9 C 125/2017-428

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. Alešem Dufkem sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. Michalem Chmelařem sídlem [adresa] 2) [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupená advokátem Mgr. Robertem Tschöplem sídlem [adresa] o zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému 1) a žalované 2) uložena povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku ve výši 1.000.000 Kč spolu se smluvním úrokem z půjčky 12 % ročně z částky ve výši 1.000.000 Kč od 1. 5. 2008, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 208.780,66 Kč k rukám zástupce žalovaného 1), a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 219.554,26 Kč k rukám zástupce žalované 2), a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.189 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 4. 2017 se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím představovaným smluveným 12 % ročním úrokem z této částky za dobu od 1. 5. 2008 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že v měsíci dubnu roku 2007 uzavřel žalobce se žalovanými za účelem nákupu nemovitosti ve Španělsku smlouvu o půjčce, na jejímž základě jim poskytl v hotovosti [částka]. Část poskytnutých peněz byla přímo od žalobce a část si musel sám žalobce půjčit od [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení]. Půjčka byla původně sjednána jako bezúročná se splatností do jednoho roku. Smlouva o půjčce byla uzavřena písemně s tím, že žalobce předal žalovaným peněžní prostředky v hotovosti v domě [adresa] v [obec] a žalovaní oproti předání peněz předali žalobci originál listiny označené jako smlouva o půjčce s jejich ověřenými podpisy. Žalobce smlouvu o půjčce rovněž podepsal a tuto si ponechal. Žalovaní však žalobci do konce dubna 2008 nic nevrátili a požádali jej o prodloužení doby splatnosti půjčky s tím, že se dohodli na úroku za poskytnutí půjčky ve výši 12 % ročně z dlužné částky. Žalobce pak vrátil žalovaným původní listinu nazvanou jako smlouva o půjčce a žalovaní mu předali novou listinu s uvedením sjednaných 12 % úroků. Následně 1) žalovaný sepsal s žalobcem v letech 2011, 2013, 2014 a podepsal listinu nadepsanou jako smlouva o půjčce, kde byla vždy deklarována půjčka v původní výši navýšená o příslušný 12 % úrok za každý rok od dubna 2008. Žalovaní dne [datum] zúžili společné jmění manželů o nemovitosti, tj. budovu [adresa] a přilehlé pozemky nacházející se v katastrálním území Mařatice zapsané na [list vlastnictví], o čemž však žalobce v dubnu 2008 nevěděl. 1) žalovaný žalobci sliboval, že dlužnou částku zaplatí po prodeji domu [adresa] v [obec]. Ten byl prodán v roce 2016, ale žalobci na dlužnou částku nebylo ničeho vráceno, a to ani na základě předžalobní upomínky, ač byl žalobce blízký známý 1) žalovaného. 2. 1) žalovaný se k podané žalobě vyjádřil podáním ze dne [datum] s tím, že navrhl žalobu zamítnout. K odůvodnění tohoto svého procesního stanoviska zejména uvedl, že nároky uplatněné žalobou neuznává ani co do základu a že tvrzení obsažená v žalobě jsou zmatená a vnitřně rozporná. Žalobce sice tvrdí, že v dubnu 2007 uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce, své tvrzení však nedokládá a neprokazuje. Podle 1) žalovaného totiž žalobce neuvedl žádná konkrétní tvrzení ve vztahu k předání částky [částka], a bez prokázání takového tvrzení nelze hovořit o tom, že by mezi účastníky mohla být uzavřena smlouva o půjčce. 1) žalovaný poukázal na to, že listiny, kterými žalobce dokládá uzavření smlouvy o půjčce, nemohou být smlouvami o půjčce ani potvrzeními o půjčce a to z důvodu absence ujednání o odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Z obsahu předložených listin, pak podle 1) žalovaného nevyplývala jakákoliv provázanost s konkrétními listinami z doby před rokem 2011. Podle 1) žalovaného žalobce nijak nedokládal své tvrzení ohledně splatnosti půjčky dne [datum], naopak toto tvrzení jinými žalobními tvrzeními zpochybňuje. Stejně tak žalobce nepodložil svá tvrzení o údajném prodlužování splatnosti půjčky a už vůbec pak žalobce nedoložil termín vrácení tvrzených poskytnutých prostředků dne [datum] a neprokazoval, že by se vztahoval k půjčce ve výši [částka]. Žalobce pak neprokázal ani ujednání o smluvních úrocích a z procesní opatrnosti pak uplatnil i námitku promlčení nároku. 3. 2) žalovaná navrhla žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout. K odůvodnění tohoto svého procesního stanoviska uvedla, že s žalobcem tvrzenou smlouvu o půjčce nikdy neuzavřela, jeho osoba jí ani není známa, žádné peníze od něj nikdy neobdržela a nikdy s ním nejednala o údajném prodlužování termínu splatnosti tvrzené půjčky. Poukázala na to, že žalobce ohledně půjčky jakožto reálného kontraktu neprokazuje předání žalované částky. Rovněž uvedla, že rodinný dům v [adresa] nabyla již v roce 2003, tento byl rekonstruován před tvrzeným poskytnutím půjčky a nikdy na něm nevázlo zástavní právo ve prospěch žalobce. Nevlastní ani žádnou nemovitost ve Španělsku [celé jméno svědka] a [jméno] [příjmení] nezná. K notářskému zápisu ze dne [datum] sp. zn. NZ 26/ 2008, N 28/2008, kterým žalovaní zúžili zákonem stanovený rozsah svého společného jmění manželů tak, že dle jeho čl. II písm. a) do něj dále nespadají nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec Uherské Hradiště a katastrální území Mařatice, a dále b) že majetek, který bude nabýván od účinnosti této dohody, tedy po [datum], se stává vždy výhradním vlastnictvím toho z manželů, kdo uzavře příslušnou smlouvu, stejně tak za závazky vzniklé počínaje účinností této dohody, zodpovídá vždy ten z manželů, kdo příslušnou smlouvu uzavře. Do budoucna není žádný majetek nabýván do společného jmění manželů; uvedla, že žalovaní tak učinili s ohledem na svého nezletilého potomka, [jméno] [příjmení] [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], který nebyl do budoucna zabezpečen. Důrazně popřela, že by byl notářský zápis uzavírán s ohledem na údajnou žalobcem poskytnutou půjčku, která žalované 2) ostatně ani nikdy poskytnuta nebyla a ani o ní nevěděla. Žalovaná také poukázala na ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, v platném a účinném znění do [datum], (dále jen„ ObčZ.“), a za předpokladu, že by žalobce prokázal předání tvrzených peněz 1) žalovanému, pak by tento závazek, nejen dle zmiňovaného notářského zápisu, nespadal do jejich společného jmění manželů, protože by přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého, neboť 2) žalovaná je od narození syna [jméno] [příjmení] ženou v domácnosti a 1) žalovaný je starobním důchodcem. Závěrem pak 2) žalovaná vznesla námitku promlčení nároku uplatněného žalobou.

4. Soud ve věci rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 20. 7. 2018 č.j. 9 C 125/2017-227, kterým žalobu zamítl. Na základě včasně podaného odvolání pak Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, svým usnesením ze dne 28. 1. 2019 č.j. 60 Co 385/2018-274 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu (též soud nalézací či soud I. stupně) k dalšímu řízení a rozhodnutí v této věci. Odvolací soud zdejšímu soudu zejména vytýkal, že se nijak nevypořádal s tím, proč některé navržené důkazy ze strany žalobce neprovedl, přičemž v takovém případě se jednalo o tzv. opomenuté důkazy a i pouhá tato skutečnost byla důvodem pro zrušení původního rozsudku soudu I. stupně. Zároveň odvolací soud vytýkal soudu nalézacímu nesprávné hodnocení důkazů, nesprávná skutková zjištění z provedeného dokazování. Podle odvolacího soudu totiž bylo hodnocení důkazů a z nich učiněná skutková zjištění v rozporu s pravidly formální logiky. V samotném procesu dokazování totiž nebyl podle odvolacího soudu proveden žádný důkaz, který by zpochybnil věrohodnost žalobce a věrohodnost slyšených svědků, kteří podle odvolacího soudu svědčili právě ve prospěch žalobce. Nebyl pak proveden žádný důkaz, který by svědčil pro to, že se události odehrály jinak, než jak jsou tvrzeny v rámci žalobních tvrzení. Nelze zaměnit rovinu tvrzení a důkazní. Nevěrohodnost slyšených osob byla totiž žalovanými pouze tvrzena, avšak tato tvrzení o nevěrohodnosti slyšených osob nebyla prokázána jakýmkoliv důkazem. Rovněž odvolací soud upozornil nalézací soud na to, že jestliže měl soud I. stupně skutková tvrzení žalobcem za neprokázaná, měl žalobci poskytnout řádné poučení, kdy zároveň toto soud nemohl učinit, jestliže neprovedl všechny žalobcem navrhované důkazy. Odvolací soud tedy zdejšímu soudu uložil, jak má dále v řízení postupovat, jaké důkazy by měl provést, co vše by mělo být napraveno v dalším řízení a zároveň mu uložil případné opětovné a řádné poučení žalobce ze strany soudu, pokud by tento podle soudu I. stupně neprokázal svá tvrzení.

5. Nalézací soud tak zajistil další provedení důkazů v intencích závazného názoru sděleného ze strany odvolacího soudu, kdy zároveň vycházel i z důkazů, které již v tomto řízení k důkazu řádně provedl.

6. Tak po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění, která učinil z jednotlivých listinných důkazů předložených účastníky, jakož i z výpovědi jednotlivých slyšených svědků, a to [celé jméno svědkyně], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], [celé jméno svědka], [jméno] [příjmení], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], kdy k důkazu provedl i účastnický výslech žalobce.

7. Z čestného prohlášení o půjčce ze dne [datum] s ověřovací doložkou ve vztahu k podpisu ze strany 1) žalovaného na této listině soud zjistil, že na této listině bylo - je uvedeno:„ Já, níže podepsaný [celé jméno žalovaného], bytem [adresa svědka], prohlašuji na svou čest, že jsem si dne [datum] půjčil od [celé jméno žalobce], bytem [adresa žalobce], částku [částka], kterou vrátím s 12 % úrokem, tj. [částka] dne [datum] zpět. Pokud peníze nebudou vráceny do [datum], ručím svým majetkem, a sice domem [adresa svědka] [PSČ]“ Dále zde bylo uvedeno:„ Toto prohlášení slouží jako směnka“. Dále zde bylo také uvedeno:„ Touto smlouvou se ruší platnost předešlých smluv“, přičemž listina byla datována dne [datum], kdy nejprve bylo uvedeno [datum] UH. [obec] a pak [datum] [obec], podpis žalobce, dále je zde předal, převzal a svědek a pod tím ještě razítko datumovky [datum], [příjmení] [jméno]. Jako svědek byl na této listině uveden J. [celé jméno žalovaného], Převzal: byl opět uveden J. [celé jméno žalovaného], a Předal: je podpis žalobce. Na této listině nebylo nijak specifikováno, jaké předchozí smlouvy měly být touto smlouvou zrušeny respektive nahrazeny. Na zadní straně pak byla listina opatřena doložkou o legalizaci ve vztahu k podpisu [celé jméno žalovaného] ze dne [datum].

8. Z čestného prohlášení o půjčce, které je datováno dnem [datum], bylo zjištěno, že žalovaný 1) prohlásil, že si od žalobce dne [datum] půjčil [částka] s tím, že tuto částku měl vrátit téhož dne s 12 % úrokem tj. celkem [částka], přičemž dále je zde uvedeno, že žalovaný ručí domem [adresa], a že touto smlouvou se ruší platnost předchozích smluv, aniž by však bylo specifikováno, o jaké konkrétní smlouvy se mělo jednat.

9. Z čestného prohlášení o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný 1) prohlásil, že si půjčil od žalobce částku [částka] se splatností [datum], dále to že ručí domem [adresa] v [obec], a že tato smlouva ruší platnost předchozích smluv, kdy opět nebylo specifikováno, o jaké předchozí smlouvy by se snad mělo jednat.

10. Ze smlouvy o půjčce, která nebyla nijak datována, soud zjistil, že dne [datum] si měl 1) žalovaný od žalobce půjčit částku [částka] se splatností do [datum] s tím, že částka měla být uhrazena z výtěžku prodeje domu [adresa] v [obec].

11. Z notářského zápisu ze dne [datum] sp. zn. NZ 26/ 2008, N 28/2008, sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec], bylo prokázáno zúžení společného jmění manželů, a to tak, že a) do něj dále nespadají nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec Uherské Hradiště a katastrální území Mařatice, a dále b) že majetek, který bude nabýván od účinnosti této dohody, tedy po datu [datum], se stává vždy výhradním vlastnictvím toho z manželů, kdo uzavře příslušnou smlouvu, stejně tak za závazky vzniklé počínaje účinností této dohody, zodpovídá vždy ten z manželů, kdo příslušnou smlouvu uzavře. Do budoucna není žádný majetek nabýván do společného jmění manželů. Na základě této listiny byl pak proveden vklad vlastnického práva žalované 2) do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni [datum].

12. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru o stavebním spoření č. 1946 2007 ze dne [datum], uzavřené mezi Raiffeisen, stavební spořitelnou, a.s., a žalovanou 2), bylo prokázáno, že žalované 2) byl za účelem rekonstrukce domu [adresa] poskytnut překlenovací úvěr ve výši [částka]. Tato smlouva, pak je rovněž také opatřena podpisem žalovaného 1).

13. Z potvrzení zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky bylo zjištěno, že žalovaná 2), byla v obdobích od [datum] do [datum] a rovněž od [datum] dosud vedena v kategorii osob bez zdanitelných příjmů, kdy si jako samoplátce pravidelně hradila zdravotní pojištění.

14. Z čestného prohlášení ze dne [datum] soud zjistil, že [celé jméno svědkyně] (svědkyně v tomto řízení, viz níže) v tomto čestném prohlášení uvedla, že měla na jaře v roce 2007 půjčit žalobci [částka] s tím, že tyto peníze měly být součástí sumy [částka], které měl žalobce následně půjčit žalovaným.

15. Z listiny nazvané jako smlouva o narovnání, psané ručním písmem, mělo být doloženo, že po uhrazení částky [částka], by měly být veškeré závazky mezi žalobcem a žalovaným 1) narovnány.

16. S ohledem k závaznému pokynu ze strany odvolacího soudu byl zajištěn úřední překlad listin založených v soudním spise a předkládaných účastníky na č.l. 33-34, 76, 90 a 92, když usnesením ze dne 7. 3. 2019 č. j. 9 C 125/2017-280 byl ustanoven pro tento tlumočnický úkon soudní tlumočník z jazyka německého [celé jméno tlumočníka]. Tento pak předložil úřední překlad těchto listin a tyto tedy byly řádně provedeny opětovně k důkazu, jak byly založeny na č.l. 284, 286 – 287, 289 - 290, 292 – 297 spisu.

17. Tak především byl proveden překlad prohlášení (čestného prohlášení) [jméno] [příjmení] na č.l. 76, k němuž pak tlumočník uvedl i své vlastní poznatky týkající se především německy psaného textu. Tak ustanovený tlumočník uvedl, že na přední straně se nachází text v německém jazyce, na zadní straně pak text v českém jazyce. Obsahově se týkají oba texty stejného předmětu, sdělení [jméno] [příjmení], ale podle tlumočníka tyto texty vykazovaly rozdíly, kdy text v českém jazyce byl podle něj napsán ve spisovném jazyce, avšak německý text působil kostrbatě a s obtížemi srozumitelně. Tak podle překladu bylo doslovně uvedeno a takto přeloženo do českého jazyka:„ Já podepsaný [jméno] [příjmení] tímto sděluji soudu, že manžele [jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného] Sportshop Karrer, adresa [adresa] (správně [částka], poznámka soudu), kdy podle tlumočníka zde chybělo jakékoliv sloveso a minimálně jedna předpona. Dále překlad textu zněl:„ Toto zboží bylo prodáno [anonymizováno] v obchodě v [obec] na adrese [adresa], majetek paní [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení], dle výpisu od [list vlastnictví] v roce 2015 katastrálního úřadu.“ (podle tlumočníka zde bylo kostrbaté členění věty, nejasné použití předpon, což změní a částečně převrátí smysl výpovědi oproti českému textu. V českém textu jsou [celé jméno žalovaného] prodávajícími, v německém textu kupujícími). Dále byl text překladu:„ Ačkoliv jsem je několikrát varoval, aby zaplatili zboží, toto neučinili do dnešního dne.“ Dále byl překlad textu:„ Taktéž sděluji soudu, že vím, že manželce [celé jméno žalovaného] bylo panem [celé jméno žalobce] půjčeno. Dne [datum] ze [obec] částka 1 milion korun českých, kterou do dnešního dne nezaplatili.“ (i zde podle tlumočníka bylo kostrbaté členění věty, chybná interpunkce činí větu těžce srozumitelnou.) V českém textu pak bylo nutno si povšimnout spisovné češtiny, která byla užita a především rukou psané poznámky„ přeložit x + odeslat Karrer“ na spodní straně tohoto textu. Z tohoto bylo patrné, že překlad byl nejspíš opačný, tedy nejprve byl sepsán český text, došlo k jeho překladu, doručení [jméno] [příjmení], který to pak s datem [datum] doručil zpět žalobci s podpisem a vypsanou částkou a rovněž opatřený jeho razítkem. Sám ustanovený tlumočník pak uváděl v rámci podání tlumočnického úkonu v rámci jednání soudu dne [datum], že bylo z této listiny, z provedeného překladu do německého jazyka zcela patrné, že tento překlad byl proveden někým, kdo není rodilým mluvčím z německého jazyka. Bylo zřejmé, že překlad provedl někdo, kdo běžně německy nehovoří.

18. Další listiny, které tlumočník překládal, pak již nebyly nijak sporné z hlediska jejich překladu a z hlediska použitého jazyka a jeho kvality, kdy se jednalo o úřední listiny.

19. Tak z dalšího úředního překladu prohlášení [jméno] [příjmení]. [jméno] de [příjmení], narozené [datum], bytem [adresa], sestry žalované 2), bylo zjištěno, že žalovaná v době od podzimu 2006 do jara 2007 žila odděleně od žalovaného 1), kdy pobývala se svým nezletilým synem u své sestry ve Švýcarsku, a to právě na adrese [adresa].

20. Z rozhodnutí – sdělení Soudu pro občanské věci v Basileji – město ze dne [datum] bylo zjištěno, že soud sděloval žalované 2), jakožto manželce žalovaného 1), schválení odděleného soužití, nezletilý syn byl svěřen do péče žalované 2) a žalovanému 1) stanovena vyživovací povinnost vůči synovi [částka], když bylo zde uvedeno, že žalovaný 1) žije v České republice a jeho příjem činil v inkriminované době [částka], jak tento soud zjistil z výpovědi manželky tj. 2) žalované.

21. Z úředního překladu Rodinného průkazu pro [celé jméno žalovaného] vystaveného dne [datum] Švýcarskou konfederací, Kantonem Basilej Město, bylo zjištěno, že 1) žalovaný získal státní příslušnost v Riehenu dne [datum]. Uzavřel manželství s [jméno] [příjmení] a manželství bylo rozvedeno [datum]. Narodily se jim dvě děti, dne [datum] dcera [jméno] [příjmení] a dne [datum] pak syn [jméno] [příjmení].

22. Z údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel bylo zjištěno, že žalovaný 1) měl v době od [datum] do [datum] hlášen trvalý pobyt na adrese [adresa žalovaného a svědka].

23. Dále byly v kontextu těchto listin a především ve vztahu k žalovanému 1) provedeny další listinné důkazy, kdy tyto byly již řádně přeloženy z německého jazyka do jazyka českého, a překlady těchto listin zajišťoval sám žalobce. Jednalo se pak o leták Sportshop AG Karrer, (na č.l. 348 – 349), výpis ve vztahu k obchodu Sportshop Karrer, (na č.l. 350), fotografie (na č.l. 351 – 352), dopis ze dne [datum] v německém znění, (na č.l. 353 – 354), spolu s jeho překladem z jazyka německého do jazyka českého spolu s tlumočnickou doložkou ze dne [datum] Mgr. [jméno] [příjmení], (na č.l. 355 – 356), dopis ze dne [datum] v německém znění (na č.l. 357), spolu s jeho úředním překladem z jazyka německého do jazyka českého s tlumočnickou doložkou Mgr. [jméno] [příjmení], (na č.l. 358 – 359), dopis ze dne [datum] v německém znění (na č.l. 360), spolu s provedeným úředním překladem z jazyka německého do jazyka českého (na č.l. 361) a s tlumočnickou doložkou (na č.l. 362), dopis ze dne [datum] (na č.l. 363) spolu s provedeným překladem z jazyka německého do jazyka českého (na č.l 364) a s tlumočnickou doložkou na č.l. 365, dopis ze dne [datum] (na č.l. 366), spolu s překladem z jazyka německého do jazyka českého (na č.l. 367) a tlumočnickou doložkou Mgr. [jméno] [příjmení] (na č.l. 368). Z těchto předkládaných důkazů soud zejména zjistil, že 1) žalovaný byl v kontaktu s [jméno] [příjmení], přičemž [jméno] [příjmení] měl za 1) žalovaným pohledávku z jejich obchodní spolupráce, která mu nebyla uhrazena. Žalobce pak soudu sdělil, že [jméno] [příjmení] již zemřel a nemohl by být na ně případně činěn jakýkoliv dotaz především ve vztahu k jeho prohlášení na č.l. 76 (viz výše) Ničeho dalšího pak z těchto důkazů nebylo zjištěno, ani tyto důkazy pak nijak více nesouvisely s předmětem tohoto řízení, tj. s tvrzenou půjčkou ve výši [částka] poskytnutou žalovaným žalobcem v roce 2007.

24. Z údajů z veřejné části živnostenského rejstříku ve vztahu k žalovanému 1) bylo zjištěno, že žalovaný 1) je statutárním orgánem, resp. od [datum] byl statutárním orgánem [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa svědka] p. 387, a živnostenské oprávnění žalovaného 1) se vztahuje k velkoobchodu se sportovním zbožím a rovněž také specializovanému maloobchodu s potřebami pro sport a volný čas s tím, že zánik těchto živností je datován k datu [datum], stejně tak jako zánik živnosti maloobchodu s použitým zbožím, jakož i pronájem a půjčování věcí movitých, kdy vymezení předmětu činnosti je opět sportovní potřeby. I ostatní živnosti byly ukončeny do roku 2008, případně dříve. Ve vztahu k žalobci je dále uvedeno, že tento má mimo jiné živnostenské oprávnění koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, kdy tato činnost byla ukončena žalovaným 1) k datu [datum]. Prodejnu k předmětu podnikání sportovních potřeb na [příjmení] [jméno] [příjmení] ve [obec] provozoval žalovaný 1) do [datum]. Stejně tak k ukončení provozu prodejny sportovních potřeb na adrese [adresa], došlo dne [datum].

25. Z dohody o poskytnutí realitních služeb ze dne [datum] uzavřené mezi realitní společností [právnická osoba] a žalovanou 2) bylo zjištěno, že žalovaná 2) uzavřela smlouvu o zprostředkování za účelem prodeje budovy [adresa] a přilehlých pozemků v [obec].

26. Z čestného prohlášení ze dne [datum] učiněného [jméno] [příjmení], realitní makléřkou, bylo zjištěno, že v roce 2015 ji kontaktoval žalobce, aby jej informovala o průběhu prodeje nemovitosti ve vlastnictví žalované 2) ve kterém uvedla, že jí žalobce svůj požadavek zdůvodnil tím, že na jaře 2007 půjčil žalovaným 1 milion Kč, o tomto byla sepsána písemná smlouva o půjčce s podpisy obou manželů, s tím že splatnost půjčky byla sjednána na jeden rok a manželé ručili nemovitostmi, jež jsou předmětem prodeje.

27. Soud v řízení provedl výslech svědkyně [celé jméno svědkyně], z jejíž výpovědi zjistil, že svědkyně 1) žalovaného a 2) žalovanou osobně nezná. Zná je jen z vyprávění pana žalobce. Žalobce zná od roku 1987 ze společného působení v JZD [obec]. Byli velmi dobří známí. Dále tato svědkyně vylíčila, že v roce 2007 ji požádal žalobce o laskavost, kdy mu poskytla půjčku [částka] s tím, že jí žalobce sdělil, že manželé [celé jméno žalovaného] potřebují půjčit [částka] a on takovou částku nemá. Žalobce předložil svědkyni i smlouvu o půjčce uzavřenou se žalovanými, na které byly ověřeny podpisy žalovaných. V roce 2008 jí pak žalobce sdělil, že mu žalovaní zatím nic nevrátili a předložil jí novou smlouvu s podpisem jen 1) žalovaného, neboť žalovaná měla být v té době v zahraničí, přičemž na této smlouvě již byl sjednaný úrok ve výši 12 %, jak si svědkyně pamatovala. Částku ve výši [částka] pak obdržela od žalobce po částech, kdy jí tuto půjčku postupně splácel. V době výslechu jí byla již celá částka uhrazena.

28. Ze svědecké výpovědi [celé jméno svědka] soud zjistil, že ani tento svědek nikdy žalované neviděl a zná je pouze z vyprávění žalobce, osobně se s nimi nikdy nesetkal. V roce 2007 jej navštívil žalobce s tím, že potřebuje půjčit nějaké peníze pro manžele [celé jméno žalovaného]. Měl sdělit svědkovi, že žalovaní potřebují půjčit peníze za účelem koupě nemovitosti. [příjmení] předání peněž mezi žalobcem a žalovanými však nikdy přítomen nebyl a ani žádné smlouvy o půjčce nikdy neviděl. Peníze žalobci poskytl, protože mu důvěřoval. Nebyl důvod, aby o tom s žalobcem cokoliv podepisoval. Důvěřovali si vzájemně. Následně, když mu měl žalobce vrátit poskytnuté peníze, tak mu musel sdělit, že dosud mu [celé jméno žalovaného] nic nevrátili. Nakonec svědkovi peníze vrátil žalobce sám, ale trvalo to tři či čtyři roky.

29. Ze svědecké výpovědi [celé jméno svědka] soud zjistil, že 2) žalovanou nezná, žalovaného 1) viděl pouze jednou, když si u něj v obchodě kupoval lyžařskou výstroj. Z informací, které mu sdělil žalobce, je tomuto svědku známo, že v roce 2007 půjčil žalobce žalovaným nějaké peníze. V roce 2008 jej pak žalobce požádal o půjčku ve výši [částka], protože peníze, které žalobce půjčil žalovaným, si sám musel půjčit a potřeboval je vrátit známým. Uvedl, že smlouvu o půjčce viděl, ale svědek si již nevzpomínal, čí podpisy na ní byly, kdy ostatně ani podpisy žalovaných logicky nemohl znát. Ani svědek [celé jméno svědka] nebyl nikdy předání peněz ve výši [částka] žalovaným přítomen.

30. Ze svědecké výpovědi slyšeného svědka [příjmení] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] ve vztahu k účastníkům řízení soud zjistil, že žalobce je jeho bratranec, žalované svědek zná jen povrchně, jen z obchodu, který spolu s žalobcem provozovali. Uvedl, že většinu informací, které o projednávané věci má, se dozvěděl přímo od žalobce. Vypověděl, že v roce 2007 jej žalobce požádal, jestli by mu nemohl půjčit nějaké peníze s tím, že tyto peníze měl půjčit žalovaným za účelem nákupu nějaké nemovitosti. Na podzim 2007 odjížděl žalobce do zahraničí a uskladnil si u něj listiny týkající se závazků jiných osob vůči žalobci. Mezi těmito listinami se měla nacházet i smlouva o půjčce z roku 2007, na které byl podepsaný jak žalovaný 1), tak i žalovaná 2), a měl za to, že smlouva byla podepsána u notáře s ověřenými podpisy žalovaných. K samotnému obsahu smlouvy uvedl, že konkrétní text si nepamatuje, jen si vybavuje, že i následující listiny byly psány stejně, jako by byl text opisován. Měl za to, že podpis žalované 2) se nacházel pouze na první listině z roku 2007. K dotazu, zda byl přítomen předání peněz žalovaným, pak uvedl, že tohoto předání nikdy přítomen nebyl.

31. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ji v roce 2015 kontaktoval žalovaný 1) za účelem zprostředkování prodeje nemovitosti [adresa] v [obec]. Jednala především s 1) žalovaným, s 2) žalovanou se svědkyně setkala jen jednou. 2) žalovaná podle svědkyně mluvila česky jen v krátkých větách, svědkyně však měla za to, že 2) žalovaná česky rozuměla. V té době ji kontaktoval také žalobce, který viděl na domě [adresa] nabídku k prodeji, na kterém bylo uvedeno její telefonní číslo. Žalobce svědkyni požádal, aby jej informovala o průběhu zamýšleného prodeje. K čestnému prohlášení ze dne [datum] pak vypověděla, že ji kontaktoval právě žalobce a požádal ji o sepsání tohoto čestného prohlášení s tím, že žalovaným půjčil peníze a ti mu na půjčku z roku 2007 nic nevrátili. Uvedené prohlášení sepisovala s žalobcem, který jí měl současně ukázat smlouvu z roku 2007, ve které se žalovaní zavázali vrátit žalobci [částka]. Veškeré informace ohledně půjčky měla svědkyně výhradně od žalobce, ona sama se žádného předání peněz neúčastnila.

32. Ze svědecké výpovědi dalšího slyšeného svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že tento svědek zná jak žalobce tak i oba žalované. Žalovaného 1) zná asi 20 let, seznámil se s ním v souvislosti s výkonem práce, když žalovaný dovážel lyžařské vybavení do [obec] ze Švýcarska. O uzavření smlouvy věděl od žalobce, který, vždy když se vrátil ze zahraničí, kde pracoval, žalované sháněl. Teprve poté, co se svědek dotázal žalobce, proč žalované tak nahání, žalobce mu sdělil, že mu žalovaní dluží docela značný obnos a dokonce mu ukázal nějakou smlouvu. Co bylo obsahem smlouvy, si však svědek přesně nepamatoval, ani si nepamatoval, jaká částka byla předmětem smlouvy a ani zda se na smlouvě nacházel podpis žalované 2). Pamatoval si, že smlouva byla psaná rukou, a podpisy byly ověřeny. Žalovaného 1) se na dluh vůči žalobci nikdy nezeptal. Ke vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) bylo z výpovědi tohoto svědka zjištěno, že ti se znali ze Švýcarska, kde oba pracovali u [jméno] [příjmení]. Svědek měl za to, že vztah mezi nimi byl kamarádský. Uvedl, že 2) žalovaná byla schopná se domluvit česky, s odbornou češtinou by ale zcela určitě měla problém.

33. Soud pak dále vyslechl dalšího svědka [celé jméno svědka], který žil s dcerou žalobce, ač na počátku výslechu tuto informaci soudu po řádném poučení a dotazu na vztah k účastníkům nesdělil, kdy toto vysvětloval tím, že s žalobcem má spíše obchodní vztahy. Svědek pak vypověděl, že někdy v roce 2008 viděl rukou psanou smlouvu o půjčce. Žalobce jej totiž oslovil, jestli nemá nějaké volné prostředky, ale svědek žádné neměl. Svědek si pamatoval, že to mohlo být někdy v dubnu 2008, na jaře roku 2008. Důvodem byl právě [částka], přičemž podle svědka si na tuto částku pro žalované musel žalobce půjčit. V té době se svědek s žalobcem ani tak dobře neznal a nevěřil ani tomu, že by bylo možné na podle jeho slov„ cár papíru“ půjčit takovou částku. Svědek si vzpomínal, že na smlouvě byli podepsaní oba žalovaní. Zaujalo jej především jméno [jméno], které je neobvyklé. U předání peněz mezi žalobcem a žalovanými nebyl. Svědek si nepamatoval, zda v té době znal žalované. Postupně jej žalobce seznamoval se svými obchodními přáteli a partnery. Svědek chodil do obchodu k žalovanému s žalobcem. Bavili se všichni tři o obchodních záležitostech, ale svědek se nijak o dluh a o jejich soukromé záležitosti nezajímal, nestaral se o to a nebyl tedy ani přítomen takovým rozmluvám ohledně tohoto dluhu. Svědek [celé jméno svědka] pak uvedl, že 2) žalovaná rozhodně nemluvila nijak dobře česky. Používala spíše fráze, rozhodně nemluvila nějak plynně a v rozvitých větách. Sám se na ni snažil mluvit česky, protože i slovenština by pro ni mohla být složitá. I svědek měl nějakou pohledávku za 1) žalovaným. Potvrdil, že 1) žalovaný měl dluh i u [jméno] [příjmení]. Svědek pak popsal povahu žalobce jako férového, čestného člověka.

34. Soud podle ustanovení § 131 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen„ OSŘ“), provedl výslech žalobce jako účastníka řízení. Z jeho výpovědi zjistil, že s 1) žalovaným se seznámil již v roce 1996 ve Švýcarsku, odkud žalovaný 1) dovážel lyže do [obec] a dohodli se, že společně začnou podnikat. S žalovanou 2) se pak seznámil v průběhu roku 1999. S touto se poprvé viděl na oslavě narozenin obchodního partnera ve Švýcarsku pana [jméno] [příjmení]. Žalobce dále vypověděl, že žalovaná 2) neumí moc dobře česky, proto spolu hovořili vždy německy. V průběhu let se mezi žalobcem a žalovanými vytvořil přátelský vztah. Žalobce k uzavření smlouvy o půjčce a předání peněz vypověděl, že v roce 2007 jej oslovili žalovaní, zda by jim žalobce nepomohl sehnat nějakou větší finanční částku za účelem koupě nemovitosti ve Španělsku. Žalobce tolik peněz neměl, tak si musel [částka] půjčit od Ing. [celé jméno svědkyně] a [částka] od [celé jméno svědka]. V březnu 2007 pak částku [částka] předal žalovaným v hotovosti, a ti mu předali smlouvu o půjčce psanou rukou, na které byly ověřené podpisy, splatnost byla sjednána jeden rok. Žalovaní mu však půjčku ve sjednané lhůtě nevrátili. V roce 2008 byla sepsána nová smlouva navýšená o 12 % úrok z prodlení, tedy znějící na celkovou dlužnou částku [částka], kterou podepsal jen žalovaný 1), protože se žalovaná 2) v té době nacházela mimo území České republiky. V roce 2008 při podpisu nové smlouvy o půjčce měl žalovaným vydat originál smlouvy o půjčce z roku 2007. [příjmení] postup ohledně podepisování smluv se opakoval v následujících letech, když opět v roce 2009 žalovaní dluh neuhradili, žalobce jim starou smlouvu vrátil a oni mu vydali smlouvu novou s dlužnou částkou navýšenou o 12 % úrok. Po nějaké době však žalobce toto přestal žalovaným tolerovat, staré smlouvy jim nevracel a měl je uskladněné u rodičů ve sklepě za kompoty, a v případě cesty do zahraničí pak u svého bratrance Ing. [celé jméno svědka]. Skutečnost, že smlouvy byly následně podepisovány jen žalovaným 1) žalobci nevadila, protože byl ze strany žalované 2) ujišťován, že bude všechno v pořádku, že až prodají dům na [příjmení] třídě, že dluh zaplatí.

35. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, přihlédl v této souvislosti i ke všem vyjádřením ze strany účastníků řízení. Pokud šlo o věrohodnost výpovědi slyšených svědků, soud musel konstatovat, že svědci, kteří byli v průběhu dokazování v tomto řízení vyslechnuti, byli navrženi žalobcem, přičemž se jednalo buď o jeho známé či rodinné příslušníky. [jméno] tato skutečnost by ještě bez dalšího nemohla znamenat nevěrohodnost takových svědků, či případně oslabení důkazní hodnoty jejich výpovědí. Co však bylo pro soud při hodnocení těchto svědků důležité, byla právě okolnost, která z výpovědí těchto svědků vyplynula, tedy že v podstatě všichni tito svědci uváděli v rámci svědeckých výpovědí jen takové skutečnosti, které měli zprostředkované prostřednictvím žalobce, tak jak jim žalobce celou situaci popsal, byť někteří z těchto svědků uváděli, že viděli nějakou smlouvu o půjčce, dokonce si pamatovali i určité podrobnosti, ač bylo do jisté míry s podivem, že si pamatovali na takové detaily, jako byl počet podpisů na smlouvě o půjčce či na částku apod. Toto bylo také možno přičítat tomu, že jim o částce [částka], která měla být předmětem půjčky, vyprávěl právě žalobce. Ostatně žádný ze slyšených svědků se nemohl vyjádřit k tomu, kdy přesně a jakým způsobem byla smlouva o půjčce uzavřena, neboť nikdo z těchto svědků u takového právního jednání účastníků nebyl přítomen, nadto někteří ze svědků ani žalované přímo neznali, tím méně by byli schopní poznat podpisy žalovaných na jakékoliv smlouvě, na jakékoliv listině. Především žádný ze svědků nemohl dosvědčit právě jako očitý svědek, že žalobce 1) žalovanému a 2) žalované peníze, jež byly předmětem půjčky, opravdu reálně předal při podpisu smlouvy o půjčce. Žádný ze svědků pak ani nebyl přítomen následným jednáním mezi žalobcem a žalovaným (případně oběma žalovanými) ohledně posunutí splatnosti půjčky a u sepisování dalších listin, které snad měly osvědčovat oprávněnost žalobou uplatněného nároku. Zcela nevěrohodná se pak soudu jevila svědecká výpověď [celé jméno svědkyně], která ač jejím klientem při zprostředkování prodeje nemovitosti [adresa] byli žalovaní, respektive jí měla být primárně žalovaná jako vlastník předmětné nemovitosti, jednala s žalobcem, jehož zájmy byly v rozporu se zájmy žalovaných, respektive žalobce jistě nebyl zájemcem o koupi předmětné nemovitosti a nebylo tak rozumného důvodu jej o čemkoliv informovat ve vztahu k plánovanému prodeji nemovitosti [adresa] v [obec]. Soud za zcela nevěrohodné považoval ve vzájemné souvislosti mezi její výpovědí a čestným prohlášením právě i toto čestné prohlášení svědkyně ze dne [datum] ve vztahu ke smlouvě o půjčce z roku 2007, a to z toho důvodu, že toto prohlášení svědkyně sepsala na popud a žádost žalobce, když to i sama uvedla. Již jen pouhý fakt, že chtěla žalobci pomoct, aniž by sama měla jakoukoli bezprostřední možnost si ověřit fakticitu existence závazku žalovaných vůči žalobci a vycházela jen z tvrzení žalobce, činil její výpověď a čestné prohlášení za nevěrohodná. Rozporné pak bylo i její tvrzení o tom, že viděla smlouvu z roku 2007, když následně sdělila, že neví, z jakého roku byla. Přičemž tato její výpověď byla i v rozporu s vlastním tvrzením žalobce, který listinu z roku 2007 k dispozici neměl a nemohl mít, jestliže ji již podle vlastních slov v roce 2008 předal v originále žalovaným, aniž by si opatřil byť pouhou prostou kopii této smlouvy o půjčce, což opět vyvolávalo určité pochybnosti o věrohodnosti tvrzení žalobce ohledně půjčky z roku 2007. Ostatně v řízení před zdejším soudem žalobce takovou smlouvu o půjčce ani nepředložil, nemohl ji předložit z důvodu výše uvedeného, a tak by ji jen těžko mohl v roce 2015 či později svědkyni ukázat. I další svědek [celé jméno svědka] sice vypověděl, o tom, že poskytl žalobci peníze pro manžele [celé jméno žalovaného], avšak ani tento svědek nebyl u žádného předání peněz a pouze vycházel z informací od žalobce. Dokonce tento svědek ani žádnou smlouvu o půjčce v inkriminované době neviděl. Stejně tak bylo pochybné, že by žalobce stejnou smlouvu o půjčce z roku 2007 mohl ukázat v roce 2008 svědku [celé jméno svědka]. Tento mohl případně vidět jinou listinu, ale pak by na ní nemohl vidět podpis 2) žalované, ač svědek vypověděl, že právě jméno 2) žalované jej zaujalo. U tohoto svědka pak bylo s podivem, že si poněkud protiřečil v popisu vztahu k žalobci. Na jednu stranu totiž svědek vypovídal, že k němu měl vztah spíše obchodní, na druhou stranu zamlčel to, že žije s dcerou žalobce, přičemž pokud by měl s žalobcem pouze obchodní vztah, bylo by zvláštní, že by mu žalobce sděloval detaily ohledně dluhu žalovaných a ukazoval smlouvu o půjčce (smlouvy o půjčce). I u svědkyně [celé jméno svědkyně] vzbuzovalo jisté pochybnosti to, že si dokonce pamatovala, že v roce 2008 viděla novou smlouvu, kde byl i úrok z půjčky ve výši 12 % ročně a dokonce si pamatovala i takový detail, že smlouva byla podepsána pouze 1) žalovaným.

36. K účastnické výpovědi žalobce byl soud nucen uvést, že tato výpověď na něj působila do jisté míry rozporuplně, kdy popisovanému jednání žalobce bylo možné jen těžko uvěřit. Žalobce ohledně postupu při sepisování smluv uvedl, že v roce 2007 mu žalovaní při převzetí peněz předali písemnou smlouvu a v následujících letech, jim pak žalobce vždy vrátil starou smlouvu a oni mu opět vydali smlouvu novou o navýšenou částku. Toto tvrzení však bylo v rozporu s tím, co žalobce při své výpovědi uvedl, když vypověděl, že na smlouvu z roku 2007 byl velmi opatrný, měl ji schovanou ve sklepě u rodičů a při cestách do zahraničí ji měl uschovanou u svého bratrance. I s ohledem na výši částky, která jím měla být žalovaným poskytnuta, a toto mělo být na smlouvě o půjčce z roku 2007 potvrzeno v písemné formě, lze sotva uvěřit tomu, že pokud tuto listinu takto střežil, vrátil by ji do rukou žalovaných, aniž by si z této listiny opatřil přinejmenším prostou kopii. Ani nebylo zřejmé, jak dlouho ji měl takto různě u někoho schovanou, když podle jeho vlastního vyjádření a i podle některých svědků, měl disponovat v roce 2008 již v podstatě novou smlouvou, kterou však také nebyl schopen předložit a předložil pak pouze listinu z roku 2009 a z dalších období, avšak na těchto listinách byl vždy jen podpis 1) žalovaného, ač půjčka měla být poskytnuta v roce 2007 oběma žalovaným. Nevěrohodné se soudu jevilo i to, že žalobce uvedl, že žalovanému 1) přestal důvěřovat, avšak nikterak mu nevadilo, že předkládané listiny byly podepsány jen 1) žalovaným, kdy dokonce ze znění těchto listin ani nijak nevyplývalo, že by snad měla mít vůči žalobci jakýkoliv dluh 2) žalovaná. I přes tuto zjevnou skutečnost, která fakticky vyplývala z listinných důkazů předkládaných žalobcem, tento zároveň uvedl, že později už jednal jen s žalovanou 2), která mu listiny předkládala, přestože česky neuměla a přestože už na těchto listinách ani její jméno nijak nefigurovalo. Nevěrohodné se pak soudu jevilo i písemné prohlášení pana [jméno] [příjmení], jež bylo provedeno k důkazu, stejně tak i žalobcovo vysvětlení k tomuto důkazu se vztahující, kdy i s ohledem na znění překladu textu prohlášení [jméno] [příjmení] a s přihlédnutím k českému textu a rukou psané poznámce bylo zřejmé, že s velkou mírou pravděpodobnosti byl text připraven samotným žalobcem. Zde se soudu jevila jako velmi přiléhavá poznámka k tomuto listinnému důkazu učiněná zástupcem 1) žalovaného, který vyslovil pochybnosti, že by snad měl [jméno] [příjmení] povědomí o katastru nemovitostí v České republice a případně povědomí o možnosti nahlížení do katastru nemovitostí.

37. Vzhledem k tomu, že ze strany soudu nebyly provedeny všechny důkazy, které byly navrženy ze strany účastníků řízení, musel se soud s touto skutečností ve smyslu nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 233/17 náležitě vypořádat. Soud k důkazu neprovedl výslechy všech navrhovaných svědků ze strany žalobce, když nevyslechl navrhovaného svědka [celé jméno svědka], kterého účast při jednání i přes opakované obeslání tohoto svědka, soud nemohl zajistit, přičemž konečně ani žalobce na výslechu tohoto svědka netrval. Další navrhovaný svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] mohl vypovídat opět pouze to, co mu bylo sděleno ze strany žalobce, přičemž výpověď tohoto svědka se soudu již jevila jako zcela nadbytečná vzhledem k výslechům ostatních svědků navrhovaných ze strany žalobce. Žalobce pak ani na této výpovědi následně netrval. Pokud šlo o svědka [celé jméno svědka], pak tohoto nalézací soud sice k jednání po zrušení původního rozsudku ze strany odvolacího soudu předvolal, ale s ohledem na jeho zdravotní stav jej nemohl vyslechnout a následně bylo soudu sděleno, že bohužel tento svědek zemřel. Soud zamítl i návrh žalobce na provedení výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], matky žalobce, když žalobci nic nebránilo tuto svědkyni navrhnout v koncentrační lhůtě poskytnuté ze strany nalézacího soudu, přičemž následně po zrušení původního rozsudku ani nebylo důvodu tuto svědkyni vyslýchat, zároveň na jejím výslechu ani žalobce netrval. Již v předchozím průběhu řízení s ohledem na nastalé účinky koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 OSŘ soud zamítl návrhy žalobce k provedení důkazu tj. úplný výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o., [IČO], kupní smlouvu ze dne [datum] a výpis z katastru nemovitostí, pro katastrální území Uherské Hradiště – [list vlastnictví]. Provedení těchto důkazů v řízení bylo soudem zamítnuto, protože žalobce, ač byl o účincích koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 OSŘ řádně poučen, tyto důkazy ve lhůtě nenavrhl, nýbrž tak učinil až po té, co účinky koncentrace nastaly. Navržené důkazy ani nesplňovaly předpoklady podle § 118b odst. 1 in fine OSŘ, proto soud provedení těchto důkazů rovněž zamítl. I kdyby snad účinky koncentrace řízení byly usnesením odvolacího soudu prolomeny, pak žalobce tyto důkazy opětovně již nežádal provést, stejně tak žalobce neoznačil již žádné důkazy po poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 3 OSŘ ve vztahu k nutnosti navrhnout další důkazy k prokázání tvrzení ohledně půjčky v roce 2007, kdy žalobce uvedl, že jiné důkazy již není možné předložit. Žalobce pak na výše uvedených důkazech nadále ani netrval, neoznačil je ani po poučení ze strany soudu ve smyslu § 119a odst. 1 OSŘ.

38. Stejně tak soud neprovedl žalobcem navržený důkaz výslechem 1) žalovaného a 2) žalované, kdy žalovaní jako účastníci řízení s takovým výslechem nesouhlasili, neboť žalobcova tvrzení by primárně měla být dokazována jinými důkazními prostředky zejména listinnými důkazy ve vztahu k tvrzené smlouvě o půjčce či důkazy prokazujícími předání peněz žalovaným. Soud pak neměl za to, že by snad mohl žalovaného 1) a žalovanou 2) k účastnické výpovědi jakkoliv nutit, kdy důkaz výpovědí účastníka má jen podpůrný charakter, kdy i podle § 131 odst. 1 OSŘ platí, že důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut. Žalovaní se pak dostavili k jednání soudu dne [datum] a zde právě po zákonném poučení oba uvedli, že vypovídat nebudou.

39. Na základě výše uvedeného pak učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, kdy měl jednoznačně za prokázané ve vztahu k předmětu řízení, že žalobce a 1) žalovaný spolu sepsali několik čestných prohlášení, kdy z čestného prohlášení o půjčce ze dne [datum] měl soud za prokázané, že 1) žalovaný měl obdržet od žalobce dne [datum] částku [částka], kterou měl vrátit s 12 % úrokem tj. ve výši [částka] dne [datum] zpět a pro případ, že by je nevrátil, tak prohlásil, že ručí svým majetkem, a sice domem [adresa svědka] [PSČ] Touto smlouvou se měla rušit platnost předešlých smluv, které však nebyly nijak specifikovány a nebylo zřejmé, o jaké smlouvy se mělo jednat. Na listině byl podpis žalobce, žalovaného a překvapivě i podpis [příjmení] [jméno] s datumovkou [datum] s tím, že nejprve bylo uvedeno datum [datum] UH. [obec] a pak [datum] [obec]. Žalovaný na této listině měl vystupovat i jako svědek a jeho podpis měl být ověřen až dne [datum], ač listina měla být jím a žalobcem podepsána již dne [datum]. Další čestné prohlášení o půjčce podepsal 1) žalovaný až dne [datum], přičemž touto listinou měl potvrdit, že si od žalobce dne [datum] půjčil [částka] s tím, že tuto částku měl vrátit téhož dne s 12 % úrokem tj. celkem [částka], zároveň ručil domem [adresa], a touto smlouvou se rušila platnost předchozích smluv, aniž by však bylo specifikováno, o jaké konkrétní smlouvy se mělo jednat. I přes to, že částka měla být podle této„ smlouvy“ uhrazena téhož dne, kdy ji 1) žalovaný měl od žalobce obdržet tj. dne [datum], bylo sepsáno další čestné prohlášení o půjčce ze dne [datum], v němž žalovaný 1) prohlásil, že si půjčil od žalobce částku [částka] se splatností [datum]. I v tomto případě měl ručit domem [adresa] v [obec], a tato smlouva měla rušit platnost předchozích smluv, avšak opět nebylo specifikováno, o jaké předchozí smlouvy by se mělo jednat. Konečně byla sepsána mezi účastníky respektive mezi žalovaným 1) a žalobcem smlouva o půjčce, která nebyla nijak datována, avšak podle této smlouvy si měl 1) žalovaný od žalobce půjčit dne [datum] částku ve výši [částka] se splatností do [datum] s tím, že částka měla být uhrazena z výtěžku prodeje domu [adresa] v [obec] Ani u jedné z těchto smluv či prohlášení však nebylo prokázáno, že by zde uvedené částky byly fakticky 1) žalovanému ze strany žalobce poskytnuty, že by došlo v termínech uvedených v těchto listinách k faktickému předání zde uváděných částek, když toto nemohlo být soudem zjištěno ani z výpovědí jednotlivých svědků navržených žalobcem a stejně tak nemohl soud na uvedené listiny pohlížet jako na uznání nějakého minulého dluhu s ohledem na jejich text a jeho vyznění a smysl (viz níže právní hodnocení). Zároveň vedle toho byla sepsána smlouva o narovnání, kdy mělo být doloženo, že po uhrazení částky [částka], by měly být veškeré závazky mezi žalobcem a 1) žalovaným narovnány, což však opět nedokládalo jakýkoliv závazek žalovaných ve výši [částka] z titulu uzavřené smlouvy o půjčce mezi nimi a žalobcem v roce 2007. Žalovaní byli v rozhodné době manželé, přičemž 2) žalovaná nikdy nehovořila plynně česky, rozuměla češtině spíše pouze na úrovni lehčí komunikace s užitím frází a nebyla schopná činit žádné složitější úkony, byť logicky podepisovala smlouvu o úvěru na částku [částka] v českém jazyce, když české banky (peněžní ústavy) nedisponují takovými smlouvami v jiném jazyce a bylo by to poněkud nelogické, aby taková smlouva byla podepisována v jiném než českém jazyce a ostatně 2) žalovaná si mohla kdykoliv nechat smysl smlouvy vysvětlit v německém jazyce, kterému, jak soud zjistil při jednání dne [datum] rozuměla. Ostatně 2) žalovaná se svým nezletilým synem, v době nejpozději od [datum] do jara 2007, žila odděleně od 1) žalovaného a zdržovala se u své sestry ve Švýcarsku. Žalovaní notářským zápisem provedli zúžení společného jmění manželů, a to tak že nemovité věci, jež spadaly do společného jmění manželů tj. rodinný dům [adresa] na stavební parcele p.č. St. 468, pozemek p.č. St. 468, pozemek p. [číslo] nabyla do výlučného vlastnictví s účinností ke dni [datum] 2) žalovaná, když právě úvěr ve výši [částka] z roku 2006 byl zajištěn pro účely rekonstrukce tohoto domu. Dále bylo prokázáno, že tímto zúžením SJM majetek, který byl nabýván po [datum] (tj. po účinnosti dohody o zúžení SJM), se stává vždy výhradním vlastnictvím toho z manželů, kdo uzavře příslušnou smlouvu, stejně tak za závazky vzniklé počínaje účinností této dohody, zodpovídá vždy ten z manželů, kdo příslušnou smlouvu uzavře, a že do budoucna není žádný majetek nabýván do společného jmění manželů. V řízení bylo prokázáno, že 2) žalovaná pak uzavřela s realitní makléřkou, svědkyní [jméno] [příjmení] smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitosti domu [adresa], pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] v katastrálním území Uherské Hradiště. Stejně tak bylo prokázáno, že žalobce jednal s jednotlivými svědky o zajištění půjčky, která měla sloužit pro žalované na koupi nemovitosti ve Španělsku, avšak soud mohl učinit pouze závěr o tom, že svědci byli takto informováni žalobcem a že někteří mu poskytli i konkrétní částku, kterou jim pak po určitou dobu žalobce splácel. Nebylo však prokázáno, že by žalovaní vlastnili jakoukoliv nemovitost ve Španělsku, kterou by koupili v roce 2007 či kdykoliv později. Stejně tak bylo prokázáno, že 1) žalovaný se znal s žalobcem ze společných aktivit v rámci obchodu se sportovním vybavením, kdy oba spolupracovali s [jméno] [příjmení] ve Švýcarsku a stejně tak soud měl za prokázané z komunikace mezi [jméno] [příjmení] a 1) žalovaným, že tento panu [příjmení] dlužil nějaké peníze za odebrané zboží. Avšak ani tyto prokázané skutečnosti jednotlivě či v jejich souhrnu a provázaně nemohly ani nepřímo vést k jednoznačnému závěru soudu, který by svědčil ve prospěch tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o půjčce se žalovanými v dubnu (březnu) roku 2007 a o předání částky ve výši [částka] žalovaným ze strany žalobce. V řízení totiž podle názoru soudu nebylo provedeným dokazováním nijak prokázáno, že by žalobce uzavřel v dubnu (březnu) roku 2007 s 1) žalovaným a 2) žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které by předal žalovaným částku [částka] a žalovaní se zavázali tuto částku ve lhůtě jednoho roku žalobci vrátit. V řízení rovněž nebyl ani prokázán účel takové půjčky (koupě nemovitosti ve Španělsku), na který měly být peněžní prostředky použity. Listiny podepisované 1) žalovaným z roku 2009, 2011, 2013 a 2014, které žalobce v řízení předložil, neprokazovaly žádným způsobem uzavření smlouvy o půjčce z roku 2007. Z těchto listin pak ani nevyplývala jakákoli logická provázanost s tvrzenou půjčkou z roku 2007. Žalobce v řízení smlouvu o půjčce z roku 2007 nepředložil, nedoložil ani doklad prokazující předání částky [částka] žalovaným v jejich domě [adresa] Uzavření smlouvy nebylo fakticky prokázáno ani svědeckými výpověďmi slyšených svědků, kteří sice uváděli, že viděli nějakou smlouvu o půjčce, ale jak soud výše zmínil, vyslechnutí svědci měli pouze zprostředkované informace, žádný z těchto svědků nevypovídal k tomu, co se bezprostředně sám dozvěděl, žádný se neúčastnil jednání ohledně uzavření smlouvy, sjednání úroku či změně splatnosti. Ostatně, i kdyby zde byla prokázána existence jakékoliv listiny z roku 2007, toto by bez dalšího nikterak neprokazovalo poskytnutou půjčku ve výši [částka]. Žalobce v tomto řízení podle soudu neprokázal existenci smlouvy o půjčce z roku 2007, neprokázal, že by snad existovala půjčka ve výši [částka] žalovaným. Stejně tak ani nemohl žalobce prokázat, že by tato jím tvrzená půjčka byla úročena 12 % úrokem ze smlouvy. Žalobce tak neprokázal oprávněnost žalobou uplatněného nároku. (viz dále právní hodnocení věci)

40. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

41. V souladu s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, v platném a účinném znění, (dále jen„ NOZ“), platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, posuzoval projednávanou věc podle příslušných ustanovení ObčZ upravujících smlouvu o půjčce, a to s ohledem k tvrzením žalobce ve vztahu k období, kdy mělo dojít mezi ním a žalovanými k uzavření smlouvy o půjčce.

42. Tak podle § 657 ObčZ platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 ObčZ pak lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

43. Smlouva o půjčce uzavřená podle ustanovení § 657 ObčZ zakládá občanskoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem bez ohledu na postavení dlužníka a účel poskytnuté půjčky, přičemž pro smlouvu o půjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání, případně ke spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Nedošlo-li by k naplnění požadavku vymezeného § 657 ObčZ spočívajícího v přenechání věci (finančních prostředků) věřitelem dlužníku, nelze hovořit o vzniku smluvního typu tímto ustanovením upraveného, a právní vztah založený dotčenými ustanoveními by nebyl smlouvou o půjčce. Břemeno tvrzení (a z něj vyplývající břemeno důkazní) nese v případě sporu o vrácení půjčky věřitel, na kterém je, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o půjčce došlo, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník předmět půjčky řádně a včas nevrátil. Tak například z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. 25 Cdo 98/2000 (dále jen NS ČR) vyplývá, že v řízení o vrácení půjčky leží na žalobci důkazní břemeno o tom, že plnění žalovanému poskytl, i o tom, že plnění bylo poskytnuto na základě smlouvy o půjčce se žalovaným uzavřené.

44. Žalobce učinil předmětem tohoto řízení tvrzení ohledně uzavření smlouvy o půjčce ve výši [částka], která měla být žalovaným předána v měsíci dubnu roku 2007. V řízení však tento žalobcem tvrzený skutkový stav nebyl bezpečně prokázán. Pro smlouvu o půjčce je totiž charakteristické, že tato má reálnou (nikoliv konsensuální) povahu. Vznik samotné půjčky proto předpokládá nejen dohodu smluvních stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Obligatorní náležitostí smlouvy o půjčce není její písemná forma, nýbrž smlouva je uzavřena až samotným předáním předmětu půjčky. (k tomu např. rozsudek NS ČR ze dne 14. 5. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2217/2003“ …K uzavření smlouvy o půjčce je třeba nejen účinného přijetí návrhu na její uzavření, ale též skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi…”).

45. Žalobce svá tvrzení ohledně uzavření smlouvy o půjčce opíral o listiny z roku 2009, 2011 a 2013 označené jako čestné prohlášení o půjčce a dále o listinu z roku 2014 nazvanou smlouva o půjčce. Přičemž těmito listinami mělo být prokázáno uzavření smlouvy o půjčce z roku 2007 a sjednání 12 % smluvního úroku z poskytnuté půjčky. Soud však z těchto listin nedovodil jakoukoli souvislost či provázanost s tvrzenou uzavřenou smlouvou o půjčce respektive s půjčkou z roku 2007, když tyto listiny na tvrzenou původní smlouvu neodkazují a pakliže měly být chápány jako nějaký dodatek k původní smlouvě, bylo poněkud zavádějícím způsobem na těchto listinách uvedeno, že ruší předchozí smlouvy, aniž by bylo uvedeno, jaké smlouvy jsou takto rušeny, co jimi bylo upraveno a bylo s podivem, že by za takové situace tato původní smlouva v těchto„ dodatcích“ nebyla řádně označena či přinejmenším zmíněna. Stejně tak musel soud zdůraznit, že obsah jednotlivých čestných prohlášení a smlouvy o půjčce, jakož i (návrhu) na dohodu o narovnání neodpovídal ani skutkovým tvrzením, která žalobce po celou dobu soudního řízení uváděl. Tyto listiny nebylo možné považovat ani za uznání dluhu ve vztahu k uzavřené tvrzené smlouvě o půjčce z roku 2007 v souvislosti s tvrzenou půjčkou ve výši [částka] ve smyslu § 558 ObčZ, protože podle tohoto ustanovení musí být zřejmý důvod vzniku uznávaného závazku, který z těchto listin nevyplývá. Uznání dluhu je totiž právním úkonem, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, a proto musí být určitost projevu vůle dlužníka uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který tento jednostranný právní úkon učinil, případně věřiteli, jemuž byl tento úkon adresován, byl zřejmý jak důvod, tak výše uznávaného dluhu, není-li to seznatelné, již z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a soud nemůže interpretací obsahu právního úkonu podle § 35 odst. 2 ObčZ učiněný písemný projev vůle měnit či nahrazovat. (srovnej např. rozsudek NS ČR ze dne 28. 6. 2007 sp. zn. 33 Odo 363/2005) Bylo by případně možné uvažovat o tom, že každá z těchto listin zcela izolovaně by mohla být naprosto samostatnou smlouvou o půjčce, byť by i tak samotný text vzbuzoval jisté pochybnosti, avšak ani při tomto uvážení by se fakticky nemohlo jednat o platně uzavřené smlouvy o půjčce, jestliže by opět žalobce neprokázal dle textu v těchto čestných prohlášeních, že fakticky došlo k předání konkrétně zde uváděných částek.

46. Konečně ve vztahu k žalované musel soud zdůraznit, že na výše uváděných listinách z roku 2009, 2011, 2013 a 2014 se nachází pouze podpis 1) žalovaného, když podpis žalované 2) na těchto listinách absentuje, přičemž za takové situace pak ve vztahu k 2) žalované nebylo již vůbec možno cokoliv z těchto listin dovodit. Jen těžko mohl soud vycházet z výpovědí svědků, kdy někteří z nich uváděli, že viděli nějakou smlouvu o půjčce, kde snad měla být podepsaná 2) žalovaná, jestliže její podpis nikdy neviděli, neznali ani ji a nadto vycházeli pouze z informací od žalobce. Pakliže by případně soud shora uvedené listiny posoudil jako platně sjednané uznání dluhu, je přesvědčen, že tento závazek by nespadal do společného jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ s tím, že takovéto zatížení majetku ve společném jmění manželů by bylo nad míru přiměřenou poměrům žalovaných s ohledem na skutečnost, že tento závazek uznal jeden z manželů bez souhlasu druhého, přičemž zároveň musel mít na paměti i dohodu žalovaných o zúžení SJM.

47. V civilním řízení se uplatňuje zásada formální pravdy, která je spojována se subjektivní pravdou stran, z nichž zvítězí ta, která o své pravdě dokáže soud procesními prostředky přesvědčit. Tato zásada je doplňována zásadou projednací založenou na tom, že skutkový stav je soudem zjišťován jen v rozsahu účastníky tvrzeném a za pomoci důkazů účastníky navržených. Jedním z projevů zásady formální pravdy je i koncentrace řízení podle § 118b OSŘ. Byl to žalobce, který vyvolal podanou žalobou tento spor, dostavil se k nařízenému prvnímu jednání ve věci a byl řádně poučen právě o povinnosti doplnit tvrzení a k nim navrhnout i relevantní důkazy ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 OSŘ v souvislosti s výše uvedeným závěrem. Vztah ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 OSŘ a ustanovení § 118b odst. 1 OSŘ (jejich korelaci) lze v tom aspektu, v němž se projevil v procesních poměrech souzené věci, popsat tak, že ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 OSŘ míří právě na případy, kdy se v průběhu jednání ukáže, že účastník dosud nesplnil svou povinnost tvrzení, popřípadě povinnost důkazní, a ukládá pro takový případ soudu, aby účastníka vyzval k doplnění jeho tvrzení, popřípadě k označení důkazů, a poučil jej o následcích nesplnění této výzvy (tj. o neunesení příslušného procesního břemene). Z ustanovení § 118b odst. 1 OSŘ pak pro takovou procesní situaci vyplývá, že soud smí – též v tomto ohledu - přihlížet jen k těm tvrzením a důkazním návrhům, které účastník na základě poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 OSŘ učinil do skončení příslušného roku (přípravného jednání či jednání), popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníku soudem pro tento účel poskytnuta (nejedná-li se o výjimku stanovenou zákonem). Žalobce však nedoplnil řádně tvrzení a důkazy respektive na základě doplnění z jeho strany nebylo možno učinit závěr tvrzený ze strany žalobce, o nějž opíral svůj nárok, kdy poučení mu bylo poskytnuto dokonce opakovaně ze strany nalézacího soudu, tedy jednak při skončení prvního jednání, jednak při jednání dne [datum]. Soud ani po provedeném dokazování na základě důkazních návrhů žalobce neměl za prokázané žalobcem uváděná tvrzení ohledně uzavření smlouvy o půjčce v roce 2007 s žalovanými, které byly zásadní pro souzený nárok uplatněný žalobcem v tomto řízení. Žalobce, jako pán sporu, nesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k prokázání oprávněnosti žalobou požadované částky, zejména k tomu, zda skutečně došlo ke sjednání půjčky a k následnému předání peněz žalovaným, a to vše v intencích poskytnutého poučení. Žalobce však toto břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunesl, neboť z navržených důkazů, které předložil, nebylo vůbec prokázáno, že došlo v dubnu (či březnu) 2007 k uzavření půjčky a že žalobce žalovaným tvrzenou částku [částka] předal. S ohledem na zjištěný skutkový stav, závěr o skutkovém stavu a právní závěry soudu pak soud žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť ji shledal nedůvodnou, respektive podle přesvědčení nalézacího soudu žalobce svá tvrzení nijak neprokázal, a tedy neprokázal ani oprávněnost žalobou uplatněného nároku. (výrok I.)

48. Pro úplnost pak musel soud zdůraznit, že jestliže by i existence závazku žalovaných z půjčky byla prokázána, pak by soud nemohl žalobě vyhovět s ohledem na účinně vznesenou námitku promlčení ve vztahu k uplatněnému nároku ze strany obou žalovaných, když by nemohl další listiny považovat za uznání závazku s právními důsledky ve vztahu k prodloužení promlčecí doby s tím spojenými, přičemž jestliže žalobce tvrdil, že půjčka měla být vrácena v dubnu 2008, pak by došlo k promlčení nároku za tři roky od okamžiku stanovené splatnosti. Pokud by soud splatnost dluhu spatřoval k datu [datum], pak by došlo k promlčení nároku žalobce po uplynutí tří let od tohoto data, tj. posledním dnem této lhůty by byl den [datum] a dnem následujícím by došlo k promlčení nároku ve smyslu § 101 ObčZ.

49. Při určení výše náhrady nákladů řízení rozhodoval soud podle zásady úspěchu ve věci podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ a při výpočtu náhrady nákladů právních zástupců žalovaných postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném a účinném znění, (dále jen„ AT“). Náklady řízení 1) žalovaného činí náklady právního zastoupení podle AT za jednání před soudy obou stupňů tj. i za odvolací řízení před Krajským soudem v [obec], pobočka ve [obec], kdy tedy soud přiznal odměnu za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty [částka] tj. ve výši [částka], kdy za 13 úkonů právní služby činí výše mimosmluvní odměny za poskytnuté právní služby částku ve výši [částka] (§ 8 odst. 1 AT, § 7 bod 6 AT, kdy se jednalo o tyto úkony právní služby: podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) AT příprava a převzetí zastoupení, podle § 11 odst. 1 d) AT písemné podání ve věci samé konkrétně vyjádření 1) žalovaného k žalobě ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření k odvolání žalobce ze dne [datum], tj. 3 úkony; podle § 11 odst. 1 g) AT účast u soudního jednání [datum], dne [datum] od 8:00 do 10:25 tj. 2 úkony, dne [datum] od 8:00 do 10:45 tj. za 2 úkony, dne [datum], dne [datum], dne [datum] a konečně dne [datum]), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 13 úkonů právní služby po [částka], tj. [částka] (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 13 odst. 3 AT), náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednáním soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dále dne [datum] a konečně dne [datum] z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr v celkové výši [částka] za takto uskutečněné cesty (osobní automobil [příjmení] [jméno], [registrační značka], benzin ([příjmení] 95 B), v roce 2017 cena [částka] za 1 litr, sazba náhrady 3,90 Kč/km, v roce 2018 cena [částka] za 1 litr, sazba náhrady 4,00 Kč/km, v roce 2020 cena [částka] za 1 litr, sazba náhrady 4,20 Kč/km, v roce 2021 cena [částka] za 1 litr, sazba náhrady 4,40 Kč/km, počet celkově ujetých km za jednu cestu 144 tam i zpět, celkem tedy [číslo] km), náhradu za promeškaný čas za 28 půlhodin po [částka] tj. [částka] (podle § 14 odst. 1 písm. a) AT), náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši [částka] podle ustanovení § 14a AT a ustanovení § 137 odst. 3 OSŘ Celkem tedy soud přiznal 1) žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Náklady řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám právního zástupce 1) žalovaného podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 OSŘ část věty za středníkem, když shledal důvody k jejímu prodloužení spočívající především ve výši přiznaných nákladů a možnosti případného ujednání stran o splácení těchto nákladů řízení žalobcem. Soud nepřiznal žalovanému 1) náhradu nákladů řízení za 2 úkony právní služby, a to konkrétně za vyjádření ze dne [datum] a vyjádření ze dne [datum], neboť měl za to, že tyto náklady nebyly vynaloženy účelně. Žalovaný se těmito podáními vyjadřoval v zásadě jen k provedenému dokazování, tato vyjádření byla soudu doručena jen pár dní před nařízeným jednáním soudu a žalovaný 1) mohl, s ohledem na hospodárnost řízení a šetření zájmu účastníků, sdělit tato svá vyjádření až při jednání soudu. (výrok II).

50. Náklady řízení 2) žalované činí náklady právního zastoupení podle AT za jednání před soudy obou stupňů tj. i za odvolací řízení před Krajským soudem v Brně, pobočka ve Zlíně, kdy tedy soud přiznal odměnu za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 1.000.000 Kč tj. ve výši 12.300 Kč, kdy za 14 úkonů právní služby činí výše mimosmluvní odměny za poskytnuté právní služby částku ve výši 172.200 Kč (§ 8 odst. 1 AT, § 7 bod 6 AT, kdy se jednalo o tyto úkony právní služby: podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) AT příprava a převzetí zastoupení, podle § 11 odst. 1 d) AT písemné podání ve věci samé konkrétně vyjádření k žalobě ze dne 15. 6. 2017, vyjádření ze dne 7. 2. 2018, vyjádření k odvolání žalobce, písemné podání ze dne 23. 9. 2020 tj. 4 úkony; podle § 11 odst. 1 g) AT účast u soudního jednání 14. 11. 2017, dne 2. 3. 2018 od 8:00 do 10:25 tj. 2 úkony, dne 3. 4. 2018 od 8:00 do 10:45 tj. za 2 úkony, dne 5. 6. 2018, dne 20. 7. 2018, dne 11. 8. 2020 a konečně dne 15. 1. 2021), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 14 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 4.200 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 13 odst. 3 AT), náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednáním soudu dne 14. 11. 2017, 2. 3. 2018, 3. 4. 2018, 5. 6. 2018, 20. 7. 2018 a dále dne 11. 8. 2020 a konečně dne 15. 1. 2021 ze Zlína do Uherského Hradiště a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr v celkové výši 1.949 Kč za takto uskutečněné cesty (osobní automobil MERCEDES BENZ Kombi A 160, RZ 4Z8 2718, benzin (BA 95 B), v roce 2017 cena 29,50 Kč za 1 litr, sazba náhrady 3,90 Kč/km, v roce 2018 cena 30,50 Kč za 1 litr, sazba náhrady 4,00 Kč/km, v roce 2020 cena 32,00 Kč za 1 litr, sazba náhrady 4,20 Kč/km, v roce 2021 cena 27,80 Kč za 1 litr, sazba náhrady 4,40 Kč/km, počet celkově ujetých km za jednu cestu 56 tam i zpět, celkem tedy 392 km), náhradu za promeškaný čas za 18 půlhodin po 100 Kč tj. 1.800 Kč (podle § 14 odst. 1 písm. a) AT), dále náhradu hotových výdajů spojených se zajištěním úředního překladu listinných důkazů z německého jazyka do českého jazyka v částce 1.300,80 Kč, náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 38.104,47 Kč podle ustanovení § 14a AT a ustanovení § 137 odst. 3 OSŘ Celkem tedy soud přiznal 2) žalované náhradu nákladů řízení ve výši 219.554,26 Kč Náklady řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám právního zástupce 2) žalované podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 OSŘ část věty za středníkem, když shledal důvody k jejímu prodloužení spočívající především ve výši přiznaných nákladů a možnosti případného ujednání stran o splácení těchto nákladů řízení žalobcem.

51. Soud nepřiznal žalované 2) náhradu nákladů za vyjádření ze dne 14. 3. 2018, neboť toto vyjádření se netýkalo merita věci. Dále soud nepřiznal žalované 2) náhradu nákladů za vyjádření žalované 2) ze dne 30. 5. 2018 a vyjádření žalované 2) ze dne 12. 7. 2018, neboť měl za to, že tyto náklady nebyly vynaloženy účelně. Žalovaná 2) se těmito podáními vyjadřovala v zásadě jen k provedenému dokazování, tato vyjádření byla soudu doručena jen pár dní před nařízeným jednáním soudu a žalovaná 2) mohla, s ohledem na hospodárnost řízení a šetření zájmu účastníků, sdělit tato svá vyjádření až při jednání soudu. (výrok III).

52. Ve vztahu k uložení povinnosti žalobci zaplatit náklady České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soud rozhodl podle § 148 odst. 1 OSŘ, podle něhož platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto případě žalobce nebyl osvobozen od soudních poplatků ve smyslu § 138 OSŘ, ani u něj nebyly shledány předpoklady pro jeho osvobození, přičemž soud pak uložil žalobci hradit náklady státu v celkové výši 4.189 Kč odpovídající přiznané odměně a hotovým výdajům ustanoveného tlumočníka [jméno] [příjmení] a svědečnému svědka [celé jméno svědka]. Ustanovenému tlumočníku byla usnesením ze dne 23. 5. 2019 č.j. 9 C 125/2017-298 přiznána a vyplacena částka ve výši 1.700 Kč za provedený tlumočnický úkon spočívající v úředním překladu soudem označených listin, dále částka 350 Kč za tlumočení a účast při jednání soudu dne 11. 8. 2020 usnesením ze dne 2. 9. 2020 č.j. 9 C 125/2017-390 a konečně svědku [celé jméno svědka] byla za účast a podání svědecké výpovědi u jednání soudu dne 11. 8. 2020 přiznána usnesením ze dne 2. 9. 2020 č.j. 9 C 125/2017-391 částka ve výši 2.139 Kč. I v tomto případě pak soud stanovil delší lhůtu k úhradě nákladů řízení vzniklých na straně státu v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem OSŘ, kdy se nedomnívá, že takto stanovená lhůta k úhradě nákladů řízení vzniklých státu by tomuto měla činit jakékoliv obtíže z hlediska rozpočtu organizační složky tj. Okresního soudu v Uherském Hradišti (výrok IV.)

Poučení