9 C 132/2025 - 62

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Höllgeovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupené [Jméno Zástupce], advokátem, sídlem [adresa] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], bytem [Adresa žalovaného], adresou pro doručení [adresa] o zaplacení částky 28 800 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení o zaplacení smluvní pokuty 3 800 Kč a kapitalizovaného úroku 5 865 Kč se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,50 % ročně z částky 25 000 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 6. 4. 2024 do 24. 10. 2024, úrok z prodlení 2,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 561,64 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 916,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 561,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 865 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč, smluvní pokutu 3 800 Kč a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 10. 2023 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „[právnická osoba]“), smlouvu o úvěru [hodnota] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 4. 10. 2023 (dále jen „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy o úvěr poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti [právnická osoba] vrátit částku 30 765 Kč spolu s příslušenstvím do 3. 11. 2023. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách [Anonymizováno] kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu, při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací společnost [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena, a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 25 000 Kč. Žalovaný odsouhlasil všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl souhlas se zpracováním osobních údajů a souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením SOLUS a text smlouvy o úvěru, veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na email uvedený při žádosti o úvěr. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, tímto mu vznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínám, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Dne 13. 11. 2023 byla mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek ve znění pozdějších dodatků (dále jen jako rámcová smlouva). Na základě této smlouvy pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. O každém dílčím postoupení pohledávek bylo vyhotoveno tzv. společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek. Společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek rovněž obsahuje seznam postupovaných pohledávek. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena ke dni 5. 4. 2024. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 34 690 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 24 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 5 765 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 825 Kč a z neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč s tím, že žalobkyně v žalobním návrhu na této položce nárokuje nejvýše částku 150 Kč, částka paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného, kdy sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku je 50 Kč. Vzhledem k tomu, že ve smlouvě je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, tak žalobkyně postoupené příslušenství pohledávky uvádí do pole, které je ve formuláři vyhrazenou kapitalizovanému úroku. Kapitalizovaný úrok se tak skládá z nesplaceného úroku ve výši 5 765 Kč a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 100 Kč = 5 865 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 561,64 Kč za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 4. 11. 2023 do 4. 4. 2024, z jistiny ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení od 6. 4. 2024 z jistiny ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč (osobní návštěva se sazbou 217 Kč). Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svou povinnost splatit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, kdy žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 3 800 Kč, počítanou s dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč od 4. 121. 2023 do 4. 4. 2024. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, avšak dluh uhrazen nebyl.

2. V podání ze dne 28. 5. 2025 k výzvě soudu dle § 43 o. s. ř. žalobkyně uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Žalobkyně vzala zpět žalobu co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 865 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 3 800 Kč s tím, že žalobkyně nadále požadovala úhradu dlužné jistiny 25 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z této jistiny od 6. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 561,64 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a nákladů řízení.

3. Soud v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. (výrok I.).

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. K jednání dne 2. 7. 2025 se právní zástupce žalobkyně nedostavil, omluvil svou neúčast. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal v nepřítomnosti právního zástupce žalobkyně a nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Dne 4. 10. 2023 byla mezi [právnická osoba], IČO [IČO], jako věřitelem, a žalovaným jako klientem, uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], kdy se jednalo o spotřebitelský neúčelový úvěr splatný jednorázově s celkovou částkou jistiny úvěru 22 500 Kč, kdy žalovaný měl celkem uhradit 27 675 Kč. Datum splatnosti bylo sjednáno na 3. 11. 2023, zápůjční úroková sazba činila 297,83 % (pevná ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti), RPSN za celý úvěr činila 1 141,2 % ročně. Ve smlouvě bylo ujednání o možnosti prodloužení splatnosti, o povinnosti k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení se zaplacením závazku dle této smlouvy, o povinnosti k zaplacení poplatku za zaslání písemných upomínek (50 Kč za každou zaslanou upomínku). Ve smlouvě žalovaný prohlásil, že se seznámil s textem smlouvy včetně obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, s nimiž souhlasí (smlouva ze dne 4. 10. 2023). Dne 4. 10. 2023 byl mezi týmiž subjekty uzavřen dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru č. [hodnota], a to tak, že celková částka jistiny úvěru činila 25 000 Kč, celkem ke splácení byla částka 30 765 Kč, se sjednanou zápůjční úrokovou sazbou 280,56 % ročně, a RPSN za celý úvěr činila 1 148,6 % (dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 4. 10. 2023). Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově upravují mimo jiné způsob uzavření smlouvy, způsob poskytnutí úvěru, prodloužen splatnosti (obchodní podmínky [právnická osoba]). Dne 4. 10. 2023 společnost [právnická osoba] poskytla ve prospěch účtu žalovaného částky 22 500 Kč a 2 500 Kč (výpis z běžného účtu ze dne 4. 10. 2023). Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky se u žalovaného jednalo o vyúčtování cesty pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adrese dlužníka dne 30. 5. 2024 (výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 13. 11. 2024).

8. Předmětná pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba], IČO [IČO], jako postupitelem, postoupena žalobkyni jako postupníkovi, a žalovaný byl o postoupení pohledávky informován postupitelem a postupníkem dopisy ze dne 15. 4. 2024 a 2. 5. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek, společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek, výňatek přílohy s uvedením smlouvy č. [hodnota], oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2024, informace o postoupení pohledávky lze dne 2. 5. 2024, podací archy, potvrzení o provedení transakce ze dne 5.4. 2024, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, plná moc).

9. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 17. 10. 2024 k úhradě dlužné částky (výzva před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024, podací arch ze dne 21. 10. 2024).

10. Dle systému ČNB ARAD úroková sazba u úvěrů pro domácnost spotřebitele v měsíci říjen 2023 činila 9,37 % (ČNB ARAD).

11. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, dospěl k závěru, že žaloba po částečném zastavení znějící na zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím byla podána po právu pouze částečně.

12. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 věty prvé ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle § 588 věty prvé o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 4. 10. 2023 ve znění dodatku z téhož dne uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.), na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit jednorázově do 3. 11. 2023.

21. Soud se v dané věci zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr.

22. Při řešení této otázky je třeba zdůraznit, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Aktuální judikatura Ústavního soudu pak stojí na tom, že obecné soudy by „měly poskytovatele úvěrů vést … k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Úvěr má být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Toto právní předchůdce žalobkyně v dané věci řádně a s odbornou péčí nesplnil, resp. splnění neprokázal.

23. Žalobkyně v žalobě pouze v obecné rovině uvedla, že společnost [právnická osoba] při zahájení schvalovacího procesu provedla nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), resp. prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. V doplnění žaloby pak žalobkyně uvedla, že nedisponuje doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného. Z provedeného dokazování nikterak nevyplynulo, že by k osobě žalovaného právní předchůdce žalobkyně zjistil jakýchkoliv relevantních informací, např. výši jeho příjmu, výdajů, výši případných dalších závazků, a že by údaje o příjmech, výdajích a způsobu plnění dosavadních dluhů nějakým způsobem ověřil a vyhodnotil, např. vyžádáním dokladů od žalovaného (výplatní pásky, výpisy z účtu, doložení nákladů na bydlení apod.). Dle názoru soudu pouhá lustrace žalovaného ve výše uvedených databázích (navíc žalobkyní nedoložená) k řádnému posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, dle názoru soudu nestačí. Je třeba zdůraznit, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li toliko z informací výše uvedených registrů a z pouhého prohlášení samotného dlužníka, že je schopen úvěr splatit. Dle názoru soudu je v dané věci zřejmé, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, skutečnosti týkající se příjmů a výdajů žalovaného dostatečným způsobem neprověřoval, neboť se příjmy ani výdaji žalovaného nezabýval.

24. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval poměry žalovaného a nedostál své povinnosti řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Povinnost k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemůže být relativizována ani výší poskytovaného úvěru, když povinnost k řádnému posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí se vztahuje na spotřebitelské úvěry bez ohledu na výši závazku, navíc závazek v posuzované věci o úvěr činil celkem 30 765 Kč, a nedá se tak ani hovořit o nízké nominální hodnotě úvěr. Soud tak uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál povinnosti odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru absolutně neplatná, kdy odporuje § 86 odst. 1 ZSŮ; a k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 87 odst. 1 ZSŮ).

25. Nadto soud dále uvádí, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná i s ohledem na výši sjednané úrokové sazby.

26. V souzené věci byla mezi účastníky ujednána zápůjční úroková sazba ve výši 279,83 % ročně, resp. ve znění dodatku č. [hodnota] ve výši 280,56 % ročně. Ze systému ČNB ARAD plyne, že v měsíci říjnu 2023 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, nepřevyšovaly u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami úroky nejvyšší úrokové sazby 9,37 % ročně. Sjednaný úrok předmětné úvěrové smlouvě ve znění dodatku tedy dosahuje více než 29násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ujednání o výši úroků lze považovat za ujednání v rozporu s dobrými mravy v případě, že se sjednaná výše úroků převyšuje hranici obvyklé výše úroku několikanásobně, nejméně však trojnásobně až čtyřnásobně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Soudu náleží zkoumat z úřední povinnosti otázku kolize uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy, potažmo zákonnými principy na ochranu spotřebitele, coby slabší strany. Za situace, kdy si právní předchůdce žalobkyně a žalovaný ujednali roční úrokovou sazbu ve výši 280,56 %, a tato výše úroku z úvěru dosahuje více než 29násobku nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami v době uzavření smlouvy o úvěru (dle statiky České národní banky), dospěl soud k závěru, že takové ujednání o úroku z úvěru se příčí dobrým mravům, a je třeba i z tohoto důvodu posoudit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). Nelze odhlédnout od skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila svoje podnikání právě na zcela jasně vysoké sazbě úroků z úvěrů, kdy jejími klienty jsou převážně osoby s horší platební morálkou, kterým by banky pravděpodobně úvěr neposkytly, a společnost by smlouvy se standardní úrokovou sazbou pravděpodobně neuzavírala. Soud na tomto místě rovněž odkazuje na závěry Městského soudu v Praze přijaté v analogických věcech (v nichž žalobkyní byla rovněž nebankovní společnost a spor se týkal úvěrových smluv, u nichž byla zkoumána kolize s dobrými mravy z důvodu nepřiměřeně vysoké úroční úrokové sazby), vyjádřené např. v rozsudcích Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka].

27. Soud tak uzavírá, že převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 odst. 2 o. z., jako bezdůvodné obohacení, bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 25 000 Kč, která představuje finanční prostředky, které právní předchůdce žalobkyně žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytl.

28. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 25 000 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Počátek prodlení soud vztáhl k výzvě k plnění ze dne 17. 10. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení nečinný, nemohl soud zjistit jeho možnosti pro určení lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení. Lhůta k vrácení bezdůvodného obohacení byla 24. 10. 2024 (§ 573 o. z.), soud považuje za dostatečně dlouhou, a to s ohledem na tu skutečnost, že dle smlouvy měl žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátit již 3. 11. 2023. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o § 1879 a § 1880 o. z.

29. Ve vztahu k dalším nárokům žalobkyně, kde se žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby dále domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 561,64 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se jednalo o nároky vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou.

30. Soud dále dodává, že k jednání soudu dne 2. 7. 2025 se právní zástupce žalobkyně nedostavil, když svou účast omluvil. Žalobkyni tak nebylo možné dát příslušné procesní poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k případnému doplnění tvrzení ve vztahu k platnosti úvěrové smlouvy (ověření úvěruschopnosti žalovaného), ani poučení, že nárok žalobkyně bude posuzován jako bezdůvodné obohacení (§ 118 odst. 2 o. s. ř.). Poučovací povinnost dle ust. § 118a o.s.ř. soud plní při jednání (popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ust. § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, sp. zn. 26 Cdo 3208/2022). Soudní judikatura v tomto směru vychází z toho názoru, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, tak takové chování účastníka řízení znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a o.s.ř. skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Ze shodného důvodu rovněž nebylo možné dát ani procesní poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř. Neúčast žalobkyně, resp. jejího právního zástupce, na jednání jde k jeho tíži.

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 146 odst. 2 věty prvé (v rozsahu částečného zpětvzetí žalobkyně zavinila zastavení řízení) ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. (částečný úspěch ve věci). Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 152 Kč a náklady právního zastoupení. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněným opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je plnění nepřesahující částku 50 000 Kč, přiznal soud náhradu za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění do 31. 12. 2024 (dále „AT“), po 300 Kč za 3 úkony právní služby. Dále byla žalobkyni přiznána náhrada hotových výdajů 3 x 100 Kč, dle § 14b odst. 5 AT, a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů řízení činí celkem částku 2 604 Kč, žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 86,8 %, žalovaný v rozsahu 13,2 %, žalobkyni tak náleží 73,6 % z celkových nákladů řízení částka 1 916,50 Kč. O povinnosti zaplatit tyto náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

32. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.