9 C 190/2017-118

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou v právní věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobce] b) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobce] c) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobce] d) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] všichni zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] toho času ve věznici Ministerstva spravedlnosti [obec] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o návrhu na zaplacení nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [jméno] [příjmení] částku 730 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [celé jméno žalobce] částku 730 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [celé jméno žalobce] částku 365 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [celé jméno žalobce] částku 365 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

V. Pokud se žalobce [celé jméno žalobce] a žalobkyně [celé jméno žalobce] domáhali každý dalších 650 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, žaloba se zamítá.

VI. Pokud se žalobci [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] domáhali zaplacení každý dalších 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, žaloba se zamítá.

VII. Žalovaný je povinen nahradit žalobci [celé jméno žalobce] na nákladech řízení 45 375 Kč na účet právního zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [jméno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni [jméno] [příjmení] na nákladech řízení 45 375 Kč na účet právního zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [jméno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaný je povinen nahradit žalobci [celé jméno žalobce] na nákladech řízení 39 615 Kč na účet právního zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [jméno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalovaný je povinen nahradit žalobci [celé jméno žalobce] na nákladech řízení 39 615 Kč na účet právního zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [jméno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou podanou u zdejšího soudu se domáhali žalobci [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] zaplacení nemajetkové újmy ve výši 1 380 000 Kč s příslušenstvím a žalobci [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] ve výši 665 000 Kč s příslušenstvím. Odkazovali na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. února 2015 č.j. 9 Tm 1/2015-610 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2015 č.j. 1 Tmo 10/2015. Citovanými rozhodnutími byl žalovaný uznán vinným proviněním vraždy podle § 140 odst. 2 trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři léta a šest měsíců ve věznici nebo zvláštním oddělení pro mladistvé. Žalovanému současně bylo uloženo, aby poškozeným osobám nahradil nemajetkovou újmu. Zatímco prvostupňové rozhodnutí mu uložilo zaplatit každému z prvních dvou poškozených částku 1 500 000 Kč a každému z dalších poškozených částku 750 000 Kč, odvolací soud přiznal poškozeným rodičům nemajetkovou újmu po 120 000 Kč a sourozencům po 85 000 Kč Nezletilému [jméno] [celé jméno žalovaného] potom byla v konečném rozhodnutí přiznána nemajetková újma ve výši 1 100 000 Kč. Se zbytkem nároků byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Všichni žalobci se, pokud jde o čin žalovaného a jím způsobenou nemateriální újmu, v žalobě odvolali na závěry trestní řízení. Rodiče oběti zdůraznili, že bolest, která jim byla způsobena, je neodškodnitelná. Popsali, že čin žalovaného zasáhl nejenom je, nýbrž i celé široké okolí, nejvíce pochopitelně syna oběti a jejich vnuka Lukáše. Částku, která jim byla v trestní řízení přiznána, považovali za velmi nízkou. Vyjádřili přesvědčení, že žalovaný od svého činu řádně a upřímně nevyjádřil lítost, že k události došlo. Jeho jednání bylo jednoznačně úmyslné a je o to více zavrženíhodné, že se událo za přítomnosti malého syna. Zdůraznili zákeřný způsob činu a nepřiměřeně nízkou částku, která má jejich utrpení zmírnit. Oba bratři poškozené rovněž popsali trauma, které jim bylo činem žalovaného způsobeno. Žalobce [celé jméno žalobce] poukázal na útrapy, kterými po smrti sestry prošel, na změnu osobnosti, která u něj následovala. Cítil tlaky způsobené hněvem, stresem, úzkosti a frustrací, objevily se tendence k častějšímu užívání alkoholu. Nebyl schopen zastávat normálně svou roli v rodině, ačkoli měl malého syna a následně se narodila ještě dcera. Došlo rovněž ke zhoršení jeho zdravotního stavu, neboť trpí nevyléčitelnou chorobou Morbus-Crohn, u kterého je intenzita projevu navázána na psychický stav a míru stresu. Měl problémy i v profesní rovině. Stejně tak žalobce [celé jméno žalobce] poukázal na naprostou změnu života po tragické události. Rozpadl se mu vztah s partnerkou, ukončil vědeckou kariéru, po určitou dobu žil v cizině, protože musel s ohledem na své pocity radikálně změnit prostředí. Všichni žalobci tak považovali částku přiznanou rozhodnutím Vrchního soudu v Praze za zcela nepřiměřenou a požadovali nemajetkovou úhradu v takové výši, jakou vyčíslil soud prvního stupně. Žalovaný s návrhem nesouhlasil. Nezpochybňoval skutková tvrzení žalobců ohledně existence nemajetkové újmy, odkazoval však na pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, které obsahuje argumentaci ohledně výše náhrady a které s ohledem na všechny aspekty věci považoval za správné. Poukázal na to, že podle judikatury obecných soudů i soudu ústavního jsou pro rozhodnutí o výši nemajetkové újmy podstatné dva okruhy kritérií, a to jednak ty, které existují na straně sekundárních obětí, jednak ty, které existují na straně škůdce. Pokud jde o poškozené, mohl by pro ně mít jistou satisfakční povahu jeho trestní postih. K vyjádření připojil omluvu, která byla předložena při jednání soudu jeho právní zástupkyní. Pokud jde o okolnosti podstatné pro výši náhrady na své straně, zmiňoval především nízký věk, v němž se činu dopustil, a rovněž velmi komplikovanou rodinnou situaci, v níž se v době před činem nacházel a na níž se žádným způsobem nepodílel. Zmiňoval, že je zcela nemajetný a není tak zřejmé, kdy bude reálně schopen svůj závazek splnit a zda se tak vůbec stane. Nezpochybňoval vysokou závažnost a neodčinitelnost jednání, kterého se dopustil, svou lítost projevil formou dopisu adresovaného soudu ze dne [datum]. Odkázal rovněž na stanovisko komise pro podmíněné propuštění, z něhož plyne jeho hodnocení. Měl za to, že částky, které mu byly vrchním soudem uloženy, odpovídají jeho možnostem a reflektují tak hlediska pro určení výše nemajetkové újmy. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal. Proto soud provedl důkaz podstatným obsahem spisu sp. zn. 9 Tm 1/2015 a vyšel z jeho závěrů v tom směru, že žalovaný byl uznán vinným proviněním vraždy podle § 140 odst. 2 trestního zákona a § 6 odst. 1 zákona č. 218/2002 Sb., kterého se dopustil na poškozené [jméno] [příjmení] způsobem, který je v tomto rozsudku popsán, tedy, že spáchal úmyslný trestný čin, za který byl pravomocně odsouzen. Ze spisu 9 Tm 1/2015 plyne rovněž to, že čin spáchal ve věku 15,5 roku a že jej spáchal po předchozím uvážení. Trestní spis obsahuje rovněž znalecké posudky z oboru psychologie, které vypovídají o osobnosti žalovaného a podrobně popisují rodinnou situaci, jež činu předcházela. Pro rozhodnutí v trestní řízení, a do jisté míry i v řízení civilním, je podstatné, že žalovaný se činu dopustil ve velmi nízkém věku málo přes patnáct let a čin byl důsledkem jeho nezralé osobnosti v situaci, kterou dlouhodobě pociťoval tíživě, kterou sám nezavinil a s ohledem na svůj věk a nezralou osobnost ji nebyl schopen jinak řešit. K osobě žalovaného dál soud považuje za prokázané, že je i nadále ve výkonu trestu odnětí svobody, jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestní opatření byla usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 12. 2017 č.j. 5 PP 180/2017-47 zamítnuta. Soud konstatoval, že hodnocení z výkonu trestu vypovídá o kladném přístupu odsouzeného k plnění jeho povinností ve výkonu trestu, jeho chování je bez výkyvů a aktuálně je dlouhodobě ustáleno na velmi dobré úrovni. Na druhé straně je třeba jeho chování hodnotit v souvislosti s jeho charakterovými vlastnostmi, motivy a způsobem provedení činu. Soud uzavřel, že odsouzený vzhledem ke všem okolnostem prozatím nesplňuje podmínky pro podmíněné propuštění. Ze stanoviska komise pro podmíněné propuštění a z vyjádření žalovaného plyne, že ve výkonu trestu absolvoval učební obor dřevařská výroba a počínaje dnem [datum] je pracovně zařazen. Nyní je zvažováno jeho zapojení do výuky jako instruktora učitele. Jeho příjem činí průměrně 3 461 Kč. Žalovaný má rámcovou představu svého budoucího života. Plánuje bydlet u svých prarodičů, chce se začít starat o své záležitosti. Žalovaný vyjádřil své stanovisko prostřednictvím právní zástupkyně. Nezpochybňoval vysokou závažnost a neodčinitelnost činu, kterého se dopustil a kterého hluboce a upřímně lituje. Poukázal však na svou naprostou nemajetnost, na to, že po skončení výkonu trestu bude určitou dobu trvat, než si doplní vzdělání tak, aby byl výdělečně činný a mohl splácet své závazky. Poukázal též, že již v trestní řízení mu byla uložena povinnost k úhradě nemajetkové újmy v celkové výši 1 510 000 Kč, což je částka, kterou aktuálně není schopen zaplatit. Vyjádřil přesvědčení, že není důvod, aby civilní soud měnil kritéria, na základě nichž o výši nemajetkové újmy rozhodl trestní senát. V písemném vyjádření adresovaném soudu žalovaný vyjádřil pochopení pro extrémně náročnou situaci žalobců, kterou způsobil. Zdůraznil, že vyjádřil lítost ještě před soudním jednáním v lednu 2015 formou omluvného dopisu poškozeným a jeho pocity se od té doby nezměnily. Pokud jeho omluvu žalobci neakceptovali, nedovolil si je do budoucna žádným způsobem oslovovat. Své pocity cítí stále stejnou intenzitou, uvědomuje si, že do života mnoha lidí zasáhl nenapravitelně, že rovněž jeho život se od základu změnil, což je v podstatě definitivní. Projevil snahu zaplatit žalobcům újmu, na druhé straně však zdůrazňoval, že nemůže souhlasit s navrhovanou výší odškodného, neboť by ji prakticky nebyl schopen zaplatit za celý život. Z toho důvodu považoval částku, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze, za dostatečnou, navýšení podle jeho názoru potřebuje zejména nezletilý [jméno]. Vedle důkazu trestní spisem provedl soud i další navrhované důkazy, zejména účastnické výslechy žalobců. Výpověď [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] navazovala na jejich písemná vyjádření obsažená v žalobním návrhu. Oba popisovali trýznivou situaci, která jejich život i nadále provází. Žalobce [celé jméno žalobce] popsal bolest, kterou pociťují po smrti své dcery a která stále v nezmenšené míře přetrvává. Podstoupili s manželkou psychoterapii, nejprve za podpory Bílého kruhu bezpečí, následně návštěvami psychologa, které pochopitelně museli hradit. V současné době tyto terapie na doporučení psychoterapeuta přerušili, bude v nich pokračováno poté, co definitivně skončí veškerá soudní řízení spojená s událostí. V této souvislosti předložil soudu soupis návštěv u psychologů, z něhož je patrné, že v roce 2015 až 2016 se jednalo o intenzivní terapie (které byly hrazeny sazbou 1 600 Kč za každou návštěvu v rozsahu 2 hodin). Žalobce dále popisoval, že událost měla pochopitelně vliv na rodinné vztahy v nejširším smyslu, neboť celá řada příbuzných a známých nevěděla, jaký má k rodině zaujmout postoj, a vztahy musely být budovány v podstatě znovu. Stejná situace je s podnikáním, žalobci provozují farmu, která funguje na zvláštních ekologických principech. Žalobce však ztratil energii své vize uvádět do života, v podstatě omezil činnost pouze na zásobování vlastní rodiny. Vedle trvalé a bolestné ztráty dcery museli řešit rovněž kontakty s vnukem, které nebyly takové, jako v době, kdy dcera žila. Zpočátku vozil vnuka na víkendy jeho otec, ten však 2x pozbyl řidičské oprávnění pro jízdu po požití alkoholu. Kontakty s vnukem tedy vyžadují pravidelné cesty do [obec], setkávání s otcem vnuka, jednání, která jsou bolestná a vyčerpávající. Žalobce [celé jméno žalobce] popsal, že po smrti sestry se mu v podstatě rozpadl osobní i pracovní život a byl nucen ho od základu změnit. Veškeré pilíře, na kterých do té doby život budoval, se rozpadly. V minulosti měl předpoklad dobré akademické kariéry, pracoval ve Výzkumném ústavu ČVUT, měl partnerku, svoje směřování považoval za jednoznačné. Po tragické události však pro něj všechno ztratilo smysl, nebyl schopen v nastaveném životním stylu pokračovat. Vztah s partnerkou se rozpadl, je stále svobodný. Odjel na delší dobu pracovat do zahraničí, v současné době buduje svůj život od počátku. V důsledku činu žalovaného se výrazně zradikalizovaly jeho politické názory, stal se zcela netolerantní k jakékoli kriminální činnosti, cítí neustálou potřebu nosit u sebe zbraň, proto se legálně ozbrojil. Zpočátku došlo i k výraznému narušení jeho vztahu s rodiči, s nimiž nebyl schopen v době největšího utrpení všech účastníků rodiny prakticky vůbec komunikovat. Žalobci projevovali obavu z případného budoucího setkání vnuka se žalovaným. Zdůrazňovali, že takové setkání není žádoucí, psychologové je přímo nedoporučují. Všichni zdůrazňovali, že za celou dobu od činu se žalovaný rodině neomluvil způsobem, který by byla schopna akceptovat. První omluva časově předcházela hlavnímu líčení ve věci, druhá byla doručena při jednání soudu. V první řadě tedy považují tato vyjádření žalovaného za účelová, směřující k ovlivnění rozhodnutí soudu, samotný způsob omluvy měli za neakceptovatelný. Zdůrazňovali, že žalovaný neustále řeší svůj stav, dopady činu na svou osobu, nikoliv jejich pocity a jejich utrpení. Soud měl po provedeném dokazování k dispozici dostatek podkladů pro rozhodnutí, jejich doplnění dalšími účastnickými výpověďmi či jinými důkazy nepovažoval za potřebné. Podstatné skutečnosti pro závěr o výši nemajetkové újmy obsahuje samotný trestní spis, další vyplynuly z účastníky předložených a v řízení následně provedených důkazů. Zákonným rámcem pro rozhodnutí je ustanovení § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož odčiní škůdce při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. [příjmení] zákonný požadavek na plné finanční odčinění utrpení je minimálně v případě poškození osoby blízké v zásadě nesplnitelný. Úkolem soudu je tak určit částku, která bude s přihlédnutím ke všem okolnostem co nejvíce odpovídat představě o zásadách slušnosti. Výsledná částka, byť nikdy nemůže újmu odčinit, musí reflektovat pokud možno všechny aspekty na straně poškozených i na straně škůdce. Četná vodítka poskytuje poměrně konstantní judikatura, která vymezuje okruhy hledisek, jež musí vzít soud při rozhodování v úvahu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2535/2013, nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2844/2014). Na straně poškozených se jedná zejména o intenzitu vztahu se zemřelým, věk zemřelého i pozůstalých, případná hmotná závislost pozůstalého na usmrcené osobě a morální zadostiučinění, k němuž eventuálně došlo. Na straně škůdce je potom podstatná míra zavinění, jeho postoj k činu, dopad události do jeho dalšího života a jeho majetkové poměry. Při posuzování kritérií na straně žalobců je namístě opakovat obecně platnou skutečnost, že sociální vztahy mezi nejbližšími příbuznými jsou jedněmi z nejsilnějších mezilidských vztahů. Je pro ně charakteristická úzká vazba a intenzivní citová pouta. Zásahem do integrity blízkého člověka dochází k nesrovnatelnému duševnímu otřesu u jeho blízkých, v zásadě v mnoha případech většímu, než je vlastní osobní újma. Taktomu bylo rovněž v rodině poškozené, kde navíc všichni příbuzní popisovali velmi pevné citové vazby. Situace byla o to intenzivnější, že poškozená v době činu měla velmi malé dítě, což jednak vztahy v rodině pravidelně ještě zintenzivní, jednak silně komplikuje pozici žalobců o problematické kontakty s otcem tohoto dítěte a o obavu z jeho budoucnosti bez matky. Trýzeň nejbližších prohlubuje to, že poškozená byla velmi mladá, měla velkou část života před sebou a že její ztrátu považují za zcela zbytečnou. Otázka morálního zadostiučinění na jejich straně je problematická. Obecně určité zadostiučinění poškozeným poskytuje pravomocné odsouzení škůdce. K němu pochopitelně došlo, neboť čin žalovaného nepřipouštěl jiný než nepodmíněný trest odnětí svobody. Žalobci však považují dobu výkonu trestu v porovnání se skutkem za nedostatečnou. Délka trestu odnětí svobody byla posouzena trestní soudem. S přihlédnutím ke všem okolnostem (věk, rodinné souvislosti, psychologické posouzení atd.) a zákonnému rozpětí trestní sazby je přiměřená, ostatně na délce trestu se prvostupňový i odvolací soud shodly. To však nic nemění na vnitřním přesvědčení žalobců, že je v porovnání s následky činu žalovaného nedostatečná, nepřiměřeně nízká. Negativně proto vnímali jeho žádost o podmíněné propuštění, byť jí nebylo vyhověno. Soud vzal při rozhodování pravomocné odsouzení žalovaného v úvahu, za významné kritérium, které by mělo ovlivnit závěr o výši odškodnění, ho však nepovažoval. Obdobným způsobem hodnotil omluvu žalovaného, s níž bývá obecně spojováno jisté morální zadostiučinění. V tomto směru byly k dispozici tři dopisy žalovaného. První z nich byl adresován žalobcům – rodině [celé jméno žalobce] již v rámci trestní řízení, žalovaný v něm vyslovil přání, aby dopis alespoň trošku zmírnil obrovskou bolest, kterou žalobci pociťují. Uvedl, že hroznou událost neplánoval a nepochopí, jak k ní mohlo dojít. Trpí a zbytek života trpět bude, což cítí jako spravedlivý trest za čin, který způsobil a který si nepřestane vyčítat. Následně se vyjádřil dvěma dopisy adresovanými soudu, první je datovaný [datum] a byl přiložený k vyjádření před jednáním, druhý datovaný dnem [datum]. V nich znovu zopakoval, že svého činu lituje, že v podstatě nechápe, jak k němu mohlo dojít. Vysvětlil, že nevěděl, jakým způsobem má žalobce oslovit, nechtěl zasahovat dále do jejich životů. Vyjádřil se rovněž k výši náhrady škody, částku požadovanou žalobci považuje za nepřiměřeně vysokou, nebude schopen ji splatit. Jak je uvedeno shora, zejména hodnocení prvního dopisu bylo ze strany žalobců negativní. Považovali ho v podstatě za výsměch svým citům, nepřipouštěli, že by jim takové vyjádření mohlo ulevit od jejich bolesti. Další dopisy adresované soudu považovali pouze za účelová vyjádření, která mají ovlivnit rozhodnutí soudu. Posouzení hodnoty dopisů, zejména prvního, který byl adresován žalobcům, je pochopitelně složité. Skutečnou úlevu může nepochybně přinést omluva za situace, kdy je adresována žijící poškozené osobě a ta je schopna ji přijmout. Omluva směřující k pozůstalým osobám je vždy obtížně akceptovatelná, účel může splnit u nedbalostních činů. U činů úmyslných s fatálním následkem lze omluvu přijmout velmi těžko, byť by byla míněna sebeupřímněji, o to obtížnější je uvažovat o tom, že by skutečně alespoň dílem ulevila poškozeným od bolesti. Soud nemá podklad pro závěr, že škůdce nemyslel svou omluvu upřímně, že jeho motivy pro napsání dopisů byly pouze pragmatické, na tom nic nemění její podoba ani formulace, které zvolil. Jeho situace po činu, jakkoli byl zavrženíhodný, byla, je a bude nepochybně rovněž velmi složitá. Proto je třeba jeho dopis chápat jako to, co jím zřejmě bylo míněno, tedy pokus o omluvu. Pokud se tento pokus minul účinkem, je to z pohledu žalobců zcela pochopitelné, o úmyslech žalovaného to však nijak nevypovídá. Žalovaný ostatně v průběhu řízení navrhl svou účast u jednání a osobní omluvu, žalobci však s ohledem na své psychické rozpoložení tento způsob konfrontace odmítli a k pokusu o satisfakci v tomto smyslu nedošlo. Obecně je však vhodné poznamenat, že nelze schematicky hodnotit veškeré judikaturou nastavené parametry, která se ve věcech náhrady škody pravidelně berou v potaz, a z nich při rozhodnutí vycházet. Každá posuzovaná věc je specifická a podle toho je třeba zvážit ty konkrétní okolnosti, které jsou pro posuzované rozhodnutí podstatné. Při rozhodování o výši náhrady musel soud vzít na straně žalovaného v úvahu míru zavinění a jeho osobní a majetkové poměry. Žalovaný po výstupu z výkonu trestu bude s ohledem na věk, nedostatek zkušeností a stigma svého činu obtížně hledat své místo v životě, své pracovní i osobní zařazení. Ponese následky svého jednání po zbytek života. Přesto nebyl s ohledem na ustanovení § 2953 o. z. prostor k úvahám o snížení náhrady. [příjmení], jehož se dopustil, byl úmyslným trestný jednáním a moderace je tedy vyloučena. To platí i přesto, že celkový dopad činu do sféry původce je obrovský a trvalý a jeho majetkové poměry jsou prakticky nulové. Z toho důvodu soud nepřistoupil ke zvýšení náhrady, které by s ohledem na ostatní okolnosti přicházelo úvahu. Podržel se tak částek vyplývajících z judikatury a považoval je za základ svých úvah. U nejbližších příbuzných se jedná o částku, která osciluje kolem 700 000 Kč (například rozsudek NS ČR ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1421/2015, nález ÚS ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2844/14), u sourozenců se jedná o částky přiměřeně snížené. Je přitom třeba zdůraznit, že v projednávaných věcech šlo o rozhodnutí trestní senátů a není tedy vyloučeno uplatnění dalších nároků v řízení občanskoprávním. V posuzované věci jde naproti tomu již o rozhodnutí, které určí výši náhrady s konečnou platností. Soud tak s přihlédnutím ke všem zjištěným a shora vyjmenovaným skutečnostem (způsob usmrcení, věk oběti, příbuzenský vztah, rodinná situace) považoval za přiměřenou pro každého z rodičů výši nemajetkové újmy v částce 850 000 Kč, u každého ze sourozenců v částce 450 000 Kč, z nichž vždy odečetl částku, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto v trestní řízení. Žalobcům vedle toho náleží podle § 1970 o. z. úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně (vládní nařízení č. 351/2013 Sb.), a to počínaje dnem následujícím po marném uplynutí lhůty k dobrovolnému plnění, tedy dnem [datum]. [příjmení] žalovaného, že podobně vysoká částka bude pro něj likvidační, je s ohledem na všechny okolnosti věci nepřípadná. Výše náhrady skutečně nemá být pro žalovaného likvidační a má umožnit jeho resocializaci. Současně se však nemůže jednat, má-li být uplatněn požadavek zákona na respektování zásad slušnosti, o náhradu symbolickou. Je pochopitelné, že žalovaný bude zavázán dlouhodobě, nicméně výše přiznané náhrady řádově nepřekročí částky, k nimž se lidé v jeho věku zavazují v hypotečních smlouvách, které následně rovněž hradí po celý produktivní život. Taková částka, za předpokladu, že žalovaný bude zaměstnán, nemožná není a lze ji na něm požadovat. Je třeba připustit, že problém představuje povinnost k úhradě úroku z prodlení, která bude splátky problematizovat. Je však na zvážení žalobců, zda a do jaké míry se rozhodnou přiznanou částku vymáhat včetně tohoto úroku. S ohledem na výši dlužné částky a možnosti žalovaného soud neuvažoval o povolení splátek a lhůtu k plnění určil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že úspěšným žalobcům bylo přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení, které jsou představovány náklady na právní zastoupení. Odměna přitom byla vyčíslena z částky, v níž měli žalobci úspěch (usnesení NS ČR ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3974/15). Každému z nich náleží odměna za 5 úkonů právní služby podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. snížená podle § 12 odst. 4 vyhlášky o 20 %. U prvních dvou žalobců tak činí každý úkon právní služby částku 8 976 Kč, u dalších dvou 7 824 Kč. Společně potom náleží zástupci žalobců ke každému úkonu jeden režijní paušál ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky) a cestovné ve výši celkem 480 Kč (dvakrát cesta z [obec] do [obec] a zpět veřejným dopravním prostředkem po 240 Kč). Celkem činí náklady řízení u každého z prvních dvou žalovaných po 45 375 Kč a u každého z dalších dvou po 39 615 Kč Náklady řízení budou hrazeny k rukám zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [jméno].

Poučení