9 C 13/2020

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Stejskalovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] oba zastoupeni opatrovnicí [příjmení] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] pro zaplacení 73 781,43 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 788 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 2 788 Kč od 1.5.2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému 1) zaplatit mu částku 70 993,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 59 167,21 Kč od 1.5.2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Pokud se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované 2) zaplatit jí částku 73 781,43 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 61 955,21 Kč od 1.5.2019 do zaplacení s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu splnění povinnost druhého žalovaného, se žaloba zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení na účet Okresního soudu Praha-východ do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 13.11.2019 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit jí společně a nerozdílně částku 73 781,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 61 955,21 Kč od 1.5.2019 do zaplacení. Tvrdila, že žalobkyně prostřednictvím mandatáře uzavřela s žalovaným 1) dne 22.12.2016 smlouvu o úvěru [číslo] kterou se zavázala poskytnout žalovanému 1) úvěr ve výši 55 846 Kč, a žalovaný 1) se zavázal vrátit žalobkyni čerpanou částku včetně úroku a pojištění, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 2 899 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly též obchodní podmínky. K uzavření smlouvy došlo v souladu s čl. 1 odst. 2 obchodních podmínek akceptací smlouvy. Ručitelským prohlášením ze dne 22.12.2016 se žalovaná 2) zavázala, že uspokojí pohledávku žalobkyně, pokud ji žalovaný 1) neuhradí. Žalovaný 1) neplnil své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně a včas, když poslední splátku uhradil 22.6.2018. Protože žalovaný 1) neuhradil dlužné splátky ani po upomínkách, žalobkyně v souladu s článkem 5 odst. 3 a 5 obchodních podmínek zesplatnila celý dluh ke dni 23.2.2019 a vyzvala žalovaného 1) k úhradě celého dluhu, což žalovaný 1) neučinil. Za dobu trvání úvěrové smlouvy uhradil žalovaný 1) částku 53 058 Kč. Žalobkyně se domáhá uhrazení těchto částek: 24 011 Kč (splátky splatné do zesplatnění), jistina v důsledku zrušení úvěrové smlouvy 37 070,21 Kč, smluvní pokuta za zrušení smlouvy ve výši 8 663,22 Kč, úrok z prodlení ve výši 598 Kč, účelně vynaložené náklady na odeslání o oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč, smluvní pokuta za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 2 465 Kč a dopojištění ve výši 874 Kč. Nárok na smluvní pokutu se odvíjí od ujednání v článku 5 odst. 2 Obchodních podmínek, kde byl tento nárok sjednán pro případ, že se žalovaný dostane do prodlení s více jak třemi splátkami, následkem čehož dojde k zesplatnění všech závazků; smluvní pokuta je požadována v sazbě 0,1% denně z částky 37 070,21 Kč od 21.3.2019 do podání žaloby.

2. K výzvě soudu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (při jednání konaném dne 26.11.2020) žalobkyně doplnila své tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného 1) tak, že v podání ze dne 4.12.2020 uvedla, že před poskytnutím úvěru posuzovala s odbornou péčí schopnost žalovaného 1) splácet poskytnutý úvěr, a to z údajů, které získala především z nebankovních registrů ([anonymizováno 6 slov]), registr [příjmení], ostatních registrů a databází (interní platební morálka klienta, interní [příjmení] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], insolvenční rejstřík ISIR, neplatné doklady MVČR, evidence adres obecních/městských úřadů, registr hledaných osob, centrální evidence obyvatel), příjem a výdaje žalovaného 1), výdaje na splátky úvěru, finanční rezerva/disponibilní příjem, demografické a statistické údaje (skóringový model). Do všech uvedených registrů probíhá automaticky online dotaz, což provozovatelé registrů umožňují, a jedná se o běžný postup na bankovním i nebankovním trhu. S ohledem na to věřitelé nedisponují fyzickým (papírovým) výpisem z daného registru, ale odpověď je zachována pouze elektronicky v podobě zdrojového kódu. Žalobkyně zjistila dotazem na nebankovní registry klientských informací ([anonymizováno]), že žalovaný 1) nemá žádné dluhy po splatnosti u nebankovních finančních institucí; k žalovanému 1) nebyly zjištěny ani žádné negativní informace v interních systému [právnická osoba] – registr rizikových klientů (RSS) sdružujících informace pro účely posouzení rizikovosti klienta. Rovněž v evidenci [příjmení] (zájmové sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb) nebyl ohledně žalovaného nalezen žádný údaj o dluzích po splatnosti. Dále bylo zjištěno, že žalovaný 1) neměl u žalobkyně žádnou platební historii, v [anonymizována dvě slova] (interní [příjmení] [anonymizováno] žalobkyně) rovněž nebyly zjištěny žádné negativní informace o žalovaném 1), žalovaný 1) neprocházel ani insolvenčním rejstříkem ani Centrální evidencí exekucí, jeho trvalé bydliště se nenacházelo na obecním či městském úřadu, jím předložený doklad totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů. Žalobkyně poukázala na to, že již tím, že žalovaný splatil 17 splátek, přímo v praxi potvrdil, že je schopen úvěr splácet. Žalobkyně tak zcela aktivně zjišťovala informace a až na základě jejich systematického prověření učinila konečné rozhodnutí. Žalobkyně zdůraznila, že bylo povinností žalovaného 1) poskytnout úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho úvěruschopnosti; porušení této povinnosti je pak trestným činem úvěrového podvodu dle § 211 trestního zákoníku. Dále uvedla, že v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) je jednání, který by nebyla řádně posouzena úvěruschopnost dlužníka, stiženo relativní neplatností; námitku relativní neplatnosti je pak možné vznést v obecné 3leté promlčecí době, která počíná běžet od uzavření smlouvy. Žalovaný 1) tuto námitku neuplatnil, a tudíž je třeba smlouvu považovat za platnou.

3. Protože žalovaný 1) a 2) jsou cizinci, státní příslušníky Bulharska, jejichž pobyt na území České republiky se nepodařilo zjistit, přičemž nebyla ani známa jejich adresa pro doručování do ciziny, soud v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanovil oběma žalovaným jako osobám neznámého pobytu opatrovníka z řad advokátů (usnesením ze dne 20.7.2020 č.j. 9C 13/2020-60).

4. Opatrovník žalovaných namítl, že ze strany žalobkyně nebylo doloženo, že žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného 1) k plnění celého dluhu, a to před tím, než byla k plnění vyzvána žalovaná 2). Dále namítla, že na straně žalovaných nejde o vztah pasivní solidarity, a proto není přípustné po nich požadovat plnění společně a nerozdílně, neboť jejich postavení odpovídá postavení primárního dlužníka a ručitele.

5. K návrhu žalobkyně byla usnesením ze dne 29.9.2020 č.j. 9C 13/2020-75 připuštěna změna žaloby, ve znění, že žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobkyni částku 73 781,43 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 61 955,21 Kč od 1.5.2019 do zaplacení s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu splnění povinnost druhého žalovaného.

6. Soud se nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc a příslušnost, neboť žalovaní jsou státními příslušníky Bulharské republiky. Pravomoc zdejšího soudu pro projednání z rozhodnutí ve věci vyplývá z ustanovení čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, konkrétně se pravomoc a příslušnost zdejšího soudu určila podle místa plnění závazku, které je dle článku 7 odst. 1 písm. b) místo, kde byly služby poskytnuty, což je bydliště žalovaného 1) v době, kdy byl předmětný úvěr poskytnut.

7. Provedeným dokazováním byl zjištěn tento skutkový stav:

8. Z výpisu z veřejného rejstříku bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalobkyně je (mimo jiné) poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

9. Z mandátní smlouvy ze dne 1.11.2004 bylo zjištěno, že touto smlouvou se [anonymizováno] [právnická osoba] zavázala uzavírat jménem žalobkyně leasingové a úvěrové smlouvy, jejichž předmětem financování budou ojeté nebo nové automobily, jejichž prodejem se [anonymizováno] [právnická osoba] zabývá v rozsahu svého živnostenského oprávnění.

10. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 22.12.2016 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno že žalobkyně prostřednictvím prodejce [právnická osoba] uzavřela s žalovaným 1) jako dlužníkem smlouvu o úvěru na koupi zboží (vozidlo [příjmení] [příjmení] [jméno], rz: [anonymizováno] [číslo]), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 1) úvěr ve výš i 55 846 Kč a žalovaný 1) se zavázal jej žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 43, 64%, a to v 48 splátkách ve výši 2 899 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci; součástí splátky bylo též zákonné pojištění vozidla ve výši 422 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly též Úvěrové podmínky [číslo] ze dne 1.11.2016 Pro případ prodlení s plněním tří a více splátek neuhrazených ani ve lhůtě 30 ti dnů od výzvy bylo sjednáno právo žalobkyně zesplatnit celý dosud neuhrazený úvěr (článek 5.5 obchodních podmínek). Dle článku 5.2 obchodních podmínek byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s plněním měsíčních splátek ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž se dlužník ocitne v prodlení. Součástí smlouvy byl též rozpis splátek ve výši 2 899 Kč měsíčně od 22.1.2017.

11. Z protokolu o stavu vozidla [anonymizováno] [příjmení] [jméno] rz: [anonymizováno] [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný 1) předmětný vůz převzal.

12. Jak prokazuje výpis z bankovního účtu žalobkyně, dne 3.1.2017 zaslala žalobkyně částku 55 846 Kč na účet [právnická osoba]

13. Z ručitelského prohlášení ke smlouvě o úvěru ze dne 22.12.2016 bylo zjištěno, že žalovaná 2) prohlásila, že pohledávky žalobkyně za žalovaným 1) jako dlužníkem ze smlouvy o úvěru na koupi zboží uhradí, pokud tento dluh nesplní žalovaný 1).

14. Jak prokazuje přehled plateb pro smlouvu [číslo] ze dne 12.7.2019, žalovaný 1) sjednané splátky nehradil řádně a včas, když k uvedenému dni uhradil částku 53 058 Kč (splatná byla k tomuto dni částka 124 384,21 Kč).

15. Z oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 1.3.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že ke dni 23.2.2019 došlo k zesplatnění dosud neuhrazené části dluhu, neboť se žalovaný 1) ocitl v prodlení s plněním splátek a vyzvala jej k úhradě částky 64 344,21 Kč. Výzva byla žalovanému doručována na adresu [adresa žalovaného] (prokázáno dodejkou).

16. Z oznámení o odstoupení od dohody o zajišťovacím převodu práva bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému 1), že v důsledku s prodlení s plněním splátek úvěrové smlouvy odstupuje od odhody o zajišťovacím převodu práva a vyzvala žalovaného 1) o zajištění změny vlastníka financovaného vozidla [anonymizováno] [příjmení] [jméno].

17. Z faktury č. [spisová značka] ze dne 4.3.2019 a faktury č. [spisová značka] ze dne 4.3.2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vystavila fakturu žalovanému 1) vždy v částce 437 Kč, neboť namísto žalovaného 1) uhradila zákonné pojištění.

18. Z předžalobní výzvy ze dne 30.7.2019 bylo zjištěno, že žalovaný 1) byl vyzván k úhradě dlužné částky včetně smluvních pokut; z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla zaslána na adresu [adresa žalovaného].

19. Z předžalobní výzvy ze dne 30.7.2019 bylo zjištěno, že žalovaná 2) byla vyzvána k úhradě dlužné částky včetně smluvních pokut; z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla zaslána na adresu [adresa].

20. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého mandatáře [anonymizováno] [právnická osoba] uzavřela dne 22.12.2016 se žalovaným 1) smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr na koupi vozidla [anonymizováno] [příjmení] [jméno] ve výši 55 846 Kč (přímo na účet [anonymizováno] [právnická osoba], která jako prodávající přenechala žalovanému 1) za úplatu předmětný vůz) a žalovaný 1) se zavázal úvěr žalobkyni vrátit spolu se sjednaným úrokem, a to v 48 splátkách ve výši 2 899 Kč měsíčně. Ručitelským prohlášením ze dne 22.12.2016 se žalovaná 2) zavázala zaplatit tento dluh žalobkyni, pokud kteroukoliv jeho část neuhradí žalovaný 1). Žalovaný 1) uhradil celkem částku 53 058 Kč, se zbytkem plnění se ocitl v prodlení, a proto žalobkyně ke dni 23.2.2019 zesplatnil celou zbývající část pohledávky a vyzvala žalovaného 1) k jeho úhradě; zároveň odstoupila od dohody o zajišťovacím převodu práva. Protože žalovaný 1) po této výzvě ničeho nehradil, vyzvala žalobkyně k úhradě dlužné částky žalovanou 2) a znovu vyzvala předžalobní výzvou k plnění též žalovaného 1).

21. Pokud žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že před poskytnutím úvěru s péčí řádného hospodáře zkoumala úvěruschopnost žalovaného 1), a to lustrací veřejných rejstříků, interních rejstříků žalobkyně a skupiny [právnická osoba], kam patří též žalobkyně, jakož i z informací od žalovaného 1), v tomto směru nepředložila soudu žádný důkaz, ačkoliv byla poučena, že pokud tvrzení o způsobu prověření úvěruschopnosti žalovaného 1) neprokáže důkazy, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci v důsledku neunesení důkazního břemene. Žalobkyně po tomto poučení odkázala na úvěrovou smlouvu, přehled plateb, Sazebník poplatků a obchodní podmínek, z nichž však není možné zjistit, zda tedy žalobkyně tvrzené zkoumání úvěruschopnosti žalovaného 1) provedla. I pokud žalobkyně tvrdila, že jednotlivé lustrace prováděla automaticky, je nepochybné, že v interním systému žalobkyně o tom musí být zachyceny údaje, neboť jenom na základě nich mohla žalobkyně provést úvahu o rizikovosti uzavření smlouvy s žalovaným 1). Žalobkyně však žádné důkazy nepředložila, a v tomto směru neunesla své důkazní břemeno.

22. V souladu s článkem 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní vztahy (Řím I), pak soud právní vztah účastníků posuzoval podle českého hmotného práva, neboť poskytovatel úvěru (žalobkyně) sídlí v České republice.

23. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o.z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Dle ustanovení § 2018 o.z. (1) kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. (2) Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.

25. Dle ustanovení § 2019 odst. 1 o.z. Ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu.

26. Dle § 2991 o.z. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu.

29. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovan7 1) spolu uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., dle které žalobkyně prokazatelně žalovanému poskytla finanční částku ve výši 55 846 Kč a žalovaný 1) se zavázal tuto částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 43,64% ročně žalobkyni vrátit. Žalovaná 2) se svým ručitelským prohlášením zavázala, že žalobkyni uspokojí, jestliže žalovaný 1) předmětný dluh neuhradí.

30. Protože předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena s žalovaným jako spotřebitelem, a jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zkoumal, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy splnila svoji povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného 1). Jak bylo uvedeno shora, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného 1) zkoumala lustrací řady interních i veřejných rejstříků, zkoumala příjmy a výdaje žalovaného 1). Nicméně k prokázání těchto tvrzení nenavrhla žádný důkaz s odkazem na to, že se jednalo o automaticky prováděné operace, o nichž není jiný záznam než zdrojový kód. Soud však má za to, že žalobkyně, pokud zkoumání úvěruschopnosti prováděla, musí existovat záznam o tom, co bylo prověřováno a s jakým výsledkem, a to minimálně v interním systému. Pokud žalobkyně tvrdí, že zkoumala příjmy a výdaje žalovaného 1), je nepochybné, že musela mít k dispozici nějaké podklady, které vyhodnocovala. Nelze tedy uvěřit tomu, že není v silách žalobkyně prokázat, že skutečně úvěruschopnost žalovaného 1) prověřila. Proto soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného 1) před uzavřením úvěrové smlouvy.

31. Důsledkem porušení této povinnosti žalobkyně je pak v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Soud si je vědom toho, že z gramatického výkladu tohoto ustanovení by mohlo vyplývat, že porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti způsobuje toliko relativní neplatnost právního jednání (smlouvy o úvěru), nicméně v tomto směru je třeba vyjít z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, které jednoznačně deklarovalo povinnost soudu zabývat se ex offo (tedy i bez námitky dlužníka) otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitřním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Soud má za to, že národní předpis (ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) má být vykládán způsobem eurokonformním, tedy způsobem uvedeným v citovaném rozhodnutím Evropského soudního dvora EU.

32. Protože žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného 1) vůbec zkoumala, a k této skutečnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, soud posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

33. Protože bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 1) finanční prostředky ve výši 55 846 Kč, přičemž se jednalo o plnění z neplatné smlouvy, žalovaný 1) se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění žalobkyni vrátit (§ 2991 o.z.). Bylo prokázáno, že žalovaný 1) žalobkyni zasílal postupně částky (na neplatnou úvěrovou smlouvu) v celkové výši 53 058 Kč. Celou tuto částku je třeba považovat za splátky bezdůvodného obohacení ve výši 55 846 Kč, neboť jestliže je úvěrová smlouva neplatná, nevznikl žalobkyni nárok ani na zaplacení jakýchkoliv poplatků a úroku, které byly ve smlouvě sjednány jako akcesorický závazek vztahující se k poskytnuté jistině. Stejně tak nevznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty jako akcesorického závazku, neboť úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, a tudíž se tato neplatnost vztahuje i na ujednání o smluvní pokutě vázané na prodlení s plněním splátek úvěru.

34. Soud tedy uložil žalovanému 1) povinnost uhradit částku 2 788 Kč představující rozdíl mezi částkou poskytnutou žalobkyní z neplatné smlouvy, a částkou, kterou již žalovaný 1) žalobkyni zaplatil. Protože je žalovaný 1) v prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni též nárok na úhradu úroků z prodlení z této částky (dle § 1970 o.z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení od 1.5.2019. Byť tato lhůta k plnění nebyla mezi účastníky sjednána a dle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je dána povinnost vrátit poskytnutou jistinu ve lhůtě přiměřené možnostem dlužníka, dospěl soud k závěru, že lze učinit závěr, že výzvou žalobkyni adresovanou žalovanému 1) ze dne 1.3.2019 (která se dostala do sféry vlivu žalovaného 1) dne 5.3.2019 uložením na poštu) vyzvala žalobkyně žalovaného k plnění se lhůtou do 21.3.2019; žalovaný 1) na tuto výzvu nijak nereagoval, tedy je možné učinit, pokud jde o lhůtu k plnění, závěr, že tuto lhůtu konkludentně akceptoval. To, že soud shledal odůvodněným nárokem částku nižší, než jakou v předmětné výzvě požadovala žalobkyně, není pro účely stanovení lhůty k plnění rozhodné. Protože na výzvu žalobkyně žalovaný 1) dluh do 21.3.2019 nezaplatil, je v prodlení a vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení; žalobkyně jej požadovala až od 1.5.2019, a tudíž soud úroky z prodlení přiznal od tohoto data, neboť je návrhem žalobkyně vázán (ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř.). Ve zbývající části žalobu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) zamítl (výrok I. a II.).

35. Pokud jde o nárok uplatňovaný za žalovanou 2), žalobkyně tento nárok opírala o ručitelské prohlášení žalované 2) ze dne 22.12.2016, kterým se žalovaná zavázala uhradit dluh z předmětné úvěrové smlouvy, pokud jej neuhradí žalovaný 1). Ručení v souladu s ustanovením § 2019 o.z. předpokládá platný dluh dlužníka, a to ke dni vydání ručitelského prohlášení. Je sice možné, aby se ručení vztahovalo na soubor dluhů určitého druhu vznikajících po určitou dobu či dluhy budoucí nebo podmíněné, nicméně s ohledem na určitost právních jednání (§ 553 o.z.) je nezbytné, aby takové dluhy byly v ručitelském prohlášení výslovně vymezeny. V daném případě se ručení mělo vztahovat výslovně na dluhy vzniklé z předmětné úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1); předmětná úvěrová smlouva však je, z důvodů shora uvedených, neplatná, a tudíž žádný dluh z úvěrové smlouvy, který by mohl být zajištěn ručením, neexistoval. Ručením nemohla být zajištěna ani povinnost vrátit bezdůvodné obohacení žalobkyni, neboť ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo až převodem finanční částky žalovanému 1) dne 3.1.2017 (na jím uvedený účet), a tudíž ani tato povinnost ke dni ručitelského prohlášení neexistovala.

36. Vzhledem k neplatnosti hlavního závazku, nevzniklo platně ani ručitelské prohlášení, a proto soud žalobu ve vztahu k žalované 2) jako nedůvodnou zamítl (výrok III.).

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 o.s.ř., když ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) měla plný úspěch žalovaná 2) a ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) měl žalovaný 1) převážný úspěch (neúspěch měl pouze v nepatrné části představující necelé 4% z žalované částky), a tudíž přiznal náhradu nákladů řízení žalovaným v plném rozsahu. Náklady žalovaných představují náklady soudem ustanoveného opatrovníka, jejichž výše není prozatím známa, neboť o nich dosud nebylo soudem rozhodnuto. Soud proto rozhodl pouze co do základu (ustanovení § 155 odst. 1 věta druhá část věty za středníkem o.s.ř.) s tím, že výše nákladů bude určena v samostatném usnesení. Místo k plnění nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o.s.ř., neboť náklady účastníka zastoupeného ustanoveným zástupcem/opatrovníkem se platí k rukám soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008).

38. Lhůtu k plnění soud stanovil v zákonné pariční lhůtě (ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).

Poučení