9 C 100/2021-118

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitostem takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo], p. [číslo] [parcelní číslo] v k.ú. [obec] u [obec], které jsou vymezeny v geometrickém plánu Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2021 ze dne 15. 6. 2021, a který je součástí tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a 1) žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a 2) žalovaným je žalobkyně povinna 2) žalovanému zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 33 964 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 6. 2021 se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] nacházejících se v katastrálním území Staré Město u [obec], které jsou nově vymezeny v geometrickém plánu zpracovaném Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2021 ze dne 15. 6. 2021. K důvodům žaloby uvedla, že ona je vlastníkem pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] jehož součástí je hospodářský objekt bez č.., nacházejících se v obci [obec] a katastrálním území Staré Město u [obec] zapsaných na [list vlastnictví]. Na hospodářský objekt navazuje stavba přístřešku, který stojí na nově vzniklé parcele [číslo] před tímto přístřeškem je zpevněná plocha o délce 3 m a šířce přístřešku – nyní vymezená geometrickým plánem jako parcela [číslo] a za přístřeškem je zpevněná plocha o délce 2 m a šířce přístřešku – nyní vymezená geometrickým plánem jako parcela [číslo]. Přístřešek slouží uživatelům hospodářského objektu i rodinného domu [adresa] ke vstupu do hospodářské budovy a obě zpevněné plochy pak slouží ke vstupu do přístřešku i na pozemek [číslo] (zahradu). Naopak žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky sousedního pozemku parc. [číslo] v obci [obec] a katastrálním území Staré Město u [obec] zapsaných na [list vlastnictví] a při vytyčení hranice mezi pozemky parc. [číslo] se zjistilo, že obě zpevněné plochy i přístřešek leží na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaných. K nabytí vlastnického práva ke sporným pozemkům žalobkyně uvedla, že vlastnické právo ke všem nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] nabyla na základě darovací smlouvy ze dne 14. 11. 2016 od svojí matky [jméno] [příjmení], která přístřešek společně se svým manželem postavila v roce 1954 na základě řádného stavebního povolení. Stavba hospodářského objektu včetně přístřešku byla původně vedena na parcele [číslo], později na parcele [číslo]. S ohledem na uvedené měla žalobkyně za to, že vlastnické právo nabyla vydržením, když předmětné pozemky ona a její právní předchůdci užívali od roku 1954 do roku 2020. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví spatřovala v tom, že nyní je její vlastnické právo zpochybněno a jedině rozhodnutím soudu bude postaveno najisto, komu vlastnické právo ke sporným pozemkům náleží.

2. Žalovaní navrhli podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. V prvé řadě zpochybnili tvrzení žalobkyně, že přístřešek a zpevněné plochy byly zbudovány v roce 1954. K tomu doložili letecké snímky z let 1959 až 1961, z nichž mělo být zřejmé, že ani v těchto letech není stavba přístřešku v předmětné lokalitě zřejmá. Rovněž zpochybnili, že by přístřešek byl po právu zbudován na základě Výměru Okresního národního výboru, neboť z tohoto není jasné, na jaké parcele měl být přístřešek zbudován, navíc je předmětem Výměru uvedena stavba zídky nikoli přístřešku a umístění je uvedeno na„ svém pozemku“. Dále žalovaní předložili fotografie přístřešku a poukázali na odlišné stavebně technické řešení od původní hospodářské stavby, odlišné materiály užité ke stavbě a zjevné vybočení z hranice pozemku na cizí pozemek, kdy hranice je přímá, vylučující, že by stavba přístřešku byla postavena současně s hospodářskou budovou. Dále žalovaní poukázali na to, že dobrá víra žalobkyně resp. její právní předchůdkyně musela být zpochybněna, neboť v roce 2010 si [jméno] [příjmení] opatřila geodetické zaměření hospodářské stavby a muselo jí být zřejmé, že přístřešek a zpevněné plochy se nacházejí na cizím pozemku. Měli proto za to, že u právních předchůdců žalobkyně i žalobkyně samotné, absentovala dobrá víra k vydržení, a proto navrhli žalobní nárok zamítnout.

3. Na základě provedených důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

4. Z koordinačního situačního nákresu zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení] v březnu 2021 byla zjištěna místní situace hospodářského budovy, k níž přiléhá přístřešek a zpevněné plochy. Přístřešek a zpevněné plochy vyčnívají z přímé hraniční linie pozemku parc. [číslo] navazujícího pozemku parc. [číslo] přesahují na pozemek žalovaných [číslo]. Stavebně technické zpracování přístřešku bylo popsáno v projektu přístřešku hospodářského objektu a doloženo připojenou fotodokumentací. Tato dokumentace byla zpracována pro účely vydání dodatečného stavebního povolení k přístřešku a byla předložena Stavebnímu úřadu ve [obec].

5. Původně byl přístřešek (bez zpevněných ploch) zaměřen geometrickým plánem zpracovaným Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2021 ze dne 24. 5. 2021, v němž byl pouze přístřešek zakreslen jako parcela [číslo].

6. Vlastnické právo žalovaných (podíl každého z nich o velikosti ) k pozemku parc. č. St [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] bylo doloženo listem vlastnictví [list vlastnictví].

7. Vlastnické právo žalobkyně k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba bez č. č. (hospodářský objekt) a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] bylo doloženo listem vlastnictví [číslo]. Žalobkyně uvedené nemovitosti nabyla na základě darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 14. 11. 2016 s právními účinky zápisu k témuž dni. Matka žalobkyně [jméno] [příjmení] nabyla pozemek parc. [číslo] dům [adresa] a pozemek parc. [číslo] na základě odstupní smlouvy ze dne 18. 5. 1950 od svých rodičů [jméno] a [jméno] [příjmení]. Manželé [příjmení] předmětné pozemky nabyli na základě uděleného příklepu z 25. 1. 1937.

8. Z písemného prohlášení o okolnostech vzniku a existenci stavby právní předchůdkyně žalobkyně paní [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že původními majiteli domu [adresa] a k němu patřící zahrady [číslo] byli manželé [příjmení] (rodiče [příjmení] [příjmení]). Na základě odstupní smlouvy přešlo vlastnické právo v roce 1950 na ni. Na pozemku parc. [číslo] společně se svým manželem v roce 1954 vybudovali hospodářský objekt. Tato stavba včetně zídky přístřešku byla realizována za souhlasu Místního národního výboru [obec] a souhlasu sousedů [jméno] [příjmení] ([adresa]) a [jméno] [příjmení] ([adresa]). Přístup do hospodářské budovy byl již tehdy řešen přes veřejný pozemek parc. [číslo] ze kterého se přes branku vstupovalo na dále již neveřejnou pochůznou plochu (pod dnešním přístřeškem hospodářské budovy) s tím, že se vždy mělo jednat o součást pozemku parc. [číslo]. Takto byl pozemek využíván již rodiči [jméno] [příjmení] až do roku 2020, kdy žalovaní nechali vyměřit hranici pozemků parc. [číslo] a [číslo]. Ohledně provedeného zaměření v roce 2010 bylo z jejího prohlášení zjištěno, že hospodářská stavba na pozemku [číslo] nebyla zaměřena a zapsána v katastru nemovitostí. Proto v roce 2010 toto pochybení napravila a tento pasport byl stavebním úřadem ověřen a slouží jako náhradní úřední doklad svědčící o dřívějším řádném povolení stavby. Původní dokumentace z roku 1954 se nedochovala.

9. Z Výměru Okresního národního výboru v [obec] ze dne 4. 9. 1954 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení], bytem [adresa] bylo k jeho žádosti ze dne 25. 8. 1954 uděleno povolení k „ postavení zídky na svém pozemku.“ 10. Z protokolu o vytyčení hranice pozemku provedeného vytyčovatelem Ing. [jméno] [příjmení] z 20. 5. 2020 bylo zjištěno, že dne 20. 5. 2020 byla na žádost 2) žalovaného vytyčena hranice mezi pozemky parc. [číslo].

11. Dopisem ze dne 30. 4. 2021 se žalobkyně obrátila na žalované se sdělením, že má za to, že část pozemku, na němž je umístěn přístřešek a zpevněná plocha vydržela a vyzvala je k podpisu souhlasného prohlášení o vydržení předmětné části pozemku. Zároveň je upozornila, že pokud nedojde k podpisu souhlasného prohlášení na možnost podání určovací žaloby. V reakci na tento dopis žalovaní žalobkyni sdělili, že její nárok neuznávají a vyzvali žalobkyni z bezodkladnému odstranění staveb z jejich pozemku parc. [číslo].

12. Z žalovanými předložené fotodokumentace měl být osvědčen současný přesah přístřešku a zpevněných ploch na pozemek ve vlastnictví žalovaných. Dále žalovaní předložili archivní letecké snímky z let 1959 1961, z nichž mělo být srovnáním s dnešním stavem doloženo, že v uvedených letech přístřešek vůbec zbudován nebyl. Dále snímky dokládaly odlišné stavební a technické provedení od hospodářského objektu, nasvědčující tomu, že byl přístřešek zbudován později.

13. Fotografickou dokumentaci k místní situaci přístřešku doložila i žalobkyně. Přístřešek je zbudován z vroubkovaného plechu, před ním se nachází vstup brankou, po pravé straně následuje oplocení z drátěného pletiva. Povrch je dlážděn. Pod přístřeškem a zpevněnými plochami se nachází betonový základ (zídka). Před vstupní brankou, mimo oplocenou část, se nachází studna z betonových skruží.

14. V písemném prohlášení matka žalovaných [jméno] [příjmení] vylíčila vlastnické vztahy k pozemku parc. [číslo] dřívější vedení sporů o hranici pozemků s panem [jméno] [příjmení]. Z prohlášení bylo zjištěno, že původním majitelem domu [adresa] ve [obec] a přilehlé zahrady parc. [číslo] byla [jméno] [příjmení], která nemovitosti v květnu 1960 prodala [jméno] a [jméno] [příjmení] (rodiče [příjmení] [příjmení]). V té době na pozemku nestála žádná stavba, a pozemek nebyl z žádné strany oplocen. Na obecním pozemku sousedícím s parc. [číslo] stála studna, kam si velká část místních obyvatel chodila pro vodu. Byla zde jen volná cesta pro vstup do zahrady. [jméno] [příjmení] žil v domě až do roku 1966, kdy zemřel. Do tohoto roku se žádný přístřešek na pozemku nenacházel. Po smrti otce byl dům v nájemním bydlení a pravděpodobně v té době došlo ke zbudování přístřešku. Od doby, kdy se do domu nastěhovala zpět [jméno] [příjmení], tak vedla spory s panem [příjmení] o přesné hranice pozemku parc. [číslo] včetně sporu o přístavek, který pan [příjmení] neoprávněně postavil v místě zaužívaného vstupu do zahrad. [jméno] [příjmení] žila v domě až do roku 1997. Nemovitosti po ní zdědila [jméno] [příjmení], která je darovala svým dětem - žalovaným.

15. Skutečnost, že se k roku 1967 na pozemku parc. [číslo] nenacházel přístavek vyplynula i z odhadu rodinného domu [adresa].

16. V písemném prohlášení [jméno] [příjmení], [datum narození], deklarovala, že se v roce 1957 přivdala do rodiny [příjmení]. V té době už bylo postaveno hospodářské stavení (šopa a vedle toho pochůzná plocha ohraničená betonovou zídkou s traverzami). Tato plocha sloužila rodině [příjmení] k příchodu na jejich nivku a přístupu do zadní části hospodářské budovy, byla oplacena drátěným pletivem a 2 uzamykatelnými brankami.

17. Z listiny ověření právního stavu stavby ze dne 10. 5. 2020 vydaného Městským úřadem ve Starém Městě, stavebním úřadem ze dne 10. 5. 2010, ověřil uvedený úřad právní stav stavby hospodářská stavba na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Staré Město u [obec]. Je zde uvedeno:„ Vzhledem k tomu, že se nedochovalo kolaudační rozhodnutí výše uvedené stavby, má se v souladu s ust. § 125 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb. za to, že výše uvedená stavba je určena k účelu, ke kterému se užívá, bez závad.“ 18. Pro účely zápisu hospodářského objektu do katastru nemovitostí a vydání příslušné stavební dokumentace byl v březnu 2010 zakreslen [jméno] [příjmení], autorizovaným stavitelem (projektantem) pro pozemní stavby, nákres stávajícího stavu hospodářského objektu (č.l. 40). Z nákresu bylo bezpečně zjištěno, že se hospodářský objekt nachází na hranici pozemku parc. [číslo]. Přístřešek a zpevněná plocha nejsou v tomto nákresu uvedeny.

19. Z obsahu spisu Městského úřadu ve Starém Městě, stavebního úřadu, sp. zn. SÚ/02756/2021 bylo zjištěno, že z podnětu 2) žalovaného bylo dne 21. 4. 2021 zahájeno řízení o odstranění: přístavku z ocelové konstrukce opláštěného pletivem a plechem nacházejícího se na pozemku žalovaných, protože stavba byla realizována bez stavebního povolení nebo nebyla dodatečně povolena. Dne 14. 5. 2021 podala žalobkyně žádost o dodatečné stavební povolení, ke kterému doložila dokumentaci zpracovanou Ing. [jméno] [příjmení]. V návaznosti na tuto žádost bylo řízení o odstranění stavby dne 26. 10. 2021 přerušeno.

20. Z emailové komunikace mezi 2) žalovaným a [jméno] [celé jméno žalobkyně] ze dne 30. 11. 2020 (č.l. 60) bylo zjištěno, že účastníci si byly určitých pochybností o hranicích mezi pozemky vědomi. [jméno] [celé jméno žalobkyně] totiž v reakci na dopis 2) žalovaného tohoto znění„ Ve věci přístřešku s Vámi rozhodně nesouhlasím. Píšete, že je pro Vás překvapivé, že je vaše stavba na našem pozemku. Obě strany víme, že tato hranice je dlouhodobým sporem, který řešila již moje babička [jméno] [příjmení], která ovšem neměla povědomí o úředních postupech. Proto tuto věc řešila pouze osobními výtkami a upozorněním. I Vy sama jste v předchozích letech, ještě před zaměřením pozemku, několikrát mým rodičům sdělila, že ten„ problémový“ kousek odkoupíte. Jen nikdo přesně nevěděl o jaký sousek se jedná a kde je skutečná hranice pozemku. [příjmení] nadále nedocházelo k těmto letitým dohadům, rozhodl jsem se nechat úředně ověřit hranice pozemku. S protokolem [číslo] 2020 jste byla seznámena a je stvrzen vaším podpisem.“ uvedla, že„ v téhle věci vám sděluji, že pro mou babičku, mamku i tetu je nová informace, o stížnosti vaší babičky [jméno] [příjmení]. Nikdy tuhle problematiku spolu neřešily. Informaci po smrti vaší babičky byla, že zasahujeme do vašeho pozemku cca 60cm po celé délce zahrady.... domněnka z naší strany byla, že se jedná právě o toho půl metru, co je odskok od studny, který musel děda udělat, aby byl přístup ke studni ze všech stran. Bylo vhodné situaci nějakým způsobem srovnat…“ 21. Z prohlášení ze dne 10. 5. 1937 bylo zjištěno, že majitelé domů [adresa] ve [obec] májí neomezený přístup ke studni zbudované na pozemku patřícímu majiteli domu [adresa], nicméně se nejednalo o důkaz, kterým by bylo jednoznačně prokázáno, že fakticky majitel domu [adresa] byl také faktickým vlastníkem pozemku se studnou, neboť se nejednalo o záznam z pozemkové knihy, který by případně dokládal vlastnické právo k předmětnému pozemku.

22. Z dobové fotografie datované žalobkyní ke konci 2. světové války č.l. 100 nebylo možné přesně identifikovat nemovitosti na ní se nacházející.

23. Reálná situace pozemku parc. [číslo] pozemku [číslo] byla soudem ověřena při šetření na místě samém (místní šetření). Při místním šetření bylo pak soudem zjištěno, že přístřešek a zpevněné plochy před ním a za ním se nacházejí na pozemku parc. [číslo] nenavazujíc na přímo probíhající hranici pozemku parc. [číslo] a navazujícího pozemku parc. [číslo] ale tvoří jakýsi odskok obdélníkového tvaru od přímé linie hranic. [ulice] situace byla zachycena na fotografiích č.l. 85-96. Na pozemku parc. [číslo] je budováno drátěné oplocení, které je staveno již podle geometrického vytyčení hranic provedeného Ing. [jméno] [příjmení]. Předtím rodina žalobkyně využívala zahradu ve větším rozsahu cca 1 m napravo od současného oplocení, kdy se takto užívala i část zahrady žalovaných. Zároveň byla zjištěna hraničníku – hraničního kamene, který byl podle žalobkyně v linii s předmětnou stavbou, avšak i podle dalších zaměření tomu tak nebylo a hranice probíhala právě v souladu s geometrickým vytyčením hranic provedeným Ing. [jméno] [příjmení], což ostatně bylo patrné i ze zakreslení hospodářského objektu provedeného [jméno] [příjmení] (viz odstavec 18).

24. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] (dcery žalobkyně) bylo zjištěno, že se narodila v roce 1973 a stav přístřešku a jeho užívání si pamatuje shodně se stavem panujícím i v dnešní době. Svědkyně dále popsala okolnosti budování přístřešku jejím dědečkem, jak se je mohla zprostředkovaně dozvědět od své babičky [jméno] [příjmení]. Svědkyně pak dále uvedla, že se sousedy nikdy spory ohledně hranic pozemků neměli. Neměli proto pochybnosti, že by se přístřešek nenacházel na jejich pozemku. Výsledek vyměření hranic z roku 2020 byl proto pro ně překvapujícím.

25. Svědkyně [celé jméno svědkyně] (sestra žalobkyně) vypověděla, že v domě [adresa] žila od roku 1949 do roku 1974. Uvedla, že má za to, že šopky tam byly už v době, když měla pět let. Prvně tam byly jen menší šopky, předtím byla pochůzná plocha, zastřešení se provedlo až později. Svědkyně uvedla, že si nepamatuje, že by měli sousedé spory ohledně průběhu hranic. Kdyby tam byl nějaký problém s hranicí pozemku s Pilčíkovými, tak by tam děda určitě nic nestavěl. Po prohlédnutí fotografií na č.l. 46 pak svědkyně uvedla, že za hranici považovala plot, který byl dle jejího názoru na hranici.

26. Svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla a soud z její výpovědi zjistil, že žila se svou rodinou v protější nemovitosti do roku 1961, kdy se z dané lokality odstěhovala. Nepamatovala se, že by se u domu žalobkyně byla postavena nějaké přístřešky a šopky. Svědkyně popsala, že zahrady byly odděleny brázdami, žádné ploty mezi jednotlivými zahradami nebyly. Byla tam jen pěšina, vedoucí k zahradám. [obec] mezi jednotlivými poli byly rovné, přímé a v terénu zřetelné. Každý dům měl stejně široké pole. Svědkyně uvedla, že kolem studny žádné ploty nebyly, nebylo to nijak ohrazené. Po zhlédnutí fotografie na č.l. 48, na níž je zachycena studna spolu s přístavkem a oplocením, uvedla, že takto to dříve určitě oploceno nebylo.

27. Svědek [jméno] [jméno] vypověděl, že v daném místě se pohyboval přibližně kolem roku 1968 a z té doby si přístřešek nepamatuje. Pamatoval, že v hospodářském objektu měl pan [příjmení] dílnu, ohledně zbudování přístřešku, ale uvedl, že to tam tou dobou nebylo. Průchod do zahrad byl volný, byla tam nanejvýš jedna branka.

28. Svědkyně [jméno] [příjmení] (sestřenice matky žalovaných) uvedla, že na místo chodila se stařenkou v 60. letech. Svědkyně si pamatovala, že v té době se zde nacházel hospodářský objekt (bílá budova), přístřešek si však nepamatovala. Uvedla, že tam nebyly zbudovány ani zídky, vstup do zahrad byl volný a nebylo nic oploceno.

29. Svědkyně [jméno] [příjmení] (matka žalobkyně) uvedla, že přibližně v roce 1946 se začaly budovat základy hospodářského stavení. Co se týče přístřešku, ten byl postaven kolem 50. roku. Oplechování a zastřešení bylo provedeno až později. Ohledně hranic pozemků svědkyně uvedla, že zahrady nebyly nikdy oplocené, na začátku a na konci pozemku byl vždy hraničník, hranice byla rovná, zahrady byly stejně velké. [obec] chovali v hospodářském objektu, přes plochu přístřešku chodili ke králíkům. [příjmení] se sousedy ohledně hranic pozemků nikdy neměli.

30. Svědkyně [jméno] [příjmení] (matka žalovaných) pak v rámci své výpovědi uvedla, že do domu [adresa] a přiléhající zahrady parc. [číslo] začala jezdit od roku 1963, navštěvovala zde svého otce, který nemovitost koupil v roce 1960. Její matka se sem přestěhovala z [obec] v roce 1984. Od studny směrem do zahrad se chodilo vždy rovně. Svědkyně uvedla, že její matka měla říci panu [příjmení], proč musí chodit tak, když to bývalo jinak a na to jí pan [příjmení] odpověděl, že si trochu přihradil. Ohledně stavby přístřešku uvedla, že tento se zde v letech 1960 1963 nenacházel, když se sem matka vrátila v roce 1984, už zde přístřešek vystavěn byl.

31. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), tedy každý důkaz zvlášť a oba tyto důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. V řízení provedené listinné důkazy se soudu jevily jako věrohodné a soud neměl důvodu pochybovat o jejich pravosti a správnosti. Listinný důkaz prohlášení č.l. 99 soud neposuzoval jako doklad stvrzující vlastnické právo právních předchůdců žalobkyně k pozemku, na němž se nacházela studna, nýbrž jen jako deklaraci o jejím užívání ostatními obyvateli. Rovněž v řízení slyšení svědci se soudu jevili věrohodně - nutno však vzít v potaz, že slyšení svědci vzpomínali ohledně datace zbudování přístřešku na dobu před více než padesáti lety a proto je pochopitelné, že si vše nevybavili tak přesně a detailně. Jedna skupina svědků ([jméno] [celé jméno žalobkyně], [celé jméno svědkyně], [jméno] [příjmení]), svědci z rodiny žalobkyně uváděli, že přístřešek byl zbudován v 50. letech, prvně jen jako zpevněná plocha, poté s oplocením a teprve v průběhu let byl zastřešen. Druhá skupina svědků ([celé jméno svědkyně], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) naopak uváděla, že minimálně v 60. letech byl průchod do zahrad volný, nenacházelo se na místě žádné oplocení, nebyla zde ani zbudována zídka. Soud byl přesvědčen, že v podstatě všichni svědci vypovídali v této věci podle vlastních vzpomínek, avšak svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] mohla vypovídat o věci pouze zprostředkovaně, na základě vzpomínek spíše její matky, žalobkyně [celé jméno žalobkyně], když tato svědkyně se narodila až v roce 1973 a nebyla tedy nikdy přítomná jakémukoliv budování přístřešku – přístavku. Zároveň další svědkyně [celé jméno svědkyně] a [jméno] [příjmení] vypovídaly shodně ohledně počátku stavby předmětného přístřešku, avšak ani z jejich výpovědí soud nemohl nijak bezpečně zjistit existenci dobré víry právních předchůdců žalobkyně ohledně vlastnictví a užívání části pozemku, přičemž zároveň soud nemohl také odhlédnout od toho, že tyto výpovědi se rozcházely nejen s výpověďmi dalších slyšených svědků, ale stejně tak i s listinnými důkazy v tomto řízení provedenými, jejichž pravost nebyla nijak účastníky zpochybněna. Soud se ani tak nedomníval, že by snad výpověď uvedených svědkyň byla připravená a vykalkulovaná, když spíše vycházel z toho, že se jedná o svědkyně již staršího věku, přičemž mnohé vzpomínky těchto svědkyň mohly být logicky zkreslené a ovlivněné uplynulou dobou, což bylo možné také vzít v potaz ve vztahu ke slyšeným svědkům [celé jméno svědkyně], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], byť v případě těchto svědků byl soud přesvědčen, že jejich výpovědi byly zcela jednoznačně více v souladu s listinnými důkazy, které svědčily ve prospěch zvolené procesní obrany žalovaných. Soud se pak nedomníval, že by snad svědci vypovídali vědomě nepravdivě v této projednávané věci ve prospěch či neprospěch jedné ze stran sporu, kdy ani skutečnost, že je svědek rodinným příslušníkem jedné ze stran sporu nemůže apriorně znamenat, že takový svědek je nevěrohodný. Hodnocení výpovědi svědka i účastníka řízení z hlediska její věrohodnosti je v souladu se zásadou přímosti občanského soudního řízení (§ 122 odst. 1 OSŘ) věcí soudu, který provádí dokazování. Věrohodnost výpovědi svědka nebo účastníka lze hodnotit i s přihlédnutím ke způsobu, jakým svědek nebo účastník soudu sděluje zjišťované skutečnosti a k jeho chování při výpovědi. Zjistí-li soud okolnosti, které mohou ovlivnit svědkovu věrohodnost (např. má příbuzenský poměr k účastníkům), neznamená to nezpůsobilost svědčit; tyto okolnosti vezme soud v úvahu při hodnocení svědkovy výpovědi. Samotná okolnost, že svědek má k účastníkovi řízení vztah, nemůže mít za následek hodnocení jeho výpovědi jako nevěrohodné. Soud si tak byl této skutečnosti vědom, byl si pak ale také vědom, že výpovědi v podstatě všech svědků byly i citově zabarvené, protknuté určitou nostalgií po době, kdy byli svědci děti či rozhodně v mladším věku a i toto pak mohlo hrát roli v jejich výpovědích. Stejně tak soud musel přihlížet i k tomu, že každý člověk vnímá určité děje, určité situace ze svého subjektivního pohledu, přičemž logicky pak soud musí svědecké výpovědi poměřovat s jinými důkazy a takto je i hodnotit. Nicméně soud hodnotil jako více prokazatelné a věrohodné svědecké výpovědi druhé skupiny svědků, kteří podle jeho přesvědčení vypovídali v kontextu a v souvislosti s provedenými listinnými důkazy, a takto byla jejich výpověď i hodnocena, stejně tak na soud výpověď svědků [jméno], [celé jméno svědkyně] a [příjmení] působila více spontánně. Soud již pak další důkazy neprováděl, neboť měl za to, že důkazy, které jím byly k návrhu účastníků provedeny, tvořily ve svém souhrnu dostatečný podklad pro rozhodnutí v této věci a pro bezpečný závěr o skutkovém stavu. Ostatně ani účastníci po poučení podle § 119a odst. 1 OSŘ neměli žádná další vyjádření a především žádné další důkazy nenavrhovali. Soud tak vyšel z toho, že žádné další důkazy nebylo nutno v tomto řízení provádět. Jakékoliv dokazování nad rámec důkazů shora uvedených soud považoval za zcela nadbytečné.

32. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:

33. Žalobkyně vlastní pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. č. St. [číslo], jehož součástí je stavba bez č. p./ č. e. (hospodářský objekt) a pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Vlastnické právo k těmto nemovitostem nabyla na základě darovací smlouvy od své matky [jméno] [příjmení] ke dni 14. 11. 2016. Matka žalobkyně [jméno] [příjmení] nabyla pozemek parc. [číslo] dům [adresa] a pozemek parc. [číslo] na základě odstupní smlouvy ze dne 18. 5. 1950 od svých rodičů [jméno] a [jméno] [příjmení]. Manželé [příjmení] předmětné pozemky nabyli na základě uděleného příklepu z 25. 1. 1937. K vlastnictví sousedního pozemku parc. [číslo] bylo prokázáno, že původními vlastníky byly manželé [příjmení], kteří v roce 1960 prodali dům [adresa] a zahradu parc. [číslo] manželům [jméno] a [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] v domě žil do roku 1966. Po jeho smrti do roku 1984 užívali dům jiné osoby, teprve v roce 1984 se sem zpět nastěhovala [jméno] [příjmení], která zemřela v roce 1997 a v dědickém řízení po ní nebyla nemovitosti její dcera [jméno] [příjmení]. Nynějšími vlastníky jsou její děti – žalovaní.

34. Co se týče zbudování objektů a přístřešků na pozemku parc. [číslo] má soud za prokázané, že hospodářský objekt (pozn. soudu: při místním šetření označován jako bílá budova) byl zbudován v roce 1954, do katastru nemovitostí byl zapsán až v roce 2010 jako stavba bez č.p. Z výpovědi svědků [celé jméno svědkyně], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že v 50. letech se žádný přístřešek u hospodářské budovy nenacházel. V místě současného přístřešku se nacházela jen volná neoplocená plocha, která sloužila jako přístup do přilehlých zahrad parc. [číslo]. Před touto plochou se nacházela studna, která byla rovněž volně přístupná obyvatelům okolních domů. V roce 1984, kdy se do domu zpět nastěhovala [jméno] [příjmení], se zde však přístřešek již nacházel. Na jeho přítomnost upozornila právního předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] právě [jméno] [příjmení], ten jí sdělil, že si„ trochu přihradil.“ Ohledně tehdejších probíhajících hranic mezi pozemky bylo zjištěno (z výpovědí slyšených svědků [celé jméno svědkyně], [jméno] [příjmení]), že se studna nacházela na veřejně přístupném pozemku a že hranice mezi pozemky vždy vedla napřímo, bez jakýchkoli odskoků. V roce 2010 nechala právní předchůdkyně žalobkyně provést zakreslení hospodářského objektu za účelem zajištění stavební dokumentace a pro zápis do katastru nemovitostí s tím, že hospodářský objekt, který se nacházel na pozemku parc. [číslo] byl nově zapsán na pozemku parc. [číslo]. V roce 2010 žádné zakreslení přístřešku provedeno nebylo. V současné době není sporu o tom, že se přístřešek u obvodu hospodářské budovy nachází, a to v podobě jaká byla zjištěna při místním šetření. Protože měli žalovaní pochybnosti o probíhající hranici mezi jejich pozemky bylo v roce 2020 provedeno vytyčení hranice, jímž bylo stvrzeno, že zbudovaný přístřešek se nachází na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaných. Na základě výsledků tohoto vytyčení bylo vyvoláno stavební řízení o odstranění stavby, které bylo z důvodu žádosti žalobkyně o vydání dodatečného stavebního povolení přerušeno. V návaznosti na výsledky vytyčení hranic si nechala žalobkyně přesahující část přístřešku včetně zpevněných ploch zaměřit geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2021 ze dne 15. 6. 2021, který spornou plochu vyměřil jako parcely [číslo].

35. Při právním hodnocení vycházel soud z těchto zákonných ustanovení:

36. Podle § 80 OSŘ platí, že určení, zda tu právní poměr je nebo není, se lze domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně v řízení osvědčila, neboť bez rozhodnutí soudu, komu svědčí vlastnické právo ke sporným pozemkům je její postavení nejisté. (k tomu např. R 17/72 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 3 Cdon 1338/96).

37. Podle § 3028 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

38. Protože ke vzniku vlastnického práva žalobkyně vydržením mělo dojít až po 1. 1. 2014 postupoval nalézací soud podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ).

39. Vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník (§ 989 odst. 1 NOZ). Podle (§ 992 odst. 1 NOZ platí, že kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví, nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. (§ 1089 NOZ). K vydržení se vyžaduje pravost držby, a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou (§ 1090 NOZ). K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nerušená držba trvající deset let (§ 1091 odst. 2 NOZ).

40. Vydržení je originárním způsobem nabytí vlastnického práva dlouhodobou kvalifikovanou držbou věci. Vlastnické právo vydržením nabývá držitel ze zákona, a to uplynutím posledního dne vydržecí doby. To má za následek, že dosavadní vlastník své vlastnické právo ztrácí. Vůči vydržiteli nemá nárok na náhradu za pozbytí svého vlastnického práva. Vydržení je založeno na myšlence, že dlouhodobě trvající faktický stav je třeba uvést do souladu se stavem právním. Občanský zákoník tj. NOZ rozlišuje mezi řádným vydržením a mimořádným vydržením, přičemž tato se liší jak požadavkem na kvalifikaci držby, tak i na délku vydržecí doby. Předpokladem řádného vydržení je mimo držby práva způsobilého k vydržení a uplynutí vydržecí doby, držba řádná, pravá a poctivá. Řádné vydržení předpokládá držbu, která se zakládá na platném právním titulu nabytí, který by jinak postačoval k nabytí drženého práva. Kromě toho musí být držba poctivá, tedy založena na přesvědčení držitele, že právo, které vykonává, mu náleží. Konečně musí být držba pravá, tedy taková, kterou držitel nenabyl svémocně, tím, že se vetřel v držbu nebo se v ni vloudil potajmu, nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé to, co mu bylo povoleno jen výprosou ve smyslu § 993 NOZ. Poctivým držitelem je především ten, komu vykonávané právo opravdu náleží. Poctivým držitelem je však i ten, komu vykonávané právo nenáleží, jestliže jedná v dobré víře, která je založena na omluvitelném omylu o existenci drženého práva. Poctivost držby zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu držené právo patří.

41. Ustálená soudní praxe a judikatura vyšších soudů k poctivosti držby resp. k dobré víře držitele byla shrnuta například v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 3. 2017 sp. zn. 22 Cdo 81/2017. [jméno] vírou držitele se tak rozumí psychický stav držitele, kdy se takový držitel domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. [obec] víra, že držiteli věc nebo právo náleží, se hodnotí objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je tak třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1843/2000). Držitel není„ vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1253/99). Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv „ se zřetelem ke všem okolnostem“, a proto nemůže být držitelem oprávněným. (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001).

42. V projednávané věci držela žalobkyně sporné části pozemku – nově vymezené jako pozemek parc. [číslo] podle Geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] v domnění, že je nabyla společně s převáděnými nemovitostmi na základě darovací smlouvy ke dni 14. 11. 2016. Její držba tedy jednak nebyla řádná, neboť žalobkyně předmětnou část sousedního pozemku parc. [číslo] pozemků držela jen na základě domnělého putativního titulu, protože předmětné pozemky předmětem darovací smlouvy nebyly. Navíc její držba nebyla ani poctivá. Držitel ztrácí dobrou víru a oprávněnou držbu jakmile se od kohokoli dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu náleží; ten kdo držitele na skutečný stav věci upozorňuje, tak nemusí činit formou právního úkonu (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019 sp. zn. 22 Cdo 4547/2018). Nejpozději k okamžiku 20. 5. 2020 kdy proběhlo vytyčení hranic mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] její držba ztratila atribut držby poctivé, neboť v tomto okamžiku se žalobkyně seznámila se skutečnostmi, které v ní musely objektivně vyvolat pochybnost, že jí sporná část nemovitých věcí nenáleží. Žalobkyně k datu 20. 5. 2020 nemohla nabýt vlastnické právo k této části pozemku (nyní parc. [číslo] dle Geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení]), neboť k tomuto okamžiku neuplynula předpokládaná desetiletá doba potřebná k vydržení nemovitých věcí; navíc její držba nebyla ani poctivá, neboť žalobkyně věděla, že hranice mezi pozemky je pochybná a minimálně v rozsahu 60 cm stavba přístřešku zasahuje do pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaných (k tomu například zjištění učiněné z emailové komunikace – listinného důkazu na č.l. 60).

43. Do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce, jak na toto pamatuje § 1092 NOZ. Pokud jde o předchozí právní úpravu, pak předchozí občanský zákoník tj. zákon [číslo] Sb., nabyl účinnosti k datu 1. 1. 1964, (ObčZ), a ustanovení upravující vydržení, tehdy vůbec neupravoval. Institut vydržení byl do občanského zákoníku zakotven až novelou ObčZ [číslo] Sb., účinnou od 1. 4. 1983, a to se zpětnou účinností už od 1. 1. 1964. Po provedeném dokazování měl soud za, že do vydržecí doby ve prospěch žalobkyně nebylo možno započíst dobu držby právního předchůdce žalobkyně, protože držba právní předchůdkyně žalobkyně nesplňovala předpoklad držby dobrověrného držitele. Soud měl za prokázané, že hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] byla tvořena přímou souvislou linií vedoucí od vnější strany hospodářského objektu původně na pozemku parc. [číslo] s tím, že studna se nacházela na pozemku obecním, nikoli na pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Šetřením na místě samém byla zjištěna skutečná místní situace pozemků, kdy bylo evidentní, že stavba přístřešku představuje jakýsi odskok od přirozené lineární hranice a v části přiléhající po celé délce k hospodářskému objektu zasahuje do pozemku žalovaných parc. [číslo]. Nadto bylo zjištěno, že přesahu přístřešku do sousedního pozemku žalovaných si byly právní předchůdci žalobkyně vědomi, když z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo osvědčeno, že na nesrovnalosti v hranici byl [jméno] [příjmení] (otec žalobkyně) právní předchůdkyní žalovaných upozorňován. [příjmení] uvedené upozornění, si nesrovnalostí ohledně hranice mezi pozemky parc. [číslo] mohla právní předchůdkyně žalobkyně ([jméno] Němcová) všimnout minimálně v roce 2010, když napravovala nesrovnalost ohledně zápisu hospodářského objektu v katastru nemovitostí, který se původně nacházel na pozemku parc. [číslo] když projektantem [jméno] [příjmení] nechávala zpracovat podklady pro stavební úřad a následný zápis do katastru nemovitostí. Z tohoto nákresu totiž jednoznačně vyplynulo, že jenom hospodářský objekt je zakreslen přímo na hranici pozemků [číslo] a [číslo]. [jméno] [příjmení] si musela být při seznámení se s tímto nákresem vědoma toho, že když hospodářský objekt zasahuje až k hranici s pozemkem parc. [číslo] pak se zřejmě přístřešek, který zde zakreslen nadto ani vůbec nebyl, musí nacházet na pozemku žalovaných. Z uvedeného pak soud musel jednoznačně dovodit, že ani právní předchůdkyně žalobkyně nejednala s potřebnou mírou opatrnosti (viz shora), tudíž nejednala v omluvitelném omylu a nebyla ohledně držby sporných pozemků (jak vymezeno geometrickým plánem parc. [číslo] dle Geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení]) v dobré víře, neboť dobrá víra musí být dána po celou vydržecí dobu. [obec] víra zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2003 sp. zn. 22 Cdo 145/2003 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 10. 2007 sp. zn. 22 Cdo 1806/2006). Není přitom rozhodné, zda vlastník, či případně jiná osoba informující držitele o skutečném vlastnictví svá tvrzení doloží. Postačí, že jeho ingerence je způsobilá vyvolat u držitele pochybnosti o oprávněnosti držby, přičemž nelze pak připustit, že k takovým informacím držitel nepřihlíží, nepřikládá jim subjektivně jakýkoliv význam, ač by tak objektivně činit měl. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2006 sp. zn. 22 Cdo 1659/2005 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3264/2015)

44. S ohledem na uvedené měl soud za to, že držba žalobkyně, ani jejích právních předchůdců nemohla být považována za poctivou držbu a žalobkyně z titulu řádného vydržení sporné pozemky (parc. [číslo] dle Geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení]) rozhodně vydržet nemohla, nemohla jí totiž nikdy svědčit dobrá víra, stejně tak tato dobrá víra neexistovala ani u jejích právních předchůdců, o čemž soud byl jednoznačně přesvědčen s přihlédnutím k provedenému dokazování, k učiněným skutkovým zjištěním v této projednávané věci, jak byly výše popsány. Naopak si právní předchůdci žalobkyně museli být vědomi jednání, které z hlediska i úvodních ustanovení NOZ, a to primárně z hlediska 45. Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl, když takto je upraven v § 1095 NOZ institut mimořádného vydržení. Předpokladem mimořádného vydržení jsou absence nepoctivého úmyslu držitele a uplynutí dvojnásobné vydržecí doby tj. u nemovité věci se jedná o dobu 20 let. V nedostatku nepoctivého úmyslu držitele se podává, že pro mimořádné vydržení postačí držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma, nevyžaduje se pozitivní objektivně dané přesvědčení o tom, že držiteli vykonávané právo náleží (in Věcná práva: Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku /Jiří [příjmení] – I. vydání – V [obec]: C. H. Beck, 2018, ISBN [tel. číslo] [číslo]). V dané věci ale předchůdci žalobkyně měli respektive museli mít z objektivních důvodů pochybnosti o probíhající hranici mezi pozemky, mohli si být podle přesvědčení soudu vědomi skutečnosti, že zabrání části sousedního pozemku parc. [číslo] je způsobilé přivodit vlastníku tohoto pozemku újmu, neboť tímto mohlo bezpochyby dojít k zásahu do vlastnického práva jiného vlastníka a tento zásah, byť trval po určitou relativně delší dobu a nebyl fakticky nijak řešen úřední cestou, nepochybně vylučoval naplnění hypotézy uvedeného zákonného ustanovení § 1095 NOZ, jestliže tedy byla prokázána existence nepoctivého úmyslu právního předchůdce, právních předchůdců žalobkyně. K mimořádnému vydržení totiž nemůže dojít, pokud bude držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Tato koncepce vychází z předpokladu dobré víry upravené v § 7 NOZ, kdy opak se musí prokazovat. Z jednání právních předchůdců žalobkyně tak soud dovodil, že zde nebyla naplněna podmínka ohledně poctivého úmyslu, respektive byla zde podle přesvědčení soudu naplněna právní domněnka, když byl naopak zjištěn nepoctivý úmysl již u předchozího právního předchůdce žalobkyně, pana [příjmení] s ohledem na jeho vědomí porušení hranic mezi pozemky tzv. přistavěním - přihrazením, a v návaznosti na to, ani tedy nebyly naplněny podmínky pro mimořádné vydržení. Protože tedy nebyly splněny uvedené podmínky ani pro mimořádné vydržení podle § 1095 NOZ byla žaloba jako zcela nedůvodná zamítnuta, neboť žalobkyně neprokázala nabytí vlastnického práva vydržením pozemků st. [parcelní číslo], p. [číslo] [parcelní číslo] v k.ú. [obec] u [obec], které jsou vymezeny v geometrickém plánu Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2021 ze dne 15. 6. 2021 (výrok I.)

46. Při určení výše náhrady nákladů řízení rozhodoval soud podle zásady úspěchu ve věci podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ a plně úspěšné 1. žalované by přiznal jejich plnou náhradu. 1) žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. (výrok II.)

47. Soud pak dále musel také rozhodnout o nákladech řízení mezi žalobkyní a 2. žalovaným, když v tomto případě rozhodoval o nákladech řízení z hlediska principu uvedeného v § 142 odst. 1 OSŘ, kdy platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tak plně úspěšnému 2. žalovanému přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 50.000 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 8 úkonů právní služby tj. 24.800 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, (dále jen AT), a to podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) AT (příprava a převzetí zastoupení), podle § 11 odst. 1 d) AT (vyjádření k žalobě ze dne 10. 9. 2021, vyjádření ze dne 17. 12. 2021), podle § 11 odst. 1 písm. g) AT účast při jednání soudu a to konkrétně účast u soudního jednání 19. 1. 2021, účast u soudního jednání dne 22. 4. 2022 od 9:00 do 11:15 tj. 2 úkony, účast u soudního jednání dne 20. 5. 2022, účast u soudního jednání dne 17. 6. 2022, dále náklady řízení spočívaly v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 8 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 2.400 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), a § 13 odst. 3 AT), náhradě cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednáním soudu dne 19. 11. 2021, 22. 4. 2022, 20. 5. 2022 a 17. 6. 2022 z [obec] do [obec] a zpět a z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši 4.364 Kč za takto uskutečněné cesty (osobní automobil AUDI B8 sedan, [registrační značka], palivo NM (nafta), cena 47,10 Kč, sazba náhrady 4,70 Kč/km, počet km za cesty k soudu a zpět 640 km), náhradu za ztrátu času advokáta za 24 půlhodin po 100 Kč tj. celkem 2.400 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT) Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 33.964 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ s ohledem na předmět řízení a možné uspořádání vztahů mezi účastníky směřující k předcházení dalších sporů, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok III.)

Poučení