9 C 2/2018

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Stejskalovou ve věci: žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje: - pozemek st. [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] vše zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ pro obec a [katastrální uzemí], - pohledávka na účtu č. [bankovní účet].

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na úplném vypořádání částku ve výši 1 005 421 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradně nákladů řízení částku 639 080 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů státu částku stanovenou v samostatném usnesení na účet Okresního soudu Praha-východ ve lhůtě stanovené v samostatném usnesení.

V. Žaloba, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 1 480 000 Kč, se zamítá.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení o zaplacení částky 1 480 000 Kč částku 70 276,80 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalobce je povinen zaplatit České republice na soudním poplatku částku 74 000 Kč za žalobu na zaplacení částky 1 480 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 3.1.2018 se žalobce domáhal vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků. Tvrdil, že manželství účastníků uzavřené dne 23. 10. 2009 bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 26.1.2017 č.j. 8C 208/2016-30, který nabyl právní moci dne 2. 3. 2017. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ č.j. 20C 239/2016-128 bylo pravomocně rozhodnuto, že součástí zaniklého společného jmění účastníků jsou nemovité věci, a to pozemek st.p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemek parc. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec] (dále též jen„ nemovité věci v [obec]“). Tvrdil, že nemovité věci v [obec] byly pořízeny až na výjimky z výlučných prostředků žalobce, které nabyl v době před uzavřením manželství; vnos žalované byl minimální. Nemovité věci byly zakoupeny dne 25. 11. 2011 za částku 8 700 544 Kč. Žalobce dne 11. 3. 2009, tedy ještě před uzavřením manželství, prodal své pozemky v k. ú. [část obce], za něž obdržel částku 17 000 000 Kč. Dále obdržel částku 4 600 000 Kč za prodej movitých věcí. Dne 24. 8. 2011 pak prodal chatu, která byla v jeho výlučném vlastnictví, a to za částku 3 500 000 Kč. Kupní cena nemovitostí v [obec] byla hrazena z účtů žalobce vedených u společnosti [právnická osoba], a [právnická osoba], na nichž byly uloženy peněžní prostředky, které žalobce získal z pozemků v [část obce] a chaty. Žalovaná přispěla toliko částkou 165 512 Kč. Tuto částku však žalovaná získala prodejem automobilů, které hradil žalobce. Žalovaná v té době neměla vlastní zdroj příjmů, z nějž by koupi předmětných nemovitých věcí mohla financovat, pouze na sebe nechávala přepisovat majetek žalobce a platila z jeho účtů. Dále žalobce v průběhu řízení doplnil svá tvrzení, že žalovaná, jak vyplývá z dodatku [číslo] smlouvy o budoucí smlouvě kupní, která se týká nemovitostí v [obec], věděla, že jsou nemovité věci hrazeny převážně z výlučných prostředků žalobce, a proto souhlasila s tím, že on bude uveden jako jejich výlučný vlastník. Z výlučných prostředků žalobce bylo hrazeno též vybavení kuchyně, a to stejně jako v případě nemovitých věcí z prostředků, které žalobce získal prodejem svých (shora uvedených) nemovitých věcí v k.ú. [část obce]. Žalobce navrhl, aby nemovité věci byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví, neboť je fakticky již užívá se synem účastníků. Dále žalobce předmětem vypořádání učinil účty žalované. Po výzvě k odstranění vad této části žaloby při jednání konaném dne 27.8.2020 žalobce upřesnil, že činí předmětem vypořádání bankovní účet žalované vedený u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet], dále u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet] a dále dva účty u [jméno] [příjmení] bank č.ú. [bankovní účet] a č.ú. [bankovní účet]. Předmětem vypořádání dále v žalobě učinil barevné televize, toastovač, mixér, odšťavnovač, šlehač, trojkombinace vaření v páře.

2. Při jednání konaném dne 18.10.2018 žalobce upřesnil své tvrzení ohledně financování nemovitých věcí v [obec], že výše vnosu, tedy částky, kterou použil ze svých výlučných prostředků na zakoupení těchto nemovitých věcí, činila celou kupní ceny, tedy částku 8 700 544 Kč, neboť i částka, kterou ze svého účtu hradila žalovaná, tj. 165 512 Kč, pocházela z prodeje vozidel ve výlučném vlastnictví žalobce.

3. Žalovaná předmětem vypořádání učinila svým podáním doručeným soudu dne 22.5.2018 movité věci, a to kuchyni [příjmení] [příjmení], barva metalic, troubu Whirlpool, varnou desku Whirlpool, digestoř Whirlpool, mikrovlnou troubu Whirlpool, myčku Whirlpool vše pořízeno 19.7.2011 a další movité věci v podání specifikované. Dále se domáhala vypořádání pohledávek na účtu žalobce u bankovních domů v České republice, které v podání označila, a to [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizována tři slova] [spisová značka], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [ulice] [anonymizováno] a [anonymizována tři slova], [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení], organizační složka, [anonymizována tři slova] [příjmení] [příjmení], organizační složka, [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] – pobočka [obec], [právnická osoba], [příjmení] [příjmení] [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizována dvě slova], organizační složka, [právnická osoba], [anonymizována tři slova] [země], [právnická osoba], pobočka Česká republika, [právnická osoba], [příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], pobočka Česká republika, [právnická osoba], pobočka Česká republika, [právnická osoba], [právnická osoba], [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] organizační složka, [právnická osoba], [ulice] [anonymizováno] České republiky, [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] pobočka [obec], [právnická osoba], pobočka [obec], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [jméno], organizační složka, [anonymizováno] – [anonymizována tři slova], [právnická osoba] Dále uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Nesouhlasila s tím, že by nemovité věci v [obec] žalobce až na výjimky opatřil ze svých výlučných prostředků, neboť z výpisu z účtu žalované vyplývá, že se jak na financování těchto nemovitých věcí, tak i na vybavení podílela rovněž. Navíc z účtu žalobce je zřejmé, že na tyto účty byla připsána celá řada finančních prostředků v době trvání manželství a tyto finanční prostředky tvoří bezpochyby součást společného jmění manželů (a představují toliko pohledávku za bankou ve výši prostředků připsaných na účet). Žalovaná nesouhlasila s tím, že by si odvezla movité věci, které žalobce vlastnil ještě před uzavřením manželství, ani jiné vybavení domácnosti. Žalovaná musela z domu v [obec] odejít bez čehokoliv, nemohla si odnést ani snubní či zásnubní prsten ani jednoho z pejsků, které v té době měli. Téměř veškeré vybavení domu v [obec] financovala žalovaná.

4. Při jednání dne 18.10.2018 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do všech uplatněných movitých věcí; žalovaná pak vzala svoji vzájemnou žalobu částečně zpět ohledně všech movitých věcí uplatněných ve vzájemné žalobě s výjimkou kuchyně [příjmení] [příjmení], barva metalic, trouby Whirlpool s datem pořízení 19.7.2011, varné desky Whirlpool, digestoře Whirlpool, mikrovlnné trouby Whirlpool, myčky Whirlpool, vše pořízeno 19.7.2011. Usnesení ze dne 2.11.2018 č.j. 9C 2/2018-141 bylo řízení v rozsahu zpětvzetí žalobcem a žalovanou zastaveno.

5. Podáním doručeným soudu dne 25.4.2019 spolu s doplněním tvrzení při jednání dne 9.5.2019 žalobce rozšířil žalobu tak, že se domáhal nahrazení finančních prostředků z prodeje osobních automobilů, které žalobce nakoupil ze svých výlučných prostředků, a to [anonymizována dvě slova] prodané za částku 150 000 Kč sestře žalované, [anonymizováno] prodaná za částku 250 000 Kč otci žalované, [příjmení] [jméno] [příjmení] prodané za částku 430 000 Kč sestře žalované, [anonymizována dvě slova] prodané [právnická osoba] v částce 800 000 Kč, vozidlo [jméno] prodané [právnická osoba] v částce 360 000 Kč a [příjmení] [jméno] prodané [právnická osoba] za částku 130 000 Kč. Tvrdil, že na základě kupní smlouvy ze dne 1.8.2013 na vozidlo [jméno] [příjmení], model [anonymizováno], spz: [anonymizováno] [číslo] uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno], převzala žalovaná od jmenované společnosti za částku ve výši 275 400 Kč a tu použila pro sebe, ačkoliv předmětné vozidlo zakoupil žalobce ze svých výlučných prostředků. Vyplývá to z účtu vedeného u [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], č.ú. [číslo], kde je dne 2.4.2009 (před uzavřením manželství) zadána platba ve výši 834 900 Kč, a to na zaplacení kupní ceny za vozidlo [příjmení] [jméno] [příjmení]. Toto vozidlo žalovaná prodala své sestře za částku 430 000 Kč, peníze částečně použila na zaplacení nemovitých věcí ve společném jmění manželů, částečně si je nechala pro vlastní potřebu. Dále z běžného účtu žalobce u [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (viz shora) vyplývá, že dne 5.5.2009 a dne 6.5.2009 zaplatil 80 000 Kč a 1 870 000 Kč jako doplatek za osobní vozidlo [anonymizována dvě slova], které prodala patrně za částku 800 000 Kč [právnická osoba] a.s. a finanční prostředky si nechala pro sebe. Z účtu je zřejmé, že žalobce také hradil pojistku na předmětný automobil (15.5.2009 v částce 81 868 Kč).

6. S ohledem na rozšíření žaloby soud svým usnesením ze dne 14.5.2019 č.j. 9C 2/2018-246 tuto změnu žaloby připustil.

7. V průběhu řízení žalobce doplnil (vyjádření ze dne 31.7.2019), že z výpisu z účtu žalované vedeného u [právnická osoba] [číslo] je zřejmé, že jediným příjmem žalované byly platby od [právnická osoba] v částce cca 12 809 Kč, od ÚP [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno], které byly z účtu žalované zaslány na účet [právnická osoba] (tedy určené k financování nemovitých věcí v [obec]) v částce 66 974 Kč (dne 18.7.2011) a v částce 33 675 Kč (dne 26.7.2011), nemohly být ani jejími výlučnými ani společnými prostředky účastníků, neboť žalovaná měla na účtu prostředky získané prodejem vozidel žalobce. Skutečnost, že se jednalo o vozidla žalobce ostatně žalovaná potvrdila při účastnické výpovědi v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp.zn. 20C 239/2016. Žalobce tvrdil, že částka ve výši 380 000 Kč od [jméno] [příjmení] (sestry žalované) dne 21.6.2011 a 23.6.2011, je částka, kterou žalovaná obdržela z prodeje vozidla žalobce právě své sestře. Další významné příjmy či finanční prostředky připsané na účet žalované byly zaslány z účtu žalobce anebo pocházely z prodeje výlučného majetku žalobce.

8. Ohledně okolností nabývání vozidel, kdy se žalobce domáhá vypořádání finančních prostředků získaných z prodeje těchto vozidel, žalobce doplnil (při jednání dne 19.8.2019, 31.10.2019, 17.12.2020 a dále ve svém vyjádření ze dne 3.9.2019) svá tvrzení, že ještě před uzavřením manželství žalovaná chtěla, aby vozidla byla registrována na ni, žalobce to neřešil, ale vozidla platil ze svého účtu. Žádná dohoda ohledně užívání vozidel nebyla, neboť je užívali oba. Důvody, proč byla vozidla registrována na žalovanou, byly ty, že v té době žalobce platil výživné na 3 děti a navíc byl podnikatelsky vydírán rodinou [příjmení] a [anonymizováno]. Vozidlo [anonymizováno] si koupil k 60.narozeninám, žalované 5 dnů na to koupil vozidlo [příjmení]. Vozidlo [anonymizováno] užíval on i žalovaná, stejně tak i vozidlo [anonymizováno]; vozidlo [anonymizováno] mu žalovaná posléze nabourala; žalobce v užívání žalované nikterak nebránil, žalovaná by se ani nenechala. Žalované se však vozidlo [anonymizováno] zdálo příliš velké, proto jí žalobce koupil vozidlo [příjmení] [jméno]. S prodejem vozidel nesouhlasil. Při jednání dne 20.5.2021 pak žalobce doplnil, že hned po svatbě žalovaná prodala obratem 4 jeho vozidla, ale žalobce proti tomu nemohl nic dělat, neboť byla registrována právě na žalovanou.

9. Dále žalobce uplatnil nárok na disparitu podílu účastníků na zaniklém společném jmění manželů. Zdůraznil, že se stará o společného syna účastníků, Žalovaná se o společného syna nijak nezajímá. Syn dokonce musel přijet k soudu, aby se s žalovanou viděl, ale tato s ním odmítla komunikovat. Nemovité věci v [obec] chce žalobce převést v budoucnu právě na jejich společného syna. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že se žalobce zasloužil o nabytí a rozšíření majetku značné hodnoty, který je ve společném jmění manželů, tedy právě nemovité věci v [obec] Výlučně žalobce se také o nemovité věci stará a udržuje je, a to od roku 2013, kdy spolu účastníci přestali vést společnou domácnost. Žalobce se dále obšírně vyjádřil ke vztahu účastníků. Uvedl, že se seznámili v roce 2003, kdy pro něj žalovaná pracovala jako servírka. Žalobce měl od roku 1999 vinárnu v domě v [příjmení] ulici v [obec], který vlastnil a kde také bydlel. Jejich vztah přerostl do intimního vztahu, žalovaná otěhotněla a začala žalobce přes dítě vydírat. Žili spolu 4-5 let, pak si žalovaná našla přítelkyni [jméno] [příjmení] a účastníci začali žít odděleně. Žalovanou si vzal proto, že ho o to požádal jejich společný syn. K tomu ho přemluvila žalovaná, věděla, že synovi by to neodmítl. Žalobce se domníval, že se o něj žalovaná na stará kolena postará, nicméně žalovaná se přestala starat i o společného syna. Dělala nákupy pro domácnost, nikoliv pro podnikání. Od roku 2003 žalovaná nepracovala, nestarala se ani o domácnost – na úklid a zahradu měli někoho najatého, vařit neuměla.

10. Žalovaná v průběhu řízení doplnila svá tvrzení, že na účet žalobce za doby trvání manželství byla připsána toliko částka 7 000 000 Kč, kupní cena nemovitostí v [obec] však byla vyšší. Nemovité věci byly zakoupeny poté, co byla prodána restaurace v [příjmení] ulici. V průběhu manželství měli účastníci příjem z pronájmu nemovité věci v [příjmení] ulici, žalovaná byla od roku 2011 zaměstnána ve společnosti [právnická osoba] Účastníci chtěli, aby syn žil v novém domě, až nastoupí povinnou školní docházku. Nesouhlasí ani s tím, že by na účtech žalobce byly uloženy toliko jeho výlučné prostředky. Je zřejmé, že byly připisovány platby i v průběhu manželství. Vklady na účet, o nichž žalobce tvrdil, že jsou splátkami půjčky od jeho syna, těmito splátkami nemohou být, když sám syn žalobce před soudem uvedl, že půjčku vrátil později, než vklady proběhly. Dále byly na účet připsány úroky, tyto jsou součástí společného jmění manželů. Jde sice o úroky z termínovaných vkladů, které žalobce založil před uzavřením manželství, termínované vklady jsou však úročeny jednou, na konci doby, na niž byly založeny, a tudíž byly nabyty za trvání manželství. Účastníci spolu žili několik let před uzavřením manželství a šlo o jejich společně našetřené prostředky. Žalovaná neshledává důvody k disparitě podílů. Žalobce se domáhá zohlednění jeho vnosů, zároveň však žádá tytéž vnosy zohlednit v rámci disparity podílů, což není možné. Na disparitu by bylo možné podle žalované pohlížet i z opačné strany, kdy žalobce užívá nemovité věci již několik let výlučně, aniž by za to žalované, jako jejich spoluvlastníkovi, něčeho platil. Žalovaná také nesouhlasí, aby bylo v rámci disparity přihlíženo k tomu, že společný syn byl svěřen do péče otce. K tomu došlo pouze z finančních důvodů. Žalobce byl schopen syna finančně lépe zabezpečit než žalovaná a za to, že řekne, že chce být u otce, měl syn slíbeno štěně a nový telefon. To syna v jeho 10 letech přesvědčilo, že chce být u otce. Syn účastníků byl svěřen do péče žalobce až v 11 letech věku, do té doby se o něj starala žalovaná. Osobní automobily [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] nabyla žalovaná ještě před uzavřením manželství, nejsou tedy součástí společného jmění manželů. Vozidlo [anonymizována dvě slova] dostala žalovaná jako dárek ke svým 33. narozeninám. Zbylá vozidla nabyla během trvání manželství a jsou tedy součástí společného jmění manželů. Nesouhlasí proto se závěry žalobce, že by mělo jít o jeho výlučný majetek. [příjmení] [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno] byla prodána ještě za trvání manželství. Z kupní ceny vozidla [jméno] [příjmení] byla zaplacena akontace na leasing jiného vozidla, a to vozidla [anonymizována dvě slova], které v té době kupoval žalobce od [právnická osoba] s.r.o. K prodeji vozidla [jméno] [příjmení] a nákupu vozidla [anonymizována dvě slova] došlo ve stejný den, 1. 8. 2013 O návaznosti nákupů svědčí též to, že část ceny byla placena v hotovosti. Co se stalo s částkou 90 000 Kč, kterou tvoří rozdíl mezi kupní cenou vozidla [jméno] [příjmení] a vozidla [anonymizována dvě slova], žalovaná prokázat nemůže. Stejně bylo postupováno i v případě prodeje vozidla [anonymizováno], za utržené prostředky byl pořízen právě vůz [jméno] [příjmení]. Vždy, když se vozidlo prodávalo, byli tam s žalobcem oba. Peníze pak použili na akontaci jiného vozidla nebo na zahradu nebo dům v [obec]. Vozidlo [anonymizováno] nebylo hrazeno z účtu žalobce. Žalobcem uváděné platby od sestry žalované [jméno] [příjmení] v celkové výši 380 000 Kč byly darem, sestra žalované je na tom finančně dobře. [příjmení] [příjmení] [jméno] bylo prodáno v lednu 2015 [právnická osoba] a.s. za 150 000 Kč. Za tyto peněžní prostředky žalovaná koupila pro staršího syna [příjmení] [příjmení] vozidlo [příjmení] za 80 000 Kč a pro invalidní kamarádku invalidní vozík za 56 000 Kč. Ohledně nároku žalobce uplatněného v řízení na zaplacení částek, které žalovaná měla obdržet z prodeje vozidel (viz rozšíření žaloby) namítla žalovaná promlčení.

11. I žalovaná se obšírně vyjádřila ke vztahu účastníků. Seznámili se v roce 2000, kdy nastoupila jako servírka do restaurace ve [anonymizováno] ulici v [obec a číslo]. Záhy se však rozešli, neboť žalobce měl i jiné vztahy. Asi po půl roce ji žalobce začal přemlouvat, ať se k němu vrátí a ať mají společné dítě. Žalovaná se k němu nastěhovala a pomáhala mu s provozem restaurace – jezdila na nákupy, zaskakovala za kuchaře apod. Starala se také o děti žalobce z předchozích vztahů, a když přijeli kamarádi žalobce, starala se najednou třeba o 9 dětí. V domě nikdy neměli uklízečku nebo zahradníka, vše obstarávala žalovaná. Žalovaná byla na mateřské dovolené a musela se starat o dvě nemovité věci. V domě v [obec] žili společně v letech 2011 2013. Současnou přítelkyni si našla až tři čtvrtě roku po rozchodu, s [jméno] [příjmení], což je dcera bývalé manželky žalobce, vztah nikdy neměla.

12. Z hlediska skutkového byly zjištěny následující skutečnosti:

13. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 26. 1. 2017, č. j. 8 C 208/2016-30, který nabyl právní moci 2. 3. 2017. Z něj také vyplývá datum uzavření sňatku 23. 10. 2009.

14. Předmětem vypořádání účastníci učinili (po částečném zpětvzetí žaloby a vzájemného návrhu a rozšíření žaloby): (a) Nemovité věci v [obec], (b) vnos žalobce představující výlučné finanční prostředky žalobce použité na nabytí nemovitých věcí v [obec], (c) movité věci – kuchyně [příjmení] [příjmení], barva metalic, trouba Whirlpool, varná deska Whirlpool, digestoř Whirlpool, mikrovlnná trouba Whirlpool, myčka Whirlpool, (d) účty žalobce specifikované ve vzájemném návrhu žalované (viz bod 3 shora), (e) bankovní účet žalované vedený u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet], dále u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet] a dále dva účty u [jméno] [příjmení] bank č.ú. [bankovní účet] a č.ú. [bankovní účet], (f) peníze získané z prodeje vozidel [anonymizováno 7 slov], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno] v celkové částce 2 120 000 Kč.

15. Ohledně nemovitých věcí v [obec] soud učinil následující skutková zjištění:

16. Z rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 10.5.2017 č.j. 20C 239/2016-128 bylo zjištěno, že tímto rozsudkem soud určil, že nemovité věci v [obec] jsou ve společném jmění manželů žalobce a žalované; rozsudek nabyl právní moci dne 12.7.2017. Z výpisu z katastru nemovitostí získaného z webu nahlizenidokn.cuzk.cz bylo zjištěno, že nemovité věci v [obec] jsou v katastru nemovitostí zapsány ve společném jmění manželů účastníků.

17. S ohledem na uvedené tedy má soud za prokázané (neboť je vázán shora citovaným rozsudkem), že nemovité věci v [obec] jsou součástí zaniklého, ale nevypořádaného společného jmění manželů, sporná mezi účastníky byla zůstatková hodnota těchto nemovitých věcí. Žalobce tvrdil zůstatkovou hodnotu ve výši 8 000 000 Kč, žalovaná pak 14 000 000 Kč.

18. Žalobce předložil znalecký posudek č. 218-35/ 2019 vypracovaný znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 23.7.2019 (a soud s ním jako se znaleckým posudkem nakládal, neboť má náležitosti dle § 127a o.s.ř.), z něhož bylo zjištěno, že ke dni vypracování znaleckého posudku činila obvyklá cena nemovitých věcí v [obec] částku 10 000 000 Kč. Při svém výslechu dne 11.2.2020 znalec uvedl, že oceňování provedl dvěma metodami, a to věcnou a porovnávací, nakonec se přiklonil k porovnávací. Vyšel ze stavu nemovitých věcí v roce 2017. Obvyklá cena ke dni výslechu se dle znalce od té, kterou uvedl v písemném znaleckém posudku, neliší, neboť se nezměnila ani inflace.

19. Žalovaná soudu předložila znalecký posudek vypracovaný [celé jméno znalkyně] [číslo] 2020 ze dne 20.4.2020 (a soud s ním jako se znaleckým posudkem nakládal, neboť má náležitosti dle § 127a o.s.ř.). Z tohoto znaleckého posudku bylo zjištěno, že znalkyně provedla ocenění ve stavu nemovitých věcí a cenách aktuálních ke dni vypracování znaleckého posudku; použila metodu dle cenového předpisu, kdy dospěla k částce 9 635 200 Kč a metodu porovnávací, kdy dospěla k částce 11 016 020 Kč. Při svém výslechu dne 27.8.2020 uvedla, že při oceňování předmětného domu vyšla primárně, při oceňování, z cenového předpisu, kdy dospěla k částce 5 228 762 Kč; tato částka koresponduje i cenami nabízených nemovitých věcí; u pozemku pak znalkyně vycházela z metody porovnávací, kdy stanovila hodnotu na částku 4 406 400 Kč. Vzhledem k tomu, že v průběhu let 2018 a 2019 došlo k razantnímu nárůstu cen nemovitých věcí, znalkyně stanovila obvyklou cenu nemovitých věcí v [obec] metodou porovnávací v hodnotě 11 016 020 Kč.

20. Soud při úvaze o výši zůstatkové hodnoty nemovitých věcí v [obec] vyšel ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.2020 č.j. 22Cdo 1205/2019, kterým byla změněna dosavadní praxe ohledně stanovení obvyklé ceny věcí oceňovaných pro účely vypořádání společného jmění manželů; dle citovaného rozhodnutí se při vypořádání společného jmění manželů zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že tuto metodiku při oceňování použila znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně] (která vycházela z cen obvyklých a ze stavu předmětných nemovitých věcí v [obec] ke dni vypracování znaleckého posudku na rozdíl od znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který vycházel sice z aktuálních cen (ke dni vypracování znaleckého posudku), ale ze stavu nemovitých věcí ke dni zániku manželství. V tomto směru soud zadal znalkyni [příjmení] [celé jméno znalkyně] aktualizaci znaleckého posudku, neboť od vypracování původního již uplynulo více jak 6 měsíců, což je doba, po kterou dle zvyklostí znalců zůstává stanovená hodnota nemovitých věcí platná. Ze znaleckého posudku ze dne 31.3.2021 [číslo] bylo zjištěno, že znalkyně opět provedla ocenění dvojím způsobem, a to metodou dle oceňovacích předpisů (vyhláška MF ČR č. 488/2020 Sb.) a dále dle metody porovnávací. Metodou porovnávací byla určena cena nemovitých věcí ve výši 11 188 250 Kč, když znalkyně odečetla náklady vynaložené žalobcem v druhé polovině roku 2020 na odstranění vlhkosti obvodových zdí včetně opatření všech prostor v přízemí protiplísňovými nátěry a novou výmalbou. Při výslechu konaném dne 20.5.2021 znalkyně uvedla, že odvlhčení stěny podél domu, co do nákladů, znalecky odhadla na částku 280 000 Kč; v této částce je též vybudování vrat po pravé straně a osazení pojízdných vrat s pohonem. Od výsledné ceny stanovené porovnávací metodou ve výši 11 468 251 Kč odečetla znalkyně tyto náklady, neboť je nepochybné, že je vynaložil žalobce, a stanovila obvyklou cenu nemovitostí v [obec] ke dni vypracování znaleckého posudku na částku 11 188 251 Kč. Znalkyně rovněž uvedla, že nemovité věci v [obec] jsou dobře udržované, je zřejmé, že jsou zde prováděny běžné údržby, celkově jsou nemovité věci zhodnocovány.

21. Soud při stanovení výše obvyklé ceny nemovitých věcí v [obec] vyšel toho aktualizovaného znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] ze dne 31.3.2021, tedy z ceny 11 188 251 Kč, která zohlednila náklady vynaložené na nutnou údržbu za účelem odvlhčení zdí a úpravy plotu. Je nepochybné, že se jedná o náklad, které vynaložil žalobce a tyto náklady, jak potvrdila znalkyně, byly nezbytné, neboť ponechání vlhkosti v domě by vedlo k celkové degradaci stavby. Byť rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.2020 č.j. 22Cdo 1205/2019 stanoví, že má být při oceňování vycházeno z aktuálního stavu věcí, tedy v tomto případě ze stavu po provedené opravě a údržbě, i toto rozhodnutí dává možnost přihlédnout k individuálním okolnostem případu, což bylo v tomto případě učiněno.

22. Soud při stanovení ceny obvyklé nepřihlédl k posudku [jméno] [příjmení] [číslo] 2020 ze dne 10.2.2020, respektive tento důkaz ani neprováděl. Jednalo se nikoliv o znalecký posudek, neboť jeho vypracovatel nebyl znalec a ani neobsahoval doložku dle § 127a o.s.ř., ale tedy o listinný důkaz. Tento listinný důkaz byl pak v rozporu se znaleckým posudkem [celé jméno znalkyně], který k důkazu, stejně jako posudek [jméno] [příjmení], založila právě žalovaná. S ohledem na uvedené tedy soud vyšel právě ze znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně], neboť znalkyně se vyjadřovala k odborné otázce, kterou si soud není schopen posoudit sám, své závěry vysvětlila a odůvodnila, její závěry účastníci nijak zásadně nerozporovali, a tudíž ani soud o nich neměl pochybnosti.

23. Použití výlučných prostředků žalobce na pořízení nemovitých věcí v [obec]

24. Ze smlouvy ze dne 25. 11. 2011 uzavřené mezi [právnická osoba] – [právnická osoba], jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím vyplývá, že prodávající se zavázala převést do vlastnictví žalobce pozemky v [obec]. Žalobce za to prodávající uhradil částku 8 700 544 Kč, a to již před podpisem této smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno číslo účtu prodávajícího [bankovní účet].

25. Z dodatku [číslo] ke smlouvě o budoucí kupní smlouvě uzavřené mezi žalobcem a žalovanou jako kupujícími a [právnická osoba] – [právnická osoba], uzavřeného dne 26. 7. 2011 vyplývá, že kupní cena uvedená ve smlouvě byla navýšena o částku 30 614 Kč na 8 103 658 Kč před připočtením daně z přidané hodnoty.

26. Z dodatku [číslo] k téže smlouvě uzavřeného dne 17. 10. 2011 vyplývá, že strana kupující byla změněna tak, že nadále nebyla kupujícím žalovaná, pouze žalobce.

27. Z přehledu vystavených a uhrazených faktur ohledně zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že dne 2.4.2010 byla uhrazena částka 250 000 Kč, dne 10.5.2010 částka 1 842 800 Kč, dne 9.7.2010 částka 5 668 Kč; dne 9.7.2010 částka 42 000 Kč; dne 8.11.2010 částka 6 378 538 Kč; dne 1.4.2011 částka 8 250 Kč; dne 26.4.2011 částka 7 776 Kč; dne 15.7.2011 částka 64 863 Kč; dne 19.7.2011 částka 66 974 Kč; dne 27.7.2011 částka 33 675 Kč; dne 24.5.2012 částka 16 131 Kč; dne 24.5.2012 částka 15 611 Kč a dne 11.9.2012 částka 261 Kč.

28. Z kopie části výpisu z účtu žalované (bez hlavičky, listina předložená žalobcem spolu se žalobou) bylo zjištěno, že na něj byla dne 21. 6. 2011 připsána částka 300 000 Kč jako platba od [jméno] [příjmení] a dne 14. 7. 2011 byla odepsána platba ve výši 64 863 Kč, dne 18. 7. 2011 ve výši 66 794 Kč a dne 26. 7. 2011 ve výši 33 675 Kč, vždy ve prospěch účtu [bankovní účet].

29. Z mimořádného výpisu z účtu žalované [číslo] vedeného u společnosti [právnická osoba] (předloženého žalovanou a založeného v přílohové obálce) bylo zjištěno, že dne 31. 3. 2011 byla ve prospěch účtu č. [bankovní účet] odepsána platba ve výši 8 250 Kč, dne 22. 4. 2011 částka 7 776 Kč, dne 14.7.2011 částka 64 863 Kč a dne 18.7.2011 částka ve výši 66 974 Kč.

30. Z výpisu z účtu žalované vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet] za období od 1.10.2009 do 2.3.2017 (čl. 274-321) bylo zjištěno, že za toto období byly žalované na účet připisovány platby od žalobce, kladné úroky, dne 21.6.2011 platba od [jméno] [příjmení] ve výši 300 000 Kč, dne 9.6.2011 platba od [příjmení] [příjmení] ve výši 26 701 Kč, dále mzda od [právnická osoba] ve výši cca 12-27 tis. Kč měsíčně (v jednom případě cca 48 tis. Kč), nepravidelně též platby od Úřadu práce, dále od Úřadu pro mezinárodně (patrně Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí). Jiné příjmy na účet nebyly zjištěny.

31. Z notářského zápisu sepsaného dne 8. 9. 1988 státní notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sp. zn. 4 N 611/88, 4 NZ 521/88, vyplývá, že [jméno] [příjmení] jako prodávající se zavázal převést na žalobce jako kupujícího vlastnictví k pozemku parc. [číslo] s porosty v k. ú. [obec]. Na tomto pozemku byl [jméno] [příjmení] a jeho manželkou [jméno] [příjmení], která měla ke smlouvě přistoupit dodatečně, v době sepsání zápisu budován rodinný dům. Žalobce se zavázal mu za to zaplatit částku 102 156, 2 0 Kč.

32. Z kupní smlouvy uzavřené dne 11. 3. 2009 mezi žalobcem jako prodávajícím a [jméno] a [jméno] [příjmení] jako kupujícími vyplývá, že žalobce se zavázal na kupující převést vlastnictví k pozemku parc. [číslo] budově [adresa] v k. ú. [část obce], [územní celek]. Kupující se zavázali za to zaplatit částku 17 000 000 Kč. Část této sumy, která měla připadnout žalobci (16 090 000 Kč a dále případně 510 000 Kč, pokud uhradil daň z převodu nemovitých věcí) měla být uhrazena na jistotní účet a žalobci měla být vyplacena poté, co prokáže bance, že došlo k povolení vkladu do Katastru nemovitostí. Soud měl k dispozici kopii kopie této smlouvy ověřené Katastrálním úřadem.

33. Z kupní smlouvy ze dne 24.8.2011 uzavřené mezi [celé jméno žalobce] jako prodávajícím a společností [právnická osoba] jako kupující bylo zjištěno, že touto smlouvou se žalobce zavázal prodat kupující nemovité věci, a to pozemek st.p. [číslo] budovu čp [anonymizováno] stojící na pozemku st.p. [číslo] pozemek parc. [číslo] k.ú. a [územní celek], a kupující se zavázala zaplatit za to žalobci částku 3 500 000 Kč.

34. Ze smlouvy o produktovém balíčku [obec] konto uzavřené dne 15. 6. 2010 mezi žalobcem a společností [právnická osoba], vyplývá, že u této společnosti byly na jméno žalobce vedeny účty č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet].

35. Z výpisů z účtu žalobce č..ú. [bankovní účet] u společnosti [právnická osoba] ze dne 30.4.2010 bylo zjištěno, že ve prospěch účtu [bankovní účet] byla z jeho účtu odepsána platba ve výši 250 000 Kč dne 1. 4. 2010, ve výši 1 842 800 Kč dne 7. 5. 2010, ve výši 42 000 Kč a ve výši 5 668 Kč dne 8. 7. 2010.

36. Z výpisů z účtu žalobce č. [bankovní účet] vedeného u společnosti [právnická osoba], vyplývá, že dne 15. 6. 2010 byla ve prospěch jiného účtu žalobce (č.ú. [bankovní účet]) provedena platba 7 000 000 Kč, dne 31. 3. 2009 byla ve prospěch tohoto účtu připsána platba od [jméno] [příjmení] ve výši 16 090 000 Kč a dne 30. 3. 2009 byly ve prospěch tohoto účtu připsány platby od JUDr. [jméno] [příjmení] v celkové výši 4 600 000 Kč.

37. Z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] u společnosti [právnická osoba] ze dne 30.11.2010 bylo zjištěno, že ve prospěch jeho účtu byla dne 1. 11. 2010 připsána platba z účtu [bankovní účet] ve výši 7 105 100 Kč a ve prospěch účtu [bankovní účet] byla dne 5. 11. 2010 odepsána platba ve výši 6 378 538 Kč.

38. Z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] u společnosti [právnická osoba] ze dne 30.6.2010 a ze dne 8.11.2010 bylo zjištěno, že ve prospěch účtu č. [bankovní účet] byla odepsána platba ve výši 7 105 100 Kč dne 1.11.2010; dne 16.6.2010 byla z účtu [bankovní účet] odeslána částka 7 000 000 Kč.

39. Z výpisu z účtu žalobce vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet] za období od 23.10.2009 do 30.11.2011 (čl. 162-167) bylo zjištěno, že dne 16.6.2010 byla na tento účet připsána částka ve výši 7 000 000 Kč z účtu žalobce č.ú. [bankovní účet], dne 28.6.2010 vklad v hotovosti ve výši 70 000 Kč a dne 1.11.2010 odešla platba ve výši 7 105 100 Kč na účet [bankovní účet].

40. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalobce za období od října 2009 do ledna 2011 (ve spise na čl. 170-183) bylo zjištěno, že v tomto období byly na tento účet připisovány platby, a to vždy k prvnímu dni v měsíci odměny za platbu kartou, resp. odměny [anonymizováno], vždy k poslednímu dni v měsíci kreditní úroky, dále dne 16. 12. 2009 klientský vklad ve výši 200 000 Kč, dne 18. 1. 2010 klientský vklad ve výši 190 000 Kč, dne 25. 3. 2010 byla připsána platba ve výši 22 477 Kč, dne 8. 4. 2010 platba ve výši 4 000 000 Kč z účtu [bankovní účet], platba ve výši 3 000 000 Kč z účtu [bankovní účet], platba ve výši 3 000 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] a dále platby označené jako úrok ve výši 91 800 Kč, 91 800 Kč a 122 400 Kč, dne 26. 5. 2010 platba z účtu [právnická osoba], ve výši 21 224 Kč, dne 21. 7. 2010 platba s označením„ vrácené pojistné“ ve výši 161 Kč, dne 24. 9. 2010 klientský vklad ve výši 60 000 Kč.

41. K peněžním částkám ve výši 91 800 Kč ze dne 8.4.2010 a ve výši 122 400 Kč žalobce uvedl (vyjádření ze dne 25.4.2019 čl. 218), že se jedná o úroky z termínovaných vkladů, neboť část finančních prostředků z prodeje svých nemovitých věcí uložil na jednorázové termínované vklady, a to dne 8.4.2009 u [právnická osoba] částku 4 000 000 Kč s úrokem 3,8%, dne 8.4.2009 u [právnická osoba] částku ve výši 3 000 000 Kč s úrokovou sazbou 3,8%, dne 8.4.2009 částku 3 000 000 Kč u [anonymizována tři slova] s úrokovou sazbou ve výši 3,8%. Částka 122 400 Kč na výpise z účtu 2010 odpovídá úroku z termínovaného vkladu z částky 4 000 000 Kč, částky 91 800 Kč pak odpovídají úroku z obou zbývajících termínovaných vkladů. Tyto úroky byly použity na běžnou spotřebu rodiny. Částky 200 000 Kč a 190 000 Kč (vložené na účet dne 16.12.2009 a 18.1.2010) pak představující vrácení půjčky, kterou poskytl synovi (doplněno při jednání dne 19.3.2019 čl. 202).

42. Z příkazu k úhradě ze dne 8. 4. 2009 společnosti [právnická osoba] (čl. 228), bylo zjištěno, že z účtu [bankovní účet] byla převedena částka 4 000 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s poznámkou„ převod jistiny na termínovaný vklad“. Z příkazu k úhradě z téhož dne (čl. 229) bylo zjištěno, že byla převedena částka 3 000 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet] s poznámkou„ převod jistiny na termínovaný vklad“. Z příkazu k úhradě z téhož dne (čl. 229) bylo zjištěno, že byla provedena platba ve výši 3 000 000 Kč z účtu [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet].

43. Z výpisu z jednorázového termínovaného vkladu [číslo] vedeného u společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že na tento účet byla vložena dne 8. 4. 2009 částka 4 000 000 Kč z účtu č. [bankovní účet]; termínovaný vklad je veden na jméno žalobce (viz čl. 231). Z výpisu z jednorázového termínovaného vkladu [číslo] vedeného u společnosti [právnická osoba] (čl. 233) bylo zjištěno, že na tento účet byla vložena dne 8. 4. 2009 částka 3 000 000 Kč z účtu č. [bankovní účet]; termínovaný vklad je veden na jméno žalobce. Z výpisu z jednorázového termínovaného vkladu [číslo] vedeného u společnosti [právnická osoba] (čl. 232) bylo zjištěno, že na tento účet byla vložena dne 8. 4. 2009 částka 3 000 000 Kč z účtu č. [bankovní účet]; termínovaný vklad je veden na jméno žalobce.

44. Ze svědecké výpovědi svědka [celé jméno žalobce], syna žalobce, bylo zjištěno, že svědek potvrdil, že mu žalobce půjčil v létě 2009 peníze ve výši 190 000 Kč a pak 200 000 Kč v hotovosti; u toho byla přítomna žalovaná. Peníze potřeboval na rekonstrukci kuchyně ve své restauraci, což se nakonec nezrealizovalo. Peníze vrátil na počátku roku 2010 znovu otci v hotovosti, byla u toho rovněž žalovaná. Restauraci provozoval v letech 2004 2012, v letech 2000 2003 byl svědek ve výkonu trestu odnětí svobody.

45. Z vyrozumění o zápisu provozovny do živnostenského rejstříku vydaného dne 15. 2. 2010 Městskou částí [obec a číslo] vyplývá, že žalobce ukončil provozování živností dne 10. 2. 2010.

46. Z potvrzení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 4. 2014 vyplývá, že žalobci byl v té době vyplácen starobní důchod ve výši 9 791 Kč.

47. Ze sdělení Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 27. 5. 2019 vyplývá, že žalobce v letech 2010, 2011, 2014 2017 nepodával daňová přiznání. V roce 2013 podal daňové přiznání, základ daně činil 0 Kč. V roce 2012 dílčí základ daně z příjmů z pronájmu činil 175 000 Kč, jiné příjmy zdaněny nebyly. V roce 2009 podal daňové přiznání, kdy dílčí základ daně z příjmů z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti činil 3 452 486 Kč, jiné příjmy daněny nebyly.

48. Z opisu vybraných údajů z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce za rok 2009 vyplývá, že příjmy činily 17 262 428 Kč, výdaje činily 13 809 942 Kč, rozdíl příjmů a výdajů činil 3 452 489 Kč. Z daně bylo odečteno životní pojištění ve výši 12 000 Kč.

49. Z opisu vybraných údajů z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce za rok 2012 vyplývá, že příjmy z nájmu činily 250 000 Kč, výdaje činily 75 000 Kč, rozdíl příjmů a výdajů činil 175 000 Kč.

50. Z opisu vybraných údajů z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalobce za rok 2012 vyplývá, že příjmy z nájmu činily 100 000 Kč, výdaje činily 108 000 Kč, rozdíl příjmů a výdajů činil - 8 000 Kč.

51. Ze závěti sepsané žalobcem vlastní rukou dne 19.10.2012 bylo zjištěno, že žalobce touto závětí odkazuje synovi [celé jméno žalobce], narozenému [datum], dům v [příjmení] ulici [číslo], [obec a číslo], který je pronajat do srpna 2016 za 50 000 Kč měsíčně a dále pozemky v [obec], přičemž syn musí nechat žalovanou bydlet v domě, příp. jí zajistit jiné bydlení v osobním vlastnictví. Syna [celé jméno žalobce] [datum], žalobce vydědil, neboť o něj tento nikdy neprojevoval žádný zájem.

52. Z výše uvedených důkazů má soud za prokázané, že nemovité věci v [obec] byly nabyty za trvání manželství, a to za kupní cenu ve výši 8 700 544 Kč. V době uzavření předmětné kupní smlouvy už byla kupní cena splacena, což ostatně prokazuje i přehled plateb na kupní cenu. Samotná smlouva ze dne 25. 11. 2011 je pouze završením celého procesu stavby rodinného domu na pozemcích, jak vyplývá z dodatků [číslo] ke smlouvě o smlouvě budoucí, které byly uzavřeny 26. 7. 2011 a 17. 10. 2011. Z výpisů z účtu žalobce je dále zřejmé, že k platbám na účet [právnická osoba] – [právnická osoba], který je uveden na smlouvách ([bankovní účet]), docházelo již v průběhu roku 2010. Z účtů žalobce byla uhrazena celková částka 8 519 006 Kč, a to platbami ve výši 250 000 Kč dne 1. 4. 2010, ve výši 1 842 800 Kč dne 1. 4. 2010, ve výši 6 378 538 Kč ze dne 5. 11. 2010, ve výši 42 000 Kč ze dne 8. 7. 2010, ve výši 5 668 Kč dne 8. 7. 2010. Jak vyplývá z výpisů z účtů žalobce, tyto platby proběhly z jeho účtu vedeného u společnosti [právnická osoba], č. [bankovní účet] (to, že je účet veden na jméno žalobce, je zřejmé již ze samotného výpisu z účtu, kde je uvedeno žalobcovo jméno). Jedinou výjimkou je platba ze dne 5. 11. 2010, která byla uhrazena z účtu žalobce č. [bankovní účet] vedeného u společnosti [právnická osoba]; na tento účet však byly připsány z již zmiňovaného účtu žalobce u společnosti [právnická osoba], dne 15. 6. 2010 peněžní prostředky ve výši 7 000 000 Kč. Žalobce tvrdil, že tyto prostředky získal z prodeje nemovitých věcí ve svém výlučném vlastnictví. Bylo prokázáno, že kupní smlouvou ze dne 11.3.2009 prodal nemovité věci, a to pozemek parc. [číslo] budovu [adresa], k. ú. [část obce], [územní celek], a to za cenu ve výši 17 000 000 Kč; na účet žalobce pak byly dne 30. 3. 2009 připsány finanční prostředky od kupujícího [jméno] [příjmení] ve výši 16 090 000 Kč a téhož dne částka 4 600 000 Kč od JUDr. [jméno] [příjmení] jako platba za movité věci. Bylo prokázáno, že v době uzavření předmětné kupní smlouvy na nemovité věci v [obec], byl žalobce poživatelem starobního důchodu a jeho živnostenské oprávnění bylo již ukončeno. Dále bylo prokázáno (výpisem z účtu žalované vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet]), že z účtu žalované byly na účet prodávajícího z kupní smlouvy na prodej nemovitých věcí v [obec] uhrazeny částky 8 250 Kč dne 21.3.2011, 7 776 Kč dne 22.4.2011, 64 863 Kč dne 14.7.2011 a 66 974 Kč dne 18.7.2011.

53. Kuchyně [anonymizováno] včetně spotřebičů 54. Z faktury č. [anonymizováno] ze dne 2.8.2011 bylo zjištěno, že [právnická osoba] s.r.o. vystavila žalované fakturu na kuchyň v částce 161 584,40 Kč. Mezi účastníky byla nesporná zůstatková hodnota kuchyně ve výši 80 000 Kč.

55. Zůstatky na účtech žalobce a žalované 56. Žalovaná předmětem vypořádání učinila zůstatky na účtech vedených na jméno žalobce u peněžních ústavů označených shora pod bodem 3. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 18. 7. 2018 vyplývá, že na jméno žalobce je u této společnosti veden účet č. [bankovní účet] se zůstatkem ke dni 2.3.2017 (právní moc rozsudku o rozvodu manželství účastníků) ve výši 48 308,50 Kč. Účet byl založen dne 10. 6. 2011. K dotazu soudu na další peněžní ústavy označené žalovanou ([právnická osoba], [anonymizována dvě slova] J&T [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [právnická osoba], pobočka [obec], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [právnická osoba], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], organizační složka, [právnická osoba], [právnická osoba], [jméno] [anonymizováno] [právnická osoba], organizační složka, [anonymizována dvě slova], [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], pobočka ČR, [ulice] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] and [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [příjmení] [příjmení], [ulice] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a.s., [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [ulice] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení] [jméno], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], pobočka Česká republika, [právnická osoba], [právnická osoba], pobočka ČR, [právnická osoba], pobočka ČR, [právnická osoba], [právnická osoba]) bylo zjištěno, že žalobce ke dni 2.3.2017 žádné jiné účty vedeny neměl.

57. Žalobce předmětem vypořádání učinil účty vedené na jméno žalované, a to účet u [právnická osoba] [bankovní účet], u [právnická osoba] [bankovní účet] a u [právnická osoba] [bankovní účet] a č.ú. [bankovní účet].

58. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 13. 11. 2018 a ze dne 21. 1. 2019 (čl. 148 a čl. 160) bylo zjištěno, že nebyly u této společnosti vedeny účty na jméno žalované. [právnická osoba] ze dne 27.6.2019 (čl. 268-270) bylo zjištěno, že žalovaná měla u [právnická osoba] vedenu vkladní knížku od 14.2.2006 do 1.12.2011.

59. Ze sdělení společnosti [právnická osoba], ze dne 27. 6. 2019 (čl. 266) bylo zjištěno, že žalovaná má u dané společnosti vedenu vkladní knížku [číslo] se zůstatkem ke dni 25.6.2019 ve výši 243,96 Kč. Od 1. 10. 2009 do dne vydání sdělení nebyly evidovány na vkladní knížce žádné změny. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne 8. 9. 2020 (čl. 405) bylo zjištěno, že účet [číslo] 2013 vedený na jméno žalované byl otevřen 22. 11. 1999 a zrušen 19. 7. 2000. Účet [číslo] veden na jméno žalované byl založen 27. 2. 1998, zůstatek ke dni 2.3.2017 činí 0 Kč.

60. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 2.7. 2019 (čl. 272) bylo zjištěno, že na jméno žalované byly u této společnosti vedeny dva účty, a to účet [číslo] (běžný účet) a [číslo] (spořicí účet). Oba byly založeny dne 4. 11. 2010. Běžný účet byl zrušen dne 17. 10. 2013 a spořicí účet byl zrušen dne 2. 10. 2013. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 14. 9. 2020 (čl. 420) bylo zjištěno, že účet [číslo] byl veden na jméno žalované. Byl otevřen 4. 11. 2010, uzavřen 19. 10. 2013.

61. Ze sdělení [právnická osoba] [příjmení] a.s. ze dne 6. 11. 2018 vyplývá, že ke dni 5. 11. 2018 nebyly u této společnosti vedeny žádné účty na jméno žalované, a ze sdělení téže společnosti ze dne 20. 2. 2019 vyplývá, že tomu tak nebylo ani ke dni 19. 2. 2019.

62. Na základě shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že ke dni 2.3.2017 byl na jméno žalobce veden účet u společnosti [právnická osoba], č. [bankovní účet], se zůstatkem 48 308,50 Kč; na jméno žalované byly k tomuto datu vedeny účty u společností [právnická osoba] ([číslo]), [právnická osoba] ([číslo]) a [právnická osoba] (č. [bankovní účet]), přičemž zůstatek všech účtů (ke dni 2.3.2017) činil 0 Kč.

63. Uplatnění nároku za prodej vozidel ve výlučném vlastnictví žalobce 64. Žalobce předmětem vypořádání učinil vypořádání peněžních prostředků, které získala žalovaná z prodeje vozidel ve vlastnictví žalobce, a to [anonymizováno] v částce 250 000 Kč, [anonymizována dvě slova] v částce 430 000 Kč, [anonymizována dvě slova] v částce 800 000 Kč, [anonymizována dvě slova] v částce 150 000 Kč, [jméno] [příjmení] v částce 360 000 Kč a [příjmení] [jméno] v celkové částce 130 000 Kč.

65. Ze sdělení [stát. instituce], odboru dopravněsprávních činností, ze dne 20. 5. 2019 vyplývá, že žalovaná byla registrována jako vlastník vozidel: a. [anonymizováno], [registrační značka] [anonymizováno], [VIN kód], od 2. 4. 2007 do 9. 6. 2009, b. [anonymizována tři slova], [registrační značka] [anonymizováno], VIN [anonymizováno], od 8. 4. 2009 do 20. 6. 2011, c. [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizováno], [VIN kód], od 12. 5. 2009 do 13. 7. 2011, d. [jméno] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] 21, [VIN kód], od 24. 6. 2011 do 9. 8. 2013, e. [příjmení] [jméno], [registrační značka], [VIN kód], od 12. 1. 2010 do 27. 1. 2015. Dále z tohoto sdělení vyplývá, že žalovaná je od 12.1.2016 registrována jako provozovatel vozidla [anonymizováno] reg.zn. [anonymizováno] [číslo], VIN: [anonymizováno], jehož vlastníkem je s [právnická osoba]

66. Z protokolu o jednání před Okresním soudem Praha-východ ze dne 12. 4. 2017 v řízení vedeném pod sp. zn. 20 C 239/2016 bylo zjištěno, že při tomto jednání byla vyslechnuta žalovaná v procesním postavení žalobkyně. Uvedla, že nevěděla, že se pozemky v [obec] převádějí na dceru žalobce (v protokolovaném řízení žalovaného 1.). Podpis na dodatku 8 smlouvy o budoucí smlouvě kupní ohledně těchto pozemků je jejím podpisem. Neměla důvod to nepodepsat, měli s manželem fungující vztah. Co se týče prostředků na jejím účtu, byly tam její příjmy a příjmy z prodeje auta žalobce. Šlo o vozidla [anonymizováno] a [anonymizováno], obě byla psaná na ni. Auta se prodala, protože žalobce nechtěl mít nikdy auto déle než dva roky. Část peněz se použila na akontaci na koupi jiného vozu, část se použila pro stavbu. Se žalobcem žili od roku 2002, od té doby spolu o všem rozhodovali, společně pracovali a vše společně budovali. Žalovaná byla zaměstnaná u žalobce do roku 2009 na základě pracovní smlouvy. Výplatu nedostávala, vše šlo do provozu vinárny a restaurace. Z její rodiny přišlo na účet 400 000 Kč. Platby pro [právnická osoba] v březnu, dubnu a červenci 2011 byly kryty z příjmů žalované z mateřské a rodičovské a ze zaměstnání. Na mateřské byla v letech 2004 -2007. [jméno] [příjmení] je její sestra. [jméno] [příjmení] nezná, již si nevzpomíná na účel platby od [právnická osoba], jde buď o platbu v souvislosti se začínajícím podnikáním žalované, kdy zakoupila kameru na měření úniků tepla, ale tu pak prodala, protože nakonec podnikat nezačala.

67. Z faktury [číslo] vystavené dne 7. 4. 2009 společností [právnická osoba] (čl. 355) bylo zjištěno, že jmenovaná společnost fakturovala žalované cenu za vozidlo [příjmení] [příjmení] [jméno] [anonymizováno] ve výši 834 900 Kč, a to na účet [bankovní účet].

68. Z výpisů z účtu [číslo] vedeného u společnosti [právnická osoba] na jméno žalobce (čl. 225) bylo zjištěno, že dne 2. 4. 2009 byla stržena částka 834 900 Kč ve prospěch účtu [bankovní účet] (rukou dopsáno„ [anonymizována dvě slova]“).

69. Z přihlášky k registraci vozidla [anonymizována dvě slova], [VIN kód], přidělená [registrační značka] [anonymizováno] (čl. 430-432) bylo zjištěno, že přihlášku podala žalovaná dne 8. 4. 2009 zastoupena na základě plné moci ze dne 7.4.2009 Ing. [jméno] [příjmení]; přílohou byla kopie velkého technického průkazu a dále byla plná moc pro zmocněnce.

70. Z osvědčení o registraci vozidla č. [anonymizováno] [číslo] k vozidlu [anonymizována dvě slova], původní [registrační značka] [anonymizováno], nová [registrační značka] [anonymizováno], [VIN kód] (čl. 434) ze dne 22.6.2011 bylo zjištěno, že původním vlastníkem vozidla byla žalovaná, novým vlastníkem vozidla je [jméno] [příjmení].

71. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] vedeného u společnosti [právnická osoba], na jméno žalobce (čl. 224) bylo zjištěno, že dne 5. 5. 2009 byla stržena částka 80 000 Kč ve prospěch účtu s označením [anonymizována čtyři slova] [obec a číslo] (rukou dopsáno„ záloha [anonymizováno]“). Dne 6. 5. 2009 byla stržena částka 1 870 000 Kč ve prospěch účtu [číslo] (rukou dopsáno„ doplatek [anonymizováno]“).

72. Z cenové nabídky [anonymizováno] [obec] [část obce] ze dne 27. 7. 2009 (čl. 355 verte) bylo zjištěno číslo účtu [právnická osoba] [anonymizována tři slova], a to [číslo].

73. Na printscreenu z [anonymizována dvě slova] ze dne 5. 9. 2019 předloženého žalobcem (založeno v přílohové obálce) jsou uvedeny přijaté zálohy na vozidlo [anonymizováno], a to 7. 5. 2009, 1 870 000 Kč s poznámkou [celé jméno žalobce] a z 14. 5. 2009, 1 870 000 Kč s poznámkou [celé jméno žalované]. Ve spodní části je uveden podpis [jméno] [příjmení], finanční účetní, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [právnická osoba]

74. Z přihlášky k registraci vozidla ze dne 12. 5. 2009 (čl.414-417) bylo zjištěno, že žalovaná požádala o registraci vozidla [anonymizována dvě slova], [VIN kód]. Vozidlu byla přidělena [registrační značka] [anonymizováno]. Součástí přihlášky byla plná moc udělená žalovanou zmocněnci [právnická osoba] a velký technický průkaz vozidla.

75. Z faktury č. [anonymizováno] vystavené dne 11. 5. 2009 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] žalované (čl. 416) bylo zjištěno, že uvedená společnost fakturovala žalované jako fyzické osobě kupní cenu za shora uvedené vozidlo [anonymizováno] v částce 1 950 000 Kč.

76. Ze žádosti o zápis změn údajů z registru silničních vozidel k osobnímu automobilu [VIN kód] ze dne 22. 6. 2011 (čl. 408-412) bylo zjištěno, že vlastník a provozovatel vozidla, [právnická osoba] a.s., požádal o provedení změny zápisu, a to uvedení nového vlastníka vozu – žalované. Z plné moci ze dne 19. 4. 2011 vyplývá, že k podání žádosti za [právnická osoba] byla zplnomocněna [jméno] [příjmení]. Z přihlášky k registraci vozidla ze dne 7. 7. 2011 bylo zjištěno, že žalovaná požádala o registraci vozidla [VIN kód], [jméno] [příjmení] [anonymizováno], původní vlastník [právnická osoba], byla přidělena [registrační značka] [anonymizováno]. Nedílnou součástí přihlášky byl technický průkaz k vozidlu.

77. Z protokolu o silniční kontrole vyhotoveného dne 7. 7. 2011 společností [právnická osoba] (čl. 413) bylo zjištěno, že byla provedena evidenční kontrola vozidla [VIN kód], [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [registrační značka] [anonymizováno], provozovatel žalovaná.

78. Ze smlouvy uzavřené dne 1. 8. 2013 mezi žalovanou jako prodávající a [právnická osoba] a.s. jako kupující (čl. 236-237) bylo zjištěno, že žalovaná převedla do vlastnictví kupující vozidlo [jméno] [příjmení] [registrační značka] [anonymizováno], [VIN kód]. Kupující za to žalované zaplatila částku 275 400 Kč, a to částku 265 400 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a částku 10 000 Kč se zavázala uhradit po dodání zimních pneumatik náležejících k tomuto vozu. Z předávacího protokolu ze dne 1. 8. 2013 vyplývá, že toto vozidlo bylo 1. 8. 2013 fyzicky předáno kupující 1.8.2013.

79. Z výpisu z registru vozidel ohledně vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizováno], původní [registrační značka] [anonymizováno], [VIN kód] poskytnutého Magistrátem [anonymizováno] [obec] odbor evidence motorových a přípojných vozidel a odbavování řidičů ze dne 1.12.2020 (čl. 444) bylo zjištěno, že že žalobce byl vlastníkem a provozovatelem tohoto vozidla od 19. 8. 2013 do 9. 10. 2015. Vozidlo [anonymizováno] spz: [anonymizováno] [číslo] vlastnila žalovaná od 24.6.2011 do 9.8.2013, kdy bylo převedeno na [právnická osoba]

80. Z faktury č. [anonymizováno] vystavené dne 1. 8. 2013 společností [právnická osoba] žalobci bylo zjištěno, že žalobci byla vystavena faktura na úhradu ceny za vozidlo [anonymizována dvě slova], [VIN kód] v částce 384 789 Kč; v hotovosti mělo být placeno 175 400 Kč, převodem 209 389 Kč.

81. Z fotografií předložených žalobcem bylo zjištěno, že na těchto fotograficíh je zobrazen žalobce s vozidlem [anonymizována dvě slova] [registrační značka] [anonymizováno], na druhé s [značka automobilu] [registrační značka] [anonymizováno]. Obě fotografie jsou nedatované.

82. Na základě shora uvedených důkazů učinil soud ohledně této položky tento skutkový závěr:

83. Bylo prokázáno, že žalovaná byla v registru vozidel registrována jako vlastník vozidla: (a) [anonymizováno], [registrační značka] [anonymizováno], [VIN kód] (dále jen„ [anonymizováno]“), od 2. 4. 2007 do 9. 6. 2009, (b) [anonymizována tři slova], [registrační značka] [anonymizováno], [příjmení] [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), od 8. 4. 2009 do 20. 6. 2011, (c) [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizováno], [VIN kód] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), od 12. 5. 2009 do 13. 7. 2011, (d) [jméno] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizováno], [VIN kód] (dále jen„ [jméno] [příjmení]“), od 24. 6. 2011 do 9. 8. 2013, a (e) [příjmení] [jméno], [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“), od 12. 1. 2010 do 27. 1. 2015. Vozidla [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] nabyla žalovaná před uzavřením manželství, vozidla [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno] nabyla žalovaná po uzavření manželství. Co se týče vozidel [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], soud má za prokázané, že byly hrazeny z účtu žalobce.

84. Žalobce tvrdil, že žalovaná si peněžní prostředky z prodeje vozidla [anonymizována dvě slova] z části ponechala a z části je použila na investice do nemovitostí v [obec]. Žalovaná tvrdila, že prostředky z prodeje tohoto vozidla použila na koupi vozidla [jméno] [příjmení]. Soud má za prokázaný skutkový stav, který tvrdila žalovaná. Prodej vozidla [anonymizována dvě slova] a koupě vozidla [jméno] [příjmení] totiž proběhly v blízké časové souvislosti. Jak vyplývá ze sdělení [stát. instituce], žalovaná byla vlastníkem vozidla [anonymizována dvě slova] do 20. 6. 2011. Již od 24. 6. 2011, tedy o 4 dny později, byla registrována jako vlastník vozidla [jméno] [příjmení]. Jak vyplývá z žádosti o změnu údajů v registru vozidel, původní vlastník vozidla, [právnická osoba] a.s. návrh, aby žalovaná byla jako vlastník vozidla zapsána, podala již 22. 6. 2011, tedy pouhé dva dny poté, co žalovaná byla vyškrtnuta z evidence jako vlastník vozidla [anonymizována dvě slova].

85. Žalovaná dále tvrdila, že peněžní prostředky získané prodejem vozidla [jméno] [příjmení] byly použity na koupi vozidla [anonymizována dvě slova], přičemž jako jeho vlastník byl uveden žalobce. Ten tuto verzi skutkového stavu popírá. Po provedeném dokazování však soud shledal za prokázaný skutkový stav tak, jak ho tvrdí žalovaná. Jak vyplývá ze smlouvy o prodeji vozidla [jméno] [příjmení], žalovaná prodala toto vozidlo [právnická osoba], a.s., dne 1. 8. 2013. Téhož dne táž společnost fakturovala žalobci kupní cenu vozidla [anonymizována dvě slova]. [příjmení] souvislost mezi těmito dvěma transakcemi je ještě jasnější než v předchozím případě (ke koupi a prodeji došlo v jediný den), navíc druhou stranou smlouvy byla vždy [právnická osoba], a.s. Část kupní ceny vozidla [anonymizována dvě slova] navíc byla dle faktury již uhrazena, zbývalo doplatit jen část.

86. Žalobce učinil předmětem vypořádání společného jmění manželů osobní též [značka automobilu], resp. požadoval nahrazení ceny, za niž žalovaná toto vozidlo prodala. K tomu uvedl, že vozidlo bylo registrováno na žalovanou. Ze sdělení [stát. instituce], odboru dopravně správních činností, ze dne 20. 5. 2019 vyplývá, že žalovaná takové vozidlo nikdy neprovozovala, ani nebyla uvedena jako vlastník takového vozidla. Soud proto žalobce poučil k doplnění tvrzení ohledně okolností nabytí tohoto vozidla do vlastnictví a navržení důkazů k k jejich prokázání (a to ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.). Žalobce i přes poučení svá tvrzení nedoplnil a důkazy nenavrhl, pouze odkázal na protokol z jednání ve věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp.zn. 20C 239/2016. Z tohoto protokolu bylo toliko zjištěno, že žalovaná při svém účastnickém výslechu hovořila o vozidlech žalobce, avšak nikterak tento důkaz nesměřuje k prokázání tvrzení o tom, že žalovaná byla registrována jako vlastník vozidla [anonymizována dvě slova] a že toto vozidlo prodala. V tomto směru tedy žalobce neunesl ani břemeno tvrzení (není zřejmé, kdy mělo být vozidlo nabyto, kdy a kým prodáno), tím méně břemeno důkazní.

87. Pokud jde o vozidlo [příjmení] [jméno], soud má za prokázané, že bylo nabyto dne 12.1.2010, tedy za trvání manželství, a registrováno na žalovanou. Žalovaná sama potvrdila, že jej prodala za částku 150 000 Kč v lednu 2015 a tyto peníze použila v částce 80 000 Kč na nákup vozidla pro svého syna [anonymizována dvě slova], a v částce 56 000 Kč na nákup invalidního vozíku pro kamarádku.

88. Dále byly provedeny rozsudky ve věci péče o nezletilého syna účastníků, a to rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14.4.2016 č.j. 14Nc 344/2014-207 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10.10.2018 č.j. 0P 150/2018-333. Z těchto rozsudků bylo zjištěno, že soud schválil dohodu rodičů, kterou byl nezletilý [celé jméno žalobce] svěřen pro dobu před a po rozvodu manželství účastníků do péče žalobce a žalované uložena povinnost platit výživné. Soud vyšel ze skutkového zjištění, že účastníci spolu nevedou společnou domácnost od 1.11.2013. Druhým citovaným rozsudkem bylo rozhodnuto o zvýšení výživného na částku 5 500 Kč. Z odůvodnění tohoto rozsudku bylo zjištěno, že žalovaná se se synem nestýká, přičemž účastníci se během opatrovnického řízení neshodli na příčině tohoto stavu. Syn sám o styk se žalovanou nejeví zájem.

89. Podle § 708 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

90. Podle § 709 odst. 1 o. z. Součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

91. Podle § 709 odst. 2 o. z. součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.

92. Podle § 711 odst. 1 o. z. o nabytí a pozbytí jednotlivých součástí společného jmění platí obecná ustanovení tohoto zákona.

93. Podle § 711 odst. 2 o. z. částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat.

94. Podle § 711 odst. 3 o. z. pohledávky z výhradního majetku jen jednoho z manželů, které se mají stát součástí společného jmění, se součástí společného jmění stávají dnem splatnosti.

95. Podle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud.

96. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

97. Podle § 742 odst. 2 o. z. hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

98. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli manželství dne 23.10.2009, přičemž manželství zaniklo právní mocí rozsudku, kterým bylo manželství rozvedeno, tj. dne 2.3.2017.

99. Žalobce se předmětnou žalobou domáhal vypořádání společného jmění manželů, když předmětem vypořádání učinil (po částečném zpětvzetí žaloby a vzájemného návrhu a rozšíření žaloby): (a) Nemovité věci v [obec], (b) vnos žalobce představující výlučné finanční prostředky žalobce použité na nabytí nemovitých věcí v [obec], (c) bankovní účet žalované vedený u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet], dále u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet] a dále dva účty u [jméno] [příjmení] bank č.ú. [bankovní účet] a č.ú. [bankovní účet] a (d) peníze získané z prodeje vozidel [anonymizováno 7 slov], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno] v celkové částce 2 120 000 Kč; žalovaná pak předmětem vypořádání učinila (e) movité věci – kuchyně [příjmení] [příjmení], barva metalic, trouba Whirlpool, varná deska Whirlpool, digestoř Whirlpool, mikrovlnná trouba Whirlpool, myčka Whirlpool, (f) účty žalobce specifikované ve vzájemném návrhu žalované (viz bod 3 shora).

100. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce při rozšíření žaloby, kdy předmětem vypořádání učinil finanční prostředky získané žalovanou z prodeje vozidel, jak jsou specifikovány shora), učinil předmětem řízení vedle vypořádání společného jmění manželů též další nárok, a to na zaplacení částky 1 480 000 Kč, což představují částky za prodej vozidla [anonymizováno] (dle tvrzení žalobce za 250 000 Kč), [anonymizována dvě slova] (dle tvrzení žalobce za částku 430 000 Kč), [anonymizováno] (dle tvrzení žalobce za částku 800 000 Kč), neboť tato vozidla byla nabyta před uzavřením manželství účastníků, tedy vozidlo [anonymizováno] dne 2.4.2007, [anonymizována dvě slova] dne 8.4.2009 a vozidlo [anonymizováno] dne 12.5.2009. Předmětem řízení byla tedy vedle žaloby na vypořádání společného jmění manželů účastníků též žaloba na zaplacení částky 1 480 000 Kč, a to z titulu prodeje vozidel, o nichž tvrdil žalobce, že byl jejich výlučných vlastníkem, žalovaná je prodala bez jeho souhlasu a použila výlučně pro svou potřebu.

101. Pokud jde o vypořádání společného jmění manželů, bylo v řízení prokázáno, že za trvání manželství účastníci nabyli nemovité věci v [obec]. Soud je vázán rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 10.5.2017 č.j. 20C 239/2016-128, který určil, že tyto nemovité věci jsou součástí společného jmění manželů (viz § 135 odst. 2 o.s.ř.). Proto tyto nemovité věci v souladu s § 709 odst. 1 o.z. učinil předmětem vypořádání. Ohledně zůstatkové hodnoty těchto nemovitých věcí vyšel z obvyklé ceny stanovené aktualizovaným znaleckým posudkem vypracovaného znalkyní [celé jméno znalkyně] dne 31.3.2021 [číslo] to ve výši 11 188 250 Kč (viz skutkové závěry shora). Nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, neboť žalobce je spolu s nezletilým synem účastníků i užívá, žalovaná sama přikázání těchto nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví nenavrhovala, a tedy tento způsob vypořádání odpovídá faktickému stavu a rozumnému uspořádání.

102. Žalovaná předmětem vypořádání učinila kuchyň včetně spotřebičů, která je umístěna v domě [adresa] v [obec]. Soud dospěl k závěru, že tyto věci nelze samostatně vypořádat, neboť se jedná o součást tohoto domu, a tudíž nejsou věcmi v právním slova smyslu. Dle ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013, dále jen„ obč.zák.“) součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Dle judikatorních závěrů (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.1.2004 sp.zn. 22 Cdo 1964/2003) mezi věcí a její součástí vznikají obdobné funkční vztahy jako mezi věcí a jejím příslušenstvím; rozdíl spočívá zejména v míře fyzické sounáležitosti a možnosti využít příslušenství věci i jinak než pro věc hlavní. V daném případě je zřejmé, že kuchyň včetně spotřebičů je součástí domu (který je součástí pozemku), neboť byla pořízena pro konkrétní nemovitou věc, byla do ní zakomponována a na rozdíl od nábytku se již od počátku nepočítalo s jejím přesunem (ani s přesunem spotřebičů), neboť bylo určeno, že bude sloužit této nemovité věci. Součást věci není věcí v právním slova smyslu, a tudíž nemůžeme být samostatným předmětem vypořádání. Proto kuchyně a spotřebiče v ní umístěné, které učinila žalovaná předmětem vypořádání, nebyly učiněny samostatným předmětem vypořádání, ale byly vypořádány v rámci vypořádání nemovitých věcí v [obec]. Soud doplňuje, že pro posouzení povahy kuchyně a spotřebičů v ní umístěných aplikoval starý občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013), neboť kuchyň včetně spotřebičů byla nabyta dne 19.7.2011, a tudíž posouzení charakteru těchto věcí je rozhodná právní úprava v době jejich nabytí (viz § 3028 odst. 2 o.z.).

103. Žalobce tvrdil, že nemovité věci v [obec] financoval převážně ze svých výlučných prostředků, které získal z prodeje nemovitých věcí ve svém výlučném vlastnictví, jakož i z prodeje movitých věcí v nich umístěných. Soud má za prokázané, že z účtu žalobce vedeného u [právnická osoba] (č.). [bankovní účet]) byla na účet [právnická osoba] – [právnická osoba], tedy prodávajícího ve vztahu k nabytí nemovitých věcí v [obec] (jak potvrzuje příslušná kupní smlouva uzavřená dne 23.11.2011), odeslána částka 250 000 Kč, téhož dne 1 842 800 Kč, dne 8.7.2010 částka 42 000 Kč a téhož dne 5 668 Kč. Zároveň bylo prokázáno, že z toho účtu byla odeslána částka 7 000 000 Kč na účet žalobce vedený u [právnická osoba] (č.ú. [bankovní účet]), a to dne 16.6.2010; dne 1.11.2010 byla z tohoto účtu na další účet žalobce č.ú. [bankovní účet] odeslána platba ve výši 7 015 000 Kč, a z tohoto účtu pak na účet prodávající z kupní smlouvy, kterou byly nemovité věci v [obec] nabyty, byla dne 5.11.2010 odeslána částka 6 378 538 Kč. Bylo prokázáno, že žalobce kupní smlouvou ze dne 11.3.2009 převedl vlastnické právo k nemovitým věcem v k.ú. [část obce], a to za kupní cenu ve výši 17 000 000 Kč, přičemž částka ve výši 16 090 000 Kč byla od kupujícího na účet žalobce vedený u [právnická osoba] připsána dne 31.3.2009; dne 30.3.2009 pak od JUDr. [jméno] [příjmení] částka ve výši 4 600 000 Kč (což dle tvrzení žalobce měla být částka za prodej movitých věcí umístěných v prodávaných nemovitých věcech v k.ú. [část obce]). Je tedy zřejmé, že v časové souvislosti po prodeji nemovitých věcí v k.ú. [část obce], které měl žalobce ve svém výlučném vlastnictví (což žalovaná nikterak nezpochybňuje), došlo k nákupu nemovitých věcí v [obec], a to za situace, kdy již žalobce měl ukončené provozování živnosti (10.2.2010), a tedy již nebyl výdělečně činný. Je zřejmé, že nemovité věci v k.ú. v [část obce] (kde byla provozována restaurace) byly prodány s cílem jejich investice do nemovité věci k bydlení, což ostatně sama žalovaná potvrdila ve svém vyjádření při jednání dne 20.5.2021. Je nepochybné, že na účtu žalobce, z něhož byly odeslány shora zmiňované finanční prostředky [právnická osoba] – [právnická osoba] k úhradě kupní ceny nemovitostí v [obec], se nacházely i finanční prostředky ve společném jmění manželů (minimálně připsané úroky). Nicméně soud vyšel ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2012 sp.zn. 22 Cdo 638/2011, dle něhož„ Výlučné finanční prostředky jednoho z manželů vložené n účet u peněžního ústavu vedený na jméno druhého manžela, ke kterému má prostředky vkládající manžel pouze dispoziční právo, netvoří ani po jejich výběru vkládajícím manželem SJM, ale zůstávají ve výlučném vlastnictví tohoto manžela; to platí i tehdy, jestliže na účet byly již dříve vloženy finanční prostředky tvořící SJM“. Byť toto rozhodnutí řeší skutkově poněkud odlišnou situaci (odlišnou zejména v tom, že prostředky vložené na účet byly ve stejné výši rovněž vybrány), přesto má soud za to, že závěry jsou použitelné i v této věci. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce prodal svůj výlučný majetek s tím, že finanční prostředky měl zájem investovat do nákupu nemovité věci k bydlení. Je logické, že kupní cena byla žalobci zaslána na bankovní účet a finanční prostředky na něm byly uložené až do doby, než došlo k zakoupení nemovitých věcí v [obec]. Kupní cena za nemovité věci v [obec] byla nižší než cena za prodej nemovitých věcí v k.ú. [část obce]. Vzhledem k tomu, že v domě úhrady kupní ceny za dům v [obec] žalobce již nebyl výdělečně činný, příjmy měli účastníci z pronájmu nemovitých věcí, výdělky žalované se pohybovaly v částce do 20T Kč, je zřejmé, že zdrojem financování nemovitých věcí v [obec] musely nutně být finanční prostředky, které žalobce získal prodejem nemovitých věcí ve svém výlučném vlastnictví. Prostředky z účtu žalobce prokazatelně odepsány byly, přičemž nebyly tvrzeny ani zjištěny žádné jiné investice, které by žalobce nebo účastníci společně po prodeji nemovitých věcí v k.ú. [část obce] realizovali. S ohledem na uvedené tedy soud dospěl k závěru, že žalobce použil ze svých výlučných prostředků částku ve výši 8 519 006 Kč, což odpovídá částkám odeslaným z jeho účtu.

104. Pokud žalobce tvrdil, že uhradil celou kupní cenu, když částka v celkové výši 165 512 Kč, která byla na účet [anonymizováno] – [právnická osoba] odeslána z účtu žalované, představuje rovněž výlučné prostředky žalobce, soud toto tvrzení shledal za vyvrácené. Žalobce tvrdil, že žalovaná neměla žádný zdroj finančních prostředků, neboť se jednalo buď o prostředky, které jí poslal žalobce anebo prostředky, které získala z prodeje vozidel, které však byly ve výlučném vlastnictví žalobce. Z předloženého účtu žalované vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet] bylo zjištěno, že platby ve prospěch [anonymizováno] – [právnická osoba] byly z tohoto účtu odeslány částky 8 250 Kč dne 21.3.2011, 7 776 Kč dne 22.4.2011, 64 863 Kč dne 14.7.2011 a 66 974 Kč dne 18.7.2011. Na tento účet průběžně chodili platby včetně plateb od žalobce, od zaměstnavatele žalované, byly z něj prokazatelně činěny platby pro běžnou spotřebu. Nelze tedy přijmout závěr, že na účtu byly uloženy finanční prostředky žalobce či finanční prostředky, které žalovaná získala z prodeje majetku žalobce. Naopak je zřejmé, že na účtu byly prostředky z výdělečné činnosti žalované, byly připisovány úroky, jedná se tedy o prostředky spadající do společného jmění manželů. Skutečnost, že žalobce posílal žalované peníze, nikterak nepotvrzuje, že by se jednalo o výlučné prostředky žalobce. Je nepochybné, že v roce 2011 spolu účastníci žili, vedli společnou domácnost a měli tedy i nastavený způsob financování společné domácnosti. Žalobce sám měl na účtu finanční prostředky výlučné prostředky i prostředky, které spadají do společného jmění manželů (prostředky získané jako výnos z výlučného majetku – z pronájmu, starobní důchod), nelze tedy říci, že finanční prostředky, které zasílal žalované, byly toliko výlučné. Závěr o zachování charakteru výlučných finančních prostředků i při jejich uložení na účet, kde jsou též prostředky spadající do společného jmění manželů, byl učiněn za situace, kdy byly konkrétním způsobem výlučné prostředky získány, uloženy na účet a v časové souvislosti použity na nabytí konkrétní věci. Oddělovat tímto způsobem všechny finanční prostředky určené k běžné spotřebě však vede k tomu, že by z vypořádání společného jmění manželů byl učiněn vyúčtovací spor, a ve svém důsledku popírá i samotný charakter majetkového společenství manželů. Tvrzení, že žalovaná použila k úhradě části kupní ceny finanční prostředky získané z prodeje vozidel žalobce, má soud za vyvrácené, a to s argumentací, která je uvedena níže (neboť výnosy z prodeje byly učiněny rovněž předmětem vypořádání, respektive samostatné žaloby). Z tohoto důvodu soud uzavřel, že finanční prostředky na zaplacení části kupní ceny nemovitých věcí v [obec], které byly odeslány z účtu žalované, byly prostředky ve společném jmění manželů.

105. Předmětem vypořádání dále byly učiněny finanční prostředky, které žalovaná získala z prodeje vozidel, přičemž se jednalo o vozidla, které vlastnil žalobce ve svém výlučném vlastnictví. Jednalo se o vozidla [anonymizováno 7 slov], [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno]. Bylo prokázáno, a to výpisem z registru vozidel, že žalovaná byla registrována jako vlastník vozidla [anonymizováno] spz: [anonymizováno] [číslo] od 2.4.2007 do 9.6.2009, vozidla [anonymizováno], spz [anonymizováno] [číslo] od 24.6.2011 do 9.8.2013, vozidla [anonymizována dvě slova] spz: [anonymizováno] [číslo] od 8.4.2009 do 20.6.2011, vozidla [anonymizována dvě slova] [číslo], od 12.5.2009 do 13.7.2011; jako provozovatel je registrována u vozidla [anonymizováno] spz: [anonymizováno] [číslo]. Vozidla [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] byly nabyta před uzavřením manželství, a tudíž nárok žalobce na zaplacení ceny, kterou z jejich prodeje žalovaná obdržela, jsou posuzovány jako samostatná žaloba na zaplacení částky 1 480 000 Kč. Vozidla [jméno] i [příjmení] byla prokazatelně nabyta za trvání manželství, a tudíž se jedná o věci, které byly součástí společného jmění manželů (viz § 709 odst. 1 o.z.). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vozidlo [příjmení] prodala, což sama potvrdila, a potvrdila, že výtěžek ve výši 136 000 Kč použila pro svého syna z předchozího vztahu a pro svoji kamarádku. V souladu s ustanovením § 714 odst. 1 o.z. bylo třeba pro prodej vozidla, aby jednali účastníci společně, anebo žalovaná sama, avšak se souhlasem žalobce. Žalobce odmítl, že by s prodejem souhlasil, žalovaná to ani netvrdila. Protože žalobce nenamítl neplatnost prodeje vozidla (nesouhlas není námitkou relativní neplatnosti, která by navíc musela být uplatněna ve vztahu ke všem účastníkům převodní smlouvy), potom je součástí společného jmění manželů to, co bylo prodejem věci ve společném jmění manželů získáno, tedy částka ve výši 136 000 Kč, kterou žalovaná použila pro svoji potřebu, tedy potřebu syna z předchozího vztahu a své kamarádky, což je mimo rodinné společenství, které tvořila s žalobcem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4002/2011). Pokud jde o vozidlo [jméno], v řízení bylo prokázáno, že toto vozidlo bylo na žalovanou registrováno rovněž za trvání manželství účastníků (24.6.2011), a tudíž bylo dle § 709 odst. 1 o.z. součástí společného jmění manželů. Žalovaná tvrdila, že toto vozidlo bylo zakoupeno z prostředků získaných z prodeje vozidla [anonymizováno] (které bylo přeregistrováno dne 20.6.2011) a z výnosu z prodeje tohoto vozidla bylo zakoupeno vozidlo [anonymizováno], které bylo registrováno na žalobce. Z žádosti o registraci vozidla [jméno] ze dne 22.6.2011 bylo zjištěno, že žádost podávala žalovaná zastoupená [právnická osoba] [obec] a.s. Z kupní smlouvy ze dne 1.8.2013 bylo zjištěno, že vozidlo uvedeného dne žalovaná prodala [právnická osoba] a.s. Z výpisu z registru vozidel žalobce zaslaném Magistrátem [anonymizováno] [obec] vyplynulo, že žalobce byl registrován jako vlastník vozidla [anonymizována dvě slova] spz: [anonymizováno] [číslo], a to od 19.8.2013, přičemž z vystavené faktury společnosti [právnická osoba] vyplynulo, že prodej vozidla [anonymizováno] žalobci byl uskutečněn dne 1.8.2013. Z těchto listin má soud za prokázané tvrzení žalované, že vozidlo [jméno] [příjmení] bylo zakoupeno z prostředků získaných při prodeji vozidla [anonymizováno] a následně z prodeje vozidla [jméno] bylo zakoupeno další vozidlo (tentokrát registrované na žalobce), a to vozidlo [anonymizováno]. Je zde zřejmá časová souvislosti, kdy vozidlo [anonymizováno] bylo přeregistrováno dne 20.6.2011 a dne 22.6.2011 podává žalovaná žádost o registraci vozidla [jméno], a následně prodej vozidla byl uskutečněn dne 1.8.2013 (u [právnická osoba] a.s.) a téhož dne byl uskutečněn nákup vozidla [anonymizováno] u [právnická osoba] Je tedy zřejmé, že v případě prodeje vozidla [jméno] [příjmení] nedošlo k žádným odklonům prostředků společného jmění manželů, neboť za výtěžek z prodeje bylo nakoupeno další vozidlo, které užíval žalobce; toto vozidlo [anonymizováno] nebylo učiněno předmětem vypořádání, a tudíž jej soud při vypořádání nijak nezohlednil. Pokud žalobce tvrdil, že žalovaná si pro svoji potřebu ponechala výtěžek z prodeje vozidla [anonymizována dvě slova], toto své tvrzení i přes poučení soudem (jak bylo uvedeno shora u skutkových zjištění) neprokázal, a tudíž soud tento nárok do vypořádání nezahrnul.

106. Dále předmětem vypořádání byly učiněny účty žalobce a žalované, když bylo zjištěno, že ke dni 2.3.2017 byl na jméno žalobce veden účet u společnosti [právnická osoba], č. [bankovní účet], se zůstatkem 48 308,50 Kč; na jméno žalované byly k tomuto datu vedeny účty u společností [právnická osoba] ([číslo]), [právnická osoba] ([číslo]) a [právnická osoba] (č. [bankovní účet]), přičemž zůstatek všech účtů (ke dni 2.3.2017) činil 0 Kč. Soud tedy předmětem vypořádání učinil zůstatek na účtu žalobce, přičemž pohledávku na tomto účtu přikázal do výlučného vlastnictví žalobce.

107. Při určení výše vypořádacího podílu soud zhodnotil, že předmětem vypořádání byl učiněn majetek v celkové hodnotě 11 372 558,50 Kč (11 188 250 Kč jako hodnota nemovitých věcí, pohledávka na účtu žalobce ve výši 48 308,50 Kč, finanční prostředky za prodej vozidla [příjmení] ve výši 136 000 Kč); od tohoto majetku je třeba odečíst vnos žalobce (výlučné finanční prostředky použité na nákup nemovitých věcí v [obec]) ve výši 8 519 006 Kč, a to v souladu s ustanovením § 742 odst. 1 písm. c) o.z.; celkem tedy majetek pro účely vypořádacího podílu představuje hodnotu 2 853 552,50 Kč.

108. Dle § 742 odst. 1 o.z. zásadně platí, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Žalobce navrhoval, aby soud zohlednil, že to byl žalobce, který převážně ze svých výlučných prostředků zakoupil nemovité věci v [obec], přičemž částky zaslané z účtu žalované představují částky z prodeje vozidel žalobce; žalobce také tento nemovitý majetek udržel a zhodnotil; žalobce má v péči nezletilého syna účastníků, přičemž společnou domácnost s žalovanou nevedou již od roku 2013; žalovaná bez souhlasu žalobce prodala vozidla značné hodnoty, není zřejmé, jak s těmito prostředky naložila, přičemž se nijak nezasloužila o nabytí ani udržení movitého či nemovitého majetku. Dle názoru žalobce by podíly měly být 90%: 10% ve prospěch žalobce.

109. Při úvaze o výši vypořádacího podílu dospěl soud k závěru, že je na místě přiznat účastníkům jiné než rovné vypořádací podíly. Sodu vyšel z toho, že předmětem vypořádání jsou hlavně nemovité věci v [obec] v hodnotě přes 11M Kč; byl to žalobce, který poskytl převážnou část finančních prostředků pro jejich nabytí, nicméně k této skutečnosti soud přihlédl pouze okrajově, neboť již byla vypořádána při zohlednění vnosu. Manželství účastníků trvalo od října 2009 do března 2017, od konce roku 2013 přestali účastníci sdílet společnou domácnost, a byl to žalobce, který výlučně sám o nemovité věci pečoval. Je pravdou, že žalované nebylo umožněno zároveň nemovité věci užívat, avšak žalovaná nijak netvrdila, že by o to usilovala. Navíc péče žalobce o nemovité věci byla dostatečná, když i znalkyně při svém výslechu uvedla, že nemovité věci jsou udržovaná a v důsledku toho též zhodnocované. Žalobce navíc od roku 2016 pečuje o společného syna účastníků. Jestliže tedy zásluhovost o nabytí majetku žalobcem nebyla v plné míře vyvážena péčí žalované o společnou domácnost, potom zde jsou dány důvody pro disparitu podílu (viz též závěry Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.1.2021 sp.zn. 22Cdo 3304/2018), přičemž za adekvátní považuje soud podíl o velikosti 60:40 ve prospěch žalobce.

110. Žalobce nabyde majetek v hodnotě 11 236 558,50 Kč, po zohlednění vnosu ve výši 8 519 006 Kč, je to majetek ve výši 2 717 552,50 Kč; žalovaná nabyla majetek (představující finanční prostředky za prodej vozidla [příjmení]) ve výši 136 000 Kč. Majetek pro účely vypořádacího podílu (jak je uvedeno shora pod bodem 107) činí 2 853 552,50 Kč; 60% této hodnoty činí 1 712 131,50 Kč. Protože žalobce nabývá majetek v hodnotě 2 717 552,50 Kč, je povinen na vypořádacím podílu zaplatit žalované částku 1 005 421 Kč (2 717 552,50 Kč minus 1 714 131,50 Kč).

111. Soud tedy přikázal do výlučného vlastnictví žalobce nemovité věci a pohledávku na účtu u [právnická osoba] (výrok I.) za současného uložení povinnosti zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 1 005 421 Kč (výrok II.).

112. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na zaplacení částky 1 480 000 Kč z titulu prodeje vozidel ve vlastnictví žalobce bez jeho souhlasu žalovanou, a to vozidla [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno].

113. Tento nárok soud posuzoval jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z., dle něhož (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

114. Soud má za prokázané, že tato vozidla byla nabyta před uzavřením manželství, přičemž bylo prokázáno, ohledně vozidel [anonymizováno] a [anonymizováno], že byly uhrazeny z účtu žalobce. Sám žalobce tvrdil, že neměl zájem vystupovat jako vlastník vozidla a jako takový být uvedeno v registru vozidel, a to s ohledem na podnikatelská rizika (podnikatelské vydírání) a placení výživného. Z faktury vystavené na nákup vozidla [anonymizováno] i faktury vystavené na nákup vozidla [anonymizováno] je zřejmé, že bylo vystaveno na žalovanou, byla to tedy žalovaná, kdo byl kupující z předmětné kupní smlouvy a kdo tedy nabyl vlastnictví jak k vozidlu [anonymizováno], tak i k vozidlu [anonymizováno]. Skutečnost, že kupní cena byla zaplacena z účtu žalobce, na tomto právním závěru ničeho nemění, neboť vůlí žalobce bylo, aby vlastníkem vozů byla žalovaná a on je mohl užívat a zároveň se nevystavil nebezpečí s ohledem na vyměření vyšší výše výživného či exekuce pro vlastnictví luxusních věcí, případně blíže neurčenému podnikatelskému vydírání. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že vlastníkem vozidel [anonymizována dvě slova] a vozidla [anonymizováno] spz: [anonymizováno] [číslo], byla žalovaná, a tudíž žalobci nepřísluší žádný nárok vydání výtěžku z prodeje těchto vozidel.

115. Ohledně vozidla [anonymizováno], spz: [anonymizováno] [číslo], sice nebyla předložena faktura, ani nebylo doloženo, že bylo zaplaceno z účtu žalobce, nicméně výpisem z registru vozidel bylo prokázáno, že bylo registrováno na žalovanou. Důvody byly dle tvrzení žalovaného stejné jako v případě vozidel [anonymizováno] a [anonymizováno] (ostatně i dalších vozidel, ohledně nichž se žalobce domáhá zaplacení výtěžku z prodeje), a sice ochrana před podnikatelskými riziky a z důvodu plnění vyživovacích povinností, a tudíž je zřejmé, že jako vlastník tohoto vozidla dle vůle žalobce byla žalovaná. Navíc ohledně uplatněného nároku za prodej tohoto vozidla soud shledal důvodně uplatněnou námitku promlčení.

116. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

117. Podle § 107 odst. 1 obč.zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

118. Podle § 114 obč. zák. jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely.

119. Jestliže k prodeji vozidla [anonymizováno] došlo dne 9.6.2009, tímto dnem počala plynout subjektivní promlčecí doba v trvání 2 let; tato neplynula po dobu trvání manželství, tedy od 23.10.2009 do 2.3.2017 (viz § 114 obč.zák.), a dále plynula ode dne následujícího, tedy od 3.3.2017; předmětný nárok byl u soudu uplatněn podáním doručeným soudu dne 26.3.2019, tedy po uplynutí 2leté lhůty dle § 107 odst. 1 obč.zák. (ve spojení s § 3036 o.z.) Počátek běhu promlčecí doby soud stanovil ke dni změny v registraci, neboť v té době již účastníci nemohli vozidlo užívat, čehož si žalobce nepochybně musel všimnout. Proto tento nárok soud shledal promlčeným.

120. Dále nelze přehlédnout, že k přeregistraci vozidla [anonymizováno] došlo ještě před uzavřením manželství. Pokud by soud uvěřil argumentaci žalobce, že žalovaná prodala vozidlo ve vlastnictví žalobce bez jeho souhlasu, jeví se obtížně pochopitelné, proč žalobce následně uzavíral s žalovanou manželství, a zejména, proč i nadále registroval vozidla na žalovanou, a to jak před uzavřením manželství, tak i po něm.

121. Protože v řízení bylo prokázáno, že vozidla [anonymizováno] a [anonymizováno] byly ve vlastnictví žalované, a tudíž se jejich prodejem žalovaná nemohla bezdůvodně obohatit na úkor žalobce, a nárok na zaplacení částky odpovídající částce za prodej vozidla Škoda Octavia je, i kdyby žalobce prokázal vlastnictví k předmětnému vozidlu, promlčený, soud žalobu zamítl (výrok V.).

122. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1-3 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení má nárok na plnou náhradu nákladů řízení ten z účastníků, který měl ve věci plný úspěch. Pokud měl účastník úspěch jen částečný, náleží mu poměrná výše náhrady nákladů řízení. Soud může i takovému účastníku přiznat plnou náhradu nákladů řízení, a to v případě, že účastník byl neúspěšný jen v poměrně nepatrné části.

123. V řízení byly řešeny dva samostatné nároky – vypořádání společného jmění manželů a nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 480 000 Kč. Náhrada nákladů řízení soud posuzoval za každý tento nárok zvlášť.

124. V řízení o vypořádání společného jmění manželů byl z převážné části úspěšný žalobce, a to ohledně nejhodnotnější položky (nemovité věci), jakož i tvrzeného vnosu a tvrzeného odklonu – prodeje vozidla [příjmení]; neúspěch byl dán pouze ohledně položky tvrzeného odklonu – prodeje vozidla [jméno] [příjmení] a [anonymizováno]; ohledně účtu účastníků byl úspěch rovněž s převážné části u žalobce, neboť žalovaná požadovala zjistit účty u několika desítek peněžních ústavů, avšak zjištěn byl pouze jeden; žalobce naproti tomu učinil předmětem vypořádání 3 účty, které sice nebyly učiněny předmětem vypořádání, neboť na nich nebyly zjištěny žádné zůstatky, ale v době zániku manželství stále existovaly. Je tak možné uzavřít, že žalobce byl v řízení z převážné části úspěšný, jeho neúspěch je v poměru k jeho úspěchu zanedbatelný. Soud proto shledal důvody pro aplikaci § 143 odst. 3 o. s. ř. a žalobci v části řízení, která se týkala vypořádání společného jmění manželů, žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

125. V řízení o vypořádání společného jmění manželů činí výše odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby 48 860 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“, při tarifní hodnotě 11 372 558,50 Kč), a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), žaloba (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), jednání u soudu dne 18. 10. 2018 od 9:11 hod. do 10:27 hod. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), jednání u soudu dne 8. 1. 2019 od 12:35 hod. do 13:46 hod. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), jednání u soudu dne 19. 3. 2019 od 9:04 hod. do 10:00 hod. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), jednání u soudu dne 9. 5. 2019 od 10:10 hod. do 11:02 hod. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), jednání u soudu dne 19. 8. 2019 od 12:45 hod. do 14:03 hod. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), jednání u soudu dne 11. 2. 2020 od 14:04 hod. do 14:54 hod. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), vyjádření ze dne 19. 5. 2020 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), jednání u soudu dne 27. 8. 2020 od 12:37 hod. do 13:50 hod. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), vyjádření ze dne 18. 5. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), jednání u soudu dne 20. 5. 2021 od 9:10 hod. do 11:24 hod. (dva úkony dle § 11 odst. 1 písm. g) AT), tedy celkem 13 úkonů právní služby za 635 180 Kč. Ke každému z úkonů náleží též paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 AT po 300 Kč, celkem 4 200 Kč. Právní zástupkyně žalobce není plátcem daně z přidané hodnoty, soud jí proto nepřiznal náhradu této daně. Celkem tedy náhrada nákladů řízení žalobce činí 639 080 Kč (výrok III.).

126. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů souvisejících převážně s tou částí řízení, v níž byl projednáván nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení (tedy vyjádření ze dne 25. 4. 2019, 31. 7. 2019, 3. 9. 2019, 16. 12. 2020 a 3. 2. 2021 a dále účast na jednáních 31. 10. 2019 a 17. 12. 2020). Dále soud nepřiznal žalobci odměnu právního zástupce za vyjádření ze dne 22. 5. 2018, neboť toto vyjádření bylo jen doplněním tvrzení uvedených v žalobě na výzvu soudu. Tento úkon nemohl soud považovat za účelný, neboť žaloba má být sepsána tak, aby žádných výzev nebylo potřeba (ostatně proto byla sepsána advokátem). Vyjádření z 21. 3. 2019 pak nepřináší nová tvrzení. K otázce, jaké podání učiněné v průběhu řízení lze považovat za podání ve věci samé podle uvedeného ustanovení AT, se vyjádřil např. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 15. 7. 2010, č. j. 7 Afs 56/2010-59. V něm uvedl, že za takový úkon je možno považovat pouze podání, které do věci přináší nové argumenty nebo skutkové či právní okolnosti. S takovým názorem se podepsaný soud ztotožňuje. Soud si je vědom, že toto je nutno posuzovat restriktivně, a tedy není možné podrobně zkoumat jednotlivé argumenty uvedené v každém podání a porovnávat je s ostatními podáními již ve spise založenými. Na druhou stranu je nutno trvat na tom, aby – má-li být takto honorováno – podání obsahovalo alespoň nějakou (skutkovou či právní) argumentaci reagující na vývoj věci. To vyplývá i ze systematického zařazení tohoto úkonu v rámci AT. Tento úkon je zařazen mezi„ složitější“ úkony podle odst. 1 § 11, spolu např. s přípravou a převzetím zastoupení nebo účastí na jednání soudu. Uvedené lze ilustrovat na výzvě k plnění. V § 11 odst. 1 písm. d) AT je spolu s vyjádřením ve věci samé uvedena i výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci. V § 11 odst. 1 písm. h) AT je pak uvedena výzva k plnění jednoduchá, tedy taková, která skutkový a právní rozbor věci neobsahuje. I z tohoto rozdílu je zřejmé, že má-li být podání posouzeno jako úkon advokáta podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, je třeba, aby obsahoval skutkovou či právní argumentaci. Těmto požadavkům však uvedené vyjádření nedostálo.

127. V druhé části řízení, která se týkala nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, byla naopak plně úspěšná žalovaná, proto jí soud v této části přiznal též plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení o nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení činí výše odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby 14 220 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 AT při tarifní hodnotě 1 480 000 Kč). Soud přiznal žalované náhradu za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), jednání soudu dne 19. 8. 2019 od 12:45 hod. do 14:03 hod. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), jednání soudu dne 31. 10. 2019 od 9:09 hod. do 10:06 hod. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), jednání soudu dne 17. 12. 2020 od 12:07 hod. do 14:06 hod. (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), tedy celkem 4 úkony právní služby. Odměna tak činí 56 880 Kč. Ke každému z úkonů náleží též paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 AT po 300 Kč, celkem 1 200 Kč. Dále náleží žalované náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 12 196,80 Kč Celkem tedy odměna činí 70 276,80 Kč (výrok VI.). Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů souvisejících s úkony, které se týkaly výlučně vypořádání společného jmění manželů (vyjádření ze dne 16. 8. 2019, jednání dne 11. 2. 2019, 27. 8. 2020, 20. 5. 2021). Vyjádření ze dne 11. 9. 2020 pak reagovalo na výzvu soudu a platí zde totiž, co soud uvedl, již výše, tedy že takový úkon nelze považovat za účelný.

128. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Ve věci, konkrétně v části, kde se soud zabýval vypořádáním společného jmění manželů, byl vypracován znalecký posudek a byla slyšena znalkyně. V souvislosti s tímto posudkem vznikly soudu náklady, které je žalovaná, jako účastník, který neměl ve věci úspěch, povinna státu nahradit. Vzhledem k tomu, že výše nákladů není dosud pravomocně určena, vyhradil si soud určení její výše do samostatného usnesení, a to dle § 155 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV.).

129. Lhůtu k plnění soud určil v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.); náhradu nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

130. Protože žalobce dosud neuhradil soudní poplatek za žalobu na zaplacení částky 1 480 000 Kč, uložil mu soud rovněž tuto povinnost, a to ve výši dle položky č. 2 Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, tedy ve výši 74 000 Kč (výrok VII.).

131. Při vyhlášení rozsudku se soud dopustil zjevné nesprávnosti ve výroku II. kde bylo nesprávně uvedeno, že„ žalobce je povinen zaplatit žalobkyni na úplném vypořádání…..“ namísto správného„ žalobce je povinen zaplatit žalované na úplném vypořádání…..“. Soud postupem podle § 164 o.s.ř. tuto zjevnou nesprávnost opravil v písemném vyhotovení rozsudku.

Poučení