9 C 171/2018-695

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Hany Příhodové ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] b) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] oba bytem [adresa žalobkyně a žalobce] oba zastoupeni Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [IČO] se sídlem [adresa státního zastupitelství] o náhradu škody způsobené nezákonnými rozhodnutími soudů a přiměřené zadostiučinění, o odvolání žalobců a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žaloba v části, v níž se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení částky [částka] k ruce společné a nerozdílné, se zamítá.

II. Ve výrocích II, III, IV, V, VI se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Ve výroku VII se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Břeclavi (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II byla zamítnuta žaloba do částky [částka]. Výrokem III byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV byla zamítnuta žaloba ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným do částky [částka]. Výrokem V byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni b) částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem VI byla zamítnuta žaloba ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným do částky [částka]. Výrokem VII byla žalovanému uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci i žalovaný, kdy odvolání žalobců směřovalo proti zamítavým výrokům II, IV, VI a souvisejícímu výroku VII o nákladech řízení, odvolání žalovaného směřovalo proti přísudečným výrokům I, III, V a souvisejícímu nákladovému výroku VII a odvolací soud pro stručnost odkazuje na jejich písemná vyhotovení založená ve spise.

3. Žalobci namítají, že soud prvního stupně nesprávně zamítl částečně žalobu ve vztahu ke každému z nich týkající se nároku na přiměřené zadostiučinění v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], kdy každému žalobci přiznal pouze částku [částka]. Soud prvního stupně pochybil, pokud krátil nárok žalobců o 20 % pro údajnou složitost řízení, základní sazbu zvýšil jen o 10 % za liknavý přístup soudů při rozhodování věci a základní sazbu zvýšil jen o 10 % u významu předmětu řízení pro účastníky. Význam předmětu řízení pro žalobce však byl zcela zásadní, neboť jim a jejich dětem šlo doslova o střechu nad hlavou, o níž v důsledku protizákonných a protiústavních rozsudků soudů přišli. Základní sazba měla být dle názoru žalobců zvýšena více než jen o 10 %. Řízení nebylo nijak zvlášť skutkově ani právně složité, pokud by soudy konaly, jak měly, mohlo být o věci pravomocně rozhodnuto do tří let od podání žaloby. Žalobci rovněž nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který shledal překážku věci pravomocně rozhodnuté ohledně nároku na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu soudu prvního stupně a Katastrálního úřadu v [obec] s tím, že ohledně tohoto nároku žalobců již soudy pravomocně rozhodly v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Dále žalobci uvedli, že soud prvního stupně pochybil, pokud jim nepřiznal nárok na náhradu škody i ve výši [částka] z důvodu neunesení důkazního břemene na straně žalobců a neexistence příčinné souvislosti. Žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích změnil tak, že žalobě bude zcela vyhověno nebo přinejmenším ve větším rozsahu.

4. Žalovaný uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně učiněným ve výroku I rozsudku, jímž přiznal žalobcům náhradu materiální újmy ve výši [částka] se závěrem, že stát je v řízení v pozici solidárního dlužníka. Žalovaný trvá na tom, že odpovědnost státu nastupuje až ve chvíli, kdy poškozený nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči původnímu - primárnímu dlužníku a až následně po státu. Žalovaný zdůraznil, že řízení o úhradu kupní ceny vedené u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], v něm se žalobci domáhají po paní [příjmení] (prodávající) vrácení kupní ceny, stejně jako řízení o určení vlastnického práva žalobců k předmětným nemovitostem vedené u Okresního soudu v Břeclavi proti manželům [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], stále běží, pro případné odškodňovací řízení tak bude třeba znát konečný výsledek těchto řízení, žaloba je tudíž v tomto rozsahu předčasná. Žalovaný má za to, že žaloba je nejen předčasná, stát není solidárním dlužníkem, ale též absentují podmínky pro vznik odpovědnosti státu, neboť nebyla prokázána existence škody a příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, o vzniku škody je možno hovořit až v okamžiku neúspěchu v probíhajících soudních řízeních. Absence příčinné souvislosti je žalovaným spatřována i ve vztahu s vyplacenou provizí realitní kanceláři, kdy řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] bylo pro žalobce neúspěšné, stejně jako požadavek na úhradu poplatků v souvislosti s vyřizováním hypotéky, kdy tento výdaj by žalobcům vznikl i v případě nákupu jiné nemovitosti, v neposlední řadě absentuje příčinná souvislost i se zhodnocením nemovitosti, tuto pohledávku je třeba uplatnit vůči jejímu vlastníkovi. U výroků III, V napadeného rozsudku žalovaný nesouhlasí s mírou snížení základní částky odškodnění přiznané žalobcům ve vztahu ke složitosti řízení, která zahrnuje jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena a dále složitost věci samé. Žalovaný hodnotí posuzované řízení jako zvýšeně složité, ve smyslu kombinace složitosti skutkové, právní, procesní, počtu všech čtyř stupňů soudní soustavy. Soud prvního stupně dospěl k nesprávným závěrům vedoucím ke snížení základní částky odškodnění pouze o 20 %. Žalovaný dále namítá, že posuzované řízení nemělo pro žalobce zvýšený význam jako např. řízení trestní, věc osobního stavu, věc sociálního zabezpečení nebo věc týkající se zdraví nebo života, provedené zvýšení o 10 % považuje za nesprávné a neodůvodněné, kdy je třeba přihlédnout i k tzv. sdílené újmě. Žalobci žili jako manželé ve společné domácnosti, předmětné nemovitosti byly jejich společnou věcí, společně uhrazovali náklady, újmu pociťovali společně, jedná se o typický případ sdílené nemajetkové újmy. Žalovaný rovněž nesouhlasí s výpočtem nákladů řízení provedených soudem prvního stupně, neboť předmětem řízení je nemajetková újma a tarifní hodnotou je částka [částka], a nikoliv výše požadovaného zadostiučinění. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III, V tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítne.

5. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání žalobců i žalovaného byla podána v zákonné lhůtě, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení a že směřují proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že částečně důvodné je pouze odvolání žalovaného směřující do výroku I rozsudku.

6. Odvolací důvody, o které žalobci i žalovaný opřeli svá odvolání, lze podle názoru odvolacího soudu podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., tzn., že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti, zakládající odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, nebyly odvolateli tvrzeny a odvolací soud je ze spisu nezjistil.

7. Žalobci se k odvolání žalovaného vyjádřili písemně s tím, že je nepovažují za důvodné, považují za správný právní závěr soudu prvního stupně, že žalovaný je ve věci solidárním dlužníkem a spoluodpovědným za škodu vzniklou žalobcům. Reálná šance žalobců na úspěch v řízeních vedených před soudem prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] a Okresním soudem ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], resp. dobytnost nároku žalobců je bohužel minimální. Za lichou považují žalobci i námitku žalovaného, že jejich žaloba je předčasná. Je nesporné, že žalobcům se výrazně zmenšil majetek s ohledem na vydané rozsudky soudů všech stupňů, následně zrušené Ústavním soudem. Právě v souvislosti s nezákonným a protiústavním rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobci přišli jak o vlastnické právo k nemovitostem, tak o kupní cenu za ně zaplacenou, stejně jako o provizi zaplacenou realitní kanceláři v souvislosti s koupí nemovitostí, o náklady na získání hypotečního úvěru na koupi nemovitostí, náklady na jejich rekonstrukci se staly marně vynaloženými.

8. Z obsahu předloženého spisu se podává, že žalobou ze dne [datum] se žalobci domáhali po žalovaném, aby jim k ruce společné a nerozdílné zaplatil na náhradě škody celkovou částku [částka] a každému ze žalovaných zadostiučinění za průtahy v řízení ve výši [částka]. Uplatněný nárok opírali žalobci o tvrzení, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s prodávající [jméno] [příjmení] se stali s právními účinky vkladu práva ke dni [datum] spoluvlastníky nemovitostí – domu [adresa] a pozemku p. č. [rok] v k. ú. [obec] nad [anonymizováno], za kupní cenu ve výši [částka], kterou zaplatili prodávající. V době uzavření kupní smlouvy v katastru nemovitostí nebylo zapsáno žádné omezení vlastnického práva prodávající ani žádná poznámka spornosti, resp. poznámka o tom, že by nemovitosti byly předmětem nějakého soudního řízení. Vedle kupní ceny žalobci v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy zaplatili provizi [částka] realitní kanceláři (Ing. [jméno] [příjmení]) a částku [částka] v souvislosti s vyřizováním hypotečního úvěru na úhradu kupní ceny. Po nabytí nemovitostí začali žalobci investovat do jejich rekonstrukce, do domu se nastěhovali a hodlali v něm spolu se svými dětmi žít a mít zde svůj domov. Na nezbytné úpravy nemovitostí žalobci vynaložili nejméně částku [částka]. V průběhu léta téhož roku [rok] se žalobci dozvěděli, že ohledně nemovitostí je vedeno u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] řízení o žalobě [jméno] [příjmení] proti [právnická osoba]. [anonymizováno] spol. s.r.o. o určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou mezi sebou uzavřeli dne [datum], následně byla žaloba na straně žalované rozšířena i na další účastníky, mezi nimiž na žalobce týkající se určení vlastnického práva [jméno] [příjmení] k nemovitostem. Žalobci se tak stali účastníky tohoto řízení a začali prostřednictvím zvoleného právního zástupce aktivně hájit svá práva a zájmy. První jednání soudu v posuzovaném řízení bylo nařízeno téměř po [anonymizováno] letech od podání žaloby a meritorní rozhodnutí bylo vydáno dne [datum], tj. více než [anonymizováno] let po zahájení řízení, kdy soud prvního stupně rozsudkem č. j. [číslo jednací], žalobu zamítl. K odvolání [jméno] [příjmení] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve vztahu k žalobcům změnil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že určil, že [jméno] [příjmení] je vlastnicí předmětných nemovitostí. Žalobci v důsledku tohoto rozsudku Krajského soudu v Brně zůstali bez bydlení a bez peněz, [jméno] [příjmení] se znovu stala vlastnicí nemovitostí, které v červnu [rok] darovala své vnučce [jméno] [příjmení], ta je na podzim roku [rok] prodala za [částka] manželům [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří jsou dosud vedeni jako spoluvlastníci nemovitostí. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podali žalobci dovolání, které bylo více než po [anonymizováno] letech rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítnuto. Proti rozsudku Nejvyššího soudu a jemu předcházejícímu rozsudku Krajského soudu v Brně podali žalobci ústavní stížnost. Nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 4684/12, byly oba rozsudky dovolacího a odvolacího soudu zrušeny s tím, že jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo žalobců jako stěžovatelů na soudní ochranu a spravedlivý proces a právo vlastnit majetek. Ani po tomto nálezu Ústavního soudu nebyla ústavně zaručená práva žalobců respektována, nebyl obnoven stav zápisu v katastru nemovitostí, Krajský soud v Brně zůstával dlouhodobě nečinným částečně kvůli probíhajícímu pozůstalostnímu řízení v důsledku úmrtí [jméno] [příjmení] Krajský soud v Brně následně rozsudkem ze dne [datum] rozhodl ve vztahu k žalobcům tak, že rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobu vůči žalobcům zamítl, v katastru nemovitostí stále zůstávají jako spoluvlastníci zapsáni manželé [příjmení].

9. Žalobcům dosud nikdo nevrátil kupní cenu [částka], kterou zaplatili prodávající [jméno] [příjmení] ani jim nenahradil vzniklou škodu, představující náklady řízení vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka] proti Ing. [jméno] [příjmení] o vrácení provize ve výši [částka], v němž byli neúspěšní a byla jim uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši [částka], soudní poplatek ve výši [částka], který zaplatili v řízení vedeném Okresním soudem ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], v němž se domáhají po [jméno] [příjmení] vrácení kupní ceny a náklady řízení ve výši [částka], které jim byly uloženy zaplatit v posuzovaném řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] Celkem žalobci uplatňují po žalovaném náhradu škody ve výši [částka] a náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení sp. zn. [spisová značka], každý ve výši [částka].

10. Dále žalobci tvrdí, že soud prvního stupně a Katastrální úřad v [obec] se dopustily nesprávného úředního postupu, kdy dlouhodobě nečinily nic proto, aby v katastru nemovitostí byla vyznačena poznámka či jiný zápis (plomba), z něhož by bylo zřejmé, že nemovitosti, resp. vlastnické právo k nim, je předmětem posuzovaného řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka]. Posuzované řízení trvalo [anonymizováno] let od zahájení řízení, aniž by došlo k obstrukcím ze strany žalobců nebo bezdůvodnému přerušování řízení z jejich strany, kdy nejprve soud prvního stupně neučinil pod dobu zhruba deseti let od podání žaloby jakékoliv úkony, které by vedly k projednání věci, následně více než [anonymizováno] roky meritorně rozhodoval, více než [anonymizováno] ležel spis u odvolacího soudu, poté více než [anonymizováno] roky u dovolacího soudu, jeden [anonymizováno] u Ústavního soudu a dále téměř [anonymizováno] roky znovu u soudu odvolacího.

11. Žalobci podali u žalovaného žádost o předběžné projednání nároku a domáhali se zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení dne [datum] a současně dne [datum] žádali náhradu vzniklé majetkové újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem, žalovaný se nijak nevyjádřil k jejich žádosti, proto žalobci svůj nárok uplatnili soudní cestou.

12. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně s tím, že uplatněný nárok neuznává. Potvrdil, že žalobci u něj uplatnili z důvodů v žalobě popsaných nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] za průtahy v řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný žádost žalobců projednal a každému z nich vyplatil částku [částka] jako přiměřené zadostiučinění za průtahy v řízení, požadavek na náhradu majetkové újmy neshledal důvodným. Žalobci uplatnili dne [datum] u žalovaného další nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] pro každého z nich z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného před soudem prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný shledal existenci nesprávného úředního postupu a každému ze žalobců vyplatil částku [částka]. Žalovaný namítl překážku věci rozhodnuté, neboť ohledně nároku žalobců již bylo částečně pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka]. Nároky žalobců na náhradu majetkové újmy spočívající v zaplacené kupní ceně ve výši [částka], provizi realitní kanceláři ve výši [částka], v poplatcích v souvislosti s vyřízením hypotečního úvěru ve výši [částka], nákladech na zhodnocení nemovitostí ve výši [částka], zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka] a nákladech řízení, které jim byly uloženy zaplatit Městským soudem v Brně a soudem prvního stupně, neodškodnil, neboť je neshledal oprávněnými.

13. Soud prvního stupně po dokazování provedeném připojeným spisem sp. zn. [spisová značka] –„ posuzované řízení“, spisem Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobci domáhají po prodávající [jméno] [příjmení] zaplacení částky [částka], která je tvořena kupní cenou ve výši [částka], kterou jí dle kupní smlouvy ze dne [datum] zaplatili, náklady ve výši [částka] v souvislosti s vyřizováním hypotečního úvěru, náklady na úpravy nemovitosti ve výši [částka], provizí zaplacenou realitní kanceláři ve výši [částka], dále spisem Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobce a) domáhá po Ing. [jméno] [příjmení] vrácení částky [částka] představující provizi za zprostředkování koupě nemovitostí, spisem sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobci domáhají proti manželům [příjmení] určení vlastnického práva k nemovitostem a spisem sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobci domáhali po České republice náhrady škody ve výši [částka] z titulu nezákonného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a z titulu nesprávného úředního postupu Okresního soudu v Břeclavi a Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Břeclav, dospěl k závěru, že nárok na přiměřené zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] je částečně důvodný.

14. Posuzované řízení (vedené soudem prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka]) bylo zahájeno dne [datum] a skončilo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. Ve vztahu k žalobcům je nutno zohlednit část řízení od [datum], po kterou byli účastníky posuzovaného řízení, které za účasti žalobců trvalo [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíců, což je dle názoru soudu prvního stupně délka nepřiměřená. Pokud jde o výši zadostiučinění, soud prvního stupně vycházel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], Cpjn 206/2010, podle něhož se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí od [částka] do [částka] za jeden rok řízení.

15. V daném případě soud prvního stupně s ohledem na extrémní délku posuzovaného řízení vycházel ze základní částky [částka] za jeden rok řízení a tuto částku modifikoval tak, že za složitost řízení, kdy soudy musely rozhodovat opakovaně o mnoha návrzích (změna žaloby, přistoupení účastníků, procesní nástupnictví), základní sazbu snížil o 20 %. Pokud jde o jednání žalobců, soud prvního stupně neshledal žádný důvod k modifikaci základní částky, neboť žalobci nijak nepřispěli k průtahům v řízení. S ohledem na liknavý přístup soudů při rozhodování věci ([anonymizováno] let od podání žaloby do prvního meritorního rozhodnutí) základní sazbu zvýšil o 10 % a pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce, základní sazbu zvýšil o 10 %. Po těchto modifikacích soud prvního stupně vycházeje z částky [částka] za jeden rok trvání posuzovaného řízení, kdy za první dva roky v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu přiznal žalobcům náhradu v poloviční výši, tj. [anonymizováno] [částka], za následujících [anonymizováno] let ve výši [anonymizováno] [částka] a za [anonymizováno] měsíců ve výši [anonymizováno] [částka], což u každého ze žalobců činí částku [částka]. Od této částky odečetl částku [částka], která byla nesporně každému ze žalobců ze strany žalovaného již vyplacena, každému ze žalobců tak přiznal z titulu zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení částku [částka] (výroky III, V rozsudku) a ve zbývající části, tj. u každého ze žalobců do částky [částka] žalobu zamítl (výroky IV, VI rozsudku).

16. Pokud jde o náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu soudu prvního stupně a Katastrálního úřadu v [obec], který měl dle tvrzení žalobců spočívat v tom, že neučinily nic pro to, aby na příslušném listu vlastnictví byla vyznačena poznámka spornosti či jiný zápis, z něhož by bylo zřejmé, že nemovitosti, které žalobci od paní [příjmení] zakoupili, jsou předmětem (posuzovaného) řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], soud prvního stupně shledal překážku věci pravomocně rozsouzené, neboť o nároku na náhradu škody z téhož titulu již soud prvního stupně pravomocně rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž byl zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

17. Další nároky žalobců na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí soud prvního stupně shledal důvodnými, konkrétně nárok na náhradu škody ve výši [částka] představující uhrazenou kupní cenu nemovitostí, ve výši [částka] představující provizi zaplacenou realitní kanceláři Ing. [jméno] [příjmení], náklady na vyřízení hypotečního úvěru ve výši [částka], náklady na ocenění nemovitostí provedené Ing. [jméno] [příjmení] ve výši [částka], náklady na rekonstrukci nemovitostí ve výši [částka]. Nad rámec těchto nároků soud prvního stupně neshledal důvodnými nároky žalobců na náhradu nákladů s poskytnutím úvěru ve výši [částka], na náhradu nákladů na rekonstrukci nemovitostí ve zbývající částce [částka] a nákladů řízení před Městským soudem v Brně sp. zn. [spisová značka] a zaplacený soudní poplatek v řízení před Okresním soudem ve [obec] sp. zn. [spisová značka], pro neexistenci příčinné souvislosti mezi těmito náklady a nezákonným rozhodnutím.

18. Soud prvního stupně na základě nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 4684/12, kterým byl zrušen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dospěl k závěru o nezákonnosti těchto rozhodnutí, jimiž byli žalobci zbaveni vlastnického práva k nemovitostem a byla jim způsobena škoda tím, že na základě nezákonného rozhodnutí došlo k opětovnému zápisu vlastnického práva [jméno] [příjmení] a následným převodům nemovitostí až na manžele [příjmení].

19. Dle závěru soudu prvního stupně, je žalovaný stát spoluodpovědný za tvrzenou škodu vzniklou žalobcům, pokud by neexistovalo nezákonné rozhodnutí, nemohla by být [jméno] [příjmení] zapsána do katastru nemovitostí jako výlučný vlastník a nedošlo by k tomu, že žalobci pozbyli vlastnické právo k nemovitostem, princip státu jako posledního dlužníka se neuplatní. Soud prvního stupně proto žalobě v částce [částka] výrokem I rozsudku vyhověl s tím, že stát v tomto případě vystupuje nikoliv jako poslední dlužník, ale jako dlužník solidární, kdy z hlediska obecné spravedlnosti není na místě požadovat po žalobcích, aby svůj nárok nejprve uplatnili u [jméno] [příjmení] či manželů [příjmení] a po letech případných neúspěšných sporů by se obrátili na stát.

20. Rozhodné hmotné právo se podává z ustanovení § 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, podle něhož stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona a orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen„ zákon“).

21. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

22. Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

24. Podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Objektivní odpovědnosti (bez ohledu na zavinění) podle výše citovaných zákonných ustanovení se stát nemůže zprostit, jsou-li tu kumulativně splněny tři podmínky: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody či nemajetkové újmy, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy. Nesprávný úřední postup není v zákoně blíže definován, a to z důvodu, že výstižná definice tohoto pojmu není pro mnohotvárnost a šíři možných případů na místě. Konzistentní judikatura dovolacího soudu vychází z toho, že jde o činnost (postup státních orgánů), jestliže při ní došlo k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu, a to při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cdon 129, publikovaný v časopise Soudní judikatura [číslo] [číslo] nebo rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

26. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání – postup státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Pokud orgán státu při své činnosti - postupu směřujícím k vydání rozhodnutí, zjišťuje a posuzuje takové okolnosti, které jsou podkladem pro vydání jeho rozhodnutí, shromažďuje důkazy, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je hodnotí, jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí. Ustanovení § 13 odst. 1 věty druhé zákona stanoví, že nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě či lhůtě přiměřené. Jde o jakousi dílčí definici založenou na demonstrativním výčtu, obsahující dva příbuzné příklady nesprávného úředního postupu, které nepokrývají celou škálu případů zařaditelných pod uvedený pojem.

27. Soudní judikatura již před zákonným zakotvením odpovědnosti za průtahy v řízení dospěla k závěru, že za nesprávný úřední postup je třeba považovat i nevydání či opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly vydáno nebo vydáno ve stanovené lhůtě, případně jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve vedení řízení. Méně problémů bude činit podchycení průtahů v řízení tam, kde zákon pro vydání rozhodnutí, případně pro provedení úkonu, přímo stanoví lhůtu, např. lhůtu pro rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření, o převzetí do ústavu vykonávajícího zdravotnickou péči, zda je držení v ústavu přípustné a na jakou dobu. Obecně však pro občanskoprávní řízení platí, že vzhledem k velmi odlišnému stupni složitosti a náročnosti jednotlivých věcí, které jsou projednávány, není dosti dobře možné stanovit lhůtu, v níž by měl soud rozhodnout. V občanském soudním řízení se přiměřenost délky řízení poměřuje především ustanovením § 6 o. s. ř., podle něhož je soud povinen v řízení postupovat v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. Měřítkem správnosti úředního postupu z hlediska včasnosti vydání rozhodnutí tedy bude splnění zásady rychlosti soudního řízení, která zakládá významné právo účastníka, aby jeho věc byla soudem projednána a bylo o ní rozhodnuto bez zbytečných průtahů v přiměřené lhůtě. Nejde však o hledisko absolutní, které by mohlo převážit jiné požadavky na soudní rozhodování, jako je povinnost soudu opřít své rozhodnutí o spolehlivě zjištěný skutkový stav věci, obzvláště v případech, kdy v civilním řízení jsou některé skutečnosti mezi účastníky sporné.

28. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem, lze proto považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci. Okolnost, že účastník řízení pro nečinnost soudu nedosáhl požadovaného včasného vydání rozhodnutí, je nepříznivým důsledkem nesprávného úředního postupu a zakládá možnost odškodnění, které nezávisle na majetkovém stavu poškozeného a bez ohledu na majetkovou újmu, stanoví určitou satisfakci (novela zákona [číslo]). Neprojednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě navíc představuje porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, s nímž právo na odškodnění spojuje ve své judikatuře Evropský soud pro lidská práva. S účinností od [datum] se podle ustanovení § 1 odst. 3 a § 31a zákona poskytuje přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a to zejména s dopadem do průtahů v řízení, nicméně se tato náhrada týká i dalších případů nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí (viz [příjmení] [jméno], Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, Komentář 2., vydání [obec], C. H. Beck, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

29. Nový institut náhrady nemajetkové újmy dle § 31a zákona směřuje především do oblasti nesprávného úředního postupu spočívajícího v průtazích soudního a správního řízení a zakládá nárok na tzv. přiměřené zadostiučinění způsobilé kompenzovat vznik nemajetkové újmy, bez ohledu na to, zda současně vznikla majetková újma (skutečná škoda či ušlý zisk). Nemajetková újma představuje zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného, není spojena se snížením majetkového stavu či jeho nezvýšením, ač bylo předpokládáno, a vedle nepříznivých důsledků vyvolaných nepřiměřenou délkou řízení může zahrnovat i jiné negativní dopady nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí zejména do osobnostní integrity poškozeného. Ustanovení § 31a odst. 3 zákona zahrnuje demonstrativní výčet konkrétních okolností případu, k nimž soud při poskytování přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu přihlíží.

30. První z nich je celková délka posuzovaného řízení vedeného před soudem prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], kterou je nutno považovat za dobu nepřiměřenou, neboť žalobci do řízení vstoupili [datum] a pravomocně bylo rozhodnuto dne [datum], posuzované řízení za účasti žalobců trvalo [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíců. Dále je třeba přihlížet ke složitosti řízení, kdy se odvolací soud ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že po skutkové i právní stránce bylo posuzované řízení o určení vlastnického práva [jméno] [příjmení] k předmětným nemovitostem složité, rozhodovaly soudy všech instancí včetně Ústavního soudu, byla prováděna řada důkazů a činěna řada procesních rozhodnutí, v řízení bylo [anonymizováno] rozhodováno soudem prvního stupně, [anonymizováno] soudem odvolacím, [anonymizováno] soudem dovolacím a [anonymizováno] soudem Ústavním, řízení bylo komplikováno úmrtím původní žalobkyně [jméno] [příjmení] a nutností rozhodnout o procesním nástupnictví na její straně, dědické řízení bylo rovněž komplikované a zdlouhavé. Žalobci se na celkové délce posuzovaného řízení nijak významně nepodíleli, nepřispěli žádnými obstrukcemi k prodloužení doby řízení, pouze podávali opravné prostředky a stížnosti na průtahy v řízení, nemůže jím být vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které jim k ochraně jejich práv poskytuje právní řád.

31. Soud prvního stupně správně dovodil, že docházelo k dílčím průtahům na straně soudu. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum], první jednání ve věci bylo nařízeno na [datum], tj. téměř [anonymizováno] let po podání žaloby, k prvnímu meritornímu rozhodnutí došlo dne [datum], tj. více než [anonymizováno] let po podání žaloby.

32. V neposlední řadě pak musí být brána v potaz závažnost řízení pro účastníka samotného, resp. význam předmětu řízení pro poškozeného, tj. zejména, zda šlo o záležitosti osobního stavu či rodině-právní, pracovně-právní nebo trestní, u nichž jsou prodlevy s řešením zpravidla vnímány hůře a mohou se negativně projevit v poměrech účastníka. I jiné typy sporů mohou mít vzhledem ke konkrétním osobním, majetkovým a jiným okolnostem na straně účastníka vyšší závažnost tak, jako tomu bylo v daném případě. V posuzovaném řízení žalobci přišli o nemovitosti, v nichž hodlali se svými nezletilými dětmi trvale bydlet, na zakoupení nemovitostí si byli nuceni peníze vypůjčit, dům začali podle svých představ opravovat, dle názoru odvolacího soudu je třeba přiznat předmětu řízení pro žalobce z důvodů existenčních zvýšený význam, i přesto že újma byla v případě žalobců jako manželů sdílena.

33. Odvolací soud se tudíž zcela shoduje se stanovením výše zadostiučinění učiněného soudem prvního stupně s přihlédnutím ke Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] Cpjn 206/2010, kdy vycházel z částky [částka] za jeden rok řízení, za první dva roky řízení přiznal náhradu v poloviční výši, tj. 2x [částka], za následujících [anonymizováno] let po [částka] a za [anonymizováno] měsíců po [částka] ([anonymizováno] měsíce roku [rok] a [anonymizováno] měsíců roku [rok]), což u každého ze žalobců při modifikaci (zvýšení o 20 % a snížení o 2x 10%) činí částku [částka], při odpočtu již vyplaceného zadostiučinění ze strany žalovaného každému ze žalobců ve výši [částka], představuje zadostiučinění náležející každému ze žalobců za průtahy v posuzovaném řízení částku [částka] přiznanou výroky III, V rozsudku.

34. Vycházeje ze shora uvedených skutečností, citovaných zákonných ustanovení i ustálené judikatury dovolacího soudu dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně ohledně zadostiučinění náležejícího žalobcům za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem soudu prvního stupně v posuzovaném řízení sp. zn. [spisová značka] – nepřiměřenou délkou řízení - správně a úplně zjistil skutkový stav a z něj vyvodil správné právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III, IV, V, VI jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

35. Odvolací soud vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně nesdílí jeho závěr o důvodnosti žaloby ohledně částky [částka], jež byla žalobcům přiznána výrokem I rozsudku s odůvodněním, že stát v projednávaném případě vystupuje nikoliv jako poslední dlužník, ale jako dlužník solidární a že i z hlediska obecné spravedlnosti není na místě požadovat po žalobcích, aby svůj nárok nejprve uplatnili u dlužníků [jméno] [příjmení] v řízení vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp zn. [spisová značka] o vrácení kupní ceny a po manželích [příjmení] v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] o určení vlastnického práva žalobců k nemovitostem.

36. Tento závěr soudu prvního stupně je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), podle níž nárok na náhradu újmy způsobené výkonem veřejné moci může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit.

37. Právní posouzení této otázky soudem prvního stupně není dle názoru odvolacího soudu správné a žaloba ohledně tohoto nároku žalobců je předčasná, neboť v souladu s pravidlem uvedeným v § 154 o. s. ř., musí škoda existovat nejpozději v době, kdy soud o uplatněném nároku rozhoduje. Za situace, kdy probíhá u Okresního soudu ve [obec] řízení žalobců proti [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobci domáhají vydání bezdůvodného obohacení - vrácení kupní ceny, řízení je přerušeno do skončení řízení sp. zn. [spisová značka] vedeného soudem prvního stupně o určení vlastnictví žalobců k nemovitostem, nelze dovodit, zda a v jaké výši žalobcům škoda vznikne, jestliže škoda vzniká až v okamžiku, kdy se právo na plnění proti dlužníkovi stalo fakticky nevymahatelným a je vyloučeno, aby bylo uspokojeno.

38. Tento závěr je v souladu s obecným pravidlem, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 31, C [číslo]). V případě existence nároku žalobců na vrácení kupní ceny – předmětu bezdůvodného obohacení, škodu nelze odvozovat pouze od okolnosti, že osoba povinná – [jméno] [příjmení] má přes [anonymizováno] let, je nemajetná, je ve špatném zdravotním stavu a žalobci se tak mohou domoci náhrady škody a vrácení kupní ceny pouze po státu, neboť nelze reálně očekávat, že by v řízení proti [jméno] [příjmení] a proti manželům [příjmení] byli úspěšní a stát je proto solidárním dlužníkem, nikoliv subsidiárním.

39. Odvolací soud proto s ohledem na výše učiněné závěry rozsudek soudu prvního stupně v přísudečném výroku I změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) tak, že žalobu v části, v níž se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení částky [částka] k ruce společné a nerozdílné, zamítl.

40. Se změnou meritorního rozsudku soudu prvního stupně souvisí i nové rozhodnutí o nákladech řízení, resp. změna rozsudku ve výroku VII dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle nichž poměrně úspěšnějšímu žalovanému (88% úspěch ve sporu do částky [částka] a 12% neúspěch v částce [částka]) přísluší právo na náhradu nákladů nalézacího řízení v rozsahu 76%, které jsou tvořeny šesti paušálními náhradami po [částka] (vyjádření k žalobě, příprava účasti na jednání a účast na čtyřech jednáních před soudem prvního stupně dne [datum], [datum], [datum], [datum]) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. v částce [částka], kterou uložil odvolací soud zaplatit žalobcům společně a nerozdílně, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

41. S ohledem na výsledek odvolacího řízení přísluší poměrně úspěšnějšímu žalovanému (v rozsahu 76%) právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř.), které jsou tvořeny třemi paušálními náhradami po [částka] dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (odvolání žalovaného, příprava účasti na odvolací jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) v částce [částka], kterou uložil odvolací soud zaplatit společně a nerozdílně žalobcům, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozsudku.