9 C 196/2021 - 523

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] CZ s.r.o., IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátem JUDr. [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 841 622,93 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 586 622,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 636 000 Kč od 8. 4. 2019 do dne 4.1.2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 586 622,93 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 255 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 255 000 Kč od 8. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 27 971 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky 891 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o dílo ze dne 26. 2. 2018, jejímž předmětem bylo provedení kompletních střešních plášťů bytového domu v ulici [jméno FO]-[adresa]. Střechy měly být hotové na budově A i B dne 30. 5. 2018 a termín předání díla byl stanoven na 5. 6. 2018. V případě prodlení s plněním díla se žalovaná – vystupující ve smlouvě na straně zhotovitele – zavázala zaplatit žalobkyni (objednateli) smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč za každý započatý den prodlení. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k navýšení jejích pracovních kapacit při provádění díla, neboť již během provádění díla bylo patrné, že smluvní termíny nebudou dodrženy. Žalovaná byla v prodlení s předáním díla. Jelikož dílo nebylo řádně předáno, odstoupila žalobkyně od smlouvy o dílo dopisem ze dne 8. 4. 2019, načež vyúčtovala žalované dne 30. 4. 2019 smluvní pokutu za 297 dní prodlení, tj. žalovanou částku. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzení žalované o tom, že mělo dojít k předání díla, neboť strany si ve smlouvě o dílo sjednaly formalizované předání formou písemného zápisu s uvedením přijetí či nepřijetím díla. Dílo žalobkyně údajně nikdy nepřevzala, protože nebylo dokončeno, resp. nebylo způsobilé k užívání, neboť do budov zatékalo. Nadto žalovaná nikdy nevystavila žalobkyni konečnou fakturu po dokončení a předání díla. Na druhou stranu žalobkyně částečně uznala kompenzační námitku žalované co do výše 49 377,07 Kč, a to za pozdní úhradu dvou faktur předložených žalovanou, s čímž se pojí smluvní pokuta, včetně zákonného úroku z prodlení se zaplacením smluvní pokuty. Ve zbývajícím rozsahu kompenzační námitku neuznala, jelikož je nejistá a neurčitá, když popírá její výši i důvod. Žalobkyně poukazuje na splatnost třetí faktury, která byla určena v rozporu se smlouvou o dílo, tedy před třicátým den ode dne jejího vystavení. Dále namítá, že nedošlo k řádnému provedení fakturovaného díla. Nárok na zaplacení smluvní pokuty podle žalobkyně nelze uplatňovat po odstoupení od smlouvy o dílo, žalované tedy mohl vzniknout nárok na zaplacení pokuty toliko mezi dny 14. 1. 2019 a 10. 4. 2019, tj. 86 dnů. Žalobkyně nezpochybňuje, že předávací řízení mezi žalobkyní a investorem stavby bylo dle stavebního deníku zahájeno 5. 2. 2019, k předání celého díla však došlo až 11. 2. 2020. Žalobkyně rozporuje, že by žalované neposkytla dostatečnou součinnost při provádění díla, když jí dokonce poskytla vlastní pracovní kapacity, přesto ji však musela k provádění prací neustále urgovat. S rozšířením kompenzační námitky o fakturu za montáž D+M parapetů rovněž nesouhlasí, neboť nedošlo k řádnému provedení fakturovaného plnění, navíc tato faktura byla předložena na základě jiného právního vztahu. Žalobkyně rovněž vznesla námitku nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty za včasné neproplacení faktur vystavených žalovanou.

2. Žalovaná se v podaném odporu vůči elektronického platebnímu rozkazu vyjádřila ve věci samé k žalobě tak, že nárok neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná tvrdí, že dílo dokončila a předala v prosinci roku 2018, doba prodlení tudíž nečinila 297 dní. Žalovaná nezpochybňuje, že nedošlo k formálnímu předání díla podpisem předávacího protokolu, nicméně nejpozději dne 10. 12. 2018, neboť k tomuto dni jsou ve stavebním deníku zapsány dokončovací práce. Žalovaná nemohla být v prodlení s předáním díla až do dubna roku 2019, neboť dne 5. 12. 2019 bylo zahájeno přejímací řízení díla mezi žalobkyní a investorem projektu staveb. Žalovaná vznesla kompenzační námitku, která spočívá v pohledávkách žalované vůči žalobkyni za provedené práce, které žalované nebyly vyplaceny. Žalované tyto provedené práce žalobkyni vyfakturovala, plnění od žalobkyně ovšem neobdržela. Přitom má žalovaná za prodlení žalobkyně s úhradou vystavených faktur právo požadovat též smluvní pokutu. Žalovaná označila tři faktury v celkové výši 823 100 Kč, nichž byly uhrazeny pouze dvě, přičemž s úhradou třetí faktury je žalobkyně v prodlení už 901 dní. První dvě faktury sice uhradila, leč se sedmidenním, respektive se třináctidenním zpožděním. Na jistině proto žalobkyně žalované dluží částku 166 016 Kč, na zákonném úroku 41 560,09 Kč a na smluvní pokutě částku 2 763 000 Kč. Žalovaná proto uplatnila tyto pohledávky k započtení na žalovanou částku v celé její výši. Žalovaná oponuje replice žalobkyně tím, že k dokončení díla reálně došlo, což plyne ze stavebního deníku. Veškeré reklamace žalobkyně probíhaly v režimu odpovědnosti žalované z vad díla, nikoli v režimu prodlení s jeho dokončením. K třetí faktuře uvádí, že tato byla vystavena za práce, které probíhaly v období od 1. 7. 2018 do 30. 11. 2018. Žalobkyně měla povinnost fakturu uhradit, neboť zaplacení průběžných faktur smlouva o dílo ničím nepodmiňuje, postačí, když práce byly provedeny. Absenci formálního předání díla žalovaná zdůvodňuje neposkytnutím součinnosti žalobkyně při provádění díla, když na střeše jedné z budov měla být díra pro strojovnu výtahu, na další střeše pak měl být uskladněn stavební materiál. Žalovaná vznesla návrh na moderaci smluvní pokuty za období nepřipravenosti stavby a za období, kdy dílo již bylo předáno investorovi. Žalovaná dále rozšířila kompenzační námitku o dalších 85 790 Kč, které byly žalobkyni vyúčtovány za montáž D+M parapetů.

3. Soud řízení v rozsahu částečně uznané kompenzační námitky (49 377,07 Kč) zastavil usnesením ze dne 10. 2. 2022, č. j. 9 C 196/2021-102. Z původního předmětu řízení ve výši 891 000 Kč tudíž zůstala částka 841 622,93 Kč spolu s příslušenstvím.

4. Soud provedl veškeré účastníky řízení předložené listinné důkazy, jakož i výslech svědka (tehdejšího zaměstnance žalobkyně, který na stavbě vykonával z pozice stavbyvedoucího dozor a vedl stavební deník) navrženého žalovanou. Žalovaná dále navrhla na jednání dne 23. 6. 2022 účastnický výslech svého jednatele, který se na stavbě částečně podílel také, při jednání dne 13. 4. 2023 ovšem sdělila, že na tomto výslechu nadále netrvá, pročež tento důkaz nebyl proveden.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně s žalovanou uzavřela listinu-smlouvu o dílo ze dne 26. 2. 2018 (dále jen „smlouva“), na základě které, se žalovaná zavázala z pozice zhotovitele provést pro žalobkyni (objednatele) kompletní střešní pláště-povlakové krytiny s izolacemi a oplechování při výstavbě bytového domu [adresa] (prokázáno bodem 1.1. smlouvy). Žalovaná prohlásila, že je se staveništěm podrobně obeznámena a nevidí žádné překážky v plnění díla (prokázáno bodem 1.2. smlouvy). Dohodnutá smluvní cena byla 836 800 Kč bez DPH (prokázáno bodem 3.1. smlouvy). Fakturace prací měla probíhat formou dílčích faktur vystavených každých 30 dní dle skutečně provedených prací; splatnost faktur měla být 30 dní (prokázáno bodem 4.1. smlouvy). Poslední konečná faktura měla být vystavena po protokolárním předání díla a odstranění vad (prokázáno bodem 4.2. smlouvy). Práce měly být zahájeny dne 5. 3. 2018 a k předání celého díla mělo dojít dne 5. 6. 2018, pokud obě smluvní strany budou plnit všechny své vzájemné smluvní závazky (prokázáno bodem 5.1. a bodem 5.2. smlouvy). Žalobkyně byla povinna předat žalované staveniště tak, aby na něm žalovaná mohla začít s pracemi (prokázáno bodem 7.2. smlouvy). Žalovaná se zavázala provést práce v patřičné kvalitě a dohodnutém rozsahu (prokázáno bodem 8.1. smlouvy) a žalobkyně se zavázala poskytnout žalované nezbytnou součinnost (prokázáno bodem 8.3. smlouvy). Za žalobkyni řídil stavbu pan [jméno FO], který též vedl stavební deník (prokázáno body 9.1. a 9.3. smlouvy), a za žalovanou Ing. [jméno FO] (prokázáno bodem 9.2. smlouvy). Žalovaná měla vyzvat žalobkyni nejméně sedm dní předem k převzetí díla; o výsledku předávacího řízení měl být sepsán zápis v jehož závěru mělo být uvedeno, zda žalobkyně dílo přijímá, nebo ne (prokázáno bodem 10.3. smlouvy). Žalovaná byla v případě prodlení s plněním díla povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 3 000 Kč za každý i započatý den prodlení (prokázáno bodem 13.1. smlouvy). Stejně tak žalobkyně byla povinna zaplatit žalované smluvní pokutu za prodlení s platbou faktur v termínu splatnosti, a to ve výši 3 000 Kč za každý i započatý den prodlení (prokázáno bodem 13.2. smlouvy).

6. Obě účastnice jsou zapsané v obchodním rejstříku s předmětem podnikání provádění staveb, jejich změn a odstraňování (prokázáno výpisy z obchodního rejstříku účastnic).

7. Dne 8. 3. 2018 byl přesunut materiál uložený na střeše budovy A na střechu budovy B, a střecha A byla připravena pro izolace (prokázáno listem č. 013745 stavebního deníku). Dne 9. 3. 2018, 12. 3. 2018 a 13. 3. 2018 na střeše žalovaná prováděla izolatérské práce (prokázáno listem č. 013745-013747 stavebního deníku). Žalovaná na stavbě pracovala dále dne 29. 3. 2018 a 30. 3. 2018, kdy prováděla tepelné izolace stropů (prokázáno listem č. 013658 stavebního deníku). Dne 28. 5. 2018 je v prováděných pracích zmíněna příprava střechy nad 5NP budovy B pro izolace (prokázáno listem č. 013688 stavebního deníku). Žalovaná realizovala dílo ještě v období 29. 5. 2018 – 31. 5. 2018, 8. 6. 2018, 11. 6. 2018, 15. 6. 2018, 18. 6. – 21. 6. 2018, 29. 6. 2018, 2. 7. – 4. 7. 2018, 9. 7. 2018, 5. 8. 2018, 6. 11. 2018, 7. 11. 2018, 19. 11., 20. 11. 2018, poslední záznam o pracích na střeše byl z 12. a 13.1.2019 (prokázáno zápisy ve stavebním deníku). Dne 4.12.2018 byla provedena zkouška (viz. č.l.268). Žalovaná byla na stavbě přítomna ještě dne 25. 1. a 27. 1. 2019, kdy docházelo k demontáži stropů v 5 NB budovy B po zatečení a opravám stropů společných prostor budov A a B (prokázáno stranou 219 stavebního deníku). Postup prací zaznamenaných ve stavebním deníku odpovídal bežným technologickým postupům. Počasí uvedené ve stavebním deníku odpovídalo období zápisu, při výjimečné nepřízni počasí, o tom byl učiněn záznam jiným dodavatelem (viz. čl 384), pokud byly činěny změny na provádění fasád, ty byly v deníku zaznamenány (viz č.l.171), obdobně i posunutí termínu dokončení fasád (viz. č.l.178)(prokázáno zápisy ve stavebním deníku).

8. Žalobkyně měla povolený zábor části komunikace a chodníku (prokázáno záborem na č.l. 419).

9. Žalobkyně vyzývala žalovanou k posílení kapacit a nabízela jí k tomu všemožnou podporu, vč. maxima kapacit žalobkyně (prokázáno emaily ze dnů 21. 11. 2018, 1. 12. 2018 a 11. 12. 2018). Ke dni 4. 12. 2018 nebyla střecha nad budovou B dokončena (prokázáno stranou 197 stavebního deníku). Žalobkyně reklamovala u žalované provedené izolace z důvodu zatékání do budov (prokázáno emaily ze dnů 5. 12. 2018, 2. 1. 2019, 8. 1. 2019 a 14. 1. 2019).

10. Žalovaná vystavila žalobkyni v souvislosti se smlouvou – zakázkou „[jméno FO]“ tři dílčí faktury: fakturu č. 1801006 vystavenou4.4.2018 na částku 290 884 Kč splatnou dne 30. 4. 2018 (dále jen „faktura č. 1“), fakturu č. 1801013 ze dne 2. 7. 2018 na částku 366 200 Kč, splatnou 1. 8. 2018 (dále jen „faktura č. 2“), a fakturu č. 1801023 ze dne 14. 12. 2018 na částku 166 016 Kč, splatnou dne 13. 1. 2019 (dále jen „faktura č. 3“). K faktuře č.3 byl přiložen dodací list, který obsahuje dodaný materiál v běžných metrech-tepelné a vodotěsné izolace, klempířské výrobky a kotvící systém. Dále vystavila fakturu č. 1801024 dne 14.12.2018 na částku 74 074 Kč splatnou dne 13.1.2019 a to za dodávku a montáž parapetů (prokázáno dodacím listem a 4 fakturami).

11. Z důvodu nedokončení a nepředání díla ve stanoveném termínu (ani osm měsíců po něm) žalobkyně odstoupila od smlouvy a informovala žalovanou o neuznání faktury č. 1801023 (prokázáno odstoupením od smlouvy ze dne 8. 4. 2019). Žalobkyně vyčíslila žalované smluvní pokutu na částku 891 000 Kč a vyzvala jí k zaplacení do 7. 5. 2019 (prokázáno fakturou č. 2019-38 ze dne 30. 4. 2019 a vyčíslením smluvní pokuty z téhož dne).

12. Dokončené dílo (bytový dům) bylo od žalobkyně předáno investorovi dne 11. 2. 2020, přičemž byly vytknuty vady a nedodělky spočívající ve tvorbě kaluží na střeše budově B (vyspádování nedopovídalo projektové dokumentaci) a zatékalo do prostor zakladače před střešní plášť (prokázáno protokolem o předání dokončeného díla ze dne 11. 2. 2020).

13. Zdejší soud v řízení sp. zn. 27 C 265/2019 uložil žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 579 000 Kč (ohledně částky 21 000 Kč přitom žalobu zamítnul) z důvodu prodlení žalované při plnění další smlouvy o dílo týkající se provedení kompletní systémové fasády při výstavbě téhož domu (prokázáno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2022, č. j. 27 C 265/2019-291).

14. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že účastnice dlouhodobě spolupracují, pro stavbu bytového domu v [adresa] byla mezi účastnicemi uzavřena i druhá smlouva o dílo na provedení fasád a opláštění. Termín provedení střešních izolací stanovený byl nereálný, neboť v době mezi březnem a červnem 2018 byly dokončeny pouze hrubé stavby na monolitech. K provedení izolací tedy došlo až od září či října 2018 do února 2019, žalovaná však některé práce na izolacích vykonala již v květnu 2018. Žalovaná nastoupila k práci na izolacích ihned po vyzvání, měla ovšem omezené kapacity, počet jejích zaměstnanců byl žalostný. Přesouvala je z prací na střeše na práce na fasádě, práce ze strany žalované nebyly brzděny pracemi žalobkyně, resp. jiných dodavatelů. V souvislosti s nepřízní počasí nebyly práce přerušovány, jednatelé se ústně ani písemně nedohodli na posunutí termínu prací. Dílo nikdy nebylo předáno. Veškeré faktury, které žalovaná vystavila žalobkyni, byly vystaveny až na základě soupisu skutečně provedených prací a svědek je odsouhlasil, až poté, co byly skutečně provedeny. Materiál umístěný na střechách byl všech subjektů na stavbě pracujících.

15. Z dalšího výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že práce na první střeše, střeše budovy A, se nezahájily v březnu roku 2018. Žalovaná dle svědka nastoupila až v dubnu nebo květnu 2018. Žalovaná byla urgována z důvodu instalace zelených střech, které mohly být realizovány až po dokončení izolace střech budov A a C. Na budově B se zelená střecha nevyskytovala. Žalovaná musela vyčkávat na osazení světlíků a atik. Žalovaná o těchto pracích věděla, v době jejich provádění své pracovníky na stavbě neměla.

16. Žalobkyně vyzvala žalovanou v dostatečném předstihu před podáním žaloby k plnění žalované částky (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 8. 4. 2021 a podacím archem ze dne 9. 4. 2021).

17. Z ostatních provedených důkazů (zejména z důkazů týkajících se smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo provedení kompletní systémové fasády na stavbě a zkoušek těsnosti fóliové hydroizolace plochých střech na stavbě), soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

18. Soud z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o provedení díla, na základě níž, se žalovaná zavázala pro žalobkyni zhotovit izolaci tří střech v období od 5. 3. 2018 do 5. 6. 2018, kdy mělo být dílo dokončeno a předáno. Termín dokončení prací nebyl posunut. Pracoviště bylo pro žalovanou připraveno 8. 3. 2018, žalovaná nastoupila k provádění prací ihned následující den, načež pracovala ještě 12. 3. a 13. 3. 2018 a dále 29. 3. a 30. 3. 2018. Poté se práce na izolaci střech zastavily až do 28. 5. 2018. Žalobkyně poslední práce na izolaci střech prováděla ještě 25. 1. a 27. 1. 2019. Žalobkyně v průběhu provádění díla žalovanou opakovaně vyzývala k navýšení pracovních kapacit na stavbě a nabízela jí výpomoc od jejích zaměstnanců. Žalovaná vystavila žalobkyni dohromady tři faktury za provedené práce. K protokolárnímu předání hotového díla nikdy nedošlo, konečná faktura ze strany žalované nebyla vystavena. Za prodlení při s vyhotovením díla a za prodlení s úhradou faktur byla stanovena pro obě stany smluvní pokuta ve výši 3 000 Kč za i započatý den prodlení.

19. Soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti. Ve světle zásady volného hodnocení důkazů soud z provedených listinných důkazů vyzdvihl zejména pečlivě vedený stavební deník, do něhož byly zapisovány rovněž údaje o počtu pracovníků za jednotlivé společnosti, které se na stavbě podílely. Obě svědecké výpovědi téhož svědka soud hodnotil za zcela věrohodné. Svědek vypovídal plynule a věcně, když svými výpověďmi poskytl soudu ucelený obraz o situaci na probíhající stavbě. Některé svědkem uváděné skutečnosti sice neobstály v konfrontaci s listinnými důkazy (zejm. s údaji ve stavebním deníku), s ohledem na časový odstup (práce byly prováděny před více než pěti lety) však soud považuje za přirozené, že se svědkovi bez jeho předchozí přípravy na výslech nevybaví konkrétní datumy provádění prací. Svědek je sice bývalým zaměstnancem žalobkyně, v době podání výpovědí jím však již nebyl, a tudíž na žalobkyni nikterak ekonomicky závislý. Nadto soud uvádí, že svědek vypovídal spíše ve prospěch žalované, ačkoli k té žádný vztah nemá a neměl.

20. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

21. Dle § 2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno. Podle § 2605 odst. 1 o. z. je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.

22. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení.

23. Podle § 2001 o. z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

24. Dle § 2002 odst. 1 poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

25. Podle § 2005 odst. 2 o. z. se odstoupení od smlouvy nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl.

26. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

27. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud po zohlednění relevantní judikatury uzavřel, že nárok žalobkyně je po právu pouze zčásti. Žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 odst. 1 o. z., ve které se zavázala dílo provést a žalobkyni předat nejpozději dne 5. 6. 2018. Soud se v první řadě zabýval tím, zdali je dán základ nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s provedením díla. Soud ohledně tohoto uzavřel, že žalovaná se skutečně dostala do prodlení s provedením díla, což ostatně žalovaná sama potvrdila, když uvedla, že k dokončení díla z její strany došlo ke dni 10. 12. 2018. Nebylo ovšem sporu o tom, že žalovaná do 5. 6. 2018 dílo vyhotovit nestihla. Dílo mělo být provedeno za tři měsíce, fakticky bylo s vadami dokončeno až po 11 měsících. Bylo na žalované, jako profesionálovi v oboru, aby uzavřela smlouvu s termínem, který je pro dokončení prací reálný. Případně měla v průběhu provádění díla prodloužit termín jeho dodělání písemným dodatkem smlouvy, případně záznamem ve stavebním deníku, či alespoň ústně, zejména, když na to byla od počátku informována svým stavebním dozorem (srovnej rozsudek NS sp.zn. 26 Cdo 3501/2019). Nic takového se ale nestalo, přes dlouhodobou spolupráci stran, nebyl uzavřen dodatek smlouvy, ani na rozdíl od jiných dodavatelů učiněn záznam ve stavebním deníku o posunutí termínu dokončení. Žalovaná navíc prostředí znala, neboť současně prováděla práce na opláštění a fasádě. Žalobkyně má proto právo na zaplacení smluvní pokuty podle § 2048 o. z. Jelikož žalovaná nedokončila dílo do sjednaného dne 5. 6. 2018, ocitla se od následujícího dne, tj. od 6. 6. 2018, v prodlení s plněním díla.

29. Otázkou zůstává, zdali toto prodlení trvalo pouze do žalovanou tvrzeného data 10. 12. 2018, či až do dne odstoupení smlouvy dne 8. 4. 2019, jak tvrdila žalobkyně. Smlouva říká, že k odevzdání a převzetí díla dojde na stavbě; žalovaná měla vyzvat žalobkyni k převzetí díla, o průběhu a výsledku předávacího řízení měl být pořízen zápis. Z provedených důkazů nevyplývá, že by tento zápis byl pořízen, dokonce nebylo ani prokázáno, že by žalovaná žalobkyni vyzývala k převzetí díla. Nehledě na to, že důkazy jednoznačně vypovídají o tom, že žalovaná dílo kompletovala ještě v lednu roku 2019, ani poté ovšem nedošlo k výše zmíněným krokům vedoucím k formálnímu předání díla. Dílo je podle § 2605 odst. 1 o. z. dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Ze zápisů ze stavebního deníku nicméně vyplývá, že dílo nemohlo sloužit ke svému účelu, neboť zátopové zkoušky dopadly negativně. K faktickému předání díla tudíž nemohlo dojít. Nadto obě strany uváděly, že se v na přelomu let 2018 a 2019 rozkmotřily natolik, že k pracím na díle docházet přestalo. Že dílo nikdy nebylo dokončeno ani předáno, potvrzuje též skutečnost, že žalovaná nikdy nevydala žalobkyni poslední konečnou fakturu, která měla být po protokolárním předáním díla a odstranění vad vystavena. Celkově byla z ceny díla ve výši 836 800 Kč vyfakturována jen částka 823 100 Kč.

30. Veškeré provedené důkazy vypovídají o skutkovém stavu jednoznačně: Ačkoli žalovaná měla snahu dílo dokončit, vlivem zejména nízkého počtu pracovníků dílo provádějících nebyla schopna dílo dokončit v termínu stanoveném ve smlouvě. Postupné urgování a vybízení žalované k zajištění dostatečného množství pracovníků na stavbě z důvodu blížícího se termínu montáže zelených střech vedlo u stran k vyostření vzájemného konfliktu a ochlazení vztahů, načež žalovaná přestala pro žalobkyni práce provádět úplně. Žalovaná fakticky prováděla práce na izolaci střech pouze 4 dny v březnu 2018, 6 dnů v červnu, 4 dny v červenci, po jednom dni v srpnu, listopadu a prosinci 2018 a 7 dnů v lednu 2019. V řízení se přes poučení soudem dle § 118a o.s.ř. žalované nepodařilo prokázat, že by jí žalobkyně bránila v provedení díla a neposkytla jí dostatečnou součinnost. Ve stavebním deníku ani z výslechu svědka nevyplývá, že by žalovaná nemohla pracovat pro překážky na straně žalobkyně, není o tom nikde žádný záznam, přestože jiní dodavatelé, tak činily. V deníku není ani žádný záznam o nemožnosti postupovat v pracích z důvodu špatných klimatických podmínek, byť opět jiný dodavatel to do deníku zaznamenal. Z deníku naopak vyplývají standartní technologické postupy. Jak bylo výše uvedeno, nedošlo ani k žádné písemné či ústní dohodě ohledně termínu dokončení díla, byť tak učinily jiní dodavatelé. Soud proto na základě výše uvedeného hodnotí, že dílo nikdy dokončeno nebylo, žalobkyně má proto právo na zaplacení smluvní pokuty až do dne odstoupení od smlouvy. Pokud jde o smluvní pokutu, nezaniká odstoupením v té své podobě, která již byla aktivována určitým porušením. Jako ujednání o smluvní pokutě dále účinky nevyvolává a nové částky smluvní pokuty po okamžiku účinků odstoupení nevznikají. Již vzniklé, relativně samostatné právo na zaplacení smluvní pokuty je ale odstoupením nedotčeno. Obdobně se to týká i úroků z prodlení. I u nich je třeba rozlišit tu část, která vznikla do okamžiku odstoupení – ta zůstává i po odstoupení zachována. Další úroky z prodlení ale v čase po odstoupení již nenarůstají. [[srov. ŠILHÁN, Josef. § 2005 [Rozsah účinků odstoupení]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1217, marg. č. 13.)]. Nárok na smluvní pokutu v důsledku odstoupení od smlouvy přitom nezaniká, vznikl-li ještě před odstoupením od smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 33 Odo 131/2003).

31. S ohledem na výše uvedené proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč od 6. 6. 2018 (první den prodlení žalované s prováděním díla) až do dne 10. 4. 2018, neboť teprve tento den byla zásilka (dopis, jehož součástí bylo odstoupení od smlouvy) vhozena na schránky žalované. Teprve od tohoto dne bylo odstoupení od smlouvy vůči žalované účinné, neboť vhozením písemnosti do schránky se s ní mohla objektivně seznámit. Žalobkyně se přitom v řízení domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 891 000 Kč, tj. 297 dní (od 6. 6. 2018 do 8. 4. 2019) po 3 000 Kč. K tomu by soud rád zdůraznil, že si všiml, že mezi těmito datumy uplynulo 306 dní, nikoli 297. Jelikož je soud vázán žalobním návrhem definovaným žalobkyní, nemůže tento překročit a přisoudit žalobkyni více, než čeho se domáhá. Za této situace by proto měla žalobkyně nárok na zaplacení částky 891 000 Kč.

32. K obraně žalované spočívající v nemožnosti provádět pro žalobkyni práce na díle z důvodu přítomnosti stavebního materiálu na střechách, které měla izolovat, soud nepřisvědčil. V řízení bylo prokázáno, že dne 8. 3. 2018 byl přesunut materiál uložený na střeše budovy A na střechu budovy B, takže střecha budovy A byla připravena k započetí prací ze strany žalované. Přesto žalovaná byla v březnu 2018 na střeše pouze pětkrát a následně se dva měsíce k provádění prací na střeše nedostavila. Žalovaná přitom ve smlouvě oznámila, že je se stavem staveniště obeznámena a nevidí žádné překážky k provádění díla. Zde je třeba upozornit též na to, že žalovaná v době, kdy uzavírala smlouvu už na stavbě několik měsíců pracovala, když zde prováděla práce na fasádách domu. Nejedná se tedy o žádné plané konstatování, nýbrž o konstatování faktu, neboť žalovaná si musela být vědoma situace se stavebním materiálem na střechách. Nadto je zcela příhodné, aby se žalovaná před podepsáním závazné smlouvy dostavila na obhlídku střech, když na stavbě práce prováděla. Co se týče materiálu složeného na střechách, ten na místě bezpochyby byl. Potvrdil to i stavbyvedoucí žalobkyně při svém výslechu. Nebylo však jednoznačně prokázáno (jakkoli je ve své podstatě nemožné, aby bylo prokázáno, komu patřil ten, který hřebík uložený na střeše), že by materiál byl materiálem patřícím pouze žalobkyni. Stejně tak dobře mohla mít na střechách uložený materiál též žalovaná, neboť to byla ona, kdo na střechách prováděl převážnou část prací. Navíc bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně měla pro uskladnění stavebního materiálu zajištěn zábor části chodníku a komunikace. Žalovaná neprokázala, že by jí žalobkyně bránila v provádění díla. Naopak, z provedených důkazů je zřejmé, že to byla žalobkyně (vázána termínem dokončení vůči svému investorovi – zadavateli stavby a blížícímu se termínu instalace zelených střech), kdo nabízel žalované poskytnutí vlastních pracovníků k urychlení prací. Soud proto uzavírá, že žalobkyně v žádném případě není za prodlení žalované odpovědná.

33. Ohledně kompenzační námitky vznesené žalovanou soud uvádí, že tuto shledal důvodnou. Žalovaná vystavila žalobkyni za provedené práce dílčí fakturu č. 1801023 ze dne 14. 12. 2018 na částku 166 016 Kč, splatnou dne 13. 1. 2019. Žalobkyně přitom netvrdila ani neprokazovala, že by tuto fakturu žalované uhradila. Žalobkyně namítala, že práce nebyly od žalované provedeny včas a řádně, když do objektu i po provedení prací zatékala voda. Soud se proto zabýval otázkou, zdali žalobkyně byla povinna žalované faktury hradit i tehdy, zdali práce byly provedeny nekvalitně. V bodě 4.1. smlouvy bylo mezi stranami sjednáno, že práce musí být „skutečně provedeny“. Na základě vystavené faktury za skutečně provedené práce byla žalobkyně povinna žalované plnit, nikde nebylo sjednáno, jaké kvality musí provedené práce dosahovat. Podstatné proto je, zdali žalovaná práce provedla. Fakturou č. 3 byly vyúčtovány veškeré práce za období od 1. 7. 2018 do 30. 11. 2018, přičemž provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná se v tomto období (konkrétně ve dnech 2. 7. – 4. 7. 2018, 9. 7. 2018, 5. 8. 2018, 6. 11. 2018, 7. 11. 2018, 19. 11. a 20. 11. 2018) na stavbě nacházela a práce na střešní krytině pro žalobkyni skutečně prováděla, což je ostatně zaznamenáno i ve stavebním deníku, který vedl stavbyvedoucí žalobkyně. Stavbyvedoucí taktéž potvrdil, že kontroloval všechny vydané faktury a odsouhlasoval je až poté, co zkontroloval, zda práce byly skutečně provedeny, případně byl dodán fakturovaný materiál. Toto je rozdíl oproti řízení vedeném u zdejšího soudu sp.zn. 27C 265/2019 o smlouvě o dílo na provedení fasády a opláštění, kde je jiné vázání povinnosti žalované na vydání faktur. Odvolává-li se žalobkyně na to, že práce nebyly provedeny řádně, není to důvod pro neuhrazení faktur za provedené práce a dodaný materiál, nýbrž uplatnění odpovědnosti žalované z vad díla. Dle smluvních ujednání nebyl dán pro žalobkyni prostor vyhodnotit, jaké kvality jsou provedené práce, a až na základě tohoto vyhodnocení případně plnit částku vyúčtovanou fakturou. Zjednodušeně řečeno, kvalita odvedených prací není rozhodná pro plnění za tyto práce. Toho si žalobkyně musí být vědoma. Nadto není přípustné, aby žalobkyně nehradila žalované ani náklady za dodaný materiál. Že žalobkyně vrátila žalované jí vystavené faktury za provedené práce s tím, že na ně odmítá z důvodu nekvalitně provedených prací, považuje soud za exces a přisuzuje to už tou dobou rozvráceným vztahům mezi účastnicemi. Účelovost jednání žalobkyně soud spatřuje i v tom, že k faktuře doručené žalobkyni v lednu 2019 nic nenamítala, ale učinila tak, až v souvislosti s odstoupením od smlouvy v dubnu 2019.

34. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k názoru, že žalobkyně je v prodlení s úhradou jistiny faktury č. 3, která činila částku 166 016 Kč, a to ode dne 15. 1. 2019. Jelikož je žalobkyně v prodlení, náleží žalované též úrok z prodlení, který ke dni 15. 1. 2019 činil 9,75 % ročně. Žalovaná požadovala tento úrok započítat ke dni 2. 7. 2021, kdy vznesla kompenzační námitku. Za období od 15. 1. 2019 do 2. 7. 2021 zákonný úrok z prodlení z částky 166 016 Kč vystoupal na částku 39 912,06 Kč. Za jistinu faktury č. 3 a zákonného úroku z prodlení proto soud započetl pohledávku žalované za žalobkyní ve výši 205 928,06 Kč.

35. Podle ustálené judikatury vyšších soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020) za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné.

36. K námitce žalobkyně ohledně nezapočitatelnosti faktury a smluvní pokuty z prodlení s její úhradou soud uvádí, že kompenzační námitka žalované nebyla o nic neurčitější a nejjistější, než nárok žalobkyně. To, že žalobkyně fakturu neuhradila z toho důvodu, že práce nebyly provedeny řádně (ač nečiní sporným, že práce provedeny byly), není důvodem k tomu, aby soud kompenzační námitku hodnotil jako neurčitou či nejasnou. Jednak pohledávka žalované vyplývá z téhož právního titulu, jako pohledávka žalobkyně, nadto bylo prokázáno (např. stavebním deníkem či výslechem svědka), že žalovaná skutečně práce i po 1. 7. 2018 práce pro žalobkyni prováděla. Neuhradila-li proto žalobkyně žalované vystavenou fakturu, svévolně se tím vystavila sankci v podobě smluvní pokuty za pozdní úhradu faktury.

37. Na tomto místě je zapotřebí podotknout ještě jednu nepřesnost, které se žalovaná dopustila při vyčíslení smluvní pokuty. Jak bylo uvedeno výše, splatnost každé faktury měla být třicetidenní. Faktura č. 3 byla vystavena dne 14. 12. 2018, přičemž její splatnost nemohla nastat už 13. 1. 2019, nýbrž až 14. 1. 2019. Den 14. 1. 2019 je tedy den kdy žalobkyně ještě mohla zaplatit, aniž by byla v prodlení. Jelikož však žalobkyně na fakturu nehradila ničeho, dostala se do prodlení s její úhradou dne 15. 1. 2019. Od tohoto dne je tedy žalovaná oprávněna požadovat smluvní pokuty. Stejně jako žalobkyně, taktéž žalovaná mohla smluvní pokutu požadovat pouze do dne účinného odstoupení od smlouvy (vizte výše přiložený výňatek z odborné literatury), tj. do dne 10. 4. 2019. Mezi 15. 1. 2019 a 10. 4. 2019 uplynulo 85 dní, smluvní pokuta je proto důvodná co do výše 255 000 Kč (85 dní po 3 000 Kč/denně).

38. Kompenzační námitka žalované je tedy důvodná co do výše jistiny neuhrazené faktury č. 3, tj. 166 016 Kč, úroku z prodlení ve výši 39 912,06 Kč a smluvní pokuty ve výši 255 000 Kč. Celkem tedy soud započítal na žalovanou částku pohledávku žalované vůči žalobkyni ve výši 460 928,06 Kč.

39. Soud nemohl na žalovanou částku započítat doplněnou kompenzační námitku o částku 85 790 Kč, kterou žalovaná vyfakturovala žalobkyni za montáž D+M parapetů, neboť tato pohledávka vyplývá z jiného právního titulu (smlouvy), když parapety nejsou součástí smlouvy z 26.2.2018 na provedení kompletních střešních plášťů-povlakových krytin s izolacemi a oplechováním, k jejichž vyhotovení se žalovaná zavázala smlouvou, která je předmětem tohoto řízení. V této části kompenzační námitky by proto bylo zapotřebí provádět zdlouhavé, rozsáhlé a komplikované dokazování. V této fázi řízení, když se doposud prováděly důkazy pouze ve vztahu se smluvním vztahem stran projednávaným v tomto řízení, se soudu pohledávka vyplývající z faktury za montáž D+M parapetů jeví soudu jako nejistá a neurčitá. V souladu s výše uvedenou judikaturou vyšších soudů proto soud tuto pohledávku žalované na žalovanou částku nezapočetl.

40. Na závěr soud podotýká, že neshledal důvodu pro moderaci smluvních pokut, které se domáhaly obě strany. Soud v souladu s judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022), v níž je stanoveno, že „zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty a její následná moderace na přiměřenou částku nezbytně vyžadují vážení konkrétních zájmů dlužníka a věřitele při konkrétním porušení smluvní povinnosti, ale též okolnosti, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti, které nastaly po porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ (např. dodatečně vzniklá újma) a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Moderace přitom může být užita jen tam, kde o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty nepanují pochybnosti, neboť jen tehdy je soudní zásah do pohledávky věřitele (tj. do vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod) ospravedlnitelný.“, dospěl k závěru, že smluvní pokuta není s ohledem na chráněné zájmy účastnic nepřiměřená. Soud přihlédl i k tomu, že obě smluvní pokuty pramenily z téhož právního titulu – smlouvy, smluvní pokuty pro obě smluvní strany byly určeny ve stejné výši (3 000 Kč za den prodlení) a nebyly v porovnání s cenou díla (836 800 Kč) nikterak neúměrné. Jiné by to bylo např. za situace, kdyby celková hodnota díla byla 50 000 Kč. Nicméně za situace, kdy cena díla dosahuje 836 800 Kč, procentuálně vyjádřená výše smluvní pokuty se pohybuje těsně nad hranicí 0,35 % za den prodlení, v čemž soud žádné disproporce neshledává. Ani skutečnosti před/při uzavření smlouvy, ani okolnosti panující mezi stranami smlouvy ke dni vzniku posledního dílčího nároku na zaplacení smluvní pokuty (10. 4. 2019) nezavdávají příčinu pro moderaci smluvní pokuty. Prostor pro moderaci smluvní pokuty proto soud neshledává, pročež obě smluvní pokuty ponechal ve výši 3 000 Kč za každý, byť započatý, den prodlení.

41. Pro závěrečnou rekapitulaci soud uvádí, že žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 891 000 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby se domáhala zaplacení částky 841 622,93 Kč. Soud započetl na žalovanou částku pohledávky žalované v celkové výši 460 928,06 Kč, pročež v této části žalobu výrokem II. zamítnul. Výrokem I. pak uložil žalované zaplatit žalobkyni částku, o kterou předmět řízení (841 622,93 Kč) převyšoval započtenou částku, tj. 380 694,87 Kč (841 622,93 Kč – 460 928,06 Kč).

42. Pro účely vyčíslení náhrady nákladů řízení soud uvádí, že zpětvzetí žaloby o částku 49 377,07 Kč z důvodu částečného uznání kompenzační námitky žalované považuje za procesní neúspěch žalobkyně, neboť žaloba nebyla brána částečně zpět z důvodu chování žalované, nýbrž z důvodů na straně žalobkyně. Dále byla žalobkyně neúspěšná v částce 460 928,06 Kč, která byla na pohledávku žalobkyně započtena, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl.

43. Počátečním předmětem řízení byla částka 891 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 891 000 Kč od 8. 5. 2019 do zaplacení, jež k dnešnímu dni dosahoval výše 396 995,42 Kč. Tyto částky – v součtu 1 287 995,42 Kč – tedy činí celý předmět řízení, tj. 100 % požadovaných nároků.

44. Soud žalobkyni přiznal částku 380 694,87 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 430 071,94 Kč od 10. 4. 2019 do 4. 1. 2022, tj. 73 065,09 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 380 694,87 Kč od 5. 1. 2022 do zaplacení, jež k dnešnímu dni dosahoval výše 107 794,01 Kč, tj. celkem 561 553,97 Kč (43,6 %); ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Je tedy zřejmé, že převážný úspěch v řízení měla žalovaná. Po vzájemném zápočtu má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12,8 %.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení z převážné části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 971 Kč, přičemž tato částka představuje 12,8 % z jejich celkové výše 218 526 Kč (rozdíl úspěchu žalované v řízení v rozsahu 56,4 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 43,6 %). Tyto náklady sestávají výhradně z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty vyměřené z původní žalované částky 891 000 Kč, sestávající z částky 11 900 Kč za každý ze tří úkonů právní pomoci (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě ze dne 2. 7. 2021 a 3. vyjádření ze dne 6. 9. 2021), a dále z tarifní hodnoty vyměřené z žalované částky 841 622,93 Kč po částečném zpětvzetí žaloby, sestávající z částky 11 700 Kč za dalších 11 úkonů právní pomoci učiněné po částečném zpětvzetí žaloby (1. replika k vyjádření žalobce ze dne 14. 4. 2022, 2. účast na jednání dne 23. 6. 2022, 6. doplnění tvrzení a důkazů ze dne 29. 7. 2022, 7. a 8. účast na jednání dne 24. 1. 2023 – jednání trvalo více než dvě hodiny, 9. účast na jednání dne 13. 4. 2023, 10. replika ze dne 12. 5. 2023, 11. účast na jednání dne 20. 7. 2023, 12. vyjádření ze dne 19. 9. 2023, 13. účast na jednání dne 24. 10. 2023, 14. závěrečný návrh 10. 11. 2023 a 15. účast na jednání dne 30. 11. 2023) a 15x režijní paušál za jednotlivé úkony v celkové výši 4 500 Kč podle § 13 odst. 3 a. t. Konečně advokátovi žalované náleží také DPH ve výši 21 %, jehož je plátcem, které je vypočteno z částky 180 600 Kč ve výši 37 926 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalované.

46. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.

Poučení