9 C 117/2020-123

Rubrum

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Volfovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 43 366 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 67 458 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 31 320 Kč, s 10% úrokem z prodlení ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 6 023 Kč, s 10% úrokem z prodlení ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 6 023 Kč, s 10% úrokem z prodlení ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 6 023 Kč, s 8,25% úrokem z prodlení ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 6 023 Kč, s 8,25% úrokem z prodlení ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 6 023 Kč, s 8,25% úrokem z prodlení ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 6 023 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 69 164,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovanému se na soudním poplatku vrací 4 000 Kč, kterou vyplatí Česká republika – Okresní soud v Kolíně po právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 43 366 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemku p. [číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace v obci a katastrálním území Velký Osek. Na uvedeném pozemku se nachází místní komunikace ve smyslu § 6 z. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, která je podle § 9 stejného zákona vlastnictvím žalovaného. Užívací vztah mezi žalobcem jako vlastníkem pozemku a žalovaným jako jeho uživatelem však není upraven. V takovém případě má vlastník pozemku vůči vlastníkovi komunikace právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného, nejvýše však ve výši regulovaného nájemného z pozemku veřejné infrastruktury dle výměrů ministerstva financí, kterými se vydává seznam zboží s regulovanými cenami. Znaleckým posudkem [číslo] 2020 znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] byla zjištěna výše obvyklého nájemného z předmětného pozemku ve výši 22 Kč/m2/rok, resp. při výměře pozemku 3 286 m2 ve výši 6 023 Kč měsíčně. Výměry ministerstva financí [číslo] 2019 a 01/ 2020 stanoví maximální nájemné z pozemku veřejné infrastruktury pro roky 2019 i 2020 ve výši 22 Kč/m2/rok. Vzhledem k tomu, že obvyklá výše nájemného zjištěná uvedeným znaleckým posudkem není vyšší než maximálně přípustné nájemné, představuje posudkem zjištěná výše obvyklého nájemného základ pro určení výše bezdůvodného obohacení žalovaného. Výše bezdůvodného obohacení žalovaného činí za dobu od [datum] (tj. ode dne, kdy žalobce nabyl vlastnické právo k předmětnému pozemku) do [datum] celkem částku 43 366 Kč (6 023 Kč x 7 celých a [číslo] měsíce). Žalovaný na výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ani na předžalobní upomínku nijak nereagoval. Prostor předmětné komunikace nacházející se na pozemku žalobce představuje současně ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, veřejné prostranství obce Velký Osek (ulice K Zahrádkám) sloužící obecnému užívání. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, pokud dochází k omezení ústavně zaručeného vlastnického práva k nemovitému majetku tím, že je nemovitost užívána jako veřejné prostranství, přísluší jeho vlastníkovi náhrada ze strany obce, a není-li poskytována, lze ji po obci vymáhat jakožto nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil svoji žalobu o částku 24 092 Kč s příslušenstvím za užívání pozemku za období od [datum] do [datum], tj. za 4 měsíce po 6 023 Kč. Po rozšíření žaloby se žalobce domáhal zaplacení celkem částky 67 458 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 31 320 Kč, ve výši 10 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 6 023 Kč, ve výši 10 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 6 023 Kč, ve výši 10 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 6 023 Kč, ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 6 023 Kč, ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 6 023 Kč a ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení z částky 6 023 Kč.

2. Žalovaný proti němu uplatňovaný nárok neuznal, a to ani co do důvodu, ani co do výše a považoval jej za zcela nedůvodný. Předně zmínil, že nejde o místní komunikaci, neboť žalovaný jejím vlastníkem není. Předmětný prostor je účelovou komunikací, která je veřejně přístupná. Z hlediska žalovaného je nerozhodné, zda se jedná o veřejné prostranství, protože jde o účelovou komunikaci. Komunikace je po desetiletí užívána bezplatně se souhlasem původních vlastníků, je užívána ve veřejném, resp. obecném zájmu za účelem užívání nemovitostí k této komunikaci přiléhající. Žalovaný po tato desetiletí pokojného bezplatného užívání ve veřejném, resp. obecném zájmu předchozím vlastníkům dotčené komunikace ničeho nehradil. Z uvedeného lze dle názoru žalovaného spolehlivě dovodit, že došlo k tzv. konkludentnímu věnování, k této argumentaci se vztahují uvedené judikáty, a to rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2011 čj. 5 As 36/2010-204, v němž je vyjádřen právní názor, že vlastník pozemku je vázán byť i konkludentním souhlasem právního předchůdce s tím, aby tento pozemek byl užíván jako veřejná účelová komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. V tomto smyslu rozhodl i Ústavní soud ve věci I. ÚS 3406/16, když odmítl ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci 10 As 58/2015, a to z důvodu, že u předchozích vlastníků došlo k tzv. konkludentnímu věnování. Ústavní soud vyjadřuje právní názor, že nepředpokládá-li zákon poskytnutí náhrady, lze omezit vlastnické právo pouze se souhlasem vlastníka. Nejedná se tak o nucené omezení vlastnického práva. Uvedené platí i pro tzv. veřejné účelové komunikace, v jejichž případě vlastník musí strpět veřejné užívání pozemku jako komunikace a umožnit na něj přístup bez zákonem předvídané náhrady. Takové omezení vlastnického práva k pozemku ve formě veřejného přístupu na něj je způsobilé přecházet z vlastníka na vlastníka a není potřeba souhlasu vlastníka nového, pokud byl udělen souhlas vlastníky předchozími. K tomu viz nález ÚS II. ÚS 268/06 ze dne [datum] Nejvyšší správní soud proto vyslovil svůj právní názor, že pokud dochází k veřejnému věnování, o kterém se v souvislosti s účelovými komunikaci hovoří, nepřísluší náhrada za bezdůvodné obohacování. Podle právního názoru žalovaného lze uvedené judikáty vztáhnout i na veřejné prostranství a lze dovodit, že náhrada za bezdůvodné obohacení z titulu užívání veřejného prostranství neurčitým okruhem osob vlastníkům pozemků, jejichž součástí je veřejné prostranství, nenáleží za podmínky, že došlo k věnování a trvá nutná ať už komunikační či urbární potřeba. Oporu pro takové závěry lze nalézt v odůvodnění nálezu ÚS ze dne [datum] sp.zn. I. ÚS 581/14, v němž byl tento právní názor vyjádřen. K výši uplatňovaného nároku žalovaný uvedl, že má za to, že postup, kdy je vycházeno z obvyklé ceny stanovené znalcem, která nekoresponduje s cenovým výměrem MF, stanovujícím maximální výši úplaty za užívání tohoto druhu pozemku a následná korekce takto znalecky stanovené ceny je chybný, neboť by měl být aplikován ten postup, že jako výchozí bude uvažováno s maximální výší úplaty stanovené cenovým opatřením MF ČR pro daný typ obce, která bude následně korigována o otázky, k nimž je třeba přihlédnout, jako je umístění pozemku v obci, jeho vybavení a další určené podmínky dle zákona o cenách a současně velikost obce dle počtu obyvatel. Jakýkoliv jiný postup pro odůvodnění výše žalovaného nároku nemůže obstát. Za těchto okolností měl žalovaný za to, že výše nároku nebyla přesvědčivě prokázána a navrhl zamítnutí žaloby.

3. Rozsudkem ze dne 16. 4. 2021, č.j. 9 C 117/2020-58, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2021, č.j. 21 Co 169/2021-81, zdejší soud rozhodl, že základ žalobního nároku je dán v plném rozsahu (mezitimní rozsudek). Uvedený rozsudek zdejšího soudu nabyl právní moci dne [datum]. Za rozhodující otázkou v mezitimním rozsudku soud považoval, zda má předmětný pozemek p. [číslo] v katastrálním území a obci [obec] charakter veřejného prostranství ve smyslu § 34 z.č. 128/2000 Sb., o obcích. V řízení bylo prokázáno, že tento pozemek, který je ode dne [datum] ve výlučném vlastnictví žalobce, je zpevněný železobetonovými panely položenými v sedmdesátých letech 20. století, již od této doby se jmenuje ulice [ulice] a je veden v pasportu veřejně přístupných komunikací obce Velký Osek. Desítky let je využíván jako veřejně přístupná komunikace. Je tak zřejmé, že daný pozemek naplňuje zákonnou definice veřejného prostranství podle § 34 zákona o obcích. Jedná se o ulici přístupnou každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání. Pojem, resp. institut, veřejného prostranství nesouvisí se zákonem o pozemních komunikacích, na něž odkazoval žalovaný. Zákon o obcích používá terminologii zcela nezávisle na zákoně o pozemních komunikacích. Zákonná definice veřejného prostranství podle zákona o obcích je daleko širší než definice jednotlivých druhů komunikací podle zákona o pozemních komunikacích. Veřejným prostranstvím je tedy ulice přístupná každému bez omezení, sloužící obecnému užívání, bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Je tedy lhostejné, zda je ulicí podle zákona o pozemních komunikacích místní komunikací ve vlastnictví obce či veřejně přístupnou účelovou komunikací ve vlastnictví třetí osoby. Obecným užíváním předmětného pozemku jako veřejného prostranství, je žalobce omezen ve svém ústavně zaručeném vlastnickém právu. Toto omezení je nucené, ve veřejném zájmu a zásadní. Žalobce nemůže s veřejným prostranstvím libovolně nakládat, užívat jej může jen jako každý jiný. Obecného užívání se nemůže zbavit, nemůže prostor uzavřít a obecnému užívání tak zamezit, žádné jiné osoby z něj nemůže vyloučit. Za toto omezení vlastnického práva žalovaný neposkytuje žalobci žádnou náhradu, nemá s ním uzavřenou žádnou soukromoprávní smlouvu. Soud odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3624/13, a to především na jeho první právní větu ve znění:,,Dle judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu pokud dochází k omezení ústavně zaručeného vlastnického práva k nemovitému majetku tím, že nemovitost je užívána jako veřejné prostranství, přísluší jeho vlastníku náhrada ze strany obce, a není-li poskytnuta, lze ji po obci vymáhat jakožto nárok z titulu bezdůvodného obohacení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 872/2003, 33 Odo 1253/2005, 28 Cdo 3382/2010 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3735/11 nebo I. ÚS 1607/11).“ Citovaná právní věta přesně dopadá na posuzovanou věc a soud tak uzavřel, že žalobci jakožto výlučnému vlastníkovi pozemku p. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], který je užíván jako veřejné prostranství, přísluší za období [datum] do [datum] náhrada z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 2 o.z. proti žalovanému v plném rozsahu a tedy, že základ žalobního nároku je v plném rozsahu dán.

4. Za této situace, kdy bylo pravomocným mezitimním rozsudkem postaveno najisto, že nárok žalobce je dán, se soud nyní zabýval již jen výší uplatňovaného nároku.

5. Výzvou ze dne [datum] žalobce prostřednictvím svého právní zástupce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného za užívání pozemku ve vlastnictví žalobce p. [číslo] v obci a katastrálním území Velký Osek. Uvedl, že užívací vztah mezi žalobcem a žalovaným není nijak upraven. Výše bezdůvodného obohacení za dobu od [datum] (den, kdy se žalobce stal vlastníkem pozemku) do [datum] činí 31 230 Kč a měsíční výše pak za každý následující měsíc částku 6 023 Kč.

6. Dopisem ze dne [datum] žalovaný sdělil žalobci, že se necítí být povinen hradit bezdůvodné obohacení, neboť není vlastníkem ani faktickým či právním uživatelem veřejné dopravní infrastruktury na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec]. Žalovaný v zájmu majetkoprávního vypořádání a nastolení pokojného stavu v lokalitě nabídl žalobci odkup dotčeného pozemku za cenu 100 Kč/m2.

7. Ze znaleckého posudku [číslo] 2020 zhotoveného znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že znalkyně učila cenu místně obvyklého nájemného pozemku p. [číslo] v obci a katastrálním území Velký Osek na částku 6 023 Kč/měsíc, resp. 22 Kč/m2/rok. Vzhledem k tomu, že předmětná nemovitost je nekomerční pozemek veřejné infrastruktury byla použita cenová regulace. Jako podklady znaleckého posudku posloužily kopie výpisu z katastru nemovitostí, kopie části katastrální mapy a informace poskytnuté vlastníkem. Znalkyně vzala v úvahu polohu obce v rámci okresu [obec], dopravní infrastrukturu, umístění pozemku v obci a napojení na inženýrské sítě.

8. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] znalce [jméno] [příjmení] o ceně výše nájemného za pozemek parc. [číslo] ostatní plocha (ostatní komunikace) v katastrálním území Velký Osek bylo zjištěno, že jako oceňovací předpis znalec použil zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku ve znění pozdějších předpisů a vyhlášku Ministerstva financí ČR č. 441/2013 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb. Podklady pro vypracování znaleckého posudku byly výpis z katastru nemovitostí ([list vlastnictví] pro obec a katastrální území Velký Osek), snímek z katastrální mapy a místní šetření konané dne [datum]. Znalec vyšel ze základní ceny stavebního pozemku obce okresu ve výši 2 220 Kč/m2. V posudku zohlednil velikost obce, její hospodářskosprávní význam, polohu, technickou infrastrukturu, dopravní obslužnost a občanskou vybavenost a na základě zjištěných skutečností aplikoval příslušné koeficienty, na základě kterých dospěl k základní ceně stavebního pozemku ve výši 1 022 Kč/m2. Následně byla upravena základní cena pro pozemky komunikací, kdy znalec vzal v potaz kategorii a charakter pozemní komunikace (místní komunikace), charakter a zastavěnost území (sídelní část obce), povrch komunikace (zpevněný), ostatní vlivy (vliv zvyšující cenu – výhodná poloha) a možnost komerčního využití (bez možnosti komerčního využití). Výsledkem byla jednotková cena daného pozemku ve výši 322 Kč/m2. Při výměře 3 286 m2 a procentní sazbě pro stanovení nájemného 8 % určil znalec výši obvyklého nájemného za předmětný pozemek ke dni [datum] na částku 84 650 Kč/rok, což přestavuje 25,76 Kč za m2.

9. Žalovaný vznesl vůči posudku L. [příjmení] námitku, když má za to, že znalec nedostatečně zohledňuje veškeré aspekty, které je potřeba zohledňovat dle cenových výměrů ministerstva financí ČR, kterými se stanoví maximální výše nájmu z pozemku veřejné infrastruktury, na kterých není prováděna podnikatelská činnost, jako je umístění, vybavení, účel využití, případně další podmínky stanovené zákonem o cenách a rovněž k velikosti obce.

10. Při výslechu znalec [příjmení]. [příjmení] setrval na závěrech svého znaleckého posudku. Uvedl, že předmětný pozemek spadá do kategorie pozemků, se kterými se běžně neobchoduje ani se u nich nesjednává nájemné. Cena nebyla určena srovnávací metodou, neboť srovnávací materiál v podstatě není. Byla tedy použita metoda náhradní, přičemž nájemné bylo odvozeno procentuální sazbou z ceny pozemku zjištěné dle cenového předpisu. Jelikož se jedná o specifický pozemek, kde není známa ani obvyklá cena pozemku, byla cena stanovena dle vyhlášky Ministerstva financí č. 441/2013 Sb. ve znění [číslo] 2019 Sb. (metodika pro znalce). Tento postup představuje běžnou metodu pro oceňování nájemného u místních komunikací. Obvyklá hodnota nájemného není přímo určena, ale vyplývá z metodiky pro znalce a činí 5 – 10 % z ceny pozemku zjištěné dle § 4 odst. 1 oceňovací vyhlášky. Znalec použil 8 %, neboť je to prostřední hodnota. Výměr Ministerstva financí [číslo] 2020 stanoví regulované ceny pro nájem pozemku obci, kam velikostí spadá [obec], maximální cenu 22 Kč/m2. Tento výměr znalec ve svém posudku nezohlednil, protože jej zohlednil již sám žalobce při podání žaloby. Dále znalec sdělil, že v posudku bral v potaz všechny ukazatele specifické pro obec Velký Osek, tedy velikost obce, hospodářskosprávní význam, polohou, infrastrukturu, dopravní obslužnost i občanskou vybavenost. Byly upraveny základní ceny pro pozemky komunikací a rovněž byly zohledněny základní znaky, tedy o jakou se jedná komunikaci, jaký je charakter a zastavěnost území, povrch komunikace, poloha a komerční využití. Z těchto důvodu se znalec domnívá, že cenu 22 Kč za m2 již nelze snižovat. Maximální cenu považuje za tak nízkou, že další prostor pro její snižování už nevidí.

11. Podle § 34 z.č. 128/2000 Sb. o obcích veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

12. Podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod obsažené v ústavním zákonu č. 23/1991 Sb. vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

13. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů se regulací cen rozumí stanovení cen, mezí, ve kterých mohou být sjednávány, usměrňování výše cen nebo i stanovení postupu při sjednávání, uplatňování a vyúčtování cen nemovitostí, jejich částí a služeb spojených s jejich užíváním cenovými orgány. Podle 3 odst. 2 zákona o cenách rozhodnutí cenových orgánů podle tohoto zákona jsou závazná pro okruh adresátů, který je v nich vymezen.

15. Podle § 5 odst. 1 zákona o cenách úředně stanovené ceny jsou ceny určeného druhu zboží stanovené cenovými orgány jako maximální, pevné nebo minimální. Podle § 5 odst. 2 zákona o cenách maximální cena je cena, kterou není přípustné překročit.

16. Podle § 10 odst. 1 zákona o cenách cenové orgány stanoví cenovým rozhodnutím podle § 3 odst. 2, kraje a obce svým nařízením, zboží podléhající cenové regulaci podle § 5, 6 a 8, uplatněný způsob a podmínky cenové regulace, úředně stanovené ceny, pravidla a postupy pro stanovování těchto cen a jejich změn.

17. Nájemné z pozemků veřejné infrastruktury, na kterých není provozována podnikatelská činnost, bylo v rozhodném období regulováno a jeho výše byla omezena maximální cenou (stanovenou cenovými výměry Ministerstva financí (01/ 2019, 02/ 2020 vydávanými na základě zmocnění zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, viz výše).

18. Co se týče výše bezdůvodného obohacení odkazuje soud v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. NS 28 Cdo 3946/2015 na ustálenou rozhodovací praxi tohoto soudu, a to např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2008, sp. zn. 30 Cdo 5484/2007, ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2777/2009, nebo ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2063/2009), jímž byl formulován a odůvodněn závěr, že výše náhrady za bezdůvodné obohacení poměřuje se zpravidla s obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase, přičemž bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy.

19. Pokud je nájemné z pozemků nesloužících k podnikání regulováno maximální cenou, znamená to, že pronajímatel a nájemce nemohou v nájemní smlouvě sjednat nájemné vyšší, než je stanovená maximální cena. Vychází-li tedy soud při určování výše bezdůvodného obohacení z obvyklého nájemného, nemůže přiznat vyšší náhradu za bezdůvodné obohacení, než která odpovídá stanovené maximální ceně. Ačkoliv účelem zavedení cenové regulace maximální cenou je administrativní snížení cen pod jejich tržní úroveň, tak na druhou stranu uvedené bez dalšího neznamená, že v konkrétním případě nemůže být obvyklá cena nižší než cena regulovaná (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1332/2012 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1425/2012).

20. Žalobce v řízení předložil dva znalecké posudky (viz výše), jejichž předmětem bylo určení místně obvyklého nájemného pozemku p. [číslo] v obci a katastrálním území Velký Osek.

21. Dle § 127a věty první o.s.ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem.

22. K otázce, jakým způsobem by měl soud znalecký posudek hodnotit, se vyjádřil Nejvyšší soud např. ve svém rozhodnutí 22 Cdo 1561/2010 ze dne 9. 2. 2011 Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí zejména uvádí, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o.s.ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o.s.ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů. Soud při hodnocení znaleckého posudku musí zkoumat, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel soudem uložené zadání (zodpověděl na otázky, resp. zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd.). [příjmení] soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru.

23. Znalecké posudky Ing. [příjmení] i [jméno] [příjmení] považuje soud za úplné, logické a přesvědčivé s tím, že znalci vzali v úvahu všechny relevantní skutečnosti. Znalecké posudky si navzájem neodporují. Znalkyně [příjmení] [příjmení] dospěla k závěru, že výše obvyklého nájemného předmětného pozemku v příslušeném období činila 6 023 Kč/měsíc, resp. 22 Kč/m2/rok a znalec [příjmení]. [příjmení] pak dospěl k částce 84 650 Kč ročně, což po přepočtu představuje 25,70 Kč/m2/rok. Znalec [příjmení]. [příjmení] se při svém výslechu vypořádal s námitkou žalovaného a odpovídajícím způsobem zdůvodnil, proč ve svém posudku nezohlednil cenovou regulaci. Soud je tedy přesvědčen o správnosti znaleckých posudků.

24. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že pozemek ve vlastnictví žalobce p. [číslo] v obci a katastrálním území Velký Osek má charakter veřejného prostranství ve smyslu § 34 zákona o obcích. Obecným užíváním pozemku je žalovaný ve svém vlastnickém právu značně omezen, za což mu v souladu s ustálenou judikaturou přísluší náhrada ze strany obce (žalovaného), a není-li poskytnuta, lze ji po obci vymáhat jakožto nárok z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž výše náhrady za toto bezdůvodné obohacení se poměřuje zpravidla s obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase, přičemž bylo-li nájemné v posuzovaném období regulovanou cenou, nemůže výše bezdůvodného obohacení přesáhnout částku omezenou cenovými předpisy. K výši náhrady za bezdůvodné obohacení žalobce v řízení předložil dva znalecké posudky, které obsahují všechny podstatné náležitosti. Znaleckým posudkem Ing. [příjmení] byla při zohlednění cenové regulace určena výše obvyklého nájemného předmětného pozemku v místě a čase na částku 22 Kč/m2/rok (6 023 Kč měsíčně), tj. právě v maximální výši dle cenových předpisů. Znaleckým posudkem L. [příjmení] byla výše obvyklého nájemného předmětného stanovena na částku 25,70 Kč/m2/rok (84 650 Kč ročně), tedy vyšší než je její maximální výše dle cenových předpisů. Žalobce podanou žalobou cenovou regulaci zohlednil, když požadoval částku právě v maximální výši dle cenových předpisů, která je zároveň v souladu s předloženými znaleckými posudky. Žádný z předložených znaleckých posudků neurčil cenu obvyklého nájemného nižší, než je cena maximálně.

25. Za shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. O příslušenství soud rozhodl dle § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup.

26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu: - 3 373 Kč (zaplacený soudní poplatek) - Advokát žalobce učinil v řízení celkem jedenáct úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva, žaloba, rozšíření žaloby ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), účast na jednání soudu prvního stupně ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ a.t.), vyjádření k odvolání ze dne [datum], vyjádření k dovolání ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.). - Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby při tarifní hodnotě 43 366 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba činí 3 x 2 860 Kč, tj. 8 580 Kč (§ 7 bod 5 a.t.) - Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby při tarifní hodnotě 24 092 Kč (rozšíření žaloby) činí 1 x 2 100 Kč (§ 7 bod 5 a.t.) - Mimosmluvní odměna za sedm úkonů právní služby při tarifní hodnotě 67 458 Kč (účast na jednání soudu prvního stupně ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], vyjádření k dovolání ze dne [datum]) činí 7 x 3 820 Kč, tj. 26 740 Kč (§ 7 bod 5 a.t.) - Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 11 x 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 a.t.) - náhrada za promeškaný čas strávený cestou na 5 jednání soudu (cesta [obec] – [obec] a zpět) v trvání celkem 40 započatých půlhodin, tj. 40 x 100 Kč, tedy 4 000 Kč (14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 a.t.) - 9 391,20 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce, jeho hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). - náklady za znalecký posudek vypracovaný znalcem [příjmení]. [příjmení] ve výši 2 000 Kč - cestovné za cestu automobilem na 5 jednání soudu, trasa [obec] – [obec] a zpět, 5 x 198 km, při spotřebě (3. údaj dle technického průkazu vozidla) 15 l [číslo] km, palivo BA 95 B, při vyhláškové ceně paliva a sazbě základní náhrady dle dat konání příslušných jednání činí: - [datum] (cena poh. hm. 32 Kč, sazba náhrady 4,2 Kč) – 1 782 Kč - [datum] (cena poh. hm. 27,80 Kč, sazba náhrady 4,4 Kč) – 1 696,80 Kč - [datum] (cena poh. hm. 27,80 Kč, sazba náhrady 4,4 Kč) – 1 696,80 Kč - [datum] (cena poh. hm. 44,50 Kč, sazba náhrady 4,7 Kč) – 2 252,30 Kč - [datum] (cena poh. hm. 44,50 Kč, sazba náhrady 4,7 Kč) – 2 252,30 Kč Celkem tak má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 69 164,40 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

27. O vrácení soudního poplatku rozhodl soud podle ust. § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle kterého byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. V posuzované věci bylo před prvním jednáním odmítnuto dovolání žalovaného, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III.

Poučení