9 C 122/2022-58

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 51 544 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 51 544 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51 544 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 17 400 Kč k rukám zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 8. 6. 2022, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 51 544 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že je dle smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla č. 2019 pojistitelem vozu žalované, a to automobilu Opel Insignia, [registrační značka]. Svůj žalobní nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje prostředky vyplacené žalobkyní jako pojistitelem na náhradu nákladů opravy vozidla a zapůjčení náhradního vozidla poškozenému [jméno] [příjmení] (dále také jen„ poškozený“), když dne 18. 9. 2020 došlo k dopravní nehodě, při které bylo toto vozidlo poškozeno vozidlem žalované. Toho dne v 11.30 hodin na ulici [ulice] ve [obec], v blízkosti domu [adresa], došlo k dopravní nehodě, při které se střetl osobní automobil zn. Opel Insignia, [registrační značka], řízený žalovanou, a zaparkovaným vozem poškozeného zn. Citro C3 Aircross, [registrační značka]. Dopravní nehoda je žalobkyní evidována jako pojistná událost č. 2020 [číslo]. Žalobkyně v žalobě uvádí, že se žalovaná při parkování dostatečně nevěnovala řízení, když v důsledku toho narazila do pravé boční karoserie poškozeného vozidla. Bezprostředně po tomto střetu žalobkyně odešla bez zřetele hodného důvodu z místa nehody, aniž by na místě nehody setrvala či splnila povinnost sepsat společný záznam o dopravní nehodě, či vznik nehody oznámit policejnímu orgánu. Z těchto důvodů žalovaná naplnila postižní důvody podle § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. K tvrzení žalované, že si nehody nevšimla, žalobkyně uvedla, že dle rozsahu poškození si jí při zachování minimální pozornosti všimnout měla. Opuštění místa nehody bez zřetele hodného důvodu pak samo o sobě postačí k naplnění postižního důvodu podle písm. c) citovaného ustanovení. Žalobkyně má z těchto důvodů za to, že jí vůči žalované svědčí právo na náhradu toho, co poškozenému z titulu pojistného plnění vyplatila.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok žalobkyně neuznává. O způsobené dopravní nehodě při parkování svého vozidla nevěděla. Z místa dopravní nehody neodjela, po zaparkování vozidla odešla do zaměstnání. [příjmení] si ani při odchodu z místa parkování nevšimla. Kdyby si poškození na místě nehody všimla, na místě by setrvala a následky této nehody řešila. Dopravní nehoda byla nahlášena poškozenému svědkyní [jméno] [příjmení]. Poškozený, majitel vozidla, informoval policii, která na místo přijela a tuto nehodu šetřila. Žalovaná namítala, že nemohl být naplněn žádný z postižných důvodů. K důvodům podle § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla žalovaná uváděla, že svým chováním neznemožnila zjištění skutečné příčiny dopravní nehody. Po zaparkování odešla do zaměstnání, vozidlo nadále zůstalo na parkovišti stát. Snadno mohl být vlastník vozidla podle [registrační značka], což se také stalo. Na výzvu policie se žalovaná obratem dostavila na místo samé, kde probíhalo šetření nehody. Byl sepsán protokol o dopravní nehodě a policejní relace o dopravní nehodě tak byla zpracována jen pár hodin po nehodě samotné (nehoda se stala v 11.30 hodin, v 15.23 hodin byla oznámena). Celá situace byla vyšetřena, je opatřena podrobná fotodokumentace, příčiny nehody byly policií spolehlivě zjištěny a objasněny. Žalovaná nerozporovala příčiny dopravní nehody ani výši vyplaceného pojistného plnění.

3. Mezi stranami bylo nesporné vyplacení pojistného plnění z pojistné události č. 2020 [číslo], výše tohoto plnění, stejně tak nebylo mezi stranami sporu ohledně příčin dopravní nehody ze dne 18. 9. 2020, evidované pojistitelem jako pojistná událost č. 2020 [číslo]. Mezi stranami zůstaly sporné skutečnosti, kterými by byly naplněny konkrétní zákonné předpoklady (dle § 10 odst. 1 zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) pro vznik práva na náhradu plnění vyplaceného pojistitelem po osobě pojištěného.

4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z provedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

5. Z relace Policie ČR [číslo jednací] včetně fotodokumentace, že dne 18. 9. 2020 v 11:30 hodin ve [obec], na ulici [ulice] v místě parkoviště u domu [adresa], došlo k dopravní nehodě mezi osobním vozidlem tovární značky Opel Insignia, [registrační značka], řidičky [celé jméno žalované] a zaparkovaným osobním vozidlem tovární značky Citroën C3 Aircross, [registrační značka], majitele [jméno] [příjmení]. K dopravní nehodě došlo tím, že se řidička [celé jméno žalované] při parkování do kolmého parkovacího místa přiléhajícího k ulici [ulice] plně nevěnovala řízení a pravou přední částí karoserie svého vozidla narazila do pravé boční části karoserie zaparkovaného osobního vozidla majitele [jméno] [příjmení]. Řidička [celé jméno žalované] z místa dopravní nehody odešla, aniž by splnila zákonné povinnosti. Z připojených fotografií, pořízených na místě nehody, bylo zjištěno, jak vypadala situace na místě samém, a v jakém rozsahu byla jednotlivá vozidla nehodou poškozena.

6. Z příkazu [stát. instituce] ze dne 1. 6. 2021 [číslo jednací], soud zjistil, že byla žalovaná uznána vinnou z přestupků, a to jednak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., zákona o provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ zákona o silničním provozu“) a dále přestupku podle § 125 odst. 1 písm. i) bod 2 zákona o silničním provozu. Žalovaná porušila povinnost dle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, plně se věnovat řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích. Správní orgán dále shledal v jednání žalované, která bezprostředně po dopravní nehodě neoznámila tuto nehodu policistovi, porušení § 47 odst. 3 písm. b) zákona o silničním provozu ve vazbě na ustanovení § 47 odst. 4 a odst. 5 písm. a) tohoto zákona, čímž měla spáchat přestupek podle § 125 odst. 1 písm. i) bod 2 zákona o silničním provozu. Správní orgán uzavřel, že žalovaná měla po nehodovém ději přivolat policii, protože při nehodě došlo ke škodě na majetku třetí osoby – vozidle poškozeného. Správní orgán dospěl k závěru, že k porušení povinností došlo u žalované nikoli úmyslně, ale z nedbalosti. Za spáchání těchto přestupků byl žalované ve společném řízení uložen správní trest ve formě správní pokuty ve výši 2 800 Kč.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 10. 2020 včetně podacího archu, že byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení částky 51 544 Kč před podáním žaloby, a to do 30. 11. 2020. Výzva ze dne 22. 10. 2020 jí byla téhož dne odeslána na adresu [adresa žalované].

8. Z kopie protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 18. 9. 2020 soud zjistil konkrétní skutečnosti k místu, čase a okolnostem dopravní nehody i k jejímu oznámení. Současně bylo zjištěno, že účastníkem dopravní nehody byla žalovaná jako řidička osobního automobilu Opel Insignia [registrační značka] a zaparkovaný osobní automobil Citro C3 Aircross [registrační značka] majitele [jméno] [příjmení], jenž tuto dopravní nehodu následně nahlásil. Předběžný odhad způsobené škody Policií ČR byl 10 000 Kč na vozidle žalované a 50 000 Kč na vozidle poškozeného. [obec] nehody nebylo monitorováno kamerovým systémem. Na místě nehody byla policií zjištěna svědkyně události [jméno] [příjmení]. V protokolu jsou uvedena opatření, která byla policisty provedena, a to fotodokumentace, lustrace osob, lustrace vozidel, náčrt dopravní nehody, ohledání místa nehody, šetření k pachateli dopravní nehody. Věc byla oznámena správnímu orgánu k rozhodnutí, konkrétně [stát. instituce], Odboru občansko-správnímu.

9. Z kopie úředního záznamu z místa dopravní nehody ze dne 3. 10. 2020, soud mimo skutečnosti, týkající se průběhu a příčin dopravní nehody zjistil, že nehodu dne 18. 9. 2020 způsobila žalovaná, která„ jako řidička pravděpodobně o poškození vedle stojícího vozidla nevěděla, jelikož zaparkovala vozidlo vedle poškozeného vozu a odešla pryč“. Když se žalovaná dostavila po telefonické výzvě policie na místo dopravní nehody uvedla, že si žádného střetu není vědoma a pokud by si nehody všimla, nechala by na poškozeném vozidle vzkaz nebo to jinak řešila, z místa by neodešla. Oznamovatel tj. poškozený uvedl, že v 15.15 hodin přišel ke svému vozidlu a zjistil, že je poškozeno, přičemž vedle stojící automobil byl rovněž poškozen. Poškození vedle stojícího vozu pak odpovídalo poškození na jeho vozidle. Na místě samém se nenacházel řidič vedle stojícího vozu, proto vše oznámil policii. Svědkyně [jméno] [příjmení] policii uvedla, že v 11.30 hodin slyšela náraz v blízkosti parkovací plochy u domu [adresa], uviděla černé vozidlo Opel, které narazilo do vedle zaparkovaného Citroionu. Řidička Opelu zaparkovala a odešla. Svědkyně poté vozidla nafotila a na poškozený automobil umístila lísteček se vzkazem, kde napsala, že viděla, jak slečna poškrábala toto auto a má i fotky. Svědkyně na místě ponechala svůj telefonní kontakt.

10. Z fotografií nehody z předloženého CD, včetně fotografií pořízených svědkyní události, soud zjistil rozsah poškození obou vozidel. Současně zjistil, jaká byla situace na místě dopravní nehody a také jak vypadalo parkovací místo, na němž žalovaná parkovala.

11. Listiny, a to konkrétně pojistka ke smlouvě č. 2019, plná moc udělená poškozeným autoopravně, faktura [číslo] výpočet plnění a příkaz k platbě, soud provedl k důkazům, ale s ohledem na skutečnosti v nich uvedené, které účastníci prohlásili za nesporné, z nich nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti 12. Z účastnické výpovědi žalované soud zjistil, že dne 18. 9. 2020 přijela do [obec] do práce ze svého bydliště v [obec] okolo 11.20 hodin. Směna v prodejně [příjmení] ve [anonymizována dvě slova] jí začínala ve 12.00 hodin. [obec] dopravní nehody znala, parkovala na této ulici běžně po dobu dvou let. Přijela svým vozidlem Opel Insignia z hlavní silnice od [anonymizováno]. Parkovací manévr provedla odbočením doleva, musela couvnout a srovnat vozidlo ve volném parkovacím místě. Následně vystoupila, automobil uzamkla a odešla do zaměstnání. Opakovaně uvedla, že si při parkování ničeho nevšimla. Nezaznamenala žádný neobvyklý zvuk, nepociťovala náraz, cuknutí ani jiný pohyb. Rádio měla v době parkování vypnuté, okénka zavřená. Vozidlo nebylo opatřeno parkovacími senzory. Na ulici [ulice] se v tu dobu nedělo nic neobvyklého, žalovaná zaznamenala pouze běžný hluk města. Na ulici viděla nějakou paní s dítětem, která stála tak, že viděla na přední část zaparkovaných vozidel. Ten den bylo hezké počasí, teplo, nepršelo. Žalovaná uvedla, že v práci nejprve probíhalo vše naprosto standardně. Převlékla se v šatně, kde si odložila mobilní telefon a začala vykonávat práci na prodejně. V 15.30 hodin přišla na šatnu, podívala se na telefon a viděla několik zmeškaných hovorů od neznámých čísel. Přišla jí také SMS zpráva, ve které stálo, že se něco děje s jejím autem a zda může k tomuto přijít. Zpráva byla podepsána Policií ČR. Žalovaná se v tu chvíli domnívala, že někdo poškodil její vůz při parkování, toto si myslela i ve chvíli, kdy přišla na místo nehody. [jméno] jí policisté ukázali poškození jejího pravého předního blatníku, kde byl viditelný bílý otěr. Poté si všimla poškození na vedle stojícím bílém Citroionu. Nemohla uvěřit, že toto způsobila ona, když si nebyla vědoma žádného nárazu. Policisté jí sdělili, že mají vše změřeno, zdokumentováno, a že nehodu způsobila ona. Měli dokonce svědka, který incident viděl. Sepsala s nimi protokol o dopravní nehodě. Žalovaná policii sdělovala, že pokud by si nehody všimla, nechala by majiteli lístek s kontaktem nebo by sama zavolala policii. [příjmení] po nehodě vyplnila dotazník pro pojišťovnu.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru.

14. Žalovaná dne 18. 9. 2020 v 11.30 hodin na ulici [ulice] u domu [adresa] při parkování svého vozu Opel Insignia do kolmého parkovacího stání narazila do pravé boční části vedle stojícího vozu Citroion C3 Aircross majitele [jméno] [příjmení]. Tím způsobila poškození na vozidlech, spočívající v otěrech a oděrech laku (vozidlo žalované) a oděru laku s promáčklinou (vozidlo poškozeného). O příčinách ani následcích dopravní nehody mezi stranami nebylo sporu. Žalovaná vozidlo po zaparkování zajistila, uzamkla a z místa nehody odešla do zaměstnání, kde se následně v 15.30 hodin dozvěděla od Policie ČR, že došlo k nehodě jejího vozidla. Policisty byla vyzvána, aby se na místo nehody dostavila, což učinila. Na místě probíhalo šetření policie, všechny rozhodné skutečnosti ohledně vzniku, příčin a mechanismu poškození vozidel byly policií objasněny. Policisté místo nehody zadokumentovali. Žalovaná byla uznána za toto jednání vinnou ze spáchání dvou přestupků příkazem [stát. instituce] ze dne 1. 6. 2021 [číslo jednací], a to přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a dále přestupku podle § 125 odst. 1 písm. i) bod 2 zákona o silničním provozu. Tímto rozhodnutím o spáchání přestupků byl soud ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán. Žalobkyně pak z titulu pojistné smlouvy a na základě této pojistné události, evidované pod číslem pojistné události č. 2020 [číslo], vyplatila poškozenému pojistné plnění ve výši 51 544 Kč, což také nebylo mezi účastníky sporné.

15. Provedeným dokazováním pak bylo prokázáno, že si žalovaná nebyla vědoma poškození vozidel či dopravní nehody samotné a záměrně po jejím spáchání místo nehody. Provedené důkazy svědčí o závěru, že žalovaná střet vozidel při parkování nezaznamenala a dopravní nehody si při odchodu od vozidla nebyla vědoma. Takto ostatně vypovídala i sama žalovaná při svém účastnickém výslechu, provedeném při soudním jednání dne 13. 6. 2023. Její výpověď soud hodnotil jako věrohodnou, verzi události jako uvěřitelnou. Žalovaná spontánně popisovala nehodu samotnou i její následné šetření. Tvrzením žalované soud uvěřil, když tato také korespondují s dalšími závěry, zjištěnými z jiných provedených důkazů. Tvrzení, že si žalovaná nárazu a poškození nevšimla, svědčí i jednání žalované po dopravní nehodě, kdy žalovaná odešla do zaměstnání a začala vykonávat práci v nedaleké prodejně potravin. Až z SMS zprávy a telefonátů policie zjistila, že došlo k dopravní nehodě a na výzvu policie se proto obratem dostavila na místo nehody. Své vozidlo po zaparkování ponechala na místě nehody, nepřeparkovala jej na jiné parkovací místo, aby tak případně zabránila zjištění viníka dopravní nehody či objasnění dopravní nehody samotné. Ani z jiného jednání žalované nelze učinit závěr, že by si nárazu a odření karoserie vozidel byla vědoma. Soud v jejím chování neshledal úmysl jakkoli vědomě zastírat, co se stalo nebo mařit objasnění příčin dopravní nehody. [příjmení] byla poškozena část vozu žalované na straně spolujezdce, proto ani při odchodu z parkoviště nemusela žalovaná zaregistrovat barevný otěr laku na vozidlech. Rozsah škod na automobilech odpovídá tomu, že poškození vznikla otěrem/oděrem, což samo o sobě nemuselo představovat takový náraz, z něhož by soud mohl usuzovat o tom, že jej žalovaná ve voze musela pocítit. Rovněž ani svědkyně [jméno] [příjmení] se policistům nezmínila o skutečnostech, z nichž by bylo možno dovozovat, že si žalovaná po nehodě poškození byla vědoma. Svědkyně toliko uvedla, že uslyšela ránu, viděla, že žalovaná vozidlo nabourala a poté z místa nehody odešla. Pokud by žalovaná nehodu zaznamenala, poškození vozů si prohlížela, či nápadně nebo spěšně z místa nehody odešla, svědkyně by se i o tom policistům jistě zmínila, když průběh nehody i odchod žalované svědkyně přímo viděla. Také z úředního záznamu policie z místa dopravní nehody, vyhotoveného dne 3. 10. 2020, bylo soudem zjištěno, že policisté do úředního záznamu uvedli, že si žalovaná jako řidička pravděpodobně poškození vedle stojícího vozidla nevšimla a o tomto nevěděla, v důsledku čehož z místa nehody odešla.

16. Podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění.

17. Podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

18. Postižní právo pojistitele je zvláštním originárním nárokem, kdy předpokladem jeho vzniku je jednak skutečnost, že pojistitel plnil poškozenému z důvodu vzniku odpovědnosti z provozu vozidla (tj. poskytl mu pojistné plnění), dále že se pojištění vztahuje na povinnost této osoby (pojištěného) nahradit újmu způsobenou provozem daného vozidla, a že došlo k naplnění některé z podmínek stanovených v ustanovení § 10 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

19. Ustanovení § 10 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pak zakládá pojistiteli právo požadovat po pojištěném náhradu toho, co za pojištěného poškozenému vyplatil. Odborná literatura uvádí, že byť je smyslem povinného smluvního pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla zajištění náhrady újmy poškozenému, považuje zákonodárce za spravedlivé a potřebné, aby se ve stanovených případech pojištěný, resp. osoba, jejíž odpovědnost je pojištěna, sám podílel na úhradě újmy a aby v konečném důsledku byl on tím, kdo nese finanční zátěž za své jednání (srov. JANDOVÁ Lucie, VOJTEK Petr. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, § 10). Postižní právo podle relevantní judikatury Nejvyššího soudu však vzniká pojistiteli v případě závažných a vědomých pochybení pojištěného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022 sp. zn. 23 Cdo 2888/2020). Předpoklad závažného a vědomého pochybení ze strany pojištěného potvrzuje též důvodová zpráva k § 10 zákonu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle níž vzniká právo pojistitele na úhradu vyplacených částek v těch případech, kdy jednání pojištěného bylo úmyslné, hrubě nedbalé nebo jeho bezdůvodná nečinnost vedla ke ztížení šetření pojistitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 31 Cdo 475/2020, uveřejněný pod číslem 95/ 2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

20. Při zohlednění všech výše uvedených skutečností soud posoudil shora zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně jako pojistitel plnila poškozenému z důvodu vzniku odpovědnosti z provozu vozidla, avšak v tomto případě nedošlo k naplnění podmínek stanovených v ustanovení § 10 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná sice způsobila dopravní nehodu, porušila povinnosti účastníka dopravní nehody, za níž ji správní orgán uznal vinnou z výše uvedených přestupků, ale soud neshledal naplnění některé z podmínek pro vznik regresní náhrady vůči pojistiteli. Nárok na regres pojistiteli vůči pojištěnému vzniká při vědomém nesplnění povinností pojištěné osoby, přičemž v jednání žalované nelze spatřovat vědomé porušení těchto povinností. Žalovaná si nebyla vědoma střetu vozidel, což mělo zcela zásadní vliv pro posouzení splnění či nesplnění podmínek dle § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

21. K postižnímu důvodu podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o odpovědnosti z provozu vozidla:

22. Pro úspěšné uplatnění postihového práva podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona o odpovědnosti z provozu je současné naplnění obou podmínek stanovených v uvedeném ustanovení, a to nesplnění oznamovací povinnosti uložené v ustanovení § 47 zákona o silničním provozu, a zároveň negativní dopad nesplnění této povinnosti na možnosti pojistitele osvětlit příčiny a mechanismus dopravní nehody, včetně případných podkladů pro uplatnění regresních nároků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1791/2008 a též ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4585/2007). První podmínka je naplněna v případě, pokud nebyla bez zřetele hodného důvodu splněna povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. V případě žalované však soud spatřuje zřetele hodný důvod v nevědomosti žalované o vzniku dopravní nehody. V případě nevědomosti o dopravní nehodě samotné není možné po žalované spravedlivě požadovat splnění povinností účastníka dopravní nehody. Naplněním druhého předpokladu se již soud nezabýval, když se vyžaduje pro vznik nároku na náhradu plnění kumulativní splnění obou podmínek a první předpoklad soud nemá za splněný.

23. K postižnímu důvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti z provozu vozidla:

24. Opuštění místa dopravní nehody ve smyslu citované právní úpravy samo o sobě nezpůsobuje vznik nároku na náhradu vyplaceného plnění. Nárok na náhradu toho, co za pojištěného vyplatil, vzniká pojistiteli tehdy, pokud pojištěný opustil místo dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná sice od dopravní nehody odešla, ale právě z důvodu, že o způsobení dopravní nehody v momentě parkování a odchodu z parkoviště nevěděla. V situaci, kdy žalovaná nevěděla o dopravní nehodě tak lze bezpochyby spatřovat důvod zvláštního zřetele hodný pro opuštění místa dopravní nehody ve smyslu citovaného ustanovení. Při opuštění dopravní nehody bez dalšího nevzniká a nemůže vznikat pojistiteli právo na náhradu vyplaceného plnění. Tedy ani podmínky tohoto postižního důvodu nelze mít v této věci za splněné.

25. Soud proto žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný (výrok I.).

26. Zamítnutí žaloby představuje neúspěch žalobkyně, a proto žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud žalované jako účelně vynaložené přiznal náklady řízení v celkové výši 17 400 Kč sestávající z odměny za zastupování žalované advokátem ve výši 15 900 Kč (5× 3 180 Kč za tyto úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ adv. tar.“), vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., porada s klientkou přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) adv. tar., účast u jednání dne 21. 4. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar., účast u jednání dne 13. 6. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar. dle § 7 bod 5 adv. tar. a dále náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč (tj. 5× 300 Kč) příslušející k pěti shora uvedeným úkonům právní služby dle § 13 odst. 1, 4 adv. tar. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované (výrok II.). Ačkoli procesně úspěšná žalovaná požadovala na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 20 880 Kč, bylo jí přiznáno celkem 17 400 Kč. Účtovaný úkon právní služby„ replika ze dne 17. 5. 2023“ soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad řízení, když se jednalo o vyjádření žalované k doplnění tvrzení žalobkyně, která k němu byla vyzvána při jednání a toto doplnění nepřinášelo nové zásadní skutečnosti ve věci samé, na které by bylo nutno ze strany žalované reagovat.

27. Stanovenou platební povinnost soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Poučení