9 C 1/2020-192

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a původní účastnice] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] oba zastoupeni advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zřízení nezbytné cesty takto:

Výrok

I. Povoluje se nezbytná cesta ve formě služebnosti stezky ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], v obci [obec] a v [katastrální uzemí] 2, přes část pozemku parc. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], Katastrálním pracovištěm Frýdek-Místek, v obci [obec] a v [katastrální uzemí] 2, znázorněnou v geometrickém plánu [číslo] [rok] vyhotoveném společností [právnická osoba], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému za povolení práva nezbytné cesty dle výroku I. tohoto rozsudku úplatu ve výši 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně plnou náhradu nákladů řízení, to je částku 27 136 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobců.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku plnou náhradu nákladů řízení, to je částku, která bude určena v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Právní předchůdkyně žalobců se podanou žalobou, po její změně, která byla soudem připuštěna, domáhala po žalovaném zřízení nezbytné cesty přes jeho pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec a číslo], na její pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec a číslo], v rozsahu stanoveném geometrickým plánem [číslo] [rok], zpracovaných společností [právnická osoba], když na svůj pozemek nemá zajištěn jiný přístup a ona i její právní předchůdci požadovaný přístup užívali od roku [rok]. Problém nastal až v roce [rok], kdy jí pan [příjmení], zmocněnec žalovaného, sdělil, že pozemek parc. [číslo] nesmí užívat. V roce [rok] si nechala vypracovat projekt k novému přístupu z pozemku parc. [číslo] avšak vybudování takové cesty by bylo nepřiměřeně nákladné a její hodnota by převyšovala hodnotu případného omezení vlastnického práva žalovaného. Právní předchůdkyně žalobců tehdy uvedla, že pozemek žalovaného je zatížen obdobnými právy třetích osob (okolních chatařů). Na pozemku žalobců pak stojí rekreační chata, kde právní předchůdkyně žalobců trávila většinu léta, v zimě se jezdilo chatu udržovat. Parkování bylo zajištěno na pronajatém parkovacím místě a k chatě se docházelo pěšky, větší nákup se z auta vynosil k brance a poté se vozidlo přeparkovalo na pronajaté místo. Žalovaný se nikdy o tuto část pozemku nestaral, právní předchůdkyně žalobců a její rodinní příslušníci z části pozemku žalovaného sbírali listí, kosili trávu, čistili příkop. Žalobci aktuálně auto parkují na pozemku souseda, jedná se jim pouze o možnost na vymezené části zastavit, vyložit nákup, žalobci nemají zájem dojet autem až ke své chatě. Právní předchůdkyně žalobců nepřijala žádnou z nabídek žalovaného, neboť se nejprve mělo jednat pouze o osobní služebnost a ve druhém případě byla žalovaným nabízená cena příliš vysoká.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, protože žalobci, předtím jejich právní předchůdkyně, si mohou zajistit přístup z veřejné komunikace, navíc právní předchůdkyně žalobců se v dohodě ze dne [datum] zavázala zajistit si k nemovitým věcem jiný přístup. Pozemek žalobců je dostatečně spojen s veřejnou cestou na pozemku parc. [číslo]. Žalovaný měl rovněž za to, že projekt předložený právní předchůdkyní žalobců je výrazně nadhodnocen a obsahuje nedůvodné položky a není potřeba, aby žalobci měli takto komfortní přístup ke své chatě, protože i ostatní chataři v oblasti [obec] docházejí ke své chatě pěšky, tudíž i žalobcům bude stačit vybudování chodníčku s výrazně nižšími náklady. Pokud ostatním chatařům zřídil přístup po svém pozemku, tak se jedná o chataře, kteří nemají ke svým pozemkům přístup z místní komunikace. Žalovaný nabízel právní předchůdkyni žalobců zřízení práva stezky v rozsahu uvedeném v geometrickém plánu [právnická osoba], s. r. o., ale pouze ve prospěch osoby předchůdkyně žalobců, následně žalovaný nabídku ještě pozměnil s tím, že by zřídil věcné břemeno ve prospěch pozemku za cenu 40 000 Kč.

3. V průběhu nařízených jednání soud ve věci provedl dokazování listinami a ohledáním na místě samé, přičemž zjistil následující skutečnosti:

4. Výpisy z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobců (nyní žalobci) jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] v parc. č. st. [číslo] na němž stojí stavba [obec] č. e. [anonymizováno], stavba k individuální rekreaci, v k. ú. [obec a číslo]. Dále bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec a číslo]. Dle výpisu [celé jméno původní účastnice] nabyla vlastnické právo k pozemku na základě rozhodnutí o dědictví ze dne [datum] (shodně rozhodnutí Státního notářství v [obec] ze kterého navíc vyplývá, že rekreační chata se na pozemku parc. č. st. [číslo] již nacházela). Stejně tak bylo výpisem k pozemku parc. [číslo] prokázáno, že je zatížen věcnými břemeny ve prospěch třetích osob spočívajících zejména ve služebnostech cesty a stezky, které byly zřízeny v průběhu let [rok] [číslo], tedy i v době, kdy vlastnické právo k předmětnému pozemku nabyl žalovaný (účinky vkladu práva ve prospěch žalovaného nastaly ke dni [datum]).

5. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] jako kupující nabyla pozemek parc. [číslo] od Československého státu.

6. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že pozemek parc. [číslo] nabyla [jméno] [příjmení] jako dědictví po zůstavitelce [jméno] [příjmení]. Dle předložené darovací smlouvy ze dne [datum], pořízené ve formě notářského zápisu sp. zn. NZ [číslo], darovala [jméno] [příjmení] předmětný pozemek žalovanému.

7. Z fotografií (obálka v přílohovém obalu) soud zjistil, že již v minulosti (toto soud dovozuje ze zjevného staršího data fotografie) se brankou u pozemku parc. [číslo] přicházelo na pozemek žalobců.

8. Z projektu ke stavbě sjezdu z místní komunikace na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec a číslo], vypracovaného společností [právnická osoba] soud zjistil, že předchůdkyně žalobců si nechala vypracovat projekt pro nový přístup na její pozemek z místní komunikace na pozemku parc. [číslo]. Sjezd byl navržen pro osobní automobily z asfaltového recyklátu v šířce 3 m s postupným rozšířením na 5 m, vč. navržení propustku, kácení 2 kusů smrků a odstranění náletové zeleně. Podle položkového rozpočtu měla tato stavba vyjít na 283 258,27 Kč ke dni [datum]. Jak soud zjistil ze stanoviska projektanta Ing. [jméno] [příjmení] (č. l. 34) položkový rozpočet byl zpracován dle platných ceníků URS se zohledněním ztížené dostupnosti staveniště.

9. Z Dohody o užívání pozemku s udělením souhlasu se vstupem na pozemek vlastníka (č. l. 13-14) soud zjistil, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobců se dne [datum] dohodli, že žalovaný uděluje jmenované dočasný souhlas s užíváním pozemku parc. [číslo] na dobu 24 měsíců, od [datum], tj. do [datum] s tím, že jmenovaná se zavazuje si zajistit jiný přistup ke svým nemovitostem na [list vlastnictví], který bude ona a její osoby příbuzné v linii přímé i pobočné užívat po datu [datum]. Tato dohoda navazovala na řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], které pak bylo z důvodu zpětvzetí žaloby na základě uvedené dohody (usnesení na č. l. 80 citovaného spisu) zastaveno.

10. Z místního šetření soud zjistil poměry na místě samém, zejména umístění branky na pozemek žalobců, jakož i místo, kde končí pozemek žalovaného a kde by mohl být vytvořen přístup z veřejné komunikace. Soud dále zjistil, že jak mezi pozemkem žalobců a pozemkem žalovaného, tak veřejnou komunikací a pozemkem žalobců se nachází porost tvořený stromky jehličnanů a nálety, rovněž je zde strouha sloužící k odvodu dešťové vody.

11. Geometrickým plánem vyhotoveným společností [právnická osoba] pod [číslo] [rok] byl zjištěn rozsah požadované nezbytné cesty zasahující od brány žalobců k pozemku parc. [číslo]. Vymezené místo má rozměry 5,51 m x 1,68 m x 3,16 m x 3,24 m. V geometrickém plánu je také vidět tvar pozemku žalovaného parc. [číslo].

12. Sdělením [územní celek] (č. l. 129) a výňatkem z grafické části územního plánu [územní celek] (č. l. 160) soud zjistil, že na vymezené části pozemku parc. [číslo] se nenachází místní komunikace vedená v pasportu místních komunikací.

13. Znaleckým posudkem (č. l. 109-125) a výslechem znalce [celé jméno znalce] (č. l. 162v-164) bylo zjištěno, že obvyklá cena sjednávaného práva stezky na dobu neurčitou se v obdobných místech, jako jsou pozemky účastníků, pohybuje v rozmezí 288 až 864 Kč. Při výpočtu vycházel znalec ze simulovaného nájmu. Vymezenou část oceňoval jako místní komunikaci, protože jako znalec musí vycházet z faktického stavu a pokud se jedná o pozemek, který je v katastru nemovitostí zapsán jako ostatní plocha, jiná plocha, vychází z faktického užívání dané plochy, což je tady dlouhodobě jako komunikace, přístup mezi stavbou a asfaltovou veřejnou komunikací, jiná plocha, která je definovaná v předpisech, na to nepasuje. Jsou tam vrata a vyjeté koleje, kdyby byl stav jiný, přicházela by v úvahu jen zemědělská půda, kde se cena pohybuje v pětkrát nižší hodnotě, tj. kolem 20 Kč, případně pak veřejná zeleň, kde by se cena pohybovala kolem 50 Kč. Pokud ve znaleckém posudku uvedl, že oceňoval ke dni [datum], pak i kdyby oceňoval ke dni výslechu (dne [datum]), cena by byla stejná, pokud ke dni ocenění, tak by cena šla zhruba o 20 % dolů. Dle tvaru jde o„ šílený“ pozemek, prakticky nevyužitelný, protože je to úzká nudle, pozemek se navíc nachází v ochranném pásmu CHKO. V 10letém výhledu nevidí změnu podmínek a ceny, že by cena stoupla.

14. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

15. Žalobci, předtím jejich právní předchůdkyně [celé jméno původní účastnice], jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] dále pozemku parc. č. st. [anonymizováno] na němž stojí stavba [obec] č. e. [anonymizováno], stavba k individuální rekreaci, v k. ú. [obec a číslo]. [celé jméno původní účastnice] tyto pozemky vč. rekreační chaty, nabyla jako dědička v roce [rok], kdy již na pozemku stála rekreační chata. K pozemku žalobců se i v minulosti chodilo přes pozemek parc. [číslo] když zde stála a stojí branka. Žalovaný je od [datum] výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec a číslo]. Pozemek žalovaný nabyl darovací smlouvou od [jméno] [příjmení], která jej nabyla v roce [rok] jako dědictví po [jméno] [příjmení], která pozemek v roce [rok] koupila od Československého státu. V současné době je pozemek parc. [číslo] zatížen věcnými břemeny stezky a cesty ve prospěch několika třetích osob, které byly zřízeny smlouvami z let [rok] [číslo]. Od roku [rok] žalovaný zakazuje vlastníkům pozemku parc. [číslo] užívat jeho pozemek parc. [číslo]. V rámci dohody v řízení vedeném u zdejšího soudu se [celé jméno původní účastnice] zavázala zřídit si na pozemek parc. [číslo] jiný přístup než po pozemku žalovaného. Z tohoto důvodu si nechala jmenovaná vypracovat projekt pro vytvoření sjezdu z místní komunikace na pozemek parc. [číslo] který by jako cesta pro osobní automobily vyšel k [datum] na částku 283 258,27 Kč. Pozemek žalobců je sice spojen s veřejnou komunikací nacházející se na pozemku parc. [číslo] ale je oddělen strouhou k odvodu dešťové vody a stromořadím jehličnanů a nálety. Pozemek žalobců je navíc od tohoto„ dotyku“ směrem k rekreační chatě svažitý. Pro účely tohoto řízení si [celé jméno původní účastnice] nechala vypracovat společností [právnická osoba] geometrický plán vymezující místo, kde by měla být nezbytná cesta na pozemku parc. [číslo] zřízena. Konkrétně se jedná o plochu nacházející se mezi brankou žalobců a místní komunikací o rozměrech 5,51 m x 1,68 m x 3,16 m x 3,24 m. Znalec stanovil obvyklou cena sjednávaného práva stezky na dobu neurčitou, za kterou se v obdobných místech, takové právo sjednává na rozmezí 288 až 864 Kč s tím, že v 10letém výhledu nevidí změnu podmínek a ceny, že by cena stoupla, jedná se o tvarově„ šílený“ pozemek nacházející se v ochranném pásmu CHKO. Žalobci požadovali průchod přes vymezenou část pozemku žalovaného s tím, že parkování je zajištěno na jiném místě a k chatě autem nepotřebují dojet, pokud mají větší nákup, zaparkují automobil před brankou, vyloží nákup a přeparkují.

16. Podle § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

17. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

18. Podle § 1030 odst. 1 o. z. za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.

19. Podle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

20. Podle § 1033 odst. 1 o. z. obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.

21. Podle § 1274 odst. 1 a odst. 2 o. z. Služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali. Služebnost stezky neobsahuje právo vjíždět na služebný pozemek na zvířatech ani vláčet po služebném pozemku břemena.

22. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce ve smyslu shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi základní podmínky pro povolení nezbytné cesty patří jednak chybějící přístup k nemovité věci, tedy že nemovitá věc žalobce (žadatele o nezbytnou cestu) není dostatečně spojena s veřejnou cestou, což má za následek nemožnost řádně na nemovitých věcech hospodařit, a zároveň přístup k nemovitým věcem nelze zajistit jinak než formou nezbytné cesty. Má-li totiž vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004). Přistup nelze zajistit jinak též v případě, že zajištění přístupu je sice technicky možné, avšak náklady na jeho zřízení jsou nepřiměřeně vysoké v porovnání s újmou, kterou zřízení nezbytné cesty způsobí vlastníkovi sousedního pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004), resp. jejich vynaložení nebude možné po vlastníku pozemku, pro který je nezbytná cesta žádána, spravedlivě požadovat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2854/2010). Další podmínkou je, že žádající vlastník nemovité věci není současně vlastníkem přilehlého pozemku, který je s veřejnou cestou spojen. Ke zřízení práva cesty k obytnému domu z judikatury dovolacího soudu vyplývá, že zřízení nezbytné cesty představuje vážný zásah do práva vlastníka pozemku, a proto je třeba vždy poměřovat výhodu, kterou cesta poskytuje, s újmou, která by vznikla zřízením cesty pro vlastníka zatížené nemovitosti. Soud může zřídit cestu jen v rozsahu zajišťujícím objektivně řádné užívání, byť nepůjde o užívání komfortní (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009). Soud musí zajistit, aby bylo možno nemovitost řádně užívat, především však musí dbát, aby vlastník pozemku byl omezen co nejméně, přičemž oprávněný z nezbytné cesty má mít zajištěn přístup ke své nemovitosti pouze v nezbytném rozsahu. Pokud by újma způsobená omezovanému vlastníkovi výhody povolení nezbytné cesty převýšila, šlo by o důvod nepovolení nezbytné cesty. Například cesta by podle okolností nemohla vést přes malou zahrádku u rodinného domu, užívanou k rekreaci, pokud by její zřízení nadále znemožnilo či podstatně omezilo dosavadní způsob užívání. Ustanovení § 1032 o. z. stanovuje ještě další negativní podmínku povolení nezbytné cesty, a to že nedostatek přístupu si z hrubé nedbalosti či úmyslně způsobil ten, kdo o nezbytnou cestu žádá. V rámci úpravy povolení nezbytné cesty lze přiměřeně vyjít z vymezení zavinění ve formě úmyslu (přímého i nepřímého) a hrubé nedbalosti z judikatury týkající se náhrady škody a závazkového práva (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015). Hrubě nedbalé či úmyslné jednání vlastníka nemovité věci žádajícího o povolení nezbytné cesty, které je důvodem zamítnutí žaloby, může podle okolností případu spočívat nejen ve zbavení se existujícího spojení s veřejnou cestou, ale i v nabytí nemovité věci bez zajištěného spojení s veřejnou cestou. Vlastník pozemku se má sám starat o spojení s veřejnou cestou, je povinen si počínat opatrně. Koupě nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou však automaticky neznamená, že nabyvatel nemá právo na povolení nezbytné cesty. K zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty lze proto přistoupit až na základě zvážení veškerých konkrétních okolností případu, z nichž vyplyne jednoznačný závěr, že nabyvatel nemovitosti v daném případě postupoval úmyslně či hrubě nedbale (prostá nedbalost), v důsledku čehož zabránil zřízení či existenci přístupu ke své nemovitosti. Zejména bude nezbytné posoudit chování nabyvatele, zcizitele a dalších osob (například sousedů), obsah listin dostupných před nabytím nemovité věci (například znalecký posudek, výpis katastru nemovitostí) a konkrétní místní podmínky (například patrná absence cesty k nabývané nemovitosti). K tomu viz dále viz SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal, HAVLÍK, David. § 1032 (Nepovolení nezbytné cesty). In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 211).

23. V tomto případě soud musel rovněž vážit, zda nabídky, které žalovaný učinil žalobcům (zřízení obligačního práva ve prospěch předchůdkyně žalobců, nebo pozemkového věcného břemena za úplatu 40 000 Kč), byly pro stranu žalobců dostatečné k zajištění přístupu k jejich nemovitým věcem a zda bylo přiměřené po nich požadovat, aby takovou nabídku přijali. Kritérium nezbytnosti totiž není splněno, pokud je žadateli nabízen odprodej předmětného pozemku či zřízení věcného břemene za přiměřenou cenu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004), popř. pokud mu je nabízen přiměřený přístup na základě obligačního práva – dohodou (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2395/2017), popř. pokud tento přístup má žadatel zajištěn jinak (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 38/2005). Při hodnocení dostatečnosti obligačně zajištěného přístupu je třeba individuálně zvážit,„ zda po žalobci lze spravedlivě požadovat, aby se spokojil s přístupem zajištěným jen obligačně. Přitom je třeba brát v úvahu, že např. podnikání zpravidla vyžaduje jistotu, že přístup bude trvat po určitou delší dobu a nebude možno na základě změny vlastníka zatíženého pozemku oprávněnému zamezit neočekávaně v přístupu; proto nabídka smlouvy uzavřené na jeden rok je v zásadě nedostatečná“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 999/2014). K tomu dále srov. také SMOLKOVÁ, Michaela. § 1029 (Povolení nezbytné cesty). In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 12.

24. Pro rozhodnutí o povolení nezbytné cesty je důležité, k jakému účelu stavba, ke které má být cesta zřízena, v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) v souladu se stavebními předpisy slouží, shodně lze uvést o pozemku. Tím bude určen i rozsah práva cesty, který je třeba v rozhodnutí uvést (např. jakými vozidly a ve kterou dobu lze cestu užívat).

25. Na základě provedeného dokazování, zejména z místního šetření bylo prokázáno, že pozemek žalobců parc. [číslo] je sice spojen s veřejnou cestou, která se nachází na pozemku parc. [číslo] nicméně takto ke svým nemovitým věcem žalobci ani jejich právní předchůdci nepřistupovali, o čemž svědčí jednak staré fotografie předložené původní žalobkyní, tak poznatky soudu z ohledání na místě, když brána na pozemek žalobců se nachází až u hranice s pozemkem žalovaného parc. [číslo]. Soud dále zjistil, že mezi pozemkem žalobců a pozemkem parc. [číslo] se nachází strouha k odvodu dešťové vody, stromořadí jehličnanů a nálety. Pokud se tedy žalovaný bránil tím, že pozemek žalobců je dostatečně spojen s veřejnou komunikací, soud jeho stanovisko nesdílí. Zajištění obdobného přístupu, jako měli žalobci, resp. jejich právní předchůdci, dosud, by vyžadovalo nemalé náklady, jak ostatně vyplynulo z kalkulace projektu, který si tehdejší žalovaná nechala vypracovat a který by zahrnoval v tom případě i sjezd z veřejné komunikace. Soud má za to, že po žalobcích, jejichž právní předchůdci nerušeně užívali přístup po pozemku žalovaného, potažmo jeho předchůdců, nelze nyní spravedlivě požadovat, aby si za vysoké náklady budovali nový přístup ke svému pozemku. Nadto soud znaleckým posudkem zjistil, že finanční ztráta, kterou žalovaný utrpí omezením vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] bude mnohonásobně nižší než cena, za kterou by si žalobci mohli vybudovat nový přístup ke svému pozemku, byť by se jednalo o jednoduchý přístup, tedy nikoliv ve formě sjezdu z pozemní komunikace, ale pouze přístup pro pěší. Po žalobcích nelze požadovat, aby na svůj pozemek„ skákali“ přes strouhu a prodírali se porostem, tudíž je zřejmé, že by k vybudování přístupu museli minimálně vystavět nějakou lávku, vykácet min. jeden stromek a pozemek směrem k rekreační chatě zpevnit např. kamenivem. Aniž by soud tuto skutečnost dokazoval, je z logiky věci jasné, že náklady budou vyšší než újma, která žalovanému vznikne omezením jeho vlastnického práva. Při tomto hodnocení soud taktéž přihlédl k tomu, že pozemek žalovaného je již zatížen několika věcnými právy ve prospěch třetích osob, jeho vlastnické právo je tedy již omezeno, a tudíž omezení stanovené ve prospěch pozemku žalobců již nebude mít podle názoru soudu na jeho další újmu velký vliv, stejně tak nebude mít vliv na případnou prodejní cenu tohoto pozemku. To vše ještě se zřetelem ke tvaru pozemku žalovaného a jeho využití, jedná se o ostatní plochu, kterou tvoří zeleň, část veřejná komunikace a další části přístupová cesta k pozemkům třetích osob. Soud tedy po pečlivém vyhodnocení dospěl k závěru, že spojení pozemku žalobců s veřejnou komunikací není dostatečné a aktuálně si přístup nelze zajistit jiným způsobem.

26. Soud rovněž, byť to nebylo ani stranou žalovaného namítáno, neshledal v jednání žalobců a jejich právní předchůdkyně hrubou nedbalost, když od dob minulých takto ke svým nemovitým věcem přistupovali a zjevně se i o část pozemku žalovaného starali, resp. jej udržovali, což nebylo žalovaným rozporováno. Soud má rovněž za to, že žalobce by měl respektovat poměry v místě, které zde panovaly v dobách dávno předtím, než se stal vlastníkem dotčeného pozemku. Navíc ani on sám zprvu, nejméně po dobu 3 let proti užívání části svého pozemku předchůdkyní žalobců ničeho nenamítal.

27. Vzhledem ke shora rozvedeným závěrům měl soud za to, že žalobci splňují podmínky pro to, aby k pozemku parc. [číslo] byla soudem zřízena nezbytná cesta. V průběhu řízení se soud měl možnost přesvědčit o vztazích mezi účastníky a nelze se domnívat, že by postačujícím bylo jakékoliv jiné právo než ve formě pozemkové služebnosti, které jako jediné vnese právní jistotu do vztahů mezi účastníky a jejich potenciálními právními nástupci. S odkazem na shora uvedené soud taktéž dospěl k závěru, že nebylo možné po právní předchůdkyni žalobců ani po žalobcích požadovat, aby s žalovaným uzavřeli smlouvu o pozemkové služebnosti za úplatu 40 000 Kč, když tato cena zjevně mnohonásobně převyšuje její hodnotu. Dále se soud zabýval námitkou žalovaného, že [celé jméno původní účastnice] se dohodou zavázala zřídit si na svůj pozemek jiný přístup. Tato skutečnost je sice pravdivá, nicméně pokud jmenovaná následně zjistila, že vybudování přístupu s sebou ponese nepřiměřené náklady, nelze na splnění dohody trvat, neboť by to bylo nespravedlivé. K této povinnosti se navíc zavázala [celé jméno původní účastnice] a nikoliv žalobci.

28. Následně se soud zabýval rozsahem služebnosti stezky, kterou by měl povolit a dospěl k závěru, že služebnost stezky není třeba omezovat, vyjma jejího vymezení stanoveného geometrickým plánem, který je součástí tohoto rozsudku. Neomezené užívání,„ chození“ přes pozemek žalovaného mu nebude působit újmu nijak vyšší, než kdyby toto právo bylo omezeno, např. jen pro určitý počet průchodů. Navíc je třeba, aby pozemek žalobců byl přístupný vždy, a to alespoň chůzí. Jelikož žalobci požadovali pouze právo stezky po pozemku žalovaného, nezabýval se soud dalšímu možnostmi služebností. K tomu je vhodné dodat, že pouze za účelem parkování nelze nezbytnou cestu zřídit. Jelikož mají žalobci zajištěno parkování na jiném pozemku a jejich předchůdkyně výslovně uvedla, že až k chatě dojet nepotřebuje, soud se těmto skutečnostmi již dále nezabýval.

29. V neposlední řadě soud musel rozhodnout o přiměřené náhradě, kterou budou žalobci povinni zaplatit žalovanému za zřízení nezbytné cesty. Při určení ceny soud vycházel zejména z vypracovaného znaleckého posudku, který obvyklou cenu za neomezeně zřizované právo stezky po geometricky vymezené části pozemku žalovaného stanovil v rozmezí od 288 Kč do 864 Kč. Písemně podaný znalecký posudek doplněný výslechem znalce u jednání soud považoval za dostatečný a správný, neboť znalec při jednání vysvětlil nejasné otázky, které vyvstaly z písemného vyhotovení, a to zejména postup při určení druhu pozemku a data ocenění. Náhrada však musí být přiměřená újmě, kterou vlastník pozemku v důsledku zřízení práva cesty utrpí, nelze proto vycházet čistě ze závěru znalce, ale je třeba zvážit i další kritéria. Těmi jsou cena pozemku, okolnosti, za nichž pozemek zůstal bez přístupu k veřejné komunikaci a všechny negativní účinky, které s sebou zřízení nezbytné cesty pro zatížený pozemek přinese (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2283/2013 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 22 Cdo 420/2011). Soud v tomto případě vzal v potaz, že rekreační chata žalobců stála na jejich pozemku, který je obklopen pozemkem parc. [číslo] již v době, kdy pozemek parc. [číslo] vlastnil Československý stát. Jak je soudu z úřední činnosti známo stát takové záležitosti v té době neřešil a je proto jasné, že předchůdci žalobců si zřídili přístup ke své chatě, tak jak je dodnes na místě (skrze branku za pozemkem žalovaného). Následně došlo k převodu vlastnického práva na předchůdkyni žalovaného a dále až na žalovaného. Až do roku [rok] se přístup přes pozemek žalovaného neřešil a původní žalobkyni tedy nelze přičítat k tíži, že se více o přístup na svůj pozemek nezajímala, když takto na pozemek přistupovali zjevně i její předchůdci. Pokud se jedná o zohlednění ceny pozemku žalovaného, tak ta podle výpovědi znalce bude v horizontu 10 let neměnná, navíc pozemek je fakticky pro svůj tvar a umístění v zóně CHKO nevyužitelný. Soud nechce v žádném případě bagatelizovat omezení vlastnického práva žalovaného, které založil tímto svým rozhodnutí, nicméně objektivně to pro něj bude mít minimální důsledky. Ačkoliv pozemek bude v části geometrickým plánem, nebude to mít na žalovaného skoro žádný vliv, nejedná se o pozemek, který by např. byl zahradou jeho chaty, nebo by jej využíval k hospodářské činnosti, ale jde o pozemek nevyužívaný, o který se zjevně po dlouho dobu starají žalobci a jejich právní předchůdci. Soud tedy neshledal důvody, pro které by měl žalovanému přiznávat náhradu vyšší, než stanovil znalec v rámci cenového rozpětí. Náhradu 500 Kč tedy soud považoval za náhradu přiměnou, která pokryje i újmu, která žalovanému omezením jeho vlastnického práva vznikne. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku stanovil soud zcela podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky, navíc s přihlédnutím k výši plnění by bylo nadbytečné stanovovat splátky či delší splatnost.

30. O náhradě nákladů mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měli oba žalobci plný úspěch, proto je žalovaný povinen uhradit jim plnou náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Celkové náklady řízení činí 27 136 Kč a jsou představovány náklady právního zastoupení právní předchůdkyně žalobců a žalobců tvořené jednak zaplaceným soudním poplatkem 5 000 Kč a jednak odměnou advokáta dle § 9 odst. 3 a § 7 AT ve výši 14 000 Kč za celkem 6 úkonů právní služby učiněných zástupkyní žalobců a právní předchůdkyně žalobců (příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání dne [datum] v době od 8:30 do 9:35, účast u ohledání na místě dne [datum] v době od 9:00 do 9:30, účast u jednání na dne [datum] v době od 8:30 do 9:35) po 2 500 Kč a dvakrát účast u jednání dne [datum] v době od 8:30 do 9:00 po 2 000 Kč po (počítáno jako dva úkony s hodnotou sníženou o 20 % dle § 12 odst. 4 AT), dále částkou 1 500 Kč jako 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT za každý provedený úkon (nepočítá se dvakrát za účast u jednání dne [datum]). Dále náhradu nákladů řízení tvoří cestovné za cesty zástupkyně žalobců k jednáním soudu z [obec] do [obec] a zpět a dále za cestu z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem značky BMW o spotřebě 7,9 l [číslo] km benzínu. Náhrada za promeškaný čas pak činí 100 Kč za každou započatou půlhodinu strávenou na cestě ([obec] - [obec a číslo] půlhodina, [obec] – [obec a číslo] půlhodiny). Tyto položky soud pro lepší přehlednost uvedl do tabulky. cesta tam i zpět; datum; km; spotřeba; cena paliva; zákl. sazba; náhr. palivo; náhr. cesta; prom. čas [obec] [obec]; [datum]; 54; 7,9; 37,10 Kč; 4,70 Kč; 158,27 Kč; 253,80 Kč; 2 [obec] [obec]; [datum]; 84; 7,9; 37,10 Kč; 4,70 Kč; 246,20 Kč; 394,80 Kč; 4 [obec] [obec]; [datum]; 54; 7,9; 37,10 Kč; 4,70 Kč; 158,27 Kč; 253,80 Kč; 2 [obec] [obec]; [datum]; 54; 7,9; 41,20 Kč; 5,20 Kč; 175,76 Kč; 280,80 Kč; 2 celkem; 738,49 Kč; 1 183,20 Kč; 1 000 Kč 31. Z těchto částek (vyjma soudního poplatku a náhrady za palivo, ve které je již DPH zahrnuta) náleží žalobcům rovněž náhrada za 21% DPH, tj. částka ve výši 3 714 Kč (počítáno z částky 17 684 Kč). Dále žalobci žádali náhradu za zpracování geometrického plánu, který se stal součástí rozsudku, ke kterému předložila vystavenou fakturu, avšak bez potvrzení o jejím zaplacení, pročež soud žalobcům náhradu za tuto položku nepřiznal. Pokud se týká dalších nákladů řízení, tak jelikož zástupce žalobkyně další nesepsala do vyúčtování nákladů řízení, soud je v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení nezohledňoval, neboť jestliže strana požádá o náklady v nižší míře, zpravidla se jí tyto náklady přiznají právě v této nižší míře, zvláště pokud je zastoupena advokátem, protože je její povinností střežit si právo; pokud požádá o méně, pak se má za to, že její vůle odpovídá jejímu projevu vůle, a že tedy více nepožaduje (shodně BÍLÝ, Martin. § 151 (Určení nákladů a vykonatelnost rozhodnutí). In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 718). Lhůta k plnění byla stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

32. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil zaplatit procesně zcela neúspěšnému žalovanému všechny náklady, které byly v průběhu řízení státem vynaloženy - jedná se o vyplacené náklady znaleckého dokazování, které byly vyplaceny z rozpočtových prostředků okresního soudu. Jelikož ke dni rozhodnutí soudu ještě nebyla vyplacena odměna znalci za jeho účast u jednání, rozhodl soud tak, že náklady určí v samostatném usnesení.

Poučení