu měly být uhrazeny veškeré výdaje vynaložené na technologii čistých prostor včetně vzduchotechniky pro technologii čistých prostor, případně snížené o nezpůsobilé výdaje, žalovaný zopakoval, že sporné výdaje jsou výdaji na stavbu zařazenými v rozpočtu nesprávně jako výdaje na technologie, tj. neuznatelnými výdaji. Řídící orgán tak podle žalovaného postupoval přesně způsobem, který uvádí žalobce, neboť v souladu s čl. VI Smlouvy o dotaci vyplatil žalobci dotaci sníženou o nezpůsobilé výdaje.

19. K námitce, že Projektová příručka OPPK ani žádný jiný předpis neobsahují požadavek, aby technologie čistých prostor byla samostatnou movitou věcí, žalovaný uvedl, že Projektová příručka OPPK (str. 45 – 46) vymezuje kategorie způsobilých výdajů a požaduje (str. 51 kapitola 3), aby všechny náklady projektu byly zatříděny pod položky rozpočtu v souladu s následnou účetní evidencí, která podle § 8 odst. 1 zákona o účetnictví musí být správná. Tudíž podle žalovaného požaduje, aby zatřídění nákladů v rozpočtu bylo správné a odpovídalo jejich skutečnému obsahu.

20. K námitce, že nebyly splněny podmínky pro neposkytnutí finanční pomoci, žalovaný konstatoval, že řídící orgán neproplatil žalobci výdaje na stavbu, které žalobce zařadil do rozpočtu jako výdaje na technologie, tj. výdaje nezpůsobilé k proplacení z této kapitoly. Žalovaný poukázal na to, že podle Projektové příručky OPPK jsou způsobilými výdaji projektu „oprávněné výdaje, které mohou být spolufinancovány ze strukturálních fondů“(str. 13) a jednou z podmínek jejich způsobilosti je jejich vynaložení v souladu s evropskou a českou legislativou. Tuto podmínku podle žalovaného žalobce nesplnil, když v rozporu s čl. V body 1 a 18 Smlouvy o dotaci sporné výdaje na stavbu zatřídil do rozpočtu v rozporu s Projektovou příručkou OPPK (str. 51) pod položku určenou na financování technologií, a zaevidoval ve svém účetnictví jako náklady/výdaje na technologie. Řídící orgán pak dle žalovaného v souladu s Projektovou příručkou OPPK označil sporné výdaje za nezpůsobilé a podle čl. VI Smlouvy o dotaci je neproplatil, tj. vyplatil schválenou finanční pomoc sníženou o nezpůsobilé výdaje. Započtením nezpůsobilých výdajů (jejich uznáním a proplacením) by se dle žalovaného dopustil řídící orgán nesrovnalosti. Žalovaný poukázal na neuznání způsobilých výdajů v žádostech o platbu č. 01/24006 a č. 02/24006 a opětovně zdůraznil obsah faktur vystavených společností MAO a.s. a jejich příloh. Žalovaný měl za prokázané, že podmínky pro neproplacení sporné částky byly splněny, neboť sporná částka představuje nezpůsobilé výdaje, které řídící orgán podle čl. VI Smlouvy o dotaci a Projektové příručky OPPK (str. 8) nemohl proplatit.

21. Žalovaný nepřisvědčil ani námitce poukazující na to, že nebylo vydáno žádné rozhodnutí o porušení rozpočtové kázně.

22. K námitce, že postup řídícího orgánu po uzavření Smlouvy o dotaci byl extrémně nepředvídatelný, žalovaný poukázal na to, že řídící orgán po zjištění nesprávného zařazení nákladů v souvislosti se schvalováním monitorovací zprávy č. 1 a následně monitorovací zprávy č. 2 upozornil žalobce, že se jedná o výdaje na stavbu, které nelze hradit z položky rozpočtu 2.2, a požádal jej o provedení přesunu finančních prostředků z položky 2.2 do položky 2.1 Pozemky, stavby a úpravy ploch. Současně jej dle žalovaného informoval, že pokud přesun mezi položkami rozpočtu nebude proveden, budou předmětné výdaje považovány za nezpůsobilé. Vzhledem k tomu, že žalobce neprovedl přesun mezi položkami rozpočtu, řídící orgán postupoval dle žalovaného dále podle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finanční kontrole“), a provedl kontrolu na místě, o níž byl pořízen protokol. Námitky proti protokolu podané žalobcem řídící orgán zamítl. Žalovaný uzavřel, že řídící orgán postupoval v souladu se zákonem a teprve poté, co byla kontrolní zjištění potvrzena (bylo rozhodnuto o námitkách) postupoval podle čl. VI Smlouvy o dotaci. Žalovaný dodal, že z uzavření Smlouvy o dotaci nelze v žádném případě automaticky dovozovat souhlas řídícího orgánu s uznáním nákladů na pořízení vzduchotechniky a vestavbu čistých prostor, neboť předpokladem je splnění všech podmínek. Žalovaný uzavřel, že z předložených důkazů zjistil, že řídící orgán v rámci kontroly monitorovacích zpráv a žádostí o platbu informoval žalobce o zjištěných pochybeních, požadoval od něj zjednání nápravy a poučil jej o důsledcích nezjednání nápravy. Následně pak postupoval podle zákona o finanční kontrole a podle Smlouvy o dotaci. Poté, co byla kontrolní zjištění potvrzena (bylo rozhodnuto o námitkách), postupoval podle čl. VI Smlouvy o dotaci. Postup řídícího orgánu tak byl dle žalovaného v souladu se zákonem a Smlouvou o dotaci.

23. Žalovaný nepřisvědčil ani námitce porušení práva na legitimní očekávání, práva vlastnit majetek a práva vyplývajícího ze Smlouvy o dotaci s tím, že žalobce se svým návrhem domáhal proplacení nezpůsobilých výdajů, na jejichž proplacení mu z popsaných důvodů nevznikl právní nárok. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 1 Afs 15/2012.

24. K námitce zpochybňující nemožnost proplacení předmětných výdajů na stavbu z kapitoly rozpočtu určené na technologie, když se jedná o způsobilé výdaje projektu, žalovaný poznamenal, že žalobce tak sám připouští, že se jedná o stavební výdaje, jejichž úhradu uplatňuje k proplacení z kapitoly rozpočtu určené na technologie. Doplnil, že stavební výdaje sice jsou jedním z druhů specifických způsobilých výdajů uvedených na str. 45 Projektové příručky OPPK, ale za předpokladu, že jsou v rozpočtu správně zatříděny, správně zaevidovány v účetnictví příjemce dotace a nepřesahují limit 50 %, což však v daném případě nebylo splněno.

25. Z dříve popsaných důvodů pak žalovaný nepřisvědčil ani námitkám porušení principu právní jistoty, zásady pacta sunt servanda a zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 odst. 3 správního řádu, dle níž správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře.

26. K námitce nesplnění podmínek pro neposkytnutí dotace, neboť řídící orgán mohl neposkytnout finanční pomoc pouze z důvodů stanovených zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2000 Sb.“) nebo z důvodů stanovených v ustanovení čl. VII odst. 1 Smlouvy o dotaci, a že podle čl. VI Smlouvy o dotaci měl poskytnout finanční prostředky ve výši schválené finanční pomoci případně snížení o nezpůsobilé výdaje, žalovaný uvedl, že ustanovení § 22 zákona č. 250/2000 Sb. upravuje porušení rozpočtové kázně, k němuž může dojít pouze po připsání peněžních prostředků na účet příjemce. Ustanovení § 22 odst. 2 písm. b) se pak podle žalovaného vztahuje na případy, kdy příjemce podpory porušil povinnost před připsáním peněžních prostředků na účet příjemce a v době připsání peněžních prostředků na účet příjemce toto porušení trvá, přičemž za den porušení rozpočtové kázně se považuje den, v němž byly připsány peněžní prostředky na účet příjemce. Na daný případ se podle žalovaného nevztahuje ani čl. VII odst. 1 Smlouvy o dotaci, ale právě žalobcem též uváděný čl. VI, podle kterého řídící orgán postupoval, když provedl platbu ve výši schválené finanční pomoci snížené o nezpůsobilé výdaje (krácení dotace.

27. K námitce, že řídící orgán nevydal o posouzení nezpůsobilosti výdajů žádné rozhodnutí, žalovaný poukázal na obsah protokolu z kontroly a na vydání rozhodnutí o námitkách proti němu. Podle žalovaného nebyl řídící orgán povinen vydat žádné jiné rozhodnutí.

28. Na str. 31 – 32 Napadeného rozhodnutí žalovaný popsal důvody, pro které neshledal důvodnou námitku žalobce poukazující na naplnění cíle projektu a účelu OPPK.

29. K námitce, že protokol z kontroly neobsahuje ustanovení právního předpisu, který žalobce porušil, žalovaný uvedl, že se jedná o porušení formálního charakteru s tím, že z protokolu vyplývá, že u žalobce bylo zjištěno porušení zákona o účetnictví nesprávným zaevidováním stavebních výdajů na účtu 042 5 DHM/přístroje, tudíž porušení zásady správného účetnictví resp. povinnosti účetní jednotky „vést účetnictví správné“ stanovené v § 8 odst. 1 zákona o účetnictví.

30. Žalovaný konečně z dříve popsaných důvodů nepřisvědčil ani námitce, že řídící orgán řádně neodůvodnil neproplacení výdajů na pořízení vzduchotechniky.

31. Žalovaný uzavřel, že žalobce porušil čl. V bod 18 Smlouvy o dotaci a § 8 odst. 1 zákona o účetnictví tím, že předmětné náklady/výdaje projektu zaevidoval ve svém účetnictví nesprávně, a rovněž porušil čl. V bod 1 Smlouvy o dotaci, když nedodržel Projektovou příručku OPPK (str. 51 kapitolu 3. Rozpočet projektu), neboť v rozpočtu projektu nezatřídil předmětné náklady správně, tj. nesestavil správný rozpočet. Proto mu dle žalovaného nárok na vyplacení finančních prostředků nevznikl.

III. Žaloba

32. Žalobce v podané žalobě uvedl, že Napadené rozhodnutí je nezákonné pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a pro nesprávné posouzení právní otázky.

33. V rámci prvního okruhu žalobních bodů žalobce namítal, že je Napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť závěr uvedený na str. 16 Napadeného rozhodnutí, podle něhož „po posouzení všech důkazů, zejména faktur, správní orgán dospěl k závěru, že sporná částka představuje výdaje na stavbu, které nejsou v rozpočtu zařazeny správně mezi výdaje na stavbu, ale nesprávně mezi výdaje na technologie“, není v rozhodnutí blíže odůvodněn vyjma stručného konstatování na str. 35 Napadeného rozhodnutí, když žalovaný se pouze vypořádal s celkem 20 námitkami žalobce 34. Žalobce doplnil, že těžiště odůvodnění Napadeného rozhodnutí na str. 16 a na str. 35 spočívá v názoru žalovaného, že sporná částka představuje výdaje na stavbu, které nejsou v rozpočtu zařazeny správně mezi výdaje na stavbu, ale nesprávně mezi výdaje na technologie, přičemž žalovaný uvádí, že k tomuto názoru dospěl po „posouzení všech důkazů, zejména faktur“ Žalovaný tento svůj závěr podle žalobce blíže neodůvodnil jakoukoliv argumentací a souhrnně odkázal na posouzení všech důkazů s důrazem na důkaz fakturami, aniž by však bylo uvedeno, jaké faktury měl na mysli a jaké konkrétní skutečnosti vedoucí k uvedenému závěru z nich vyplývají. Žalovaný podle žalobce též neodůvodnil, proč jeho závěr o tom, že sporná částka představuje výdaje na stavbu, vede k zamítnutí návrhu žalobce, tj. k tomu, že nárok žalobce na úhradu požadované částky podle Smlouvy o dotaci neexistuje.

35. Žalobce namítl, že ani skutečnost, že žádná ze vznesených námitek žalobce není podle žalovaného relevantní, automaticky neznamená, že se tímto odůvodňuje uvedený závěr žalovaného na str. 16, které je těžištěm Napadeného rozhodnutí. Mezi zamítnutím všech námitek žalobce a závěrem žalovaného o zamítnutí návrhu ve sporném správním řízení totiž podle žalobce není žádná příčinná souvislost. Žalobce v této souvislosti poukazoval na to, že podle pravidel formální logiky může nastat situace, kdy sice žádné z námitek žalobce nebude dáno správním orgánem za pravdu, přesto může být shledán návrh žalobce za důvodný, byť v takovém případě z jiných důvodů, než z těch uvedených ve vyjmenovaných námitkách žalobce. To podle žalobce souvisí se zásadou nutnosti zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, správním orgánem (§ 3 správního řádu), která s určitými modifikacemi platí i ve sporném správním řízení (§ 141 odst. 4 správního řádu). Správní orgán tak podle žalobce nemůže odůvodnit zamítnutí návrhu žalobce pouze tím, že odůvodní, proč zamítl všechny jeho námitky navrhovatele.

36. Žalovaný tedy podle žalobce „určitým způsobem odůvodnil pouze to, proč nevyhověl námitkám žalobce, ale pozitivně neodůvodnil, proč a na základě jakých důkazů dospěl k závěru o tom, že se jednalo o výdaje na stavbu, a už vůbec neodůvodnil, jakým způsobem tento závěr, ke kterému dospěl, tj. že sporná částka představuje výdaje za stavbu, odůvodňuje zamítnutí návrhu, tj. odůvodňuje závěr, že byly dány zákonné předpoklady pro to, aby řídící orgán požadovanou částku dle smlouvy o dotaci neuhradil“.

37. Žalovaný tedy podle žalobce (i.) zaujal určitý závěr, když řádně neodůvodnil, jak k němu dospěl (závěr o tom, že sporná částka představuje výdaj na stavbu), a (ii.) po zaujetí tohoto řádně neodůvodněného závěru dále neodůvodnil, proč tento závěr vede k zamítnutí návrhu žalobce.

38. Napadené rozhodnutí žalovaného je tak podle žalobce nepřezkoumatelné, a to i z toho důvodu, že se žalovaný dopustil u formulace závěru o tom, že sporná částka představuje výdaje na stavbu, tzv. souhrnného zjištění, jímž zjistil skutkový stav současně na základě všech provedených důkazů, aniž uvedl, na základě kterých konkrétních důkazů se to které zjištění činí a z jakých důvodů, jakož i bez vysvětlení případných rozporů mezi nimi, což je dle žalobce zcela nepřípustné. V tomto směru žalobce poukazoval na jím označená rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

39. Pod druhým žalobním bodem žalobce namítal, že uvedený závěr žalovaného je nejen nepřezkoumatelný, ale též nesprávný pro rozpor s právními předpisy.

40. Podstatou sporu je podle žalobce právní otázka, zda byly uznatelnými výdaji podle uzavřené Smlouvy o dotaci a Projektové příručky OPPK výdaje o požadované výši 12 464 917,80 Kč, uvedené v rozpočtu projektu žalobce na podpoložku 02.02.01.01. „technologie čistých prostor“, a to konkrétně částka 6 286 444 Kč v etapě 001 projektu a částka 6 178 473,80 Kč v etapě 002 projektu. Žalobce v této souvislosti odkázal na bližší specifikaci těchto položek ve správním řízení a uvedl, že položky v souhrnu tvoří vestavěnou technologii čistých prostor, když tato činnost zahrnuje samotnou vestavbu čistých prostor, dále jejich speciální vybavení a vzduchotechniku, která je nezbytnou součástí funkčního celku čistých prostor. Poukázal přitom na str. 18 žádosti žalobce o podporu projektu a body 12. až 28. repliky žalobce ze dne 16. 10. 2013.

41. Žalobce dále vypočetl výdaje, jež jsou podle Projektové příručky OPPK specifickými způsobilými výdaji a doplnil, že výdaje v požadované částce 12 464 917,80 Kč jsou výdaji na nákup a instalaci technologií. Podle žalobce je tedy zřejmé, že klíčové pro rozhodnutí o uznatelnosti výdajů je rozhodnutí, zda lze materiál tvořící jednotlivé položky, jejichž cena v souhrnu činí požadovanou částku 12 464 917,80 Kč, subsumovat pod neurčitý právní pojem „technologie“.

42. V návaznosti na žalobcem provedený výklad pojmu technologie na str. 6 – 7 žaloby měl žalobce za nepochybné, že veškeré věci, které jsou uvedeny v položkách, jejichž úhrady se žalobce svým návrhem po řídícím orgánu domáhal, definiční znaky takto vyloženého pojmu splňují, neboť v souhrnu vytváření nezbytné výrobní nástroje k cílevědomé tvorbě přípravků pro moderní terapii a nanotechnologií v léčebných postupech, tj. věcí, které nepochybně slouží k potřebám lidí, neboť se bude jednat o výrobky, které budou uchovávat nebo zlepšovat lidské zdraví. Žalobce doplnil, že pojem technologie nelze vykládat v tomto konkrétním případě osamoceně bez kontextu, v němž byl použit, tj. v Projektové příručce OPPK. Poukázal v tomto směru na rozhodovací praxi Ústavního soudu s tím, že pokud mají být náklady na věci, které je možné podřadit pod pojem technologie, uznatelnými výdaji v příslušném OPPK, mělo by vynaložení prostředků na jejich pořízení vést k naplnění cílů projektu. Žalobce přitom na str. 7 popsal důvody, pro které měl za to, že k naplnění cíle projektu došlo, což podle žalobce nezpochybnil ani žalovaný v Napadeném rozhodnutí. Žalobce uvedl, že naplněním cíle projektu tak byla splněna základní podmínka k tomu, aby bylo možné považovat vynaložené náklady na pořízení technologie čistých prostor za způsobilý výdaj.

43. Žalobce dále v této souvislosti namítl, že je Napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné rovněž z toho důvodu, že se žalovaný nevypořádal s námitkou, že Smlouva o dotaci, Projektová příručka OPPK ani jiný právní předpis nepožadují, aby byla technologie jako způsobilý výdaj samostatná movitá věc, nikoliv součást stavby nebo stavba samotná. Žalobce zdůraznil, že namítal, že technologie nemusí být pouze samostatnou movitou věcí, nýbrž nic nebrání tomu, aby soubor věcí tvořících technologii čistých prostor byl nemovitostí nebo součástí nemovitosti, pokud tento soubor, resp. jednotlivé věci tvořící tento soubor, splňují definiční kritéria pojmu technologie, jak byla žalobcem vyložena. Závěr o tom, že technologie je součástí stavby a jakožto taková by mohla spadat do kategorie výdajů na výstavbu, rekonstrukci a modernizaci objektů (včetně technické infrastruktury, technického zařízení budov), tak podle žalobce automaticky nevylučuje, že by zároveň tyto výdaje nemohly spadat i pod specifickou kategorii výdajů na nákup a instalaci technologií. Žalobce přitom v tomto směru považoval za nedostatečné vypořádání jeho námitek na str. 26 a str. 29 Napadeného rozhodnutí s tím, že odůvodnění Napadeného rozhodnutí vůbec nevyvrací vznesené námitky žalobce. Pokud žalovaný dospěl k závěru, že žalobce vedl nesprávně účetnictví, čímž měl porušit čl. V. odst. 18 Smlouvy o dotaci, není podle žalobce vůbec zřejmé, jak toto jednání mohlo ovlivnit skutečnost, zda je možné soubor věcí tvořících technologii čistých prostor subsumovat pod pojem „nákup a instalace technologií“ jako pod specifický způsobilý výdaj podle str. 45 Projektové příručky OPPK. Žalobce v tomto směru poukázal na závěry správních soudů k institutu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek jeho důvodů.

44. Žalovaný se pak podle žalobce rovněž nevypořádal s námitkou poukazující na skutečnost, že v daném případě není soubor věcí tvořících technologii čistých prostor součástí stavby, ale je souborem samostatných movitých věcí. Žalobce odkázal na argumentaci obsaženou v jeho replice k vyjádření odpůrce ze dne 16. 10. 2013, kde uváděl, že vzduchotechnika čistých prostor je z hlediska daňového práva samostatnou movitou věcí, a odkazoval na Pokyn GFŘ D-6. Žalovaný však na tyto argumenty v Napadeném rozhodnutí podle žalobce vůbec nereagoval a nevyvrátil je. Žalobce doplnil, že „žalovaný se sice otázkou, zda je vzduchotechnika čistých prostor samostatnou movitou věcí, zabýval na str. 19 až 21 rozhodnutí, avšak odkázal zde na dvě rozhodnutí, a to rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 5 Afs 3/2010 a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 230/2010, avšak bez bližšího vysvětlení možnosti aplikace těchto judikátů na konkrétní skutkový stav a bez jakékoliv vyvrácení správnosti argumentů žalobce vznesených v průběhu správního řízení“. S poukazem na použití pojmu „technologická zařízení“ v rozsudku sp. zn. 5 Afs 3/2010 žalobce zopakoval námitku nepřezkoumatelnosti z důvodu nevypořádání námitky, že technologie může být rovněž součástí stavby.

45. Žalobce dále namítl, že zjištění žalovaného z označených faktur nejsou relevantní pro závěr o právní povaze technologie. Doplnil, že právní povahu souboru věcí tvořících technologii čistých prostor nemůže jakkoliv určovat obsah faktury. Chybné pojmenování věci nemůže podle žalobce změnit její reálnou podstatu a forma v tomto ohledu nikdy nemůže přebít obsah, a pokud se tak stane, je to nepřípustný přepjatý formalismus. V této souvislosti rovněž žalobce poukázal na str. 51 Projektové příručky OPPK, dle níž že způsobilým výdajem i instalace technologií. I v tomto ohledu pak považoval žalobce Napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

46. Žalobce dále namítl (třetí žalobní bod), že obecné vymezení způsobilých výdajů řídícím orgánem bez bližší definice toho, co se v kontextu daného operačního programu rozumí „technologií“, resp. „nákupem a instalací technologie“, nelze klást k tíži žalobce jakožto příjemce dotace. V této souvislosti poukázal na závěry vyslovené v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, čj. 5 Afs 90/2012 - 36, ze dne 11. 11. 2010, čj. 1 Afs 77/2010 - 81, publ. pod č. 2243/2011 Sb. NSS, či ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 9 Afs 202/2007. Rovněž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 10. 1996, sp. zn. III. ÚS 283/96 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2008, čj. 11 Ca 371/2006 - 55, publ. pod č. 1632/2008 Sb. NSS. Namítl, že pokud řídící orgán nikterak nevymezil pojem „technologie“ a ponechal vymezení obsahu tohoto bezesporu neurčitému právnímu pojmu obecnému jazyku, postupoval žalobce v těchto širokých mantinelech.

47. Žalobce doplnil, že se při výkladu pojmu „technologie“ spoléhal na skutečnost, že je jeho výklad správný, když jej řídící orgán akceptoval tím, že při několikastupňové kontrole nikdy splnění této základní podmínky pro poskytnutí dotace nezpochybnil. Žalobce uvedl, že tak byl veden principem dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci (zde aktů řídícího orgánu) vyvěrajícím z presumpce správnosti aktů veřejné moci. Žalovaný se přitom se souvisejícími námitkami vznesenými žalobcem v průběhu správního řízení v jeho návrhu na zahájení správního řízení, v replice ze dne 16. 10. 2013 a ve vyjádření k provedenému dokazování v Napadeném rozhodnutí podle žalobce (ne)vypořádal v argumentaci k námitkám na str. 28, 29 až 30 Napadeného rozhodnutí lakonickým odůvodněním, že řídící orgán postupoval v souladu se zákonem, projektovou příručkou a Smlouvou o dotaci a že žalobci nevznikl právní nárok na vyplacení sporné částky. Napadené rozhodnutí tak podle žalobce postrádá jakékoliv odůvodnění a vyvrácení shora uvedených námitek žalobce vznášených opakovaně v průběhu celého správního řízení. I v tomto ohledu je dle žalobce Napadené rozhodnutí zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.

48. Pod čtvrtým žalobním bodem pak žalobce poukazoval na přepjatý právní formalismus žalovaného a na porušení principu proporcionality. Konstatoval, že žalovaný v Napadeném rozhodnutí nikde neuvedl důvody, pro které dospěl k závěru, že výdaje na technologii čistých prostor nebyly způsobilými výdaji. Z rozhodnutí není seznatelné, jak souvisí porušení § 8 zákona o účetnictví se závěrem, že výdaje na soubor věcí tvořících technologii čistých prostor nebyly způsobilým výdajem. I kdyby bylo prokázáno a byl správný závěr, že žalobce porušil uvedené ustanovení zákona, žalovaný podle žalobce vůbec nevysvětlil, jak se toto pochybení projevuje následkem spočívajícím v tom, že soubor věcí tvořících technologii čistých prostor, se stává nezpůsobilým výdajem ve smyslu čl. II. bod. 4 Smlouvy o dotaci. Z Projektové příručky OPPK ani ze Smlouvy o dotaci podle žalobce nikterak nevyplývá, že porušením žalovaným označených povinností příjemce dochází k tomu, že se určitý výdaj stává nezpůsobilým výdajem podle čl. II. odst. 4 Smlouvy o dotaci. Podle žalobce tak není dána žádná příčinná souvislost mezi porušením uvedených povinností žalobce a označením výdajů na soubor věcí tvořících technologii čistých prostor jako nezpůsobilými výdaji. Žalovaný takové důvody podle žalobce ani neuvedl. Žalobce shrnul, že „žalovaný sice nějakým způsobem odůvodnil, proč měl žalobce porušit uvedené povinnosti (byť žalobce tento závěr ze shora uvedených důvodů neshledává jako důvodný), ale už vůbec neodůvodnil, proč je sankcí za porušení těchto povinností označení uvedených výdajů jako výdajů nezpůsobilých a jejich neproplacení“.

49. Žalovaný a řídící orgán postupovali podle žalobce extrémně formalisticky, když porušení povinností ze smlouvy, které se vůbec nedotýkají způsobilosti nebo nezpůsobilosti určitých výdajů, řídící orgán sankcionoval zcela svévolně odnětím práva na úhradu způsobilého výdaje. Formalistický přístup je dle žalobce zřejmý i ze závěru žalovaného na str. 31 Napadeného rozhodnutí, že žalobce sice splnil cíl projektu, ale porušil čl. V. bod 1 Smlouvy o dotaci. Žalovaný tedy podle žalobce mechanicky aplikoval na zjištěné formální pochybení ve vedení účetnictví nejvyšší sankci, kterou lze příjemce postihnout, a to odepření práva na úhradu způsobilých nákladů výdajů, když dále už ho vůbec nezajímalo, zda byly požadované prostředky vynaloženy na splnění cíle a účelu projektu. Takový formalismus je podle žalobce nebezpečný a byl podroben kritice v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, čj. 9 Afs 1/2008 - 45. Žalobce v této souvislosti poukázal na závěry Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu k nepřípustně formalistickému přístupu správních orgánů a namítl, že pokud se žalovaný nezamyslel nad tím, jaký je smysl a účel § 8 odst. 1 zákona o účetnictví a jaký je smysl a účel předmětného projektu a mechanicky ztotožnil s porušením určité právní normy automatický následek nejvyšší právní sankce ve smlouvě obsažené, tj. odepření úhrady ve správním řízení požadované částky, dopustil se právě takto mechanického a formálního užití práva v rozporu s jeho účelem a smyslem. Celou záležitost tak žalovaný podle žalobce posuzoval pouze z účetního hlediska, avšak naplnění cíle projektů a skutečnost, za co vlastně přesně byly upřené finanční prostředky vynaloženy a zda vynaložení těchto prostředků pomohlo naplnit cíl projektu, zcela opomenul či spíše ignoroval, neboť přes deklaraci, že žalovaný nezpochybňuje splnění cíle projektu, jej tato skutečnost nikterak nezajímala a v Napadeném rozhodnutí se ji nikterak nevěnoval.

50. Uvedený postup žalovaného je podle žalobce též v rozporu s principem proporcionality jako s principem inherentním demokratickému právnímu státu. V této souvislosti žalobce poukázal na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2014, sp. zn. 2 As 106/2014, a rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. 3. 2010, Sviluppo Italia Basilicata, C-414/08.

IV. Vyjádření žalovaného

51. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 7. 6. 2016 setrval na argumentaci uvedené v odůvodnění Napadeného rozhodnutí.

52. K námitkám vzneseným v rámci prvního žalobního bodu nesouhlasil s námitkou nepřezkoumatelnosti Napadeného rozhodnutí. Uvedl, že v části VII. odůvodnění Napadeného rozhodnutí jsou uvedeny mezi důkazy relevantními pro posouzení věci kromě jiného konkrétní faktury, posudky a protokoly o výslechu svědků, přičemž je dále k neproplaceným výdajům resp. fakturám celkem třikrát zopakováno na str. 19, 24, 25 a 26 Napadeného rozhodnutí, že se jedná o faktury vystavené společností MAO a.s. č. 10843, 10854, 10867, 10875, 10885 a 10938, z jejichž příloh (rekapitulací čerpání stavebního objektu a soupisu provedených prací) vyplývá, že předmětem fakturace byla dodávka stavebních prací včetně materiálu (např. zdivo, izolace, živičné krytiny, bourání, lešení, podlahy, obklady, malby, příčky, zemní práce, trubní vedení, omítka) a dodávka nábytku (např. stoly, židle). Příkladmý výčet fakturovaných výdajů je přitom dle žalovaného uveden s ohledem na velké množství položek příloh faktur. Čísla faktur jsou podle žalovaného uvedena i mezi důkazy na str. 19 a 25 Napadeného rozhodnutí a tyto faktury jsou součástí spisu. Žalovaný rovněž poukázal na str. 16 a 17 Napadeného rozhodnutí, kde se zabýval obsahem konkrétních posudků a protokolů o výslechu svědka nebo znalce, z nichž vyplývá, že žalobce realizoval centrální vzduchotechniku, která je technickým zařízením stavby a součástí budovy, jejíž část tvoří žalobcem nazývaná „vzduchotechnika čistých prostor“, a vestavbu čistých prostor. Tyto výdaje jsou podle žalovaného výdaji na stavbu a patří pod položku rozpočtu 02.01 Pozemky, stavby a úpravy ploch. Dále žalobce podle žalovaného realizoval technologie, jimiž jsou laminární boxy s potrubím odtahu vzduchu, které patří pod položku rozpočtu 02.02 Technologie a nehmotný majetek. Výdaje na pořízení technologií však nejsou předmětem sporu, neboť byly proplaceny. Skutečnost, že výdaje na vestavbu čistých prostor a vzduchotechniku čistých prostor jsou výdaji na stavbu, vyplývá dle žalovaného i z jím označených posudků a protokolů o výslechu znalců.

53. Žalovaný dále doplnil, že odůvodnění Napadeného rozhodnutí je nesporně třeba vnímat jako celek. Žalobce si však dle žalovaného vybral z odůvodnění uvedené dvě strany, vytrhnul je z kontextu celého odůvodnění a označil je zcela účelově za jeho stěžejní část.

54. Pravdivé není podle žalovaného ani tvrzení žalobce, že žalovaný neodůvodnil, proč jeho závěr o tom, že sporná částka představuje výdaje na stavbu, vede k zamítnutí návrhu. Žalovaný v tomto směru poukázal na str. 15 - 16 Napadeného rozhodnutí a doplnil, že žalobce zjevně nesestavil pravdivý rozpočet, když sporné výdaje na stavební práce a nábytek zařadil pod položku rozpočtu 02.02 Technologie a nehmotný majetek, určenou na financování technologií. Žalovaný přitom shodně jako v odůvodnění Napadeného rozhodnutí poukázal na str. 45 a 46 a str. 16 Projektové příručky OPPK a uzavřel, že byl žalobce povinen hradit tyto náklady z vlastních zdrojů. Žalovaný doplnil, že žalobce měl možnost podle Projektové příručky OPPK (str. 56) oznámit poskytovateli změnu a provést přesun mezi hlavními položkami rozpočtu. To však neučinil ani na výzvu poskytovatele dotace. Pokud by tak býval učinil, mohly mu být výdaje na stavbu uznány do výše 50 % celkových způsobilých výdajů projektu. Žalovaný dále rekapituloval závěry vyslovené na str. 18 Napadeného rozhodnutí a uzavřel, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, že Napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněno a že je nepřezkoumatelné. Odmítl rovněž tvrzení žalobce, že těžiště odůvodnění rozhodnutí je na str. 16 a 35, neboť podle jeho názoru odůvodnění rozhodnutí je třeba vnímat jako celek. S odkazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu pak doplnil, že není nutno každé rozhodnutí odůvodňovat natolik obsáhle, že by bylo třeba vyžadovat podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení.

55. K tvrzení žalobce, že mezi zamítnutím všech jeho námitek a zamítnutím návrhu není žádná příčinná souvislost, žalovaný uvedl, že zamítnutí návrhu souvisí s odmítnutím námitky, že sporná částka představuje výdaje na technologie, přičemž se jedná o vícenáklady, které je povinen hradit žalobce z vlastních zdrojů.

56. K námitkám vzneseným v rámci druhého žalobního bodu žalovaný k tvrzení žalobce, že sporná částka představuje způsobilé výdaje, uvedl, že se jedná o výdaje, které je možno hradit z OPPK za předpokladu splnění dalších podmínek, např. jejich správného zařazení pod položku rozpočtu projektu, jejich správného zaúčtování v účetní evidenci příjemce dotace, nebo dodržení jejich případných limitů. Sporné výdaje, tj. výdaje související s fakturami vystavenými společností MAO a.s. č. 10843, 10854, 10867, 10875, 10885 a 10938, jsou však dle žalovaného prokazatelně výdaji na stavební práce včetně stavebního materiálu a nábytek zařazené v rozpočtu projektu nesprávně mezi výdaje na technologie. Jejich zatřídění v rozpočtu není tudíž podle žalovaného správné (neodpovídá skutečnému předmětu těchto výdajů) a v souladu s Projektovou příručkou OPPK je nutno považovat tyto výdaje za vícenáklady, které je žalobce povinen uhradit z vlastních zdrojů.

57. K námitkám týkajícím se vymezení pojmu „technologie“, resp. k chybějící definici tohoto pojmu žalovaný konstatoval, že podle Projektové příručky OPPK měl žalobce všechny náklady projektu zatřídit v rozpočtu a zaevidovat ve svém účetnictví správně. Pod položku rozpočtu 02.02 Technologie a nehmotný majetek tudíž podle žalovaného patřily pouze výdaje na technologie, tj. výdaje, které se správně evidují v účetnictví jako výdaje na technologie. Takovými výdaji však podle žalovaného zcela nepochybně nejsou výdaje na stavební práce včetně stavebního materiálu a výdaje na nábytek. Žalovaný měl za to, že způsob rozlišení výdajů v rozpočtu je přesně a srozumitelně dán. Doplnil, že pokud příjemce dotace zjistí rozpor mezi zatříděním výdajů pod položku rozpočtu a předmětem těchto výdajů, je povinen oznámit změnu poskytovateli dotace a v případně potřeby má možnost provést přesun mezi položkami rozpočtu.

58. K námitce, že došlo k naplnění cíle projektu, žalovaný uvedl, že nezpochybňuje, že cíl projektu byl naplněn. Žalobce však nesestavil správný rozpočet odpovídající skutečnosti, přičemž v důsledku toho sporná částka představuje vícenáklady, které je povinen hradit žalobce z vlastních zdrojů. Právě proto, že tento operační program slouží na podporu výzkumu, technologií a inovací, má podle žalovaného stanoven již zmíněný limit pro stavební výdaje. Stavební výdaje pak nelze podle žalovaného zaměňovat za výdaje na technologie a tím obcházet tento limit, tak jak činí žalobce.

59. K tvrzení žalobce, že žalovaný neodůvodnil, proč zamítl námitku, že Projektová příručka OPPK ani žádný jiný předpis neobsahují požadavek, aby technologie čistých prostor byla samostatnou movitou věcí, žalovaný shrnul závěry vyslovené na str. 26 Napadeného rozhodnutí a výše ve svém vyjádření. Doplnil, že z neproplacených faktur vystavených společností MAO a.s. č. 10843, 10854, 10867, 10875,10885 a 10938, resp. jejich příloh, vyplývá, že předmětem fakturace byla dodávka stavebních prací včetně materiálu (např. zdivo, izolace, živičné krytiny, bourání, lešení, podlahy, obklady, malby, příčky, zemní práce, trubní vedení, omítka) a dodávka nábytku. Předmětem fakturace tedy podle žalovaného prokazatelně nebyla dodávka technologií. K námitkám týkajícím se toho, zda se jedná o věc movitou či nemovitou, žalovaný uvedl, že výdaje na stavbu jsou výdaji na nemovitou věc a výdaje na technologie jsou výdaji na movitou věc.

60. Žalovaný se neztotožnil ani s dílčími námitkami nepřezkoumatelnosti Napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů vznesenými v dané části žaloby.

61. K námitkám poukazujícím na to, že technologie byly souborem movitých věcí, žalovaný zopakoval argumentaci uvedenou v odůvodnění Napadeného rozhodnutí a v předchozích částech vyjádření k žalobě. Doplnil, že žalobce nerozlišuje technické zařízení budovy a technologie, kterými byly v daném případě laminární boxy s potrubím odtahu vzduchu. Výdaje na jejich pořízení proto byly proplaceny a nejsou dle žalovaného předmětem sporu. Centrální vzduchotechnika je však dle žalovaného technickým zařízením stavby a součástí budovy (nemovité věci). Žalovaný podotknul, že centrální vzduchotechnický systém budovy, i když bude označen za technologii, nepřestane být technickým zařízením stavby a součástí budovy (nemovitosti), tj. nestane se samostatnou movitou věcí.

62. K námitkám poukazujícím na nejasnosti stran toho, co mělo být obsahem neproplacených faktur a co se rozumí instalací technologií, žalovaný poznamenal, že se nezabýval tím, co mělo být předmětem fakturace, ale tím, co bylo předmětem fakturace. Dodal, že fakturován by měl být vždy skutečný předmět dodávky např. prací, zboží nebo služeb. Pokud jde o instalaci technologií, tou se dle žalovaného zcela zřejmě rozumí napojení potrubí odtahu vzduchu s laminárními boxy na centrální vzduchotechnický systém stavby a zprovoznění laminárních boxů.

63. K námitce nepřezkoumatelnosti Napadeného rozhodnutí žalovaný zopakoval svou předchozí argumentaci. Doplnil, že pokud jde o vliv obsahu faktury na právní povahu fakturovaného plnění, není podle žalovaného jasné, co měl žalobce na mysli „právní povahou fakturovaného plnění“. Uvedl, že předmětem plnění byla výstavba Výzkumného centra buněčně terapie a tkáňových náhrady, jehož součástí byla centrální vzduchotechnika stavby. Výdaje na výstavbu budovy včetně centrální vzduchotechniky stavby patří mezi podle žalovaného mezi výdaje na stavbu (nemovitá věc), přičemž dále byla součástí plnění dodávka technologií, konkrétně laminárních boxů s potrubím odtahu vzduchu (movitá věc). Výdaje na nákup a instalaci laminárních boxů s potrubím odtahu vzduchu patří podle žalovaného mezi výdaje na nákup a instalaci technologií.

64. K námitce vznesené pod třetím žalobním bodem poukazující na to, že kategorie způsobilých výdajů je v Projektové příručce OPPK vymezena obecně a bez bližší definice, žalovaný setrval na své předchozí argumentaci a zdůraznil, že podstata sporu nespočívá v nejednoznačném nastavení podmínek dotace ze strany poskytovatele dotace, ale v nesprávném rozlišení výdajů na stavbu a výdajů na technologie ze strany žalobce.

65. Žalovaný se neztotožnil s námitkou poukazující na nevypořádání námitek vznesených v průběhu správního řízení s tím, že se k nim v odůvodnění Napadeného rozhodnutí dostatečně vyjádřil. Opakovaně poukázal na dříve uvedené důvody, pro které měl za to, že žalobci nevznikl nárok na proplacení sporné částky. Doplnil, že sporné výdaje nelze uhradit z kapitoly rozpočtu určené na financování technologií, do níž je žalobce zařadil, neboť skutečným předmětem těchto výdajů (tím, na co byly vynaloženy) nejsou technologie, nýbrž stavební práce. Žalovaný současně odmítl, že by poskytovatel dotace postupoval nepředvídatelně. Byl to žalobce, kdo dle žalovaného pochybil, když nesestavil pravdivý rozpočet, ačkoli byl za jeho správné sestavení odpovědný. Nadto žalobce podle žalovaného žalobce neodstranil nesprávnosti rozpočtu ani na výzvu poskytovatele dotace.

66. Ke čtvrtému žalobnímu bodu pak žalovaný uvedl, že žalobce vytrhává jednotlivé skutečnosti ze souvislostí a nevnímá odůvodnění rozhodnutí jako celek. Odkázal na své dříve uvedené vyjádření a opakovaně zdůraznil, že v odůvodnění Napadeného rozhodnutí je popsáno, že sporné výdaje obecně spadají do kategorie uznatelných výdajů, tj. výdajů, které je možno financovat z OPPK. Na jejich proplacení však vzniká podle žalovaného příjemci dotace nárok až při splnění dalších podmínek, např. správné zatřídění výdajů v rozpočtu nebo nepřekročení případného limitu. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že se jednalo o formální pochybení a že přístup poskytovatele dotace byl formalistický.

V. Replika žalobce a duplika žalovaného

67. V replice ze dne 13. 9. 2016 žalobce zpochybnil skutková zjištění vyvozená žalovaným ze svědecké výpovědi Ing. P. B., CSc. K otázce, zda byl správný závěr žalovaného, že sporné výdaje jsou výdaji na stavbu, žalobce odkázal na svou žalobní argumentaci. Zopakoval přitom související námitku nepřezkoumatelnosti a popisoval důvody, pro které nelze v daném případě aplikovat argument a contrario s tím, že výdaj na stavbu a výdaj na technologie jsou dvě množiny, které se navzájem nevylučují, protože nejsou v protikladu. Proto je dle žalobce možné, že i když se jedná o výdaj na stavbu, jedná se zároveň o výdaj na technologii, pokud daný výdaj splňuje definiční znaky stavby a zároveň definiční znaky technologie. Projektová příručka totiž podle žalobce nikde nestanoví, že jeden konkrétní výdaj nemůže zároveň splňovat dvě kategorie. Přitom žalobce poukázal na definiční znaky technologie žalobce popsané v žalobě. Setrval i na své námitce nedostatečného odůvodnění toho, proč závěr, že sporná částka představuje výdaje na stavbu, vede k zamítnutí návrhu. Žalovaným uvedené pasáže Napadeného rozhodnutí nelze podle žalobce považovat za dostatečné zdůvodnění.

68. Žalobce dále opětovně poukázal na to, že řídící orgán schválil projekt přes několikastupňovou kontrolu projektu před jeho samotnou realizací. Odmítl srovnání s jiným jím realizovaným projektem. Nesouhlasil rovněž s vyjádřením žalovaného k námitkám nepřezkoumatelnosti Napadeného rozhodnutí a trval na tom, že se Napadené rozhodnutí vypořádává nikoliv se všemi námitkami žalobce vznesenými v průběhu správního řízení a neodůvodňuje zamítnutí návrhu jinak, než tím, že všechny námitky žalobce byly shledány jako nedůvodné.

69. K námitkám souvisejícím se závěry o porušení § 8 zákona o účetnictví žalobce uvedl, že žalovaný upřednostnil ohledně právní povahy vzduchotechniky čistých prostor výklad podle účetních a stavebních předpisů, nikoliv podle daňových předpisů reprezentovaných uvedeným Pokynem GFŘ D-6. Závěr dovozený žalovaným z výkladu pokynu však podle žalobce z tohoto pokynu nevyplývá, naopak z něj dle žalobce plyne, že i když jsou přístroje nebo zařízení pro klimatizaci a vzduchotechniku pevně spojeny s budovou nebo se stavbou, jsou i tak samostatnými movitými věcmi pro účely daňových zákonů. Žalobce poukazoval na to, že v průběhu správního řízení opakovaně uváděl, že ve svém projektu důsledně rozlišoval klasickou, kancelářskou vzduchotechniku a vzduchotechniku čistých prostor. Závěry žalovaného o tom, že vzduchotechnika je součástí stavby, lze podle žalobce označit za správné pouze u klasické, kancelářské vzduchotechniky, nikoli však ve vztahu ke vzduchotechnice čistých prostor, neboť oba druhy vzduchotechniky jsou na sobě zcela nezávislé a musí být zcela nezávislé, jinak by se nemohlo jednat o technologii čistých prostor. Vzduchotechnický systém čistých prostor nepředstavuje podle žalobce běžnou vzduchotechniku stavby a není určen pro účely zajišťování příznivých podmínek pro pobyt osob ve vnitřních prostorech budovy, nýbrž je určen pro účely zajišťování čistoty prostor pro biologický výzkum. Žalobce byl přesvědčen, že zatřídil sporné položky správně do rozpočtu a postupoval tímto v souladu s § 8 odst. 1 zákona o účetnictví a též v souladu s Pokynem GFŘ D-6.

70. Žalobce setrval na své argumentaci k nejednoznačnosti výkladu znění Projektové příručky OPPK a zopakoval odkazy na v žalobě uvedenou rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu. Doplnil, že v demokratickém právním státě není přípustné, aby orgán vystupující ve vrchnostenském postavení nejprve neurčitě a vágně vymezil určité pravidlo, poté přes několikastupňovou kontrolu toho, zda určitý projekt osoby, která vystupuje oproti vrchnostenskému orgánu v podřízeném postavení, vzbuzoval v této osobě zdání, že jím vytvořené pravidlo navržený projekt této osoby plní, aby následně po realizaci tento orgán ve vrchnostenském postavení uvedl, že realizace projektu takové pravidlo porušuje, protože sama osoba v podřízeném postavení by měla vědět, co se rozumí obsahem tohoto pravidla. Veřejná moc má dle žalobce nastavit „pravidla hry“ jasně a předvídatelně, určitě a srozumitelně pro jejich adresáty, a pokud to z jakýchkoliv důvodů neudělá, nemůže poté sankcionovat adresáta za to, že si taková pravidla hry vyložil způsobem, který veřejná moc nesdílí, byť vůbec nesdělí, jaký způsob výkladu pravidel hry je tedy správný. Ke sporu přitom došlo právě kvůli nejednoznačnému nastavení podmínek dotace ze strany poskytovatele. Žalobce dále odmítl, že by závěry vyslovené na str. 29 – 30 Napadeného rozhodnutí představovaly řádné vypořádání námitek nepředvídatelnosti rozhodování správního orgánu a zásadě dobré víry. Obdobně se neztotožnil s vyjádřením žalovaného k námitkám týkajícím se přepjatého formalismu a porušení principu proporcionality.

71. Žalovaný v reakci na podanou repliku v duplice ze dne 5. 1. 2017 setrval na argumentaci uvedené v odůvodnění Napadeného rozhodnutí a ve vyjádření k žalobě.

VI. Jednání

72. Při ústním jednání dne 24. 10. 2018 setrvali účastníci řízení na svých procesních stanoviscích a na shora rekapitulované argumentaci. Žalobce poukazoval na to, že uzavření smlouvy předcházel podrobný proces analýzy projektové žádosti. Nebyly-li shledány v rámci tohoto procesu nedostatky, bylo na řídícím orgánu, aby požadované dotační prostředky podle čl. 6 odst. 1 Smlouvy o dotaci proplatil. Žalobce zdůraznil, že mu v dotačním vztahu náleží slabší postavení, přičemž jsou-li podmínky poskytnutí dotace nejednoznačné, nelze to žalobci přikládat k tíži. Žalovaný konstatoval, že proces uzavírání smlouvy o dotaci není přezkumem a poukázal v tomto směru na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 10 Afs 86/2017. Tvrdil, že byl žalobce v průběhu čerpání na porušení dotačních podmínek upozorňován a byl mu navrhován přesun sporných výdajů do jiné kapitoly. K argumentaci žalobce poukazující na sankční postih uvedl, že dobrodiní poskytnutí nenárokových finančních prostředků musí být vyváženo přísným posuzováním plnění dotačních podmínek. Soud při jednání rozhodl, že nebude provádět dokazování důkazem navrženým žalobcem k pojmu technologie v Úvodníku časopisu Chemické listy 109, 593 (2015), neboť byl jeho obsah zčásti zachycen v podané žalobě, nadto soud považoval provedení tohoto důkazu pro posouzení rozhodné právní otázky za nadbytečné.

VII. Posouzení věci Městským soudem v Praze

73. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí.

74. V logice uspořádání žalobních bodů zdejší soud předně přistoupil k posouzení důvodnosti námitek, jimiž žalobce v rámci prvního žalobního bodu namítal nepřezkoumatelnost Napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů.

75. Soud shrnuje, že žalobce v rámci prvního žalobního bodu namítal, že je Napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť závěr uvedený na str. 16 Napadeného rozhodnutí, podle něhož „po posouzení všech důkazů, zejména faktur, správní orgán dospěl k závěru, že sporná částka představuje výdaje na stavbu, které nejsou v rozpočtu zařazeny správně mezi výdaje na stavbu, ale nesprávně mezi výdaje na technologie“, je založen na souhrnném zjištění a není v rozhodnutí blíže odůvodněn (vyjma stručného konstatování na str. 35 Napadeného rozhodnutí). Současně namítal, že žalovaný neodůvodnil, proč jeho závěr o tom, že sporná částka představuje výdaje na stavbu, vede k zamítnutí návrhu žalobce. Měl za to, že ani skutečnost, že žádná ze vznesených námitek žalobce není podle žalovaného relevantní, automaticky neznamená, že se tímto odůvodňuje uvedený závěr žalovaného na str. 16, které je těžištěm Napadeného rozhodnutí. Mezi zamítnutím všech námitek žalobce a závěrem žalovaného o zamítnutí návrhu ve sporném správním řízení totiž podle žalobce není žádná příčinná souvislost.

76. Městský soud v Praze v této souvislosti poukazuje na ust. § 68 odst. 3 správního řádu, podle kterého „v odůvodnění se uvedou důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí“.

77. Správní soudy v minulosti opakovaně judikovaly, že zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů (či pro nesrozumitelnost) skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá (rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2006, čj. 2 As 37/2006-63, č. 1112/2007 Sb. NSS), nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami (rozsudek ze dne 19. 12. 2008, čj. 8 Afs 66/2008 - 71), či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, (rozsudek ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005, č. 689/2005 Sb. NSS). Nepřezkoumatelným pro nedostatek skutkových důvodů pak může být podle ustálené rozhodovací praxe rozhodnutí pro takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny. Městský soud v Praze v tomto směru pro stručnost odkazuje na závěry vyjádřené mj. v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003 - 75, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 25. 5. 2006, čj. 2 Afs 154/2005 - 245, ze dne 17. 1. 2008, čj. 5 As 29/2007 - 64. Uvedený přístup vychází z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, nález Ústavního soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08, nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 1999, sp. zn. III. ÚS 35/99, či nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 3606/10).

78. Dle Městského soudu v Praze však žádná z těchto skutečností v posuzované věci nenastala. V daném případě soud nemohl žalobci přisvědčit, že by žalovaný z žalobcem popsaných důvodů zatížil Napadené rozhodnutí tak zásadními nedostatky odůvodnění, že je bylo nutno pro nepřezkoumatelnost zrušit.

79. Soud se především odmítá tvrzení žalobce, že by žalovaný svůj závěr uvedený na str. 16 Napadeného rozhodnutí, proti němuž žalobce v podané žalobě brojil, opíral toliko o souhrnné zjištění, resp. že by v odůvodnění Napadeného toliko souhrnně odkázal na posouzení všech důkazů s důrazem na důkaz fakturami, aniž by však uvedl, jaké faktury měl na mysli a jaké konkrétní skutečnosti vedoucí k uvedenému závěru z nich vyplývají.

80. Jak bylo rekapitulováno výše, žalovaný se při hodnocení důkazů v žádném případě neomezil na závěr, který žalobce z odůvodnění Napadeného rozhodnutí izoluje. Právě naopak se žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí opakovaně zabýval zjištěními plynoucími nejen z faktur, resp. jejich příloh, ale především z dalších v řízení provedených důkazních prostředků, a přezkoumatelným způsobem vysvětlil, k jakým skutkovým zjištěním na základě provedení těch kterých důkazních prostředků dospěl, a popsal úvahu, kterou byl při hodnocení důkazů veden (srov. především str. 16 – 18 Napadeného rozhodnutí, str. 23 – 24 Napadeného rozhodnutí).

81. Závěr, uvedený na str. 16 Napadeného rozhodnutí, představuje podle soudu toliko úvodní sumarizující poznámku, kterou žalovaný shrnul po provedeném dokazování své stanovisko, že sporná částka byla žalobcem vynaložena jako výdaj na stavbu, přestože byla v rozpočtu vedena jako výdaj na technologie. Tato úvodní poznámka je však dále v textu odůvodnění Napadeného rozhodnutí zcela konkrétně rozvedena, přičemž žalovaný neopomněl v souladu s výše rekapitulovanými judikatorními závěry k otázce přezkoumatelnosti rozhodnutí orgánu veřejné moci důsledně popsat, které důkazní prostředky v řízení provedl, jak je hodnotil, k jakým zjištěním na základě jejich provedení dospěl a jak je právně hodnotil.

82. Nelze přitom souhlasit ani s námitkou žalobce, že by snad nebylo z odůvodnění Napadeného rozhodnutí seznatelné, jak se žalobce pokouší soudu předestřít, jaké konkrétní faktury žalovaný v řízení k důkazu provedl a k jakým zjištěním na tomto základě dospěl. Jak vyplývá ze závěrů vyslovených především na str. 19 v druhém odstavci ve spojení s poslední položkou přehledu důkazů na této straně, na str. 23 v předposledním odstavci, na str. 24 ve třetí až pátém odstavci ve spojení s první položkou přehledů důkazů na str. 25, na str. 26 v posledním odstavci či na str. 30 v posledním odstavci Napadeného rozhodnutí, žalovaný provedl v řízení k důkazu mj. 6 konkrétně označených faktur, vystavených společností MAO a.s., přičemž na základě posouzení jejich příloh dospěl k závěru, že předmětem fakturace byla dodávka stavebních prací včetně materiálu. Žalovaný přitom konkrétně vypočetl, že předmětem dodávky stavebních prací bylo např. zdivo, izolace, živičné krytiny, bourání, lešení, podlahy, obklady, malby, příčky, zemní práce, trubní vedení či omítka. Není tedy pravdou, že by snad žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí neuvedl, jaké faktury měl na mysli a jaké konkrétní skutečnosti vedoucí k uvedenému závěru z nich vyplývají, jak žalobce namítal.

83. Soud pak rovněž poukazuje na str. 16 a 17 Napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný zabýval obsahem konkrétních posudků a protokolů o výslechu svědka nebo znalce, a na základě jejichž hodnocení dospěl k závěru, že žalobcem vynaložené sporné náklady na vestavbu čistých prostor a vzduchotechniku čistých prostor byly vynaloženy na technické zařízení budovy, resp. na stavbu.

84. Napadené rozhodnutí tak není v tomto ohledu zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.

85. Soud nevešel ani na další dílčí námitkou nepřezkoumatelnosti Napadeného rozhodnutí vznesenou pod prvním okruhem žalobních bodů. Soud nevešel na námitku, že žalovaný neodůvodnil, proč jeho závěr o tom, že sporná částka představuje výdaje na stavbu, vede k zamítnutí návrhu žalobce, tj. k tomu, že nárok žalobce na úhradu požadované částky podle Smlouvy o dotaci neexistuje. Z odůvodnění Napadeného rozhodnutí jsou naopak podle soudu důvody, pro které žalovaný nevyhověl návrhu žalobce, zcela zjevné. Žalovaný opakovaně na několika místech v odůvodnění Napadeného rozhodnutí vyložil, že k zamítnutí návrhu vedla skutečnost, že žalobce neměl na základě podmínek poskytnutí dotace na jím požadované finanční prostředky právní nárok, neboť podle žalovaného porušil čl. V bod 18 Smlouvy o dotaci a § 8 odst. 1 zákona o účetnictví, tím, že předmětné náklady/výdaje projektu zaevidoval ve svém účetnictví nesprávně, a rovněž porušil čl. V bod 1 Smlouvy o dotaci, když nedodržel Projektovou příručku OPPK (str. 51 kapitolu 3. Rozpočet projektu), neboť v rozpočtu projektu nezatřídil předmětné náklady správně, tj. nesestavil správný rozpočet.

86. Žalovaný tedy na více místech odůvodnění Napadeného rozhodnutí uzavřel, že žalobce nesestavil pravdivý rozpočet, když sporné výdaje zařadil pod položku rozpočtu 02.02 Technologie a nehmotný majetek, určenou na financování technologií. S poukazem na relevantní ustanovení Projektové příručky OPPK pak žalovaný uzavřel, že byl žalobce za této situace povinen nést tyto náklady z vlastních zdrojů. Žalovaný přitom rovněž opakovaně upozorňoval, že žalobce nevyužil oprávnění plynoucího z Projektové příručky OPPK a neoznámil řídícímu orgánu změnu a neprovedl přesun mezi hlavními položkami rozpočtu, a to ani na výzvu poskytovatele dotace.

87. Z odůvodnění Napadeného rozhodnutí je tedy zřejmé, z jakých konkrétních důvodů byl návrh podaný žalobcem podle § 141 odst. 7 správního řádu zamítnut. Je zjevné, že zamítnutí návrhu je přímým procesním důsledkem zamítnutí všech těch námitek, jimiž žalobce poukazoval z různých pohledů na to, že sporná částka představuje výdaje na technologie, resp. námitek, jimiž zpochybňoval závěr žalovaného, dle něhož mu na vyplacení finančních prostředků nevznikl právní nárok. Soud přitom nezjistil, že by se žalovaný opomněl vypořádat s nějakou další, žalobcem výslovně nenamítanou skutečností, rozhodnou pro meritorní posouzení dané věci. Ani tato žalobní námitka tedy není důvodná.

88. V rámci druhého okruhu žalobních bodů žalobce rovněž vznesl několik dílčích námitek nepřezkoumatelnosti Napadeného rozhodnutí pro nedostatek jeho důvodů. Namítal, že žalovaný nijak nevyvrátil argumenty žalobce, proč je vyloučeno, aby soubor věcí tvořících technologii čistých prostor byl zároveň součástí stavby ve smyslu občanskoprávním a zároveň výdaje na něj byly specifickým způsobilým výdajem na „nákup a instalace technologií“ ve smyslu str. 45 Projektové příručky OPPK, nevyvrátil argumenty žalobce, proč soubor věcí tvořících technologii čistých prostor není souborem samostatných movitých věcí, ani nevysvětlil, jaký může mít obsah faktury vliv na právní povahu fakturovaného plnění, byť tento závěr sám dovodil.

89. Ani tyto dílčí námitky nepřezkoumatelnosti Napadeného rozhodnutí neshledal soud důvodnými.

90. Není pravdou, že by z odůvodnění Napadeného rozhodnutí nebylo patrno, jak se žalovaný vypořádal s námitkou, kterou žalobce ve správním řízení poukazoval na to, že technologie nemusí být nutně pouze samostatnou movitou věcí, nýbrž nic nebrání tomu, aby soubor věcí tvořících technologii čistých prostor byl nemovitostí nebo součástí nemovitosti, pokud tento soubor, resp. jednotlivé věci tvořící tento soubor, zároveň splňují definiční kritéria pojmu technologie, jak byla žalobcem vyložena. Soud poukazuje na to, že žalovaný na více místech odůvodnění Napadeného rozhodnutí postavil své závěry na tom, že výdaje vynaložené na výstavbu, rekonstrukci a modernizaci objektů (včetně technické infrastruktury, technického zařízení budov) nelze současně považovat za výdaje vynaložené na technologie, resp. výdaje na nákup a instalaci technologií. Žalovaný přitom vyšel zcela zřetelně z úvahy, že sporné výdaje nelze uhradit z kapitoly rozpočtu určené na financování technologií, do níž je žalobce zařadil, neboť skutečným předmětem těchto výdajů (tím, na co byly vynaloženy) nejsou technologie, nýbrž stavební práce. Jakkoli je pak vypořádání odpovídající námitky vznesené žalobcem ve správním řízení na str. 26 Napadeného rozhodnutí relativně stručné, nelze je z odůvodnění Napadeného rozhodnutí izolovat, jak činí žalobce. Žalovaný se s uvedenou námitkou vypořádal, přestože tak učinil stručně, přičemž ve spojení s jinými závěry k úzce souvisejícím námitkám je z odůvodnění Napadeného rozhodnutí zjevné, že žalovaný považoval oba typy nákladů (nákladů na stavbu a nákladů na technologie) za kategorie zvláštní a s ohledem na závěry k funkčnímu znehodnocení v případě oddělení zařízení od stavby v daném případě za neprostupné (srov. dále). Skutečnost, že žalovaný v rámci vypořádání této subnámitky daný závěr výslovně neuvedl, pak v souladu ustálenou rozhodovací praxí správních soudů a Ústavního soudu nemůže založit nepřezkoumatelnost Napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, čj. 9 Afs 70/2008 - 13, ze dne 28. 5. 2009, čj. 9 Afs 70/2008 - 13, a ze dne 21. 12. 2011, čj. 4 Ads 58/2011 - 72, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09, a ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 609/1, nebo nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08). Z uvedených rozhodnutí vyplývá, že správní orgán může na určitou námitku reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru účastníka řízení odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní, tím se s námitkami účastníka řízení vždy – minimálně implicite – vypořádá. Absence výslovné odpovědi na tento dílčí argument v odůvodnění Napadeného rozhodnutí tedy bez dalšího ve spojení se závěry vyslovenými žalovaným k dalším námitkám nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost, neboť nelze mít podle soudu rozumných pochybností o tom, že se žalovaný důsledně vypořádal se všemi základními námitkami žalobce, jak ostatně žalobce sám pod prvním žalobním bodem výslovně konstatoval.

91. Soud nevešel ani na argument, že se žalovaný nevypořádal s námitkou poukazující na skutečnost, že v daném případě není soubor věcí tvořících technologii čistých prostor součástí stavby, ale je souborem samostatných movitých věcí.

92. Žalovaný se s uvedenou námitkou, v níž žalobce mj. poukazoval na Pokyn GFŘ D-6, v odůvodnění Napadeného rozhodnutí zabýval na str. 19 – 21, jak sám žalobce v podané žalobě připustil. Dospěl přitom k závěru, že odpojením části centrální vzduchotechniky nazývané žalobcem „vzduchotechnika čistých prostor“, by budova ztratila svůj účel, neboť by přestala fungovat jako výzkumné centrum. Z tohoto důvodu pak s poukazem na závěry vyslovené v konkrétně označených rozhodnutích Nejvyššího správního soudu neshledal žalovaný předmětnou námitku žalobce opodstatněnou. Soud proto nesouhlasí s žalobcem, že by z odůvodnění Napadeného rozhodnutí nebyly zřejmé důvody, pro které považoval žalovaný jím odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v dané věci za relevantní. Právě naopak je z uvedené pasáže Napadeného rozhodnutí podle soudu evidentní, že žalovaný v souladu s názorem vysloveným v uvedených rozhodnutích posuzoval, zda by oddělení uvedených zařízení, na něž byly vynaloženy sporné výdaje, vedlo k funkčnímu a účelovému znehodnocení. Dospěl přitom k jednoznačnému závěru, že by tomu tak na daném skutkovém půdorysu bylo. S námitkami týkajícími se Pokynu GFŘ D-6 se pak žalovaný vypořádal na str. 23 Napadeného rozhodnutí.

93. Důvodnou pak soud neshledal ani poslední dílčí námitku nepřezkoumatelnosti vznesenou pod druhým žalobním bodem, dle něhož žalovaný nevysvětlil, jaký vliv může mít obsah faktury na právní povahu fakturovaného plnění. Jak bylo uvedeno výše, žalovaný v nyní posuzované věci reflektoval při formulaci skutkových a navazujících právních závěrů obsah faktur a jejich příloh, z nichž pak ve spojení se zjištěními plynoucími z dalších provedených důkazních prostředků dovodil, že výdaje nebyly vynaloženy na technologie. Mezi účastníky přitom nebylo sporné, na co konkrétně byly sporné výdaje vynaloženy, ale spornou byla toliko kvalifikace vyložených nákladů optikou podmínek poskytnutí dotace. Se žalobcem lze souhlasit potud, že samotné faktury, resp. jejich přílohy by nemohly být bez dalšího jediným okruhem důkazních prostředků, jejichž provedení by postačovalo pro formulaci klíčových závěrů. Žalovaný však tímto způsobem nepostupoval a ve svých závěrech vyšel z celé řady dalších v řízení provedených důkazních prostředků. Poukazoval-li žalobce na pojem „instalace technologií“, je třeba přisvědčit žalovanému, že tou bylo za daného skutkového stavu možno rozumět např. napojení potrubí odtahu vzduchu s laminámími boxy na centrální vzduchotechnický systém stavby a zprovoznění laminárních boxů. Výdaje na pořízení laminárních boxů a jejich instalaci přitom žalovaný žalobci proplatil a nebyly proto předmětem sporu mezi účastníky.

94. Se zřetelem ke všem shora uvedeným závěrům tedy soud uzavírá, že námitky nepřezkoumatelnosti Napadeného rozhodnutí pro nedostatek jeho důvodů nehledal opodstatněnými.

95. Námitkami vznesenými pod druhým žalobním bodem pak žalobce brojil i proti samotnému meritornímu posouzení provedenému žalovaným a namítal, že je Napadené rozhodnutí nezákonné z důvodu nesprávné kvalifikace vynaložených výdajů. Žalobce v rámci těchto žalobních námitek v návaznosti na jím provedený výklad pojmu technologie na str. 6 – 7 žaloby namítal, že veškeré položky, jejichž úhrady se žalobce svým návrhem po řídícím orgánu domáhal, definiční znaky takto vyloženého pojmu splňují, přičemž považoval za rozhodné, že v daném případě došlo k naplnění cíle projektu, a byla tak splněna základní podmínka k tomu, aby bylo možné považovat vynaložené náklady na pořízení technologie čistých prostor za způsobilý výdaj.

96. Podstatou sporu mezi účastníky je právní otázka posouzení uznatelnosti výdajů (optikou uzavřené Smlouvy o dotaci a Projektové příručky OPPK) ve výši 12 464 917,80 Kč, jež žalobce v rozpočtu projektu vykázal na podpoložku 02.02.01.01. „technologie čistých prostor“ (částka 6 286 444 Kč v etapě 001 projektu a částka 6 178 473,80 Kč v etapě 002 projektu). Mezi účastníky přitom není sporné, že tyto položky, které žalobce blíže specifikoval v průběhu správního řízení, tvoří v souhrnu vestavěnou technologii čistých prostor sestávající se ze samotné vestavby čistých prostor a vzduchotechniky čistých prostor. Zatímco žalobce měl za to, že výdaje v požadované částce 12 464 917,80 Kč jsou výdaji na nákup a instalaci technologií ve smyslu str. 45 Projektové příručky OPPK, podle žalovaného jde o výdaje na výstavbu, rekonstrukce a modernizace objektů, tedy o jinou skupinu výdajů předvídaných Projektovou příručkou OPPK. Pro posouzení věci je tedy klíčové zvážit, pod jaký z uvedených typů výdajů lze sporné výdaje vynaložené žalobcem podřadit.

97. Soud přisvědčuje žalovanému, že v daném případě nebylo možné posoudit výdaje realizované žalobcem jako výdaje na nákup a instalaci technologií, ale bylo třeba s ohledem uzavřít, že jde o výdaje na výstavbu, rekonstrukci a modernizaci objektů (výdaje na technickou infastrukturu, resp. na technické zařízení budov), jejichž proplacení z dotačních prostředků nemohl žalobce v daném případě úspěšně požadovat. Žalovaný tedy podle soudu postupoval správně, pokud návrh, kterým se žalobce domáhal uložení povinnosti proplatit sporné výdaje z dotačních prostředků, zamítl.

98. Je tomu tak proto, že žalovaný založil svůj závěr stran podřazení vynaložených nákladů na hodnocení důkazů plynoucích z celé řady důkazních prostředků, které byly žalovaným v řízení provedeny. Jak bylo uvedeno shora, žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí (především na str. 16 – 19 Napadeného rozhodnutí a dále na str. 23 – 26 či str. 30 Napadeného rozhodnutí) podrobně popsal důvody, pro které z relevantní části technické zprávy projektu, z fotodokumentace z provedené kontroly, posudku ÚRS Praha, a.s., posudku Ing. K. D. CSc., posudku Ing. P. S., CSc. a výslechu Ing. P. S., CSc. a Ing. K. D., CSc. a příloh výše označených daňových dokladů vystavených společností MAO a.s. dovodil, že sporné náklady byly žalobcem vynaloženy na výstavbu čistých prostor včetně vzduchotechniky čistých prostor, která je součástí centrální vzduchotechniky, představuje technické zařízení budovy, je se stavbou stavebně, funkčně i účelově propojena, a je proto její součástí.

99. Žalobce proti uvedeným závěrům žádné konkrétní námitky nevznesl a svou procesní obranu zaměřil (vedle námitek vznesených pod třetím a čtvrtým žalobním bodem) na tvrzení, že všechny položky splňují pojmové znaky jim provedeného výkladu pojmu technologie, a na poukaz na splnění cíle projektu.

100. Soud má shodně jako žalovaný za to, že v daném případě postupoval žalovaný správně, když vynaložené výdaje považoval z důvodů, které v odůvodnění Napadeného rozhodnutí vyložil, za výdaje vynaložené na výstavbu, rekonstrukce a modernizace objektů, a nikoli za výdaje na nákup a instalaci technologií.

101. Soud zdůrazňuje, že z vymezení kategorií specifických způsobilých výdajů (str. 45 a 46 Příručky OPPK) vyplývá, že v daném operačním programu, resp. v příslušné oblasti podpory 3.1 (Rozvoj inovačního prostředí a partnerství mezi základnou výzkumu a vývoje a praxí) je třeba přísně rozlišovat výdaje vynakládané na výstavbu, rekonstrukce a modernizace objektů (včetně technické infrastruktury, technického zařízení budov – viz níže) od jiných zde uvedených typů výdajů (včetně výdajů na nákup a instalaci technologií). Je tomu tak z toho důvodu, že výdaje na výstavbu, rekonstrukce a modernizace objektů jsou na rozdíl od jiných kategorií výdajů způsobilé nejvýše do výše 50% celkových způsobilých výdajů projektu.

102. Je tedy zjevné, že je v rámci daného operačního programu, resp. v příslušné oblasti podpory třeba striktně rozlišit mezi skupinou výdajů na výstavbu a rekonstrukce či modernizace objektů (včetně technické infrastruktury, technického zařízení budov) od zbývajících kategorií, v nichž se shora uvedené omezení neuplatní. Jinak řečeno, z uvedeného pravidla týkajícího se skupiny výdajů vynakládaných na výstavbu, rekonstrukci a modernizaci objektů je zjevné, že jeden výdaj není možné v daném případě považovat za výdaj, jenž by mohl svou povahou spadat do této skupiny a současně také do skupiny jiné (technologie, zařízení). V takovém případě by totiž pravidlo omezující způsobilost výdajů na výstavbu, rekonstrukce a modernizace objektů na nejvýše 50% celkových způsobilých výdajů projektu postrádalo smyslu.

103. Soud proto nevešel na tvrzení žalobce, že určitá technologie (technická infrastruktura či technické zařízení) může být součástí stavby, aniž by náklady na její pořízení a instalaci musely nutně spadat do kategorie výdajů na výstavbu a rekonstrukce či modernizace objektů. Takový závěr nelze se zřetelem k výše uvedenému učinit.

104. Předně je pojem „výdaje na nákup a instalaci technologií“ vymezen negativně, když do jeho obsahu a rozsahu nemohou s ohledem na právě uvedené rozumně spadat výdaje vynaložené příjemcem na výstavbu a rekonstrukce či modernizace objektů (včetně technické infrastruktury, technického zařízení budov). Z tohoto důvodu má pak toliko omezený význam žalobcem provedený výklad pojmu technologie, neboť v první řadě je pro účely interpretace uvedeného pojmu nutno zvolit gramatický a systematický výklad relevantních ustanovení Projektové příručky OPPK, kterou se žalobce zavázal uzavřením Smlouvy o dotaci dodržovat (srov. čl. V bod 1 Smlouvy o dotaci), přičemž teprve v případě výkladových nejasností by bylo možno přihlédnout k dalším skutečnostem (k námitce neurčitosti dotačních pravidel srov. dále vypořádání námitek vznesených pod třetím žalobním bodem).

105. Pokud jde o vlastní podřazení vynaložených výdajů množině výdajů na výstavbu a rekonstrukce či modernizace objektů, poukazuje soud především na demonstrativní výčet některých typů výdajů spadajících do dané kategorie na str. 45 Projektové příručky OPPK, kde jsou mezi jinými výslovně zmíněny výdaje na technickou infrastrukturu či technické zařízení budov.

106. Z uvedeného vymezení lze dovodit jednoznačný úmysl podřadit výdaje vynakládané na technickou infrastrukturu či na technická zařízení budov kategorii výdajů, u nichž je omezena jejich způsobilost do výše 50% celkových způsobilých výdajů projektu.

107. Žalovanému tak nelze vytknout, když v rámci úvahy týkající se subsumpce vynaložených sporných výdajů pod množinu výdajů na výstavbu a rekonstrukce či modernizace objektů zkoumal, zda lze realizovanou výstavbu čistých prostor včetně vzduchotechniky čistých prostor považovat za technické zařízení budovy, resp. zda tyto tvoří součást stavby a nakolik by jejich oddělení znamenalo funkční a účelové znehodnocení stavby.

108. Jak bylo uvedeno výše, žalovaný v tomto směru vyšel (vedle technické zprávy a fotodokumentace z kontroly) hned ze tří expertních posudků, které dospěly k jednoznačnému závěru, že technologie čistých prostor je technickým zařízením budovy, tvoří se stavbou jeden funkční celek, je s ní stavebně propojena, přičemž oddělení této technologie by znamenalo funkční a účelové znehodnocení stavby, která by bez ní nemohla být užívána k účelům, pro které je určena. Závěry vyslovené v uvedených posudcích, podpořené obsahem výpovědí Ing. P. S., CSc. a Ing. K. D., CSc, tak jednoznačně vedou k podřazení výdajů vynaložených na vestavbu čistých prostor a vzduchotechniky čistých prostor pod výdaje vynaložené na technické zařízení budovy, které jsou na str. 45 Projektové příručky OPPK výslovně zmíněny jako typ výdaje na výstavbu a rekonstrukce či modernizace objektů.

109. Na výše uvedeném nemůže ničeho změnit argumentace žalobce poukazující na naplnění cílů projektu, které nebylo mezi účastníky řízení sporné. Právě naopak, argumenty žalobce poukazující na neoddělitelnost vestavby čistých prostor a vzduchotechniky čistých prostor od budovy bez znemožnění naplňování cíle projektu dále podporují závěr o neoddělitelnosti tohoto technického zařízení budovy od budovy samotné, aniž by došlo k jejímu funkčnímu znehodnocení.

110. O tom, že si byl žalobce podřazení výdajů na vestavbu čistých prostor a vzduchotechniku čistých prostor do kategorie výdajů na výstavbu a rekonstrukce či modernizace objektů vědom, pak podle soudu rovněž svědčí žalovaným na str. 18 Napadeného rozhodnutí připomenuté okolnosti týkající se jiného žalobcem dříve realizovaného projektu s označením „Inovační biomedicínské centrum ÚEM AV ČR“, kde žalobce v rozpočtu technologii čistých prostor podle žalovaného zařadil pod výdaje na stavbu. Ani tuto skutečnost přitom žalobce v podané žalobě nijak nezpochybňoval.

111. Žalovaný ostatně v tomto směru v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rovněž poukazoval na to, že žalobce původně sporné výdaje evidoval na analytickém účtu 042 1 „Stavby“, avšak v rámci vyúčtování je uplatnil k proplacení z položky rozpočtu 2.2 Technologie a nehmotný majetek a následně provedl jejich přeúčtování z uvedeného analytického účtu na analytický účet 042 5 „pořízení DHM/přístroje“, jak žalovaný popsal na str. 23 Napadeného rozhodnutí.

112. Ze shora popsaných závěrů tak podle soudu jednoznačně plyne, že žalovaný žalobci správně odepřel proplacení výdajů, jež byly v rozpočtu projektu v rozporu se skutečností zařazeny mezi výdaje na technologie, a nikoli mezi výdaje na technické zařízení budovy (tj. výdaje na výstavbu a rekonstrukce či modernizace objektů), přičemž žalobce ani na výzvu neprovedl řídícím orgánem požadovaný přesun mezi položkami rozpočtu.

113. Žalobce pak proti těmto závěrům plynoucím z uvedených odborných podkladů pro rozhodnutí v podané žalobě nijak konkrétně nebrojil, nenamítal, že jsou konkrétní teze v nich vyslovené v rozporu se skutečným stavem věci, ani nepoukazoval na jiné jejich specifické vady a nedostatky. Stejně tak žalobce v podané žalobě nikde nenamítal, že by některé konkrétní jím vynaložené výdaje zachycené ve výše označených daňových dokladech a specifikované v jejich přílohách (soupisech provedených prací) nebylo možno považovat za výdaje na technologické zařízení budovy a že by tedy nebylo možno na ně shora vyslovené závěry aplikovat. Soud doplňuje, že žalobce v tomto směru setrval v podané žalobě v obecné rovině zpochybňující závěry žalovaného en bloc a nevznesl konkrétní argumenty ve vztahu ke konkrétním položkám, které by snad byly způsobilé relevanci závěrů žalovaného vyvrátit. V tomto ohledu je třeba připomenout, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na zásadě, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení správnímu soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. Za situace, kdy žalobce v rámci uplatněných žalobních bodů žádné takové konkrétní námitky neuvedl, nezbylo soudu než v obecné rovině konstatovat, že Napadené rozhodnutí není v daném ohledu podle přesvědčení zdejšího soudu zatíženo vadou nezákonnosti, pro kterou by nemohlo v soudním přezkumu obstát.

114. Přisvědčit pak soud nemohl ani námitce poukazující na to, že žalovaný postupoval v rozporu s Pokynem GFŘ D-6, z něhož podle žalobce vyplývá, že přestože je vzduchotechnika pevně spojena s budovou nebo se stavbou, je ji třeba i tak považovat za samostatnou movitou věc pro účely daňových zákonů. Žalovaný totiž správně zohlednil, že klíčová pasáž předmětného pokynu týkající se metodiky k § 26 zákona o daních z příjmů počítá s tím, že pro účely posouzení otázky, zda je vzduchotechnika samostatnou movitou věcí, i když je pevně spojena s budovou nebo se stavbou, je třeba přihlédnout „ke stavebně - technickým parametrům, funkci a účelu budovy nebo stavby“. Jak bylo uvedeno výše, žalovaný přitom zaměřil své posouzení právě na tuto otázku a obstaral si za tím účelem několik odborných podkladů pro rozhodnutí, které závěr o neoddělitelnosti vestavby čistých prostor a vzduchotechniky čistých prostor od stavby bez jejího funkčního znehodnocení jednoznačně podpořily.

115. Pod třetím okruhem žalobních bodů pak žalobce namítal, že obecné vymezení způsobilých výdajů řídícím orgánem bez bližší definice toho, co se v kontextu daného operačního programu rozumí „technologií“, resp. „nákupem a instalací technologie“, nelze klást k tíži žalobce jakožto příjemce dotace. V této souvislosti poukázal na závěry vyslovené v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu a Městského soudu v Praze s tím, že pokud řídící orgán nikterak nevymezil pojem „technologie“ a ponechal vymezení obsahu tohoto bezesporu neurčitému právnímu pojmu obecnému jazyku, postupoval žalobce v těchto širokých mantinelech. Žalobce pak třetím okruhem žalobních bodů rovněž namítal, že byl s ohledem na výsledky několikastupňové kontroly veden principem dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci (zde aktů řídícího orgánu) vyvěrajícím z presumpce správnosti aktů veřejné moci, přičemž měl za to, že se žalovaný se souvisejícími námitkami vznesenými žalobcem v průběhu správního řízení dostatečně nevypořádal.

116. Pokud jde o první dílčí námitku, soud ve své rozhodovací praxi reflektuje žalobcem označenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž (obecně řečeno) vyplývá, že neurčitost v dotačních podmínkách nelze klást k tíži příjemci finančních prostředků. Na projednávanou věc však nedopadají, neboť z výše vyložených důvodů nemůže mít absence podrobnějšího vymezení pojmu technologie ve Smlouvě o dotaci, v Projektové příručce OPPK , popř. v dalších programových dokumentech, za následek takovou nejednoznačnost dotačních podmínek, která by v nyní posuzované věci zprostředkovaně založila právo žalobce na vyplacení nárokovaných finančních prostředků. Soud souhlasí s žalovaným, že v dané věci nejde o nejednoznačné vymezení dotačních podmínek, ale o nesprávné rozlišení mezi dvěma kategoriemi způsobilých výdajů. V nyní posuzovaném případě (jak bylo vysvětleno shora) je totiž pojem „výdaj na nákup a instalaci technologií“ jednoznačně vymezen přinejmenším negativně tak, že do této kategorie nemohou spadat výdaje na výstavbu, rekonstrukci a modernizaci objektů (včítaje v to výdaje na technickou infrastrukturu, resp. na technické zařízení budov), neboť v opačném případě by v souladu s dříve uvedeným postrádalo smyslu pravidlo omezující u naposledy uvedené kategorie výdajů jejich výši nárokovatelnou z OPPK.

117. Soud proto nemohl bez dalšího přistoupit na argumentaci žalobce, že bylo vymezení dotačních pravidel v daném ohledu natolik neurčité, že žalobci neměl být odepřeno právo na vyplacení nárokovaných finančních prostředků. Ze shora popsaných (žalobcem nerozporovaných) okolností týkajících se vykazování výdajů v rozpočtu jiného žalobcem realizovaného projektu, resp. účtování žalobce o sporných výdajích, ostatně plyne, že žalobce sám v minulosti ve vztahu k obdobnému typu výdajů vynaložených na vestavbu čistých prostor, resp. vzduchotechniku čistých prostor postupoval odlišně a nezpochybňoval jejich podřazení pod výdaje vynaložené na technologické zařízení budovy, resp. výdaje na stavbu.

118. S ohledem na ustálenou rozhodovací praxi správních soudů soud nevešel ani na námitku poukazující na dobrou víru, resp. presumpci správnosti aktů orgánu veřejné moci související s několikastupňovou kontrolou, jež podle žalobce uvedené nedostatky neodhalila dříve.

119. Správní soudy se totiž ve své rozhodovací praxi k zásadě ochrany legitimního očekávání v oblasti poskytování dotací opakovaně vyjádřily a ustáleně judikují, že za dodržení všech podmínek dotací jsou výlučně odpovědni příjemci podpor.

120. Například v rozsudku ze dne 9. 6. 2016, čj. 6 Afs 274/2015 - 39, Nejvyšší správní soud v tomto směru uvedl „k výkladu zásady legitimního očekávání v daném kontextu Nejvyšší správní soud odkazuje zejména na rozsudek ze dne 15. 8. 2012, č. j. 1 Afs 15/2012 – 38, v němž se podrobně zabýval také obsahem judikatury Soudního dvora EU týkající se zpětného vymáhání finančních prostředků čerpaných z rozpočtu EU. Klíčovými evropskými předpisy upravujícími zpětné vymáhání finančních prostředků čerpaných z rozpočtu EU byla nejprve nařízení Rady (EHS) č. 2052/88 a nařízení Rady (EHS) č. 4253/88. K jejich zrušení došlo s platností od 1. 1. 2000 nařízením Rady (ES) č. 1260/1999, které obě předchozí nařízení nahradilo, přičemž plně zachovává a recipuje principy, na kterých byla uvedená nařízení postavena. Z judikatury Soudního dvora k uvedeným předpisům plyne, že za dodržení všech podmínek dotací jsou výlučně odpovědni příjemci podpor. Skutečnost, že poskytovatel finančních prostředků opomněl upozornit na nesrovnalosti při provádění dané akce, nevylučuje ani neomezuje takovou odpovědnost. Opačný výklad by vedl ke stavu, kdy by byl příjemce dotace zbaven veškeré odpovědnosti za nesrovnalosti, které nebyly oznámeny poskytovatelem. Předpokladem práva dovolávat se legitimního očekávání je v takovém případě poskytnutí konkrétních ujištění ze strany příslušného orgánu, která mohou vzbudit legitimní očekávání u toho, komu jsou určena, a dále skutečnost, že tato ujištění jsou v souladu s použitelnými právními předpisy [viz rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2010, Sviluppo Italia Basilicata (C-414/08, Sb., viz zejména body 102 a 107 rozsudku]. Zásady legitimního očekávání se tak nemůže dovolávat příjemce, který se dopustil zjevného porušení platné právní úpravy [viz rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 3. 2008, Vereniging Nationaal Overlegorgaan Sociale Werkvoorziening a další (spojené věci C-383/06 až C-385/06, Sb. rozh. s. I-01561); bod 56]. Soudní dvůr neshledal, že by došlo k zásahu do zásady legitimního očekávání ani v případě, v němž příslušný vnitrostátní orgán nemohl v okamžiku, kdy rozhodl o poskytnutí pomoci, nevědět, že příjemce nedodržel pravidla…[viz rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 12. 2011, Chambre de commerce et d'industrie de l'Indre (C-465/10, dosud nezveřejněný ve Sb. rozhodnutí)]“.

121. Stejný závěr učinil Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 28. 11. 2016, čj. 7 Afs 167/2016 - 39) a zdejší soud neshledal důvod odchýlit se ani v právě posuzovaném případě. Lze tak uzavřít, že legitimní očekávání žalobce coby příjemce dotace by bylo možné s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie chránit (při splnění dalších podmínek) toliko v případě poskytnutí konkrétních ujištění ze strany řídícího orgánu.

122. Tento předpoklad však v předmětném případě nade vši pochybnost naplněn nebyl. Žalobce jeho naplnění netvrdí ani neprokazuje; žádná taková okolnost nevyplývá ani z obsahu správního spisu. V takovém případě je pak při posouzení předmětného okruhu žalobních námitek třeba aplikovat shora akcentované obecné východisko, podle něhož byl za dodržení všech podmínek dle Smlouvy o dotaci a pravidel vyplývajících z Projektové příručky OPPK odpovědný výlučně žalobce, přičemž jeho odpovědnost nebyla nikterak omezena tím, že řídící orgán nesplnění klíčové podmínky identifikoval teprve po uzavření Smlouvy o dotaci v rámci posuzování žádosti o platbu. Ani tuto žalobní námitku tedy nemohl zdejší soud shledat důvodnou.

123. Soud nemohl přisvědčit ani další dílčí námitce poukazující na nepřezkoumatelnost Napadeného rozhodnutí pro nedostatek jeho důvodů. Závěry k odpovídajícím námitkám vzneseným žalobcem v průběhu správního řízení, vyslovené žalovaným na str. 28 – 30 Napadeného rozhodnutí, netrpí podle přesvědčení soudu žádnou z vad, jež by v souladu s výše popsanými judikatorními mantinely zatěžovaly Napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Jakkoli je vypořádání souvisejících námitek v odůvodnění Napadeného rozhodnutí relativně stručné, nelze hovořit o tom, že by se žalovaný s některou z žalobcem vznesených dílčích námitek týkajících se právě řešených otázek zcela opomněl vypořádat. Pokud jde o žalobcem akcentovanou námitku porušení zásady ochrany dobré víry a legitimního očekávání, žalovaný obdobně jako soud odkázal na rozhodovací praxi správních soudů, dle níž je za dodržování dotačních podmínek odpovědný žadatel, přičemž odlišný závěr by mohl být vysloven toliko v případě, kdy by se žalobci dostalo výslovného ujištění o správnosti jeho postupu.

124. Ani tento okruh žalobních námitek tak nemohl být shledán důvodným.

125. Městský soud v Praze nepřisvědčil ani námitkám vzneseným v rámci čtvrtého okruhu žalobních bodů, jimiž žalobce poukazoval na přepjatý právní formalismus žalovaného, porušení principů proporcionality a nedostatek důvodů.

126. Soud především nemohl vejít na námitky, kterými žalobce brojil proti tomu, že žalovaný v Napadeném rozhodnutí nikde neuvedl důvody, pro které dospěl k závěru, že výdaje na technologii čistých prostor nebyly způsobilými výdaji. Podstata žalobní argumentace, dle které z odůvodnění Napadené rozhodnutí není seznatelné, jak souvisí žalovaným identifikované porušení označených povinností, resp. porušení § 8 zákona o účetnictví se závěrem, že výdaje na soubor věcí tvořících technologii čistých prostor nebyly způsobilým výdajem, nemá oporu ve skutečném stavu věci. Žalovaný totiž v odůvodnění Napadeného rozhodnutí opakovaně popsal (srov. např. str. 18 třetí odstavec, str. 22 třetí odstavec, str. 23 – 26, str. 28 pátý odstavec, str. 29 druhý odstavec, str. 30 druhý odstavec, str. 31 třetí odstavec, str. 32 šestý odstavec, str. 34 – 35 Napadeného rozhodnutí) a vysvětlil důvody, pro které uzavřel, že výdaje vynaložené žalobcem na vestavbu čistých prostor a vzduchotechniku čistých prostor byly nezpůsobilým výdajem, o nějž byly dotační prostředky v souladu s čl. VI. Smlouvy o dotaci zkráceny. Zdůrazňoval přitom, že žalobce v rozpočtu projektu správně nezatřídil předmětné náklady, tj. nesestavil správný rozpočet a porušil tak čl. V. bodu 1 Smlouvy o dotaci ve spojení s povinností uloženou Projektovou příručkou OPPK na str. 51 v kapitole 3, a současně porušil povinnosti plynoucí mu z čl. V. bodu 18 Smlouvy o dotaci ve spojení s § 8 odst. 1 zákona o účetnictví, když předmětné výdaje projektu zaevidoval ve svém účetnictví nesprávně. Žalovaný pak zcela důvodně uzavřel, že sporné výdaje sice obecně spadají do kategorie způsobilých výdajů, tj. výdajů, které je možno financovat z OPPK; na jejich proplacení však vzniká příjemci dotace nárok až při splnění dalších podmínek, a to zejména podmínky správného zatřídění výdajů v rozpočtu, správného zaúčtování nebo nepřekročení případného limitu způsobilosti výdajů.

127. Soud nemohl žalobci přisvědčit ani v námitce, že by žalovaným identifikované nedostatky byly posouzeny extrémně formalisticky, svévolně a v rozporu s principem proporcionality. Jakkoli nebylo mezi účastníky sporné, že výdaje byly vynaloženy za účelem dosažení cíle projektu, je zjevné, že žalobce nemohl v souladu s pravidly způsobilosti výdajů vyplývajícími ze str. 45 Projektové příručky OPPK bez dalšího požadovat proplacení sporných výdajů vynaložených ve skutečnosti dle výše uvedeného na technické zařízení budovy, tj. na kategorii, kde je uznatelnost výdajů omezena do výše 50 % celkových způsobilých výdajů projektu. Neobstojí tak obrana žalobce, že žalovaný postupoval formalisticky, mechanicky či odhlížel od smyslu a účelu předmětných pravidel. Právě naopak, žalovaný řádně zohlednil, že odhlédnutím od nesprávného rozpočtování a zaúčtování sporných výdajů by mohlo být obcházeno pravidlo týkající se omezení způsobilosti výdajů na výstavbu, rekonstrukce a modernizace objektů.

128. Na základě všech shora uvedených skutečností soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

129. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému, který byl procesně úspěšný, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.