9 C 179/2022

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Dagmar Langovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená obecným zmocněncem [příjmení] [jméno] [příjmení], narozeným [datum] bytem [adresa žalobkyně] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] oba zastoupeni Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] o určení vlastníka stavby takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že výlučným vlastníkem stavby dodané společností x [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], umístěné na pozemku parc. [číslo] zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Beroun, pro obec a kat. území [obec] na listu vlastnictví [číslo] je [celé jméno žalovaného], [datum narození], se zamítá.

II. Určuje se, že spoluvlastníky stavby dodané společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], umístěné na pozemku parc. [číslo] zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Beroun, pro obec a kat. území [obec] na listu vlastnictví [číslo] jsou [celé jméno žalovaného], [datum narození] s velikostí spoluvlastnického podílu ve výši 2/3 a [celé jméno žalovaného], [datum narození] s velikostí spoluvlastnického podílu ve výši 1/3.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 7 100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala určení, že vlastníkem stavby - zahradního domku umístěného na pozemku parc. [číslo] zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Beroun, pro obec a kat. území [obec] na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ Stavba“) je [celé jméno žalovaného] (žalovaný č.1). Případně pokud by žalovaný č. 1 prokázal, že podíl o velikosti 1/3 na Stavbě daroval žalovanému č. 2, tak se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný č. 1 je vlastníkem podílu o velikosti 2/3 na Stavbě a jeho bratr [celé jméno žalovaného] (žalovaný č. 2) vlastníkem podílu o velikosti 1/3 na Stavbě. Žalobkyně uvedla, že její otec [jméno] [příjmení] jí v lednu roku 2021 daroval podíl o velikosti 2/3 na pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec] (dále jen„ Pozemek“), se sdělením, že na Pozemku je umístěn„ mobilhaus“ ve vlastnictví žalovaného č. 1, proto zbývající podíl na pozemku o velikosti 1/3 převedl na bratra žalovaného č. 1 – žalovaného č. 2, neboť žalovaný č. 1 měl exekuce. Otec žalobkyně v roce 2021 zemřel. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný č. 1 v roce 2019 na pozemek nechal umístit Stavbu od společnosti [právnická osoba] bez územního souhlasu a jedná se tudíž o nepovolenou stavbu. Po smrti otce žalobkyně žalovaný č. 1 tvrdil, že Stavba na Pozemku je v jeho a bratrově vlastnictví. Žalobkyně proto nabídla žalovaným odkup jejího podílu na Pozemku, aby si žalovaní mohli požádat o dodatečné stavební povolení. Žalovaní tuto nabídku nepřijali, a proto žalobkyně vyzvala žalované k odstranění nepovolené Stavby. V návaznosti na tuto výzvu následně žalovaný č. 1 popřel své vlastnictví ke Stavbě s tím, že svůj podíl o velikosti 2/3 daroval otci žalobkyně a 1/3 žalovanému č.

2. Stavba nebyla předmětem dědického řízení po otci žalobkyně. Žalobkyně se tak obrátila na stavební úřad s podnětem na zahájení řízení o odstranění nepovolené Stavby. Stavební úřad v návaznosti na to vyzval žalobkyni k podání žádosti o zahájení řízení o určení vlastnictví Stavby. Žalobkyně je tak přesvědčena, že má na určení vlastnictví ke Stavbě naléhavý právní zájem právě s odkazem na výzvu stavebního úřadu, jenž tuto otázku nemůže samostatně zodpovědět.

2. Žalovaní navrhli, aby soud žalobu odmítl, neboť nesplňuje zákonné záležitosti, případně aby žalobu zamítl pro její nedůvodnost. Žalovaní měli za to, že žalobkyně neprokázala svůj naléhavý právní zájem na určení vlastnictví Stavby. Žalovaný č. 1 tvrdil, že není vlastníkem Stavby a není tedy pasivně legitimován v tomto řízení. Stavba, která je svým charakterem zahradním domkem, byla na Pozemku umístněná na žádost předchozího výlučného vlastníka Pozemku pana [jméno] [příjmení] za pomoci obou žalovaných. [jméno] [příjmení] byl dlouholetý přítel matky žalovaných. Žalovaní měli s panem [příjmení] blízké vstřícné vztahy, a proto mu i žalovaný č. 1 poskytl pomoc při výběru dodavatele zahradního domku (Stavby) a i pomoc finanční. K realizaci Stavby došlo prostřednictvím společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy uzavřené mezi touto společností a žalovaným č.

1. Stavbu užíval pan [příjmení] s jeho dlouholetou družkou – matkou žalovaných a samotní žalovaní. Stavba se na Pozemku nestavěla, nýbrž tam byla přivezena vcelku. Žalovaný č. 1 byl původním objednatelem a původním vlastníkem Stavby, následně však podíl o velikosti 2/3 na Stavbě převedl úplatně ústní kupní smlouvu na [jméno] [příjmení] a podíl o velikosti 1/3 převedl bezúplatně na svého bratra – žalovaného č.

2. Část kupní ceny v celkové výši 100 000 Kč [jméno] [příjmení] zaplatil žalovanému č. 1 v souvislosti s úhradou prvních zálohových plateb na umístění Stavby dne 13. 3. 2019. Žalovaní tak tvrdili, že Stavba, respektive podíl o velikosti 2/3 na Stavbě, byl převeden na žalobkyni darovací smlouvu, jejímž předmětem byl převod podílu o velikosti 2/3 na Pozemku od [jméno] [příjmení] na žalobkyni, a to jako příslušenství Pozemku. I pokud by však Stavba nebyla příslušenstvím Pozemku, tak předmětný podíl o velikosti 2/3 na Stavbě zůstal ve vlastnictví [jméno] [příjmení] a byl opomenut v dědickém řízení. Žalovaný č. 1 tudíž není vlastníkem Stavby, ani její části. Žalovaný č. 2 svůj spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na Pozemku i Stavbě nesporoval.

3. Strany učinily nesporným, že Pozemek je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně, které náleží podíl o velikosti 2/3, a žalovaného č. 2, jemuž náleží podíl o velikosti 1/3 (rovněž viz výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 3. 5. 2023, [list vlastnictví] pro [územní celek] (č. l. 79). Strany rovněž v průběhu řízení prohlásily za nesporné, že žalovaný č. 1 je vlastníkem podílu o velikosti 1/3 na Stavbě umístněné na Pozemku. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

4. Z níže uvedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze smlouvy o výstavbě nízkoenergetického zahradního domku ze dne 13. 3. 2019 (č. l. 6 spisu) soud zjistil, že žalovaný č. 1 jako odběratel tuto smlouvu uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba]) jako dodavatelem, kterou se dodavatel zavázal dodat žalovanému č. 1 zahradní domek o velikosti 7,5 x 3 m a usadit jej na adresu [adresa], dodání vrutů a zavrtání.

6. Z dodatku smlouvy o výstavbě nízkoenergetického zahradního domku č. 1 ze dne 14. 6. 2019 (č. l. 7 spisu) bylo zjištěno, že termín předání Stavby byl dohodnut mezi stranami na 20. 6. 2019 (instalace) a 21. 6. 2019 (doinstalace a předání). Za odběratele měl Stavbu přebrat pan [příjmení] ve čtvrtek a v pátek žalovaný č. 2.

7. Z darovací smlouvy ze dne 12. 1. 2021 (č.l. 5 spisu) bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] jako dárce převedl vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 2/3 na Pozemku na žalobkyni jako na obdarovanou.

8. Z kupní smlouvy ze dne 12. 1. 2021 (č.l. 60 spisu) bylo zjištěn, že [jméno] [příjmení] jako prodávající převedl své vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/3 na Pozemku na žalovaného č. 2, jako kupujícího, za kupní cenu 250 000 Kč.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 3. 5. 2023, [list vlastnictví] pro [územní celek] (č. l. 79 spisu) soud zjistil, že k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí pro žalobkyni k podílu o velikosti 2/3 na Pozemku došlo dne 17. 2. 2021 a pro žalovaného č. 1 k podílu o velikosti 1/3 na Pozemku dne 9. 2. 2021, vždy s účinky zápisu ke dni 12. 1. 2021.

10. Z emailové komunikace mezi [email], [email] a [email] ze dne 8. 3. 2022 (č.l. 8 spisu) bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaným nabídla odkup jejího spoluvlastnického podílu na Pozemku za částku 650 000 Kč. Žalovaní žalobkyni sdělili, že„ za pozemek, na který [jméno] již jednou peníze půjčoval, platit nebudou“ a vytkli žalobkyni, že záměrně do dědického řízení nepřihlásila zlato, mince a známky.

11. Z emailové komunikace vedené mezi žalovaným č. 1 a žalobkyní ze dne 8. 3. 2022 (č. l. 88 spisu oboustranně) bylo zjištěno, že žalovaný č. 1 zaslal žalobkyni 2 směnky vlastní, tvořící přílohu emailu na částku 250 000 Kč (ze dne 14. 1. 2021) ve prospěch žalovaného č. 2 a 180 000 Kč (ze dne 20. 4. 2019) ve prospěch žalovaného č. 1, obě opatřené podpisem. Žalovaný č. 1 sdělil žalobkyni, že se jedná o směnky jejího táty ([jméno] [obec]) a dal žalobkyni na výběr, zda přijme nabídku na výměnu jejího podílu na Pozemku, nebo tyto směnky včetně úroků přihlásí do dědictví.

12. Ze zvukové nahrávky telefonního hovoru vedeného mezi žalobkyní a žalovaným č. 1, soud zjistil, že se hovor týkal dědického řízení po otci žalobkyně - [jméno] [příjmení] ohledně směnek. Žalovaný č. 1 žádal po žalobkyni, aby směnky přihlásila do dědického řízení. Obsahem rozhovoru je pak i Stavba na Pozemku, kdy žalovaný č. 1 říká: cit.„ …baráček je náš…“, a zároveň řeší přepis elektřiny z [jméno] [příjmení] na žalované. Žalovaný č. 1 zároveň sdělil žalobkyni: cit.„ když ty nám necháš [obec], tak máte 400 něco tisíc na dědění…“.

13. Z výzvy k odstranění nepovolené stavby, dopis ze dne 9. 3. 2022 (č.l. 9 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalované k neprodlenému odstranění nepovolené Stavby, včetně souvisejících zařízení (dešťové nádrže a přípojky inženýrských sítí).

14. Dopisem od Mgr. [jméno] [příjmení] (zástupce žalovaného č.1) ze dne 10. 3. 2022 adresovaný žalobkyni (č.l.10 spisu) žalovaný č. 1 sdělil žalobkyni, že on již není vlastníkem Stavby, neboť podíl o velikosti 2/3 prodal [jméno] [příjmení] a podíl o velikosti 1/3 daroval [celé jméno žalovaného] (žalovanému č.2).

15. Výzvou k doložení vlastnictví stavby adresované Mgr. [jméno] [příjmení], na vědomí [celé jméno žalovaného] (č.l. 11 spisu) žalobkyně sdělila, že Stavba není předmětem dědického řízení po [jméno] [příjmení], neboť vlastnictví [jméno] [příjmení] nebylo nikdy doloženo a vyzvala jej k doložení tvrzení, že [jméno] [příjmení] byl vlastníkem podílu o velikosti 2/3 na Stavbě.

16. Z emailové korespondence mezi [email] a Ing. [jméno] [příjmení] (zmocněncem žalobkyně) ze dne 28. 3. 2022 (č. l. 12 spisu) a zde dne 5. 5. 2022 (č.l. 13 spisu) urgoval zmocněnec žalobkyně výzvu k doložení vlastnictví [jméno] [příjmení] ke Stavbě, na což mu bylo sděleno, že písemná smlouva o koupi podílu [jméno] [příjmení] od žalovaného č. 1 nebyla, ale kupní cena byla uhrazena bankovním účtem.

17. Z podnětu k zahájení řízení – odstranění nepovolené stavby adresovaný [stát. instituce] ze dne 22. 4. 2022 (č. l. 14 spisu) se podává, že žalobkyně požádala stavební úřad, aby z moci úřední zahájil s vlastníkem Stavby řízení o jejím odstranění z Pozemku.

18. Ze sdělení [stát. instituce], stavebního úřadu, ze dne 29. 6. 2022 (č. l. 15 spisu) bylo zjištěno, že úřad předběžně vyhodnotil podnět žalobkyně jako oprávněný, neboť se na Pozemku nachází nepovolená Stavba, což úřad zjistil při kontrolní prohlídce dne 31. 5. 2022.

19. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 č.j. [číslo jednací] ze dne 20. 6. 2022 (č.l. 16 spisu) bylo rozhodnuto o pozůstalosti [jméno] [příjmení], zemřelého dne 11. 8. 2021, otce žalobkyně, tak že byla schválena dohoda dědiců – žalobkyně a Ing. [jméno] [příjmení], sestry žalobkyně, která nabyla pozůstalost. Žalobkyně z pozůstalosti ničeho nepožadovala. Stavba nebyla předmětem pozůstalosti po [jméno] [příjmení].

20. Dopisem od Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 25. 10. 2022 adresovaný žalobkyni (č. l. 71 spisu) žalovaný č.2 nabídl svůj spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na Pozemku k odkupu.

21. Z dopisu Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 1. 11. 2022 adresovaný žalobkyni (č. l. 32 spisu), bylo zjištěno, že zástupce žalovaného č. 2 urgoval žalobkyni s výzvou k jednání o vypořádání spoluvlastnictví k Pozemku včetně Stavby, neboť měl za to, že Stavba je součástí Pozemku.

22. Z fotokopie výpisu z [právnická osoba] stran účtu žalovaného č. 1 ze dne 12. 5. 2022 (č. l. 66 spisu), soud zjistil, že na účet žalovaného č. 1 byly poukázány příchozí platby z účtu [jméno] [příjmení], a to dne 13. 3. 2019 ve výši 60 000 Kč a dne 21. 5. 2019 ve výši 50 000 Kč.

23. Z Potvrzení Policie ČR o přijatém oznámení (č. l. 87 spisu) bylo zjištěno, že dne 24. 11. 2021 žalobkyně oznámila na telefonní linku 158, že někdo vyměnil zámky u dřevěné boudy na Pozemku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný č. 2 jí telefonicky sdělil, že dle darovací smlouvy je jeho vlastníkem on, a proto zámky vyměnil.

24. Z výzvy [stát. instituce] ze dne 19. 9. 2022 (č. l. 3 spisu) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný č. 2 byli stavebním úřadem [stát. instituce] jako spoluvlastníci Pozemku vyzváni, aby ve věci nepovolené stavby: zahradního domku na Pozemku nejpozději do 31. 12. 2022 podali žádost o zahájení řízení před příslušným soudem o určení vlastnictví ke Stavbě, neboť o tom stavebnímu úřadu nepřísluší rozhodnout, a zároveň je stavební úřad povinen zahájit řízení o odstranění Stavby, není mu však znám její vlastník.

25. Žalovaný č. 1 před soudem sám v úvodu své výpovědi uvedl, že koupil„ domeček“ (Stavbu), jenž mu pomáhal vybírat i [jméno] [příjmení] a jeho bratr (žalovaný č. 2). Stavba byla kupována s tím, že ji lze kdykoliv a kamkoliv odvézt. Stavba byla umístěna na pozemek [jméno] [příjmení]. Žalovaný č. 1 následně 1/3 Stavby daroval svému bratrovi (žalovanému č. 2) a 2/3 odprodal panu [příjmení], který mu měl uhradit zbývající část peněz. Na dotazy soudu však následně nebyl žalovaný č. 1 schopen odpovědět, kdo byl od počátku vlastníkem Stavby, když tvrdil, že z části jím byl on s bratrem a z části [jméno] [příjmení]. Nebyl s to blíže specifikovat, z jaké části kdo vlastnil Stavbu, neboť si na tyto okolnosti již nepamatoval. Následně opětovně uvedl, že vlastníkem Stavby byl od počátku on, což vzápětí vyvrátil a uvedl, že jej kupoval pro [jméno] [příjmení] na jeho důchod. Poté znovu uvedl, že vlastníkem Stavby byl on, a po čase 1/3 převedl na svého bratra a 2/3 na [jméno] [příjmení], a to asi jeden rok předtím, než [jméno] [příjmení] zemřel. Převod proběhl ústně. [jméno] [příjmení] měl zaplatit žalovanému č. 1 rozdíl mezi tím, co [jméno] [příjmení] investoval a tím, co Stavba skutečně stála. Přesnou částku žalovaný č. 1 nevěděl. Z pohledu žalovaného č. 1 byla částka uhrazena, neboť jeho směnka byla plně vyrovnána a nemá tak již žádné pohledávky vůči [jméno] [příjmení]. Žalovaný č. 1 doplnil, že na Pozemku se nachází ještě jeden zahradní domek, který tam byl ještě před umístněním Stavby, ve kterém není zavedena elektřina ani voda.

26. Z jiných než výše uvedených důkazů soud nevycházel.

27. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: [jméno] [příjmení], otec žalobkyně, byl původním vlastníkem Pozemku parc. [číslo] zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec]. Na Pozemku byl ve dnech 20 - 21. 6. 2019 umístěn zahradní domek o velikosti 7,5 x 3 metry, jenž byl usazen na zemní vruty a vcelku dovezen od dodavatele společnosti [právnická osoba], a to bez příslušného souhlasu či povolení stavebního úřadu (Stavba). Stavbu objednal a kupní cenu uhradil žalovaný č. 1. [jméno] [příjmení] s účinky zápisu do katastru nemovitostí ke dni 12. 1. 2021 daroval žalobkyni podíl o velikosti 2/3 na Pozemku a žalovanému č. 2 prodal zbývající podíl o velikosti 1/3. Žalobkyně a žalovaný č. 2 jsou stále spoluvlastníky Pozemku, přičemž žalobkyni náleží spoluvlastnický podíl o velikosti 2/3 na Pozemku a žalovanému č. 2 spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na Pozemku. Žalovaný č. 1 daroval spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na Stavbě svému bratrovi žalovanému č. 2. [jméno] [příjmení] dne 11. 8. 2021 zemřel. Žalobkyně s žalovaným č. 1 komunikovala ohledně dědického řízení po [jméno] [příjmení], kdy žalovaný č. 1 uvedl, že Stavba je v jeho a bratrově vlastnictví a žádal, aby žalobkyně do dědického řízení přihlásila směnky vystavené [jméno] [příjmení] v jeho a bratrův prospěch, zlato a šperky ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. Žalobkyně dne 8. 3. 2022 nabídla žalovaným odkup jejího spoluvlastnického podílu na Pozemku. Žalovaní nabídku nepřijali. Žalobkyně dne 9. 3. 2022 vyzvala žalované ke sdělení, kdo je vlastníkem Stavby a k jejímu odstranění z Pozemku. Žalobkyně se následně dne 22. 4. 2022 obrátila na [stát. instituce], stavební úřad, aby zahájil řízení o odstranění nepovolené Stavby. Dědické řízení po zemřelém [jméno] [příjmení] bylo skončeno dne 20. 6. 2022. Stavba ani její podíl nebyly předmětem pozůstalosti po zemřelém [jméno] [příjmení]. Stavební úřad žalobkyni a žalovaného č. 2 jako vlastníky Pozemku dne 19. 9. 2022 vyzval, aby podali žádost o zahájení řízení o určení vlastnictví ke Stavbě před soudem.

28. Podle § 80 o. s. ř., se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

29. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda požadované určení vlastnického práva ke Stavbě je podepřeno existencí naléhavého právního zájmu žalobkyně na takovém určení. Podle ustálené soudní praxe, je naléhavý právní zájem dán zejména tam, kde by bylo bez tohoto určení právo žalobkyně ohroženo nebo kde by bez tohoto určení bylo jeho právní postavení nejistým. Určovací žaloba je tedy prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 17/95).

30. Soud otázku naléhavosti právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení takto hodnotil a dospěl k závěru, že tato naléhavost zde dána je, když bez požadovaného určení nemůže být vyřešena otázka podstatná pro žalobkyni, jelikož se jedná o určení existence vlastnických práv ke Stavbě, která je umístěna na Pozemku, jenž je ve spoluvlastnictví žalobkyně, a která zároveň byla na Pozemek umístěna bez příslušného stavebního oprávnění. Pročež bez požadovaného určení nemůže příslušný stavební úřad zahájit řízení o odstranění nepovolené Stavby. Z toho důvodu i stavební úřad vyzval žalobkyni a žalovaného č. 2 k iniciaci soudního řízení o určení vlastnictví ke Stavbě, neboť není v kompetenci stavebního úřadu otázku vlastnického práva zodpovědět. Soud uzavřel, že tato výzva stavebního úřadu osvědčuje naléhavý právní zájem žalobkyně, neboť bez určení, kdo je vlastníkem Stavby, nelze řízení před stavebním úřadem zahájit a žalobkyně se svého práva na odstranění nepovolené Stavby jiným způsobem nemůže domoci, toto řízení je tak jedinou možností, jak dosáhnout odstranění závadového stavu v podobě existence nepovolené Stavby, ať již jejím budoucím odstraněním nebo získáním dodatečného povolení, což však nelze rozhodnout, aniž by byla na jisto postavena otázka vlastnického práva.

31. Bez ohledu na shledání naléhavého právního zájmu soud nad rámec doplňuje, že v dané věci má soud za to, že žalobkyně ani nebyla povinna svůj naléhavý právní zájem prokazovat, neboť existence naléhavého právního zájmu je dána již na základě výzvy stavebního úřadu, kterou stavební úřad žalobkyni odkázal do občanskoprávního řízení.

32. Podle § 57 odst. 1 – 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, správní orgán a) může dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci; v případech stanovených zákonem je správní orgán povinen takový podnět dát, nebo b) může vyzvat účastníka, popřípadě jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci ve lhůtě, kterou správní orgán určí, nebo c) si o ní může učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu. Probíhá-li před příslušným správním orgánem nebo před jiným příslušným orgánem veřejné moci řízení o předběžné otázce, nebo jestliže dal správní orgán k takovému řízení podnět podle odstavce 1 písm. a) či učinil výzvu podle odstavce 1 písm. b), postupuje správní orgán podle § 64. Pokud řízení na podnět správního orgánu nebylo zahájeno nebo nebyla podána žádost o zahájení řízení v určené lhůtě, lze v řízení pokračovat. Rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán.

33. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1528/2000 vyslovil, že žaloba na určení důvodnosti námitek vznesených ve stavebním řízení, podaná u soudu na základě postupu stavebního úřadu podle § 137 odst. 2 a 3 zákona č. 50/1976 Sb., není určovací žalobou, kterou by bylo možno podřadit pod § 80 písm. c) o. s. ř. (účinného do 31. 12. 2013), ale je žalobou jinou v § 80 o. s. ř. neuvedenou. Jde o žalobu na určení právní skutečnosti, u níž není potřeba prokazovat naléhavý právní zájem, protože byla učiněna v důsledku odkázání žalobce příslušným státním orgánem na základě zákonného zmocnění (k uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil následně např. v rozsudku ze dne 20. března 2013, sp. zn. 22 Cdo 1458/2011).

34. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 888/2012 ze dne 21. 1. 2014 Nejvyšší soud uvedl, že závěry popsané v předchozím odstavci jsou použitelné i v poměrech zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona. Byť se v této věci nejedná přímo o námitky jednoho z účastníků vznesené ve správním řízení před správním orgánem – stavebním úřadem, tak jsou tyto závěry v této věci zcela použitelné, neboť bez určení vlastnického právě ke Stavbě nelze vůbec stavební řízení o odstranění nepovolené Stavby zahájit, neboť není postaveno na jisto, kdo bude účastníkem takového řízení. Proto jde bez dalšího o žalobu přípustnou.

35. Podle § 498 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou movité.

36. Podle § 506 odst. 1 o.z. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen„ stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

37. Podle § 1011 o.z. vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.

38. Podle § 2079 o.z. odst. 1, 2 kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

39. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Za stavbu se považuje také výrobek plnící funkci stavby. Stavba, která slouží reklamním účelům, je stavba pro reklamu.

40. V řízení bylo prokázáno, že Pozemek je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného č. 2, kdy žalobkyni náleží podíl o velikosti 2/3, a žalovanému č. 2 podíl o velikosti 1/3. Taktéž nebylo sporu o tom, že vlastníkem podílu o velikosti 1/3 na Stavbě je žalovaný č.

2. Spornou otázkou v této věci zůstalo, kdo je vlastníkem zbývajícího podílu o velikosti 2/3 na Stavbě. Soud se nejprve zabýval zodpovězením právní otázky, zda je Stavba věcí movitou či nemovitou. Pro posouzení charakteru stavby jako samostatné věci je rozhodující posouzení jejího stavebního provedení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1.2016, sp. zn. 22 Cdo 1487/2015), přičemž ve věci bylo prokázáno, že Stavba není pevně spjata s Pozemkem a lze ji bez porušení její podstaty přemístit. Stavba je usazena na zemní vruty, na Pozemek byla dovezena a usazena vcelku, jak bylo zjištěno ze smlouvy o výstavbě nízkoenergetického zahradního domku. Taktéž z výpovědi žalovaného č. 1 bylo zjištěno, že Stavba byla kupována s tím, že ji bude možné kdykoli kamkoli odvézt. Soud tak uzavřel, že Stavba je svým charakterem věcí movitou, neboť v případě potřeby je možné ji přemístit s použitím vhodné zvedací techniky a vhodného dopravního prostředku z místa na místo bez porušení její podstaty. To vše bez ohledu na to, že dle stavebního zákona není rozhodné, zda se jedná o věc movitou či nemovitou, neboť za stavbu se považuje i výrobek plnící funkci stavby. Za stavbu dle stavebního zákona je tak možné považovat jak nemovitou věc, tak i movitou věc, například právě mobilní domy.

41. Žalobkyně tvrdila, že vlastníkem sporného 2/3 podílu na Stavbě je žalovaný č. 1 s odůvodněním, že Stavbu nabyl právě on na základě smlouvy o výstavbě nízkoenergetického zahradního domku a neprokázal, že by ji převedl na jinou osobu. [příjmení] [jméno] [příjmení] při darování podílu na Pozemku žalobkyni výslovně uvedl, že na Pozemku je umístěna Stavba ve vlastnictví žalovaných. Soud po provedeném dokazování přisvědčil tvrzení žalobkyně. Žalovaný č. 1 od počátku řízení, jakož i před jeho zahájením v komunikaci se žalobkyní, ať již sám nebo prostřednictvím svého zástupce, konstantně uváděl, že Stavbu nabyl on a byl tedy jejím původním vlastníkem. Toto tvrzení korespondovalo i se smlouvou o výstavbě nízkoenergetického zahradního domku ze dne 13. 3. 2019. Soud tak shledal, že žalovaný č. 1 nabyl jako výlučný vlastník Stavbu od společnosti [právnická osoba] Dále žalovaný č. 1 tvrdil, že Stavbu následně převedl ústně uzavřenou darovací smlouvou na žalovaného č. 2 (1/3 podíl) a úplatně ústně uzavřenou kupní smlouvou na [jméno] [příjmení] (2/3 podíl) s tím, že mu byla kupní cena uhrazena bankovním převodem. Spoluvlastnictví žalovaného č. 2 v rozsahu 1/3 podílu na Stavbě účastníci v průběhu řízení učinili nesporným, tudíž se soud tímto dále nezabýval. Soud tak nadále zkoumal pouze, zda došlo k převodu vlastnického práva ze žalovaného č. 1 na [jméno] [příjmení], jak žalovaný č. 1 tvrdil. Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že k tomuto převodu nedošlo. Žalovaný č. 1 tvrdil, že k převodu došlo na základě ústní kupní smlouvy, již však nebyl schopen uvést, co bylo obsahem této smlouvy, kdy k tomuto převodu mělo dojít ani za jakou kupní cenu, ačkoliv uvedl, že k úhradě kupní ceny došlo bankovním převodem. Naopak z provedených důkazů bylo zjištěno, že vlastníkem je stále žalovaný č. 1, který si předmětnou Stavbu objednal, uzavřel na ni kupní smlouvu, a to zejména z již citované kupní smlouvy, s níž zcela koresponduje zvuková nahrávka telefonního hovoru vedeného mezi žalobkyní a žalovaným č. 1 po úmrtí [jméno] [příjmení] a z výpovědi žalovaného č.

1. Žádná ze stran nesporovala, že by volajícím nebyl právě žalovaný č.

1. V tomto hovoru, uskutečněném po smrti pana [jméno] [příjmení], se žalovaný č. 1 zcela jednoznačně vyjadřuje o domečku (Stavbě), tak: že domeček je„ náš“ (míněno žalovaných) a je zcela nepochybné, že i po úmrtí [jméno] [příjmení] žalovaný č. 1 považoval Stavbu za svůj majetek. To, že žalovaný č. 1 nepřevedl své vlastnické právo ke Stavbě na [jméno] [příjmení], je podpořeno i tím, že Stavba nebyla přihlášena do dědického řízení po zemřelém [jméno] [příjmení], ačkoliv žalovaný č. 1 vytýkal žalobkyni, že do dědického řízení nepřihlásila zlato, mince a známky, které měl [jméno] [příjmení] mít u sebe v bytě. Je stěží představitelné, že za této situace, pokud by žalovaný č. 1 měl za to, že Stavba byla ve vlastnictví [jméno] [příjmení] a měla by tudíž být součástí pozůstalosti, že by to žalobkyni nevytýkal, když ji vytkl, že do dědického řízení nepřihlásila zlato, mince a známky ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení]. Celkovou důkazní situaci a tvrzení žalovaného č. 1 pak dokreslila samotná výpověď žalovaného č. 1 před soudem. Žalovaný č. 1 nebyl schopen uvést konkrétní okolnosti ohledně vlastnictví Stavby. V průběhu své výpovědi dokonce popřel, že by byl jejím původním vlastníkem, ačkoliv do té doby tvrdil opak. Jeho výpověď byla zcela nekonzistentní a pro soud zcela nepřesvědčivá a nevěrohodná, neboť žalovaný č. 1 si sám vzájemně odporoval, a to i ve stěžejní otázce ohledně původního vlastnictví Stavby. Při svém výslechu žalovaný č. 1 jednak tvrdil, že mu Stavba nikdy nepatřila, vzápětí však toto popřel a tvrdil, že byl jejím původním vlastníkem, a až následně ji převedl na žalovaného č. 2 a [jméno] [příjmení]. Žalovaný č. 1 nebyl schopen uvést, respektive si nepamatoval, co bylo obsahem kupní smlouvy, kdy podíl na Stavbě převedl na [jméno] [příjmení], za jakých okolností, za jakou kupní cenu, kdy tato byla zaplacena, ani její výši. Výpověď žalovaného č. 1 soud hodnotí jako zcela nevěrohodnou, neboť žalovaný č. 1 nedokázal skutečnosti ohledně tvrzeného převodu vlastnického práva na [jméno] [příjmení] rozumně vysvětlit. Žalovaný č. 1 působil velice nejistě, jeho výpověď nebyla plynulá a žalovaný č. 1 nebyl schopen odpovídat na mu kladné otázky, ať již ze strany soudu či obecného zmocněnce žalobkyně.

42. Jelikož účastníci v průběhu řízení učinili nesporným, že spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 náleží žalovanému č. 2, nemohl soud vyhovět návrhu žalobkyně, že výlučným vlastníkem Stavby je žalovaný č. 1, a proto soud žalobu v této části zamítl (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku). Na základě provedeného dokazování má pak soud za prokázané, že spoluvlastníky Stavby jsou žalovaný č. 1 (k tomu viz shora), a to ve výši spoluvlastnického podílu o velikosti 2/3 na Stavbě společně s žalovaným č. 2, jemuž náleží spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 na Stavbě (což bylo mezi účastníky nesporné), a proto v této části žalobě vyhověl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

43. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 7 100 Kč skládající se ze zaplaceného soudního poplatku 5 000 Kč a dále ze 7 paušálních náhrad po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla v řízení zastoupena zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o.s.ř. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za předžalobní výzvu, sepis žaloby včetně jejího doplnění jako jeden úkon, když žaloba měla být perfektní již při jejím podání, vyjádření ze dne 8. 5. 2023 a za 4 účasti na soudním jednání ve dnech 11. 4. 2023, 6. 6. 2023, 5. 9. 2023 a 31. 10. 2023 ve smyslu § 1 odst. 3, písm. a), c) vyhlášky, tj. celkem 2 100 Kč. Zaplacení nákladů řízení soud uložil žalovaným v zákonné lhůtě tří dnů, (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.). Soud doplňuje, že byť výrokem pod bodem I. zamítl návrh žalobkyně, tak uvedené nemělo vliv na plný procesní úspěch žalobkyně ve věci, neboť žalobkyně uplatnila eventuální petit, kterému bylo vyhověno (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2550/2015 ze dne 24. 11. 2015).

Poučení