9 C 189/2016

Rubrum

Okresní soud v Třebíči rozhodl předsedou senátu JUDr. Janem Kolbou jako samosoudcem ve věci žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce], zastoupeného [údaje o zástupci] proti žalované [nemocnice], příspěvkové organizaci, identifikační číslo osoby [PSČ] 396, se sídlem v [obec], [ulice a číslo], zastoupené [údaje o zástupci] pro doručování: [adresa], jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu újmy na zdraví, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 3 9.00 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 706.083 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků, ani vedlejší účastník na straně žalované, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. České republice – Okresnímu soudu v Třebíči se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. [příjmení]

1. Žalobou ze dne 23. 9. 2016, podanou u zdejšího soudu téhož dne, se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu náhradu za bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši 231.270 Kč a náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 513.813 Kč (celkem tedy 745.083 Kč).

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce ve večerních hodinách dne 7. 12. 2013 dostal velké bolesti v oblasti břicha, které se stále stupňovaly. Protože bolesti neustupovaly, byl odvezen na pohotovost do Nemocnice v Třebíči, a to dne 8. 12. 2013. Vyšetřením na pohotovosti byla zjištěna bílkovina v moči žalobce a přítomný lékař určil jako diagnózu akutní cystitidu, žalobci byl předepsán lék CIPRINOL a urologický čaj a byl odeslán do domácího léčení.

3. Ani poté však bolesti u žalobce neustupovaly, naopak se stále stupňovaly. Proto žalobce dne 10. 12. 2013 v 8.00 hod. ráno navštívil svého obvodního lékaře, který jej okamžitě odeslal s akutním zánětem apendixu do Nemocnice Třebíč. Cestou do nemocnice již žalobce bolestí nemohl ani sedět. Po vstupním vyšetření byl žalobce uložen na pokoj a dostával kapačky a antibiotika. K vyšetření na CT měl být dle sdělení lékařů odeslán až 12. 12. 2013 v 10.00 hod. Dne 11. 12. 2013 mu dle pokynu lékaře pomocná sestra udělala nálev do konečníku.

4. Po tomto nálevu měl kruté bolesti, proti kterým již vůbec kapačky nezabíraly. Bolesti neustupovaly, ale naopak se stupňovaly. Žalobce se zvoněním domáhal pomoci. Ošetřujícími sestrami mu bylo sděleno, že není přítomen žádný lékař. Bylo mu doporučeno ledování břicha, ale to již žalobce nemohl ani ležet v posteli, ale kroutil se bolestí vkleče u lůžka. První lékař přišel až po 17. hodině a poslal jej na vyšetření CT. Při převozu na vyšetření ztrácel vědomí a chtělo se mu zvracet.

5. Po vyhodnocení výsledku vyšetření CT následovala urychlená příprava na operaci apendixu a v 19.00 hod. byl žalobce operován. Při operaci nastaly komplikace, kdy lékař zjistil jiný důvod problémů a kdy byl vážně ohrožen život žalobce. K operaci musel být přivolán primář chirurgického oddělení MUDr. [příjmení], který žalobci pravděpodobně zachránil život. Žalobce má za to, že rozšíření zánětu bylo již natolik rozsáhlé, že mu musela být provedena kolostomie.

6. Původně měl mít kolostomii pouze dočasně, ale operace na zrušení stomie proběhla až dne 23. 9. 2014. Tato operace se zdařila, byly jen drobnější komplikace. Po celou tuto dobu měl žalobce vývod, nemohl fyzicky zcela nic dělat, musel držet dietu a pečovat o stomii. V tomto období, tj. po dobu jednoho roku, mu byl přiznán invalidní důchod.

7. Na základě těchto zákroků, provedených u žalované, má žalobce stále zdravotní problémy, trápí jej neustále nepravidelné bolesti břicha, nemůže vykonávat fyzickou práci. Ze strany lékařů mu bylo doporučeno, aby přestal vykonávat povolání, které vykonával před nemocí. Žalobce se nemůže pořádně ohnout, nemůže zvedat ani lehké předměty, nemůže zvednout svou tříletou dceru do náruče.

8. Žalobce dále uvedl, že již před podáním žaloby nechal zpracovat znalecký posudek, v němž jsou naznačeny pouze některé skutečnosti, které potvrzují názor žalobce, že některé postupy při léčbě byly nestandardní a že došlo z důvodu chybného postupu lékařů k nevratnému poškození jeho zdraví. Žalovaná byla na tuto skutečnost upozorněna, avšak i v rámci ústního jednání dne 9. 2. 2016 trvala na tom, že postup lékařů byl správný.

9. Žalobce však považuje postup lékařů žalované za nesprávný, neboť i přestože praktický lékař žalobce na počátku řádně diagnostikoval urgentní problém a odeslal žalobce okamžitě do zdravotnického zařízení, lékaři tohoto zařízení nepřistoupili k neprodlenému řešení jeho zdravotního problému, chybně problém diagnostikovali a poté zvolili vadný léčebný postup. Jejich přístup zapříčinil takový stav, který ohrozil žalobce na životě. Nehumánní byl rovněž přístup zdravotnického personálu žalované při řešení bolestivých stavů žalobce a dále nepřítomnost lékaře na pracovišti.

10. Žalobce spatřuje konkrétně nesprávný léčebný postup v : - nesprávně stanovené diagnóze (žalobce byl operován pro akutní zánět apendixu, přičemž měl být léčen pro zánět výchlipek tlustého střeva), - léčení zánětu tlustého střeva ledováním (což neodpovídá lékařským standardům této léčby), - podání nálevu žalobci, který jednoznačně a prudce zhoršil žalobcův zdravotní stav, - špatně zvoleným přístupem do dutiny břišní vodorovným řezem dlouhým asi 25cm, - operaci a provedení kolostomie, jestliže nebylo prokázáno, že došlo k proděravění tlustého střeva (provedení kolostomie tak bylo zbytečné).

11. V konečném důsledku tak jednání lékařů žalované vedlo k porušení čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně a § 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování.

II. Vyjádření k žalobě a) Vyjádření žalované

12. Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne 20. 10. 2016 uvedla, že nárok žalobcem uplatněný neuznává ani zčásti, neboť žaloba není důvodná.

13. Žalobce byl nejprve u žalované vyšetřen na pohotovosti dne 8. 12. 2013, byla stanovena diagnóza akutní cystitida (zánět močového měchýře) a žalobci byl předepsán lék Ciprinol a doporučeno pití urologického čaje.

14. Dne 10. 12. 2013 byl žalobce k žalované odeslán s podezřením na zánět slepého střeva. Této diagnóze nasvědčovala i provedená vyšetření v rámci hospitalizace. Ošetřující lékař rovněž uvažoval o tzv. divertikulitidě (zánětlivém onemocnění tlustého střeva), která se však u pacientů do čtyřiceti let vyskytuje velmi vzácně. Zjistit skutečnou příčinu problému žalobce tak bylo možné až při vlastním operačním zákroku, k němuž došlo dne 11. 12. 2013.

15. V rámci zdravotní péče o žalobce před operací bylo žalovanou postupováno zcela standardně, dle zdravotního stavu pacienta. Šlo nejprve o konzervativní léčbu spojenou s podáváním infuzí, analgetik, roztoků apod. Dále byl v jejím průběhu žalobci aplikován nálev do konečníku za účelem stimulace peristaltické vlny, a to v minimálním objemu 100 ml roztoku. Tento rozhodně nezpůsobil vlastní onemocnění žalobce či jinou komplikaci. Samotná výchlipka esovité kličky tlustého střeva, která byla postižena zánětem (v pokročilém stádiu), se nacházela zcela v jiných místech, než je anatomicky obvyklé; v daném případě se nacházela na pravé straně, kde se rovněž nalézá apendix. Za takovéhoto stavu byl zánět esovité kličky tlustého střeva klinicky nerozlišitelný od akutní apendicitidy a byl diagnostikován až po otevření dutiny břišní.

16. Vlastní operace tak byla skutečně zahájena způsobem typickým spíše pro diagnózu„ zánět slepého střeva“, byť se počítalo i s dalšími možnými diagnózami. V průběhu operace operatér zjistil výrazné zánětlivé změny na tlustém střevě. Po odstranění slepého střeva a po přivolání dalšího lékaře k operačnímu zákroku bylo rozhodnuto o jeho rozšíření. Došlo k odstranění postižené části tlustého střeva, založení vývodu (stomie) a dokončení operace.

17. Uvedený postup považuje žalovaná za zcela správný a nezbytný. To, že muselo dojít k invazivnímu rozšíření operačního zákroku s důsledky s tím spojenými, tj. k přerušení svalových partií břicha i k založení vývodu, je přitom z lékařského hlediska plně zdůvodnitelné. Naopak neprovedení vývodu by bylo zcela zásadní chybou z důvodu rizika selhání střevního spojení s důsledkem přímého ohrožení žalobce na životě.

18. V prosinci roku 2015 se žalobce obrátil na žalovanou se žádostí o odškodnění ve výši 745.100 Kč. K tomu též předložil znalecký posudek MUDr. [jméno] [jméno] ze dne 12. 6. 2015 č. 314-025/ 2015. Žalovaná se s jeho obsahem seznámila a v únoru 2016 proběhlo jednání mezi účastníky. Žalobci bylo sděleno, že žalovaná jeho situaci chápe, i důsledky, se kterými se po operaci potýkal, ale ze znaleckého posudku nevyplynula žádná skutečnost, která by zakládala úvahy o možné odpovědnosti nemocnice za vzniklou újmu. Žalobci byly dále podrobně vysvětleny okolnosti jeho onemocnění a způsobu jeho léčby.

19. Správnost postupu při určování diagnózy nelze posuzovat ex post, ale z okolností, ze kterých lékař vychází v době poskytování zdravotní péče. O žádném pochybení lékaře v tomto případě uvažovat nelze. Vše ostatní (ledování, podání nálevu, přerušení svalů při operaci, způsob vedení řezu) rovněž nelze vyhodnotit jako pochybení či nesprávný postup. Navíc, jejich propojení (příčinná souvislost) s tvrzenou újmou není zřejmá.

20. Léčbu poskytnutou žalobci považuje žalovaná za péči na náležité odborné úrovni, tj. lege artis. V průběhu léčby žalovaná reagovala rovněž na bolestivost udávanou pacientem, a to podáváním příslušných léčiv. Žalovaná nenese odpovědnost za vznik tzv. divertiklu tlustého střeva, který byl u žalobce zasažen zánětem, což jej bohužel do určité míry omezuje i nadále v jeho životě. b) Vyjádření vedlejšího účastníka na straně žalované 21. Vedlejší účastník na straně žalované, který do řízení vstoupil na základě výzvy žalované, ve svém podání ze dne 3. 11. 2016 uvedl, že shodně jako žalovaná nepovažuje nároky v žalobě uplatněné za důvodné. Žalobce nikterak neprokázal tvrzená pochybení žalované spočívající v aplikaci nesprávných léčebných postupů pracovníky žalované. Léčba poskytnutá žalobci byla na patřičné odborné úrovni a zcela v intencích lege artis. Žalovaná v žádném případě nemůže být odpovědná za onemocnění žalobce a jeho následky, které jej bezpochyby v jeho dalším životě značně omezují. Mezi poškozením zdraví žalobce a počínáním pracovníků žalované neexistuje příčinná souvislost.

22. Při prvním jednání ve věci samé též vedlejší účastník na straně žalované vznesl námitku promlčení, neboť některé ze zákroků byly žalovanou provedeny již prosinci roku 2013.

III. Procesní postup soudu

23. Soud po prvotním a předběžném zhodnocení případu na základě písemných návrhů účastníků tohoto řízení a ve spojení s dosud předloženými listinnými důkazními prostředky, nařídil první jednání ve věci samé na den 6. 1. 2017, při němž bylo provedeno dokazování předloženými listinnými důkazními prostředky včetně znaleckého posudku MUDr [jméno]. Při tomto jednání byly strany poučeny o koncentraci řízení ke skončení prvního jednání ve věci samé a byly též seznámeny s dalším postupem soudu.

24. Žalobce, který měl plnit svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve vztahu k příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a jeho nepříznivým zdravotním stavem, navrhl doplnění dokazování, a to případně i o další znalecký posudek.

25. Při následném jednání dne 17. 2. 2017 byly provedeny v mezidobí předložené listinné důkazní prostředky, byli slyšeni navržení svědci a jako znalec byl vyslechnut MUDr. [jméno] [jméno].

26. Při dalším jednání dne 19. 4. 2017 byly k dokazování provedeny aktuální lékařské zprávy týkající se zdravotního stavu žalobce a dále byl proveden účastnický výslech žalobce.

27. Na podkladě takto shromážděných důkazních prostředků se soud rozhodl zadat zpracování znaleckého posudku k přezkoumání závěrů znalce MUDr. [jméno] a k zodpovězení dalších relevantních dotazů znalci z oboru chirurgie a stanovení nemateriální újmy na zdraví, MUDr. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

28. Následně proběhlo jednání dne 29. 11. 2017, při němž byl k důkazu čten znalecký posudek MUDr. Kloseho a tento znalec byl též vyslechnut. Jelikož již soud neměl závažné pochybnosti o správnostech závěrů tohoto znalce a považoval dosud shromážděné podklady za dostatečné pro to, aby mohl rozhodnout, shledal nadbytečným návrh žalobce na provedení dalšího znaleckého posouzení zdravotnickým ústavem. Proto tento návrh zamítnul a jednání odročil na den 6. 12. 2017 za účelem vyhlášení rozhodnutí ve věci samé.

IV. Provedené dokazování a učiněná skutková zjištění

29. Dokazování bylo provedeno: rozhodnutím ČSSZ ze dne 8. 4. 2014 o výměře invalidního důchodu pro žalobce, rozhodnutím ČSSZ ze dne 6. 1. 2015 o odnětí invalidního důchodu žalobci, přípisem OSSZ Třebíč ze dne 20. 2. 2014 ohledně informací týkajících se posuzování zdravotního stavu ve věci žádosti žalobce o invalidní důchod, posudkem o invaliditě ze dne 11. 3. 2014, posudkem o invaliditě ze dne 18. 12. 2014, potvrzení Úřadu práce ČR ze dne 8. 9. 2015 o době vedení žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání, potvrzením Úřadu práce ČR ze dne 16. 5. 2016 o vedení žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání, výplatními páskami žalobce za měsíce únor až duben 2016, pracovní smlouvou ze dne 31. 8. 2015, fotografií břicha žalobce na čl. 20, znalecký posudkem MUDr. [jméno] [jméno] ze dne 12. 6. 2014, č. 314 – 025/ 2015 na čl. 29-36, diplomy o specializaci MUDr. [jméno] [příjmení], potvrzením MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 19. 4. 2017, lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 10. 3. 2017, lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 8. 9. 2015, lékařskou zprávou MUDr. [příjmení] [příjmení] ze dne 10. 3. 2017, písemným vyjádřením MUDr. [jméno] [jméno] ze dne 7. 5. 2017, znaleckým posudkem MUDr. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne 20. 6. 2017 č. 46-15/2017, výslechem svědků MUDr. [jméno] [příjmení] (praktického lékaře žalobce), Bc. [jméno] [příjmení] (zdravotní sestra zaměstnaná u žalované), [jméno] [příjmení] (družka žalobce), výslechem znalce MUDr. [jméno] [jméno] a výslechem znalce MUDr. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

30. Z již výše uvedených důvodů (odst. 28) považoval soud za nadbytečné provedení důkazu dalším (revizním) znaleckým posudkem zpracovaným zdravotnickým ústavem, a proto tento návrh na dokazování zamítl.

31. V rámci hodnocení provedených důkazů soud vycházel i z toho, že příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody na zdraví musí být bezpečně prokázána a že nestačí pouhá pravděpodobnost. Dále soud vycházel z toho, že prokázat protiprávnost jednání žalované a existenci příčinné souvislosti je povinností žalobce (poškozeného) – k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 1990, sp. zn. 1 Cz 59/90, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, sv. 6, ročník 1992, str. 235). Dále soud vycházel i z právních závěrů uvedených například v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 3253/13, dostupného na http://nalus.usoud.cz), tedy že ve sporech o náhradu škody na zdraví bývá znalecký posudek klíčovým důkazem o příčinné souvislosti mezi potenciálním škodným jednáním a vzniklou škodou a že řádné posouzení důkazů, zejména o škodách na zdraví žádá, aby znalec byl schopen uvažovat též v určitém rozmezí včetně dimenzí počtu pravděpodobnosti. V tomto ohledu tedy soud považoval za nezbytné zabývat se i mírou pravděpodobnosti zapříčinění případných škodných následků jednáním žalované, přičemž v této dimenzi uvažoval i soudem ustanovený znalec.

32. Co se týče k důkazu provedených znaleckých posudků MUDr. [jméno] a MUDr. Kloseho doplněných jejich výslechem při jednáních soudu, hodnotil je soud jako v zásadních bodech souladné, tzn. neodporující si. V případě znaleckého posudku MUDr. [jméno] a jeho následného vyjádření při jednání soudu, zaznamenal soud určitou nekonzistenci jeho závěrů a odborných postojů (zejména co do hodnocení pravděpodobnosti existence příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a zhoršeným zdravotním stavem žalobce), což bylo dovršeno jeho písemným vyjádřením k dotazům právní zástupkyně žalobce ze dne 7. 5. 2017 (č. l. 106), nicméně i tento znalec setrvával na stanovisku, že existence příčinné souvislosti prokázána nebyla. Navíc, jak uvedeno níže, není možné považovat vyjádření MUDr. [jméno] ze dne 7. 5. 2017 za vyjádření znalce (viz odst. 42).

33. Co se týče dalších provedených důkazních prostředků, považoval je soud za podpůrné s tím, že z nich nebylo dovozeno nic, co by zásadním způsobem odporovalo zjištěním znalců, případně co by bylo relevantní pro posouzení skutečností a tvrzení rozhodných pro tento případ; právě uvedené se vztahuje jak k dalším listinným důkazním prostředkům (lékařským zprávám, posudkům o invaliditě, současné pracovní smlouvě žalobce, zařazení žalobce do evidence uchazečů o zaměstnání), tak i provedených svědeckých výpovědí. Ohledně slyšených svědků je třeba doplnit, že obvodní lékař žalobce MUDr. Tesař se k průběhu hospitalizace žalobce u žalované nevyjadřoval a v rámci své výpovědi též uvedl, že žalobce dlouhou dobu neviděl a nemůže posoudit jeho aktuální zdravotní stav. Zdravotní sestra Bc. [příjmení] si nevzpomínala na konkrétní události provázející léčbu žalobce, věděla jen tolik, že o žalobce jeden den v průběhu hospitalizace pečovala a že mu zřejmě podala nálev do konečníku (ale je možné, že to byl někdo jiný). Přítelkyně žalobce [jméno] [příjmení] pak sice uváděla, že v době její návštěvy u žalobce v nemocnici tento trpěl velkými bolestmi, že v dané chvíli nebyl přítomen ošetřující lékař a že zdravotní sestry byly nepříjemné a neochotné, její výpověď však byla v některých bodech zmatená (zejména co do rozhodných dat, když uváděla, že žalobce byl k hospitalizaci přijat před polednem dne 11. 12. 2013, ačkoliv to bylo již 10. 12. 2013) a je též nutné přihlédnout k tomu, že se jedná o osobu blízkou žalobci, a proto mohla být v některých bodech výpovědi zaujatá (zejména co do posuzování vystupování nemocničního personálu). Jinak však ani z její výpovědi nevyplynulo nic, co by vedlo ke zpochybnění závěrů obou znalců. Z její výpovědi a v kombinaci s dalšími důkazními prostředky by bylo možné dovodit, že na oddělení, kde byl žalobce hospitalizován, nebyl dne 11. 12. 2013 v odpoledních hodinách přítomen ošetřující lékař, nebo přinejmenším nebyl přivolán k žalobci, ač o to žalobce žádal (viz i dekurz ze dne 11. 12. 2013 na č. l. 114), avšak tato skutečnost nebyla znalci (zejména MUDr. [příjmení]) shledána jako postup non lege artis, která by měla vést k negativním důsledkům na zdraví žalobce.

34. Z takto provedeného dokazování tedy soud zjistil (měl za prokázané), že žalobce byl u žalované – po předchozím vyšetření na lékařské pohotovosti LSPP žalované dne 8. 12. 2013 a po odeslání svým obvodním lékařem dne 10. 12. 2013 – přijat dne 10. 12. 2013 k hospitalizaci v Nemocnici Třebíč. V průběhu vyšetření, provedeném bezprostředně v průběhu přijetí či ihned po něm, byl u žalobce diagnostikován zánět výchlipek tlustého střeva jako jedna z možných diagnóz (tato tzv. pracovní diagnóza byla popsána ve vyšetření ultrazvukem, následně i MUDr. [příjmení] a ještě v den přijetí v podvečer také primářem chirurgického oddělení MUDr. [příjmení]). Zpočátku hospitalizace byl zvolen konzervativní způsob léčby (tedy klidový režim, podávání léků na tlumení bolestí, antibiotika a lokální ledování).

35. Po té se stav žalobce mírně zlepšil (bolesti byly mírně slabší), což bylo konstatováno při ranní vizitě dne 11. 12. 2013. Přitom bylo doporučeno vyšetření CT malé pánve. Téhož dne v 9.00 hod. lékař žalované, MUDr. [příjmení] [příjmení], naordinoval žalobci podání nálevu do konečníku s tím, že po tomto nálevu došlo k prudkému rozvoji bolestí břicha. To bylo konstatováno v 15.30 hod. dne 11. 12. 2013 a bylo doporučeno akutní CT vyšetření břicha. Taktéž v zápise v 17.45 hod. bylo uvedeno, že žalobce má kruté bolesti od 14.00 hod. po nálevu a MUDr. [příjmení] nechal žalobce připravit k revizi. Přitom v dekurzu MUDr. [příjmení] uvedl podezření na perforaci divertikulitidy. V následném – předoperačním – CT vyšetření břicha byl popsán závěr: zánětlivé prosáknutí stěny sigmoidea s infiltracemi okolí na podkladě divertikulitidy.

36. Dne 11. 12. 2013 od 19.15 hod. do 21.00 hod. byla u žalobce provedena operace (revize) původně ze střídavého řezu (řez v pravém podbříšku s typickým přístupem na apendix), který musel být protažen na příčný řez, neboť byla zjištěna peritonitida z perforace divertiklu aborální části sigmoidea s pneumoperitoneem a tvorbou pablán. Bylo provedeno odstranění postižené části sigmoidea (asi 20 cm), byl slepě uzavřen aborální úsek střeva (asi 10 cm nad dnem pánevním) a žalobci byl proveden vývod tlustého střeva (terminální sigmoideostomie) – tzv. Hartmannova operace.

37. Následně probíhala u žalobce rekonvalescence, a to přiměřeně zdravotnímu stavu žalobce a stomie byla zrušena dne 23. 9. 2014. Žalobce byl uznán částečně invalidním s přiznáním invalidity prvního stupně, a to od 19. 12. 2013 do 18. 12. 2014. V této době byla u žalobce snížená jeho pracovní schopnost o 45 %, v době zrušení invalidity pak již jen o 10 %.

38. U žalobce přetrvávají obtíže spočívající v občasných křečích v břiše, které mu též komplikují pohyb při předklánění, případně zvedání břemen.

39. Soud též zjistil (zejména ze znaleckých posudků a vyjádření znalců MUDr. [jméno] a MUDr. Kloseho), že postup při léčbě žalobce v [nemocnice] byl z hlediska lékařům dostupných informací v době léčby přiměřený, vyjma dvou lékařských úkonů, a to podání nálevu do konečníku žalobce a prvotně zvoleného přístupu do dutiny břišní řezem v pravém podbříšku. Z tohoto hlediska byl oběma znalci jednoznačně nálev do konečníku označen jako nepovolený při diagnóze, která byla u žabce stanovena již v den přijetí k hospitalizaci. Znalci se shodli v tom, že byl sice adekvátně zvolen konzervativní způsob léčby (popsaný výše), že však tento nezahrnuje podávání podobných nálevů, které je naopak zapovězeno (kontraindikováno). Dále též prvotně zvolený přístup do dutiny břišní při revizi dne 11. 12. 2013 byl pro žalovaného zbytečně zatěžující, neboť ze zdravotní dokumentace vyplývá, že již před zahájením operačního zákroku měl zasahující lékař podezření na možnou kombinaci zánětu červovitého výběžku, zánětu tlustého střeva, či jejich další kombinaci. Řez v pravém podbříšku je přitom značně limitující, omezený v podstatě jen pro řešení postižení apendixu. Jestliže tedy měl operatér podezření, že se může jednat o kombinaci více diagnóz či větší postižení v dutině břišní, měl zvolit takový přístup do dutiny břišní, který by mu umožňoval snazší přehled v dutině břišní (tedy střední laparotomie – řez ve střední čáře od pupku dolů).

40. Také bylo zjištěno, že v informovaném souhlasu žalobce, který podepsal před provedením operačního zákroku dne 11. 12. 2013, byl pouze souhlas žalobce s operací apendixu.

41. Jak podání nálevu do konečníku, tak i střídavý řez v pravém podbříšku žalobce, měly za následek větší bolestivost u žalobce a v případě řezu v pravém podbříšku i vliv na pooperační hojení.

42. Naopak nebylo prokázáno, že by výše uvedená pochybení v léčbě žalobce u žalované byla v příčinné souvislosti s následnými zdravotními obtížemi žalobce či že by vedla k trvalému ztížení společenského uplatnění žalobce (překážce lepší budoucnosti). V tomto ohledu byla vyjádření znalce MUDr. Kloseho poměrně jednoznačná. Tento znalec vysvětlil, že podání nálevu nemohlo bez dalšího zapříčinit komplikace, pro které byl žalobce operován, tedy zejména perforaci tlustého střeva. Existovala zde sice poměrně malá šance na vyléčení potíží žalobce konzervativním způsobem, avšak i v tomto případě by bylo třeba přistoupit následně k resekci postižené části tlustého střeva. Závěry znalce MUDr. [jméno] byly v tomto ohledu poněkud méně jednoznačné, avšak i on několikrát zopakoval, že nálev do konečníku nemohl vyvolat změny, které popsal následně patolog (viz vyjádření MUDr. [jméno] ze dne 7. 5. 2017, č. l. 106; v tomto vyjádření sice MUDr. [jméno] následně uvedl, že„ nálev nebezpečně zasáhl do konzervativního postupu léčby, byl postupem non lege artis a tento postup má příčinnou souvislost mezi způsobem léčby a vznikem následků u pacienta“; toto vyjádření však nemůže být považováno za vyjádření znalce, neboť zde není znalecká doložka o tom, že znalec si je vědom trestněprávních následků podání nepravdivého znaleckého vyjádření). MUDr. [jméno] ale ve svých znaleckých vyjádřeních uváděl, že takový závěr není možné spolehlivě zjistit, nebo že dovození příčinné souvislosti není možné, že„ to je ve hvězdách“ (viz výslech znalce při jednání soudu dne 17. 2. 2017).

43. Co se týče nadbytečného přístupu do dutiny břišní, ani zde nebylo prokázáno, že by tento postup byl příčinou přetrvávajících komplikací u žalobce, nebo že by v jeho důsledku probíhala následná rekonvalescence u žalobce déle či komplikovaněji. K této otázce se podrobně vyjádřil znalec MUDr. [příjmení], a to jak ve svém znaleckém posudku, tak i při výslechu u soudního jednání dne 29. 11. 2017, s tím, že sice mohlo v kombinaci více řezů dojít k jisté dyskoordinaci svalové síly břišní stěny, avšak tento následek je možno omezit vhodným posilováním a rehabilitací. Přitom též není možné určit, zda by bez příčného řezu fungovala tato část břišní stěny žalobce bez potíží, neboť oblast břicha je z hlediska funkčního komplexní a nelze jednotlivé její části oddělit a zkoumat zvláště. Dochází zde pouze k vyšší rizikovosti vzniku srůstů a kýly.

V. Právní posouzení věci samé

44. Po právní stránce soud posoudil tento případ podle dosavadních právních předpisů, tedy zejména zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen„ obč. zák.“), a to i s ohledem na znění § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“), jenž v odstavci 1 stanoví, že právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení sice platí, že nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona, avšak k jeho aplikaci nebyly splněny podmínky již jen proto, že to žalobce nenavrhl.

45. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

46. Podle § 420 odst. 2 obč. zák. škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

47. Podle § 421a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit.

48. Podle § 421a odst. 2 obč. zák. odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.

49. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, účinné do 31. 12. 2013 (dále též jen„ vyhláška“) výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku.

50. Podle § 7 odst. 3 vyhlášky ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

51. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

52. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

53. Podle § 106 odst. 1 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

54. Námitka promlčení vznesená vedlejším účastníkem na straně žalované, je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Především je nutno zdůraznit, že vedlejší účastník je oprávněn vznést v řízení námitku promlčení ve prospěch toho účastníka, kterého svým vedlejším účastenstvím podporuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 539/2008, dostupný na www.nsoud.cz).

55. Dále, počátek běhu promlčecí doby je v případě nároku na náhradu újmy na zdraví spočívající ve ztížení společenského uplatnění (nyní překážky lepší budoucnosti) odvozován od ustálení zdravotního stavu. V případě vytrpěných bolestí je však pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby rozhodné, kdy odškodňované bolesti vznikly (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008, dostupný na www.nsoud.cz). Pro souzený případ to znamená, že plynutí promlčecí doby ohledně nároku na odškodnění bolestí souvisících s podáním nálevu do konečníku se posoudí podle dosavadních právních předpisů, neboť k tvrzeným bolestem mělo dojít dne 11. 12. 2013. Dále to také znamená, že nárok žalobce na odškodnění bolesti zapříčiněné podáním nálevu do konečníku, je promlčen, neboť k těmto bolestem došlo právě a jen dne 11. 12. 2013 a žaloba byla podána až 23. 9. 2016, tedy po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby stanovené v § 106 obč. zák. Z tohoto důvodu bylo třeba považovat námitku vznesenou vedlejším účastníkem na straně žalované v tomto rozsahu za důvodnou, a žalobci nemohl soud přiznat bolestné způsobené tímto léčebným úkonem.

56. Jinak je tomu v případě bolestí, které žalobci zapříčinil příčný řez v pravém podbříšku, který byl dle obou slyšených znalců nadbytečný a kterýžto byl ohodnocen v rámci bolestného znalcem částkou 19.500 Kč. V tomto ohledu je třeba zvážit, že sice k operačnímu zákroku došlo již dne 11. 12. 2013, avšak bolestivé útrapy, které podle znalce žalobce v souvislosti s tímto zákrokem zažíval, přetrvávaly delší dobu a byly spojené též s hojením této operační rány. Z tohoto důvodu je soud toho názoru, že nárok na odškodnění vytrpěných bolestí je z hlediska možného promlčení nutno posuzovat v závislosti na okamžik, kdy takové bolesti ustaly. Jelikož docházelo ke komplikovanějšímu hojení rány, je soud toho názoru, že k ukončení bolestí u žalobce mohlo dojít až v průběhu roku 2014, tedy již za účinnosti nového občanského zákoníku, podle něhož promlčecí doba činí tři roky (§ 629 odst. 1 o. z.). Jestliže byla žaloba podána dne 23. 9. 2016, pak promlčecí doba ohledně tohoto nároku na bolestné nemohla ještě uplynout, a proto je námitka promlčení uplatněná vedlejším účastníkem na straně žalované v tomto rozsahu nedůvodná.

57. Co se týče nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, pak k události rozhodné pro posouzení počátku běhu promlčecí doby (viz výše) došlo nejdříve dne 23. 9. 2014 (kdy byla u žalobce zrušena stomie), avšak spíše až 18. 12. 2014, kdy pokles pracovní neschopnosti se ustálil na 10 % (a žalobci byla v důsledku toho odňata invalidita). Žaloba byla přitom podána dne 23. 9. 2016, tedy v obou případech v rámci promlčecí doby stanovené v § 106 obč. zák.

58. V rámci právního posouzení tohoto případu bylo rozhodné, zda na straně žalované došlo při poskytování lékařských (zdravotnických) služeb žalobci k takovému postupu či postupům (jednání), které by způsobily, že u žalobce došlo ke vzniku bolesti, zvýšení bolesti či trvalým nepříznivým následkům v jeho zdravotním stavu, které by jej omezovaly v dalším životě (osobním, profesním, společenském apod.).

59. Soud po shora uvedeném dokazování a zjištěných skutečnostech dospěl k závěru, že na straně žalované sice došlo k několikerým pochybením v rámci poskytování zdravotnických služeb žalobci, avšak tato pochybení nezapříčinila (vyjma vyšší utrpěné bolesti) zdravotní komplikace, kterými žalobce trpí. Jinými slovy řečeno, v tomto případě nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním (konáním) žalované a nepříznivým zdravotním stavem žalobce, která je jednou ze zásadních podmínek pro přisouzení náhrady za způsobenou újmu. Přitom příčinnou souvislost mezi (škodným) jednáním žalované a nepříznivými následky na zdraví žalobce je nutno tvrdit a prokázat nejen v případě odpovědnosti podle § 420 obč. zák., ale i v případě objektivní odpovědnosti podle § 421a obč. zák.

60. Pochybení, ke kterým v rámci poskytování zdravotní péče žalovanou v případě léčby žalobce došlo, spatřuje soud: a) v podání nálevu do konečníku, b) v absenci vyžádání informovaného souhlasu s možným zákrokem spočívajícím v chirurgickém odstranění části střeva žalobce a vyvedení stomie, c) v nesprávně zvoleném přístupu chirurga do dutiny břišní žalobce při operačním zákroku dne 11. 12. 2013 spočívajícím v příčném řezu v pravém podbříšku žalobce.

61. Naopak, nebylo v tomto řízení prokázáno, že by došlo k jiným zákrokům ze strany žalované, které by byly provedeny v rozporu se standardním léčebným postupem s ohledem na stav poznání a možností současného lékařství (např. to, že by nálev do konečníku byl podán nelékařským pracovníkem žalované). [jméno])

62. V důsledku podání nálevu do konečníku, který je nutno považovat za postup non lege artis, došlo u žalobce k nárůstu bolestivosti v oblasti břišní, což potvrdili oba znalci a vyplývá to i ze zdravotní dokumentace (viz výše). Jak již však bylo uvedeno výše (odst. 55), nárok na náhradu za bolesti tímto zákrokem žalobcem vytrpěné (bolestné) je promlčen, a soud nemohl žalobci odškodnění bolesti přiznat.

63. Co se týče ztížení společenského uplatnění v důsledku tohoto zákroku, nebylo jednoznačně prokázáno, že by podání nálevu samo o sobě nebo v kombinaci s nemocí, kterou žalobce trpí a v době zákroku trpěl, způsobilo zdravotní komplikace u žalobce; tzn., že by žalobce bez podání nálevu nebyl operován, a že by tedy v příčinné souvislosti s podáním nálevu utrpěl újmu na zdraví, jejíž následky nese dosud. Slyšení znalci, zejména MUDr. [příjmení], potvrdili, že je velmi nepravděpodobné, že by v příčinné souvislosti s podáním nálevu do konečníku došlo ke změnám na stěně střeva žalobce, postiženého v tu dobu již zánětem. Znalec MUDr. [příjmení] vyjádřil a logicky odůvodnil i závěr, že i kdyby byl úspěšný konzervativní způsob léčby postiženého úseku střeva žalobce, bylo by s velkou pravděpodobností nutno provést resekci (odstranění) této části střeva, což by pro žalobce znamenalo přinejmenším podobnou zátěž jako v případě operace provedené dne 11. 12. 2013, a to včetně stomie. S velkou mírou pravděpodobnosti tak zákrok provedený u žalobce nebyl vyvolán či spoluvyvolán podáním nálevu, nýbrž nemocí (divertikulózou a rozvinutou divertikulitidou), kterou žalobce trpěl a trpí. Adb)

64. Co se týče absence informovaného souhlasu žalobce se zákrokem, který byl v jeho případě proveden žalovanou dne 11. 12. 2013 (nad rámec operace apendixu), soud v něm rovněž shledává postup, který není lege artis, avšak jen v případě, tvrdí-li a prokáže-li žalobce, že by při znalosti rozhodných skutečností (o nichž měl být poučen) bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodl jinak, tj. že zákrok nepodstoupí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013, dostupný na www.nsoud.cz). Žalobce v souzeném případě netvrdil, že by zákrok (Hartmannovu operaci) v případě poučení o rizicích a následcích operace nepodstoupil, naopak sám tvrdil, že tímto postupem mu byl„ pravděpodobně“ zachráněn život, a namítal pouze nesprávnost přístupu do dutiny břišní pro chirurgický zákrok na apendixu. Je též zcela zřejmé – a podává se to zejména ze znaleckých posudků – že v případě neprovedení tohoto zákroku (o němž žalobce nebyl lékařem poučen, přestože tu byla reálná pravděpodobnost provedení tohoto zákroku) by byl žalobce ohrožen na životě v důsledku šířícího se zánětu ve střevě a v dutině břišní. Provedení tohoto zákroku se tak ukázalo jako naprosto nezbytné. Adc)

65. Soud dospěl nicméně k závěru, že žaloba je důvodná co do vytrpěných bolestí žalobcem v důsledku počátečního přístupu operatéra žalované dne 11. 12. 2013 do dutiny břišní žalobce příčným řezem v pravém podbříšku.

66. I v případě tohoto bodu se z provedeného dokazování, zejména ze znaleckých posudků obou znalců, podává, že prvotně zvolený přístup do dutiny břišní při operaci žalobce dne 11. 12. 2013 byl proveden non lege artis, a to zejména při zvážení toho, že u žalobce byla téměř od počátku stanovena jako jedna z diagnóz zánět výchlipek tlustého střeva a tato diagnóza byla potvrzena i předoperačním vyšetřením CT. Znalci, zejména MUDr. [příjmení], logicky odůvodnili, že v takovém případě bylo zbytečné vést příčný řez v pravém podbříšku žalobce (který je vhodný jen pro zákroky na apendixu), ale operatér měl přistoupit ke svislému řezu od pupku směrem dolů.

67. V tomto případě byla prokázána příčinná souvislost mezi tímto zákrokem a vyšší bolestivostí u žalobce, zapříčiněná hlubokou ránou břicha pronikající do dutiny o délce 25 cm. Znalec MUDr. [příjmení] vzal v úvahu jak délku rány, tak i pooperační infekční komplikace a stanovil výši odškodnění bolesti u žalobce na 162,5 bodů při zvýšení základního bodového ohodnocení podle § 6 vyhlášky č. 440/2001 Sb. o 30 % a při hodnotě jednoho bodu 120 Kč, tedy celkově na 19.500 Kč. Soud vzhledem k tomu, co uvedl znalec ohledně komplikovanějšího průběhu hojení této rány a dále vzhledem k tomu, že tato rána může mít za následek srůsty a vznik kýly, považoval zvýšení základního bodového ohodnocení bolesti žalobce o 30 % za nedostatečné, a proto přistoupil k jeho navýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., na dvojnásobek, tedy na 3 9.00 Kč.

68. V tomto řízení však nebylo prokázáno, že by provedení tohoto řezu v oblasti břicha žalobce způsobilo jeho současné zdravotní komplikace, které popsal v žalobě a které považuje za trvalé ztížení společenského uplatnění. Je skutečností, že tento zákrok měl za následek přerušení nervosvalových struktur v místě provedení řezu, avšak nebylo prokázáno, že by bez jeho provedení zdravotní komplikace u žalobce nenastaly; tedy, že by jinak byl schopen zvedat těžká břemena či se bez potíží ohýbat. Znalec [titul]. [příjmení] logicky odůvodnil, že oblast břicha je komplexním uspořádáním nervosvalových struktur a nelze objektivně stanovit, zda by žalobce bez provedení tohoto řezu byl bez komplikací. Navíc znalec dovodil a odůvodnil, že i v takovém případě jako u žalobce (tedy v případě postižení všech kvadrantů dutiny břišní) je stav pacienta běžně plně napravitelný (reverzibilní).

69. Soud tedy dospěl k závěru, že není dán nárok žalobce na odškodnění (odčinění) újmy nemajetkového charakteru spočívající ve ztížení společenského uplatnění (trvalých nepříznivých zdravotních následků), a tedy ani nárok na náhradu za ušlý výdělek. Žaloba je důvodná pouze v tom rozsahu, který se týká náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci v důsledku vyšší bolestivosti operačního zákroku provedeného žalovanou (jejími zaměstnanci) dne 11. 12. 2013 a dalších pooperačních komplikací. Proto bylo vyhověno žalobě (ve výroku I.) v části 3 9.00 Kč, tedy ohledně náhrady vytrpěných bolestí, a ve zbylém rozsahu byla žaloba (ve výroku II.) zamítnuta jako nedůvodná.

70. Nad rámec odůvodnění považuje soud za důležité uvést, že je na jedné straně třeba respektovat a vážit si obecně práce lékařů a všech lidí poskytujících odbornou lékařskou pomoc, neboť je to práce velmi odpovědná a stresující, při níž se ošetřující lékař musí v mnoha případech rozhodovat v rámci velmi krátkého času s důsledky nezřídka velmi závažnými pro zdraví konkrétního pacienta. Na straně druhé je však třeba citlivě vnímat i postavení pacienta, příjemce zdravotnických služeb, o jehož zdraví se jedná v první řadě, a který je co do informací a možností objektivního posouzení svého zdravotního stavu a přímých či nepřímých důsledků zásahů do něj v jednoznačně horší pozici než lékařský personál. V případě nepříznivého zdravotního stavu pak takové následky velmi závažně zasahují do všech oblastí života takového člověka a vypořádání se s nimi je pro jednotlivce zpravidla velmi komplikované. Jinými slovy řečeno, případné odškodnění pacienta za objektivně nesprávný lékařský postup nemusí v každém případě znamenat eo ipso (apriorně) kritiku práce lékařů, nýbrž je k němu třeba přistupovat jako k právnímu institutu přijatému společností (prostřednictvím zákonodárce) za účelem zmírnění negativních dopadů nepříznivého zdravotního stavu člověka, ke kterému má společnost jako taková daleko lepší předpoklady než postižený jednotlivec sám. V takových případech je na obdobné situace pamatováno prostřednictvím nejrůznějších institutů a institucí soukromého práva (zejména konstrukcí odpovědnosti za újmu ve spojení s pojištěním zdravotnických zařízení pro případ způsobení takové újmy), v případě absence škodní odpovědnosti by pak na takové situace mělo být v zásadě pamatováno skrze instituty a instituce práva veřejného.

VI. Náhrada nákladů řízení mezi účastníky

71. Ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. K tomuto závěru dospěl soud s přihlédnutím ke znění § 142 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“).

72. I když měl žalobce ve vztahu k celkové výši žalovaných nároků úspěch jen v nepatrné části, bylo rozhodnutí soudu do značné míry závislé na odborném posouzení relevantních skutkových otázek. Žalobce navíc měl k dispozici před podáním žaloby znalecký posudek, jenž konstatoval různá pochybení na straně žalované, a měl proto důvod domnívat se, že na straně žalované mohlo dojít k takovému jednání, které zapříčinilo jeho setrvale nepříznivý zdravotní stav. I znalec MUDr. [příjmení] označil tento případ i z odborného hlediska za komplikovaný a onemocnění žalobce v jeho věku za vzácné. Nadto, nebylo možno odhlédnout od tohot, že určitá pochybení na straně žalované zjištěna byla, byť ve výsledku nevedla k (převážnému) úspěchu žalobce v tomto sporu. Soud také přihlédl k nepříznivému zdravotnímu stavu žalobce i k tomu, že žalobci bylo v souvislosti s tímto řízením přiznáno osvobození od placení soudních poplatků a byla mu ustanovena právní zástupkyně z řad advokátů. Nakonec je také nutno zdůraznit, že žalovaná disponuje zaměstnancem s právnickým vzděláním (právnička žalované byla přítomna u všech jednání soudu), a soud proto nepovažuje náklady žalované vynaložené na její zastupování advokátem za účelné.

73. Právě uvedené, vyjma poslední věty, se vztahuje i k náhradě nákladů vedlejšího účastníka na straně žalované.

74. Žalobci v souvislosti s tímto řízením žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, neboť jeho právní zástupkyně byla pro zastupování žalobce v tomto řízení ustanovena soudem, a náklady na její odměnu a hotové výdaje tak ponese stát.

VII. Náhrada nákladů řízení státu

75. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát právo podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

76. U žalobce, který byl se svou žalobou převážně neúspěšný, byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (viz usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 5. 2016, č. j. 13 Nc 1003/2016-33), a proto vůči němu nemůže stát uplatňovat náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Ve vztahu k žalované či vedlejšímu účastníkovi na straně žalované pak toto právo rovněž stát nemá, neboť na tyto účastníky je třeba pohlížet jako na převážně úspěšné co do předmětu řízení.

77. Proto soud o náhradě nákladů řízení státu rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku IV.