9 C 127/2023 - 229

Rubrum

Okresní soud v Lounech rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Machytky a přísedících Evy Kučerové a Marie Zázvorkové ve věci žalobců: a) Mgr. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/1] [Anonymizováno], [Anonymizováno] b) Mgr. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený obecným zmocněncem [Jméno zainteresované osoby 7/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] c) JUDr. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/1] zastoupený obecným zmocněncem [Jméno zainteresované osoby 7/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] d) Mgr. [Jméno zainteresované osoby 3/0][Datum narození zainteresované osoby 3/0] [Adresa zainteresované osoby 3/1] [Anonymizováno] e) Mgr. [Jméno zainteresované osoby 4/0][Datum narození zainteresované osoby 4/0] [Adresa zainteresované osoby 4/0] zastoupený obecným zmocněncem [Jméno zainteresované osoby 7/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] f) Mgr. [Jméno zainteresované osoby 5/0][Datum narození zainteresované osoby 5/0] [Adresa zainteresované osoby 5/1] [Anonymizováno] g) JUDr. [Jméno zainteresované osoby 6/0][Datum narození zainteresované osoby 6/0] [Adresa zainteresované osoby 6/0] zastoupený obecným zmocněncem [Jméno zainteresované osoby 7/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] h) JUDr. [Jméno zainteresované osoby 7/0][Datum narození zainteresované osoby 7/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: Česká republika - [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o připsání kreditu na elektronickou stravovací kartu takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby soud uložil žalované připsat žalobcům kredit na elektronickou stravovací kartu za měsíc říjen 2022, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se svou žalobou domáhali toho, aby žalovaná jim byla povinna připsat kredit na elektronickou stravovací kartu za měsíc říjen 2022 ve výši, která u každého žalobce odpovídá počtu skutečně odpracovaných dnů v daném měsíci. Svůj návrh žalobci zdůvodnili tím, že předseda Okresního soudu v [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] svým opatřením č. 6/2022 ze dne 12. 9. 2022 přiznal, počínaje 1. 10. 2022, zaměstnancům a soudcům stravné ve formě připsání kreditu na elektronickou stravovací kartu ve výši 135 Kč (z toho 100 Kč placeno soudem), přičemž nárok na tuto formu stravného podmínil tím, že dotyčný zaměstnanec (soudce) v jednotlivém pracovním dni, za který nárok na toto stravné vznikl, musí v místě výkonu své práce (budova soudu v [adresa]) odpracovat alespoň 3 hodiny a současně svou přítomnost na pracovišti musí mít evidovanou elektronickým docházkovým systémem, tzv. čipováním. Uvedené opatření předsedy soudu žalobci shledávají ve vztahu k nim za nezákonné, a to z následujících důvodů: 1) nezákonný požadavek vázání nároku na stravné na počet odpracovaných hodin – zde žalobci poukazují na to, že soudce je do své funkce jmenován bez časového omezení, přičemž plní úkoly v rámci výkonu své funkce podle potřeby, tj. i mimo svou běžnou pracovní dobu a mimo budovu soudu, tj. soudce je soudcem 24 hodin denně 7 dní v týdnu a požadavek na odpracování 3 hodin v budově soudu neodpovídá povaze samotné podstaty výkonu funkce soudce. Zde současně poukazují na to, že jednotlivá ustanovení zákoníku práce se na soudce použijí pouze přiměřeně. 2) nezákonnost vazby nároku na stravné na elektronické evidování docházky – tuto žalobci spatřují v tom, že nedodržení této předepsané evidence má mít za následek neposkytnutí benefitu v podobě stravného s poukazem na to, že analogicky se i v tomto případě jedná o hmotné zabezpečení soudce. Rovněž v této souvislosti upozorňují na již výše uvedenou argumentaci ohledně nezbytnosti soudce být přítomen v soudní budově v rámci výkonu své funkce a plnění úkolů s tím, že k tomuto dochází i mimo budovu soudu bez časového omezení (24/7). Dále v této souvislosti poukazují zejména na rozhodnutí Nejvyššího správního soud č.j. Kss 10/2013-84 ze dne 10. 1. 2014, ze kterého plyne, že evidence pracovní doby by měla sloužit toliko k zajištění řádného výkonu soudnictví a neměla by být důvodem pro případné kárné postihy soudců při jejím nedodržování, což je možno vztáhnout rovněž na neposkytnutí hmotného zabezpečení včetně stravného. 3) nerovné zacházení ve vztahu k soudcům jiných soudů – zde žalobci vyjadřují myšlenku, že, pokud platí, že zaměstnavatelem všech soudců je Česká republika, měly by tedy pro všechny soudce platit stejná pravidla ohledně získávání nároku i na benefit v podobě stravného. Za tímto účelem oslovili podle z. č. 106/1999 Sb. všechny soudy v České republice ke zodpovězení otázek týkajících se zejména evidence pracovní doby a podmínek k získání nároků na stravné a odpovědi některých soudů předložili soudu k důkazu, přičemž na tomto místě soud v podrobnostech odkazuje na tyto odpovědi, které se nachází ve spise na č.l. 83, 111 – 116 a 159 – 163. 4) nerovné zacházení ve vztahu k soudcům Okresního soudu v [adresa] – toto žalobci spatřují v tom, že v případě dvou soudců, přidělených dočasně ke Krajskému soudu v [adresa], byl těmto poskytován předmětný benefit stravného, a to i přes to, že u krajského soudu svou docházku žádným způsobem neevidovali, čímž předseda soudu [tituly před jménem] [jméno FO] popírá své vlastní opatření. 5) nerovné zacházení ve vztahu k zaměstnancům soudu Okresního soudu v [adresa] – zde žalobci poukazují na to, že, podle výpisu z elektronické evidence docházky, ředitel správy soudu pobíral stravenkový benefit, aniž by své příchody a odchody evidoval elektronicky při svém faktickém příchodu a odchodu u dveří, ale svou docházku očividně do evidence dopisoval ručně, neboť má do této evidence oprávnění osobně zasahovat. 6) nezákonný způsob přijetí vnitřního předpisu upravujícího nárok na stravenkový benefit – v této souvislosti poukazují na znění § 53 odst. 1 písm. d) z.č. 6/2002 Sb., podle kterého se má soudcovská rada vyjadřovat k zásadním otázkám státní správy soudu. Zde rovněž uvádějí, že předseda soudu napadené opatření přijal, aniž by toto bylo se soudcovskou radou projednáno a aniž by bylo vzato v potaz to, že se záměrem předsedy soudu ohledně změny stávajícího docházkového systému a systému nároků na poskytnutí stravného větší část soudců okresního soudu vyslovila předem svůj nesouhlas. 7) nezákonnost způsobu vedení docházky soudců a zaměstnanců Okresního soudu v [adresa] – tuto žalobci ve stručnosti spatřují v tom, že elektronický docházkový systém nesplňuje požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2016/679 (GDPR), neboť shromažďování informací o pohybu zaměstnanců a soudců nesplňuje podmínku nezbytnosti a nebyly ze strany žalobců ke sběru těchto údajů dány žádné souhlasy. Rozpor s GDPR dále spatřují v tom, že do tohoto systému má každý zaměstnanec i soudce možnost nahlížet, přičemž je zde o každém lze zjistit, kdy do budovy soudu přišel, odešel, kdy nebyl v práci přítomen a z jakého důvodu apod. Dále zdůrazňují, že zde není naplněn požadavek minimalizace požadovaných a evidovaných údajů tak, že, dle jejich názoru, je zcela nadbytečné po nich vyžadovat evidenci přesného příchodu a odchodu z pracoviště z důvodu zjištění naplnění podmínky odpracovaných tří hodin. Rovněž uvádějí, že nebyl dán jejich souhlas ke zpracování jejich osobních údajů v této souvislosti, přičemž vymínění tohoto souhlasu s podmínkou, že jinak jim nebude stravné poskytnuto, nelze považovat za souhlas dobrovolný. 8) netransparentní systém vedení docházky – tato námitka souvisí s výše uvedeným bodem ad 5), kdy žalobci namítají, že zejména vedení soudu (ředitel správy) mohou systém docházky vést netransparentním způsobem a činit do něj různé zásahy a zanášet záznamy, které se však neshodují se skutečným stavem. Toto žalobci shledávají za netransparentní a diskriminační, neboť takto může být stravenkový benefit přiznán i osobě, která by na něj správně neměla mít nárok.

2. Žalovaná s žalobou jako celkem a s žádnou v ní obsažené argumentaci nesouhlasila. Ve svém obsáhlém vyjádření, které zde bude uvedeno pouze ve stručné podobě, se žalovaná věnovala právnímu rámci, na základě kterého je dána zákonná možnost poskytovat soudcům benefit stravného a jaké jsou zákonné podmínky pro jeho poskytování. Žalovaná předně zmínila, že soudci jsou v pracovním vztahu k žalované na základě z.č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, přičemž na tento jejich vztah se přiměřeně použije z.č. 262/2006 Sb. zákoník práce, kde jsou rovněž uvedeny podmínky pro umožnění stravování zaměstnanců a poskytnutí zaměstnaneckých benefitů. Ohledně vztahu vedení okresního soudu k soudcům dále upozornila na to, že okresní soud v tomto vystupuje jako organizační složka státu a vystupuje tedy rovněž v pozici zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnancům i soudcům prostřednictvím vedení soudu. Co se týče konkrétně osob soudců a jejich nároku na benefit v podobě příspěvku na stravné, zde žalovaná odkazuje na z.č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a související vyhlášku č. 296/2022 Sb., která nahradila vyhl. č. 430/2001 Sb. Žalovaná dále zdůraznila, že v případě možnosti poskytování benefitu stravného se nejedná o hmotné zabezpečení soudců, neboť toto je upraveno samostatným právním předpisem, a sice z.č. 236/1995 Sb., přičemž na poskytnutí tohoto benefitu není, na rozdíl od samotného hmotného zabezpečení, právní nárok. Dále žalovaná konkretizovala svá vydaná opatření předsedy soudu, a to zejména č. 5/2022, 6/2022, 7/2022, 10/2022 a 11/2022, s tím, že tato opatření postihují komplexní problematiku dodržování a evidence pracovní doby, případy nepřítomnosti na pracovišti, nároku na stravné a práce z domova (home office) a jsou zcela v souladu s výše uvedenými právními předpisy a rovněž sledují to, aby podmínky pro zaměstnance a soudce byly nediskriminační, rovné, přehledné a sledovaly daný účel co nejmenší zátěže pro zaměstnance, soudce a příslušné pracovníky správy soudu. Dále zdůraznila, že v případě elektronické evidence docházky se v případě soudců nejedná o přímou kontrolu dodržování pracovní doby, jako je tomu o ostatních zaměstnanců, ale pouze o evidenci přítomnosti na pracovišti, což vyplývá rovněž ze samotného opatření č. 7/2022, ze kterého vyplývá, že soudci si nejsou povinni takto evidovat odchod a příchod z polední přestávky (oběda). Evidence docházky je tak důležitá nejen pro posouzení vzniku nároku na benefit stravného, ale i k celkovému přehledu, kdo se aktuálně v soudní budově nachází z důvodu bezpečnosti při vzniku nahodilé události (požár, havárie vodovodu, nahlášení výbušniny apod.). Toto je dále důležité z důvodu např. napadlého předběžného opatření tak, aby bylo možné ihned zjistit, zda je daný soudce v budově přítomen či nikoli. Dále byla zmíněna okolnost, že v případě poskytnutí stravenkového bonusu osobě, která nesplnila podmínky pro jeho poskytnutí (podle z.č. 218/2000 Sb.) se tímto jedná o nehospodárné nakládání s finančními prostředky ze státního rozpočtu a v rozporu se zákonnými pravidly, za což by odpovědným osobám mohl hrozit příslušný postih. Rovněž žalovaná poukázala na to, že dříve byla rovněž evidována pracovní doba soudců, což se dělo zápisem do knihy u vchodu do budovy, nicméně bylo opakovaně zjištěno, že někteří soudci, ač dle záznamů v knize měli být v budově přítomni, nebyli v budově soudu přítomni po tu dobu, kterou měli vyznačenu v knize, nebo dokonce v budově vůbec v daný den přítomni nebyli. I z tohoto důvodu bylo zapotřebí, po změně vedení soudu, stávající systém evidence docházky změnit tak, aby informace z něj získané odpovídaly skutečnému stavu. Žalovaná dále zdůraznila právní úpravu obsaženou v § 236 zákoníku práce, který se v tomto případě rovněž vztahuje i na soudce, neboť by bylo zcela nelogické, aby dostávali stejné benefity jako ostatní zaměstnanci a nemuseli přitom splnit stejné podmínky, když se navíc příspěvek na stravné čerpá i částečně z FKSP. Z uvedené právní úpravy rovněž vyplývá, že je to zaměstnavatel, kdo určuje zdali a v jakém rozsahu zaměstnancům daný benefit poskytne, přičemž již poskytovaný benefit může kdykoli opět odejmout, aniž by mu za toto hrozily jakékoli sankce. Rovněž je tak zaměstnavatel oprávněn stanovit vlastní podmínky, které musí zaměstnanci splnit, aby jim nárok na tento benefit vůbec vznikl. Výše uvedené argumenty pak žalovaná dále rozvedla v rámci vyjádření k jednotlivým námitkám žalobců, jak jsou uvedeny výše ad 1) až ad 8). Na tomto místě by bylo nadbytečné uvádět všechny argumenty popsané v obsáhlém 19 stránkovém vyjádření žalované, neboť stěžejní argumenty zde již byly uvedeny a v podrobnostech lze tedy dále odkázat na samotný text tohoto vyjádření, jehož obsah rovněž koresponduje s dalšími tvrzeními, která byla učiněna při jednáních a v rámci závěrečného návrhu. Lze však pouze zdůraznit, že žalovaná neshledává žádný z argumentů žalobců za důvodný či za způsobilý způsobit nebo zpochybnit platnost vydaných opatření, neboť tyto byly vydány zcela v souladu s platným právem a skutečnost, že na ostatních soudech je otázka evidence docházky soudců a podmínek pro vznik nároku na příspěvek na stravné řešena rozdílně pouze znamená, že v rámci rezortu spravedlnosti není tato otázka řešena komplexně a praxe není nijak sjednocena. Tento stav sice není ideální a do budoucna by i mohlo být žádoucí tyto otázky ujednotit, nicméně nyní platný stav pouze podtrhuje tu skutečnost, že každý předseda soudu má možnost řešit organizační záležitosti dle svého uvážení s reflektováním specifických potřeb a dalších okolností panujících na daném soudu. Žalovaná dále zdůraznila, že žalobci zcela zjevně zaměňují nárok na své hmotné zabezpečení s nárokem na benefit v podobě stravného, což nelze akceptovat, neboť obojí je řešeno jinými právními předpisy a, na rozdíl od nároku na hmotné zabezpečení podle z.č. 236/1995 Sb., na poskytnutí předmětného zaměstnaneckého benefitu žádný zákonný nárok nevzniká, neboť vznik jeho nároku, jeho výše a podmínky jeho přiznání jsou zcela na vůli zaměstnavatele, v tomto případě předsedy soudu, který na daném soudu vykonává státní správu. Z vyjádření je pak dále potřeba zmínit, že ohledně způsobu přijetí opatření upravující elektronickou evidenci docházky a nárok na získání benefitu stravného (opaření č. 6/2022 a č. 7/2022) žalovaná uvádí, že tyto otázky byly konzultovány s ostatními soudci a soudcovskou radou a následně došlo k jejich vydání, a to i přes to, že tyto otázky nelze v zásadě považovat za zásadní otázky státní správy okresního soudu ve smyslu § 53 odst. 1 písm. d) z.č. 6/2002 Sb. Dále se žalovaná podrobně vyjádřila k tvrzením ohledně netransparentnosti vedení evidence docházky, jejímu nesouladu s GDPR, možnosti nahlížení kterýmkoli zaměstnancem a soudcem k možnostem zásahů ze strany vedení tak, že evidence je zcela v souladu s požadavky GDPR a na shromažďování těchto údajů je oprávněný zájem, až připustila dřívější nedostatky v tom, že do této evidence mohl dříve skutečně nahlížet kdokoli ze zaměstnanců soudu a soudců, přičemž však takto měl činit pouze za účelem plnění svých pracovních povinností, což však porušili sami žalobci, když si z této evidence pořídili výpisy a následně je použili jako důkazy v tomto řízení. V případě ručního dopisování údajů do této evidence byla věc probrána s ředitelem správy soudu, který ubezpečil, že k tomuto docházelo a nadále bude docházet pouze ve výjimečných a odůvodněných případech.

3. Soud ve věci provedl všechny účastníky předložené listinné důkazy s tím, že provádění dalšího dokazování zamítl z důvodů, které budou uvedeny níže. Na tomto místě je potřeba zdůraznit, že ohledně skutkového stavu mezi účastníky panuje vzájemná shoda a předmětem tohoto řízení je tedy zásadně právní posouzení tohoto daného skutkového stavu, tudíž zde provedené důkazy budou zmíněny pouze v obecné rovině včetně pouze zásadních zjištění z nich plynoucí. Žalobci rovněž učinili nesporným, že všichni z nich, bez výjimky, v měsíci říjnu 2022 neevidovali své příchody a odchody z budovy soudu prostřednictvím elektronického docházkového systému v souladu s opatřením předsedy soudu č. 6/2022 a č. 7/2022.

4. Ze zápisu z porady ze dne 28. 6. 2022 a návazné emailové komunikace předsedy soudu s ostatními soudci má soud za prokázáno, že předseda [tituly před jménem] [jméno FO] vedl se soudci komunikaci ohledně (mimo jiné) zamýšlených změn v systému evidence docházky s přechodem na elektronickou evidenci a že tato skutečnost bude mít současně vliv na poskytování benefitu stravného. Z uvedených rovněž plyne, že tyto záměry měly být konzultovány jak se soudci, tak i se soudcovskou radou. Dále z těchto důkazů plyne, že část soudců Okresního soudu v [adresa] s těmito změnami nesouhlasila s argumentací, kterou následně žalobci použili v předmětné žalobě. Je potřeba uvést, že současně předseda soudu [tituly před jménem] [jméno FO] pro potřebu zavedení daných změn uváděl argumentaci a důvody, které byly poté uvedeny a podrobněji rozvedeny v rámci vyjádření k žalobě v rámci tohoto řízení. Z následně vydaných opatření č. 5/2022, 6/2022, 7/2022, 10/2022 a 11/2022 má soud za prokázáno, že těmito opatřeními předseda soudu provedl zamýšlené změny ohledně změny systému evidence docházky, vzniku nároku na stravenkový benefit a práce z domova. Počínaje říjnem 2022 měli tedy všichni zaměstnanci a soudci evidovat svou pracovní dobu pomocí elektronického docházkového systému s tím, že soudci mají takto evidovat pouze příchod a odchod z budovy soudu. Dále byl vznik na poskytnutí stravenkového benefitu podmíněn naplněním podmínky odpracování alespoň tří hodin v příslušném pracovním dnu a současně zaevidováním této doby pomocí elektronického docházkového systému, tedy tyto podmínky byly stanoveny jako kumulativní, což bylo předsedou soudu i následně potvrzeno v rámci vzájemné písemné komunikace s žalobci a současně uvedeno i v opatření č. 11/2022. Ohledně možnosti práce z domova má soud za prokázáno, že předseda [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděl předchozí dohody, které uzavřelo se soudci bývalé vedení a následně s těmi, kteří o to projevili zájem, uzavřel dohody nové s tím, že určitá část soudců, zejména žalobci, tyto nové dohody odmítli uzavřít s poukazem, že původní dohody považují nadále za platné. Z vyjádření jednotlivých oslovených soudů vyplývá, že systémy evidence pracovní doby jsou na těchto soudech různé a shodně tomu tak je i ohledně vzniku nároku na poskytnutí stravenek. I s přihlédnutím k tomu, že žalobci předložili důkazem pouze vybraná vyjádření, která podporovala jejich žalobu, jak to sami při jednání uvedli, je možné konstatovat, že požadavek na určitou formu kontroly či evidence docházky soudců do soudní budovy je na ostatních obecných soudech zcela běžná a nijak tento požadavek nevybočuje ze zavedené praxe, přičemž ve většině případů se používá evidence elektronická pomocí čipů. Z opatření předsedkyně soudu Spr 130/2022 a informací o zpracování osobních údajů ze dne [datum] plyne, že otázka shromažďování osobních údajů zaměstnanců a soudců je na Okresním soudu v [adresa] řešena transparentním způsobem a v souladu s nařízením EP a Rady č. 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 s tím, že tyto údaje jsou shromažďovány pro sledované účely v informačních systémech do jejichž nahlížení mají pověření zaměstnanci či soudci přístup pouze za účelem plnění svých pracovních povinností. Z přehledu napadlých a vyřízených věcí a z důkazů předložených žalobci ke každému jednotlivému z nich spočívající zejména v přehledech projednávaných věcí v jednotlivých dnech, přehledech výkonnosti a napsaných a vypravených rozhodnutích v měsíci říjnu 2022 má soud za prokázáno, že žalobci vykonávali své pracovní povinnosti vyplývající ze své funkce v měsíci říjnu 2022 v rozsahu, který lze označit za standardní výkonnost v porovnání s jinými měsíci i ve srovnání s výkonností u jiných soudů. Uvedené důkazy rovněž prokazují, že v určitých dnech se prokazatelně nacházeli v budově soudu. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny žádné pro projednávanou věc relevantní skutečnosti.

5. Podle § 2 odst. 1 ve spojení s §§ 28 – 33 z.č. 236/1995 Sb. náleží soudci za výkon jeho funkce plat, náhrada výdajů a naturální plnění.

6. Podle § 127 odst. 1 písm. a) z.č. 6/2002 Sb. předseda okresního soudu vykonává státní správu okresního soudu tím, že zajišťuje chod soudu po stránce personální a organizační.

7. Podle § 53 odst. 1 písm. d) z.č. 6/2002 Sb. se soudcovská rada okresního soudu vyjadřuje se k zásadním otázkám státní správy okresního soudu.

8. Podle § 84 odst. 4 z.č. 6/2002 Sb. Nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak, použijí se na pracovní vztah soudce přiměřeně ustanovení zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů.

9. Podle § 236 odst. 1 z.č. 262/2006 Sb. Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování; tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu.

10. Podle § 236 odst. 2 z.č. 262/2006 Sb. Bylo-li to dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu, poskytuje se zaměstnancům stravování; zároveň mohou být dohodnuty nebo stanoveny další podmínky pro vznik práva na toto stravování a výše finančního příspěvku zaměstnavatele, jakož i bližší vymezení okruhu zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizace stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem, nejsou-li tyto záležitosti upraveny pro určený okruh zaměstnavatelů zvláštním právním předpisem75). Tím nejsou dotčeny daňové předpisy.

11. Podle § 69 odst. 1 písm. e) z.č. 218/2000 Sb. Zabezpečuje-li organizační složka státu nebo příspěvková organizace stravování, zabezpečuje je ve vlastním stravovacím zařízení nebo prostřednictvím jiné organizační složky státu, právnické osoby nebo fyzické osoby pro soudce.

12. Podle § 69 odst. 4 z.č. 218/2000 Sb. se odstavec 1 nepoužije, poskytuje-li organizační složka státu ze svého rozpočtu nebo příspěvková organizace na vrub nákladů své hlavní činnosti zaměstnanci v pracovním poměru, státnímu zaměstnanci podle zákona o státní službě, příslušníkovi bezpečnostního sboru ve služebním poměru, vojákovi z povolání nebo soudci v pracovním vztahu peněžitý příspěvek na stravování. Jeden peněžitý příspěvek na stravování za den náleží zaměstnanci v pracovním poměru, státnímu zaměstnanci podle zákona o státní službě, příslušníkovi bezpečnostního sboru ve služebním poměru, vojákovi z povolání nebo soudci, odpracoval-li alespoň 3 hodiny v tomto dni v místě výkonu práce sjednaném v pracovní smlouvě, v místě služebního působiště nebo v místě výkonu funkce soudce. Peněžitý příspěvek na stravování za den se poskytuje do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Nejvýše 45 % peněžitého příspěvku na stravování může být hrazeno příspěvkem z fondu kulturních a sociálních potřeb. Při výplatě peněžitého příspěvku na stravování nebo jeho části z rozpočtu organizační složky státu se postupuje podle § 46 obdobně.

13. Podle § 5 odst. 3 vyhl. č. 430/2001 Sb. Organizace poskytuje strávníkovi uvedenému v § 3 odst. 4 za úhradu sníženou o příspěvek z fondu jedno hlavní jídlo v kalendářním dni, pokud tento strávník vykonává práci pro organizaci alespoň 3 hodiny v daném kalendářním dni v místě výkonu práce sjednaném v pracovní smlouvě3), v místě služebního působiště3a) nebo v místě výkonu funkce soudce podle zákona o soudech a soudcích. Organizace může strávníkovi uvedenému v § 3 odst. 4 poskytnout za tuto úhradu další hlavní jídlo v kalendářním dni, pokud tento strávník vykonává práci pro organizaci déle než 11 hodin v úhrnu s přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout tomuto strávníkovi podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon jeho práce, v daném kalendářním dni v místě výkonu práce sjednaném v pracovní smlouvě3), v místě služebního působiště3a) nebo v místě výkonu funkce soudce podle zákona o soudech a soudcích.".

14. Pro posouzení tohoto sporu bylo stěžejní určit, zdali opatření předsedy Okresního soudu v [adresa]/2022 bylo vydáno v souladu s právními předpisy, zda opatření tohoto znění mohl předseda soudu vydat a zdali toto opatření není nepřiměřeným zásahem do výkonu soudní moci a práv soudců na hmotné zabezpečení. V této věci má soudu za to, že uvedené opatření je zcela v souladu z platnými právními předpisy, když vychází zákona č. 218/2000 o rozpočtových pravidlech, a sice z § 69 odst. 4 a z vyhlášky č. 430/2001, která byla účinná v době vydání předmětného opatření. V těchto zákonných normách jsou stanoveny jednoznačné požadavky na to, za jakých podmínek má soudce nárok na poskytnutí stravného, přičemž je zde uvedeno, že soudce musí odpracovat alespoň 3 hodiny daného dne v místě výkonu funkce soudce. Uvedené opatření předsedy soudu je tedy pouze konkretizací daných zákonných ustanovení a tyto nadále rozvádí tak, že požadavek tří odpracovaných hodin zůstává zcela zachován beze změny a ohledně zjištění druhé skutečnosti tj. vzdali soudce v daném dni svou činnost vykonává v místě výkonu své funkce stanovilo, že toto bude kontrolováno elektronickou evidencí docházky. V tomto bodě je potřeba zdůraznit, že elektronická evidence docházky probíhá na většině soudů, což vyplývá z vyjádření jednotlivých soudů, které byly v této souvislosti dokazovány. Dle názoru soudu není požadavek na elektronickou evidenci docházky nepřiměřeným zásahem do výkonu funkce soudce a jedná se o požadavek přiměřený vzhledem k tomu, že takováto evidence poskytuje značné ulehčení práce správního úseku, tuto evidenci musí podstupovat i ostatní zaměstnanci soudu, přičemž na rozdíl od nich jsou soudci zvýhodněni v tom, že by měli evidovat pouze příchod a odchod a nikoli i další přerušení práce, jako je odchod a příchod z přestávky na oběd, odchod a příchod od lékaře atp. Je samozřejmě obecně známou skutečností z rozhodovací praxe kárných senátů, že evidence docházky, resp. její nedodržování u soudce nemůže být sama o sobě podkladem k jeho případnému kárnému postihu a soud tuto myšlenku současně žádným způsobem nezpochybňuje a plně se s ní ztotožňuje. Je zde ovšem třeba zdůraznit, dle názoru soudu, zcela zásadní věc pro tento spor, a sice, že v daném případě nároku na poskytnutí stravného se nejedná o hmotné zabezpečení soudce, ale pouze o nenárokové poskytnutí zaměstnaneckého benefitu, ohledně jehož poskytnutí si může každý zaměstnavatel určit podmínky, které uzná za vhodné, které budou přiměřené a které budou v souladu s právními předpisy, zejména pak pracovněprávními. Tyto vyslovené závěry jsou zcela v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními. Jestliže se tedy žalobci rozhodli nerespektovat požadavek na evidenci své docházky elektronickou formou, jedná se o jejich volbu a jejich právo, která nemůže sama o sobě nijak ovlivnit výkon jejich funkce včetně hrozby případného kárného postihu, nicméně může znamenat toliko nenaplnění podmínek pro přiznání benefitu v podobě stravného, neboť poskytnutí či neposkytnutí tohoto benefitu se nijak netýká výkonu jejich funkce či hmotného zabezpečení, které představuje pouze dvě složky, a sice fixní plat a víceúčelovou náhradu (případně naturální plnění). Stravné není hmotným zabezpečením soudce, neboť na jeho poskytnutí není žádný právní nárok. Z textu výše zmíněného § 69 odst. 4, zákona č. 218/2000 o rozpočtových pravidlech, vyplývá, že stravné může být poskytnuto soudci, který odpracuje alespoň 3 hodiny v místě výkonu funkce. Za použití jazykového a logického výkladu tohoto ustanovení je možné dojít k jednoznačnému závěru, a sice, že zde musí existovat určitý nástroj, na základě kterého by bylo možno spolehlivě zjistit naplnění uvedených podmínek. Takovýmto nástrojem tedy musí být nějaký způsob evidence toho, zda se soudce nachází v místě výkonu své funkce a že tam v daný den je déle než 3 hodiny, přičemž žalovanou použitá elektronická evidence se z tohoto pohledu jeví jako dosti účinný a nejméně zatěžující nástroj pro naplnění zákonného ustanovení. Lze tedy, za použití argumentu a contrario, tvrdit, že bez dostatečného přehledu o pohybu soudců v místě výkonu jejich funkce nelze přímo ze zákona stravné těmto soudcům přiznat. Je sice pravdou, že v tomto ustanovení není uveden žádný konkrétní způsob, jakým mají být prokázány výše uvedené zákonné podmínky, nicméně v tomto se soud zcela ztotožňuje s názorem žalované, a sice že není technicky možné a proveditelné, aby na konci každého měsíce bylo prováděno rozsáhlé šetření u všech soudců, zdali a v jakých konkrétních dnech tyto zákonné podmínky naplnili, aby mohlo být spolehlivě u každého soudce určeno, v jakém rozsahu každému z nich vzniklo právo na poskytnutí stravného. Z tohoto pohledu se jeví zavedený docházkový elektronický systém jako zcela efektivní prostředek k naplnění uvedených zákonných podmínek a současně tento způsob je možno spatřovat jako méně zatěžující samotné soudce a o poznání méně zatěžující pracovníky správní administrativy soudu. Dále je potřeba zdůraznit, že požadavek kumulace obou podmínek (3 odpracované hodiny a přítomnost na pracovišti) rovněž vychází přímo z citované právní úpravy a předseda soudu tuto úpravu pouze implementoval do vydaného opatření č. 6/2022, v čemž zásadně nelze spatřovat žádný exces nebo svévoli nad rámec zákonných podmínek. Soud se rovněž neztotožnil ani s dalšími argumenty žalobců, a sice nezákonnosti přijetí napadeného opatření, neboť jednak bylo prokázáno, že předseda soudu své záměry ohledně příslušných změn předem konzultoval se všemi soudci a zřejmě i se soudcovskou radou, o čemž však nebyl předložen žádný přímý důkaz. Nicméně je soud přesvědčen, že i kdyby předseda soudu tyto záměry se soudcovskou radou předem nekonzultoval, nelze, v úpravě docházkového systému a podmínek, za kterých bude přiznáván stravenkový benefit, případně způsob povolování práce z domova, shledávat zásadní otázku státní správy okresního soudu. Zde je rovněž potřeba zdůraznit, že soudcovská rada je pouze poradním orgánem a na samotnou rozhodovací činnost předsedy soudu tak nemá žádný přímý vliv. Předseda soudu je rovněž z titulu své funkce oprávněnou osobou k vydávání opatření tak, jak tomu bylo v posuzovaném případě, když toto oprávnění plyne přímo ze zákona o soudech a soudcích, kdy řešení předmětných otázek lze podřadit pod výkon státní správy, neboť tímto zajišťuje chod soudu po stránce personální a organizační, tedy [tituly před jménem] [jméno FO] vydáním svých opatření, a to zejména č. 6/2022 své oprávnění žádným způsobem nepřekročil. Uvedené je podpořeno rovněž tím, že v těchto otázkách, tj. evidence pracovní doby a nároku na stravné, absentuje jakákoli sjednocující legislativa v rámci rezortu spravedlnosti, z čehož tedy vyplývá možnost a zároveň i povinnost předsedy každého soudu tyto otázky řešit samostatně s akcentováním specifických potřeb a okolností panujících na konkrétním soudu s vědomím odlišnosti náplně práce a specifik výkonu funkce soudce na různých stupních soudní soustavy, jak se tyto odlišnosti odrážejí např. v postojích k těmto otázkám např. u Nejvyššího správního soudu nebo Ústavního soudu, jak to vyplývá z jejich vyjádření. Co se pak týče argumentů žalobců ohledně nerovného zacházení s jinými soudci, konkrétně dvou soudců na stáži u krajského soudu, kterým měl být benefit poskytován, aniž by svou docházku evidovali, zde soud tuto argumentaci neshledává za jakkoli podstatnou pro projednávanou věc, neboť podobné konkrétnosti, stejně tak jako námitky směřující proti postupu ředitele správy soudu u evidence jeho docházky, jsou čistě otázkami individuálními a personálními, které na legitimnost vydaných opatření nemají žádný vliv. Rovněž tak nemají tento vliv ani námitky směřující ke způsobu evidence elektronického docházkového systému, resp. zabezpečení příslušného informačního systému a případného porušení GDPR, přičemž v případě zjištění konkrétních pochybení žalobcům nic nebránilo se obrátit na správce informačního systému, předsedu soudu či na Úřad pro ochranu osobních údajů. I zde tedy rovněž platí, že případná pochybení jednotlivců na úseku ochrany osobních údajů nemají žádný vliv na oprávněnost a zákonnost vydaných opatření. Soud rovněž neshledává za případné odkazy na konkrétní judikaturu, a to zejména rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 16 Kss 10/2013, neboť i toto rozhodnutí připouští možnost evidence pracovní doby u soudců, nicméně toto rozhodnutí se nijak nedotýká projednávané otázky, a sice legitimního požadavku na splnění podmínek pro přiznání zaměstnaneckého benefitu v případě soudců. Rovněž tak odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 3989/2011, kde byla řešena otázka evidence pracovní doby, nároku na plat (mzdu) a otázka důkazního břemene na straně zaměstnavatele, nicméně zde nebyla řešena otázka, která je předmětem tohoto řízení, a sice vzniku nároku na zaměstnanecký benefit, přičemž zcela zásadně nelze tento nárok zaměňovat se základním nárokem na odměnu za vykonanou práci, která plyne přímo z příslušných právních předpisů a ze smluvního vztahu.

15. Ze všech výše uvedených důvodů soud neshledává vydaná opatření předsedy Okresního soudu v [adresa], a to zejména opatření č. 6/2022, za jakkoli diskriminační, dále je soud shledává zcela v souladu s platným právem s tím, že žalobci se dobrovolně rozhodli nerespektovat podmínku elektronické evidence přítomnosti v soudní budově, čímž nesplnili kumulativní podmínku pro přiznání stravenkového benefitu v měsíci říjnu 2022, a proto soud jejich žalobu v plném rozsahu zamítl. Lze tedy závěrem shrnout, že soudem v tomto řízení nebylo zjištěno, že by požadavek na odpracování minimálně tří hodin v příslušném kalendářním dni za současného splnění podmínky zaevidování své přítomnosti v budově soudu elektronickým docházkovým systémem, jakožto dvou kumulativních podmínek pro přiznání benefitu v podobě příspěvku na stravné, byl způsobilý jakkoli negativně ovlivnit či omezit výkon funkce soudce, nebo mít negativní dopad do sféry hmotného zabezpečení soudce a současně že by tyto podmínky byly zcela zjevně nepřiměřené specifické povaze výkonu soudcovské funkce.

16. Vzhledem k prokázanému skutkovému stavu ohledně nesplnění podmínky na elektronickou evidenci docházky ze strany žalobců a tomu, že soudem bylo opatření předsedy Okresního soudu v [adresa]/2022 shledáno zcela v souladu s platnou právní úpravou, soud nepřipustil další dokazovaní navrhované žalobci, které by spočívalo v detailním prokazování fyzické přítomnosti jednotlivých žalobců v místě výkonu funkce, neboť toto by bylo, s ohledem na vše výše uvedené, zcela nadbytečné a současně neekonomické. Proto byly další návrhy na doplnění dokazování spočívající ve výsleších žalobců, dalších soudců, zaměstnanců OS [adresa] a zkoumání kamerových záznamů zamítnuty pro nadbytečnost.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 1 500 Kč, což představuje 5 paušálních náhrad pro nezastoupeného účastníka po 300 Kč (písemné vyjádření ze dne 19. 6. 2023, 22. 10. 2023 a 7. 12. 2023, osobní účast při jednání dne 8. 11. 2023 a 17. 1. 2024) a tuto částku uložil zaplatit neúspěšným žalobcům společně a nerozdílně.

Poučení