9 C 151/2024 - 91

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 18 060 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 825 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 525 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení, částku 6 280 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 980 Kč od 6. 10. 2021 do zaplacení a částku 5 955 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 655 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení 11 853,90 Kč k rukám [Jméno advokáta B] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 1. 12. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 28 115 Kč s příslušenstvím Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je právnickou osobou zapsanou do obchodního rejstříku zřízenou na základě § 18 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v platném znění (dále jen „zákon“), jakožto profesní organizace pojistitelů. Ustanovení § 1 odst. 2 zákona stanoví povinnost mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel po celou dobu, kdy je vozidlo v tomto registru zapsáno, vyjma zákonem stanovených výjimek. Provozovat vozidlo na pozemní komunikaci může pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna. V případě, že dojde k porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona, vzniká žalobci nárok na příspěvek dle § 4 odst. 1 zákona (dále jen „příspěvek“). Příspěvek jsou povinni uhradit společně a nerozdílně vlastník a provozovatel vozidla, a to za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 zákona. Na základě porovnání údajů o vzniku, změně a zániku pojištění od jednotlivých pojistitelů a údajů zapsaných v registru silničních vozidel postupem dle § 15 zákona žalobce zjistil, že k registrovanému vozidlu SPZ [SPZ], VIN [VIN kód], druh vozidla osobní automobil nad 1850 cm3 do 2500 cm3, číslo technického průkazu [IBAN], nebylo v období od 8. 5. 2020 do 31. 7. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti a vlastníkem respektive provozovatelem vozidla v tomto období byl žalovaný. V souladu s § 4 odst. 6 a 7 zákona žalobce vyzval dne 6. 5. 2021 žalovaného k úhradě příspěvku ve výši 5 525 Kč. Výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 zákona – těchto bylo celkem 85 - a výše denní sazby podle druhu vozidla v souladu s vyhláškou ministerstva financí č. 205/1999 Sb., která zákon provádí. V tomto případě činí denní sazba 65 Kč. Žalobci dále v souladu s § 4 odst. 4 zákona vzniká nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (dle vyhlášky), jejichž úhradu žalobce ve výzvě též požadoval. V souladu se zaslanou výzvou měl žalovaný dlužnou částku ve výši 5 525 Kč uhradit nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy. Splatnost výzvy nastala dne 20. 7. 2021. K datu splatnosti však žalovaný dlužnou částku řádně a včas neuhradil. Žalobce žalovaného poté ještě několikrát upomenul, avšak k úhradě dlužné částky ze strany žalovaného nedošlo, a to ani poté, co byl obeslán předžalobní výzvou dle § 142a o.s.ř. Proto byla podána žaloba v této věci.

2. Žalobce se dále domáhal zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných ve vztahu k témuž vozidlu i za období od 1. 8. 2020 do 31. 10. 2020. V tomto případě žalobce požadoval částku 6 280 Kč (příspěvek za 92 dnů po 65 Kč, náklady uplatnění 300 Kč). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení této částky dne 22. 7. 2021. Splatnost příspěvku nastala dne 5. 10. 2021.

3. Konečně se žalobce domáhal zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných ve vztahu ke stejnému vozidlu za období od 4. 12. 2020 do 28. 2. 2021. V tomto případě žalobce požadoval částku 5 955 Kč (příspěvek za 87 dnů po 65 Kč, náklady uplatnění 300 Kč). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení této částky dne 2. 12. 2021. Splatnost příspěvku nastala dne 15. 2. 2022.

4. Žalobce se dále původně domáhal zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných rovněž ve vztahu k vozidlu SPZ [SPZ], a to za dvě období. V této části vzal žalobce se zřetelem k námitce promlčení vznesené žalovaným žalobu zpět a soud řízení co do částky 10 055 Kč s příslušenstvím zastavil. Usnesení o částečném zastavení řízení ze dne 29. 7. 2024, č.j. 9 C 151/2024-36, nabylo právní moci dne 16. 8. 2024.

5. Žalobce nesouhlasil s námitkou promlčení vznesenou žalovaným. Splatnost příspěvků, které zůstaly předmětem sporu, nastala ve dnech 20. 7. 2021, 5. 10. 2021 a 7. 12. 2024, tedy po uplynutí 60-denni lhůty stanovené ve výzvě k zaplacení příspěvku. Byť zákon uvádí minimální splatnost jako 30-denni, vzhledem k covidové situaci žalobce prodloužil splatnost na 60 dnů. Z informací [právnická osoba] není vždy možné zjistit přesný den doručeni výzvy. Žalobce z opatrnosti určuje splatnost tak, že připočítává určitý počet dnů po odeslání výzvy a sleduje, zda se výzva dostala nebo nedostala do doručovací sféry žalovaného. V případě, že se výzva dostane do doručovací sféry žalovaného, určí žalobce den splatnosti výše uvedeným způsobem. Počet dnů, jejichž připočtením je splatnost určována, je nastaven tak, aby toto datum nastalo pote, kdy je běžně dopis doručován a na poště ponechán k vyzvednuti v odběrné lhůtě. Jde o způsob, který je uplatňován ve prospěch dlužníka, neboť mu dává delší čas na úhradu, než zákonem stanovených 30 dnů bez toho, aniž by byl jakkoliv sankcionován. Současně žalobci garantuje, že splatnost je určena tak, aby odpovídala zákonným pravidlům.

6. Žalobce omluvil neúčast při nařízeném jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

7. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s tím, že uplatněná práva jsou promlčena. Běh promlčecích lhůt u uplatněných pohledávek počal běžet ode dne následujícího po posledním dni příslušného období, ze kterého je nárok (pohledávka) žalobcem dovozován, neboť právě k tomuto dni mohly být domnělé nároky žalobcem poprvé uplatněny. Ke dni podání žaloby uplynula u všech pohledávek tříletá promlčecí lhůta. Tento názor odpovídá recentní judikatuře Nejvyššího soudu, podle které platí, že v případech, kdy nebylo ujednáno, kdy má dlužník splnit dluh (tj. určení doby splnění dluhu je ponecháno na vůli – výzvě – věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku) platí, že: „Okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou v takovém případě ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl) že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu. Ode dne, kdy se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu (právo „ihned“ požádat o zaplacení dluhu), začíná běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z.“. Žalobce na podporu své argumentace odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022. V posuzované věci tedy počala tříletá promlčecí lhůta ve vztahu k jednotlivým pohledávkám běžet ve dnech 1. 8. 2020, 1. 11. 2020 a 1. 3. 2021. Žaloba byla podána dne 9. 4. 2024, a proto je žalovaným vznesená námitka promlčení důvodná.

8. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 6. 5. 2021 k zaplacení příspěvku do garančního fondu [Anonymizováno] za následné nepojištěné období ve výši 5 525 Kč. Výzva byla odůvodněna tím, že dle údajů, které má žalobce k dispozici od pojišťoven, nebylo v době od 8. 5. 2020 do 31. 7. 2020 k vozidlu SPZ [SPZ], které bylo dále specifikováno uvedením VIN a čísla technického průkazu, sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce tak vyzval žalovaného jako vlastníka a provozovatele vozidla k zaplacení částky 5 525 Kč (příspěvek za 85 dnů po 65 Kč). Žalobce přitom vycházel z toho, že předmětné vozidlo je osobní automobil s objemem válců nad 1850 cm3 do 2500 cm3. Žalovaný byl vyzván k úhradě uvedené částky ve lhůtě 60 dnů (viz č.l. 13). Výzva byla doručena žalovanému dne 11. 5. 2021 (viz č.l. 30). Následně dopisem ze dne 11. 8. 2021 žalobce žalovaného o zaplacení uvedené částky upomenul.

9. Dále žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 22. 7. 2021 k zaplacení příspěvku do garančního fondu [Anonymizováno] ve výši 5 980 Kč. Výzva byla v tomto případě odůvodněna tím, že dle údajů, které má žalobce k dispozici, nebylo ke stejnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti ani v době od 1. 8. 2020 do 31. 10. 2020. Žalobce tak vyzval žalovaného jako vlastníka a provozovatele vozidla k zaplacení částky 5 980 Kč (příspěvek za 92 dnů po 65 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě uvedené částky ve lhůtě 60 dnů (viz č.l. 15). Výzva byla doručena žalovanému dne 26. 7. 2021 (viz č.l. 31). Dopisem ze dne 27. 10. 2021 žalobce žalovaného o zaplacení uvedené částky upomenul (viz č.l. 16).

10. Konečně žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 2. 12. 2021 k zaplacení příspěvku do garančního fondu [Anonymizováno] za následné nepojištěné období ve výši 5 655 Kč. Výzva byla v tomto případě odůvodněna tím, že dle údajů, které má žalobce k dispozici, nebylo ke stejnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti ani v době od 4. 12. 2020 do 28. 2. 2021. Žalobce v tomto případě vyzval žalovaného k zaplacení částky 5 655 Kč (příspěvek za 87 dnů po 65 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě uvedené částky ve lhůtě 60 dnů (viz č.l. 17). Výzva byla předána k přepravě poště dne 2. 12. 2021 (viz č.l. 34). Dopisem ze dne 9. 3. 2022 žalobce žalovaného o zaplacení dlužné částky upomenul (viz č.l. 18).

11. K zaplacení všech dlužných částek byl žalovaný vyzván rovněž předžalobními upomínkami ze dne 7. 3. 2023 a 17. 8. 2023 (viz č.l. 22, 23).

12. Žalovaný je v registru vozidel evidován jako vlastník a provozovatel vozidla Porsche 944, SPZ [SPZ], VIN [VIN kód], od 28. 6. 2011. Po celou dobu nedošlo k vyřazení vozidla z registru silničních vozidel (viz č.l. 80).

13. Výše uvedené skutečnosti soud zjistil z výzev k úhradě příspěvků do garančního fondu, z upomínek o zaplacení, z dokladů o předání zásilek k přepravě poště a o doručení zásilek a ze zprávy [právnická osoba].

14. Žalovaný nesporoval, že ve shora uvedených obdobích byl vlastníkem a provozovatelem vozidla, jehož se spor týká. Netvrdil ani neprokázal, že k vozidlu bylo v uvedených obdobích sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu. Žalovaný však namítal, že žalobcem uplatněná práva jsou promlčena. Soud se proto nejprve zabýval právě touto námitkou.

15. Dle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

16. Dle § 4 odst. 7 citovaného zákona výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

17. Dle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

18. Dle § 610 odst. 1 věty prvé o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

19. Dle § 611 o. z. promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

20. Dle § 619 odst. 1, 2 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

21. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

22. Dle § 1958 odst. 1, 2 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Pro posouzení námitky promlčení jsou podstatné následující skutkové závěry: Posledním dnem prvního nepojištěného období byl den 31. 7. 2020. Výzva k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných byla doručena žalovanému dne 11. 5. 2021. Poslední den žalobcem stanovené 60-denní lhůty pro zaplacení příspěvku tak připadl na 10. 7. 2021. Zákonný příspěvek nepojištěných se tak stal splatným dne 11. 7. 2021.

24. Posledním dnem druhého nepojištěného období byl den 31. 10. 2020. Výzva k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných byla doručena žalovanému dne 26. 7. 2021. Poslední den 60-denní lhůty pro zaplacení příspěvku tak připadl na 24. 9. 2021. Příspěvek nepojištěných se stal splatným dne 25. 9. 2021.

25. Konečně posledním dnem třetího nepojištěného období byl den 28. 2. 2021. Výzva k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných byla předána k přepravě poště dne 2. 12. 2021. Ve smyslu ust. § 573 o. z. tak platí domněnka, že zásilka byla žalovanému doručena dne 6. 12. 2021. Poslední den žalobcem určené 60-denní lhůty pro zaplacení příspěvku tak připadl na 4. 2. 2022. V tomto případě nastala splatnost příspěvku dne 5. 2. 2022.

26. K podání žaloby v této věci došlo dne 20. 3. 2024. V případě, že by se vycházelo v souladu s argumentací žalovaného z toho, že tříletá subjektivní promlčecí doba počala běžet vždy dnem následujícím po posledním dnu období, za které žalobce příspěvek nepojištěných vymáhal (tj. 1. 8. 2020, 1. 11. 2020 a 1. 3. 2021), bylo by nutno dovodit, že námitka promlčení je důvodná. Pokud by naopak bylo vycházeno z toho, že subjektivní promlčecí doba počala běžet až dnem následujícím po splatnosti jednotlivých pohledávek, bylo by nutno dovodit, že námitka promlčení není důvodná.

27. Argumentace žalovaného, že vymáhané pohledávky jsou promlčeny, se opírá o závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se mj. uvádí: Velký senát tudíž uzavírá (shrnuje), že vznikne-li věřiteli podle smlouvy právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění, přičemž doba, kdy má dlužník splnit dluh, je ve smlouvě stanovena jen tak, že podkladem pro úhradu dohodnuté ceny plnění je faktura vystavená věřitelem, jejíž splatnost se sjednává v délce 14 dnů od jejího doručení dlužníku, pak jde ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. o situaci, kdy si strany neujednaly, kdy má dlužník splnit dluh a kdy určení doby splnění dluhu je ponecháno na vůli věřitele. Ten může určit dobu splnění dluhu tím, že požádá o jeho zaplacení „ihned“ poté, co mu vznikne právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění a dlužník je povinen splnit dluh ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“ počítané od této žádosti. Marným uplynutím této lhůty se peněžitý dluh stává splatným (dospělým). Okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou v takovém případě ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl) že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu. Ode dne, kdy se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu (právo „ihned“ požádat o zaplacení dluhu) začíná běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. Důvod pro jiný závěr neshledává Nejvyšší soud ani v tom, že subjektivní promlčecí lhůta uvedeným způsobem může začít běžet dříve než (obecná) objektivní promlčecí lhůta, jejíž počátek pojí ustanovení § 629 odst. 2 o. z. se dnem, kdy majetkové právo dospělo, tedy se dnem, jímž se u peněžitého dluhu rozumí den jeho splatnosti [srov. např. Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 999]. Opačný závěr, totiž ten, že právo uskutečnit právní jednání, včetně práva věřitele vyzvat dlužníka k plnění dluhu (§ 1958 odst. 2 o. z.), se podle zákona č. 89/2012 Sb. nepromlčuje, by v situaci, kdy dlužník nebude moci splnit dluh dříve ani vyvolat (nebo prostřednictvím žaloby soudem určit) splatnost peněžitého dluhu, způsoboval v obchodní praxi řadu obtíží [zejména tam, kde by měl dlužník prokazovat (např. na poli práva insolvenčního), že nemá dluhy nebo že nemá „další“ dluhy], přičemž ani tato koncepce se nakonec neobejde (v případě dlouhodobé nečinnosti věřitele při realizaci práva vyzvat dlužníka k plnění dluhu) bez právního institutu, který se rovněž pojí s plynutím času a který lze zjednodušeně nazvat „ztrátou prosaditelnosti práva“. Výklad vycházející i v poměrech úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb. z koncepce promítnuté (při výkladu zákona č. 40/1964 Sb.) v R 28/1984, R 73/2010, R 104/2011 a R 10/2014 respektuje princip právní jistoty a zohledňuje rovněž obecný právní princip „vigilantibus iura scripta sunt“ (bdělým náležejí práva), jenž věřitele vybízí, aby činil právní jednání, jejichž prostřednictvím může (pouze on sám) vyvolat dospělost (splatnost) peněžitého dluhu tak, aby se jeho právo nepromlčelo v subjektivní lhůtě k tomu určené.

28. Soud si byl vědom toho, že se ve věci posuzované v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu jednalo o právní vztah založený smlouvou, tedy dvoustranným právním jednáním. Naproti tomu v nyní projednávané věci jde o vztah, který má původ v porušení povinnosti vlastníka a provozovatele vozidla mít sjednané pojištění odpovědnosti z provozu, kterou ukládal zákon č. 168/1999 Sb. (ve znění změn a doplňků). Nejde tedy o porušení smluvní povinnosti, ale o porušení povinnosti vyplývající ze zákona. Je tedy otázkou, zda lze v této věci aplikovat výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se týká případů, kdy je určení doby splnění dluhu ponecháno na vůli věřitele na základě smlouvy.

29. Soud neshledal důvod, pro který by neměly být výše uvedené judikatorní závěry použitelné i v této věci. Je nepochybné, že v případě nároků uplatňovaných v tomto řízení je plně na vůli žalobce jako zákonem pověřeného subjektu k výběru zákonného příspěvku nepojištěných, za jaké konkrétní období bude příspěvek vymáhat. Je zřejmé, že již dnem následujícím po poslednímu dnu období, ve kterém nebylo pojištění odpovědnosti z provozu sjednáno, jehož počátek a konec jednostranně určil žalobce, má žalobce k dispozici veškeré informace potřebné pro uplatnění nároku (tj. informace o tom, kdo byl v daném období vlastníkem a provozovatelem konkrétního vozidla a jaká je výše zákonného příspěvku nepojištěných, když tato závisí na délce nepojištěného období a na druhu vozidla). Zákon č. 168/1999 Sb. pak v ustanovení § 4 odst. 7 upravoval náležitosti výzvy k zaplacení příspěvku, jejíž zaslání je podmínkou případného následného uplatnění nároku u soudu. Doručení výzvy povinné osobě je rovněž nezbytnou podmínkou „zesplatnění“ příspěvku, jehož splatnost se odvíjí od lhůty, kterou pro zaplacení tohoto příspěvku žalobce ve výzvě určil. Ode dne následujícího po splatnosti je pak žalobce oprávněn požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Ve smyslu citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty rozhodné okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl, že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu. Tyto okolnosti jsou pro žalobce jako věřitele seznatelné již v den následující po posledním dni období, ve kterém nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu. Výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu přitom výslovně připouští situaci, kdy subjektivní promlčecí lhůta počne běžet ještě předtím, než majetkové právo dospělo (než se pohledávka stala splatnou). I se zřetelem k obecné zásadě rovnosti před zákonem proto soud dovodil, že závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 jsou použitelné i v této věci, byť nejde o vztah založený smlouvou jako dvoustranným právním jednáním.

30. Soud si byl vědom, že sám zákonodárce chtěl dosáhnout toho, aby žalobce s uplatněním tohoto typu nároků zbytečně neotálel. Proto byla v ustanovení § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. zakotvena roční prekluzivní lhůta pro odeslání výzvy k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných. Počátek běhu této lhůty je vázán na den vzniku povinnosti zaplatit příspěvek, kterým je dle soudu den následující po posledním dni nepojištěného období. V posuzované věci nepochybně došlo k uplatnění nároků v průběhu roční prekluzivní lhůty. Ani tato skutečnost však nemůže být důvodem, pro který by soud neměl aplikovat výše uvedené judikatorní závěry k počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty. V rozsudku ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3902/2019, Nejvyšší soud dovodil, že čtyřletá promlčecí doba počíná běžet dnem, kdy věřitel mohl dlužníka o plnění obchodního závazku poprvé požádat (kdy mu vzniklo právo na odškodnění podle zákona), a nikoli ode dne, kdy žalobce právo na odškodnění uplatnil u žalované v zákonné prekluzivní době.

31. Ze všech shora uvedených důvodů soud dovodil, že žalovaným uplatněná námitka promlčení je důvodná, a proto žalobu zamítl.

32. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty prvé o.s.ř. V části, v níž došlo ke zpětvzetí žaloby, je nutno dovodit, že zastavení řízení z procesního hlediska zavinil žalobce, jenž vzal žalobu částečně zpět poté, kdy žalovaný vznesl námitku promlčení. Žalobce tak je povinen nahradit žalovanému náklady řízení vztahující se k té části předmětu sporu, v níž bylo řízení zastaveno. Ve vztahu ke zbývající části předmětu sporu byl žalovaný zcela úspěšný, a proto mu rovněž vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Tyto spočívají v nákladech zastoupení, jejichž výši soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobci byla přiznána odměna za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odůvodnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu) z tarifní hodnoty 28 115 Kč, která činí 2 260 Kč, a za 1 úkon právní služby (účast při jednání soudu) z tarifní hodnoty 18 060 Kč, která činí 1 860 Kč. Dále byla přiznána náhrada hotových výloh za 3 úkony po 300 Kč. Odměna a náhrada výloh byly určeny podle § 7 a § 13 odst. 4 vyhlášky. Na náhradě cestovních výloh bylo přiznáno 2 516,58 Kč (trasa Praha – Trutnov a zpět, celkem 300 km, průměrná spotřeba 7,3 l/100 km, cena PHM 38,20 Kč/l, základní náhrada 5,60 Kč/km). Zástupce žalovaného osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení náleží rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 9 796,58 Kč, daň činí 2 057,28 Kč. Soud tak žalovanému na nákladech řízení celkem přiznal 11 853,90 Kč (po zaokrouhlení). Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 33.

Poučení