9 C 156/2020 - 241

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: [právnická osoba]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [adresa] zastoupená obecným zmocněncem [jméno FO] bytem [adresa] o zaplacení částky 31.067 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 28.645 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18.440 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.688 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6.517 Kč od 3. 6. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.000 Kč splatných vždy do každého 30. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, pod tíhou ztráty výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky v celkové výši 2.422 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 5. 2020 do 30. 9. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 6. 2020 do 30. 9. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 9. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 8. 2020 do 30. 9. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.000 Kč od 1. 10. 2020 do 31. 10. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.560 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 312 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 550 Kč od 3. 6. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 35.129,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů řízení částku ve výši 4.172,60 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované původně před připuštěním rozšíření žaloby zaplacení částky ve výši 24.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých částek tvořících tuto původně žalovanou jistinu do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované spočívajícího v nadužívání jejího spoluvlastnického podílu, a to k nemovitým věcem zapsaným na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], konkrétně k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] – rodinný dům a pozemku parc. č. [Anonymizováno] – zahrada. K odůvodnění žaloby pak žalobkyně zejména uvedla, že se na základě usnesení o příklepu č.j. [spisová značka] stala podílovým spoluvlastníkem uvedených nemovitých věcí o velikosti spoluvlastnického podílu ve výši . Dalším podílovým spoluvlastníkem uvedených nemovitých věcí o velikosti spoluvlastnického podílu ve výši id. byla žalovaná, přičemž dalším spoluvlastníkem v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti byl [jméno FO]. Žalovaná podle žalobkyně předmětné nemovitosti užívala výlučně pro svou potřebu bez souhlasu žalobkyně a nadužívala tím svůj spoluvlastnický podíl, přičemž ani přes výzvy žalobkyně předmětnou nemovitost, tj. rodinný dům žalobkyni nezpřístupnila. Žalobkyně žádala z uvedeného důvodu po žalované, aby jí zaplatila za nadužívání svého spoluvlastnického podílu bezdůvodné obohacení, a to ve výši 4.000 Kč za každý měsíc s tím, že podle žalobkyně činilo obvyklé nájemné za celou nemovitost – rodinný dům č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] částku 16.000 Kč měsíčně. K tomuto pak předložila žalobkyně odhadem tržní ceny pronájmu uvedeného rodinného domu. Žalovaná na výzvy žalobkyně nijak nereagovala a žalobkyně požadovala za neoprávněné užívání spoluvlastnického podílu částku ve výši 24.000 Kč za dobu od 1. 4. 2020 do 30. 9. 2020 tj. za 6 měsíců.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v rámci odůvodnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu zdejšího soudu, který jí byl spolu s žalobou doručen do vlastních rukou ve smyslu ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 30. 10. 2020. Od samého počátku s uplatněným nárokem žalobou nesouhlasila, když namítala, že žalobkyně zcela v rozporu s dobrými mravy a spekulativně skupuje podíly na nemovitostech v dražbách v rámci exekucí. Namítala především, že s ohledem na předchozí dohodu všech předchozích spoluvlastníků byla žalovaná oprávněna užívat celou nemovitost (nemovitosti), když tato dohoda byla učiněna mezi původními spoluvlastníky, tj. žalovanou jakožto vlastníka id. nemovitostí, [jméno FO] jakožto vlastníka id. nemovitostí a konečně právního předchůdce žalobkyně [jméno FO] jakožto vlastníka id. nemovitostí, která byla učiněna již k datu 7. 12. 1986, přičemž tato dohoda byla učiněna na dobu neurčitou, kdy bylo dohodnuto, že žalovaná bude užívat nemovitosti bez jakéhokoliv omezení. V tomto směru pak uváděla, že taková dohoda může být učiněna i ústně, bezformálně, přičemž takovou dohodou pak podle žalované byla vázána i žalobkyně. Poukazovala pak i na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 12. 2009 sp.zn. 22 Cdo 4347/2007. Žalovaná tak namítala, že tedy žalobkyni jako právnímu nástupci [jméno FO] nesvědčilo žádné právo na bezdůvodné obohacení, neboť i ona musela respektovat a byla vázána takovou učiněnou dohodou původních spoluvlastníků nemovitostí. Dále ještě žalovaná poukazovala na svůj nedobrý zdravotní stav, na svůj věk a v této souvislosti upozorňovala, že postup žalobkyně vůči její osobě je právě i v tomto ohledu v příkrém rozporu s dobrými mravy, když nerespektovala sdělení ohledně učiněné dohody původních spoluvlastníků a opakovaně se snažila o zpřístupnění nemovitostí.

3. Žalobkyně trvala na oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, přičemž zároveň pak ještě provedla podáním ze dne 2. 6. 2021 rozšíření nároku – žaloby o částku ve výši 7.067 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení spočívajícímu v nadužívání spoluvlastnictví za období od počátku října do 23. 11. 2021, kdy došlo k darování spoluvlastnického podílu žalované jejímu vnukovi [jméno FO] (slyšen jako svědek v tomto řízení, pozn. soudu), když požadovala z uvedené částky i zákonný úrok z prodlení od 3. 6. 2021. Soud pak ve smyslu § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), tomuto návrhu vyhověl a rozhodl usnesením ze dne 20. 1. 2023 č.j. 9 C 156/2020-226 o připuštění změny žaloby spočívající v jejím rozšíření co do částky ve výši 7.067 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 6. 2021 do zaplacení. K tomuto pak žalobkyně doložila i konkrétní listinné důkazy.

4. Na základě předložených důkazů ze strany účastníků, tvrzení ze strany žalobkyně a žalované a rovněž z nesporných tvrzení obou účastníků, která vzal soud za svá vlastní skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 OSŘ, učinil ve věci následující skutková zjištění:

5. Tak mezi účastníky nebylo žádného sporu o tom, že žalovaná je, respektive byla k datu podání žaloby až do 23. 11. 2020 vlastníkem či spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], konkrétně pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] – rodinný dům a pozemku parc. č. [Anonymizováno] – zahrada, o velikosti spoluvlastnického podílu ve výši id. , přičemž žalobkyně se na základě usnesení soudního exekutora [adresa] ze dne [datum] č.j. [spisová značka] stala spoluvlastníkem uvedených nemovitostí v rozsahu id. , když byl uvedeným usnesením žalobkyni udělen příklep jakožto vydražiteli č. [hodnota] na vydražené nemovité věci, a to právě na vydraženém spoluvlastnickém podílu povinného [jméno FO] o velikosti ideální na předmětných nemovitých věcech. V této souvislosti soud provedl k důkazu i usnesení [adresa], ze dne [datum] č.j. [spisová značka], kterým bylo nařízeno elektronické dražební jednání.

6. Dále z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp.zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že vklad vlastnického práva byl proveden k datu 11. 6. 2020 s právními účinky k datu 19. 5. 2020 na základě uvedeného usnesení shora. Zároveň soud mol zjistit, že na uvedeném spoluvlastnickém podílu vázlo i zástavní právo exekutorské podle § 69a exekučního řádu ve prospěch oprávněných věřitelů žalobkyně. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] vedeného u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], bylo pak bezpečně zjištěno, že k datu 14. 11. 2020 byly spoluvlastníky pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] – rodinný dům a pozemku parc. č. [Anonymizováno] – zahrada právě žalobkyně, žalovaná a [jméno FO].

7. Z jednotlivých předžalobních výzev pak soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou a rovněž také [jméno FO] k předání klíčů od rodinného domu č.p. [Anonymizováno], či aby jí byl umožněn přístup k nemovitostem a zároveň také vyzývala žalovanou k zaplacení bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání, respektive za nadužívání jejího spoluvlastnického podílu. Jednalo se pak o předžalobní výzvu k vypořádání spoluvlastnického podílu a bezdůvodného obohacení ze dne 3. 8. 2020, která byla adresována žalované a rovněž také [jméno FO]. Dále o předžalobní výzvu na vydání bezdůvodného obohacení ze dne 21. 9. 2020, kterou žalobkyně reagovala na sdělení žalované ze dne 2. 9. 2020. Odpovědí ze dne 2. 9. 2020 pak žalovaná sdělovala žalobkyni, že je připravena případně prodat svou id. nemovitostí. Opakovaně pak žalobkyně vyzývala žalovanou ke zpřístupnění rodinného domu č.p. [Anonymizováno] a předání klíčů od nemovitosti, a to výzvou ze dne 6. 11. 2020 a výzvou ze dne 18. 11. 2020, přičemž obě výzvy byly adresovány obecnému zmocněnci žalované.

8. Z informace o sledování zásilky pak bylo zjištěno, že první výzva nebyla žalovanou vyzvednuta v úložní době, nicméně bylo zřejmé, že žalovaná tak učinit nemohla s ohledem na její zdravotní stav, avšak zároveň bylo také zjištěno, že zásilka se dostala do faktické dispozice žalované, minimálně do dispozice v té míře, že mohla být vyzvednuta případně jiným členem rodiny.

9. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR, Krajská pobočka ve [adresa], ze dne [datum] č.j. [hodnota], které nabylo právní moci dne [datum] soud zjistil, že žalované byl přiznán příspěvek na péči o žalovanou, přičemž se jednalo o jeho navýšení z částky 880 Kč na 4.400 Kč s účinností od listopadu 2019.

10. Z výpisu z obchodního rejstříku ve vztahu k žalobkyni pak bylo zjištěno, že jejím statutárním orgánem, jednatelem společnosti, je [jméno FO], který se za žalobkyni účastnil soudních jednání.

11. Z odhadu tržní ceny pronájmu rodinného domu č.p. [Anonymizováno] vypracovaného realitní kanceláří [právnická osoba]., bylo soudem zjištěno, že měsíční nájem za uvedený rodinný dům by činil 16.000 Kč, tedy ve vztahu k id. by pak nájem, respektive bezdůvodné obohacení za nadužívání podílu ze strany žalované vůči žalobkyni by činilo měsíčně 4.000 Kč s ohledem na velikost spoluvlastnického podílu o velikosti .

12. Žalobkyně pak doručovala předžalobní výzvu ze dne 29. 3. 2021 i svědku [jméno FO], stejně tak i výzvu ke zpřístupnění nemovitosti ze dne 8. 8. 2021, když předtím mu doručovala i výzvu ke zpřístupnění nemovitosti a předání klíčů od nemovitosti ze dne 18. 1. 2021 s tím, že žalobkyně k tomuto přistoupila po převodu spoluvlastnického podílu žalované na [jméno FO] na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou [Jméno zainteresované osoby 0/0] a jejím vnukem, v tomto řízení i slyšeným svědkem, [jméno FO] ze dne 3. 8. 2020.

13. Z dopisu ze dne 2. 9. 2020 adresovaného žalobkyni ze strany [jméno FO] pak soud mohl zjistit, že tento zástupce žalované se dotazoval žalobkyně na její představu o dalším postupu, když žalovaná podle tohoto sdělení chtěla svůj podíl na nemovitostech prodat. Z odpovědi na přípis ze dne 2. 9. 2020 ze strany žalobkyně pak bylo patrné, že tato se především ohradila proti uvedenému dopisu ze dne 2. 9. 2020, přičemž poukazovala na to, že žalovaná prostřednictvím jejího zástupce nijak nereagovala na hlavní body výzvy směřující ke zpřístupnění nemovitostí, úhradu bezdůvodného obohacení a narovnání tohoto stavu nadužívání spoluvlastnického podílu ze strany žalované. V této souvislosti pak žalobkyně adresovala žalované i předžalobní výzvu ze dne 21. 9. 2020.

14. V řízení pak nebylo ani sporu o tom, že dalším spoluvlastníkem předmětných nemovitostí byl [jméno FO], rovněž také slyšený svědek v tomto řízení, přičemž tento svůj spoluvlastnický podíl na základě uzavřené darovací smlouvy k nemovitosti uzavřené mezi [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 7. 9. 2017, když tato smlouva byla i ověřena, respektive byl ověřován podpis dárkyně [jméno FO].

15. Pokud šlo o rozšíření žaloby o částku ve výši 7.067 Kč, pak soud k důkazu provedl i předžalobní upomínka ze dne 25. 5. 2021 v souvislosti s podáním ohledně rozšíření žaloby ze dne 2. 6. 2021, když k tomuto důkazu také provedl i kopii podacího lístku ze dne 25. 5. 2021 ve vztahu k této předžalobní upomínce.

16. Z emailové komunikace mezi [jméno FO], [adresa] a [jméno FO] soud zjistil, že jednatel žalobkyně pouze komunikoval s uvedenou exekutorskou kandidátkou ohledně případné existence užívacího práva ve vztahu k předmětným nemovitostem.

17. Ze znaleckého posudku č. [hodnota] ohledně stanovení obvyklé ceny podílu o velikosti k nemovitým věcem, tj. pozemku p.č. [Anonymizováno] a p.č. st [Anonymizováno] zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je rodinný dům č. p. [Anonymizováno] stojící na parcele č. [hodnota] v obci a k. ú. [adresa] soud pak zjistil, že tímto znaleckým posudkem bylo provedeno ocenění spoluvlastnického podílu o velikosti k datu 24. 10. 2019 pro účely vedené exekuce proti povinnému [jméno FO] Exekutorským úřadem [Anonymizováno], bylo soudem zjištěno, že byla u tohoto podílu o velikosti stanovena obvyklá tržní cena ve výši 500.000 Kč. Soud však k tomuto posudku nepřistupoval jako k znaleckému posudku předkládanému účastníkem řízení ve smyslu § 127a OSŘ, když tento znalecký posudek byl zhotoven na základě požadavku a zdání ze strany soudního exekutora pro účely dražby v rámci vedené exekuce.

18. Soud dále k důkazu provedl i listiny ze spisu zdejšího soudu sp.zn. [spisová značka], a to protokol o místním šetření ze dne 9. 3. 2022 a fotografie z místního šetření ze dne 9. 3. 2022, přičemž i z těchto důkazů soud bezpečně zjistil, že rodinný dům č.p. [Anonymizováno] byl (je) obýván nejen žalovanou, ale rovněž také [jméno FO] a stejně tak i [jméno FO], přičemž v inkriminované době byl jediným oprávněným spoluvlastníkem, který obýval předmětný rodinný dům č.p. [Anonymizováno] [jméno FO]. Některé místnosti nebyli obydleny, ale byly v nich uskladněny věci [jméno FO], případně jeho bývalé partnerky. Stejně tak i v dalších místnostech byly uskladněny věci [jméno FO], případně věci žalované, která stejně jako [jméno FO] a [jméno FO] užívala rodinný dům i s přilehlou zahradou bez jakéhokoliv omezení.

19. Z čestného prohlášení o pravdivosti údajů ze dne 17. 5. 2021 ze strany [jméno FO] a čestného prohlášení ze dne 13. 6. 2020 ze strany [jméno FO], které je určeno pro žalobkyni, soud bezpečně zjistil spolu s výpovědí tohoto slyšeného svědka, že jeho zesnulá manželka [jméno FO], která zemřela dne [datum], nedala nikdy souhlas k tomu, aby předmětné nemovitosti žalovaná či další osoby bezplatně užívaly nad rámec vlastních spoluvlastnických podílů. Zároveň [jméno FO] chtěla svůj podíl o velikosti na nemovitostech chtěla prodat, ale pověřené realitní makléřce nebyl umožněn vstup do nemovitostí a jejich prohlídka. Podle svědka [jméno FO] pak zesnulá [jméno FO] dokonce měla zakázat její matce, žalované, návštěvy v [Anonymizováno], a to z toho důvodu, že jí měl její bratr a také žalovaná odcizit šperky a její bratr měl prodat věci, které měly [jméno FO] náležet z dědictví. Stejně tak podle svědka jeho zesnulá manželka nesla těžce psychicky, že žalovaná prodala svůj podíl o velikosti na předmětných nemovitostech [jméno FO], aniž by pamatovala na další vnoučata. Nesouhlasil s tím, že by jeho manželka měla harmonické vztahy s žalovanou a jejím bratrem [jméno FO]. Všechna taková tvrzení žalované považoval za lež a z tohoto důvodu učinil i čestné prohlášení. O žádné dohodě ohledně užívání předmětných nemovitostí nic nevěděl, jeho manželka se o ničem takovém nikdy nezmínila, chtěla svůj podíl prodat. Rozhodně neměla s žalovanou bezproblémové vztahy a stejně tak bylo z výpovědi svědka zjištěno, že měla i obavy o předmětné nemovitosti s ohledem na [jméno FO], který byl podle svědka gambler a prohrál mnoho peněz. Ostatně z důvodu jeho dluhů došlo i k vydražení jeho spoluvlastnického podílu o velikosti . S ohledem na špatné vztahy s rodinou pak [jméno FO] darovala svůj spoluvlastnický podíl svědkovi, aby nemusela být s žalovanou a [jméno FO] více v kontaktu. Svědek sice připustil, že některé informace měl zprostředkovaně pouze od jeho zesnulé manželky, avšak neměl důvod o pravdivosti takových sdělení pochybovat. To se týkalo nejen neexistence souhlasu s užíváním nemovitostí, ale i ohledně odcizení některých věcí. Jeho manželka sice nikdy nic nepožadovala, ale ani výslovně nedala žádný souhlas s užíváním nemovitostí. Měla však i se svědkem pocit, že bude lépe, pokud se bude respektovat určitý status quo a nemovitost bude užívána žalovanou. Sám nesouhlasil s podanou žalobou vůči žalované, považoval toto za absurdní. Podle svědka bylo jediné možné řešení prodat celou nemovitost. Svědek měl určité povědomí o užívání nemovitosti – rodinného domu, kdy podle něj žalovaná neužívala celý dům, ale sám byl uvnitř rodinného domu naposled před cca 5 či 8 lety.

20. Ve vztahu k těmto důkazům pak soud provedl i výtah ze SMS komunikace, která měla být mezi zemřelou manželkou svědka [jméno FO] a [jméno FO]. Z této komunikace pak soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti ohledně existence dohody o užívání předmětných nemovitostí, jen to, že zemřelá [jméno FO] v tomto případě nabádala [jméno FO] k prodeji či vyplacení jeho dluhů a zároveň k tomu, aby žalovaná svůj spoluvlastnický podíl rovněž prodala. Nebylo však možné z tohoto krátkého výtahu SMS komunikace činit jakékoliv závěry ohledně nevěrohodnosti svědka [jméno FO].

21. Soud dále provedl k důkazu výslech svědka [jméno FO], který vypovídal v této věci jako syn žalované s tím, že předmětné nemovitosti, rodinný dům, užívali všichni, jednalo se o jejich rodný dům a podle svědka existovala dohoda, že žalovaná bude užívat nemovitosti podle vlastního uvážení. V rodinném domě pak bydlela žalovaná, ale stejně tak i svědek [jméno FO] a svědek [jméno FO], který pak od žalované koupil id. předmětných nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 3. 8. 2020. Svědek pak nebyl ani spoluvlastníkem, neboť jeho podíl o velikosti nabyla právě žalobkyně. Podle dohody pak svědek mohl se souhlasem žalované užívat také předmětné nemovitosti. Nikdo o tom nějak dalece nediskutoval. Podle svědka tato dohoda o užívání předmětných nemovitostí byla uzavřena mezi ním, jeho sestrou [jméno FO] a žalovanou s tím, že žalovaná měla rodinný dům, předmětné nemovitosti užívat bez omezení. Podle svědka si byl i svědek [jméno FO] vědom této dohody. Svědek o uvedené dohodě nikoho neinformoval, ani jej to nenapadlo. Podle svědka [jméno FO] byl o existence dohody informován i svědek [jméno FO], vnuk žalované.

22. Další slyšený svědek [jméno FO], se stal spoluvlastníkem předmětných nemovitostí na základě uzavřené kupní smlouvy s žalovanou. Z výpovědi tohoto svědka bylo zjištěno, že byl informován o existenci dohody o užívání společné věci, která měla být podle svědka uzavřena mezi žalovanou, zemřelou [jméno FO] a [jméno FO]. I tento svědek potvrdil, že rodinný dům a zahrada jsou užívány všemi, tj. žalovanou, [jméno FO] a samotným svědkem. Svědek zde bydlel po celou dobu s jeho otcem [jméno FO] i s žalovanou. Po odkoupení spoluvlastnického podílu od žalované se svědek více staral o údržbu a snažil se investovat do drobných oprav, které byly nutné. Nijak o tom neinformoval žalobkyni, ani [jméno FO]. Po žalobkyni nepožadoval žádnou součinnost. Naopak byl vyzván žalobkyní k vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání, respektive nadužívání jeho spoluvlastnického podílu ze strany žalobkyně. Na výzvy pak nijak nereagoval. Ve vztahu k žalované pak svědek ještě uvedl, že vyžaduje v podstatě celodenní péči, kterou zajišťoval svědek a rovněž další svědek, syn žalované, [jméno FO]. O tom pak ostatně svědčilo i k důkazu provedené rozhodnutí ÚP ČR, [Anonymizováno] pobočka ve [adresa], ohledně příspěvku na péči o oprávněnou osobu [Jméno zainteresované osoby 0/0], č.j. [hodnota] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum].

23. Za účelem zjištění obvyklé výše měsíčního nájemného ve vztahu k předmětným nemovitostem byl zpracován znalecký posudek soudem ustanoveným znalcem [jméno FO] č. [Anonymizováno]. Z tohoto znaleckého posudku pak bylo zjištěno, že znalec stanovil (určil) cenu obvyklého nájemného pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsaných v KÚ pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa], a to pro období od 1. 4. 2020 do 30. 11. 2020 ve výši 14.752 Kč měsíčně. S ohledem na předmět tohoto řízení pak bylo logické, že předmětem určení obvyklé ceny nájmu bylo stanovení náhrady bezdůvodného obohacení osoby, která užívá cizí věc bez právního důvodu, respektive nadužívá spoluvlastnický podíl. V takovém případě výše náhrady bezdůvodného obohacení vychází z výše obvyklého nájmu.

24. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, když vyšel právě i z nesporných tvrzení účastníků. Pokud šlo o konkrétní listinné důkazy shora uvedené, pak žádný z účastníků fakticky nijak nenamítal pravost těchto důkazů, stejně tak nebrojil proti jejich věrohodnosti. Ve vztahu k provedeným důkazům, tj. svědeckým výpovědím jednotlivých slyšených svědků, pak soud musel zdůraznit, že neuvěřil výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] ohledně uzavřené dohody o možnosti užívání předmětných nemovitostí žalovanou bez jakéhokoliv omezení. Podle přesvědčení soudu totiž taková dohoda fakticky nikdy mezi všemi spoluvlastníky uzavřena nebyla, pouze původní spoluvlastník [jméno FO] tolerovala takové užívání, leč nejednalo se z její strany o jakoukoliv dohodu s žalovanou a [jméno FO]. V tomto směru totiž naopak soud uvěřil svědecké výpovědi svědka [jméno FO], když jeho svědecká výpověď byla věrohodná a soud nezjistil žádné důvody, proč by snad tento svědek měl vědomě křivě vypovídat ohledně konkrétních souvislostí s užíváním předmětných nemovitostí, neshledal u tohoto svědka jakékoliv důvody, proč by vypovídal ve prospěch či neprospěch některého z účastníků řízení zvláště za situace, kdy byl tento svědek řádně poučen podle § 126 odst. 1 OSŘ. Pokud šlo o předkládanou SMS komunikaci zemřelé [jméno FO], pak tato nijak nemohla zpochybnit věrohodnost tohoto slyšeného svědka. V posledku pak spíše korespondovala s tím, co svědek uváděl o možném prodeji. V tomto směru pak tato SMS komunikace nemohla nic prokazovat ohledně tvrzené dohody spoluvlastníků o rozsahu užívání spoluvlastnických podílů ze strany žalované. Soud pak při svých zjištěních vycházel i z listinných důkazů obstaraných v rámci jiného řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka], když však ani v tomto případě nebyl porušen princip bezprostřednosti a ústnosti ve vztahu k prováděnému dokazování, neboť soud především vycházel z pořízených fotografií a rovněž z protokolu o místním šetření jakožto veřejné listiny, o níž platí presumpce správnosti a pravosti. Soud pak nemohl s ohledem na zdravotní stav žalované provést k důkazu její účastnický výslech. Účastníci dále ani neměli jakékoliv návrhy na doplnění dokazování poté, kdy jim soud poskytl řádné poučení ve smyslu § 119a odst. 1 OSŘ. Soud pak podle jeho přesvědčení provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro posouzení oprávněnosti nároku uplatněného žalobou v tomto řízení, kdy nebylo třeba další důkazy obstarávat, nebylo třeba provádět rozsáhlejší dokazování pro rozhodnutí v této věci.

25. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy tento závěr o skutkovém stavu věci vycházel ze skutkových zjištění shora uvedených, když primární zjištění soudu se týkalo toho, že žalovaná byla po určitou dobu spoluvlastníkem, respektive vlastníkem id. nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], konkrétně pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] – rodinný dům a pozemku parc. č. [Anonymizováno] – zahrada s tím, že žalobkyně je podílovým spoluvlastníkem id. ve vztahu[Anonymizováno]k těmto nemovitostem, když tento svůj podíl nabyla na základě uděleného příklepu usnesením soudního exekutora Exekutorského úřadu [adresa] ze dne [datum] č.j. [spisová značka]. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou i prostřednictvím jejího zástupce, obecného zmocněnce [jméno FO] ke zpřístupnění nemovitostí, aby se tak mohla efektivně chopit držby svého spoluvlastnického podílu, mohla se zároveň také účastnit správy vlastněných (spoluvlastněných) nemovitostí. Žalobkyni toto nebylo umožněno, přičemž žalobkyně tak měla nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení žalovanou, která se takto bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně tím, že nadužívala svůj spoluvlastnický podíl, neboť užívala nemovitosti, především rodinný dům č.p. [Anonymizováno] bez omezení, aniž by s tím žalobkyně projevila fakticky souhlas, a aniž by byla v minulosti uzavřena jakákoliv dohoda předchozích spoluvlastníků o bezplatném užívání nemovitostí ze strany žalované, kterou by byla žalobkyně fakticky vázána. Taková dohoda, která byla tvrzena ze strany žalobkyně v rámci její procesní obrany, totiž nikdy fakticky nebyla mezi podílovými spoluvlastníky uzavřena, a to ani ústně, ani jiným způsobem. Ostatně toto bylo bezpečně vyloučeno na základě čestného prohlášení a svědecké výpovědi dalšího ze spoluvlastníků, [jméno FO], který rozhodně popřel, že by snad jeho právní předchůdkyně, [jméno FO], dcera žalované, někdy dříve takovou dohodu s žalovanou uzavřela. Nikdy ani o takové dohodě nehovořila. To že žalovaná rodinný dům, respektive nemovitosti užívala v celém rozsahu i s jejím synem, právním předchůdcem žalobkyně, a následným spoluvlastníkem, svědkem [jméno FO], bylo logické s ohledem ke skutečnosti, že se jednalo o rodinný dům žalované., v němž rodina žalované po celou dobu žila. Nikdo po žalované z ostatních spoluvlastníků za užívání předmětných nemovitostí nic nepožadoval, zemřelá [jméno FO] sice o tomto hovořila, ale nechtěla nic takového vůči vlastní matce i přes ne zrovna ideální vztahy realizovat. Žalobkyně se pak stala na základě uděleného příklepu podílovým spoluvlastníkem, přičemž jí bylo ze strany žalované, respektive ze strany dalších osob zamezeno v realizaci jejích vlastnických práv, v realizaci spoluvlastnického práva. S ohledem k této skutečnosti, že byla předmětná nemovitost (nemovitosti) užívána v inkriminované době výhradně žalovanou a případně dalšími osobami s jejím svolením a vědomím od 1. 4. 2020 do 23. 11. 2020, žalobkyně po ní mohla požadovat bezdůvodné obohacení ve výši zjištěné na základě vypracovaného znaleckého posudku č. [Anonymizováno] strany [jméno FO]. Stanovená cena obvyklého nájemného pozemku parc. č. St. [Anonymizováno],[Anonymizováno]jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno][Anonymizováno]a pozemku p.č. [Anonymizováno], zapsaného u KU pro [Anonymizováno], KP [adresa], na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa], a to pro období od 1. 4. 2020 do 30. 9. 2020 a dále období od 1. 10. 2020 do 23. 11. 2020, při zajištění možnosti užívání celé stavby č.p. [Anonymizováno] bez jakéhokoliv omezení, a to i ve vztahu k pozemku p.č. [Anonymizováno] činila pak částku ve výši 14.752 Kč měsíčně, tedy ve vztahu k bezdůvodnému obohacení pak činila měsíční částka bezdůvodného obohacení 3.688 Kč. Jestliže se pak žalobkyně domáhala svého spoluvlastnického práva vůči žalované a následně i proti novému spoluvlastníku [jméno FO], nejednalo se o šikanózní postup, ale o oprávněný požadavek z hlediska příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), upravujících spoluvlastnictví (viz níže právní hodnocení). S ohledem na konkrétní učiněné výzvy pak soud dospěl k závěru, že žalovaná se dostala s plněním bezdůvodného obohacení i do prodlení od marného uplynutí lhůty, kterou jí žalobkyně stanovila k úhradě požadovaných částek, přičemž však žalobkyně nemohla po žalované požadovat plnění ve výši 4.000 Kč měsíčně s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení, a to s přihlédnutím k zjištěné částce bezdůvodného obohacení na základě vypracovaného znaleckého posudku, když toto bezdůvodné obohacení bylo ve výši 3.688 Kč, přičemž do prodlení se žalovaná dostala s úhradou uvedené částky až po marném uplynutí lhůty a žalobkyně nemohla požadovat zákonný úrok z prodlení z jednotlivých částek bezdůvodného obohacení – tedy obvyklé ceny nájmu za užívání podílu o velikosti náležejícímu žalobkyni ze strany žalované či dalších osob, kterým to v inkriminované době žalovaná umožnila. (viz níže právní hodnocení)

26. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

27. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na požadované bezdůvodné obohacení, respektive období, za něž žalobkyně požadovala bezdůvodné obohacení na straně žalované, soud posuzoval závazkový vztah účastníků podle příslušných ustanovení NOZ.

28. Tak podle § 1115 odst. 1 NOZ platí, že osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

29. Dále podle § 1117 NOZ každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

30. Podle § 1120 odst. 1 NOZ dále platí, že plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů.

31. Ve smyslu § 1121 NOZ pak každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu.

32. Ustanovení § 1123 NOZ pak hovoří o tom, že spoluvlastník může se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

33. Ve smyslu § 1126 odst. 1 NOZ každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci.

34. Konečně podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

35. A dále podle odst. 2 téhož se pak bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Podle přesvědčení soudu došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení z její strany na úkor žalobkyně, když žalovaná užívala předmětnou nemovitost (předmětné nemovitosti) nad rámec vlastního spoluvlastnického podílu, aniž by umožnila jakýkoliv výkon vlastnického (spoluvlastnického) práva žalobkyni, přičemž zároveň také umožňovala užívání předmětných nemovitostí v inkriminovaném období i dalším osobám, a to [jméno FO] a [jméno FO], který se stal právním nástupcem žalované na základě platně uzavřené kupní smlouvy ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu žalované o velikosti id. . Užívá-li totiž spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 NOZ, dříve podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném a účinném znění do 31. 12. 2013, § 451 a násl. ObčZ.). V případě, že spoluvlastník neužívá (nemůže užívat) společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, aniž by mezi ním a druhým spoluvlastníkem (ostatními spoluvlastníky) byla uzavřena nájemní či jiná smlouva, spočívá (bezdůvodné) obohacení druhého spoluvlastníka (ostatních spoluvlastníků) v užívání většího rozsahu předmětu spoluvlastnictví (než který odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu) bez placení úhrady za užívání tohoto podílu. (srovnej např. usnesení NS ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 28 Cdo 4162/2014, usnesení NS ČR ze dne 7. 10. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1602/2015, rozsudek NS ČR ze dne 13. 1. 2016 sp. zn. 22 Cdo 3983/2015, usnesení NS ČR ze dne 29. 3. 2016 sp. zn. 28 Cdo 5269/2014, usnesení NS ČR ze dne 4. 7. 2016 sp. zn. 28 Cdo 1331/2016).

37. Podstata projednávané věci a řešené otázky v tomto řízení spočívá v právní kvalifikaci nároku podílového spoluvlastníka na plnění, vznikající v důsledku toho, že jiný spoluvlastník užívá společnou věc nad rámec svého podílu, která má vliv – mimo jiné – i na promlčení tohoto nároku. V daném případě soud nedospěl po provedeném dokazování k závěru, že by existovala fakticky uzavřená dohoda spoluvlastníků, která by „bez dalšího“ opravňovala žalovanou k nadužívání vlastního spoluvlastnického podílu, případě ji bez informování a souhlasu dalších spoluvlastníků umožňovala o společné věci bez ingerence ostatních spoluvlastníků rozhodovat do té míry, že by umožňovala dalším osobám nemovité věci užívat. Nachází-li se totiž věc ve vlastnictví více subjektů, aniž by mezi ně byla (reálně) rozdělena, jde o spoluvlastnictví. Množina spoluvlastnických vztahů je prvkem systému vytvářeném vlastnickými vztahy obecně, přičemž současně představuje na nižší úrovni zvláštní systém, jehož prvky jsou jednotlivé druhy spoluvlastnických vztahů. U každého spoluvlastnického vztahu lze rozlišit důsledky plurality subjektů, a to jak ve vztazích vznikajících mezi samotnými spoluvlastníky (vnitřní vztahy), tak ve vztazích vznikajících mezi spoluvlastníky a třetími osobami (vnější vztahy). Pro vzájemnou relaci mezi spoluvlastníky je determinující základní povaha spoluvlastnického vztahu (podílové spoluvlastnictví, bezpodílové spoluvlastnictví), která určuje míru a způsob účasti spoluvlastníků na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví; u podílového spoluvlastnictví je dále určující povaha (reálný podíl, ideální podíl) a velikost spoluvlastnického podílu. Pro vnější vztahy (týkající se společné věci) je především určující, že všichni spoluvlastníci se považují společně za jeden subjekt, a dále je relevantní právní úprava stanovící povahu společného vztahu vůči třetím osobám (dílčí závazek nebo solidární závazek). U podílového spoluvlastnictví patří k vnějším vztahům i vztah mezi jedním spoluvlastníkem a třetími osobami, jehož nepřímým předmětem je spoluvlastnický podíl.

38. Pro řešení tohoto sporu byla a je rozhodná právní úprava vnitřního vzájemného vztahu mezi podílovými spoluvlastníky. Podle dikce § 137 odst. 1 ObčZ spoluvlastnický podíl vyjadřoval míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Z povahy tohoto spoluvlastnického vztahu, jako ideálního podílového spoluvlastnictví, pak bylo zřejmé, že podíl nevymezoval určitou část společné věci, k níž by byl oprávněn spoluvlastník vykonávat své vlastnické právo, ale vymezil právní postavení spoluvlastníka k ostatním spoluvlastníkům, určoval, jak se spoluvlastníci podíleli na užitcích věci, na nákladech atd. Obdobně stanoví § 1122 odst. 1 NOZ (s tím, že podíl vyjadřuje i míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle). Stejně tak lze dovodit, že spoluvlastnický podíl je rozhodný také pro rozsah užívání společné věci. Zatímco u reálného podílového spoluvlastnictví by charakter podílu přímo determinoval tu část společné věci, kterou je každý spoluvlastník oprávněn užívat, u ideálního spoluvlastnictví takové měřítko chybí. Proto u tohoto druhu spoluvlastnictví mohou spoluvlastníci užívat věc současně, užívání společné věci může být časově omezeno (např. tak, že konkrétní spoluvlastník je oprávněn výlučně užívat věc po určenou dobu), lze také „rozdělit“ společnou věc k užívání tak, že každý spoluvlastník (příp. někteří) může užívat určenou část společné věci. Lze uzavřít, že právo každého ze spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu.

39. Užívání společné věci může být in concreto určeno dohodou spoluvlastníků nebo jejich většinovým rozhodnutím (srovnej § 139 odst. 2 ObčZ či § 1128 a násl. NOZ) nebo též rozhodnutím soudu (§ 139 odst. 3 ObčZ či § 1139 NOZ). Na základě těchto právních skutečností může být některý ze spoluvlastníků z užívání společné věci zcela vyloučen, či může být oprávněn k užívání věci v rozsahu menším, než by korespondovalo výši jeho podílu. V takovém případě však nedochází k užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu bez právního důvodu (bez spravedlivého důvodu – viz dikce NOZ). Užívání společné věci však ani v tomto případě nemůže vyloučit právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu. Náhrada se v tomto případě odvozuje od obecné úpravy náhrady za omezení vlastnického práva (čl. 11 odst. 4 Listiny) a lze ji dovodit též z § 137 ObčZ či z § 1122 odst. 1 NOZ.

40. Jiná situace však nastává, užívá-li spoluvlastník společnou věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu, event. bez spravedlivého důvodu (bez dohody všech spoluvlastníků, nebo bez závazného rozhodnutí většiny spoluvlastníků, či bez rozhodnutí soudu). Má-li každý spoluvlastník právo k celé věci, je jeho právo omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka (např. § 1117 NOZ). To znamená, že spoluvlastník nemůže „bez dalšího“ užívat společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to na úkor dalších spoluvlastníků; samotná existence spoluvlastnictví ke společné věci není právním důvodem k takovému užívání. Lze tedy uzavřít, že užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu představuje užívání cizí hodnoty, čímž vzniká bezdůvodné obohacení. V režimu ObčZ šlo o bezdůvodné obohacení bez právního důvodu (§ 451 odst. 2 ObčZ), v režimu NOZ jde o konkrétní skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 NOZ).

41. Ze shora uvedeného tak jednoznačně vyplývalo, že žalovaná se nadužíváním spoluvlastnického podílu bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, neboť zde neexistoval žádný rozumný či lépe řečeno spravedlivý důvod v podobě existence dohody všech spoluvlastníků o takovém užívání společné věci žalovanou. Právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu, jak již soud uvedl shora, a z tohoto důvodu bylo možno uzavřít, že užívala-li žalovaná jako podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu, o čemž nemohlo být žádných pochyb po provedeném dokazování, zasahovala tak do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníků, tedy i žalobkyně, kdy takové právo je chráněno mj. i čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž žalované vzniklo na úkor žalobkyně (ostatně i dalšího spoluvlastníka, [jméno FO]) bezdůvodné obohacení. (srovnej stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 48/18 ze dne 16. 10. 2018)

42. Za takové situace pak byla žalovaná povinna z hlediska dikce § 2991 odst. 1 NOZ žalobkyni vydat, oč se obohatila, když toto bezdůvodné obohacení odpovídalo ceně – výši běžného měsíčního nájmu ve vztahu k nadužívanému spoluvlastnickému podílu o velikosti id. , když taková částka byla měsíčně stanovena ve výši 3.688 Kč a za celé období pak tato částka byla vypočtena ve výši 28.645 Kč tj. za dobu od 1. 4. 2020 do 23. 11. 2020. Pokud šlo o prodlení žalované, pak podle názoru soudu žalovaná mohla být s úhradou částky ve výši 18.440 Kč nejdříve od 1. 10. 2020 s ohledem na povahu požadovaného nároku, když v prodlení nemohla být dříve než uplynutím stanovené lhůty k vydání bezdůvodného obohacení a tato lhůta uplynula dne 30. 9. 2020, ve vztahu k další částce pak byla v prodlení od 1. 11. 2020 a dále ve vztahu k částce ve výši 6.517 Kč mohla být žalovaná v prodlení nejdříve od 3. 6. 2021, ostatně takto požadovala příslušenství žalobkyně a bylo o této části rozšíření žaloby i tímto způsobem rozhodnuto soudem. Soud pak zvažoval postavení žalobkyně a žalované a dospěl k přesvědčení, že bylo namístě v případě žalované částky vyhovět jejímu návrhu na uložení úhrady dlužné částky spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách. Soud zde zohlednil socioekonomické postavení žalované, její majetkové poměry i její věk a zdravotní stav, přičemž pak stanovil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku bezdůvodného obohacení spolu s přiznaným zákonným úrokem z prodlení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.000 Kč splatných vždy do každého 30. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, pod tíhou ztráty výhody splátek. Toto pak znamená, že pokud by se žalovaná pozdila s jakoukoliv splátkou, byla by žalobkyně oprávněna požadovat celé plnění okamžitě k vlastní výzvě. Bude pak i na účastnících, respektive na spoluvlastnících, jak do budoucna vyřeší spoluvlastnické vztahy, neboť je zcela zřejmé, že situace panující mezi nimi není ideální a může do budoucna generovat další soudní spory. (výrok I.)

43. Jestliže soud dospěl k závěru o bezdůvodném obohacení žalované na úkor žalobkyně, přičemž při stanovení měsíční částky bezdůvodného obohacení vycházel ze závěrů znaleckého posudku, pak tedy musel žalobu částečně zamítat, co do zbylé požadované částky ve výši 2.422 Kč spolu s požadovaným příslušenstvím, když bylo možno odkázat na shora uvedené odůvodnění ohledně vyhovující části rozsudku. Uvedená částka pak odpovídala součtu rozdílu mezi jednotlivými částkami požadovanými za uvedené období ze strany žalobkyně a částkami, které nakonec byly přiznány právě na základě závěrů znaleckého posudku s tím, že žalobkyně pak nesprávně požadovala zákonný úrok z prodlení z jednotlivých částek bezdůvodného obohacení, aniž by reflektovala, že se jedná právě o nárok z bezdůvodného obohacení a žalovaná se dostala do prodlení nikoliv každý měsíc, ale v konkrétním čase po marném uplynutí lhůty k vydání bezdůvodného obohacení, jak soud uvedl shora. Za tohoto stavu tedy byla žaloba částečně zamítnuta. (výrok II.)

44. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 OSŘ, kdy podle tohoto ustanovení platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V tomto případě byly splněny dva předpoklady, tedy že žalobkyně měla sice neúspěch v tomto řízení, avšak pouze v nepatrné části ve vztahu k požadovanému příslušenství a zároveň rozhodnutí soudu o výši plnění záviselo na závěrech znaleckého posudku. Převážně úspěšné žalobkyni tak náležela náhrada veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 1.960 Kč, v odměně právního zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty ve výši 24.000 Kč tj. 2.060 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 5 úkonů právní služby tj. celkem 10.300 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), v odměně právního zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty ve výši 31.067 Kč tj. 2.380 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 1 úkon právní služby (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 6 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 1.800 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006). Odměna a hotové výdaje jsou pak zvýšeny o DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 OSŘ, tj. o částku 3.040,80 Kč. Dále měla žalobkyně nárok na přiznání náhrady cestovních výdajů ve smyslu § 147 a § 148 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném a účinném znění, (dále jen ZPr), když přímo žalobkyně (její statutární zástupce) cestovala k jednotlivým soudním jednáním na trase z [adresa] a zpět, kdy za jednu cestu tam i zpět bylo ujeto 420 km, přičemž průměrná spotřeba u motorového vozidla [Anonymizováno], RZ [SPZ], činila 13,20 l/100 km, když statutární zástupce žalobkyně takto cestoval k soudnímu jednání dne 23. 4. 2021, dne 5. 11. 2021 a dále dne 29. 3. 2022 a konečně dne 20. 1. 2023. Celkem tak žalobkyni náležela náhrada cestovních nákladů ve výši 15.649 Kč za 1680 km ujetých k uvedeným soudním jednáním. Celkově tak náklady řízení činily částku ve výši 35.129,80 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ, když soud uložil uhradit náklady řízení žalované v delší lhůtě, a to s přihlédnutím právě k jejím poměrům, když by běžná pariční lhůta v trvání tří dnů mohla negativně zasáhnout rodinný rozpočet žalované, která je starobní důchodkyní a je odkázána s ohledem na její zdravotní stav na péči jiných osob, místo plnění podle § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok III.)

45. Ve vztahu k uložení povinnosti žalované zaplatit náklady České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soud rozhodl podle § 148 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 150 OSŘ, když podle § 148 odst. 1 OSŘ platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto případě sice žalovaná nebyla osvobozena od soudních poplatků ve smyslu § 138 OSŘ, avšak podle přesvědčení soudu s ohledem na její věk a majetkové poměry, dále její zdravotní stav, u ní byly dány předpoklady pro její osvobození od soudních poplatků, a to ve výši 70 %, přičemž soud tak uložil žalované hradit náklady státu v celkové výši 4.172,60 Kč odpovídající právě 30 % z celkových nákladů státu, které byly v souvislosti s tímto řízením vynaloženy ve vztahu k přiznanému svědečnému slyšeného svědka [jméno FO] ve výši 5.531,70 Kč usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2021 č.j. 9 C 156/2020-138 a dále odpovídající přiznané odměně a hotovým výdajům ustanoveného znalce [jméno FO] ve výši 8.377 Kč v souvislosti s jeho vypracováním znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne [datum], když mu byla uvedená odměna a hotové výdaje přiznány usnesením ze dne 21. 10. 2022 č.j. 9 C 156/2020-218. I v tomto případě pak soud stanovil delší lhůtu k úhradě nákladů řízení vzniklých na straně státu v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem OSŘ, kdy se nedomnívá, že takto stanovená lhůta k úhradě nákladů řízení vzniklých státu by tomuto měla činit jakékoliv obtíže z hlediska rozpočtu organizační složky, tj. Okresního soudu v Uherském Hradišti, přičemž i tato lhůta byla stanovena právě i s přihlédnutím k majetkovým a výdělkovým poměrům žalované. (výrok IV.)

Poučení