9 C 108/2021 - 240

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jany Stejskalové a přísedících Ing. Jitky Homoláčové a Mgr. Petra Jaitnera ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení částky 905 576 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 905 576 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 905 576 Kč od 11.7.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 236 966,40 Kč k rukám zástupce žalované do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované [Anonymizováno] náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení ČR částku 153,80 Kč na účet Okresního soudu Praha-východ do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 905 576 Kč s úrokem z prodlení. Tvrdila, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] byla v období od [datum] do [datum] zaměstnancem žalované. Pracovní poměr žalobkyně byl ukončen výpovědí, neboť žalobkyně pozbyla způsobilost vykonávat dosavadní práci z důvodu obecného onemocnění. Žalobkyně byla zaměstnána u žalované na vedoucí pozici jako koordinátor čerstvých úseků. Do [Anonymizováno] vykonávala svou práci v rajonu zahrnující oblasti Zlínska, Jižní Moravy, Hané, střední Moravy a oblast ostravsko-karvinska. V [Anonymizováno] jí však byl přidělen jiný rajon čítající oblasti Jižních Čech, Prahy, střední Čechy a Vysočiny. Přímým nadřízeným žalobkyně se tak stal vedoucí zaměstnanec žalované [jméno FO]. Jeho chování se vůči žalované stalo záhy po jejím zařazení do tohoto regionu velmi nevhodné a nestandardní a postupně se stupňovalo. Dne [datum] napsal [jméno FO] žalobkyni email, v níž jí sdělil, že již mnoho týdnů marně čeká na zaslání týdenní zprávy, a stanovil lhůtu pro zaslání týdenní zprávy za týden 45, 46 a 47 do [datum]. Žalobkyně požadované zprávy ve stanovené lhůtě zaslala. Přesto si ji [jméno FO] pozval na setkání dne [datum] do [Anonymizováno]. Při tomto setkání, kterému byl přítomen i [jméno FO], bývalý nadřízený žalobkyně v předchozím rajonu, [jméno FO] navrhl žalobkyni rozvázání pracovního poměru dohodou. Žalobkyně nesouhlasila, proto jí [jméno FO] předal listinu nazvanou „Upozornění na porušení pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a znovu se žalobkyně dotázal, zda nechce rozvázat pracovní poměr dohodou. Poté, co žalobkyně znovu odmítla, sdělil jí [jméno FO], že „když chce boj, bude ho mít“. Den po této schůzce [jméno FO] dal žalobkyni pokyn, aby v plánu práce označovala problémové prodejny písmenem „F“. Nikdo jiný ze zaměstnanců žalované (zastávající stejnou pozici) tuto povinnost neměl; znamenalo to ostatně práci navíc. Když na to žalobkyně upozornila, sdělil jí [jméno FO], že se „Buchtová nikdo jiný nejmenuje“, čímž dal jasně najevo, že přístup k žalobkyni bude z jeho strany jiný než k ostatním zaměstnancům. O celé situaci se žalobkyně svěřila [jméno FO], kolegyni zastávající stejnou pozici v bývalém rajonu žalobkyně, a v [Anonymizováno] [jméno FO], který zastával stejnou pozici ve stejném rajonu jako žalobkyně. Svěřila se jim s tím, že má za to, že ji [jméno FO] šikanuje. Informovala o tom i svoji další kolegyni Ivu [jméno FO], která do [Anonymizováno] pracovala jako oblastní manažerka podřízená panu [jméno FO]. Dne [datum] žalobkyně požádala pana [jméno FO], zda by mohla z plánu odebrat jednu prodejnu v Praze, neboť se ten den necítila dobře; chtěla tím docílit toho, aby se z Prahy stihla vrátit do svého bydliště v [adresa] a navštívit tam ošetřujícího lékaře. Ze strany pana [jméno FO] však obdržela, namísto pochopení, pokyn, aby, pokud se cítí nemocná, navštívila nejbližšího lékaře a nechala se vyšetřit; propustku pak zaslala buď panu [jméno FO] nebo paní [jméno FO]. Do telefonu jí pak pan [jméno FO] ještě sdělil, že žalobkyně „je na tenkém ledu, tak ať bruslí.“ Dne [datum] dostala žalobkyně od [jméno FO] pokyn, aby na propustky od lékařů uváděla i časy, což do té doby dělat nemusela a ani jiní zaměstnanci žalované tuto povinnost neměli. Ostatní kolegové jako [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] pouze oznámili, že jdou k lékaři. Žalobkyni však byla stanovena povinnost nejprve propustky vyplnit a předat; ani to pak nestačilo a musela si od lékaře nechat doplňovat časy, kdy u lékaře byla. Dne [datum] žalobkyně informovala [jméno FO], že je práce neschopná a že navštívila lékaře. Na základě všech shora uvedených událostí již měla ze svého nadřízeného obavu a situaci neřešila racionálně, a tedy se nechala dotlačit k tomu, že si vykázala dne dovolené. Reakcí [jméno FO] na její zdravotní indispozici zjevně způsobenou přepracovaností a psychickým tlakem na pracovišti byla výzva, aby se dne [datum] podrobila mimořádné pracovnělékařské prohlídce vzhledem k důvodným obavám o její zdravotní způsobilost. Žalobkyně tento krok vnímala jako psychický nátlak na svou osobu. Dne [datum] žalobkyně požádala pana [jméno FO] o možnost opuštění jedné z prodejen již v 15hod, neboť potřebovala být v [adresa] (ve svém bydlišti) již v 17hod. [jméno FO] sice žádosti vyhověl, ale v emailové odpovědi požádal o výrazné ponížení těchto osobních důvodů. Přitom si musel být vědom, že žalobkyně musela ze svého bydliště vyrážet v 6hod ráno a pokud se daný den chtěla vrátit domů, nikdy to nemohla stihnout před 18.

30. Pro žalobkyni tedy bylo těžké vyřídit si osobní záležitosti, návštěvy lékařů, úřadů apod. Žalobkyně se změnou rajonů v [Anonymizováno] souhlasila s podmínkou, že se vždy k 1. dni kalendářního roku bude střídat s kolegou [jméno FO], tedy počítala s tím, že se k [datum] vrátí na původní oblast; taková byla domluva. [jméno FO] však o změně komunikoval ve stylu, že se žalobkyně na původní oblast již nevrátí, že si „ji tady dodělá.“ Střídání bylo dohodnuto na velké poradě konané v roce [Anonymizováno]; této poradě byli přítomní [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] dále žalobkyni zasílal řadu dotazů, přičemž nikdy nebyl spokojen s odpovědí žalobkyně. Jednalo se například o dotaz ze dne [datum] týkající se toho, proč jsou nejhorší ve schwundu (ve ztrátě). I přes konkrétní odpověď [jméno FO] nebyl spokojen. Navíc ani daný region nebyl v tomto parametru nejhorší, naopak patřil k nejlepším. Stejná situace se opakovala dne [datum], kdy žalobkyně obdržela dotaz týkající se údajného nedostatku květin. Podobným dotazům žalobkyni nikdy nemusela čelit; situace se změnila poté, co dne [datum] odmítla podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru. Dále [jméno FO] žalované dne [datum] vytkl pozdní příchod na prodejnu 601 – žalobkyně musela po příjezdu na prodejnu poslat fotografii; tu zaslala až v 9.14hod. [jméno FO] si musel být vědom, že žalobkyně musela ráno vyjíždět již v 6hod a rovněž si byl vědom dopravní situace. Žalobkyně byla opět jediná, kdo musel zasílat fotografie s časy příjezdu a odjezdu na prodejny. Bez zaslání fotografie nesměla žalobkyně z prodejny odjet. Vedlo to pak k absurdní situaci, neboť když se žalobkyni nepodařilo z technických důvodů odeslat fotografii z prodejny 869 ([právnická osoba]), musela tam setrvat od 15:12 do 20:

33. Dne [datum] pak žalobkyně obdržela od [jméno FO] e-mail, ve kterém se dotazoval, proč mají na prvním místě za vstupem „hnusné ředkvičky“. Žalobkyně se zastal kolega [jméno FO], regionální manažer, který [jméno FO] sdělil, že ředkvičky jsou v prvotřídní kvalitě. Popsané chování a jednání [jméno FO] k žalobkyni považuje žalobkyně za stupňující se šikanózní jednání vedené úmyslem žalobkyni ze zaměstnání vyštvat, ačkoliv k tomu žalobkyně nezavdala žádnou příčinu. Žalobkyně od svého přeřazení na rajón spadající pod [jméno FO] byla pod enormním tlakem, denně musela najezdit stovky kilometrů pod časovým tlakem. Byla jediná, kdo čelil množství dotazů od [jméno FO], byla v důsledku toho nucena pracovat přesčas. Poslední email z [datum] pak vedl k tomu, že žalobkyni téhož dne při pracovní cestě postihl zdravotní kolaps, kdy si byla nucena volat záchranou službu a byla odvezena do nemocnice. Od té doby byla žalobkyně v pracovní neschopnosti, která vyústila ve zdravotní nezpůsobilost a ztrátu zaměstnání; nakonec jí byl přiznán invalidní důchod. Žalovanou vyzvala dopisem ze dne [datum] k nápravě, aby vůči ní k protiprávnímu jednání nedocházelo. Žalovaná však o narovnání nejevila zájem. S ohledem na přetrvávající obtíže žalobkyně vyhledala soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který zpracoval dne [datum] posudek z oblasti zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Závěrem tohoto posudku bylo, že žalobkyně trpí duševní poruchou, která se u ní rozvinula v příčinné souvislosti s pracovní šikanou ze strany jejího přímého nadřízeného; duševní porucha byla diagnostikována jako porucha přizpůsobení, protrahovaná smíšená úzkostná a depresivní reakce. Dle tohoto znaleckého posudku žalobkyně před [Anonymizováno] ani před [datum] netrpěla žádnou duševní poruchou. Žalobkyně je tak postižena ve svém běžném životě, a to újmou na psychickém zdraví, sníženou schopností obstát na trhu práce ve své kvalifikaci, problémy s řízením motorového vozidla, sníženou sebedůvěrou vedoucí k vyhýbavému chování a selhávání v běžných sociálních interakcích, což vede ve svém důsledku k sociálnímu stažení. Vzhledem k tomu, že žalovaná jednala ve vztahu k žalobkyni jako svému zaměstnanci protiprávně, respektive protiprávně vůči ní jednal zaměstnanec žalované [jméno FO], za jehož jednání žalovaná odpovídá, a v příčinné souvislosti s tímto jeho jednáním žalobkyně skončila v pracovní neschopnosti, má nárok na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti, kterou vyčíslila ke dni [datum], a která činí [částka]. Tuto částku žalovaná žalobkyni neuhradila ani na základě výzvy ze dne [datum], v níž žalobkyně stanovila lhůtu k plnění do [datum].

2. V průběhu řízení žalobkyně doplnila svá tvrzení, že má za to, že dne [datum] utrpěla pracovní úraz spočívající ve zdravotním kolapsu, který je klasifikován v položce č. 22 přílohy č. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. klasifikován jako akutní a depresivní stresový syndrom. Dále tvrdila, že na podzim roku [Anonymizováno] se žalobkyně podrobila profesnímu hodnocení. Dle závěrečné zprávy z [datum] byla žalobkyně spolehlivým a motivovaným člověkem s velkou potřebou uspět; její nastavení bylo shledáno kooperativní se schopností rychle se rozhodovat a přijímat za své rozhodnutí odpovědnost. Bylo shledáno, že je orientována na výsledky a neváhá investovat potřebný čas a energii. Dále zpráva konstatovala, že žalobkyně působí jistě a netrpí přehnanou úzkostí, která by ji svazovala. Následně za 4 měsíce se z žalobkyně stala osoba s psychickými potížemi takového rozsahu, že jí byl přiznán invalidní důchod. Žalobkyně dále doplnila, že v pracovní neschopnosti byla od [datum] do [datum], od [datum] jí byl přiznán invalidní důchod; od [datum] nastoupila jako provozní v penzionu u zaměstnavatele [jméno FO]. Dále uvedla, že poté, co jí byl v [Anonymizováno] změně rajón, byla jedinou zaměstnankyní žalované, která práci vykonávala tak daleko od svého bydliště. Rovněž to byla pouze žalobkyně, která musela dělat zápis z každé návštěvy pobočky, vložit jej na intranet a ještě tento zápis poslat emailem [jméno FO]. Týdenní zprávy sice psali i ostatní kolegové, avšak žalobkyně byla nucena je psát mnohem podrobněji. V [Anonymizováno] volala nadřízenému pana [jméno FO] [jméno FO], aby mu sdělila, že dle jejího názoru se stala terčem šikany ze strany [jméno FO]. [jméno FO] sdělil, že už proběhlo šetření a výsledkem je, že věří [jméno FO], který mu sdělil, že se chovala nevhodně; zápis z tohoto šetření [jméno FO] odmítl žalobkyni vydat. Dále uvedla, že se domnívá, že se v určitý okamžik stala nepohodlnou, neboť její místo měl zaujmout její kolega [jméno FO], který dosud působil na jiné pozici, a to pozici nákupčího ovoce a zeleniny. Právě když se stal koordinátorem, bylo žalobkyni oznámeno, že převezme její region a ona bude mít ten vzdálenější. Protože bylo dohodnuto, že si regiony budou vždy na počátku kalendářního roku střídat, rozjel se v [Anonymizováno] sled událostí, které vedly ke zdravotnímu kolapsu žalobkyně.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Namítla, že se dne [datum] žalobkyně podrobila posouzení své zdravotní způsobilosti ve smluvním zařízení pracovnělékařské péče zaměstnavatele se závěrem, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě pracovní způsobilost v důsledku obecného onemocnění. Nebyla shledána souvislost mezi tímto obecným onemocněním a výkonem práce žalobkyně u žalované. Žalobkyně tento posudek nenapadla odvoláním a jeho závěry nerozporovala. Údajné protiprávní jednání [jméno FO] ve vztahu k žalobkyni žalované podrobně prověřovala na základě podnětu zástupce žalobkyně v roce [Anonymizováno] a po pohovoru s ním odmítla žalobkyní vznesené nároky jako neopodstatněné. Žalobkyní popsané situace, které považuje za jednotlivé úroky svého nadřízeného na její osobu, jsou standardní úkoly, které patří do pracovní náplně práce vykonávané žalobkyní, nikoliv o excesy. Podávání týdenních zpráv stejně jako označování problematických prodejen patří mezi běžné pracovní povinnosti spojené s manažerskou pozicí, kterou žalobkyně zastávala, a jsou uloženy všem ostatním zaměstnancům na této pozici. [jméno FO] žalobkyně namítala, že paní [jméno FO] pracující na stejné pozici tyto zprávy neposílala a byla za to pouze slovně pokárána, svědčí o tom, že i tato zaměstnankyně tuto povinnost měla. [jméno FO] jde o namítaný rozdílní rozsah zpráv, je třeba brát do úvahy to, že situace na jednotlivých prodejnách nejsou stejné, a tudíž (např. z důvodu špatných výsledků některých filiálek) se podrobnost týdenních zpráv mohla lišit. Rovněž povinnost označovat problematické prodejny písmenem „F“ měli ostatní zaměstnanci, kdy z jednotlivých reportů je zřejmé, že bylo standardní filiálky označovat písmeny. Navíc toto označování nemohlo zabrat příliš mnoho času. [jméno FO] žalobkyně tvrdila, že po ní [jméno FO] dne [datum] z důvodu její nevolnosti protiprávně požadoval, aby navštívila nejbližšího lékaře, i v daném případě se jedná o standardní požadavek; žalobkyně měla možnost do práce nejít a oznámit svou nepřítomnost na pracovišti. Stejně tak nelze za protiprávní považovat požadavek na předkládání propustek s uvedením data a hodiny odchodu k lékaři a návratu od něj; povinnost odevzdávat propustky měli i ostatní zaměstnanci. Skutečnost, že žalobkyni byl dne [datum] zaslán zaměstnavatele email s výzvou k absolvování mimořádné pracovnělékařské prohlídky, byl důsledek opakovaných zdravotních potíží žalobkyně, tedy i obavy zaměstnavatele o její zdravotní stav, nikoliv snaha [jméno FO] na žalobkyni psychicky tlačit. Za psychický nátlak nelze ani považovat žádost pana [jméno FO] z [datum] na výrazné ponížení osobních důvodů vedoucí k nepřítomnosti žalobkyně, respektive dřívějšímu opuštění prodejen, neboť dle příslušných předpisů mají být lékařská vyšetření/ošetření zásadně prováděna mimo pracovní dobu. [jméno FO] žalobkyně namítá, že v důsledku změny rajónu v srpnu 2018 měla jen omezenou možnost k zařízení si svých osobních věcí, žalovaná zdůraznila, že ke změně rajónů došlo po dohodě s žalobkyní; k dohodnuté obměně nedošlo pouze z důvodu pracovní neschopnosti žalobkyně, která trvala od [datum] do [datum]. [jméno FO] se žalobkyně ohrazuje vůči dotazům, které po jejím přeřazení na ní její nadřízený [jméno FO] směřoval, žalovaná konstatuje, že se jednoznačně jednalo o dotazy související s jejími pracovními povinnostmi. Zodpovídání dotazů vztahujícím se k prodejnám (dotazy na neplnění „schwundu“, množství a kvalitu sortimentu), jejichž kontrolu měla žalobkyně na starosti, nejde v žádném případě nad rámec povinností spojených s manažerskou pozicí a tyto dotazy dostávají všichni odborní koordinátoři. V případě zjištěných nedostatků je pro nadřízeného klíčové dostat odbornou a detailní odpověď, což v případě žalobkyně zjevně splněno nebylo. I skutečnost, že žalobkyně obdržela odměny za vykonávanou práci, nic na tomto nemění, neboť odměny se odvíjí od plánu, který mohl být vypracován s rezervou, případně mohl být splněn díky prodejnám, kde byly ztráty plněny vzhledem k vyššímu obratu; to ale neznamená, že se problémové prodejny nebudou ve svěřeném rajonu řešit. Rovněž pokyn zasílat fotografie při příjezdu a odjezdu z prodejny mají standardně i další odborní koordinátoři či regionální manažeři, a to buď dle stavu prodejen anebo na základě mimořádného vyžádání ze strany vedoucího prodeje. [jméno FO] pan [jméno FO] vytkl žalobkyni dne [datum] pozdní příjezd na prodejnu (zpoždění 15min), opět se nejednalo o nestandardní postup; žalobkyně si měla být vědoma dopravní situace a případně měla svému nadřízenému napsat/zavolat, že bude mít zpoždění, což jiní zaměstnanci běžně dělali. Skutečnost, že dne [datum] žalobkyně setrvala na prodejně, neboť se jí z důvodu chyby ve spojení nedařilo odeslat fotografii z prodejny, nelze klást za vinu [jméno FO], neboť bylo na žalobkyni nalézt jiné možné řešení; jestliže jej žalobkyně nehledala a na prodejně setrvala, jednalo se o čistě její rozhodnutí. Manažerská pozici, kterou žalobkyně zastávala, v sobě zahrnovala práci pod tlakem a strávení mnoho hodin na cestách, čehož si musela být žalobkyně vědoma, neboť tyto požadavky byly uvedeny též v popisu pracovního místa, který žalobkyně podepsala dne [datum]. Práce přesčas pak vyplývá jednak přímo ze zákoníku práce a jednak byla také dohodnuta v pracovní smlouvě. Podávání týdenních zpráv, označování problematických prodejen a dodržování předem stanoveného harmonogramu je vyžadováno po všech zaměstnancích na srovnatelných pozicích a nejsou tak žádnými mimořádnými povinnostmi. [jméno FO] se žalobkyně opírá, pokud jde o příčiny jejích zdravotních potíží, o znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], žalovaná namítla, že tyto závěry (rozvinutí duševní poruchy v přímé příčinné souvislosti s pracovní šikanou ze strany jejího přímého nadřízeného) vycházejí čistě ze subjektivního líčení žalobkyně. Není ani zřejmé, z čeho znalec dospěl k závěru o absenci duševní poruchy u žalobkyně před [datum] a rokem [Anonymizováno].

4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

5. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně na základě této smlouvy měla vykonávat jako zaměstnanec pro žalovanou jako zaměstnavatele práci na pozici odborného koordinátora čerstvých úseků – aspirant. Účastníci učinili nesporným, že smlouva byla původně sjednána na dobu určitou, avšak pozdějšími dodatky byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou.

6. Z dopisu označeného jako Upozornění na porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ze dne [datum] bylo zjištěno, že zaměstnanec žalované na pozici vedoucího prodeje [jméno FO] žalobkyni vytýkal, že, opakovaně nedodržela počet a strukturu kontrol stanovenou plánem služebních cest. Kontrola byla provedena za období od 42. kalendářního týdne, přičemž za toto období provedla žalobkyně pouze jednu víkendovou kontrolu prodejen a za ni čerpala dva dny náhradního volna, harmonogram kontrol na 48. týden žalobkyně neodevzdala. Dále bylo žalobkyni vytknuto, že v rozporu s úkolem upřesněným na poradě dne 8.11.20018 žalobkyně neodevzdávala svému nadřízenému týdenní zprávy; učinila tak pouze jednou po urgenci, avšak zpráva neobsahovala stanovené body. Dále byla žalobkyně upozorněna na to, že manipulovala s kontrolami v rámci soutěže [jméno FO], když na 42. týden naplánovala kontroly v rozsahu 4 dnů, avšak do systému zadala pouze kontroly dvou prodejen. Rovněž byla upozorněna na skutečnost, že neposkytuje dostatečnou podporu svým kolegům a regionálním manažerům, neboť od 42. kalendářního týdne nevypracovala žádný konkrétní návrh na zlepšení situace na prodejnách a neposkytla žádnou analýzu, která by směřovala k podpoře zvýšení obratů na úseku OZ.

7. Z e-mailové komunikace ze dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno FO] žádal žalobkyni o zasílání týdenních zpráv, kterou „již mnoho týdnů marně očekává“. Žalobkyně ve stanoveném termínu zprávy zaslala.

8. Z e-mailové komunikace za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že [jméno FO] požadoval po žalobkyni zasílání zpráv po návštěvě každé prodejny a označovat flop prodejny. Dále v emailu z [datum] žalobkyně žádala o ubrání prodejen z důvodu svého zdravotního stavu; [jméno FO] ji vyzval, aby navštívila nejbližšího lékaře v Praze a nechala se vyšetřit.

9. Z e-mailu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně zasílala [jméno FO] propustku k lékaři a uváděla zároveň časy, kdy byla objednána a kdy odešla. Z e-mailu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně byla [jméno FO] vyzvána, aby jí lékaři na propustkách uváděli časy.

10. Z emailových zpráv ze dne [datum] bylo zjištěno, že se žalobkyně pokoušela opakovaně odeslat [jméno FO] zprávy o svém odchodu z prodejny č. [hodnota].

11. Z e-mailové komunikace ze dne [datum] a [datum] mezi [jméno FO] a žalobkyní bylo zjištěno, že dne [datum] žalobkyně zaslala [jméno FO] plán práce na další týden; pan [jméno FO] jí sdělil, že náhradní volno se bude čerpat až poté, co na něj vznikne nárok, další dotaz se týkal toho, proč z 6 FLOP prodejen navštíví žalobkyně jen 2 a dále co budou dělat „FB“ na „TC“; žalobkyně přislíbila nápravu.

12. Z e-mailové komunikace ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila, že se necítí dobře (po záchvatu přetrvává vysoký tlak, v noci absolvovala kapačky na zklidnění organismu a snížení vysokého tlaku), přičemž [jméno FO] ji žádal, aby sdělila, zda bude den nepřítomnosti vykazovat jako dovolenou nebo jako nemocenskou; následně jí sdělil, ať si vezme půl dne dovolené.

13. Z e-mailu [jméno FO] z oddělení HR bylo zjištěno, že z důvodných obav zaměstnavatele o její zdravotní stav je vyslána zaměstnavatelem k absolvování mimořádné pracovnělékařské prohlídky.

14. Z e-mailové komunikace ze dne [datum] bylo zjištěno, že se [jméno FO] dotazoval, proč jsou ve schwundu nejhorší; žalobkyně napsala vysvětlení, avšak [jméno FO] jí důrazně žádal o sdělení řešení; na e-mailu je rukou dopsána poznámka, že odpověď nebyla nikdy dostačující, ačkoliv před vytýkacím dopisem ano.

15. Z e-mailové komunikace ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žádala [jméno FO] o schválení dřívějšího opuštění prodejny v 15hod, neboť potřebuje být v [adresa] v 17hod. [jméno FO] to schválil, avšak žádal o výrazné ponížení těchto osobních důvodů, neboť jich dle jeho názoru bylo v poslední době hodně. Žalobkyně se ohradila, že se jednalo o čerpání řádné dovolené, kterou si v jednom případě musela vzít z důvodu, že si potřebovala v místě bydliště něco vyřídit na úřadech.

16. Z e-mailové komunikace ze dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno FO] se žalobkyně dotazoval, z jakého důvodu není dostatek květin a vysvětlení žalobkyně. Opět uvedena rukou psaná poznámka, že žalobkyně musela x-krát vše vysvětlovat.

17. Z e-mailu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala v 9.15hod zprávu o příjezdu na prodejnu a [jméno FO] se dotazoval, proč přijela tak pozdě. Žalobkyně vysvětlila, že to bylo z důvodu dopravní situace a navíc fotila 14 min po příchodu.

18. Z emailu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně po zaslání fotografie prodejny byla [jméno FO] dotazována, proč mají na prvním místě za vstupem „hnusné“ ředkvičky.

19. Z přehledu práce na 49. týden [Anonymizováno] bylo zjištěno, že pouze žalobkyně v tomto plánu práce uváděla u prodejen označení „F“.

20. Z printscreenu přehledu zpráv o kontrole filiálek zasílaných [jméno FO] bylo zjištěno, že paní [jméno FO] ukládala zprávy dne 4.2., 7.2., 8.2., 27.3. a 8.4.

21. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a [jméno FO] za období od [Anonymizováno]. do [datum] bylo zjištěno, že se dne [datum] dotazoval pan [jméno FO] žalobkyně, proč nemá hlášený plán práce na další týden, žalobkyně sdělila, že jej má, jenom jej nestihla, neboť „tam pořád někdo viděl“. Dne [datum] [jméno FO] znovu urgoval, kdy došlo k zaslání plánu práce, o kterém žalobkyně tvrdila při jednání dne [datum] před panem [jméno FO], že jej již poslala.

22. Z lékařské zprávy ze dne [datum] Vojenské nemocnice [adresa] bylo zjištěno, že žalobkyni cestou z [adresa] toho dne postihl kolaps a byla odvezena RZ do [SPZ]; diagnóza byla projevy zvýšené neuromuskulární dráždivosti, susp panická ataka.

23. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně byla počínaje od [datum] dočasně práce neschopná.

24. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], bylo zjištěno, že znalec uzavřel, že žalobkyně trpí duševní poruchou zvanou porucha přizpůsobení, protrahovaná smíšená úzkostná a depresivní reakce. Zdravotní indispozice, která se u žalobkyně objevila dne [datum], byla důsledkem duševní poruchy, která se u ní právě rozvíjela. Tato se jednoznačně vyvinula jako reakce na psychickou šikanu v zaměstnání ze strany jejího přímého nadřízeného čili bossing, kterému žalobkyně musela čelit od [Anonymizováno]. Před [Anonymizováno] ani před [datum] pak žalobkyně netrpěla žádnou duševní poruchou. Při výslechu konaném dne [datum] pak znalec doplnil, že kolaps dne [datum] byl špičkou ledovce, při kterém došlo k jednorázovému ataku, nicméně příčinou vzniku onemocnění bylo dlouhodobé nepříznivé působení ze strany zaměstnavatele. Dále uvedl, že neměl k dispozici úplnou zdravotní dokumentaci žalobkyně, měl k dispozici výpis ze zdravotní dokumentace žalobkyně od ošetřující lékařky [tituly před jménem] ze dne [datum]. Potvrdil, že se žalobkyně léčila 8 let s latentní tetanií, při níž se lze setkat s úzkostnými stavy, měla i určitý problém se synem a vnukem, což mohlo vést k jisté duševní nepohodě, která však nemá chorobný charakter. Znalec dále uvedl, že psychiatrické vyšetření nelze úplně objektivizovat, psychiatr se musí do určité míry opírat o subjektivní líčení událostí. Žalobkyně však své stavy popisovala konzistentně, znalec u ní nezaznamenal, že by duševní poruchu předstíral. Znalec uvedl, že nemoc označená jako porucha přizpůsobení protrahovaná je důsledkem nadměrného stresu trvajícího řádově mnoho měsíců. Připustil, že na rozvoj poruch přizpůsobení má vliv zvýšená citlivost vůči zátěži u každého jednotlivce. U žalobkyně zjistil, že je lehce hypersenzitivní, nicméně se v žádném případě nejednalo o chorobnou hypersenzitivnost.

25. Ze závěrečné zprávy Centra zkušenostního učení s.r.o. ze dne [datum] týkající se hodnocení žalobkyně, zpracované pro žalovanou, bylo zjištěno, že žalobkyně byla shledána jako spolehlivý a motivovaný člověk s velkou potřebou uspět. Byla charakterizována jako kooperativní a připravena svému okolí poskytnout radu či potřebnou pomoc, se schopností rychle se rozhodovat a přijímat za svá rozhodnutí odpovědnost. Bylo konstatováno, že žalobkyně je orientována na výsledky a pro jejich dosažení neváhá investovat potřebný čas a energii, je pro ni důležitá kvalita. Bylo jí doporučeno zaměřit se na efektivní komunikaci, prezentační dovednosti a na způsob řešení úkolů.

26. Z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti ze dne [datum] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že u žalobkyně bylo shledáno, že pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilosti k výkonu práce u žalované, a to z důvodu obecného onemocnění.

27. Z výpovědi z pracovního poměru bylo zjištěno, že dne [datum] byla žalobkyni dána výpověď z pracovního poměru, a to z důvodu, že podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dlouhodobě pozbyla způsobilost dále vykonávat dosavadní práci, a to z důvodu obecného onemocnění; žalobkyně tuto výpověď téhož dne převzala.

28. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] č.j. [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobkyni byl od [datum] přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši [částka]. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] bylo zjištěno, že od [Anonymizováno] byl vyplácený důchod zvýšen na částku [částka].

29. Ze zápisu z porady vedoucího prodeje a odbornými koordinátory ze dbe [datum] bylo zjištěno, že na této poradě, které se účastnila žalobkyně, [jméno FO], paní [jméno FO] a pan [jméno FO] bylo mimo jiné uloženo, aby odborní koordinátoři posílali týdenní hlášení do konce aktuálního týdne, týdenní hlášení musí obsahovat konkrétní řešení na konkrétních filiálkách, vyhodnocení týdenních priorit (stanovení 3 priorit na nadcházející týden, které vycházejí z četnosti opakujících se nedostatků na filiálkách z předcházejícího týdne); každý pátek odpoledne bude plán práce obsahovat společnou cestu odborného koordinátora a regionálního manažera po jeho filiálkách. Dále byl uložen úkol, aby plánované hloubkové kontroly nahlásil odborný koordinátor předem vedoucímu filiálky, aby tento byl na kontrolu připraven; byly stanoveny pracovní víkendy před vánočními svátky a po nich a dále vymezeny hlavní priority (kontrola dostupnosti, stavu zásob, prezentace zboží a případná pomoc při převozu transferu).

30. Z listiny označené jako plán práce na období od [datum] bylo zjištěno, že se jedná o plán práce mimo jiné též žalobkyně a dalších odborných koordinátorů, kdy je v přehledu pro jednotlivé dny uvedeno číslo prodejny, která má být navštívena, u některých jsou ještě před číselným označením uvedena písmena (např. „P“, „Z“, „F“); dále jsou uvedeny údaje o školení, poradě, nemoci, náhradním volnu, dovolené.

31. Z docházkového listu [jméno FO] za [Anonymizováno], [jméno FO] za [Anonymizováno] a [jméno FO] za [Anonymizováno] bylo zjištěno, že pokud navštívili lékaře, jsou u docházkového listu doloženy propustky, kdy je vždy uveden čas odchodu, ve dvou případech i čas příchodu.

32. Z popisu pracovního místa odborného koordinátora čerstvých úseků bylo zjištěno, že mezi pracovní úkoly žalobkyně patřila též povinnost reportování výsledků a informací vedení prodeje, vedoucímu a senior category managerovi čerstvého sortimentu, kontrola prezentace zboží v prodejnách, kontrola implementace hlavních úkolů a prodejních standardů stejně jako kontrola dodržování všech zákonných ustanovení. Mezi osobnostní požadavky na tuto pracovní pozici patřila též odolnost vůči stresu a ochota cestovat.

33. Z ročního hodnotícího a rozvojového rozhovoru vedeného mezi žalobkyní a [jméno FO] dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně sama hodnotila, že se v novém týmu regionálních manažerů považuje za plnohodnotného partnera; vedoucí prodeje pak hodnotil u žalobkyně potřebu více podporovat a stavět na pozitivech, přinášet proveditelná zlepšení, sjednocovat procesy, přinášet návrhy; celkový výkon byl hodnocen jako střední (s nízkou potřebou rozvoje). Ohledně spokojenosti žalobkyně zaškrtla u otázky „pracovní vytížení“ políčko zcela vpravo, stejně tak u otázky „lidé okolo Vás“.

34. Z výslechu svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že pracovala u žalované na pozici regionálního manažera; od roku 2018 pak jí žalobkyně byla přidělena na oblast jako koordinátor čerstvého servisu. V rámci osobních hovorů, které svědkyně s žalobkyní vedla, jí žalobkyně sdělila, že si na ni zasedl pan [jméno FO], že po ni požaduje, aby posílala fotografie, když na prodejnu přijede a když jí opouští. Reakce svědkyně byla taková, ať si z toho nic nedělá. Informaci, zda obdobnou povinnost měl ještě některý jiný zaměstnanec, svědkyně neměla. Svědkyně potvrdila, že žalobkyně přišla do jejího rajónu ([adresa]) odněkud z Moravy. Ke změnám u regionálních manažerů docházelo, čas od času si své regiony tzv. točili. O změně regionů rozhodoval management, na společných poradách se pak odprezentovalo, jak to bude rozděleno. Snahou managementu bylo, aby měl každý svůj region co nejblíže bydlišti. Připustila, že je možné, že žalobkyně zmiňovala, že má region [adresa] pouze na určitou dobu. Hierarchie u žalované byla taková, že vedoucí prodeje pro určitou oblast měl pod sebou 6-8 regionálních manažerů a dále 3 koordinátoři pro čerstvý sortiment – maso, ovoce a zelenina a mléčné výrobky. Tito odborní koordinátoři měli na starosti vždy celou oblast, kterou spravoval jeden vedoucí prodeje. Výměny regionů probíhaly, nebylo t nic neobvyklého, někdy po dvou letech, ale i také po 5 letech. [jméno FO] po svědkyni žádné zpráv nepožadoval, věci řešili telefonicky a čas od času přijel pan [jméno FO] nečekaně za svědkyní na prodejnu. [jméno FO] jde o návštěvy lékaře, ty navštěvovala svědkyně výjimečně; propustky nevyplňovala, pouze to uvedla do plánu práce.

35. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že je zaměstnanec žalované 6 let, a to na pozici stejné jako žalobkyně, tedy koordinátor čerstvých úseků. Úkolem koordinátorů je pomáhat regionálním manažerům rozklíčovat určité problémy v daném úseku, pomáhají též v zaškolení na daném úseku. Uvedl, že žalobkyně si před ním stěžovala na chování pana [jméno FO], ale obsah těchto sdělení nebyl schopen sdělit. Bylo to někde ke konci působení žalobkyně u žalované. Potvrdil, že po každé návštěvě prodejny vypracovával týdenní zprávy, které jsou založeny do spisu (viz čl. 150-152), nyní tyto zprávy vypracovává v podobě tzv. check-listů. Nevěděl, zda po něm někdo tyto zprávy vyžadoval, spíše to bral jako vodítko pro sebe, aby věděl, na co se má při další návštěvě zaměřit. Tyto zprávy nemusel posílat hned z prodejny, mohl to posílat i večer nebo druhý den, pokud to nějakým způsobem nestíhal. [adresa] příjezdu a odjezdu z prodejny se snažil uvádět do check-listů, nikdo to po něm ale zvlášť nevyžadoval. Prodejny, které měly problémy, se označovaly jako flop prodejny; jedním z hledisek byla mimo jiné ztráta tzv. „schwund“; s těmito podklady se takové prodejny reportovaly nadřízenému s návrhem, aby byly takto označeny anebo se to probíralo na poradách.

36. Z výslechu svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že je zaměstnankyní žalované na pozici koordinátora čerstvého servisu. Původně s žalobkyní pracovaly ve stejném regionu, posléze jí pan [jméno FO] nabídl, aby přešla pod něj jako koordinátorka úseku ovoce a zeleniny a takto se dohodly. Žalobkyně svědkyni sdělila, že bylo dohodnuta, že změna bude na rok. Svědkyně uvedla, že si s žalobkyní pravidelně asi 1x týdně volaly, pak už se neozývala a když, tak byla tzv. zaražená; sdělila, že musí posílat panu [jméno FO] fotky z poslední prodejny. Rovněž jí zaslala fotografii prodejny, zda by se na ni podívala, co je na ní špatně, a sdělila jí, že ji pan [jméno FO] řekl, že nemůže opustit prodejnu, když je v takovém stavu. Sdělila, že ví o zdravotních problémech žalobkyně, že kdysi trpěla na tetanii; když spolu řešily tu fotografii, žalobkyně jí volala, nebyla schopna ani mluvit, tak jí svědkyně sdělila, ať někde zastaví a zavolá si záchrannou službu. Dále svědkyně uvedla, že se běžně rozlišují TOP prodejny a FLOP prodejny; u FLOP prodejen je povinnost větších kontrol, aby se situace zlepšila. Úkolem koordinátora je analyzovat, v čem problém na prodejně spočívá a ve spolupráci s vedoucím prodejny navrhnout řešení na zlepšení situace. Vedoucí prodeje se na to ptá. Poklud jde o návštěvu lékaře, tak praxe je taková, že se to dá do plánu práce spolu s uvedením prodejny, která se navštíví poté; svědkyně sama takto lékaře nenavštěvovala, nicméně má za to, že propustky není třeba vyplňovat.

37. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že je zaměstnancem žalované od roku 2002, nejprve na pozici koordinátora, pak pozici nákupčího ovoce a zeleniny, nyní znovu koordinátora. S žalobkyní byli kolegové, ale každý působil v jiném regionu. Svědek působil nejprve v regionu [adresa], jeho nadřízeným byl pan [jméno FO]; následně vznesl požadavek, zda by mohl působit v regionu Morava, vzhledem ke svému bydlišti, nadřízený vyhověl. Ke změnám v regionech dochází u koordinátorů v podstatě každý rok v únoru, někdy se to posunulo. Nicméně svědek potvrdil, že on sám stále působí v regionu Morava. Uvedl dále, že je nepsaným pravidlem, že se prodejna nemá opustit, pokud je ve špatném stavu. Je pravdou, že je povinností provádět kontrolu prodejny, ale nemyslí si, že by bylo povinností na každé prodejně dokumentovat stav při příjezdu a odjezdu; to svědek nedělal. Svědek potvrdil, že zde byla v roce [Anonymizováno] psát nějaké týdenní zprávy, ale již si nepamatuje podrobnosti ohledně obsahu, ani zda ta povinnost vyplývala z vnitřního předpisu anebo z pokynu nadřízeného.

38. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že byl zaměstnancem žalované, nejprve na pozici vedoucího prodejny, později regionálního manažera. Pracovní poměr s ním byl rozvázán v [Anonymizováno] z organizačních důvodů. Jako regionální manažer měl na starosti prodejny v brněnské oblasti, jeho nadřízeným byl [jméno FO]. Svědek uvedl, že od žalobkyně věděl, že s [jméno FO] nevychází dobře, že po ni tzv. šlape; bylo to z konferenčních hovorů, které vedli vzájemně s kolegy při svých cestách. Z těchto hovorů se doslechl, že žalobkyně musela posílat oznámení, kdy začíná a kdy končí v práci, nikdo jiný toto dělat nemusel. Svědek dále uvedl, že sám musel po určitý čas (cca 6 týdnů) na pokyn pana [jméno FO] posílat vždy mezi 19.15 – 19.30 fotografii z prodejny na [adresa], včetně pokynu, aby to bylo vyfoceno z jiného úhlu. [jméno FO] trval na tom, že fotografie musel posílat svědek, kterému ji posílali z prodejny, a to třeba i v situaci, kdy byl v divadle, tak z něj musel vyběhnout. Tuto povinnost měl opět jenom svědek, v té době nikdo jiný. Následně svědek obdržel e-mailem pokyn, že už fotografie posílat nemusí. Kolegům o této své povinnosti říkal, ale nikdo to neřešil, neboť kolegové byli rádi, že pan [jméno FO] „šlape“ po někom jiném. Svědek uvedl, že ví o tom, že i v jiných oblastech obdobnou povinnosti někteří regionální manažeři měli. Prodejna na [adresa] určité problémy měla, souvisely s tím, že se tam střídali zaměstnanci, které bylo třeba stále zaškolovat; hlášení se týkalo stavu pečiva před zavírací dobou. Svědek uvedl, že tuto situaci s nikým z vedení neřešil, neboť se chystaly organizační změny a on cítil, že se budou týkat i jeho samotného. Samotné rozvázání pracovního poměru bylo nepříjemné, neboť musel okamžitě odevzdat notebook, bylo vymazáno heslo, takže svědek přišel o všechny kontakty, a služební vůz musel hned druhý den odevzdat v Brně. [jméno FO] jde o výměnu rajónů, svědek uvedl, že žalobkyně měla tuto změnu přislíbenu, aby jezdila blíže svému bydlišti; patrně to zaznělo na nějaké poradě. Tendence byly takové, aby rajón byl co nejblíže bydlišti koordinátora, optimálně do 1hod vzdálenosti, jinak dle svědka již nebylo možné nic dalšího stíhat. Zároveň ale regiony nemohou být přiděleny na dlouhou dobu, protože pak se upadá do stereotypů. Sám svědek měl po 2 roky přidělen i region Šumperska, což znamenalo dojíždění 210 km. K výměnám docházelo každý rok nebo i jednou za 2 roky vždy po novém roce, zpravidla v únoru, ale někdy to bylo až v květnu. Svědek uvedl, že neví, proč ho pan [jméno FO] tzv. nemusel, důvody nezná.

39. Svědek [jméno FO], zaměstnanec žalované na pozici vedoucího prodeje, při svědecké výpovědi uvedl, že byl přítomen dvěma jednáním, které probíhalo mezi žalobkyní a panem [jméno FO]. První byla porada vedoucích, na které byl svědek uveden do funkce vedoucího prodeje pro region Čechy a Morava. Druhé jednání se uskutečnilo dne [datum] v Brně, kde bylo žalobkyni ze strany pana [jméno FO] nabídnuto rozvázání pracovního poměru. Ty důvody spočívaly v neplnění hospodářských výsledků, nicméně svědek u vedl, že podrobnosti neví, neboť si podklady na jednání nepřipravoval, jednání vedl pan [jméno FO]. [jméno FO] jde o první jednání, na něm se řešilo, kde bude [Anonymizováno] pracovat, a dohodlo se, že začne pod panem [jméno FO], a následně se na začátku nového kalendářního nebo hospodářského roku bude řešit její další pracovní zařazení; bylo dohodnuto, že se bude střídat s [jméno FO]. Při druhém jednání, kdy bylo řešeno rozvázání pracovního poměru, nebyl dle přesvědčení svědka na žalobkyni vyvíjen žádný nátlak, ani nezaznamenal žádné slovní ataky na žalobkyni ze strany pana [jméno FO]. Nevěděl, jaké byla reakce žalobkyně na návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou. Jeho role při jednání byla taková, že tam byl přizván panem [jméno FO], aby tomu jednání byl přítomen, neboť standardně jsou při těchto pohovorech za zaměstnavatele přítomny vždy dvě osoby. Průběh je takový, že se proberou nedostatky, pak se navrhne rozvázání pracovního poměru dohodou, a pokud nedojde k akceptaci, potom se vytýká. Dále svědek uvedl, že po svých podřízených regionálních manažerech i koordinátorech prodeje vždy požaduje víkendová hlášení po návštěvách jednotlivých prodejen, které si následně kontroluje s plánem práce na další týden, případně požaduje zasílání i zpráv přes týden, a to ohledně těch prodejen, u nichž se objevila negativní kontrolní hlášení. Potvrdil, že požaduje zasílání fotografií z prodejen, a to z důvodu kontroly odstranění zjištěných závad, jako zpětná vazba pro samotné regionální manažery a vedoucí prodejen, a je to i nástroj jeho kontroly. Návštěvy lékaře i nemoci mu podřízení vždy pravidelně hlásí včetně prognózy, kdy se vrátí do práce; při návštěvě lékaře někteří podřízení lékařskou propustku automaticky předkládají; svědek je automaticky nevyžaduje, pokud ale nemá úplnou důvěru, potom tyto lékařské propustky požaduje. Rovněž uvedl, že je jeho běžnou praxí, že kontroluje své podřízené, zda jsou na filiálkách, na kterých se nahlásili dle plánu práce. Jednou za 2-3 týdny na filiálku přijede; pokud si není jistý, pak si u s podřízeným zavolají či si na základě zaslání fotek ověří, že skutečně jsou tam, kde mají být. [jméno FO] by zaměstnanec ve stanovený čas na prodejně nebyl, musí to hlásit skrze sms. Svědek dále uvedl, že má pod sebou 3 koordinátory prodeje; obvykle se mění od rok, teď se mu 2 roky neměnili. Snahou je, aby koordinátoři měli svěřenou oblast blízko svého bydliště, ale to vždy nemusí vyjít, neboť koordinátoři následují oblast vedoucího prodeje. V případě svědka je to tak, že měl dva koordinátory z [adresa], kteří s ním jezdili i oblast [adresa], což řešili pobytem v hotelu.

40. Z výslechu svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že je zaměstnanec žalované, posledních 7 let vykonává práci odborného koordinátora mléčného úseku. Původně měly s žalobkyní stejný rajón, ale následně se to změnilo, což je u žalované běžné, že se ty regiony v podstatě každý rok nastavují. Jejím nadřízeným je pan [jméno FO], pan [jméno FO] jím byl pouze na přechodnou dobu. Potvrdila, že měla za povinnost podávat týdenní přehled o tom, co se odehrávalo na filiálkách, včetně odlišování flop prodejen a top prodejen; na flop prodejny pak bylo třeba se zaměřit. Do pátku do 12ho pak vyplňuje plán práce, priority si stanovují sami. [jméno FO] potřebuje něco řešit s dětmi, nadřízený jí vyhoví. Sama neměla povinnost posílat fotografie při příchodu a odchodu z prodejny a ani nevěděla o nikom, kdo by takovou povinnost měl. [jméno FO] šla svědkyně k lékaři, zadala toto do plánu práce a předkládala propustku, na kterou vyznačila čas odchodu a příchodu na filiálku; toto dělala automaticky, ale je to snad i v interním předpisu. Regiony se pro odborného koordinátora mění dle regionu vedoucího prodeje; oz měně regionu se dozvídají na poradě vedení. Než svědkyně přijala nabídku na práci odborného koordinátora, tak jí bylo vysvětleno, co všechno to obnáší, tedy svěření prodejen v celém rajonu, jednání s nákupem na centrále s tím, že bude třeba na prodejny hodně jezdit.

41. Z výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že je zaměstnancem žalované na pozici regionálního manažera od poloviny roku 2019. Potvrdil, že současná praxe je taková, že se podávají reporty na denní bázi, dále ranní hlášení, zpracovávají se inventury. U prodejen se rozlišuje, zda se jedná o špatné či dobré; ohledně těch špatných (flop) se posílají report z prodejen. Návštěvy lékaře hlásí do plánu práce, propustky nevyplňuje. V případě náhlé zdravotní indispozice kontaktuje svého nadřízeného.

42. Z výslechu svědkyně [jméno FO], zaměstnankyně žalované na pozici koordinátora čerstvého úseku, bylo zjištěno, že působila s žalobkyní ve stejném regionu, kde jejich nadřízeným byl pan [jméno FO]. Svědkyně sdělila, že spolu s žalobkyní řešily podávání týdenních hlášení, které pan [jméno FO] nově zaváděl; žalobkyně sdělovala, že to zabere hodně času. Svědkyně se nakonec naučila (na radu kolegy si ty zprávy dělat již během týdne, a o víkendu je odeslat. Hodně se to s kolegy diskutovalo, neboť v jiných regionech (pod jinými vedoucími prodeje) byla praxe různá. Od pana [jméno FO] nikdy nedostala svědkyně pokyn, aby reportovala, kdy se dostavila na prodejnu, kdy z ní odešla, ten pokyn dostala až od paní [Anonymizováno]. Návštěvy lékaře dávala do týdenního plánu, propustky měla u sebe, ale personalistka jí sdělila, že je to zbytečné; zdravotní indispozice řešila se svým nadřízeným včetně informace, zda se bude do práce vracet či nikoliv. Svědkyně potvrdila, že ví o tom, že žalobkyně do jejich regionu přišla ze [adresa] Moravy a má zafixováno, že se měli po roce vystřídat s panem [jméno FO]. Dojíždění ostatně bylo mezi kolegy vždy velkým tématem, neboť všichni měli prodejnu, která byla jejich bydlišti vzdálená. Svědkyně připustila, že za začátku týdenní zprávy trochu odbývala, uvedla jen označení prodejny a jednotlivé parametry, co se sledovaly; následně dostala zpětnou vazbu, že je to špatně a že je třeba uvádět, co tam bylo dobře/špatně, kdy a jak se to odstraní, zda byl přítomen vedoucí filiálky. Až následně se postup sjednotil, udělaly se check-listy. [jméno FO] pak požadoval, aby koordinátoři na tyto „špatné“ prodejny jezdili často, třeba jednou týdně, což ale vzhledem k objemu prodejen nebylo možné stíhat. Svědkyně potvrdila, že výtku za špatně odevzdávané týdenní zprávy dostala od pana [jméno FO] telefonicky; zprávy na cca 3 týdny přestala posílat, neboť nabyla dojmu, že je nikdo nečte, následně jí pan [jméno FO] volal, že mu zprávy z předchozích týdnů chybí.

43. Z výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že byl zaměstnancem žalované na pozici vedoucího prodeje, žalobkyně byla po určitou dobu jeho podřízenou. Na starosti měli region [adresa] až po [adresa], ale regiony se měnily. Uvedl, že je možné, že žalobkyně jej žádala vzhledem ke svému bydlišti o změnu regionu. S podřízenými byly konány pravidelné schůzky vedení. S žalobkyní projednával nespokojenost s výsledky její práce, které vyústily v upozornění na neplnění pracovních povinností. Potvrdil, že zasílal všechny e-maily, jak byly v řízení žalobkyní předloženy. Považuje je za standardní. Týdenní zprávy zasílali všichni podřízení. Svým podřízeným dával jistou volnost, ale pokud byly překročeny hranice, pak přistoupil ke zvýšené kontrole jako zasílání fotografií z prodejen. Takto postupoval i u jiných zaměstnanců. [jméno FO] požadoval uvádění časů příchodu a odchodu na lékařských propustkách, potom vycházel z informací od personálního oddělení, že tam tyto informace mají být uvedeny. Použití expresivnějšího výrazu v e-mailu „hnusné ředkvičky“ vysvětlil svědek tím, že skutečně nebyly dobré. [jméno FO] v e-mailu požadoval po žalobkyni návrh řešení, potom vysvětlil, že je standardní požadovat po zaměstnanci v manažerské pozici nejen analýzu situace, ale hlavně návrh řešení. Prodejny byly rozděleny na top a flop, jejich označení definoval svědek; mohli to dle stanovených kritérií činit i jeho podřízení. Spolupráci s žalobkyní označil za standardní, následně nastaly problémy, které byly patrně způsobeny dojížděním (pozdní příchody, pozdní zasílání zpráv), což vyústilo ve vytýkací dopis. [jméno FO] po žalobkyni požadoval dne [datum], aby navštívila lékaře v Praze, uvedl svědek, že opět považuje za standardní, že pokud je v práci a necítí se dobře, pak je třeba aby navštívila lékaře a dala vědět, co s ní je. Vyloučil, že by dne [datum] dal žalobkyni pokyn, že bez odeslání fotografie nesmí z prodejny odjet; předpokládá, že žalobkyně byla schopna vymyslet jinou variantu, jak fotografii odeslat. Zasílání týdenních zpráv byla povinnost jeho podřízených. Svědek sdělil, že to považuje za správné i vzhledem k volnosti, kterou zaměstnanci mají, k užívání služebního vozu, považuje to za nástroj kontroly. Připustil, že pokyn k jejich zasílání dal on sám. Je možné, že vícero kolegů týdenní zprávy neposílalo, ale u žalobkyně byl výpadek nejdelší; výpadek měla i paní [jméno FO], nikoliv však v takovém rozsahu. U žalobkyně svědek požadoval uvádění časů na lékařských propustkách důvodu, že těch propustek bylo u žalobkyně vícero; jiní jeho podřízení nemuseli tyto informace na propustky uvádět. K zasílání fotografií při příchodu a odchodu z prodejny svědek přistoupil patrně proto, že měl poznatky o pozdních příchodech žalobkyně na prodejny; s odstupem času si to už nevybaví; poznatky měl patrně od vedoucí filiálek. Dále uvedl, že z jeho podřízených dojížděla paní [jméno FO], která bydlela u [adresa], pan [jméno FO], který bydlel v Praze a dojížděl do [adresa], jakož i pan [jméno FO], který to měl naopak.

44. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že na počátku byla spolupráce s panem [jméno FO] dobrá, nebyl žádný problém. Při jednání dne [datum] na žalobkyni tlačili, stále opakovali, aby to žalobkyně podepsala. Když odmítla, pan [jméno FO] jí sdělil, že když chce boj, má ho mít. Žalobkyně se dostala pod tlak. [jméno FO] u týdenních zpráv neustále měnil pravidla, nebral telefony, když odpověděl, tak dal nová pravidla. Svědkyně [jméno FO] i svědkyně [jméno FO] neposílaly zprávy 8 měsíců; když na to žalobkyně upozornila pana [jméno FO], řekl jí, ať řeší jenom sebe. Žalobkyni bylo přislíbeno panem [jméno FO] střídání regionu po roce, neboť žalobkyně po změně měla nejbližší prodejnu v Brně, což bylo 200 km. K dotazu žalobkyně, jak bude řešit vyřizování osobních věcí, lékaře, jí pan [jméno FO] sdělil, že se přece domluví. Pouze žalobkyně a pan [Anonymizováno] měli povinnost posílat fotografie z prodejny. Celou záležitost s vedením neřešila, protože věděla, že je to všechno kvůli panu [jméno FO], který byl známý pana [jméno FO]. Uvedla, že všichni svědci s výjimkou pana [jméno FO] nemluvili pravdu. S paní [jméno FO] (dříve [jméno FO]) si telefonovaly denně, ta jí stále radila, ať to dá k soudu. [jméno FO] psala týdenní zprávy na 3 řádky, žalobkyně na 4 strany a stejně bylo vždy něco špatně. Dne [datum] pan [jméno FO] trval na tom, že bez odeslání fotografie nesmí prodejnu opustit, jinak ať druhý den do práce ani nechodí. S obsahem vytýkacího dopisu nesouhlasí, s výjimkou zasílání týdenních zpráv, které skutečně 4 týdny neposlala; po upozornění vše ve stanovené lhůtě doplnila. [jméno FO] je v zápise z porady z [datum] uveden bod „týdenní hlášení“, ten tam zůstával stabilně, avšak neprobíral se. Žalobkyně musela posílat hlášení z prodejny, ukládat to na intranet a v neděli sepisovat ještě hlášení pro pana [jméno FO]. Dále uvedla, že na jednání dne [datum] jela přesvědčená, že jí bude nabídnuta jiná pozice, o kterou stála, neboť do té doby jí nebylo nic vytčeno. Posudkový lékař, když ji vyšetřoval z hlediska zdravotní způsobilosti, jí sdělil, že bude moc případně vykonávat práci na nižší pozici, nicméně následně se opravil, že ona patrně ne.

45. Z účastnického výslechu [jméno FO], bývalého jednatele žalované (v letech 2018-2019) bylo zjištěno, že jej žalobkyně telefonicky kontaktovala, že se k ní pan [jméno FO] nechová fér. S panem [jméno FO] to probírali vícekrát, jednou určitě na centrále, kdy si bývalý jednatel žalované uzavřel, že chápe důvody, proč pan [jméno FO] postupoval, jak postupoval, neboť v principu došlo ke ztrátě důvěry pana [jméno FO] k žalobkyni. Zápis z projednání vyhotoven nebyl. Sám bývalý jednatel žalované nežádal od pana [jméno FO] doložení informací, které mu pan [jméno FO] sděloval; měl i jisté indicie o žalobkyni od jejího předchozího zaměstnavatele. Bývalý jednatel žalované potvrdil, že věděl, že žalobkyně dostala od pana [jméno FO] výtku; výtku připravilo personální oddělení. Potvrdil, že bylo dohodnuto při školení v [adresa] střídaní regionů mezi dvěma moravskými kolegy panem [jméno FO] a žalobkyní, a to po roce; k výměně obvykle docházelo v měsíci březnu/dubnu. V roce 2018 neměla žalované zavedeny vnitřní procesy pro řešení šikany, mobbingu, nicméně bývalý jednatel nevnímal situaci u žalobkyně jako šikanu ze strany pana [jméno FO], ale tak, že pan [jméno FO] musí kontrolovat plnění povinností ze strany žalobkyně.

46. Z výzvy k jednání ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce sdělila žalované, že se pro svého nadřízeného [jméno FO] stala nepohodlnou, proto došlo nejprve ke změně rajonů, následně musela žalobkyně čelit tlaku ze strany pana [jméno FO] v podobě nesmyslných pokynů a nedůvodné výtce. Nakonec však přišel její kolaps, a to dne [datum], který považuje za pracovní úraz. Sdělila žalované, že bude uplatňovat nárok na náhradu škody spočívající v náhradě ztráty na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti, jakož i bolestném, a vyzvala žalovanou k jednání.

47. Z dopisu ze dne [datum] a ze dne [datum] ze strany zástupce žalované adresovaných zástupci žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná nesouhlasila s tím, že by žalobkyně utrpěla pracovní úraz, jakož ani s tím, že by ze strany [jméno FO] docházelo k šikanóznímu jednání ve vztahu k žalobkyni. Rovněž odmítla finanční nároky žalobkyně.

48. Předžalobní výzvou ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě náhrady za ztrátu na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti ve výši [částka], a to do 15ti dnů od doručení výzvy; dle doručenky z datové schránky byla výzva doručena žalované dne [datum].

49. Z provedeného dokazování soud po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně jako zaměstnanec vykonávala pro žalovanou jako zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] práci na pozici odborný koordinátor čerstvých úseků. Bylo prokázáno, že pracovní poměr byl rozvázán výpovědí danou žalovanou žalobkyni dne [datum] z důvodu, že žalobkyně podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dlouhodobě pozbyla způsobilost konat dosavadní práci, a to z důvodu obecného onemocnění. Dále bylo prokázáno, a to zejména znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], že se u žalobkyně v reakci na jednání nadřízeného ve vztahu k žalobkyni rozvinula duševní porucha označená jako porucha přizpůsobení, protrahovaná smíšená úzkostná a depresivní reakce. V důsledku vývoje této duševní poruchy žalobkyně utrpěla dne [datum] duševní indispozici a musela si zavolat záchrannou službu. Bylo prokázáno, že počínaje od [datum] byla žalobkyně v pracovní neschopnosti a počínaje od [datum] jí byl přiznán invalidní důchod.

50. Bylo prokázáno, že pan [jméno FO], zaměstnanec žalované na pozici vedoucí prodeje, se stal nadřízeným žalobkyně v [Anonymizováno], a to v důsledku změny rajónů u žalobkyně, která původně spadala pod jiného vedoucího prodeje a měla na starosti region [Anonymizováno], zatímco pan [jméno FO] měl na starosti region [adresa]. Bylo prokázáno, a to dopisem upozornění na porušování povinností, že [jméno FO] jako nadřízený žalobkyně předal za přítomnosti svědka [jméno FO] dne [datum] tento vytýkací dopis, kde byla upozorněna na nedodržování plánu a struktury kontrol dle plánu práce, neodevzdala harmonogram kontrol na následující týden, že nezasílá svému nadřízenému týdenní zprávy, na naplánování kontroly ve vyšším rozsahu než nakonec zadala do systému, jakož i na to, že nevypracovala žádný konkrétní návrh směřující ke zlepšení situace na prodejnách. Bylo prokázáno, že při tomto jednání byla nejprve žalobkyni nabídnuta dohoda o rozvázání pracovního poměru a když ji neakceptovala, potom jí byl předán vytýkací dopis.

51. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně měla od [Anonymizováno] svěřenu oblast [adresa], kam musela dojíždět ze svého bydliště v [adresa]. Tato výměna byla dohodnuta na poradě za přítomnosti bývalého jednatele žalované pana [jméno FO]. Zároveň bylo dohodnuto (což potvrdili všichni ve věci slyšení svědci, jakož i bývalý jednatel žalované pan [jméno FO]), že se bude pravidelně na regionech střídat se svědkem [jméno FO], který rovněž bydlí na [Anonymizováno]. Svědci potvrdili, že k výměně regionů u regionálních manažerů i odborných koordinátorů dochází, zpravidla bývá změna na počátku nového roku, cca v únoru, někdy též až v dubnu či květnu. Bylo prokázáno, že svědek [jméno FO], který od [Anonymizováno] zastává pozici odborného koordinátora, od této doby svůj rajón nezměnil.

52. Soud se při dokazování zaměřil na jednání popsané v žalobě, kterého se měl vůči žalobkyni dopouštět její nadřízený pan [jméno FO].

53. Žalobkyně předně namítala, že musela odevzdávat týdenní zprávy, přičemž přístup [jméno FO] při neodevzdávání týdenních zpráv ve vztahu k ní byl jiný než k ostatním zaměstnancům. Soud má za prokázané, že úkol odevzdávání tzv. týdenních zpráv včetně struktury jejich obsahu byl uložen všem odborným koordinátorům při poradě s [jméno FO] dne [datum]. Tuto povinnost potvrdili i svědci, kteří pracovali na stejné pozici jako žalobkyně, tedy svědek [jméno FO], svědkyni [jméno FO] i svědkyně [jméno FO]. V řízení nebylo prokázáno, že by svědkyně [jméno FO] nemusela na rozdíl od žalobkyně odevzdávat týdenní zprávy více jak 8 měsíců. Svědkyně [jméno FO] i svědek [jméno FO] uvedli, že svědkyně [jméno FO] po určitou dobu (asi 3 týdny) zprávy neodevzdala, ale po telefonickém upozornění svědka [jméno FO] zprávy dopracovala a dále posílala. Žalobkyně předložila k důkazu printscreen odevzdávaných zpráv svědkyní [jméno FO], z něhož je zřejmé, že svědkyně týdenní zprávy odevzdávala, nebo-li bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že zprávy po 8 měsíců neodevzdávala vůbec. [jméno FO] žalobkyně tvrdila, že musela týdenní zprávy vypracovávat velmi podrobně na rozdíl od ostatních kolegů a trávila na to mnoho času, v tomto směru nenavrhla žádný důkaz. Předně ani netvrdila, co konkrétně ve zprávách musela mít navíc oproti kolegům. Z výslechu svědka [jméno FO] i svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že si tyto týdenní zprávy zpracovávali průběžně po návštěvě prodejny, a na konci týdne je zasílali, zatímco žalobkyně uvedla, že je zpracovávala vždy až na konci týdne. [jméno FO] žalobkyně navrhovala doplnění dokazování jednotlivými zprávami žalobkyně a svědkyně [jméno FO], jakož i přehledu všech týdenních zpráv, které svědkyně [jméno FO] zaměstnavateli zasílala, tyto důkazy nemohly být vyžádány, neboť žalovaná uvedla, že tyto zprávy a přehledy nearchivuje, když byly zasílány e-mailem (viz sdělení žalované ze dne [datum]). Soud proto doplnění dokazování v tomto směru zamítl. Ani po poučení soudem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. žalobkyně nenavrhla jiné důkazy k prokázání tvrzení, a proto soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by musela podávat zprávy v jiném (širším) rozsahu než ostatní zaměstnanci. Tvrzení žalobkyně, že jako jediná musela týdenní zprávy zasílat též e-mailem, bylo vyvráceno svědeckou výpovědí svědka [jméno FO], který jednoznačně uvedl, že zprávy zasílal emailem nadřízenému a v kopii též regionálnímu manažerovi. Rovněž tvrzení, že žalobkyně jako jediná musela v týdenních hlášeních problémové prodejny označovat písmenem F, bylo vyvráceno svědeckými výpověďmi. Svědek [jméno FO], svědkyně [jméno FO], svědkyně Kavaluková potvrdili, že bylo standardní označovat problematické prodejny písmenem F a při kontrolách bylo třeba se na ně zaměřit. Návrh na označení prodejny jako problémové vycházel zpravidla od odborných koordinátorů (dle určitých parametrů). Skutečnost, že prodejny byly takto označovány v reportech zaměstnanců vedoucím prodeje, též potvrzuje plán práce na období od 18. do [datum], kde se toto označení taktéž objevuje.

54. Dále žalobkyně tvrdila, že byla jediná, kdo musel při příchodu a odchodu z prodejny posílat fotografii svému nadřízenému, přičemž bez toho nemohla prodejnu opustit. Bylo prokázáno, že tuto povinnost žalobkyně měla, což potvrdil i svědek [jméno FO]; tuto povinnost vysvětlil tím, že potřeboval mít přehled o dodržování docházky žalobkyně. Svědek [jméno FO] potvrdil, že se jedná o nástroj používaný nadřízeným právě jako kontrola dodržování docházky, pokud vznikla pochybnost o jejím dodržování. Bylo prokázáno, že tuto povinnost měl po určitý čas svědek [právnická osoba] to z důvodu, že [jméno FO] chtěl pravidelnou zprávu o stavu čerstvého pečiva na prodejně. Nebylo prokázáno, že žalobkyně nesměla prodejnu opustit před odesláním fotografie ani v případě, že s odesláním fotografie měla technické problémy. Bylo prokázáno, že dne [datum] se žalobkyni nedařilo odeslat fotografii, nicméně žalobkyně i přes poučení soudem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. nenavrhla důkaz k prokázání toho, že skutečně nesměla z prodejny odjet; sám svědek [jméno FO] popřel, že by takový pokyn žalobkyni uložil. V tomto směru tedy žalobkyně důkazní břemeno neunesla.

55. Dále žalobkyně tvrdila, že byla jediná, kdo musel odevzdávat lékařské propustky a uvádět na nich časy příchodu a odchodu. Bylo prokázáno, že žalobkyně tuto povinnost měla, žalovaná to ani nezpochybňovala. Zároveň bylo prokázáno, že tuto povinnost měli i jiní zaměstnanci žalované, neboť z docházkového listu svědkyně [Anonymizováno], zaměstnankyně žalované [jméno FO] a svědka [jméno FO], je zcela zřejmé, že propustky byly lékařem potvrzovány a uváděny na ně časy příchodu a odchodu.

56. Jednotlivými e-mailovými zprávami pak bylo prokázáno, že svědek [jméno FO] kladl žalobkyni dotazy týkající se stavu prodejen (e-mailem ze dne [datum] ohledně ztráty, dotaz ze dne [datum] ohledně květin v sortimentu), rovněž dotaz na důvod pozdního příchodu na prodejnu (dotaz ze dne [datum]) a vysvětlení stavu zboží („hnusné ředkvičku“ dne [datum]). Rovněž bylo prokázáno, že jí svědek [jméno FO] žádal, aby eliminovala osobní důvody vedoucí ke změnám v plánované práci (viz e-mail ze dne [datum]).

57. Bylo prokázáno, že svědek [jméno FO] na žádost žalobkyně ze dne [datum], kterou žádala o možnost ubrání jedné z prodejen z důvodu, že se cítí nemocná, sdělil, že pokud se cítí nemocná, nechť navštíví lékaře v Praze; propustku ať zašle svědkovi a paní [jméno FO]. Rovněž bylo prokázáno, že na sdělení žalobkyně ze dne [datum], že navštívila lékaře a je práce neschopná, jí svědek [jméno FO] požádal, ať sdělí, zda bude tento den vykazovat jako dovolenou nebo pracovní neschopnost a následně ji sdělit, ať si vezme půl dne dovolené.

58. Žalobkyně namítala věrohodnost svědků (s výjimkou svědka [jméno FO]), neboť dle jejího přesvědčení všichni s výjimkou svědka [jméno FO] lhali. Soud však shledal svědky věrohodnými, neboť vypovídali konzistentně, jejich výpovědi neměli vnitřní rozpor. To, že uváděli jiné skutečnosti, než tvrdila žalobkyně, nemůže mít vliv na jejich věrohodnost. Ostatně žalobkyně i její zástupce byli výslechu přítomni, měli možnost klást svědkům dotazy, a přesto žalobkyně až v následném vyjádření prezentovala odlišnou verzi než tu, o které svědci vypovídali, aniž by v tomto směru svědkům kladla dotazy.

59. Shora uvedený skutkový stav byl dostatečně prokázán provedenými důkazy, a proto soud zamítl doplnění dokazování důkazy směřujícími k prokázání výše mzdy, kterou dosahovala žalobkyně u žalované v období předcházejícímu její pracovní neschopnosti, jakož i přehled pracovní neschopnosti žalobkyně po dobu trvání pracovního poměru u žalované a pracovní smlouvou i nového zaměstnavatele. Tyto důkazy směřují k prokázání výše nároku na náhradu ztráty na výdělku v důsledku pracovní neschopnosti, přičemž (jak bude uvedeno níže), soud dospěl k závěru, že tento nárok žalobkyni nepřísluší, a proto v tomto směru nečinil skutková zjištění. Stejně tak zamítl též důkaz revizním znaleckým posudkem ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO], neboť tento důkaz je nadbytečný, když rozhodné bylo posouzení jednání svědka [jméno FO] k žalobkyni a posouzení toho, zda takové jednání naplňuje jednání, které je porušením pracovních povinností či jednáním proti dobrým mravům; soud v tomto směru dospěl k závěru, že nikoliv.

60. Dle § 265 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákoník práce“ (1) zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. (2) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

61. Dle § 269 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

62. Dle § 271k odst. 1 zákoníku práce pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 273 a 274).

63. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyni dne [datum] postihl zdravotní kolaps, který vedl k její pracovní neschopnosti. Žalobkyně tvrdila, že tento zdravotní kolaps byl důsledkem šikanózního jednání jejího nadřízeného [jméno FO] ve vztahu k její osobě, v důsledku čehož jí vznikla škoda spočívající ve ztrátě na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti, která byla odůvodněna duševní poruchou, která se u ní v důsledku protiprávního jednání [jméno FO] rozvinula. Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda se jedná o nárok žalobkyně na nárok na náhradu škody z důvodu pracovního úrazu dle § 269 a násl. zákoníku práce anebo z důvodu obecné odpovědnosti žalované za škodu způsobenou zaměstnanci zaměstnavatelem v důsledku porušení právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům dle § 265 a násl. zákoníku práce.

64. Dle § 271k odst. 1 zákoníku práce je pracovní úraz charakterizován jako působení zevních vlivů, které je násilné, krátkodobé a náhlé, k němuž došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Judikaturou je pracovní úraz popsán jako „…..tělesné zranění zaměstnance, které nastalo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Pracovním úrazem však není jen tělesné zranění způsobené nenadálým zevním násilím, nýbrž vůbec porušení zdraví, k němuž došlo nezávisle na vůli poškozeného, jestliže toto porušení zdraví bylo způsobeno zevními vlivy, které svou povahou jsou krátkodobé, je-li zaměstnanec při práci, jíž není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle a nadměrně svou námahu. Tato tělesná námaha musí pak být příčinou následku, o jehož odškodnění jde. Přitom nemusí jít o jedinou příčinu, nýbrž stačí, když jde o jednu z příčin, avšak důležitou, podstatnou a značnou.“ (viz rozhodnutí Krajského soudu v Plzni Rc 27/1962 citované v Bělina, Miroslav, Drápal, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1070).

65. V daném případě bylo znaleckým posudkem prokázáno, že kolaps, který žalobkyni postihl dne [datum] při cestě v autě (což bylo nepochybně plnění pracovních úkolů, neboť její povinností bylo kontrolovat jednotlivé prodejny a k nim přejížděla automobilem), byl pouze vyvrcholením dlouhodobého tlaku, kterému žalobkyně měla čelit v zaměstnání, což jednoznačně potvrdil znalec [tituly před jménem] [jméno FO] při svém výslechu dne [datum]. Jestliže je pracovní úraz charakterizován jako „náhlé poškození zdraví, které nastalo při náhlém vypětí sil, velké námaze, nezvyklém úsilí, kdy pracovní výkon přesahuje hranice obvyklé, každodenně vykonávané práce, anebo je sice konán v hranicích obvyklé namáhavé práce, pro kterou však organismus není přizpůsoben nebo na kterou svými schopnostmi nestačí … (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.2.2008 sp.zn. 21 Cdo 1508/2007), potom je zřejmé, že kolaps, který žalobkyni dne [datum] postihl, není pracovním úrazem ve smyslu § 271k odst. 1 zákoníku práce, ale má pouze povahu onemocnění. Žalobkyně ten den nebyla vystavena vyšší námaze než obvykle, pouze u ní došlo k tomu, že „tzv. přetekl pohár“, který byl postupně plněn stresem z tlaku, pod kterým se žalobkyně cítila být. Z tohoto důvodu soud tedy uplatněný nárok žalobkyně na náhradu škody posuzoval dle zákonné úpravy obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci dle § 265 a násl. zákoníku práce.

66. Obecnou odpovědnost zaměstnavatele vůči zaměstnanci podle § 265 lze charakterizovat jako bezvýhradnou odpovědnost za škodu způsobenou porušením právních povinností, omezenou jen spoluzaviněním poškozeného zaměstnance. Odpovědnost zaměstnavatele podle § 265 je odpovědnost vylučující jakoukoli subjektivní kategorii v odpovědnostním právním vztahu, která by charakterizovala osobu odpovědného subjektu. Zaměstnavatel odpovídá tedy i za takové porušení svých povinností, k nimž došlo bez subjektivního zavinění jeho zaměstnanců. V tomto rámci však zákon upravuje dvojí skutkovou podstatu; s tím je třeba počítat v řízení o náhradu škody, ve kterém má poškozený zaměstnanec procesní povinnost tvrdit [srov. § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ] a posléze i prokázat [srov. § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 OSŘ] všechny stanovené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu (viz Bělina, Miroslav, Drápal, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1006).

67. Obecná odpovědnost zaměstnavatele za škodu podle ustanovení § 265 zák. práce není vyloučena ani v případě, že škoda spočívá v poškození zdraví zaměstnance. Domáhá-li se zaměstnanec vůči zaměstnavateli náhrady škody na zdraví vzniklé tím, že zaměstnavatel porušoval právní předpisy nebo úmyslně jednal proti dobrým mravům, přičemž nejde ani o pracovní úraz ani o nemoc z povolání, je třeba takový nárok posoudit podle ustanovení § 265 zák. práce. V takovém případě je třeba prokázat porušení právních povinností nebo úmyslné jednání proti dobrým mravům, které mělo za následek vznik škody zaměstnance na zdraví, a příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti (jednáním proti dobrým mravům) a vznikem škody (srov. též rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 20. 8. 1971 sp. zn. 3 Cz 22/71, uveřejněný pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972); pro způsob a rozsah náhrady této škody na zdraví platí ustanovení o pracovních úrazech (srov. § 384 odst. 3 zák. práce). Také v řízení o náhradu škody na zdraví podle ustanovení § 265 zák. práce má žalobce (poškozený zaměstnanec) procesní povinnost tvrdit [srov. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a posléze i prokázat [srov. § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 o. s. ř.] všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. To se týká též úmyslu toho, kdo jednal v rozporu s dobrými mravy, neboť zákon zde úmysl nepresumuje. O úmyslné jednání proti dobrým mravům, které je předpokladem odpovědnosti zaměstnavatele za škodu podle ustanovení § 265 odst. 1 zák. práce, jde přitom tehdy, jestliže jednající věděl, že jedná v rozporu s dobrými mravy a že tím může způsobit škodu, a chtěl škodu způsobit (úmysl přímý), nebo tehdy, když jednající věděl, že jedná v rozporu s dobrými mravy a že tím může způsobit škodu, a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn …“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2738/2017).

68. V daném případě tedy soud posuzoval, zda poškození zdraví, které žalobkyně prokazatelně utrpěla a bylo znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] pojmenováno jako porucha přizpůsobení, protrahovaná smíšená úzkostná a depresivní reakce, bylo důsledkem jednání zaměstnavatele, respektive zaměstnanců jednající jeho jménem, které lze subsumovat pod pojem porušení právních povinností anebo jednání v rozporu s dobrými mravy.

69. Žalobkyně tvrdila, že její nadřízený [jméno FO] po ní požadoval zasílání týdenních reportů, jako jedinou ji neustále vyzýval k doplnění, a vytýkacím dopisem ji vytknul, že je nezasílala, dále že všechny odpovědi, které mu žalobkyně poskytla, mu nebyly dostatečné, stále požadoval doplnění. Bylo prokázáno, že povinnost zasílat týdenní zprávy byla uložena pokynem [jméno FO] všem jeho podřízeným zaměstnancům vykonávající práci na pozici odborný koordinátor, přičemž zasílání těchto zpráv po nich vyžadoval, jak potvrdila i svědkyně [jméno FO]; svědek [jméno FO] sice neuvedl, že by po něm někdo zprávy vyžadoval, ale zároveň potvrdil, že je pravidelně zasílal; je tedy zřejmé, že urgence zde nebylo třeba. [jméno FO] žalobkyně tvrdila, že tato povinnost nebyla stanovena žádným interním předpisem, potom je třeba zdůraznit, že pracovní úkoly může (v rámci svých kompetencí) uložit zaměstnanci též jeho nadřízený zaměstnanec. Zasílání týdenních zpráv o stavu na kontrolovaných prodejnách nepochybně spadalo do kompetence [jméno FO] jako vedoucího obchodu a bylo legitimním požadavkem pro kontrolu práce svých podřízených a též fungování prodejen jako takových. Ostatně svědek [jméno FO], který vykonával práci rovněž na pozici vedoucího prodeje, jen v jiném regionu, uvedl, že tyto zprávy rovněž vyžadoval. [jméno FO] žalobkyně tvrdila, že její zprávy musely být ve větším rozsahu, toto tvrzení (jak bylo uvedeno shora) neprokázala. Stejně tak bylo prokázáno, že všichni zaměstnanci na stejné pozici jako žalobkyně ve svých zprávách uváděli označení problematických prodejen písmenem „F“, tedy ani v tomto směru požadavek, který po žalobkyni [jméno FO] měl, nebyl výjimečný. [jméno FO] žalobkyně poukazovala na to, že [jméno FO] jí neustále posílal dotazy a nebyl s odpověďmi spokojen, potom bylo prokázáno, že se [jméno FO] dotazoval na řešení problémů na jedné z problematických prodejen, chybějícímu květinovému sortimentu, dále dotaz ohledně ztrát na prodejnách a na stav ředkviček na prodejně. Pracovní náplň žalobkyně spočívala v koordinaci prodeje ovoce a zeleniny na svěřených prodejnách, včetně zjišťování problémů a hledání řešení. Dotazy [jméno FO] byly zcela v kompetenci žalobkyně, tedy spadaly pod plnění jejích pracovních úkolů. Ani zvolený styl dotazů (byť někdy příkrý) nepřesahoval rámec komunikace, kterou lze považovat za korektní. [jméno FO] [jméno FO] požadoval doplnění časů příchodu a odchodu na lékařských propustkách, ani v tomto případě tato povinnost nevybočovala z povinností, kterou měli i jiní zaměstnanci.

70. Shora popsaná jednání [jméno FO] jednoznačně spadala do jeho kompetencí a povinnosti jím ukládané pak spadaly do povinností žalobkyně dle popisu jejího pracovního místa. Rovněž ani rozsah těchto povinností nikterak nevybočoval, nejednalo se o desítky dotazů během jednoho dne, dotazy se týkali konkrétní zaslané zprávy. V popsaných jednáních tak nelze spatřovat porušení povinností ze strany [jméno FO], ani to, že by jednal v rozporu s dobrými mravy.

71. V souladu s § 302 písm. a) až c) zákoníku práce byl svědek [jméno FO] jako vedoucí zaměstnanec povinen (a) řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců a hodnotit jejich pracovní výkonnost a výsledky, (b) co nejlépe organizovat práci, a (c) vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Všechna jednání popsaná v žalobě naplňují tyto zákonné povinnosti [jméno FO] jako vedoucího zaměstnance, který jednoznačně dával pokyny směřující k řízení a kontrole práce žalobkyně, organizaci její práce; rovněž neporušil ani žádnou povinnost týkající se vytváření příznivého pracovního prostředí; skutečnost, že se žalobkyně ve spolupráci se svědkem [jméno FO] cítila ne zcela komfortně, nemůže bez dalšího znamenat, že by tuto povinnost svědek [jméno FO] porušil.

72. Pokud jde o dobré mravy, ani zde nedospěl soud k závěru, že by jednání vedoucího zaměstnance [jméno FO] (či žalované samotné) bylo v rozporu s nimi. Dle judikatury se dobrými mravy „rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997 sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný pod č. 62 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, „jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu“ (viz například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1582/2012). Posouzení, zda konkrétní jednání zaměstnavatele nebo vedoucího zaměstnance je v rozporu s dobrými mravy je pak třeba posuzovat vždy po pečlivé úvaze po zvážení všech rozhodných okolností případu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 486/2002).

73. Shora popsané úkoly uložené žalobkyni ze strany vedoucího zaměstnance pana [jméno FO] jednotlivě i ve svém souhrnu, jakož i způsob jejich uložení, nevykazují jednáním v rozporu s dobrými mravy s cílem způsobit žalobkyni újmu. Všechny uložené úkoly směřovaly zjevně k zajištění fungování svěřeného úseku svědka [jméno FO] a byly jednoznačně součástí pracovních úkolů žalobkyně, které ostatně plnili i ostatní zaměstnanci na stejných pozicích. O to pečlivě soud zkoumal, zda povinnost uložená svědkem [jméno FO] žalobkyni spočívající v povinnosti zasílat fotografie při příjezdu a odjezdu z prodejny, nemůže být subsumována pod porušení právních povinností či jednání v rozporu s dobrými mravy, a to z důvodu, že tuto povinnost měla pouze žalobkyně. Svědek [jméno FO] vysvětloval uložení této povinnosti tím, že měl zprávy o nedodržování docházky ze strany žalobkyně. Je nepochybné, že nadřízený zaměstnanec může v rámci kontroly svých podřízených uložit úkol týkající se evidence pracovní doby včetně takovéto dokumentace, a to za situace, kdy zaměstnanec nevykonává práci na stálém pracovišti, ale jeho náplní práce je návštěva prodejen. Soud proto ani toto jednání svědka [jméno FO] neposoudil jako jednání v rozporu s dobrými mravy, neboť bylo jeho pravomocí kontrolovat docházku svých podřízených. Svědek [jméno FO] potvrdil, že se jednalo o standardní nástroj v případě, že byly u zaměstnanců zjištěny nedostatky. Je povinností zaměstnance dodržovat pracovní dobu; v případě, že ji z jakýchkoliv důvodů dodržet nemůže, je třeba, aby svého nadřízeného o tom vyrozuměl. [jméno FO] tedy svědek [jméno FO] požadoval zasílání dokladu o času dostavení se na prodejnu, jednalo se o legitimní nástroj kontroly své podřízené; zaslání fotografie pak zcela jistě není zatěžujícím úkolem. Žalobkyně namítala, že tuto povinnost měla a pozdní příchody jí byly vytýkány, ačkoliv svědek [jméno FO] věděl, že bydlí v [adresa], tedy velmi vzdáleném místě od svěřených prodejen. Nicméně sama žalobkyně netvrdila, že by součástí dohody o změně jejího rajónu v [Anonymizováno] byla úprava pracovní doby; musela si tedy již v té době být vědoma toho, že bude muset dojíždět na velké vzdálenosti. Jestliže měla pochybnosti o tom, zda je to pro ni zvládnutelné, měla nepochybně již v [Anonymizováno] (anebo kdykoliv poté) aktivně řešit svůj nesouhlas s takovou změnou. Žalobkyně dále tvrdila, že dne [datum] nemohla opustit prodejnu po několik hodin, neboť jí nešla odeslat fotografie prodejny. Svědek [jméno FO] popřel, že by takovou povinnost žalobkyni uložil, jiné důkazy žalobkyně nepředložila ani přes poučení soudem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. Navíc je zřejmé, že žalobkyně nepochybně měla možnost odeslat zprávu jiným způsobem než emailem, případně sdělit problémy s odesíláním a fotku z prodejny zaslat později. Stejně tak, pokud svědek [jméno FO] ukládal žalobkyni, aby navštívila lékaře, pokud se cítí nemocná, či ji vyzýval, aby sdělila, zda si z důvodu zdravotní indispozice bere dovolenou nebo bude v pracovní neschopnosti, či požádal o snížení četnosti žádostí o úpravu pracovní doby, i tyto dotazy nelze považovat za jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy. Jedná se opět o standardní dotazy, kdy bylo na žalobkyni, aby sama sdělila, jak svoji nepřítomnost z hlediska pracovněprávního vyřeší, případně sdělila nadřízenému, že odjíždí k lékaři, neboť se cítí práce neschopna. Nejedná se o nikterak přehnané požadavky, které svědek [jméno FO] po žalobkyni požadoval. Rovněž ani skutečnost, že žalobkyně byla vyslána za lékařskou prohlídku na posouzení zdravotní způsobilosti nelze považovat za jednání v rozporu s právními předpisy či jednání v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyni na lékařskou prohlídku vyslal zaměstnavatel poté, co sdělila dne [datum], že u ní přetrvávají problémy s vysokým tlakem a absolvovala lékařské ošetření (kapačky) za účelem jeho snížení a zklidnění organismu. Je celkem pochopitelné, že za této situace zaměstnavatel přistoupil k nařízení lékařské prohlídky, neboť žalobkyně každý den v rámci plnění svých pracovních povinností řídila auto.

74. Z výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že vedoucí zaměstnanec [jméno FO] ani jiný zaměstnanec žalované ani žalovaná jako zaměstnavatel nejednali ve vztahu k žalobkyni způsobem, který by byl porušením právních povinností či jednáním v rozporu s dobrými mravy; nebyly porušeny žádné předpisy upravující bezpečnost a ochranu zdraví při práci, jakož i týkající se pracovní neschopnosti. Úkoly ukládané [jméno FO] a jeho jednání k ní nevybočovaly z rámce jednání, které bylo činěno i ve vztahu k ostatním zaměstnancům, respektive bylo standardním nástrojem řízení podřízeného zaměstnance, jehož intenzita nebyla v rozporu s dobrými mravy. Protože žalovaná, ani žádný její zaměstnanec neporušil žádné právní povinnosti, v důsledku nichž by žalobkyni vznikla škoda, ani takovou škodu žalobkyni nezpůsobil v jednáním v rozporu s dobrými mravy, nárok žalobkyně na náhradu škody dle § 265 odst. 2 ani dle § 265 odst. 1 zákoníku práce nevznikl. Je pravdou, že znaleckým posudkem bylo shledáno, že duševní porucha se u žalobkyně rozvinula jako důsledek tlaku na žalobkyni vyvíjený jejím nadřízeným. Nicméně soud je vázán závěry znalce potud, že duševní porucha má svoji příčinu ve výkonu práce žalobkyně pro žalovanou. Je na soudu, aby posoudil, zda žalovaná, respektive vedoucí zaměstnanec naplnili hypotézu ustanovení § 265 zákoníku práce. Jak bylo shora podrobně uvedeno, toto shledáno nebylo. Žalobkyně nepochybně byla pod velkým tlakem, neboť v [Anonymizováno] dostala výtku (kterou ve vztahu k zaměstnavateli za dobu trvání pracovního poměru nezpochybňovala) – tedy upozornění na neplnění řádných povinností, musela cestovat stovky kilometrů, což se nepochybně muselo negativně projevit na psychice, zvlášť pokud byla žalobkyně (jak uvedl znalec) lehce hypersenzitivní, a potom mohla i citlivěji vnímat pokyny svého nadřízeného.

75. Z výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

76. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř tak, že žalované, která měla ve věci úspěch přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 11 940 Kč dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif“, a to za každý z 16ti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne [datum], [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum] – bráno jako 2 úkony, neboť jednání trvalo 3hod 41min, účast na jednání soudu dne [datum] – bráno jako 2 úkony, neboť jednání trvalo 2 hod 55 minut, účast na jednání soudu dne [datum] – bráno jako 2 úkony, neboť jednání trvalo 2 hod 45 min a účast na jednání soudu dne [datum] – bráno jako 2 úkony, neboť jednání trvalo 2 hod 10 min); paušální náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu) za každý ze 16ti shora uvedených úkonů právní služby; 21% DPH ze shora uvedených částek ve výši 41 126,40 Kč; celkem náhrada nákladů řízení činí částku 236 966,40 Kč.

77. Po určitou část řízení vystupoval na straně žalované vedlejší účastník na straně žalované [právnická osoba]. Protože vystupovala na straně žalované, která byla v řízení úspěšná, i jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení, které jí v řízení vznikly, a to samostatným výrokem (viz Svoboda, Karel, Hromada, Miroslav, Levý, Jiří, Vláčil, David, Tlášková, Šárka, Pirk, Tomáš. Náklady řízení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 82.). Tyto náklady se sestávají z paušální odměny nákladů řízení nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to za jeden úkon – účast na jednání soudu dne [datum]. Ve výroku rozsudku soud opomněl označit vedlejšího účastníka na straně žalované, tedy [právnická osoba], která již účastníkem řízení není, neboť z řízení vystoupila a soudu toto oznámila při jednání dne [datum]. Proto tedy soud již neuváděl vedlejšího účastníka na straně žalované v záhlaví rozsudku a zjevnou nesprávnost v podobě absence označení vedlejšího účastníka na straně žalované doplnil opravným usnesením, které učinil součástí tohoto rozsudku (dle § 164 o.s.ř.).

78. V řízení dále vznikly náklady státu spočívající ve znalečném přiznaném znalci [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 900 Kč (usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka]) a dále ve svědečném přiznaném svědkyni [jméno FO] ve výši 638 Kč (usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka]). Povinnost k jejich náhradě uložil soud v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. žalobkyni; pokud jde o výši, soud zohlednil, že žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka] osvobozena od placení soudních poplatků v rozsahu 90%. Proto soud uložil žalobkyni povinnost nahradit České republice náhradu nákladů státu odpovídající 10% vynaložených nákladů, tedy částce 153,80 Kč, a to na účet Okresního soudu Praha-východ.

79. Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.), v případě náhrady nákladů žalované zastoupené advokátem pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení