9 C 200/2018- 95

Rubrum

Okresní soud v Prachaticích rozhodl samosoudkyní JUDr Simonou Vojíkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 200 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 30. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku 66 886 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 2. 10. 2018 domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 200 000 Kč spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím oproti povinnosti žalobce vyklidit podkrovní byt domu [adresa] jako součásti st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Žalobce v žalobě uvedl, že mezi účastníky byla dne 20. 11. 1991 uzavřena smlouva o úpravě vzájemných práv a povinností v souvislosti s rekonstrukcí domu [adresa] v [obec]. Na základě uvedené smlouvy, uzavřené za situace, kdy smluvní strany byly vzdálenými příbuznými, žalovaný poskytl nemovitost a žalobce finanční prostředky potřebné k rekonstrukci s tím, že obě strany získají stejný podíl na užitcích a žalobce dále oprávnění užívat podkrovní byt. Náklady na provoz měly být hrazeny rovným dílem. Tato dohoda byla následně dne 6. 8. 1992 vtělena do písemné formy s úředně ověřenými podpisy. Za žalovaného, s ohledem na jeho nezletilost, při uzavírání smlouvy jednal jeho otec, jako zákonný zástupce. Žalobce investoval do rekonstrukce nemovitosti částku 1 000 000 Kč, další částku 400 000 Kč pak poskytl na vnitřní vybavení. Ze strany žalovaného ani jeho rodičů nebyly do rekonstrukce nemovitosti vloženy žádné finanční prostředky. Spolupráce mezi smluvními stranami fungovala i po roce 2002, kdy nemovitost převzal fakticky žalovaný. V roce 2010 zemřel dědeček žalobce (společný vzdálený příbuzný účastníků), v důsledku čehož žalovaný smlouvu přestal respektovat, tuto prohlásil za neplatnou a vyzval žalobce k vyklizení nemovitosti, později se smlouvu snažil vypovědět. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k vyúčtování zisku a nákladů, naposledy výzvou ze dne 23. 4. 2018 Poslední vyúčtování žalovaným žalobci zaslané byl výkaz zisku a nákladů za rok 2013. Protože žalovaný neplní povinnost vyplácet žalobci část zisku z nemovitosti, nepředává žalobci žádné informace, nájemce nebytových prostor vybírá bez dohody s žalobcem a nerespektuje právo žalobce na užívání podkroví, žalobce od Smlouvy o obchodní dohodě ze dne 6. 8. 1992 odstoupil. Odstoupení bylo žalovanému doručeno dne 28. 5. 2018 fikcí. V důsledku odstoupení byla smlouva zrušena a je třeba provést vzájemné vypořádání účastníků. Žalobce má vůči žalovanému nárok na vrácení finančních prostředků použitých na rekonstrukci, žalovaný pak oproti tomu nárok na vyklizení podkroví a úhradu obvyklé ceny za jeho užívání. Podíly obou účastníků na zisku a nákladech by byly stejné, a proto není v souvislosti s tím co vracet. Výši nároku na vrácení finančních prostředků navrhoval žalobce určit na základě znaleckého posudku ve výši zhodnocení nemovitosti v důsledku její rekonstrukce, což dle přesvědčení žalobce představuje rozdíl mezi původní hodnotou nemovitosti před rekonstrukcí a její hodnotou ke dni zrušení smlouvy. Žalobce upozornil, že sám užíval nemovitost pouze několik dnů v roce, posledních 10 let pak s ohledem na vyhrocení situace vůbec.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal a navrhl, aby žaloba byla zcela zamítnuta (č. l. 37 – 38). Smlouva o obchodní dohodě ze dne 6. 8. 1992 byla soudem v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] shledána absolutně neplatnou a jako od takové od ní nemohl žalobce platně odstoupit. Žalovaný zpochybnil, že by se na úkor žalobce jakkoli bezdůvodně obohatil, když osobně finanční prostředky, které měly představovat investici žalobce do nemovitosti, neobdržel, tyto obdržel jeho otec, a to ve výši, která je s ohledem na rozdílná tvrzení žalobce a otce žalovaného sporná. Mezi účastníky byla uzavřena konkludentně nepojmenovaná smlouva, na základě které vzniklo žalobci právo užívat na dobu neurčitou podkroví předmětné nemovitosti, k tíži žalovaného nelze klást, že žalobce již nemá na jeho dalším užívání zájem. Žalobce navíc více než 20 let možnost užívat podkroví, a tím sanovat svou investici do nemovitosti, měl, byl mu vyplácen i podíl na zisku z nemovitosti, pokud v daném roce byl vytvořen. Nelze zároveň porovnávat hodnotu nemovitosti před rekonstrukcí a její současnou hodnotu, když tento postup nezohledňuje skutečnost, že o nemovitost pečuje výlučně žalovaný (současný stav nemovitosti ve velké míře nepochybně není důsledkem rekonstrukce provedené v roce 1991, ale důsledkem pravidelné péče o nemovitost ze strany žalovaného). Ačkoli ve svém vyjádření žalovaný uvedl, že pokud by měla mezi účastníky nastoupit v důsledku odstoupení od smlouvy, případně v důsledku její neplatnosti, vzájemná restituční povinnost, měl by žalobce rovněž vrátit veškeré finanční prostředky, které od žalovaného za dobu trvání smluvního vztahu obdržel, při jednání soudu dne 11. 11. 2019 v této souvislosti upřesnil, že pro případ zamítnutí žaloby žádný nárok v tomto směru neuplatňuje, vyjádření bylo míněno jako obrana. Žalovaný zároveň při tomto jednání vznesl námitku promlčení, když nárok na vydání bezdůvodného obohacení vznikl okamžikem zhodnocení nemovitosti, přičemž právě tehdy začala ve vztahu k tomuto nároku běžet promlčecí doba.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav.

4. Dne 6. 8. 1992 byla mezi tehdy nezletilým žalovaným, zastoupeným otcem, a žalobcem uzavřena Smlouva o obchodní dohodě (č. l. 7). Žalobce dle obsahu této smlouvy (v minulosti) financoval částkou 1 000 000 Kč rekonstrukci domu [adresa]. Ohledně užívání předmětného domu se strany dohodly mimo jiné tak, že podkroví bude vlastnit rodina žalobce [příjmení] [jméno]. [příjmení], na výběru nájemců se strany dohodnou, zisk bude dělen rovným dílem. Smlouva dále obsahuje ujednání, že v případě prodeje domu má žalobce předkupní právo; pokud by jej nevyužil, má v případě prodeje domu do roku 2002 nárok na 75 % prodejní ceny, po roce 2002 pak 50 % prodejní ceny. Uvedená dohoda vychází z ujednání z 20. 11. 1991, jehož obsah byl ručně zachycen v listině č. l.

6. Dle rukou zachyceného textu této dohody mělo náležet žalobci 100 % podkrovního prostoru předmětného domu, ve vztahu k přízemí a 1. patru měl být poměr mezi účastníky 50:

50. Vše mělo být co nejdříve zapsáno do pozemkové knihy. Přízemí a 1. patro mělo být po dohodě pronajímáno, výplata podílu na nájemném měla být i v případě pronájmu rodině. Při prodeji měl mít žalobce předkupní právo, popřípadě 50 % z výnosu, při prodeji před r. 2002 75 % výnosu. Uvedená dohoda měla platit i pro právní nástupce. Na listině jsou připojeny podpisy žalobce a otce žalovaného (překlad listiny sepsané v němčině byl proveden soudní tlumočnicí v řízení sp. zn. [spisová značka] při jednání soudu dne [datum]).

5. Stav nemovitosti před a po rekonstrukci je zachycen na fotografiích č. l. 8, rekonstrukce byla provedena podle plánů č. l. 9 – 11.

6. Dopisem ze dne 7. 3. 2011 žalovaný vyzval žalobce k vyklizení předmětné nemovitosti do 31. 3. 2011 v důsledku neuznání nároku žalobce na užívání nemovitosti a podíl na výnosech z pronájmu budovy (č. l. 12). Dopisem ze dne 6. 6. 2011 (č. l. 13) označil žalovaný dohodu o obchodní spolupráci za neplatnou v důsledku absence schválení soudem s ohledem na nezletilost žalovaného v době uzavření dohody.

7. Dopisem ze dne 25. 6. 2012 (č. l. 14) odeslaným žalobci dne 26. 6. 2012 (č. l. 15 rubová strana) dal žalovaný žalobci výpověď Smlouvy o obchodní dohodě s odkazem na ustanovení § 582 odst. 1 obč. zák. Výpověď byla žalobci doručena (č. l. 15 rubová strana).

8. Dopisem ze dne 23. 4. 2018 (č. l. 16) žalobce vyzval žalovaného k předložení vyúčtování zisku a provozních nákladů domu [adresa] v [obec] za období 2014 – 2016 a dále k úhradě dlužné částky představující zisk za uvedené období, to vše nejpozději do 30. 4. 2018.

9. Dopisem ze dne 25. 5. 2018 (č. l. 17) žalobce odstoupil od smlouvy o obchodní dohodě ze dne 6. 8. 1992 s ohledem na skutečnost, že ze strany žalovaného nejsou plněny povinnosti pro něj z uvedené dohody vyplývající (výběr nájemců bez dohody se žalobcem, nevyplácení podílu na zisku, nerespektování práva žalobce užívat podkroví). Odstoupení bylo žalovanému doručováno na adresu jeho bydliště, zásilka byla připravena k vyzvednutí od 28. 5. 2018, přičemž po uplynutí úložní doby byla vrácena právnímu zástupci žalobce jako nevyzvednutá (kopie vrácené zásilky č. l. 18).

10. Účastníci se pokoušeli před podáním žaloby o narovnání vzájemných vztahů (korespondence č. l. 19 – 25), s ohledem na rozdílné představy však neúspěšně.

11. Důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení] [anonymizováno], navržený žalovaným, a výslechem žalobce a svědkyně [jméno] [příjmení] navržený žalobcem byl se souhlasem obou stran nahrazen čtením protokolů o výsleších těchto osob provedených v rámci řízení vedeného u [název soudu] sp. zn. [spisová značka].

12. Na základě provedeného dokazování lze uzavřít (a z těchto závěrů rovněž soud vyšel při rozhodování ve věci sp. zn. [spisová značka]), že mezi žalobcem a tehdy nezletilým žalovaným, zastoupeným otcem, byla na základě ujednání ze dne 20. 11. 1991 uzavřena dne 6. 8. 1992 Smlouva o obchodní dohodě. Tuto je s ohledem na nepředložení opatrovnickému soudu ke schválení dle § 28 obč. zák. třeba považovat za neplatnou (nesporným mezi účastníky bylo, že ke schválení nebyla předložena dohoda ze dne 6. 8. 1992 ani dohoda o provedení investice z r. 1991, přičemž s ohledem na obsah dohody o investici do nemovitosti a následné hospodaření s ní není možné uzavřít, že by se jednalo o právní úkon týkající se běžné záležitosti při správě majetku nezletilého). Žalovaný přes neplatnost dohody za něj jeho otcem uzavřené žalobci umožňoval dlouhodobě užívání podkrovního bytu v předmětném domě, přičemž tento stav trval v převážné míře již v období zletilosti žalovaného. V nerušeném užívání žalovaný začal žalobci bránit až v r. 2011 (podkrovní byt mohla rodina žalobce užívat až do smrti dědečka [jméno], jak vypověděla svědkyně [příjmení]). Nerušené užívání bylo žalobci ze strany žalovaného umožněno min. v období 5. 7. 1993 – počátek roku 2011, tedy po dobu přibližně 18 let, přičemž plněny byly i další ujednání dohody týkající se dělení zisku z nájmu částí domu (pokud výnosy z pronájmu byly vypláceny po r. 2003, jak vypověděla svědkyně [příjmení] i žalobce, přičemž tyto nevyplácel po převzetí domu žalovaným již jeho otec, jak tento uvedl při své výpovědi, musel tak činit sám žalovaný). Ke změně ve vztahu k možnosti užívání podkroví i vyplácení výnosů z pronájmu došlo až po smrti dědečka žalovaného v r. 2010, resp. 2011 (shodně žalobce jako účastník řízení a svědkyně [jméno] [příjmení], první výzva k vyklizení je z března 2011). Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že přesto, že v písemné podobě je třeba dohodu ze dne 6. 8. 1992 (i dohodu ze dne 20. 11. 1991) považovat za neplatnou, musela být mezi účastníky uzavřena konkludentně nepojmenovaná smlouva, na základě které vzniklo žalobci právo užívat na dobu neurčitou podkroví předmětného domu a zároveň podílet se na zisku představovaném nájemným z pronájmu částí domu.

13. Žalobou byl ze strany žalobce uplatněn nárok na vypořádání v souvislosti s odstoupením od smlouvy provedeným dopisem ze dne 25. 5. 2018. V rámci odstoupení je žalobcem odkazováno na písemné vyhotovení Smlouvy o obchodní dohodě ze dne 6. 8. 1992, ze které žalobce odvozuje svá práva a zároveň jejich porušení ze strany žalovaného a tím důvod pro odstoupení. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy ze dne 6. 8. 1992 je vyloučeno odstoupení od ní ze strany žalobce, podle obsahu však lze dovodit, že odstoupení směřovalo do platné a tedy existující smlouvy mezi stranami, kterou je konkludentně uzavřená nepojmenovaná smlouva z r. 2003 po převzetí nemovitosti ze strany žalovaného (jak ostatně učinil i [název soudu] v rámci rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

14. S ohledem na znění ust. § 3028 odst. 3 o.z. je třeba toto odstoupení posuzovat dle dosavadních právních předpisů, tedy zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.), když se jedná o posouzení práv a povinností z porušení smlouvy uzavřené přede dnem účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. (shodně [název soudu] v rámci rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

15. Lze přisvědčit žalobci, že v případě odstoupení od smlouvy se dle § 48 odst. 2 obč. zák. smlouva, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, od počátku ruší, přičemž v takovém případě nastupuje dle § 457 obč. zák. povinnost každého z účastníků vrátit druhému vše, co podle smlouvy dostal. Přesto s ohledem na skutková zjištění nelze ze skutečnosti, že žalobcem bylo od (inominátní konkludentně uzavřené) dohody se žalovaným odstoupeno, dovozovat vznik nároku žalobce na vrácení jeho investice do předmětného domu. Důvodem pro tento závěr je skutečnost, že žalobce předmětnou investici neprovedl na základě této se žalovaným v r. 2003 konkludentně uzavřené dohody (právě od té dopisem ze dne 25. 5. 2018 odstoupil, jak je již vysvětleno výše), ale na základě neplatné dohody z r. 1991. Protože tak investice do domu provedená žalobcem nepředstavuje plnění poskytnuté z jeho strany na základě smlouvy, od které (jako jediné platné) dopisem ze dne 25. 5. 2018 odstoupil, nemůže být dán jeho nárok na její vrácení (v jakékoli výši) v důsledku tohoto odstoupení. Rovněž krajský soud ve svém rozhodnutí ze dne 3. 10. 2018 uzavřel, že právo žalobce domáhat se vrácení toho, co do cizího majetku vložil, vzniká (za splnění zákonných podmínek) z dohody o investicích do nemovitosti, uzavřené otcem žalovaného v r. 1991, přičemž na základě odstoupení došlo ke vzniku nároků zcela jiných, od nároku na vypořádání investice žalobce odlišných.

16. Žalobce svůj nárok specifikoval jako nárok na vrácení svých finančních prostředků použitých na rekonstrukci nemovitosti žalovaného, a to v rozsahu zhodnocení nemovitosti v důsledku předmětné investice. Ačkoli tento nárok nemůže být důsledkem odstoupení od smlouvy ze dne 25. 5. 2018, jak je vysvětleno výše, v obecné rovině nebyl, s ohledem na závěr o neplatnosti právního titulu, dle kterého žalobce investici poskytl (dohoda z r. 1991), vyloučen. Právní úkon, na základě kterého žalobce do domu žalovaného investoval, je třeba považovat za neplatný od počátku, následky této skutečnosti je proto třeba posuzovat dle dosavadních právních předpisů, tedy zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.).

17. Investice byla provedena (zaplacena) na základě ujednání žalobce a otce žalovaného z r. 1991. Dle účastnické výpovědi žalobce byla investice provedena v dubnu nebo květnu 1991, svědkyně [jméno] [příjmení] pak vypověděla, že proběhla postupně v září – říjnu 1991, doplacena byla v dubnu 1992, přičemž na základě těchto výpovědí soud uzavírá, že k investici došlo v každém případě ještě před sepisem (neplatné) Smlouvy o obchodní dohodě ze dne 6. 8. 1992. Otec žalovaného při vzniku ujednání o investici nepochybně vystupoval, stejně jako v případě Smlouvy o obchodní dohodě ze dne 6. 8. 1992, v pozici zákonného zástupce žalovaného, který byl vlastníkem nemovitosti, do které mělo být investováno. Dohodu o investici do nemovitosti nelze považovat za právní úkon týkající se běžné záležitosti při správě majetku nezletilého, proto i tato dohoda podléhala dle § 28 obč. zák. schválení soudu. Ke schválení dohoda předložena nebyla (tato skutečnost byla mezi stranami nesporná), proto je ji třeba považovat za neplatnou dle § 179 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalobce podle této dohody plnil, když investici na rekonstrukci nemovitosti poskytl (tato skutečnost nebyla žalovaným v obecné rovině zpochybňována, byť tento rozporoval výši investice).

18. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením mj. majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu.

19. Investice žalobce do nemovitosti žalovaného, jejíhož vypořádání se žalobce v tomto řízení domáhal, byla provedena na základě neplatného ujednání z r. 1991, bezdůvodné obohacení ve vztahu k ní tak vzniklo plněním z neplatného právního úkonu, nikoli z právního důvodu, který odpadl (následkem odstoupení od smlouvy, jak se nesprávně domníval žalobce), a jeho vznik tak spadá do období vzniku majetkového prospěchu na straně žalovaného, tedy období investicí případně vzniklého zhodnocení nemovitosti v jeho vlastnictví. Na základě neplatného právního úkonu byla žalobcem provedena investice do nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, ten je dle § 451 obč. zák. povinen vydat tím získaný majetkový prospěch. Pokud jde o bezdůvodné obohacení vzniklé v důsledku zhodnocení nemovitosti provedením investice na základě neplatného právního úkonu, nelze přisvědčit žalovanému, že to nebyl on, kdo se v důsledku tohoto plnění obohatil, když plnění převzal od žalobce jeho otec. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že investice žalobce byla použita na rekonstrukci nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, musí to tak být on, kdo se, v případě zhodnocení nemovitosti jako důsledku této investice, obohatil. Pro výši bezdůvodného obohacení na jeho straně je rozhodující rozdíl mezi cenou nemovitosti před provedením investic a po něm vyčíslený ke dni vzniku bezdůvodného obohacení (rozhodnutí NS ČR 33 sp. zn. Odo 1184 /2005), když tomu, kdo pozbyl určitou majetkovou hodnotu, zákon v ust. § 451 obč. zák. přiznává nárok na úhradu toho, oč se jiný subjekt obohatil (rozhodující tak není, jakou hodnotu pozbyl oprávněný, ale o kolik se zvýšil majetek povinného). Pro vznik bezdůvodného obohacení je zároveň rozhodující stav, kdy bylo získáno (porovnávat by tak bylo třeba hodnotu nemovitosti bezprostředně před započetím rekonstrukce a její stav v okamžiku jejího ukončení).

20. Žalovaný vznesl námitku promlčení nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, když dle jeho názoru bezdůvodné obohacení vzniklo okamžikem zhodnocení nemovitosti, přičemž právě tehdy začala ve vztahu k nároku na jeho vydání běžet promlčecí doba.

21. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

22. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

23. Jak je již uvedeno výše, vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného spadá do období vzniku jeho majetkového prospěchu, tedy investicí žalobce případně vzniklého zhodnocení nemovitosti v jeho vlastnictví. Rekonstrukce financovaná z investice žalobce proběhla v letech 1991 – 1992 (stavební povolení bylo vydáno 18. 12. 1991 – č. l. 76 – 79 spisu sp. zn. [spisová značka]), Smlouva o obchodní dohodě byla uzavřena 6. 8. 1992 těsně před kolaudací (svědek [příjmení] č.l. 85 [spisová značka]). Protože investice byla poskytnuta žalobcem na základě neplatného právního úkonu – dohody z r. 1991, již v okamžiku dokončení rekonstrukce domu žalovaného došlo na jeho straně ke vzniku neoprávněného (na základě neplatného právního úkonu vzniklého) majetkového prospěchu v rozsahu zhodnocení jeho nemovitosti v důsledku předmětnou investicí financované rekonstrukce. Okamžik ukončení rekonstrukce je zároveň okamžikem rozhodným pro počátek běhu promlčecí lhůty ve vztahu k nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud by bylo uvažováno, že rekonstrukce byla ukončena do konce r. 1992, tříletá objektivní promlčecí lhůta stanovená § 107 odst. 2 obč. zák. uplynula s koncem r. 1995. Pokud se žalobce domáhá svého nároku žalobou ze dne 2. 10. 2018, činí tak jednoznačně po uplynutí promlčecí lhůty a s ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovaným mu promlčené právo nemohlo být přiznáno. Tento pro žalobce nepříznivý závěr je důsledkem postupu zvoleného (i) žalobcem při sjednávání smluvního základu pro z jeho strany v minulosti provedenou investici nezanedbatelné výše. Byť v době vzniku ujednání, na jehož základě byla investice poskytnuta, panovaly mezi jednajícími osobami přátelské vztahy, založené na vzdáleném příbuzenství, nelze než zvolený postup, s ohledem na okolnosti (nemovitost ve vlastnictví nezletilého), považovat za lehkovážný, když ochrana investice žalobce jím založená byla minimální.

24. Pokud žalobce namítal nemravnost žalovaným vznesené námitky promlčení, uvádí soud následující. Lze přisvědčit žalobci, že neměl důvod se v době fungování dohody z r. 2003 domáhat vydání bezdůvodného obohacení vzniklého provedením investice. Jedním ze skutkových závěrů učiněných v tomto řízení (stejně jako v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]) však bylo, že dohoda z r. 2003 nebyla ze strany žalovaného plněna již od počátku r. 2011 (ke změně v tomto směru došlo v souvislosti se smrtí dědečka žalovaného na konci r. 2010). Žalobce si byl nedodržování dohody z r. 2003 ze strany žalovaného dobře vědom, již v r. 2011 bylo u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. [spisová značka] řízení o uložení povinnosti umožnit žalobci užívat podkroví předmětného domu a předložení dokumentů (nájemních smluv a výpisů z účtu) za účelem posouzení plnění dohody ve vztahu k dělení zisku z nájmu (žaloba podána dne 2. 8. 2011). Dále se žalobce v tomto řízení domáhal zaplacení částky 186 135 Kč. Již od r. 2011 zcela zjevně dohoda ze strany žalovaného plněna nabyla, ostatně v rámci samotné žaloby žalobce tvrdil, že posledních 10 let v důsledku vyhrocené situace podkroví domu vůbec nevyužíval. Z tohoto pohledu tak žalobci již tehdy nic nebránilo domáhat se vydání předmětného bezdůvodného obohacení. I pokud by bylo přisvědčeno žalobci, že se nemohl domáhat vydání tohoto bezdůvodného obohacení v době, kdy dohoda z r. 2003 byla ze strany žalovaného respektována, v současné době to nemůže být důvodem pro posouzení námitky promlčení jako nemravné za situace, kdy tato dohoda již od r. 2011 dodržována žalovaným není. I pokud by bylo uvažováno o počátku běhu promlčecí lhůty až od r. 2011, tato lhůta ve smyslu § 107 odst. 2 obč. zák. již ke dni podání žaloby uplynula, přičemž v jejím průběhu již žalobcem uváděná překážka uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení (plnění dohody ze strany žalovaného) dána nebyla.

25. Přisvědčit nelze žalobci ani v tom smyslu, že konkludentně uzavřená dohoda z r. 2003 nahradila dohodu o investici z r. 1991. Jak již uzavřel [název soudu] v rámci rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], mezi účastníky byly založeny dva samostatné právní vztahy vzniklé s časovým odstupem. Na jedné straně se jednalo o vztah vyplývající z dohody o investici žalobce do majetku žalovaného z r. 1991, přičemž nelze dovodit, že by tato ve vztahu k investici byla do smlouvy uzavřené v r. 1992 inkorporována (Smlouva o obchodní dohodě pouze zmiňuje u jedné ze smluvních stran – žalobce, že je financujícím rekonstrukce domu). Text později uzavřené smlouvy tuto dohodu ohledně investice nijak nezmiňuje, neodkazuje na ni, nereprodukuje její obsah, ani jej nevtěluje do svých ujednání. Dle závěrů krajského soudu tak„ nelze dospět k závěru, že by Smlouva o obchodní dohodě, resp. z ní částečně vycházející inominátní smlouva, zakládala časovou a věcnou vzájemnost plnění v tom smyslu, že jedno plnění je podmíněno druhým natolik těsně, že by bez jednoho plnění nenastala povinnost k plnění druhému.“ Před odstoupením ze dne 25. 5. 2018 existující právo žalobce užívat konkrétní část předmětného domu a podílet se spolu se žalovaným na užitcích z domu pak bylo dáno na základě konkludentní smlouvy z r. 2003, která částečně vycházela z neplatné Smlouvy o obchodní dohodě ze dne 6. 8. 1992. Na základě konkludentního jednání stran po převzetí nemovitosti žalovaným v r. 2003 lze dovodit vznik práva žalobce na užívání části domu a podílení se na užitcích (právě k těmto právům žalovaný projevil konkludentně svou vůli, když užívání trpěl a podíl na zisku žalobci vyplácel), dovodit však již nelze jakékoli účinky jeho chování ve vztahu k v minulosti provedené investici, navíc za situace, kdy„ byl v [obec], měl tam i zaměstnání a byt, a o smlouvě v podstatě ani nevěděl“, jak vypověděl svědek [příjmení] st. v řízení sp. zn. 9C 64/2018. Z faktického chování stran po převzetí nemovitosti ze strany žalovaného v r. 2003 lze dovodit existenci závazku žalovaného trpět užívání podkroví ze strany žalobce a dohodu stran o dělení zisku; tato dohoda však nepředstavuje titul k provedení investice do nemovitosti žalovaného ze strany žalobce (investice byla provedena mnohem dříve v letech 1991 – 1992). Proto nelze přisvědčit žalobci, pokud uváděl, že uzavřením konkludentní dohody z r. 2003 přestala investice provedená žalobcem představovat bezdůvodné obohacení.

26. Na danou věc pak nelze aplikovat ust. § 610 odst. 2 o. z. (jak požadoval žalobce), když nárok žalovaného na vyklizení jeho nemovitosti ze strany žalobce (vzniklý v důsledku odstoupení žalobce od konkludentně uzavřené smlouvy z r. 2003) a nárok žalobce na vrácení (vypořádání) jeho investice nemají původ v téže smlouvě, která by byla neplatná nebo v tomtéž závazku, který by byl zrušen.

27. S ohledem na důvody zamítnutí žaloby nebyly v řízení provedeny důkazy navržené ve vztahu ke zjištění výše bezdůvodného obohacení (faktury za nákup vnitřního vybavení, místní šetření, znalecký posudek, výpisy z účtu a doklady na náklady za provoz nemovitosti), a to z důvodu jejich nadbytečnosti.

28. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, a dle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení na straně žalovaného představuje odměna za právní zastoupení 45 500 Kč (za celkem 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT) – převzetí a příprava, sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 11. 9. 2019, dne 11. 11. 2019 a dne 25. 5. 2020 po 9 100 Kč za 1 úkon dle § 8 odst. 1, § 7 bod 6 AT), náhrada hotových výdajů 1 500 Kč za 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT), náhrada cestovného 5 878 Kč (za jízdy k jednáním soudu ve dnech 11. 9. 2019, 11. 11. 2019 a 25. 5. 2020 z [obec] do [obec] a zpět při ujetých 324 km na jednu zpáteční jízdu [příjmení] [jméno] [příjmení] [registrační značka], kombinované spotřebě dle TP 5,8l [číslo] km, vyhláškové ceně nafty pro r. 2019 33,60 Kč/1l a pro r. 2020 31,80 Kč l a základní náhradě 4,10 Kč ujetý km v r. 2019 a 4,20 Kč km v r. 2020 – 1 960 Kč na jednu zpáteční jízdu v r. 2019 a 1 958 Kč v r. 2020), náhrada za ztrátu času stráveného jízdami k jednáním soudu 2 400 Kč za celkem 24 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT a 21% DPH 11 608 Kč Celkem tak žalovanému byla přiznána na náhradě nákladů tohoto řízení částka 66 886 Kč.

29. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť v řízení nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující její prodloužení. Žalobce je částku náhrady nákladů řízení povinen plnit k rukám právního zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).