Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

9 C 200/2021-290

Rozhodnuto 2022-11-22

Rubrum

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci žalobkyň: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] obě zastoupeny advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle žalovaného při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků takto:

Výrok

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhaly nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu těchto pozemků: [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], vše nacházející se v obci a [katastrální uzemí] [anonymizována tři slova], vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou na [list vlastnictví], zastavuje.

II. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít se žalobkyní a) tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ převodce“) na straně jedné a [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa] (dále jen„ nabyvatel“) na straně druhé uzavírají mezi sebou podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“), tuto smlouvu o převodu pozemků: 1. [osobní údaje žalovaného] jako převodce je příslušný hospodařit mimo jiné s těmito nemovitostmi: pozemky [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] nacházející se v obci a [katastrální uzemí] [anonymizována tři slova] a zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou na [list vlastnictví]. Všechny uvedené nemovitosti jsou dále ve smlouvě označeny jen jako„ pozemky“.

2. Nabyvateli vznikl nárok na bezplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ustanovení § 11a zákona o půdě, plynoucí z těchto rozhodnutí: -) pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 16. září 2008, č. j. PÚ 8043/93/3; -) pravomocného rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. září 2008, č. j. PÚ 8043/93/4; -) pravomocného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Praha ze dne 31. října 2017, č. j. PÚ 8043/93/6.

3. Na uspokojení nároku nabyvatele vymezeného v čl. 2 této smlouvy převodce bezúplatně převádí do vlastnictví nabyvatele pozemky uvedené v čl. 1 této smlouvy, a to včetně všech jejich součástí a příslušenství, a nabyvatel tyto pozemky uvedené v čl. 1 smlouvy včetně všech součástí a příslušenství přijímá do svého výlučného vlastnictví.

4. Smluvní strany shodně prohlašují, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by uzavření smlouvy bránily. Nabyvatel dále prohlašuje, že mu je znám stav převáděných pozemků a tyto pozemky do svého vlastnictví přijímá tak, jak je uvedeno v čl. 3 této smlouvy.

5. Vlastnické právo k převáděným pozemkům včetně všech jejich součástí a příslušenství přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí. Převodce: [osobní údaje žalovaného] Nabyvatel: [celé jméno žalobkyně]

III. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít se žalobkyní b) tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ převodce“) na straně jedné a [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] (dále jen„ nabyvatel“) na straně druhé uzavírají mezi sebou podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“), tuto smlouvu o převodu pozemků: 1. [osobní údaje žalovaného] jako převodce je příslušný hospodařit mimo jiné s těmito nemovitostmi: pozemky [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], nacházející se v obci a [katastrální uzemí] [anonymizována tři slova] a zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou na [list vlastnictví]. Všechny uvedené nemovitosti jsou dále ve smlouvě označeny jen jako„ pozemky“.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhaly nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu těchto pozemků: [parcelní číslo], [parcelní číslo] a [parcelní číslo] nacházejících se v obci a k. ú. [obec] zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou na [list vlastnictví], zamítá.

V. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyním na náhradě nákladů řízení částku 80 085 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyň.

VI. Vydáním pozemků označených ve výroku II. a III. tohoto rozsudku se nárok žalobkyň v původní celkové výši 7 229 750 Kčs, uspokojuje ve výši 341 356,72 Kč ve vztahu k žalobkyni a) a ve výši 95 142,42 Kč ve vztahu k žalobkyni b).

Odůvodnění

1. Žalobkyně se u soudu domáhaly vydání rozhodnutí, jímž by byl nahrazen projev vůle žalovaného - souhlas s bezúplatným převodem v žalobě vymezených pozemků k uspokojení nároku žalobkyň plynoucího z § 11a a následujících zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění (dále jen zákon o půdě). Tvrdily, že jsou právními nástupkyněmi oprávněné osoby ve smyslu § 4 zákona o půdě a dále, že jsou samy přímými oprávněnými osobami dle § 4 zákona o půdě, přičemž mají stále nevypořádané nároky na převod náhradních pozemků za pozemky nevydané. Upřesnily, že rozhodnutím příslušného pozemkového úřadu PÚ 8043/93/3, PÚ 8043/93/4 a PÚ 8043/93/6 bylo rozhodnuto o nevydání pozemků v k. ú. [část obce] a k. ú. [část obce], [územní celek]. Hodnota těchto nevydaných pozemků byla určena na základě znaleckého posudku [číslo] vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] dne 24. 4. 2019, a to ve výši 3.426.000 Kč pokud jde o pozemky z rozhodnutí č. j. PÚ 8043/93/3, 2.536.750 Kč ve vztahu k pozemkům z rozhodnutí č. j. PÚ 8043/93/4 a 1.267.000 Kč u pozemků z rozhodnutí PÚ 8043/93/6, celkem tedy ve výši 7.229.750 Kč, z čehož má každá žalobkyně nárok na 1/2. Žalobkyně dále k tomu dále uváděly, že již vedly s žalovaným jiné soudní spory, ve kterých byla takováto výše jejich nároku uznána, a současně bylo pravomocně judikováno, že postup žalovaného byl vůči nim liknavý a svévolný. Nárok žalobkyň však dosud nebyl plně uspokojen. Proto žádaly o nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením smluv, jimiž by na každou z žalobkyň byly převedeny další pozemky ve vlastnictví žalovaného, čímž by jejich nároky byly do výše hodnoty těchto pozemků vyrovnány.

2. Rozsah konkrétních pozemků, jež žalobkyně navrhovaly k bezúplatnému převodu jako pozemků náhradních, byl v průběhu řízení procesními návrhy žalobkyň měněn, a to vždy z důvodu, že v řízení vyšla najevo problematická převoditelnost, resp. nepřevoditelnost daných pozemků. O částečném zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žalobkyněmi bylo zdejším soudem rozhodnuto usnesením č. j. 9 C 200/2021-190, a to ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], dále usnesením č. j. 9 C 200/2021-258 bylo řízení zastaveno ve vztahu k pozemkům [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] vše opět v k. ú. [obec]. Další částečné zpětvzetí žaloby bylo provedeno podáním žalobkyň ze dne 5. 9. 2022, a to ve vztahu k pozemkům [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo]. Protože žalovaný i s tímto částečným zpětvzetím souhlasil, soud řízení v tomto rozsahu postupem dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), zastavil (výrok I.).

3. Žalovaný v reakci na žalobu (ve znění uvedených částečných zpětvzetí) uvedl, že je mu známo, že v obdobných věcech u nároku žalobkyň bylo rozhodováno, že postup žalovaného byl liknavý a svévolný. Žalovaný s tímto závěrem sice není ztotožněn, avšak tato rozhodnutí respektuje. Proto tyto skutečnosti nesporoval. Nesporoval ani původní výši restitučního nároku žalobkyň s tím, že nárok žalobkyň byl rozsudky Okresního soudu v Trutnově (15 C 38/2019-355), Okresního soudu v Chebu (12 C 42/2019-468), Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (11 C 47/2019-254), Okresního soudu v Trutnově (15 C 38/2019-730), Okresního soudu Praha – východ (36 C 124/2019-163) a Okresního soudu v Mladé Boleslavi (9 C 65/2019-701), jakož i rozsudkem Okresního soudu Praha – západ (3 C 86/2019-233) uspokojen co do částky 1.935.019,76 Kč u žalobkyně a) a co do částky 2.546.162,12 Kč u žalobkyně b), celkem tedy co do částky 4.481.181,88 Kč. V dalším se proto žalovaný omezil pouze na posouzení vhodnosti jednotlivých náhradních pozemků k vydání. Konkrétně namítal, že k převodu nejsou vhodné pozemky [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] vše v obci a k. ú. [obec] (kromě těchto pozemků předmětem sporu zůstaly již jen pozemky [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v obci a k. ú. [obec] – poznámka soudu). Důvod nepřevoditelnosti pak vymezoval zvláště ke každému z pozemků navrhovaných žalobkyněmi k vydání, jak je uvedeno dále.

4. Účastníci tedy učinili nesporným, že žalobkyně jsou nástupkyněmi oprávněné osoby, resp. samy jsou oprávněnými osobami dle zákona č. 229/1991 Sb., a mají vůči žalovanému dosud nevypořádané nároky plynoucí z rozhodnutí Pozemkového úřadu č. j. PÚ 8043/93/3, č. j. PÚ 8043/93/4 a č. j. PÚ 8043/93/6 o nevydání pozemků v k. ú. [část obce] a k. ú. [část obce], [územní celek], přičemž celková výše jejich restitučního nároku činila 7.229.750 Kč. Dále učinili nespornou i otázku liknavého a svévolného přístupu žalovaného ve vztahu k uspokojování nároku žalobkyň, neboť toto již bylo mezi účastníky vyřešeno v řadě jiných soudních řízení. V průběhu řízení došlo také ke shodě účastníků na ocenění pozemků, a to tak, že žalobkyně přistoupily na ocenění pozemků dle žalovaného. Ocenění pozemků žalovaným přitom vychází ze znaleckého posudku [číslo] zpracovaného společností qdq services, s.r.o. dne 27. 10. 2021, jenž je opatřen znaleckou doložkou. V tomto posudku jsou oceněny všechny dále uvedené pozemky vyjma pozemku [číslo] (viz níže).

5. Mezi účastníky tak zůstala sporná pouze otázka převoditelnosti, resp. nepřevoditelnosti pozemků, které jako náhradní pozemky k vydání označily žalobkyně, a ohledně nichž nebyla žaloba vzata zpět. Konkrétně se jedná o tyto pozemky, všechny nacházející se v obci a k. ú. [obec]: pozemek; parcela; původní ocenění dle ZP žalobkyň; ocenění dle ZP žalovaného pro žalobkyni a) 1.; [parcelní číslo]; 92.758; 96.616 Kčs 2.; [parcelní číslo]; 1.632; 2.481 Kčs 3.; [parcelní číslo]; 12.094; 16.339 Kčs 4.; [parcelní číslo]; 40.216; 67.315 Kčs 5.; [parcelní číslo]; 10.703; 13.373 Kčs 6.; [parcelní číslo]; 112.465; 113.102 Kčs 7.; [parcelní číslo]; 24.655; 26.349 Kčs 8.; [parcelní číslo]; 909,55; 1.723 Kčs 9.; [parcelní číslo]; 2.451; 4.053 Kčs ocenění žalovaným - celkem 341.356,72 Kč pro žalobkyni b) 10.; [parcelní číslo]; 1.421 Kčs; 2.000 Kčs 11.; [parcelní číslo]; 77,55 Kč (v závěrečném návrhu žalobkyň tato cena); 468,67 Kčs 12.; [parcelní číslo]; 27.749 Kčs (v závěr. návrhu žalobkyň uvedeno 26.80 4,70 Kč); - 13.; [parcelní číslo]; 12.774 Kčs; 13.629 Kčs 14.; [parcelní číslo]; 34.796 Kčs; 45.558 Kčs 15.; [parcelní číslo]; 2.218 Kčs; 5.393 Kčs 16.; [parcelní číslo]; 99.037 Kčs; 125.043 Kčs 17.; [parcelní číslo]; 40921 Kčs; 65.601 Kčs ocenění žalovaným bez pozemků [číslo] [číslo] celkem 257.226 Kčs 6. V závěrečném návrhu žalobkyně převzaly tedy ocenění pozemků žalovaným, vyjma pozemků [číslo] [číslo]. U pozemku [číslo] zvolili cenu dle svého znaleckého posudku. U pozemku [číslo] vyšly z ceny pozemku určenou žalovaným v soudním řízení č. 9C 148/2021 (viz dále), ovšem bez započtení porostů.

7. Žalovaný ovšem trval na nepřevoditelnosti většiny uvedených pozemků.

8. Ve vztahu k pozemku [číslo] namítal, že se na něm nachází lyžařský vlek a je dle územního plánu [územní celek] veden jako plocha NSps, tedy plocha přírodní – sportovní, což vylučuje jeho zemědělské obhospodařování. K důkazu byl předložen příslušný územní plán obce, ze kterého soud ověřil, že plochy NSps jsou charakterizovány jako„ přírodní a extenzivně využívané zemědělské plochy, kde je umožněno pravidelné sezónní využití pro sjezdové (popř. i běžecké) lyžování - vč. lyžařských dopravních zařízení a nezbytně nutných doprovodných prvků (systémy umělého zasněžování, bezpečnostní, orientační a informační prvky aj.) - vše při maximální ohleduplnosti k přírodním hodnotám vč. krajinného rázu; Plochy NSps jsou v ÚP navrženy k rozšíření zejména ve stávajícím areálu Ski centra [anonymizováno] (K1, K2, K3) a v menším nově navrženém areálu SZ od centra obce (K4); tuto funkci mají i plochy územních rezerv R1, R2 a R3“. Z vyjádření [územní celek] plyne, že tato obec považuje pozemek za převoditelný, pouze je u něho poznámka sjezdovka. Ze snímku ortofotomapy (č. l. 226 spisu) nebyl žádný lyžařský vlek na tomto pozemku seznán.

9. Ve vztahu k pozemku [číslo] žalovaný namítal nemožnost zemědělské obhospodařovatelnosti z důvodu, že je„ protnut“ jiným pozemkem ve vlastnictví obce, tedy téměř rozdělen vedví. Navíc se nachází v ochranném pásmu pitné vody, je zde ochranné pásmo vodního zdroje 1. stupně. Rovněž dle územního plánu obce je pozemek rozdělen na tři části, plochu zemědělskou (NZ), plochu přírodní – zemědělskou (NSpz) a plochu přírodní – sportovní (NSps). Jednalo by se zde o tzv. holé vlastnictví. Žalovaný rovněž namítal funkční souvislost se sousedními pozemky. Z vyjádření [územní celek] plyne, že tento pozemek považuje za převoditelný pouze je zde poznámka sjezdovka a ochranné pásmo pitné vody. Ze snímku ortofotomapy (č. l. 226 spisu) není patrné žádné lyžařské využití pozemku.

10. Ve vztahu k pozemku [číslo] žalovaný namítal, že jeho vydání brání faktická existence cesty přes jeho část, což dokládal ortografickým snímkem. Ze snímku (č. l. 239) ovšem vyplývá, že cesta zasahuje pouze malý úsek pozemku, navíc jde pouze o tzv. zkratku, pro dopravní obslužnost bez podstatného významu, jež zemědělskému využití pozemku nijak nebrání.

11. Ve vztahu k pozemku [parcelní číslo], tedy pozemku pod [číslo] žalovaný namítal, že tento pozemek je předmětem řízení ve věci projednávané u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 9C 148/2021, kde byl již dřívějším návrhem vyžadován k vydání. V tomto řízení žalovaný předložil znalecký posudek, z něhož vyplývá cena pozemku 26.80 4,70 Kč a cena porostů 1.755 Kčs, celkem tedy 28.560 Kčs.

12. Ve vztahu k pozemkům [číslo] [číslo] bylo z vyjádření [územní celek] zjištěno, že obec má schválený územní plán, z převodu jsou vyloučeny pozemky [číslo] [číslo] to dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť jsou jejich části určeny územním plánem k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou dopravní infrastruktury nebo jsou touto stavbou již zastavěny. U těchto pozemků je poznámka parkoviště. Z žádostí [územní celek] [anonymizováno] ze dne 29. 9. 2021 plyne, že tato obec požádala žalovaného o bezúplatný převod částí těchto pozemků. V územním plánu obce bylo ověřeno, že na pozemku [číslo] je navrhováno napřímení silnice III/3109 (zastavitelná plocha ZD7), což by umožnilo bezpečnější průjezd vozidel tímto úsekem a napojení na navržené parkoviště ZD6, které je navrhováno na části pozemku [číslo] [číslo] (plocha DS1). Po případném oddělení částí pozemků, na nichž jsou navrhovány uvedené stavby dopravní infrastruktury, je zbývající část pozemků evidentně malá a bez návaznosti na sousední zemědělský pozemek, který je v rukou soukromého vlastníka, nelze tyto části pozemků účelně zemědělsky využít.

13. Dále ve vztahu ke všem pozemkům žalovaný namítal jejich zařazení do II. – IV. zóny CHKO [anonymizováno], což má dle žalovaného vliv na možnost, resp. jejich nemožnost obhospodařovatelnosti. Žalobkyně by tak získaly pouze tzv.„ holé vlastnictví“. Obecně také tvrdil, že dané pozemky funkčně souvisí se sousedními pozemky, což je zřejmé z ortografických snímků. Návrh na místní šetření však žalovaný odvolal, resp. k dotazu soudu na něm netrval. Ze snímků ortofotomapy (č. l. 226 – 237 a 239 spisu) nebyly zjištěny žádné zjevné funkční souvislosti zobrazených pozemků se sousedními pozemky. Ovšem ze snímku č. l. 231 a 232 ve vztahu k pozemku [parcelní číslo], tedy pozemku [číslo] bylo zjištěno, že je jedná o velmi malý a úzký pruh pozemku, který bez návaznosti na okolní pozemky postrádá jakékoliv hospodářské využití. Sousedními pozemky jsou pozemky p. [číslo].

14. Z úřední činnosti je soudu známo, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 9C 148/2021 uplatnil tamější žalobce vůči žalovanému nárok mimo jiné na převod shodného náhradního pozemku, a to pozemku [číslo]. Žaloba v této věci napadla na zdejší soud dne 9. 7. 2021, tedy dříve, než v této věci (v této věci byla žaloba podána u soudu dne 23. 9. 2021). Ve věci sp. zn. 9 C 148/2021 bylo vydáno rozhodnutí, jímž bylo řízení ve vztahu k tomuto pozemku zastaveno, neboť tamější žalobce vzal žalobu částečně ve vztahu k tomuto pozemku zpět. Toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci.

15. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobkyně jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě), a mají nárok na náhradu za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Celková výše restitučního nároku žalobkyň činila 7 229 750 Kčs. Žalobkyně již dosáhly částečného uspokojení tohoto nároku, a to ve výši 4 481 181,88 Kčs, z čehož 1 935 019,76 Kčs připadlo na nárok žalobkyně a) a 2 546 162,12 Kčs na nárok žalobkyně b). Jejich zbytkový nárok tedy činí 2 748 568,12 Kčs. Žalobkyně se v tomto řízení domáhají nahrazení projevu vůle žalovaného, resp. jeho souhlasu s uzavřením smlouvy o bezplatném převedení tzv. náhradních pozemků v celkové hodnotě nepřesahující u žalobkyně a) 350 000 Kčs a u žalobkyně b) 290 000 Kčs. Žalovaný nesporoval ani svévolný a liknavý přístup k žalobkyním, a proto se další skutková zjištění omezila na posouzení vhodnosti či nevhodnosti označených pozemků k vydání jako náhradních. Bylo zjištěno, že dotčené pozemky jsou zařazeny do II. – IV. stupně ochrany v CHKO [anonymizováno]. Funkční souvislost s okolními pozemky zjištěna nebyla. Byla zjištěna reálná neobhospodařovatelnost u pozemku [číslo] který pro svou malou rozlohu a umístění má význam pro zemědělské užití pouze ve spojení s okolními pozemky. Žalobkyně se sice domáhaly i sousedního pozemku [parcelní číslo], ohledně něj však vzaly žalobu zpět. Dále v řízení vyplynulo, že části pozemků [číslo] jsou územním plánem [územní celek] určeny pro stavbu silnice a parkoviště, tedy stavby dopravní infrastruktury. Zbývající části uvedených pozemků jsou reálně neobhospodařovatelné bez návaznosti na sousední zemědělský pozemek, který je v soukromém vlastnictví jiné osoby. Rovněž bylo v řízení prokázáno, že pozemek [číslo] byl původně požadován k vydání jiným oprávněným v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 9C 148/2021, tento pozemek byl oceněn částkou 28.560 Kčs. Řízení však bylo ve vztahu k tomuto pozemku z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno. K pozemku [číslo] bylo zjištěno, že není z převodu dle vyjádření [územní celek] vyloučen, umístění sjezdovky na něm se neprokázalo. Pozemek [číslo] shodně s pozemkem [číslo] není z převodu dle zprávy obce vyloučen, je však zde ochranné pásmo pitné vody. Existence sjezdovky na tomto pozemku se rovněž neprokázala. U ostatních pozemků nebyly žádné překážky převoditelnosti zjištěny. Kromě pozemků [číslo] bylo ocenění pozemků označeno za nesporné, přičemž toto ocenění zcela vychází ze znaleckého posudku předloženého žalovaným.

17. Takto zjištěný skutkový stav podrobil soud právnímu hodnocení.

18. Podle § 14 odst. 1 věty druhé zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle uvedeného zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek. Podle § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě nemovitosti ve vlastnictví státu, na které nebylo ve lhůtě uvedené v § 13 uplatněno právo na vydání, může pozemkový úřad převést do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení jejich nároku na náhradu podle § 14 až 16 nebo § 20 zákona o půdě. Podle § 11a zákona o půdě převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Podle § 28a zákona o půdě se náhrady poskytují podle cen platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

19. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu – srovnej zejména nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, publikovaný pod č. 33/2004 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, publikovaný pod č. 174/2007 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, publikovaný pod č. 531/2005 Sb.) vyplývá, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (k tomu viz především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

20. Judikatura Nejvyššího soudu ČR je přitom rovněž ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce – Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016) a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015). Tím ovšem nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu ČR, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést pozemkovou náhradu za oprávněné osobě nevydaný zemědělský pozemek požaduje, aby šlo o pozemek k převodu„ vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu žalované – do veřejné nabídky zařaditelný); k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015 Ani oprávněná osoba, vůči níž žalovaná postupovala liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (srov. Rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1007/2020, a ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016).

21. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu byla rovněž dovozena další kritéria„ vhodnosti“ pozemku, a to například, zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019, a ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). Nelze přitom přijímat paušalizující závěry vedoucí k přepjatému formalismu a nadmíru restriktivnímu výkladu účelu restitučních zákonů či naopak k extenzivnímu výkladu překážek bránících vydání nárokových nemovitostí. Při posouzení otázky funkční provázanosti pozemků pak nutno vždy brát v potaz konkrétní skutkové okolnosti případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5267/2017, či ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1707/2018).

22. Ohledně pozemků [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] byla žalobcem tvrzena jako důvod nepřevoditelnosti pouze obecně uvedená existence CHKO [příjmení] [anonymizováno]. Tato skutečnost, ač byla v tomto řízení prokázána, není sama o sobě důvodem pro nevydání těchto pozemků, není uvedena jako důvod nevydání pozemků v příslušných právních předpisech, ani není dovozena jako překážka vydání judikatorně, když omezení z ochrany přírody vyplývající neznamenají nemožnost zemědělského využití pozemků. Dále pouze obecně tvrzená funkční souvislost se sousedními pozemky nebyla v řízení u těchto pozemků prokázána.

23. U pozemku [číslo] rovněž nebyly zjištěny žádné překážky pro vydání tohoto pozemku. Tvrzená existence lyžařského vleku nebyla prokázána. Ovšem soud v této souvislosti také poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 2244/2021, ze kterého plyne, že lyžařské využití pozemku nebrání jeho letnímu zemědělskému využití, tedy i jeho vydání oprávněným.

24. U pozemku [číslo] ohledně námitky existence sjezdovky má soud shodný názor jako u pozemku [číslo] (viz předchozí bod odůvodnění). K ochrannému pásmu vodního zdroje, resp. pitné vody pak dodává, že ani toto není výlukovým důvodem pro nevydání pozemku, jak je stanoví příslušné právní předpisy. Nevydání není dovozeno ani judikatorně, ohledně možnosti zemědělského obhospodařování má soud za to, že i to je možné a dokonce běžné. Limity dané ochranným pásmem je možné při zemědělské činnosti dodržet. Konečně ani„ vklíněný“ pozemek jiného vlastníka není překážkou zemědělské činností a tím tedy i vydání pozemku. S ohledem na velikost pozemku a způsob„ vklínění“ pozemku jiného vlastníka patrný ze snímku ortofotomapy, je obhospodařování možné, není vyloučené, jak tvrdil žalovaný.

25. U pozemku [číslo] byla námitka žalovaného s hledem na zjištěné skutečnosti shledána zcela neopodstatněnou, pozemek soud považuje za vhodný k vydání. Cesta zemědělskému využití pozemku nebrání, dopravní obslužnost tohoto pozemku ani okolních pozemků vydáním nebude nijak narušena.

26. U pozemku [číslo] soud naopak shledal důvod pro nevydání, neboť jde o velmi malý a úzký pozemek, který nelze účelně bez návaznosti na okolní pozemky obhospodařovat. Zde je ze snímku ortofotomapy tato nevhodnost zcela zjevná. Pro úplnost k tomu soud opět poukazuje na skutečnost, že se žalobkyně původně domáhaly vydání i sousedního pozemku [parcelní číslo], avšak ohledně něho vzaly žalobu zpět. Bez tohoto pozemku ovšem jejich trvání na vydání pozemku [číslo] ztrácí na významu. Soud proto v této části žalobu zamítl.

27. Ohledně pozemku [číslo] soud shledal, že tento pozemek je vhodný k vydání, neboť překážka spočívající v dříve uplatněném nároku jiným oprávněným odpadla. Hodnotu pozemku soud vzal výši 28.560 Kčs, když žalobkyně s obecně s oceněním pozemků žalovaným souhlasily, i do jejich závěrečného návrhu byla tato cena promítnuta, pouze došlo k nezapočítání ceny porostů.

28. U pozemku [číslo] [číslo] soud shodně dospěl k závěru, že je vydat nelze. Z vyjádření [územní celek] [anonymizováno] a její žádosti o převod pozemku a z územního plánu obce plyne, že tyto pozemky, resp. jejich části, jsou určeny ke stavbám dopravní infrastruktury, bylo i obcí požádáno o převod těchto pozemků, resp. jejich částí do jejího vlastnictví. Předpokládané zastavění části (ač v řízení nebylo detailně specifikováno, o jakou část se jedná, avšak její přibližný rozsah je patrný z územního plánu) každého z pozemků silnicí a/ nebo parkovištěm by zemědělské využití pozemků v zastavěné části zcela vylučovalo. Bez návaznosti na sousední zemědělské pozemky by bylo velmi obtížně realizovatelné i zemědělské využití nedotčených částí pozemků, a to s ohledem na menší velikost těchto pozemků, resp. jejich zbývajících částí, a jejich umístění. Soud proto u těchto pozemku shodně shledal výlukový důvod dle zákona č. 503/2012 Sb, a to dle § 6 odst. 1 písm. b) a také judikatorní výlukový důvod nevhodných podmínek zemědělského obhospodařování zbývajících částí pozemků.

29. Soud s ohledem na vše výše uvedené žalobě vyhověl ohledně pozemků [číslo]. Ohledně pozemků [číslo] žalobu zamítl. Vzhledem k zamítnutí žaloby ohledně pozemků [číslo] soud se již nezabýval oceněním tohoto pozemku, resp. tím, zda i toto bylo mezi účastníky sporné či nikoliv. U žalobkyně a) tak tímto rozhodnutím dochází k uspokojení jejího nároku ve výši 341.356,72 Kč, u žalobkyně b) s ohledem na nevydání pozemků [číslo] dochází k uspokojení jejího nároku ve výši 95.142,42 Kč.

30. Na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud aplikoval nejprve ustanovení § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.), dle kterého je povinen hradit náklady řízení ten účastník, který zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrhu, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. V dané věci došlo ze strany žalobkyň k procesnímu zavinění částečného zastavení řízení, neboť opakovaně vzaly žalobu částečně zpět, a to ohledně pozemků, u nichž se prokázala nevhodnost vydání, resp. nepřevoditelnost. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že nepřevoditelnost pozemků (ze zákonných či judikatorních důvodů), byla zjištěna až v průběhu řízení, resp. nastala až v průběhu řízení (kdy př. příslušná obec požádala o převod pozemků až po podání žaloby). Žalobkyně ji v době podání žaloby nemohly běžně dostupným způsobem zjistit, když součinnost žalovaného zde z povahy věci nepřipadala v úvahu. Soud přitom ověřil, že žalobkyně při podání žaloby vynaložily potřebnou míru opatrnosti, kdy z jejich podání je zřejmé, že zjišťovaly, že pozemky jsou ve vlastnictví žalovaného a že jsou zemědělské (viz výpis z katastru nemovitostí č. l. 28-35 spisu, seznam pozemků, na které jsou pobírány zemědělské dotace č. l. 60 – 64 a č. l. 207 – 208 spisu, vše doloženo žalobkyněmi). Žalobkyně přitom byly povinny v žalobě označit zcela konkrétní pozemky, jejichž vydání jako pozemků náhradních se domáhají. Soud proto dospěl k závěru, že dodatečně zjištěná nepřevoditelnost jimi původně označených pozemků a z toho plynoucí racionální a hospodárný procesní postup žalobkyň spočívající ve zpětvzetí žaloby ohledně těchto pozemků, nelze klást k tíži žalobkyň ani v nákladovém výroku. Proto soud postupem dle § 150 o.s.ř. pro důvody hodné zvláštního zřetele právo žalovanému na náhradu nákladů řízení v této části nepřiznal. Dále soud aplikoval § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, (dále jen o.s.ř), dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci úspěšný, vůči tomu účastníkovi, který úspěšný nebyl. V tomto typu sporů se za úspěch považuje prokázání stěžejních podmínek pro vyhovění žalobě, tedy že žalobkyně jsou oprávněnými osobami ve smyslu zákona o půdě a že jejich restituční nárok nebyl z důvodu liknavého postupu žalované dosud vypořádán. V daném případě má soud za to, že žalobkyně byly v řízení o zbývajících pozemcích úspěšné, protože prokázaly, že jsou oprávněnými osobami a že mají vůči žalovanému v důsledku jeho liknavého postupu dosud nevypořádané nároky. Za neúspěch žalobkyň přitom nelze považovat částečné zamítnutí žaloby ohledně pozemků, jejichž vydání není možné. Znovu zde soud odkazuje na předchozí odůvodnění, že z veřejných rejstříků ani jiných databází nebylo předem seznatelné, že tyto pozemky k vydání vhodné nejsou. Až v průběhu řízení byla zjištěna jejich nepřevoditelnost, což je rovněž patrno z obsahu spisu, která následně vedla k částečnému zamítnutí žaloby. Proto soud při rozhodování o náhradě nákladů považoval žalobkyně za zcela úspěšné ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., ale současně zde shledal důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř. spočívající právě v zamítnutí části žaloby, ač to není považováno za neúspěch v řízení. Proto žalobkyním přiznal právo na náhradu nákladů řízení s tím, že výše těchto nákladů je přiznána pouze z tarifní hodnoty představované výší ocenění pozemků, které jsou rozhodnutím vydávány, resp. ohledně kterých nebyla žaloba zamítnuta. Obecně k určení tarifní hodnoty dle ocenění pozemků viz rozhodnutí NS ČR 28 Cdo 6064/2017 a IV. ÚS 3063/21. V dané věci byly žalobkyni a) vydány pozemky v hodnotě celkem 341 356,72 Kč, žalobkyni b) pak pozemky v hodnotě 95 142,42 Kč Tyto částky soud tedy vzal za tarifní hodnoty. Dle § 8 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, (dále jen a. t.) pak činí odměna za jeden úkon právní služby u žalobkyně a) 9 700 Kč, při 20 % snížení dle § 12 odst. 4 a. t. činí odměna za jeden úkon právní služby 7 760 Kč. U žalobkyně b) činí odměna za jeden úkon právní služby 4 940 Kč, při snížení dle § 12 odst. 4 a. t. 3 952 Kč. Právní zástupce žalobkyň účtoval právě pět úkonů právní služby (převzetí a příprava, žaloba ve věci samé, účast na soudních jednáních dne 11. 1. 2022, 26. 4. 2022 a 11. 8. 2022). Dále právní zástupce žalobkyň účtoval i paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby dle § 13 odst. 4 a. t., cestovné k soudnímu jednání ve výši celkem 5 990 Kč a 21% DPH z uvedených částek. K výpočtu cestovného dokládal velký technický průkaz vozidla. Soud k tomu zjistil, že cesta z místa sídla advokáta, tedy z Prahy, do Rychnova nad Kněžnou a zpět je dlouhá 294 km, přičemž tuto cestu podnikl právní zástupce žalobkyň třikrát. Ujel tedy 882 km při spotřebě vozidla 5,7 l na 100 km a při vyhláškové ceně paliva za první dvě cesty 37,10 Kč za 1 l a za třetí cestu 44,50 Kč za 1 l a při shodné náhradě za použití vozidla ve výši 4,70 Kč za 1 km. Cestovné tak za každou z prvních dvou cest činí 6,8 Kč za 1 km, tedy při dvou cestách 3 998,4 Kč, za třetí cestu pak 7, 237 Kč za 1 km, tedy za jednu cestu 2 127,6 Kč. Cestovné celkem proto činí 6 126 Kč, a proto vzal soud za výši cestovného právě tuto částku. Hotové výdaje a cestovné tedy činí celkem 7 626 Kč, z čehož na každou žalobkyni připadá částka 3 813 Kč. Náhrada nákladů řízení pro žalobkyni a) tak činí celkem 42 613 Kč a pro žalobkyni b) pak činí celkem 23 573 Kč DPH z uvedených částek pak činí celkem 13 899 Kč. Vzhledem ke shodnému právnímu zástupci žalobkyň soud však postupem dle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení k rukám jejich právního zástupce, a to tedy v celkové výši 80 085 Kč.

Poučení

Citovaná rozhodnutí (7)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.