9 C 194/2025 - 54

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 22 060,41 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 500 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 560,41 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 060,41 Kč od 28. 2. 2024 do 28. 11. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 560,41 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 17 500 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 752,18 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta], právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 13. 5. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky, které dovozovala ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba], IČO [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným. Tvrdila, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 17 500 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalobkyně se vyjádřila k procesu uzavření smlouvy. Žalovaný se nejprve zaregistroval na webových stránkách [webová adresa] zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tím zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace odeslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Podpis žalovaného na smlouvě je nahrazen verifikačním SMS kódem, který obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na sdělené telefonní číslo. Žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Nevznikly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splatit. Žalobkyně výslovně uvádí, že žádné důkazy k posouzení úvěruschopnosti nenavrhuje. Pohledávku za žalovaným měla žalobkyně nabýt na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Uvedeného dne měla být pohledávka za žalovaným postoupena nejprve právní předchůdkyní žalobkyně na společnost [právnická osoba], IČO [IČO], následně posledně uvedenou společností na žalobkyni. Žalovaný neplnil ani částečně. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 22 060,41 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 17 500 Kč, neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 042,60 Kč a sjednaného úroku ve výši 517,81 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 060,41 Kč od 28. 2. 2024 do zaplacení, jelikož úvěr byl splatný 27. 2. 2024.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 21. 11. 2025 [v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] na adresu trvalého pobytu ([adresa]). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 25. 11. 2025, žalovaný si ji v úložní době nepřevzal, k doručení tak došlo tzv. fikcí ke dni 5. 12. 2025 (pátek). Na stejnou adresu bylo žalovanému doručováno též předvolání k jednání, které žalovaný osobně převzal [datum], k jednání se však bez omluvy nedostavil.

3. Jednání ve věci se konalo [datum]. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků i právního zástupce žalobkyně. K žalovanému se soud již vyjádřil. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili podáním doručeným [datum] (č. l. 50). Žalobkyně současně žádala, aby ji soud pro případ, že nebude možno žalobě zcela vyhovět, vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Takto soud nepostupoval, jelikož již společně s předvoláním k jednání žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzval (č. l. 35) a žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala (ani v omluvě z jednání, která je zjevně „formulářová“, tedy zasílaná ve stejném znění do různých řízení bez ohledu na stav té které věci). Ve výzvě zasílané s předvoláním bylo avizováno, že bude-li třeba žalobkyni na nařízeném jednání poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k otázkám, na něž se výzva vztahovala, nebude již poskytnuta další lhůta. Smyslem výzvy bylo zajistit, aby soud mohl rozhodnout při prvním jednání. Tím soud vysvětluje, proč nebylo možno vyhovět požadavku žalobkyně na (další) výzvu. Ostatně soud by nebyl povinen vyhovět ani v případě, že by předchozí výzvu s předvoláním nezasílal, jelikož poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje při jednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně nedostavila. V neposlední řadě je třeba uvést, že žalobkyně již v samotném návrhu uvedla, že k posouzení úvěruschopnosti žalované nenavrhuje „žádných dalších důkazů“ (aniž by jakékoli navrhla).

4. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:

5. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (č. l. 22-25), která měla být uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, se úvěrující zavázala poskytnout úvěr ve výši 17 500 Kč na účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 22 060,41 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 17 500 Kč, úroku ve výši 517,81 Kč a poplatku za sjednání úvěru ve výši 4 042,60 Kč, dojde-li k úhradě nejpozději 17. 2. 2024, tj. ke sjednanému datu splatnosti. V případě překročení data splatnosti měl žalovaný uhradit celkovou částku 25 368 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 17 500 Kč, úroku ve výši 517,81 Kč a poplatku za sjednání úvěru ve výši 7 350,19 Kč. Totéž se podává z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (č. l. 13-15). V podpisové části smlouvy i formuláře je u jména, příjmení a rodného čísla žalovaného elektronický kód [hodnota]. Soud považuje za nadbytečné poukazovat na jednotlivá ustanovení smlouvy s ohledem na závěry dále uvedené.

6. Dle Dodatku ze dne [datum] (č. l. 10) mělo být sjednáno prodloužení splatnosti pohledávky ze smlouvy o úvěru do 27. 2. 2024 za předpokladu, že žalovaný uhradí poplatek za prodloužení ve výši 2 414,40 Kč a úrok za dobu prodloužení ve výši 172,60 Kč. V podpisové části dodatku je u jména a příjmení žalovaného uvedeno, že dne [datum] vytvořil žádost o prodloužení půjčky a odesláním platby na prodloužení a následujícím přijetím této platby zapůjčitelem dne [datum] udělil souhlas s těmito podmínkami. Ke změně způsobu splácení (prodloužení splatnosti) byl vystaven též Formulář pro informace o spotřebitelském úvěru za účelem sjednání nové smlouvy, kterou se mění způsob splácení (č. l. 11-12).

7. Dle sdělení [název banky] ze dne 23. 12. 2025 (č. l. 40) na dotaz soudu byl žalovaný v období od [datum] do data podání zprávy majitelem účtu č. [č. účtu] (dále jen „účet žalovaného“); banka k uvedenému účtu neeviduje disponenta.

8. Dle výpisu z účtu žalovaného předloženého [název banky] (č. l. 41-47) obdržel žalovaný dne [datum] od právní předchůdkyně žalobkyně částku 17 500 Kč s poznámkou „[název]“ a pod variabilním symbolem [var. symbol] (ten je uveden i ve smlouvě o úvěru na č. l. 22 verte), což koresponduje s žalobkyní doloženým potvrzením o provedení transakce s datem zaúčtování [datum] (č. l. 8). Soud měl k dispozici výpis z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2023 do 20. 1. 2024. Lze konstatovat, že žalovaný čerpal před tvrzeným uzavřením smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně velké množství spotřebitelských úvěrů, a to i od právní předchůdkyně žalobkyně – konkrétně čerpal dne 15. 11. 2023 částku 20 000 Kč od [právnická osoba], (opět) dne 15. 11. 2023 částku 12 000 Kč od [právnická osoba], dne 13. 12. 2023 částku 20 000 Kč od [právnická osoba], (opět) dne 13. 12. 2023 částku 17 500 Kč od [právnická osoba], dne 3. 1. 2024 částku 6 000 Kč od [právnická osoba], dne 12. 1. 2024 částku 20 000 Kč od [právnická osoba], dne 15. 1. 2024 částku 6 000 Kč od [právnická osoba] a (opět) dne 15. 1. 2024 částku 25 000 Kč od [právnická osoba]. Obrat na účtu, který je dán zejména objemem čerpaných úvěrů a vynakládaných prostředků, je patrný z údaje o celkových příjmech za uvedené období (408 565,05 Kč) a celkových výdajích (384 462,76 Kč).

9. Dle Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (č. l. 5) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a přílohy k této smlouvě (č. l. 6, 18-20) byla na žalobkyni postoupena též pohledávka za žalovaným specifikovaná jménem, příjmením a rodným číslem žalovaného, číslem smlouvy ([hodnota]) a postoupenou částkou (22 060,41 Kč).

10. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 4. 2025 (č. l. 16) oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky. Dle podacího lístku (č. l. 9) bylo oznámení zasláno dne 6. 4. 2025 na adresu trvalého pobytu žalovaného ([adresa]).

11. Dle Výzvy k úhradě ze dne 6. 4. 2025 (č. l. 16v) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 53 367,30 Kč sestávající z „neuhrazené jistiny“ ve výši 42 042,30 Kč (přestože v oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 16 je u téže částky uvedeno, že sestává z neuhrazené jistiny, poplatku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání) a nákladů právního zastoupení ve výši 11 325 Kč. Dle podacího lístku (č. l. 9) byla výzva zaslána dne 6. 4. 2025 na adresu trvalého pobytu žalovaného. Výzva byla zjevně zasílána současně s oznámením o postoupení pohledávky (viz předchozí odstavec).

12. Dle doručenky do vlastních rukou, typ I (č. l. 32v), byla zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a usnesení s výzvou k vyjádření se k návrhu doručována na adresu trvalého pobytu žalovaného a byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 25. 11. 2025.

13. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný obdržel na účet č. [č. účtu], jehož je majitelem, od právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] částku 17 500 Kč (sdělení banky, výpis z účtu). Žalovaný dosud neplnil ani částečně. Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Pokud žalovaný plnil, měla to tvrdit a prokázat, jelikož břemeno tvrzení i důkazní ohledně zániku dluhu (resp. ohledně práva ponechat si vyplacené prostředky) nese on. Soud připouští, že alespoň částečné plnění žalovaného by bylo možno dovozovat z uzavření dodatku ke smlouvě o úvěru, který stanovil novou splatnost (27. 2. 2024). Právě tuto splatnost tvrdí žalobkyně v návrhu. Dodatek byl přitom uzavřen s rozvazovací podmínkou, že žalovaný neuhradí poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 2 414,40 Kč a (zřejmě) též úrok za dobu prodloužení ve výši 172,60 Kč (v tomto je dodatek formulován nejasně). Pokud by došlo k naplnění rozvazovací podmínky (žalovaný by uvedené částky neuhradil), lze očekávat, že by žalobkyně netvrdila splatnost dle dodatku (27. 2. 2024), nýbrž původní splatnost dle smlouvy o úvěru (17. 2. 2024). Nicméně žalobkyně na dodatek v žalobních tvrzeních nijak nepoukazuje (nic k němu netvrdí). Soud dospěl k závěru, že pouze na základě tvrzení o splatnosti ke dni 27. 2. 2024 nelze jednoznačně dovodit, že žalovaný uhradil částky uvedené v dodatku, proto vychází z žalobního tvrzení, že žalovaný neplnil ani zčásti. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (dílčí smlouva o postoupení a její příloha). Byť žalobkyně v žalobě tvrdila, že pohledávka byla nejprve postoupena na společnost [právnická osoba] a teprve následně téhož dne touto společností na žalobkyni, z doložených listin se podává uzavření smlouvy o postoupení pohledávek přímo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní (bez uvedeného „mezikroku“). Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva byly žalovanému zaslány (společně) dne 6. 4. 2025 na adresu trvalého pobytu (podací lístek). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu se dostal do dispozice žalovaného dne 25. 11. 2025.

14. Soud naopak nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění předloženém žalobkyní, resp. v jakémkoli znění. Soud žalobkyni společně s předvoláním k jednání vyzval (č. l. 35), aby k této otázce doplnila tvrzení a důkazní návrhy. Samotné uvedení elektronického kódu v podpisové části smlouvy o úvěru nic nevypovídá o tom, zda byl tento kód zaslán žalovanému, zda měl žalovaný v té době k dispozici předložené znění (návrhu) smlouvy a zda smlouvu v předkládaném znění odsouhlasil (není prokázáno, jak, kdy a kým byl kód na smlouvu o úvěru připojen). Jde-li o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zde nebyla splněna ani povinnost tvrzení (zejména k příjmové a výdajové straně rozpočtu žalovaného před poskytnutím úvěru; k tomu viz dále). Žalobkyně navíc již v návrhu sdělila, že žádné další důkazy k této otázce (aniž by navrhla jakékoli) nenavrhuje.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

16. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

17. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána dílčí smlouvou o postoupení pohledávek a její přílohou. V ní jsou uvedeny postoupené pohledávky, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovaným, která je řádně specifikována.

18. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

19. Jak již bylo vyloženo výše, žalobkyně neprokázala, že si její právní předchůdkyně a žalovaný ujednali jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani to, že si cokoli ujednali. Již na základě tohoto závěru lze uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení.

20. I kdyby smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem vyhovujícím dále citovaným zákonným ustanovením.

21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 do 31. 3. 2024 (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

25. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

26. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. V návrhu na vydání EPR pouze uvedla, že žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na výzvu soudu nic nedoplnila. Pouze nad rámec lze uvést, že z výpisů z účtu žalovaného bylo prokázáno, že v době před poskytnutím částky 17 500 Kč právní předchůdkyní žalobkyně čerpal větší množství spotřebitelských úvěrů.

27. Smlouva o spotřebitelském úvěru měla být uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně řádně netvrdila, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jednalo by se přitom o neplatnost absolutní.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

29. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

31. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

33. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy o úvěru (resp. závěr o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla) je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 17 500 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný dosud neplnil ani částečně, proto mu soud uložil uhradit částku 17 500 Kč (výrok I).

34. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, dne 25. 11. 2025, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu). Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 25. 11. 2025 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 28. 11. 2025 a od 29. 11. 2025 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění (u nichž není zřejmé, zda a kdy byly doručeny). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data dojití návrhu na vydání EPR, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé v 2. pololetí roku 2025 (11,50 %), nikoli z vyšší sazby uplatněné žalobou (14,75 %).

35. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na neprokázání smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (resp. s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, pokud by uzavřena byla) nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (poplatek za poskytnutí úvěru, úrok). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 060,41 Kč od 28. 2. 2024 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 060,41 Kč od[Anonymizováno]28. 2. 2024 do 28. 11. 2025 (den splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení), zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 560,41 Kč (rozdíl částky požadované a přiznané) od 29. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % (rozdíl sazby uplatňované a přiznané) ročně z částky 17 500 Kč od 29. 11. 2025 do zaplacení 36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Součet žalobou požadovaného plnění činil ke dni vyhlášení rozsudku 28 327,51 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 17 847,36 Kč (17 500 + 347,36), tj. 63 %. Ve zbývajícím rozsahu, tj. 10 480,15 Kč, což odpovídá 37 % Kč, byl úspěšný žalovaný. Nárok na náhradu nákladů řízení je dán rozdílem procesního úspěchu a neúspěchu, proto má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 26 %. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 078 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025, jelikož veškeré úkony právní služby byly vykonány po tomto datu. Právní zástupce žalobkyně vykonal následující úkony dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé. Odměna stanovená podle § 14b odst. 1 písm. a) bodu 2 a. t. činí 1 200 Kč (3 x 400 Kč). Paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech, což soud ověřil v systému ISAS. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak náleží k nákladům řízení i náhrada za ni ve výši 315 Kč (0,21 x 1 500 Kč). Náklady právního zastoupení tak odpovídají celkové částce 1 815 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 1 078 Kč činí náklady řízení na straně žalobkyně 2 893 Kč. Jelikož má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení jen v rozsahu 26 %, je žalovaný povinen jí zaplatit částku 752,18 Kč.

37. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo (u nákladového výroku) dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení