9 C 1/2018 - 607

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Anonymizováno] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka: [Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] o obnovu řízení takto:

Výrok

I. Žaloba na obnovu řízení se zamítá.

II. Žalobci a), b) a c) jsou povinni zaplatit žalované na nákladech řízení k rukám [Jméno advokáta B] 30 116 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalobci a), b) a c) jsou povinni zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobci proti žalované domáhali obnovy řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [Anonymizováno] kdy žaloba směřovala proti rozsudku zdejšího soudu č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], a to proti všem jeho výrokům. Uvedenou žalobou se žalobci domáhali poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemateriální újmu způsobenou úmrtím [jméno FO] (manžela žalobkyně 2) a otce žalobců 1) a 3)) v důsledku nedbalosti žalované při poskytování zdravotní péče. Žalobci uvádějí, že dne [datum], tedy před konáním jednání odvolacího soudu a vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, bylo vydáno rozhodnutí Čestné rady České lékařské komory č. j. [Anonymizováno], které však bylo právnímu zástupci žalobců doručeno do datové schránky až dne [datum], tedy po konání jednání odvolacího soudu, i po doručení rozsudku odvolacího soudu. Dle žalobců je zjevné, že rozhodnutí ČLK existovalo v době vydání rozsudku odvolacího soudu, avšak žalobci jej nemohli v řízení použít, neboť v době vydání rozsudku odvolacího soudu jim nebyla jeho existence známa. Žalobci uvádějí, že rozhodnutí ČLK obsahuje řadu skutečností podstatných pro řízení vedené u zdejšího soudu, a to zejména, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalované [jméno FO] byl uznán vinným disciplinárním proviněním proti povinnostem stanoveným v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., tedy povinnostem vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanovenými zákony (mimo jiné i zákonem č. 372/2011 Sb.), neboť nedostatečně pružně, aktivně a předvídavě reagoval na zhoršující se zdravotní stav pacienta, personál žalované nehodnotil pacienta [jméno FO] jako rizikového, přestože objektivně rizikový byl, došlo tedy ke zjevnému podcenění zdravotního stavu pacienta, kombinace a kumulace rizikových faktorů vedly k nepříznivému vyústění traumatu, nebyla věnována pozornost nespecifickým příznakům [Anonymizováno] a na straně personálu nebyla snaha zjistit jednoduchým laboratorním vyšetřením eventuální nástup [Anonymizováno] [Anonymizováno], která mohla a měla být očekávána, komunikace personálu se žalobci byla nedostatečná, ke zhoršení stavu přispěly časté a přitom zbytečné převozy pacienta, zdravotnická dokumentace nebyla vedena řádně, byly shledány vady znaleckého posudku znaleckého ústavu (které žalobci dále rozvádějí). Skutková zjištění Čestné rady ČLK se značně odlišují od zjištění znaleckého ústavu, jak byla uvedena ve znaleckém posudku znaleckého ústavu. Čestná rada ČLK je orgánem vykonávajícím disciplinární pravomoc nad všemi lékaři v České republice. Žalobci dále uvádějí jména a specializace jednotlivých členů ČLK. Žalobci dále uvádějí, že jedním z podkladů pro rozhodnutí ČLK pak byl odborný posudek vědecké rady ČLK. Žalobci uvádějí, že byť se nejedná formálně o soudní znalce, jde o vynikající odborníky, jejichž názor nemůže být jednoduše opomenut a je nezbytné tyto vzájemně si odporující důkazy konfrontovat, což je možné pouze v případě povolení obnovy řízení. Závěry odborného posudku vědecké rady ČLK a samotného rozhodnutí ČLK zpochybňují závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu ohledně poskytování zdravotní péče ze strany žalované na náležité odborné úrovni. Znalecký posudek znaleckého ústavu byl přitom stěžejním důkazem svědčícím v neprospěch žalobců. Je tedy nepochybné, že nově zjištěný důkaz může sám o sobě, případně v kombinaci s dalšími navrhovanými důkazy (revizní znalecký posudek), přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, neboť je zjevné, že zdravotní péče poskytovaná ze strany žalované [jméno FO] nebyla do [datum] lege artis. Žalobci přitom nemohli bez své viny v původním řízení použít důkaz rozhodnutím ČLK.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] bylo řízení o obnově přerušeno do rozhodnutí dovolacího soudu. Následným usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto o pokračování v řízení o obnově.

3. Usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] bylo řízení o povolení obnovy opětovně přerušeno, a to do doby skončení řízení o ústavní stížnosti, řízení bylo vedeno u Ústavního soudu pod sp. zn. [Anonymizováno]. Následným usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] bylo rozhodnuto o pokračování v řízení o povolení obnovy.

4. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby na obnovu řízení, současně odkázal na písemné vyjádření z 21. 8. 2024 s tím, že nesouhlasí s tvrzením žalobců, že se dostali k rozhodnutí ČLK až po doručení rozhodnutí krajského soudu, a to za situace, kdy odborný posudek ČLK byl zpracován 29. 8. 2019, nic nebránilo žalobcům, aby požádali soud o vyčkání rozhodnutí ČLK; i kdyby byl důkaz rozhodnutím ČLK proveden, nemohlo by to přispět k lepšímu rozhodnutí pro žalobce, neboť v uvedeném rozhodnutí čestné rady ČLK se konstatuje, že i případný postup lege artis nebyl v příčinné souvislosti s úmrtím pacienta.

5. Vedlejší účastník rovněž navrhoval zamítnutí žaloby na obnovu řízení s tím, že tento není důvodný, odkázal na písemné vyjádření ze dne 7. 8. 2024. Plně se ztotožnil s vyjádřením žalované strany ve věci s tím, že má za to, že spor o nemajetkovou újmu byl řádně projednán soudy třech stupňů i Ústavním soudem, položil otázku, zda je rozhodnutí Čestné rady ČLK natolik zásadním důkazem, aby byla a mohla být narušena právní jistota účastníků řízení a zda je uvedený důkaz natolik relevantní ve vztahu k provedeným důkazům, a to zjm. znaleckému posudku znaleckého ústavu. Poukázal dále na to, že rozhodnutí Čestné rady ČLK vykazuje řadu sporných bodů, např. že postupem zdravotnického zařízení se zabývalo ex post, což je nepřípustné, zcela nekriticky byl v rozhodnutí přijat pohled žalobců a na tom stavěl své závěry, tj. zjišťovaný skutkový stav je subjektivní, přičemž rozhodnutí Čestné rady se ztotožnilo se závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu o neprokázání příčinné souvislosti v postupu zdravotnického zařízení a úmrtím pacienta. Důkazní význam rozhodnutí Čestné rady ČLK je zcela minimální s tím, že tento samotný důkaz prokazuje již dříve soudem řádně zjištěnou absenci příčinné souvislosti při postupu při lékařské péči a následkem v podobě úmrtí pacienta.

6. Žalobci soudu předložili rozhodnutí Čestné rady ČLK ze dne [datum], kterým byla projednána stížnost žalobce a) proti [jméno FO]. [jméno FO] tak, že podle § 13 odst. 3 písm. c) disciplinárního řádu České lékařské komory se [jméno FO]. [jméno FO], narozený [datum], bytem [jméno FO], [adresa] dopustil disciplinárního provinění proti povinnostem stanoveným v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb. tím, že jako primář chirurgického oddělení [podezřelý výraz] ve [adresa] během péče o pacienta [jméno FO] ve dnech [Anonymizováno] až [datum] nedostatečně pružně, aktivně a předvídavě reagoval na zhoršující se zdravotní stav pacienta. S ohledem na to, že samotné disciplinární řízení s [jméno FO]. [jméno FO] splnilo svůj účel i bez uložení disciplinárního opatření, od uložení disciplinárního opatření bylo upuštěno. Z odůvodnění se ve stručnosti podává, že stížnost podal dne [datum] [Jméno žalobce A] na postup lékařů [právnická osoba] při léčení a diagnostice poúrazového stavu jeho otce [jméno FO] narozeného [datum], kdy utrpěl [Anonymizováno], až do jeho smrti dne [datum]. Stěžovatel kladl lékařům za vinu, že nedostatečně pružně, aktivně a předvídavě reagovali na závažné příznaky, např. dušnost, zmatenost, teploty, otok [Anonymizováno] atd., což nakonec vyústilo v závažný poúrazový stav s následkem úmrtí. Následuje popis hospitalizace a jednotlivých úkonů, které byly panu [jméno FO] ve zdravotnickém zařízení provedeny, a to z pohledu stěžovatele. Z uvedeného rozhodnutí se dále podává výpověď a náhled [jméno FO] na léčbu pacienta s tím, že [jméno FO] je přesvědčen, že [Anonymizováno] se vyvíjela po jeho [Anonymizováno] během 24 hodin od [Anonymizováno] do [datum]. Zde [jméno FO] přijal výtku a vzal odpovědnost jako primář oddělení za nedostatečnou předvídavost. Nálezy však byly hlavně úrazové, ošetřující lékař stav řešil podle svého nejlepšího svědomí, pacient byl navíc od [datum] zcela afebrilní. Až [datum] ráno, kdy narůstala dušnost, lékaři pátrali po příčině a současně s vyloučením plicní embolie či infarktu myokardu prokázali, že se jedná o [Anonymizováno] a zdroj je [Anonymizováno] Ohledně zdravotnické dokumentace je uvedeno, že se jedná o standardní dokumentaci [Anonymizováno] vedenou v písemné formě, která byla řádně splněna, i sesterská dokumentace byla shledána v pořádku. [jméno FO] byl osobně přítomen léčení pacienta od [Anonymizováno] do [datum] s tím, že po celou dobu nezaznamenal žádnou stížnost ze strany příbuzných pacienta. Po delší diskuzi na půdě Čestné rady ČLK přijal [jméno FO] názor, že ač zranění samo o sobě bylo léčeno správně, k nepříznivému vyústění došlo souhrou a za přispění více faktorů, které ač jednotlivě by byly méně významné, v kombinaci a kumulaci se ukázaly jako stěžejní pro nepříznivé vyústění traumatu. Jednalo se zejména o podcenění celkové rizikovosti pacienta – seniora po totální [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s mnohačetnými otevřenými ranami, léčeného kortikoidy a bez antibiotické profylaxe. Dále byly podceněny nespecifické příznaky jako subfebrilie, dušnost, zarudnutí a bolest kloubu po TEP, nechutenství, celková nevůle a zmatenost. [jméno FO] deklaroval, že od doby takto nepříznivého vývoje traumatického stavu věnují velkou pozornost možným infekčním komplikacím a laboratorní vyšetření ordinují mnohem častěji. Čestná rada ČLK měla pro své rozhodnutí k dispozici posudek Oborové komise vědecké rady ČLK pro chirurgii, jehož definitivní znění je datováno [datum], který uvádí: Závažnou chybu, která prohloubila nespokojenost členů rodiny s ošetřením, lze spatřovat v nedostatečné komunikaci ošetřujících lékařů, sester s příbuznými a vzájemné neporozumění. Další důvody narušené kontinuity vlastního sledování a léčení vyplývají z častých převozů pacienta k vyšetření a překlady mezi nemocnicemi ve [adresa]. K vlastnímu postupu léčení lze namítnout, že jistě ne chybně, ale příliš jednostranně byla hlavní pozornost ošetřujících lékařů věnována poúrazovým změnám v oblasti [Anonymizováno] a [Anonymizováno] Byla provázena velmi pečlivým trvalým neurologickým sledováním, i když se neurologické projevy zprvu příliš neměnily. Menší pozornosti se pak dostalo dalším obtížím a příznakům, které probíhaly bez většího zájmu a potřebného sledování. Nebyly tak dostatečně vysvětleny a některé byly zcela opomíjeny. V rámci prvního období (do [datum]) lze některé postupy považovat za nesprávné, shodný mikrobiální nález v opožděně odebraném punktátu a výsledku hemokultury nabízí vysvětlení o původním ložisku v poraněném [Anonymizováno]. Ten představoval vysoké potenciální nebezpečí, a nakonec mohl být zdrojem rozvíjející se [Anonymizováno]. Stejně tak se mohl zánět s počínající [Anonymizováno] uchytit v [Anonymizováno] [Anonymizováno], poraněném ještě kontuzí, hematogenní cestou. Lékaři neměli v prvních dnech od přijetí k nasazení antibiotik přesvědčivé důvody, dušnost sama o sobě je příznak velmi nespecifický „ex post“ se lze domnívat, že pacient měl být zajištěn antibiotiky a včasněji přeložen ze standardního oddělení na oddělení JIP. Od data [datum] lze považovat další léčení za zcela adekvátní, pacientovi byla věnována velká pozornost, provedených vyšetření byl nespočet. Léčení a ošetřování závažného poranění pana [jméno FO] probíhalo dle možností nespecializovaného oddělení a zejména pak od [datum] velmi zodpovědně a pečlivě. Komplikující [Anonymizováno] se však již stávala refrakterní a vyvolávala multiorgánové selhání. [Anonymizováno] stav s různými změnami probíhal od [datum]–[datum], kdy pacient umřel. [datum] [Anonymizováno] Jaká byla příčina probíhající [Anonymizováno], zcela [Anonymizováno] při plně terapeutickém zajištění pacienta a intenzivní péči, trvající od [datum] k fatálnímu konci více než za měsíc, nelze přesně určit. Jako zásadní pochybení v prvním období lze považovat podcenění vlastního úrazu, dále nebyly doceněny a správně hodnoceny některé příznaky, které lze považovat za varovné, svědčily pro vznik komplikací, pacient nebyl od počátku dostatečně zajištěn antibiotiky. Zhodnocení poranění [Anonymizováno] bylo opožděné, postup lékařů lze označit jako nesprávný. Při hodnocení péče na chirurgickém oddělení nemocnice ve [adresa] nutno vycházet z pohledu „ex ante“. Klíčovým bodem je v projednávaném případě poranění [Anonymizováno] nasazení antibiotik. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byly léčeny dle daných možností chirurgického oddělení správně. Při nasazení kortikoidů by pro zvýšené riziko oslabení imunity bylo nutné uvažovat o preventivním podání antibiotik a pravděpodobně by bylo vhodné je nasadit již od začátku. Je však diskutabilní, zda by se vzniklé [Anonymizováno] takto dalo skutečně jednoznačně zabránit, lékaři neměli v prvních dnech k nasazení antibiotik přesvědčivé důvody. Tělesná teplota se pohybovala pod 38 stupňů, dušnost sama o sobě je příznak velmi nespecifický „ex post“ se však lze domnívat, že pacient měl být včasněji přeložen ze standardního oddělení na oddělení JIP. Zásadní pochybení ošetřujících lékařů je shledáno v postupu léčení prvního období, a to vzhledem k okolnostem vyplývajících z dispozice pacienta, a hlavně z vlastního velmi závažného poranění. Pacient nebyl dostatečně zajištěn, hlavní chybou bylo opožděné podání antibiotik, vyšetření poraněného [Anonymizováno] bylo provedeno až po několika dnech. Infekční ložisko bylo nepochybně v [Anonymizováno] a poraněném [Anonymizováno], který byl primární a který sekundární je nezjistitelné. Dále Čestná rada ČLK rozebírá ústavní znalecký posudek z [datum], přičemž v uvedeném rozhodnutí zaujímá svůj názor k vypracovanému ústavně znaleckému posudku. Na závěr se uvádí, že za podstatný považuje Čestná rada ČLK závěr o neprokázané příčinné souvislosti mezi dílčími pochybeními popsaným v tomto rozhodnutí a úmrtím pacienta, jehož stav byl vážný, jak konstatuje i odborný posudek oborové komise vědecké rady ČLK pro chirurgii, nelze jednoznačně konstatovat, zda by zcela správný odborný postup zamezil úmrtí pacienta. S ohledem na závažnost stavu se lze domnívat, že spíše nikoliv. S ohledem na okolnosti blíže popsané v rozhodnutí pak Čestná rada ČLK považuje ve vztahu k popsanému disciplinárnímu provinění za adekvátní upuštění od disciplinárního opatření, neboť samotné disciplinární řízení s [jméno FO] splnilo svůj účel.

7. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí bylo dne [datum] č.j. [Anonymizováno] rozhodnuto tak, že nároky žalobců a), b) a c) na odčinění duševních útrap byly zamítnuty (u žalobce a) a c) v částce 500.000 Kč každý a u žalobkyně b) v částce 700.000 Kč), dále bylo rozhodnuto o povinnosti všech žalobců uhradit žalované na nákladech řízení 171.850 Kč, vedlejšímu účastníkovi [právnická osoba]. 4.200 Kč a státu na účet Okresního soudu ve Vsetíně na nákladech řízení 37.274 Kč.

8. Pokud se jedná o právní vyhodnocení předmětného sporu, pak soud I. stupně v rámci odůvodnění uzavřel, že předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu je porušení právní povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi, přičemž na základě zjištěných skutečností a zejména závěrů znaleckého posudku znaleckého ústavu - Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví č[Anonymizováno] ze dne [datum] - soud dospěl k jednoznačnému závěru, že v případě pana [jméno FO] postupovalo zdravotnické zařízení – tj. [právnická osoba]. zcela v souladu se z. č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, a pacientovi byly poskytnuty zdravotní služby podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, byla respektována individualita pacienta, a to s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Postup uvedeného zdravotnického zařízení byl soudem vyhodnocen jako postup lege artis. Znalecký kolektiv znaleckého ústavu, který zpracoval uvedený znalecký posudek, byl jmenovitě ve složení: [jméno FO], [jméno FO] [jméno FO] [jméno FO], [jméno FO] [jméno FO] Znalecký posudek znaleckého ústavu vycházel z objektivně vedené a neupravované zdravotnické dokumentace vedené v případu pana [jméno FO], přičemž z jeho závěrů lze vyčíst i ohrazení se proti některým subjektivním tvrzením (neprokázaným) žalující strany. [jméno FO] daného stavu byl jako nadbytečný rovněž vyhodnocen návrh žalobců na vypracování revizního znaleckého posudku. Soud vzhledem k jednoznačným závěrům znaleckého posudku nenalezl příčinnou souvislost mezi úmrtím pacienta pana [jméno FO] a mezi postupem zdravotnického zařízení při jeho léčbě, proto ani nedovodil odpovědnost žalované vůči žalobcům, kteří jsou příbuznými pana [jméno FO] a kteří v dané věci žalovali na nemajetkovou újmu.

9. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] byl rozsudek okresního soudu se v odstavcích I., II., III. (tj. výroky v meritu věci) a V. (tj. náklady řízení vedlejšího účastníka) potvrzen, v následujících výrocích došlo ke změně částek, které byly přiznány v rámci nákladů řízení, a to tak, že žalobci a), b) a c) jsou povinni uhradit žalované náklady řízení ve výši 84 150 Kč, náklady řízení státu ve výši 37 274 Kč na účet Okresního soudu ve Vsetíně, a dále byly přiznány náklady odvolacího řízení , a to žalované v částce 15 883,50 Kč, a vedlejší účastnici ve výši 900 Kč.

10. Z odůvodnění soudu II. stupně se podává, že okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejal a v podrobnostech na něj odkázal. Okresní soud řádně odůvodnil, proč neprovedl navržené důkazy výslechem znalců [jméno FO]. [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] pro nadbytečnost. Skutečnost, že soudem zadaný posudek byl zpracován znaleckým ústavem, dává předpoklad důkladnějšímu odbornému zhodnocení věci daného kolektivem zpracovávajícím daný posudek, který se skládal z lékařů různé specializace zahrnující mimo jiné i infekční lékařství. Rovněž je nutno poukázat na skutečnost, že zamítnuté znalecké výslechy by podávali znalci z odvětví, které neodpovídá oboru zdravotní péče poskytnuté zesnulému, tj. primárně byl řešen [Anonymizováno] v oboru chirurgie a teprve jako komplikace se následně objevuje [Anonymizováno] Při pohledu ex ante tedy nutno posuzovat postup žalované zejména optikou chirurgie, nikoli optikou specializovaných pracovišť a znalců [Anonymizováno] – tedy z oblasti nemoci, pro kterou nebyl zesnulý primárně hospitalizován. Zásadním důkazem pro posouzení porušení povinností byl pak znalecký posudek. Okresní soud tedy nepochybil, pokud tyto navržené důkazy neprovedl, a odvolací soud rovněž neshledal důvod pro doplnění dokazování. Otázku okamžiku a původu infekce nelze jednoznačně stanovit, nicméně znalecký posudek, a to i posudky poukazované žalobci, se přiklánějí ke skutečnosti, že [Anonymizováno] byl v těle zesnulého již přítomen v době úrazu a úraz (a s ním spojená zátěž) vedla k tomu, že se [Anonymizováno] tzv. [Anonymizováno] Znalec jednoznačně uvedl, že samotný [Anonymizováno] nebyl příčinou aktivace, tou bylo až následné oslabení organismu. Proto dle odvolacího soudu je logické, že k aktivaci nemuselo dojít hned [datum], ale až později, kdy zaznamenané příznaky jsou dne [datum], kdy došlo ke zhoršení zdravotního stavu. Konečně zdroj nákazy není dle odvolacího soudu ve věci rozhodující, kdy nelze stoprocentně zabránit ani vnější nákaze, ale podstatnou je otázka včasnosti rozpoznání komplikace a nasazení příslušné léčby. Pokud jde o námitku, že zesnulý měl být hospitalizován na jiném „vyšším či odbornějším oddělení“, pak pan [jméno FO] byl přivezen se zraněními po [Anonymizováno] a po zjištění [Anonymizováno] byla věc konzultována k možnosti operativního řešení, to nebylo zvoleno. Při léčbě [Anonymizováno] není zřejmé, jaké jiné oddělení by přicházelo do úvahy pro léčbu [Anonymizováno] kdy stav v době přijetí nevyžadoval umístění na jednotku intenzivní péče (potencionální nebo již probíhající selhání jednoho či více orgánů). Pokud je vytýkána ignorace rizikových faktorů pacienta pro vznik [Anonymizováno] (věk, minulé operace), pak dle závěru znalců se standardně antibiotika preventivně nepodávají, aplikují se až v případě příznaků a zjištěné [Anonymizováno]. Pokud jde o další námitky týkající se otázky, zda a kdy se objevily příznaky [Anonymizováno], kterou měli všichni zaměstnanci žalované ignorovat, pak odvolací soud dospěl ke stejnému závěru jako okresní soud, že lékařská dokumentace byla vedena řádným způsobem a zachycovala věrohodně stav pacienta. Až do [Anonymizováno] nebyly žádné jednoznačné příznaky infekce, kdy příznaky v podobě kolísavé teploty, bolestí, brnění prstů, dušnosti nejsou specifické jen pro [Anonymizováno], ale mohou být následkem i zranění, která pan [jméno FO] utrpěl [Anonymizováno]. Při pohledu ex ante a s přihlédnutím ke zraněním pacienta a nespecifickým projevům jsou závěry znaleckého ústavu přesvědčivé. Pokud specialisté z oboru [Anonymizováno] hodnotí případ, navíc ex post a dle informací podaných jednou stranou sporu, pak je dle odvolacího soudu jejich specializace a údaje o dřívějších datech projevů příznaků vede více k interpretaci projevů jako projevů [Anonymizováno], a proto dospívají k závěrům, že vyšetření ke zjištění [Anonymizováno] měla být provedena dříve. Ani tyto posudky však neuvádí o kolik dní dříve mělo být vyšetření [jméno FO] k závěru o pochybení žalované rovněž nedospěl. Komplexní posouzení kolegiem lékařů z různých oborů v rámci znaleckého ústavu ustanoveného soudem pak dává posudku znaleckého ústavu vyšší odbornost, objektivitu a přesvědčivost. Na následné výrazné zhoršení zdravotního stavu žalovaná reagovala přesunem na jednotku intenzivní péče, zahájila léčbu antibiotiky a pátrala po zdroji nákazy. Podle závěru znalců k úmrtí přispěly další faktory – dle [jméno FO] zřejmě špatný stav imunitního systému, další komplikace v podobě [Anonymizováno] apod. Podle znaleckého ústavu k úmrtí přispěly nálezy na plicích, srdci a se [Anonymizováno] si již tělo nedokázalo poradit. Tedy ani podání antibiotik nemusí pomoci, pokud je imunitní systém a tělo vyčerpané, organismus už situaci nezvládne ani přes nasazení antibiotik. Byť tuto otázku znaleckému ústavu soudy nepoložily (neboť dospěly k závěru o správném postupu žalované), lze z těchto výše uvedených skutečností dovodit, že je hypotetické a spekulativní, zda by (v případě, že by měla být infekce žalovanou odhalena dříve) dřívější podání antibiotik zvýšilo šance pana [jméno FO] na přežití a jak výrazně. Odvolací soud tedy souhlasil se závěrem okresního soudu, že nebylo zjištěno pochybení žalované, tj. že by postupovala v rozporu s ustanovením § 28 odst. 2 a § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a že by nepostupovala podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Jelikož tedy nedošlo k porušení povinnosti žalovanou, neodpovídá žalovaná ani za újmu, kterou žalobci úmrtím pana [jméno FO] utrpěli.

11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto potvrdil dle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve výrocích I., II., III. a V. jako věcně správný.

12. O dovolání žalobců po odvolacím řízení rozhodoval Nejvyšší soud ČR, a to usnesením č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] kterým bylo o dovolání žalobců proti Krajského soudu v Ostravě č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] rozhodnuto tak, že dovolání bylo odmítnuto a dále bylo rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení tak, že žalobci jsou povinni uhradit žalované částku 7.400 Kč a vedlejší účastnici 300 Kč. Pokud se jedná o odůvodnění tohoto rozhodnutí, pak Nejvyšší dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. Dovolací soud uvedl, že napadené rozhodnutí je založeno na závěru, že nebylo zjištěno pochybení lékařů žalované při péči o poškozeného, tj. že by postupovali non lege artis (jak uzavřel odvolací soud), resp. na závěru o neprokázání příčinné souvislosti mezi postupem žalované při poskytování zdravotní péče a úmrtím poškozeného (jak uzavřel soud prvního stupně). Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní, neboť v řízení se zjišťuje, zda škodní událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit. Vztah příčinné souvislosti je naplněn, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (condicio sine qua non). V medicínských sporech vzniká odpovědnostní vztah pouze tehdy, je-li pochybení lékaře, zakládající porušení právní povinnosti, doloženou příčinou újmy na zdraví pacienta. I když je pro tzv. medicínské spory obvyklé, že vztah příčiny a následku nelze vždy postavit zcela najisto, tj. na 100 % (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 1919/08, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, č. 50/2008), soudní praxe důvodně vyžaduje splnění této podmínky prokázané alespoň s vysokou mírou pravděpodobnosti či stupněm hraničícím s jistotou (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1628/2013, Soubor C 14066, a ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1222/2012, Soubor C 14503), neboť nelze škůdci uložit povinnost k náhradě, jestliže podmínky vzniku odpovědnosti nejsou dány. Tento závěr lze uplatnit i pro posouzení nároků odvozených, tedy nároků žalobců, kteří uplatňují odškodnění nemajetkové újmy způsobené úmrtím osoby blízké (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1788/2017). Otázku, zda poskytovatel zdravotní péče postupoval v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis), je nutno posuzovat za pomoci znalců – lékařů, a podkladem pro právní závěr o porušení uvedené povinnosti je zpravidla znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Jak škůdce jednal, je otázkou skutkovou; jak měl jednat, je sice právní úvahou, avšak prakticky převoditelnou na otázku, jak v daných okolnostech jedná patřičně rozumná a zodpovědná osoba dané profese a kvalifikace. Tím se v podstatě rovněž blíží otázce skutkové, kterou soud zjišťuje cestou znaleckého dokazování, při němž k posouzení rozhodných skutečností je třeba odborných znalostí. Z hlediska aplikační praxe je tedy otázka standardu náležité zdravotní péče přiměřeného konkrétním okolnostem případu fakticky rovněž otázkou skutkovou, přinejmenším v tom smyslu, že odpověď na ni je vyvozována z provedeného dokazování. Znalecký posudek je skutkovým podkladem (jedním z více podkladů) pro právní závěr soudu o postupu lege artis (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 25 Cdo 878/2014, Soubor C 15605). Odvolací soud svůj právní závěr, že žalovaná při poskytování zdravotní péče postupovala v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, založil především na skutkovém závěru, že se nedopustila žádného pochybení proti obvyklému způsobu léčby a že jí zvolený postup odpovídal běžným medicínským standardům. Lékaři žalované správně vyhodnotili aktuální zdravotní stav poškozeného a jeho změny, jejich reakce při léčbě byla adekvátní a nedošlo k žádné časové prodlevě (proto nemůže obstát námitka dovolatelů o pozdním odběru hemokultur). Tento závěr soud učinil na základě rozsáhlého dokazování, především odborného závěru znaleckého ústavu IPVZ. Jeho právní závěr je tedy dostatečně odborně podložen i řádně zdůvodněn. Dovolací soud neshledal žádné pochybení ani rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, označeným v dovolání; z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že soud se zabýval řádně odůvodněním závěrů znalce, hodnotil znalecký posudek kriticky a v souladu s pravidly logického myšlení. Uzavřel-li tedy odvolací soud, že nejsou naplněny podmínky odpovědnosti žalované za újmu žalobců, nelze jeho závěru vytknout rozpor s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

13. Ve věci ani nebylo přisvědčeno dovolací námitce žalobců, že mělo dojít k obrácení důkazního břemene, neboť pro tento výjimečný postup nebyly splněny podmínky. Obrácení důkazního břemene přichází v úvahu jako poslední možnost ve chvíli, kdy zdravotnická dokumentace zcela chybí, což by ve sporu neúměrně procesně znevýhodnilo pacienta, který měl utrpět újmu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2793/2017, C 18695). Taková situace však v projednávané věci nenastala, neboť žalovaná nijak neztěžovala proces dokazování, předložila zdravotnickou dokumentaci, která byla postačujícím podkladem nějaké skutečnosti či nespolupracovala se znalci. Ze samotného znaleckého posudku se pak nepodává, že by byla zdravotnická dokumentace natolik „strohá“, že by to znalcům ve svém důsledku znemožnilo vypracovat znalecký posudek, který představoval dostatečný podklad pro vydání rozhodnutí ve věci samé. Naopak znalecký kolektiv hodnotil předloženou zdravotnickou dokumentaci jako řádně vedenou. Otázka vymezená v dovolání jako v rozhodovací praxi dosud neřešená (zda znalec z jiného oboru může hodnotit postup lékaře s jinou odborností) není způsobilá založit přípustnost dovolání proto, že dovolací soud se v minulosti již takovou otázkou zabýval a odvolací soud jeho judikaturu respektoval. Platí, že soud se musí zabývat tím, zda znalec disponuje příslušnou odborností k podání znaleckého posudku ve vztahu k problematice, kterou je třeba řešit s využitím odborných znalostí. Proto musí dbát, aby znalcem byl ustanoven odborník z toho oboru, popř. z jeho odvětví, do něhož spadá odborné posouzení konkrétní skutečnosti (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn.30 Cdo 3417/2016, Soubor C 18004, ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 259/2012, Soubor C 14914, ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008, Soubor C 9016; srov. též zprávu schválenou usnesením pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls 3/80, publikovanou pod č. 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Sb. rozh. obč.“). Povinnost znalce vykonávat činnost pouze v oboru a odvětví (a případně specializaci), pro kterou má oprávnění vykonávat znaleckou činnost, vyplývá přímo z § 1 odst. 3 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Opačný přístup by popíral smysl a účel strukturování oboru zdravotnictví do jednotlivých odvětví podle nyní účinné vyhlášky č. 505/2020 Sb., kterou se stanoví seznam znaleckých odvětví jednotlivých znaleckých oborů, jiná osvědčení o odborné způsobilosti, osvědčení vydaná profesními komorami a specializační studia pro obory a odvětví, neboť pokud by mohl jakýkoliv lékařský postup hodnotit znalec bez ohledu na dané odvětví, stávalo by se takové dělení de facto obsoletní (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2946/2022). V nyní projednávané věci byl ústavní znalecký posudek IPVZ vypracován kolektivem složeným z lékaře posudkového lékařství, [Anonymizováno] Znalecký kolektiv tedy pokrýval širokou škálu odborně způsobilých lékařů (včetně lékaře z [Anonymizováno] oprávněných k posouzení, zda poskytovatel zdravotní péče (pracovníci žalované) postupoval při léčbě a péči o poškozeného v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Dovolatelé zakládali většinu dovolacích důvodů na námitce, že soudy obou stupňů nesprávně pracovaly se znaleckým posudkem, nesprávně vyhodnotily obsah provedených důkazů, jimi navržené důkazy neprovedly, nevysvětlily, proč uvěřily jedné skutkové verzi podle zdravotnické dokumentace a neuvěřily verzi žalobců doložené jejich výslechem a vlastními záznamy o průběhu [podezřelý výraz] právnímu závěru o nesplnění předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované za újmu způsobenou žalobcům úmrtím jejich blízkého. Tyto námitky však postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, č. 4/2014 Sb. rozh. obč.). Nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale proti skutkovým závěrům, jejichž nesprávnost dovolatelé odvozují od vlastního posouzení skutkového stavu. V podstatě se tak domáhají přezkumu dokazování a skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozují nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž oni nesouhlasí. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů včetně znaleckého posudku přípustnost dovolání – jak shora uvedeno – podle § 237 o. s. ř. nezakládají (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 2037/17).

14. Usnesením Ústavního soudu ČR sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] byla ústavní stížnost stěžovatelů (žalobců a), b) a c)) odmítnuta, neboť Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod, kterých se stěžovatelé dovolávají. Z odůvodnění se blíže podává, že právní doktrína, shodně jako ustálená judikatura Ústavního soudu, považuje obrácení důkazního břemene za prostředek ultima ratio, který je namístě pouze tehdy, nelze-li tvrzení pacienta prokázat ani postupem podle § 129 odst. 2 občanského soudního řádu (např. nálezy sp. zn. I. ÚS 1785/21 z 28. 6. 2022 či sp. zn. IV. ÚS 14/17 z 9. 5. 2018). K přistoupení obecného soudu k využití tohoto procesního postupu dochází typově v situacích, kdy zdravotnická dokumentace nebyla ze strany zdravotnického zařízení uschována, došlo k její ztrátě, anebo nebyla pořízena vůbec. Tomuto odpovídá rovněž ustálená judikatura Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2793/2017 z 30. 5. 2019). S ohledem na tyto závěry Ústavní soud nemohl přisvědčit námitce stěžovatelů, že mělo být v nyní řešené věci obráceno důkazního břemeno. To, že se jednalo o řádně vedenou zdravotnickou dokumentaci, konstatoval i znalecký ústav, který ve věci vyhotovil znalecký posudek. Za dané situace proto bylo úkolem stěžovatelů, aby obecnému soudu přednesli taková skutková tvrzení a navrhli k nim odpovídající důkazy, ze kterých u soudů vyplyne důvodná pochybnost, která zvrátí závěr soudu o tom, že zdravotnická dokumentace byla vedena řádně. Stěžovatelé však žádné takové tvrzení podložené důkazy soudu nepřednesli, a to ani v rámci ústavní stížnosti. Ústavní soud shrnul, že závěr obecných soudů, že zdravotnická dokumentace byla vedena řádně a pravdivě, obstojí. Tato námitka je proto námitkou zjevně neopodstatněnou. Ústavní soud se ani neztotožnil s názorem stěžovatelů, kteří považují napadená rozhodnutí obecných soudů za nepřezkoumatelná. Napadená rozhodnutí jsou pohledem práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) jasně, srozumitelně a dostatečně odůvodněna, zejména odůvodnění okresního soudu považuje ústavní soud za pečlivé a odpovídající řešené problematice. Stěžovatelé nepřezkoumatelnost odůvodňovali i skutečností, že soudy podle jejich názoru dostatečným způsobem nevysvětlily, proč neprovedly (další) jimi navržené důkazy. K tomu Ústavní soud konstatoval, že obecný soud hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci procesních pravidel, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Respektuje-li obecný soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat (shodně též z poslední doby např. nález sp. zn. III. ÚS 2344/23 z 30. 9. 2024). Ústavní soud v tomto směru zasahuje pouze v případech extrémních excesů. Takovým zjevným excesem bývá vada opomenutého důkazu. K té ovšem v nyní řešené věci nedošlo. Obecné soudy se k neprovedení navržených důkazů dostatečně vyjádřily. Okresní soud své závěry o neprovedení důkazů dostatečným způsobem odůvodnil, což shrnuje i krajský soud v napadeném rozhodnutí. Ústavní soud k tomu uvedl, že toto odůvodnění považuje za dostatečné a vyhovující standardům řádného procesu, a z hlediska ochrany ústavnosti proto obstojí.

15. Podle § 228 o.s.ř.: (1) Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. (2) Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání.

16. Podle § 232 o.s.ř.: (1) Žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá. (2) Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen v průběhu trvání lhůt k žalobě.

17. Podle § 233 o.s.ř.: (1) Žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí. (2) Po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí může být žaloba na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny.

18. Podle § 235e o.s.ř.: Žalobu na obnovu řízení soud usnesením buď zamítne nebo povolí obnovu řízení.

19. Pokud se jedná o návrh žalobců a), b) a c) na obnovu řízení, pak žalobci dovozovali důvod pro obnovu řízení ve vydání rozhodnutí Čestné rady ČLK ze dne [datum], v jehož výrokové části se uvádí, že [jméno FO] se dopustil disciplinárního provinění proti povinnostem stanoveným v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb. tím, že jako [Anonymizováno] nemocnice ve [adresa] během péče o pacienta [jméno FO] ve dnech [Anonymizováno] až [datum] nedostatečně pružně, aktivně a předvídavě reagoval na zhoršující se zdravotní stav pacienta. S ohledem na to, že samotné disciplinární řízení s [jméno FO] splnilo svůj účel i bez uložení disciplinárního opatření, bylo od uložení disciplinárního opatření upuštěno. Uvedené rozhodnutí ČLK bylo vydáno dne [datum], doručeno do datové schránky právního zástupce žalobců bylo dne [datum], tedy až po vydání rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2023, které nabylo právní moci dne 5. 10. 2023. Lze konstatovat, že žalobci předložili důkaz dle § 228 o.s.ř. který již existoval v době a průběhu odvolacího řízení, avšak žalobci jej bez své viny nemohli použít před odvolacím soudem. Podmínkou pro vyhovění návrhu na obnovu řízení je však i další podmínka stanovená v § 228 o. s. ř, a to, že předložená nová skutečnost či důkaz může účastníkovi přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci. Soud proto vyhodnocoval předložený důkaz v kontextu dosud provedených důkazů, na základě kterých bylo rozhodnuto ve věci samé jak soudem I. stupně, tak II. stupně, a to s potvrzením závěrů obou uvedených soudů soudem dovolacím i Ústavním soudem. Z předloženého důkazu pak soud vyvodil následující skutečnosti a právní závěry: Rozhodnutí Čestné rady ČLK je rozhodnutím jednoho z orgánů České lékařské komory, jejíž vznik a postavení je upraveno z.č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. Kompetence uvedené Čestné rady ČLK vyplývá zjm. z ustanovení § 18 zákona č. 220/1991 Sb., kdy tato vykonává disciplinární pravomoc vůči všem členům komory, současně může uložit za závažné porušení povinností člena komory disciplinární opatření. Samotná Česká lékařská komora je samosprávnou stavovskou organizací sdružující všechny lékaře na území České republiky, kdy členství v komoře je pro všechny lékaře povinné. Posláním komory je především dbát, aby její členové vykonávali své povolání odborně a v souladu s etikou. Uvedené rozhodnutí Čestné rady ČLK ze dne [datum] bylo projednáno pověřenou členkou [jméno FO] Nyní pracuje v [právnická osoba]. ve [adresa] a v současnosti pracuje na zkrácený úvazek v [Anonymizováno] Rozhodnutí Čestné rady ČLK je spolupodepsáno předsedou Čestné rady ČLK [jméno FO] který je dlouholetým [Anonymizováno] Čestné rady České lékařské komory. Uvedené rozhodnutí Čestné rady ČLK je dle svého odůvodnění postaveno zejména na odborném posudku oborové komise vědecké rady ČLK pro chirurgii, aniž by bylo jeho připojenou součástí. Jak vyplývá jednoznačně z ustanovení § 127 odst. 1 o. s. ř., pokud rozhodnutí soudu závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánů veřejné moci odborné vyjádření, popřípadě ustanoví znalce. Dle § 127 odst. 3 o. s. ř. ve výjimečných, zvlášť obtížných případech vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, pak může soud ustanovit k podání znaleckého posudku státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost. Dle zákona č. 254/2019 o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, a to § 1 odst. 3, platí: Znalec je povinen vykonávat znaleckou činnost pouze v oboru a odvětví a případně specializaci, pro které má oprávnění vykonávat znaleckou činnost, s odbornou péčí, nezávisle, nestranně a ve sjednané nebo stanovené době. Ustanovení o znalci platí také pro znaleckou kancelář a znalecký ústav (§ 1 odst. 2 zákona). V uvedeném zákoně o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech je pak pod § 8 specifikována odborná způsobilost osob vykonávajících znaleckou činnost. Jak vyplývá z výše uvedených a sumarizovaných rozhodnutí soudů jednotlivých stupňů, a dále i rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. [Anonymizováno] o nároku žalobců a), b), c) bylo rozhodnuto všemi z uvedených soudů tak, že veškeré nároky žalobců byly zamítnuty. Důvodem pro zamítnutí žalobních nároků bylo vyhodnocení skutkového a právního stavu sporné věci, kdy soudem ustanovený znalecký ústav řádně odpověděl na veškeré dotazy ze strany soudu, rovněž byl proveden osobní výslech zástupce znaleckého ústavu [jméno FO] Uvedený znalecký posudek znaleckého ústavu vypracoval jmenovitě vedoucí katedry posudkového lékařství [jméno FO], [Anonymizováno] [jméno FO] [jméno FO] [jméno FO] [jméno FO] [jméno FO] Uvedený znalecký posudek jednoznačně uzavřel, že v případě pana [jméno FO] postupovalo zdravotnické zařízení (žalovaný) zcela v souladu se zákonem č. 372/2011 o zdravotních službách s tím, že pacientovi byly poskytnuty zdravotní služby podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postup, byla respektována individualita pacienta, a to s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Závěr znaleckého posouzení byl ten, že zdravotnické zařízení v dané věci postupovalo lege artis. Znalecký posudek znaleckého ústavu vycházel z objektivně vedené a neupravované zdravotnické dokumentace. Soud prvního stupně, včetně soudu odvolacího i dovolacího, uzavřel, že nebyla nalezena příčinná souvislost mezi úmrtím pacienta pana [jméno FO] a mezi postupem zdravotnického zařízení při jeho léčbě. Proto nebyla dovozena odpovědnost žalované vůči žalobcům, kteří žalovali na nemajetkovou újmu. Pokud soudu bylo v rámci řízení o povolení obnovy předloženo rozhodnutí Čestné rady ČLK ze dne [datum], pak je na místě uvedenou listinu vyhodnotit pouze jako vyjádření samosprávné stavovské organizace ve vztahu k jednotlivému lékaři [jméno FO] přičemž závěry rozhodnutí Čestné rady ČLK se odráží pouze v rámci zjištěného disciplinárního provinění, kdy navíc u jmenovaného lékaře bylo od uložení disciplinárního opatření upuštěno. Lze uzavřít, že rozhodnutí Čestné rady ČLK není důkazním prostředkem, který by snad byl na shodné či vyšší úrovni než znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem. V uvedeném rozhodnutí ze dne [datum] lze rovněž vysledovat úvahy a závěry, které si v uvedené kontextu protiřečí (na jedné straně je shledáno disciplinární provinění proti povinnostem stanoveným v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb. (každý člen komory má povinnost vykonávat své povolání odborně v souladu s jeho etikou a způsobem stanovenými zákony), přičemž od disciplinárního potrestání je upuštěno, rovněž lze rozporovat veškeré skutečnosti a data, se kterými uvedené rozhodnutí pracuje, a to za situace, kdy rozhodnutí je postaveno zjm. na subjektivních tvrzeních stěžovatele, žalovaný – zdravotnické zařízení, evidentně k celému procesu projednání věci ani nebylo přizváno. I přes uvedené skutečnosti a nedostatky je pak samotný závěr uvedeného rozhodnutí jednoznačný – neprokázaná příčinná souvislost mezi dílčími pochybeními popsanými v uvedeném rozhodnutí a úmrtím pacienta, jehož stav byl vážný, s dovětkem, že nelze jednoznačně konstatovat, zda by zcela správný odborný postup zamezil úmrtí pacienta, přičemž s ohledem na závažnost stavu pacienta se lze domnívat, že spíše nikoliv. Vzhledem k těmto závěrům samotného rozhodnutí Čestné rady ČLK pak soud rozhodl dle § 235e o. s. ř. o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, neboť žalobci nepředložili důkaz, který by pro ně mohl přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, kdy vypracovaný znalecký posudek znaleckým ústavem má shodný závěr s rozhodnutím Čestné rady ČLK o neprokázané příčinné souvislosti mezi postupem zdravotnického zařízení a smrtí pana [jméno FO]. Pouze okrajově pak lze konstatovat specializace i dalších členů Čestné rady ČLK, kteří v uvedeném Rozhodnutí ze dne 8.9.2023 ani nejsou uvedeni, kdy informace soud zjistil z veřejně dostupných zdrojů na stránkách ČLK / Rady a komise ČLK / Čestná rada - Česká lékařská komora: [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] [jméno FO] [jméno FO] klinika FN [adresa]. Přestože soud nikterak nezpochybňuje odbornou způsobilost jednotlivých členů Čestné rady ČLK jakožto lékařů, nutno uzavřít, že uvedený orgán České lékařské komory, jeho členové, ani samotná ČLK, nejsou znalci z oborů a specializací, kteří mají oprávnění vypracovat znalecké posouzení v uvedeném sporu. Vzhledem k tomuto závěru, i s přihlédnutím k tomu, že ani samotný závěr Rozhodnutí Čestné rady ČLK ze dne [datum] nevyznívá ve prospěch žalobců, byl návrh žalobců na obnovu řízení zamítnut.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobci ve věci úspěch neměli. Výrokem II. byli proto zavázáni žalobci a), b) a c) uhradit žalované na nákladech řízení k rukám jejich právního zástupce 100 % účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady řízení sestávají z: 3 úkony právní pomoci dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif – dále jen AT), a to za přípravu a převzetí věci, podání písemného vyjádření a účast u jednání soudu, kdy za první dva z těchto úkonů náleží tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. a) AT v částce 50 000 Kč – při počtu 3 žalobci – § 12 odst. 3 AT – částka 150 000 Kč, čemuž dle § 7 bod 5 odpovídá odměna za 1 úkon 7 100 Kč, dále 2 režijní paušály po 300 Kč – to vše ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024. Za třetí z těchto úkonů – účast u jednání soudu dne [datum] - pak žalovanému náleží dle § 9a odst. 1 písm. a) AT výpočet úkonu dle tarifní hodnoty 500 000 Kč – při počtu třech žalobců pak je tarifní hodnotou 1 500 000 Kč, což ve spojení s § 7 bod 6 advokátního tarifu činí 14 300 Kč za jeden úkon, a dále režijní paušál ve znění platném a účinném od 1. 1. 2025, tj. 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Žalobci dále náleží náhrada za promeškaný čas k jednání soudu dne [datum], tj. 2 půl hodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. 300 Kč a dále cestovné vozidlem [jméno FO] ze sídla advokátní kanceláře do místa soudu, tj. 34 km celkem se spotřebou 5,8 l nafty na 100 km, tj. tj. 266 Kč. Celkové náklady řízení, které jsou žalobci a), b) a c) povinni zaplatit žalované jejímu právnímu zástupci do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení činí 30 116 Kč.

21. O nákladech řízení vedlejšího účastníka bylo rovněž rozhodnuto dle § 142 odst. 1 za situace, kdy vedlejší účastník byl na straně úspěšného žalovaného. Vedlejšímu účastníkovi náleží tři úkony dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a e. ř. - celkem 900 Kč, tj. 300 Kč za úkon dle § 2 odst. 3, a to za 3 úkony dle § 1 odst. 3 (písemné podání ve věci, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem). Částku 900 Kč jsou žalobci a), b), c) povinni uhradit vedlejšímu účastníkovi do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení