9 C 215/2020-130

Rubrum

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [příjmení] du Progres 6, [PSČ] Cachan, Francouzská republika b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [příjmení] du Progres 6, [PSČ] Cachan, Francouzská republika c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [příjmení] du Progres 6, [PSČ] Cachan, Francouzská republika d) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [příjmení] du Progres 6, [PSČ] Cachan, Francouzská republika všichni zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně [celé jméno žalobkyně] domáhala po žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši 550 000 Kč, se zamítá.

III. Žaloba, jíž se žalobce [celé jméno žalobce] domáhal po žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, se zamítá.

IV. Žaloba, jíž se žalobce [celé jméno žalobce] domáhal po žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, se zamítá.

V. Žaloba, jíž se žalobce [celé jméno žalobce] domáhal po žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši 350 000 Kč, se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce] společně a nerozdílně do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 50 533,50 Kč.

VII. Žalované a vedlejší účastnici na straně žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Přerově do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek ve výši 10 000 Kč.

IX. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Přerově do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady vynaložené státem ve výši 1 267 Kč.

X. Žalobce [celé jméno žalobce] je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Přerově do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady vynaložené státem ve výši 1 267 Kč.

XI. Ve vztahu mezi Českou republikou a žalobci [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] se státu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 750 000 Kč, žalobci [jméno] [příjmení] částku 500 000 Kč, žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení] částku 500 000 Kč a žalobci [jméno] [jméno] [příjmení] částku 350 000 Kč jako nemajetkovou újmu za způsobenou újmu. Ta v podobě duševních útrap byla žalobcům jako poškozeným způsobena v souvislosti s (minimálně) těžkým ublížením na zdraví [jméno] [příjmení], narozeného [datum] (k datu [datum] ve věku 81 let, dále též„ zesnulého“ či„ zemřelého“), které bylo způsobeno důsledkem dopravní nehody dne [datum] zaviněné žalovanou. Ta byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne [datum] k uhrazení způsobené škody a nemajetkové újmy. Žalovaná na předžalobní výzvu nereagovala a ke dni podání této žaloby neuhradila ničeho.

2. Žalovaná totiž dne [datum] v 17:10 hod. v obci [obec] řídila osobní vozidlo zn. OPEL OMEGA CARAVAN r. z. 5E2 [číslo] (CZ) po místní komunikaci ul. [ulice] ve směru jízdy k nemocnici [obec], kdy před zastávkou [příjmení] na osvětleném přechodu pro chodce, označeném svislou dopravní značkou IP6 – Přechod pro chodce a také vodorovnou dopravní značkou V 7a – Přechod pro chodce, přehlédla z levé strany ve směru od obchodního domu HYPERNOVA přecházejícího chodce – zesnulého [jméno] [příjmení], kterého zachytila přední část vozidla ve svém jízdním pruhu a v důsledku nárazu došlo k pádu zesnulého na kapotu vozidla a dále na pravý A sloupek a následoval pád na vozovku, kde zesnulý zůstal ležet u pravého okraje komunikace. Při dopravní nehodě došlo k těžkému zranění zesnulého, kterému bylo mj. přivozeno krátké bezvědomí. Zesnulý byl následně převezen na traumacentrum Fakultní nemocnice [obec]. Svým zraněním podlehl dne [datum]. Zesnulý po své smrti zanechal pozůstalé blízké osoby, zejména dceru [celé jméno žalobkyně], [datum narození] (k datu [datum] ve věku 51 let), vnuky [celé jméno žalobce], [datum narození] (k datu [datum] ve věku 19 let), [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] (k datu [datum] ve věku 9 let), a zetě [celé jméno žalobce], [datum narození] - společně dále také jako„ Poškození“ nebo„ Žalobci“).

3. Žalobci z titulu osob poškozených uplatnili svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v trestním řízení vedeném vůči žalované u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 129/2018 Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 25. 4. 2019, č. j. 2 T 129/2018-280, rozhodl o přečinu žalované těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ trestní zákoník“). Poškozené odkázal se svým nároky na náhradu škody a na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Poškození, stejně jako žalovaná (v trestním řízení obžalovaná), vůči shora specifikovanému rozsudku Okresního soudu v Přerově podali odvolání. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci o odvolání žalované (resp. obžalované) rozhodl rozsudkem ze dne 15. 11. 2019, č. j. 68 To 235/2019-301, tak, že, aniž by změnil výroku o vině, zrušil odvoláním napadený rozsudek ve výroku o trestu zákazu činnosti a nově žalované (resp. obžalované) uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 (osmnáct) měsíců (výrok I.). Odvolání poškozených krajský soud zamítl (výrok II.). K důvodům zamítnutí odvolání poškozených se odvolací soud vyjádřil v bodě 22 svého rozsudku, kde uvedl, že námitky ve své podstatě směřují do výroku o vině a trestu obžalované (Žalované), do nichž ovšem poškození nemají oprávnění se odvolávat. Dále dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud poškozené odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť k rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy poškozených, kterou uplatňují v takové výši, která je přiznávána pozůstalým, pokud pachatel svým jednáním zaviní smrt rodinného příslušníka, by bylo zapotřebí provést úkony nad rámec potřeb trestního řízení. 5. [jméno] [příjmení] zemřel po 11denní hospitalizaci krátce po jeho převozu do nemocnice v [obec]. Jak vyplývá z revizního znaleckého posudku Prof. MUDr. [jméno] [příjmení], posudek [číslo] smrt zesnulého sice nenastala pro všeobecnou povahu úrazových změn, nelze ovšem odhlédnout od skutečnosti, že při pitvě popsané krvácení nastalo při vážném celkovém zdravotním stavu, který nebyl vyvolán jen změnami chorobnými, ale zejména změnami úrazovými, které v daný moment vedly k celkové zátěži organismu pacienta (zesnulého). Nelze vyloučit, že zesnulý již v minulosti prodělal komplikace spojené s aterosklerózou, které pro něj nebyly smrtelné. Vlivem postupného průběhu kornatění tepen totiž mohlo dojít k adaptaci srdce na chronickou ischemii. Tato schopnost organismu však byla výrazně a významně narušena právě úrazovými změnami, k nimž došlo v důsledku střetu zesnulého s dopravním prostředkem řízeným žalovanou. Nedošlo-li by k popsaným změnám, nelze předpokládat, že by vzhledem k úrovni zdravotnictví v případě lékařské péče onemocnění, kterými zesnulý v dané době dle znaleckého posudku trpěl (aterosklerózou, tzv. kornatění cév, v nemocničním zařízení byl dále zjištěn probíhající zápal plic zesnulého, avšak ve vztahu k zápalu plic je nutné zdůraznit, že tento se rozvine jako poúrazová komplikace u ležících pacientů napojených na plicní ventilaci) nebylo možné zachovat či zlepšit kvalitu života zesnulého, popř. zcela zvrátit důsledky plicního onemocnění. Střet dopravního prostředku řízeného Žalovanou se zesnulým tedy i přes popsaná a zjištěná onemocnění Zesnulého představovala natolik významnou příčinu, že nedošlo-li by k němu, následek v podobě smrti (potažmo zvlášť závažného ublížení na zdraví) zesnulého by v dané době s vysokou pravděpodobností nenastal, resp. nastat nemusel či by nastal později. Současně by k němu došlo za jiných pro poškozené uchopitelnějších okolností. Smrt osoby blízké je citelným zásahem pro většinu dotčených osob, které měly se zemřelou osobou zdravý vztah. Zmíněný zásah je zpravidla tím větší, čím užší vazba mezi zesnulou a dotčenou osobou panovala. Podstatné jsou ovšem rovněž okolnosti, za kterých k úmrtí blízké osoby došlo. Zemřela-li osoba, jako tomu bylo v případě zesnulého tragicky, nečekaně, navíc v bezprostřední souvislosti s protiprávním jednání žalované, jde o natolik stresující situaci, která je způsobilá u dotčených osob vyústit v závažné duševní poruchy dlouhodobého, a dokonce i zcela nevratného, charakteru, mající fatální dopady na běžný způsob života dotčených osob i jejich osobnosti, jako se tak stalo minimálně u poškozených 1) a 2) – viz dále znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení].

6. Při hodnocení příčiny smrti zesnulého tedy nelze vylučovat dopady úrazu způsobeného zaviněným jednáním žalované a jednoznačně konstatovat, že se u zesnulého jednalo o přirozenou, náhlou a neočekávanou smrt. K úmrtí zesnulého došlo v příčinné souvislosti s předchozím protiprávním jednáním žalované. Kdy střet zesnulého s dopravním prostředkem žalované vedl k takovému zhoršení celkového jinak stabilizovaného zdravotního stavu zesnulého, že vedl až k jeho smrti.

7. Náklady poškozené 1) a Poškozeného 4), které vynaložili na to, aby se k zesnulému zcela neplánovaně co nejdříve dostavili, tak zcela jistě nebyly neúčelně vynaloženy. Jejich přítomnost při léčebné péči byla jednak žádoucí, jednak nezbytná. Žalobkyně jako jediný potomek zesnulého vyřizovala veškeré administrativně-právní záležitosti zesnulého v souvislosti nejprve s jeho hospitalizací, následně s jeho léčbou a posléze i s chodem domácnosti a pohřbem. Tyto záležitosti by žalobkyně nemohla zařizovat na dálku, její osobní přítomnost proto byla nezbytná.

8. Srážkou vozidla řízeného žalovanou a zesnulého vznikly žalobkyni a 4) žalobci zejména účelně vynaložené náklady vztahující se k bezodkladnému zajištění dopravy do místa nemocničního zařízení. Při takto rychlém odcestovaní z Francie do místa nemocničního zařízení, kdy s ohledem na nemožnost sehnat takto narychlo letenky museli poškození cestovat autem, účelně vynaložené náklady činí částku ve výši 22 884 Kč, skládající se z: o 169,78 EUR, resp. 4 372 Kč za neplánovaný nákup zimních pneumatik (kurz 25,75 Kč pro [datum]), 71 EUR, resp. 1 828 Kč za ubytování po cestě, částku 16 684 Kč za cestu - [číslo] km – Cachan (FR) – [obec] (ČR) a zpět.

9. Vycházeje ze skutečnosti, že smrt zesnulého je následkem protiprávního jednání žalované, vznikl žalobkyni a 4) žalovanému – z důvodu jejich společného jmění, rovněž nárok na úhradu nákladů spojených s pohřbem zesnulého v celkové výši 27 649,50 Kč, skládající se částek: o 478 Kč – náklady na občerstvení, o 3 577 Kč – úhrada v restauraci, o 1 600 Kč – smuteční věnce, o 21 194,50 Kč – provedení pohřbu, o 800 Kč – hudební doprovod pohřbu.

10. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Jestliže žalobci odvozují svůj nárok, navíc ve značně neúměrné výši, ze skutečností souvisejících s nehodou, která se stala dne [datum], a která má mít souvislosti se zraněním [jméno] [příjmení], pak nelze akceptovat, že je v žalobě hned v úvodu tvrzeno, že k úmrtí této osoby došlo v důsledku uvedené dopravní nehody. Jestliže žalobci svůj nárok odvozují od tohoto tvrzení, pak nelze než s nárokem nesouhlasit, neboť je zcela chybný. Jak bylo rozhodnuto v trestní věci, kterou v prvním stupni řešil Okresní soud v Přerově, žalovaná podle něj způsobila [jméno] [příjmení] těžké poranění v důsledku nehody, která měly být způsobena vozidlem, které klienta řídila, kdy přestože se s tímto závěrem žalovaná neztotožňovala, rozhodnutí soudu přijala a jednala v jeho souladu. Jestliže však žalobci závěry tohoto soudu neakceptují, pak nároku, který ze skutečností nemajících podklad v uvedeném soudním rozhodnutí vychází, nelze vyhovět. V související trestní věci, která byla Okresním soudem v Přerově vedena pod č.j. 2 T 129/2018, soud uzavřel, že poškozený byl ve vážném stavu již před onou nehodou, kdy jeho zdraví bylo značně pochroumáno vleklým onemocněním arteriosklerózou, která v závěru vedla k úmrtí [jméno] [příjmení]. Na tom se soud shodl se znalcem, který příčinu úmrtí potvrdil. Nelze tedy předpokládat, že by v tomto zdravotním stavu pan [příjmení] mohl dožít pokročilého věku. To ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že bez vlivu nehody poškozený zemřel na důsledky onemocnění, nikoliv následky nehody. Lze tedy říci, že pokud měla být žalobcům způsobena újma na jejich psychice, dopad mohla mít nehoda pouze několik dnů, když následně mohli být traumatizováni úmrtím svého příbuzného bez souvislosti s nehodou. [příjmení] vztah jednotlivých příbuzných poškozeného, jakkoliv mohl být intenzivní, musel být zákonitě poznamenán dlouhodobým odloučením. To v běžném životě obvykle nezpůsobí zintenzivnění vztahu, jak se žalobci snaží tvrdit, ale naopak mohou vztahy snáze ochladnout, vedou k nezávislosti jednotlivých osob na sobě vzájemně. Žalobci v tomto řízení nadstandardnost vztahů prokázat nedokázali, tuto skutečnost je třeba zohlednit. Není pravdou, že by žalovaná nevynaložila snahu projevit lítost a snahu zmírnit dopady události na osobu poškozeného i jeho osoby blízké. Žalovaná se snažila s žalobci spojit, avšak bezúspěšně, neboť ti komunikaci se žalovanou odmítali, navštívila poškozeného v době jeho pobytu v nemocnici. Na druhou stranu dopady na psychiku žalované jsou do dnešního dne velmi citelné, kdy žalovaná může nejlépe sama popsat, s jakými následky se stále potýká. Vše je umocněno délkou trestního řízení, jeho výsledkem, který již sám o sobě měl přinést dostatečnou satisfakci pro žalobce. Taktéž se žalovaná sama může vyjádřit ke svým majetkovým poměrům, které nejsou dlouhodobě nijak uspokojivé.

11. Vedlejší účastnice na straně žalované rovněž navrhla žalobu zamítnout s obdobnou argumentací jak předestřela žalovaná.

12. Soud se nejprve zabýval svou mezinárodní příslušností k projednání věci, která je dána podle článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), neboť v projednávaném případě je předmětem sporu vztah žalobců jako poškozených a žalované jako škůdce, přičemž žalovaná má obvyklé bydliště na území České republiky v obvodu Okresního soudu v Přerově. Navíc ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora EU sp. zn. C [číslo] je rozhodující pro příslušnost bydliště v okamžiku podání žaloby, případně poslední známé bydliště, kterým je právě Česká republika, konkrétně pak město Hranice v okrese [okres] případě žalované. Dále se soud zabýval rozhodným právem pro projednání věci, kterým je právo České republiky podle článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne [datum] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). V projednávané věci lze považovat jednotlivé nároky žalobců za nepřímé škody, což jsou podle svého obsahu též škodní následky, které utrpěly vedle poškozeného další osoby a které jsou mnohdy považované za samostatné škody těchto osob. Ve smyslu výkladu komentovaného ustanovení však je třeba tyto škody považovat za„ nepřímé následky primární škody“. Jedná se tedy podle čl. 4 o civilní delikt s tím, že škoda vznikla (úmrtím zemřelého) na území tohoto státu, tedy právo rozhodné pro posouzení nároku nepřímo dotčených osob, jakými jsou např. rodinní příslušníci přímého poškozeného bude právo České republiky.

13. Soud si je dále vědom, že žalobce [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] byl ke dni podání žaloby (a nadále je) nezletilý, přičemž ke dni podání žaloby dosáhl věku 12 let.

14. Podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (odstavec 1). Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. (odstavec 3).

15. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.

16. V rámci individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1506/13, body [číslo]; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na [webová adresa]). Nejlepší zájem dítěte je tedy možno, ba dokonce nutno, vyvažovat s ostatními oprávněnými zájmy. Z jeho označení jako„ přední hledisko“ však vyplývá, že nejlepší zájem dítěte má při vyvažování vysokou prioritu. Jinými slovy, v případném vyvažování má nejlepší zájem dítěte vyšší váhu než ostatní oprávněné zájmy, které je však nutno též vzít v potaz (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3216/13).

17. Nezletilý [příjmení] [jméno] je cizím státním příslušníkem Francouzské republiky s obvyklým bydlištěm na území shora zmiňovaného státu. Soud se zabýval otázkou podání žaloby za tohoto nezletilého v souladu s nejlepším zájmem tohoto nezletilého. Soud se s touto otázkou pro účely svého rozhodnutí vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011), aniž by odkazoval nezletilého na řízení před příslušnými francouzskými soudy, což by ve svém důsledku vedlo k dalším průtahům v řízení.

18. Podle § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jenn„ o. z.“) má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.

19. Podle 32 odst. 1 o. z. udělil-li zákonný zástupce nezletilému, který nenabyl plné svéprávnosti, ve shodě se zvyklostmi soukromého života souhlas k určitému právnímu jednání nebo k dosažení určitého účelu, je nezletilý schopen v mezích souhlasu sám právně jednat, pokud to není zákonem zvlášť zakázáno; souhlas může být následně omezen i vzat zpět.

20. Občanský zákoník však umožňuje, aby zákonný zástupce udělil shodně se zvyklostmi soukromého života souhlas k právnímu jednání nezletilého předem (§ 32). V takovém případě bude právní jednání nezletilého platné. Rozhodujícími hledisky pro posouzení toho, zda jde o běžnou záležitost, je nejen absolutní hodnota majetku, jehož se právní jednání týká, ale i např. majetkové poměry nezletilého a jeho rodiny, jakož i složitost právního jednání (srov. rozsudek ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2912/2008). Zásadní pro rozhodnutí, zda je ke konkrétnímu jednání třeba schválení soudem, byla shledána zejména skutečnost (nebo i pouhá možnost), že se právní jednání zákonného zástupce nezletilého projeví negativně v majetkové sféře nezletilého (srov. rozsudky ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2275/2011, ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 856/2011, ze dne 13. 9. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1005/99, a usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4999/2014).

21. V projednávané věci jak rodiče, tak i jejich (doposud nezletilý) syn [příjmení] [jméno] podali žalobu proti žalované o náhradu nemajetkové újmy, jež mohla mít zásadní dopady do majetkové sféry nezletilého žalobce. Ten je navíc (stejně jako rodiče) v řízení zastoupen zástupcem z řad advokátů. Rozsah způsobilosti k právním jednáním je závislý na rozpoznávací a volní vyspělosti nezletilého. Rozumovou vyspělostí se rozumí schopnost posoudit následky svého vlastního jednání, volní vyspělost vyjadřuje schopnost ovládnout své jednání. Právní jednání je svou povahou přiměřený těmto vyspělostem, pokud je nezletilý schopen posoudit podstatu takového právního jednání, uvědomit si nejen pozitivní, ale i veškeré negativní následky, jež jsou s právním úkonem spojeny, a v souladu s tím adekvátním způsobem jednat. Uvedené znamená, že čím nižší je věk nezletilého, tím více vyvstává potřeba obezřetně vážit, zda v právním úkonu nevidí jen bezprostřední pozitiva a zda přitom neponechává stranou svých úvah případné povinnosti, které z jeho jednání v budoucnu vzniknou, případně zda k nim nepřistupuje lehkomyslně. V projednávané věci s ohledem na jednotlivá vyjádření účastníků, zejména i samotného nezletilého žalobce, jeho zástupce, a samotných rodičů nezletilého, jež jsou jeho zákonnými zástupce, soud s ohledem k okolnostem případu seznal, že je v zájmu nezletilého podání takovéto žaloby a nic nebrání jejímu projednání. Je reálné, že nezletilý žalobce byl schopen dohlédnout rozsah (případně) nabytého plnění. Výši případných závazků mohl i při běžném zvládnutí učiva matematiky žáků základní školy v tomto věku dovodit.

22. Z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 25. 4. 2019, č.j. 2 T 129/2018 – 280, soud zjistil, že žalovaná v procesním postavené obžalované je vinna, že dne [datum] v době kolem 17:10 hod. v [obec], okres [okres] místní komunikaci - ul. [ulice] ve směru jízdy k [nemocnice] v prostorách u obchodního domu Hypernova s předpokládaným frekventovaným výskytem chodců jako řidička osobního motorového vozidla zn. Opel Omega, r.z. 5E2 [číslo], žádoucím způsobem nesledovala situaci na komunikaci před vozidlem a včas nezaregistrovala a adekvátně nezareagovala na vyznačeném, osvětleném přechodu pro chodce z levé strany od obchodního domu Hypernova směrem k autobusové zastávce se pohybujícího chodce [jméno] [příjmení], který se již nacházel za polovinou přechodu pro chodce a i přes snahu vyhnout se střetu přední částí vozidla narazila do pravé částí těla [jméno] [příjmení], který následně nekontrolovaně přepadl přes přední kapotu a čelní sklo vozidla na povrch komunikace a v souvislosti s tímto utrpěl [jméno] [příjmení], [datum narození], těžká poranění zejména v oblasti dolních končetin, pánve, páteře a hlavy pro které byl hospitalizován ve Fakultní nemocnici [obec], načež následnými vyšetřeními nebyly prokázány závažné úrazové změny charakteru zhmoždění mozkové tkáně, maligního mozkového otoku či masivního krevního výronu, přičemž dne [datum] v [nemocnice] [příjmení] zemřel, když bezprostřední příčinou úmrtí po provedení soudní pitvy byla shledána srdeční zástava z důvodu náhlého selhání vlekle nedostatečných věnčitých tepen srdečních při jejich těžkém kornatění tzv. ateroskleróze, obžalovaná jednala v rozporu s §§ 4 písm. c), 5 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. f) o provozu na pozemních komunikacích v platném znění, dle nichž je řidič povinen věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích, řídit se dopravními značkami, a dále nesmí ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, tedy: jinému z nedbalosti způsobila těžkou újmu na zdraví tím, že porušila důležitou povinnost, uloženou jí podle zákona, tím spáchala přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a za to byla odsouzena podle § 147 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá. Podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku se stanoví zkušební doba v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku se dále ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 (tří) let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu se obžalované ukládá povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené [příjmení] zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem [adresa], [IČO] částku 691 569 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu se poškození [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa], [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa], [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem 6 [příjmení] du Progres, Cachan [číslo], Francouzská republika, [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem 6 [příjmení] du Progres, Cachan [číslo], Francouzská republika, odkazují se svým nároky na náhradu škody a na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.

23. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 11. 2019, č.j. 68 To 235/2019-301, že Z podnětu odvolání obžalované [celé jméno žalované] se podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu zrušuje napadený rozsudek ve výroku o trestu zákazu činnosti učiněném podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku a za podmínek uvedených v § 259 odst. 3 trestního řádu, při nezměněném výroku o vině, jak je uveden v napadeném rozsudku, se obžalované [celé jméno žalované] nově ukládá podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 (osmnáct) měsíců. Jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn. Podle § 256 trestního řádu se odvolání poškozených [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobce], [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] zamítá.

24. Ze spisu Okresního soudu v Přerově vedeného pod sp. zn. 2 T 129/2018, a to znaleckého posudku ze dne [datum], vypracovaného soudními znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že bezprostřední příčinou smrti [jméno] [příjmení] bylo náhlé selhání vleklé nedostatečných věnčitých tepen srdečních při jejich těžkém kornatění. Náhlé zhoršení zdravotního stavu jmenovaného je vysvětlitelné krvácením do vazivového plátu zužujícího průsvit pravé věnčité tepny srdeční za situace, kdy náhlý nárůst objemu plátu vedl zákonitě i k náhlé redukci průsvitu cév. Nelze vyloučit, že se na smrti [jméno] [příjmení] spolupodílel i probíhající plicní zánět, který byl zastižen v různých fázích v pravé i levé plíci. U poškozeného se jednalo o smrt z přirozených příčin.

25. Z doplnění znaleckého posudku, které zpracovali shora uvedení znalci dne [datum], soud zjistil, že krvácení do aterosklerotického plátu u poškozeného [jméno] [příjmení] byla komplikace již dlouhodobě probíhajícího procesu, přičemž kornatění cév je proces chorobný, nikoliv úrazový. To však samozřejmě nijak nesnižuje závažnost poranění, která [jméno] [příjmení] utrpěl jako chodec sražený motorovým vozidlem.

26. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného dne [datum] soudním znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že z provedené analýzy nehodového děje je přijatelné, že ke střetu vozidla s poškozeným [jméno] [příjmení] došlo způsobem jízdy řidičky [celé jméno žalované] (zde žalované), spočívající patrně v nesledování provozu před vozidlem s pozdější reakcí řidičky.

27. Z evidence obyvatel soud zjistil, že žalobkyně je dcerou poškozeného [jméno] [příjmení]. Žalobce [celé jméno žalobce] je manželem žalobkyně a žalobci [celé jméno žalobce] a [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] jsou jejich společné děti. Žalobci se přihlásili s nárokem na nemajetkovou újmu v rámci trestního řízení dopisem ze dne [datum], ostatně jak vyplývá i z návrhu na přiznání náhrady škody a nemajetkové újmy ze dne [datum].

28. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného dne [datum] soudním znalcem prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. soud zjistil, že znalec dospěl k závěru, že nelze bez dalšího uzavřít, že se jednalo u [jméno] [příjmení] smrt přirozenou (tedy náhlou či neočekávanou), neboť je potřeba mít na zřeteli, že k úmrtí došlo po jedenáctidenní hospitalizaci při léčbě polytraumatu pro komplikace, které vznikly krátce po převozu do [nemocnice] v [obec]. Smrt zde sice podle znalce nenastala pro všeobecnou povahu úrazových změn, ale nastala, neboť došlo ke komplikacím a dále též pro zvláštní stav zraněného (věk pacienta 80 let, závažné chronické kornatění věnčitých tepen při poruše sinusového rytmu). Krvácení mohlo být příčinou selhání srdeční činnosti, to ale nastalo při vážném celkovém zdravotním stavu [jméno] [příjmení] vyvolaném nejen změny chorobnými, ale zejména úrazovými, které vedly v daný moment k celkové zátěži organismu a výše uvedeným komplikacím. Podle znalce tedy nelze zcela pominout, za jakých okolností ke smrti došlo, tedy zejména, že úmrtí předcházelo těžké polytrauma s doprovodnými komplikacemi.

29. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] soud má za prokázané, že nelze za současného stavu vědy predikovat ani s ohledem na tehdejší zdravotní stav [jméno] [příjmení] jakého věku by se dožil, pokud by nedošlo k předmětné dopravní nehodě. Byl to člověk, který byl polymorbidní, tak už určitým onemocněním trpěl, byly tam zhoršené funkce ledvin ad. V jeho dokumentaci není žádná zmínka o tom, že by trpěl závažnější srdeční arytmií. Zdravotní stav se zhoršoval průběžně od příjmu, protože při příjmu byl [jméno] [příjmení] ještě celkem lucidní, komunikoval, neurologický nález byl veskrze příznivý. [příjmení] ale samozřejmě absolvovat urgentně chirurgické zákroky, které měly vést k stabilizaci roztříštěné maxilofacinální čelní krajiny hlavy, k stabilizaci krční páteře, aby nedošlo k poškození míchy, následnému. Je možné, že následkem částečně těchto chirurgických zákroků nebo částečně zhmožděním měkkých tkání, se mohla rozvinout tuková embolie, která doprovází úrazy atd., ale to nikdo není schopen už prokázat, 11 dní poté, co k tomu došlo. Takže stav se pomalu zhoršoval, byl na řízeném dýchání, protože neměl spontánní dechovou činnost, protože plicní parenchym byl vyřazený z výměny plynu. Úraz sám o sobě je zvýšená zátěž organismu, zvyšuje se srdeční výdej, tepová frekvence, ale samozřejmě ve stavu, kdy ten člověk je potom na ARU, je tlumený, tak je tam modifikován tou farmakologickou terapií, ale rozhodně stresová zátěž, i v té iniciální fázi to je. Jsou dokonce popisovány stresové kardiomyopatie u lidí, kteří mají postižení koronárního řečiště, které jsou způsobeny výslovně traumatem, jak fyzickým, psychickým, kombinovaným. Je obecně známo, že stresová zátěž a pohmoždění orgánů celkově stav jako takový samozřejmě nemůže zhoršit. U mladých lidí, řekněme třicátníků, jsou pacienti, kteří by toto poranění přežili. Ne bez následků. Je tam nediskutovatelná věc, že tam došlo k tomu poranění mozku, což vidíte konec konců i na pitevním protokolu. Jedna věc jsou zobrazovací vyšetření, druhá věc je klinický stav pacienta. [příjmení] by se zjistit, jaké by byly deficity neurologicky, jak by se probral, jestli skutečně ta mícha postižena byla nebo nebyla. Ještě tam byly CT kvůli kostním strukturám na magnetické rezonanci dělány. V podstatě potom by se ukázalo teprve, jaký je celkový klinický stav a k jakému poškození došlo, ale to už nebudeme snad ani spekulovat.

30. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc. má soud za prokázané, že Co se týče té tukové embolie, tu jsme nevylučovali, nevylučujeme, problém je v odstupu úrazu. To jsem uváděl teďka i při tom, když jsem vypovídal, že celkově to zhoršení stavu tou tukovou embolií mohlo být způsobeno. Jak on pomaličku vlastně byl při příjmu v pořádku, a pomaličku se horšil, aniž se měnil zásadně ten nález na vyšetření CT atd. To mohlo být v pořádku. Laboratorně za celou dobu nic nesvědčí pro kardiovaskulární chorobu. Určit přesně, zda smrt nastala pouze v důsledku krvácení do toho plátu, znalec nemůže. Podíl traumatu ale zde nesporně byl. Nezpochybňuji samozřejmě to krvácení, které tam mohlo být, ale podíl těžkého úrazu, který klinicky zmírá na selhání respirační, je podle mě nutno vzít v úvahu. Stáří a trauma se nesporně podílelo na smrti [jméno] [příjmení]. Polytrauma zaprvé ztížilo schopnost jeho organismu regenerovat se a zároveň to bylo něco, co to mohlo vyvolat. Co mohlo vyvolat, jako být tou spontánní příčinou, mohlo a nemuselo, ale mohlo to být tou příčinou. Každopádně tam ale hraje vliv to, že ten úraz způsobil sníženou schopnost toho těla na to reagovat, prostě bylo náročnější se z toho dostat a zároveň to bylo něco, co mohlo způsobit tu samotnou smrt.

31. Z potvrzení, vystaveného [datum] má soud za prokázané, že byla žalobcem [jméno] [celé jméno žalobce] zaplacena částka 169,70 EUR za pneumatiky.

32. Z daňového dokladu, vystaveného [datum], má soud za prokázané, že byla žalobcem [jméno] [celé jméno žalobce] zaplacena částka 71 EUR za ubytování v hotelu Holiday-inn Express u Norimberku ve [příjmení] republice Německo.

33. Z informativního výpisu evidence ČNB ke dni [datum] soud zjistil, že kurz EUR k 1 Kč činil 25,75 Kč.

34. Z daňového dokladu, vystaveného [datum], má soud za prokázané, že byla zaplacena žalobkyní v souvislosti s doplatkem pohřbu [jméno] [příjmení] částka 15 445 Kč.

35. Z daňového dokladu, vystaveného [datum], má soud za prokázané, že v souvislosti s pohřbem shora jmenovaného žalobkyně zaplatila částku 800 Kč.

36. Z daňového dokladu, vystaveného dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně zaplatila zálohu na pohřeb [jméno] [příjmení] ve výši 5 750 Kč.

37. Ze smlouvy o sjednání pohřbu a jeho ceně má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela smlouvu ze dne [datum] za účelem pohřbu svého otce [jméno] [příjmení] s celkovou částkou 21 094,50 Kč.

38. Z daňového dokladu, vystaveného [datum], má soud za prokázané, že byl restaurací [jméno] vystaven doklad na občerstvení na částku 3 577 Kč.

39. Z daňového dokladu, vystaveného dne [datum], soud zjistil, že byla zaplacena částka 748 Kč za pohoštění (svatební vdolečky a frgály).

40. Ze znaleckého posudku vypracovaného [datum] soudním znalcem [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně trpí postraumatickou stresovou poruchou, které negativně ovlivňují celkovou kvalitu života žalobkyně a mají dopad do tělesné a psychosociální oblasti. Uvedenou poruchu u žalobkyně spustila vlastní předmětná stresová událost (dopravní nehoda a úmrtí jejího otce [jméno] [příjmení]) a dále jí zhoršují pocity frustrace a nespravedlnosti z opakovaných soudního rozhodnutí.

41. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že před předmětnou událostí, co se týče anamnézy, bylo možno spolehlivě vyloučit jak u žalobkyně, tak žalobce [celé jméno žalobce] existenci jakékoliv klasifikovatelné duševní poruchy. Vlastní vyšetření obou žalobců proběhlo před dvěma lety v srpnu 2020. Od té doby se žalobci nebyl v žádném kontaktu, takže o dalším vývoji jejich psychického stavu nemá žádné informace. Obecně lze říct, že posttraumatická stresová porucha, pokud se rozvine, tak prognóza je poměrně nejistá. Na rozvoji té psychické poruchy obou posuzovaných se podílelo vícero faktorů. Jednak událost samotná, samozřejmě stav těžkého poranění, polytraumatu, ve kterém se jejich zemřelý otec a dědeček nacházel těch 11 dní po předmětné události, dále samotné úmrtí. Poměrně významným faktorem udržujícím psychopatologie, je i další vývoj ve věci, tzn. předchozí soudní rozhodnutí, a já jsem to tam popsal. Stav obou posuzovaných tak, jak jsem ho popsal, byl jednoznačně indikovaný minimálně k podpůrné psychologické nebo dokonce i k psychiatrické péči. To, že tuto péči nevyhledali, ty důvody jsou tam taky popsané. Paní [celé jméno žalobkyně] žije v zemi, ve které, jak mi sdělila, nemá příliš důvěry v psychiatrickou péči, v medicínskou péči atd., každopádně i přes léta, které tam žije, může být určitá jazyková bariéra i přes to, že samozřejmě francouzsky plynně mluví, ale ona, co se týče psychiatrického vyšetření nebo nějaké psychoterapie, tam opravdu člověk, kdy vyjadřuje svoje pocity atd., takže toto jsou ty hlavní důvody, proč oba dva mi sdělili to, že se snaží svůj stav zvládat zatím vlastními silami, ale já nevím, jaký byl další vývoj. Je možné, že se stav zhoršil za poslední dva roky a že nějakou péči museli vyhledat, to já opravu netuším v tuto chvíli.

42. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku z téhož dne plyne, že žalované byla adresována předžalobní výzva týkající se nároků uplatněných žalobci v této žalobě.

43. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že uzavřela manželství se 4) žalobcem v roce 1996. Téhož roku se odstěhovala do Francie, kde s rodinou (tedy ostatními žalobci) žije doposud. Dokud děti ještě nebyly školou povinné, trávili s nimi vždy několik měsíců v [obec], protože žalobkyně byla a je doposud v domácnosti. S dětmi podnikal četné výlety, vcelku byl velmi aktivní i ve svém osobním životě, byl esperantista, měl hodně přátel ve svém bydlišti i v zahraničí. Potom, jak byly děti ve škole, starší syn, tak jsem přijížděla na velké školní prázdniny s tím, že dokud matka žalobkyně žila a byla schopna cestovat, rodiče dojížděli i během roku. Otcova smrt ji velmi zasáhla, neboť nadále zůstávali v častém osobním a telefonickém kontaktu. Vztah synů žalobkyně (zde žalobci 2 a 3) k jejímu otci byl vřelý, vždy se na něj těšili i s ohledem na skutečnost, že z druhé strany, tj. ze strany příbuzenstva manžela, byly vztahy chladnější. O dopravní nehodě a stavu svého otce se dozvěděla 26. 12. a ihned s manželem začala vše vyřizovat, aby mohli odjet za ním. Sháněli zimní pneumatiky, protože jet v prosinci do [obec] z Paříži, kde nikdo zimní pneumatiky neužívá, je risk. Letenky byl problém koupit, a proto jeli nakonec do [obec] autem. U Norimberku ve [příjmení] republice Německo přenocovali. Ihned po příjezdu jej navštívili v nemocnici a posléze jej navštěvovali každý den.

44. Z výslechu žalobce [celé jméno žalobce] soud za prokázané, že měl úzkou citovou vazbu na dědu [jméno] [příjmení], pamatuje si četné výlety po Moravě, jak si hráli, měl u dědy i bydlet po dobu, co bude na stáži na [ulice] Univerzitě. Bohužel do toho zasáhla smrt dědu, kterou vnímal velmi úporně, a bylo to vlastně poprvé, kdy společnou se svou matkou vyřizoval záležitosti ohledně pohřbu.

45. Z výslechu žalobce [celé jméno žalobce] soud má za prokázané, že jeho vztah k zesnulému tchánovi byl normální. Mohli spolu mluvit díky jazyku esperanto, které oba ovládali. Znali se osobně od roku 1994 či 1996. Do České republiky většinou jezdívali na letní prázdniny.

46. Rovněž z výslechu žalobce [celé jméno žalobce] zjistil, že ve vztahu ke svému dědovi měl citově velmi blízko.

47. Z výslechu žalované má soud za prokázané, že je vdaná a mají s manželem v péči dvě děti. Bydlí v třípokojovém bytě, který byl koupen na hypoteční úvěr, který splácí. Pracuje jako učitelka plavání na poloviční úvazek a její příjem činí cca 12 000 Kč měsíčně. Občas vypomáhá v pizzerii [příjmení], kde má uzavřenu dohodu o pracovní činnosti. Manžel je osobu samostatně výdělečně činnou v oboru řemeslnickém, ale jeho příjmy jí známy nejsou. S žalobci jako poškozenými se nesetkala, ač o to usilovala. Žalobkyně ovšem jasně prostřednictvím Policie ČR sdělila, že nemá zájem o setkání. Ostatně už druhý den po nehodě jela navštívit [jméno] [příjmení] do nemocnice donést mu např. hygienické potřeby. Pokusila se o kontakt s příbuznými. [jméno] žalovaná si je vědomé zásahu do sféry žalobců a uvědomuje si, že každý člověk se vyrovnává se ztrátou jinak.

48. Soud již neprováděl ostatní navržené důkazy, neboť s ohledem na další rozhodná tvrzení, nebyly tyto důkazy relevantní pro soudní posouzení jednotlivých nároků.

49. Dle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen„ o. z.“) při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

50. Soud se předně zabýval otázkou, zda je dána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a nemajetkovou újmou žalobců.

51. Nejvyšší soud se již např. v usnesení ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 3 Tdo 78/2010, vyjádřil k otázce, kdy není přerušena příčinná souvislost mezi jednáním řidiče motorového vozidla, který srazí a zraní chodce, a smrtí chodce, k níž došlo i vzhledem k jeho již dříve zhoršenému zdravotnímu stavu. Uzavřel, že jestliže řidič motorového vozidla porušením svých řidičských povinností (např. uložených podle § 5 odst. 1 písm. b), d) a h) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů) srazí a zraní chodce přecházejícího vozovku po přechodu pro chodce, není přerušena příčinná souvislost mezi tímto jednáním řidiče a smrtí chodce vyššího věku a zhoršeného zdravotního stavu, jestliže zranění chodce při uvedené nehodě – byť samo o sobě nikoli smrtelné – bylo pro něj takovým zátěžovým faktorem, že se v jeho důsledku nepříznivě rozvinul celkově špatný zdravotní stav chodce, který u něj nakonec vyústil v selhání srdce a jeho následnou smrt. Příčinná souvislost by zde byla přerušena jen tehdy, kdyby ke komplikacím při léčení zraněného chodce, které vedly ke zhoršení jeho zdravotního stavu a k jeho následné smrti, došlo výlučně v důsledku neodborné zdravotní péče nebo jiných okolností, které měly základ v porušení povinností jinou osobou.

52. Z hlediska skutkového stavu bylo nesporné, že žalovaná dne [datum] v době kolem 17:10 hodin v [obec], okres [okres] místní komunikaci - ul. [ulice] ve směru jízdy k [nemocnice] v prostorách u obchodního domu Hypernova s předpokládaným frekventovaným výskytem chodců jako řidička osobního motorového vozidla žádoucím způsobem nesledovala situaci na komunikaci před vozidlem a včas nezaregistrovala a adekvátně nezareagovala na vyznačeném a osvětleném přechodu pro chodce z levé strany od obchodního domu Hypernova směrem k autobusové zastávce se pohybujícího chodce [jméno] [příjmení], který se již nacházel za polovinou přechodu pro chodce a i přes snahu vyhnout se střetu přední částí vozidla narazila do pravé částí těla [jméno] [příjmení], který následně nekontrolovaně přepadl přes přední kapotu a čelní sklo vozidla na povrch komunikace a v souvislosti s tímto utrpěl těžká poranění zejména v oblasti dolních končetin, pánve, páteře a hlavy pro které byl hospitalizován ve Fakultní nemocnici [obec], načež následnými vyšetřeními nebyly prokázány závažné úrazové změny charakteru zhmoždění mozkové tkáně, maligního mozkového otoku či masivního krevního výronu, přičemž dne [datum] v [nemocnice] [příjmení] zemřel. Bezprostřední příčinou úmrtí po provedení soudní pitvy byla shledána srdeční zástava z důvodu náhlého selhání vlekle nedostatečných věnčitých tepen srdečních při jejich těžkém kornatění tzv. ateroskleróze. Jak vyplynulo ze znaleckých posudků a následně i výpovědí samotných znalců nebylo pochyb, jak smrt nastala, ovšem pochyby byly ohledně jednotlivých příčin vedoucích ke k této smrti. Z výslechu znalců ale nakonec vyzněla shoda v tom, že k selhání došlo jak v důsledku chorobného stavu [jméno] [příjmení], tak rovněž důsledkem zátěžového faktoru způsobeného dopravní nehodou, který nepříznivě rozvinul celkový zdravotní stav [jméno] [příjmení]. Soud je přesvědčen, že jednání žalované tedy zjevně bylo jednou z (a nikoliv zanedbatelnou) příčin způsobeného následku (resp. účinku spočívajícího ve smrti), přestože k němu přistoupily i některé další příčiny (vyšší věk a zhoršený zdravotní stav zemřelého). Jejich existence, byť se také spolupodílely na vzniku konečného následku, však neznamená, že jednání žalované přestává být důležitou počáteční skutečností (příčinou), jež ve spojení s dalšími vedla k úmrtí zemřelého.

53. Pokud se jedná o stanovení základní výše náhrady, tato se odvíjí v souladu s přijatou a obecně uznávanou judikaturou v základním rozpětí mezi 240 000 Kč až 500 000 Kč pro skupinu citově nejblíže spjatých osob, jakými jsou rodiče, děti a manželé. Ve světle přijaté a obecně uznávané judikatury, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 25 Cdo 894/2018 či 25 Cdo 3180/2020 pak základní částka odškodnění za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké představuje dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. V roce 2017 pak tato činila 31 646 Kč ([webová adresa] 2017) = dvacetinásobek: 632 920 Kč.

54. Tato základní vypočtená částka pak byla východiskem k další úvaze soudu o celkové výši náhrady s tím, že se soud dále zabýval kritérii případné modifikace základní částky odškodnění. Za objektivní hlediska pro stanovení výše náhrady v projednávané věci pak dle konstantní judikatury je pak možné považovat: okolnosti na straně pozůstalého (lých), intenzita a kvalita vztahu se zemřelým, věk pozůstalých, existenční závislost na zemřelém a jiná satisfakce (např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění, zda pozůstalý byl očitým svědkem škodní události, zda pozůstalý byl s následky škodní události bezprostředně konfrontován, jakým způsobem se pozůstalý o následcích škodní události dozvěděl (šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby), ztráta životní perspektivy, obavy o budoucnost 55. Okolnostmi na straně škůdce (žalovaného) jsou pak postoj ke škodní události (vstřícné chování, omluva, projevená lítost x lhostejnost, arogance, projevená bezcitnost), dopad události do jeho duševní sféry (jestliže se škodní událost projeví např. jeho psychickými projevy, lze to zohlednit), forma a míra zavinění; okolnosti smrti, především z pohledu počínání škůdce – větší dopad na prožívání sekundárních obětí má úmyslné usmrcení než usmrcení z nedbalosti či objektivní odpovědnost za výsledek, majetkové poměry – v omezeném rozsahu, kdy je významné pouze, aby výše náhrady pro škůdce nepředstavovala likvidační důsledek; aby byla dána možnost reálného uspokojení přiznaných nároků – rozhodující nejsou pouze majetkové poměry v době rozhodování, ale i perspektiva potenciálního vývoje v budoucnosti, přičemž základní částka odškodnění by měla být modifikována jen v řádu desítek procent, nikoliv více násobků.

56. Pokud jde o hodnotící kritéria na straně žalobkyně jako pozůstalé, při jejich posuzování soud vycházel z výsledků provedeného dokazování, prostřednictvím něhož žalobkyně prokázala svá tvrzení, že mezi ní a zemřelým [jméno] [příjmení] byl úzký citový vztah, který je možné charakterizovat jako nadstandardně intenzivní. Tato skutečnost byla prokázána výpovědí všech slyšených žalobců, jakož právě i emotivní výpovědí žalobkyně. Ostatně nasvědčují tomu i závěry znalce [příjmení], že se postupem doby mohla u žalobkyně projevit posttraumatická porucha. Žalobkyně byla jedinou dcerou zemřelého a ten k ní měl (a samozřejmě i k ostatním jejím rodinným příslušníkům) vřelý citový vztah, který byl neustále budován i po roce 1996, kdy se žalobkyně společně se svým manželem přestěhovala do Francie.

57. Soud se v posuzované věci dále zabýval otázkou věku, a to jak zemřelého, tak i žalobkyně v okamžiku úmrtí. V tomto případě nelze odhlédnout od té skutečnosti, že [jméno] [příjmení] zemřel ve věku 81 let, byl polymorbidní, měl už četné zdravotní problémy, přestože byl nadále velmi aktivním starobním důchodem, což ostatně vyplynulo i z účastnických výpovědí žalobců. Jedná se tudíž o věk, kdy již nelze na straně takovéto osoby očekávat zásadní životní změny. Rovněž není možné pominout i relativně zralý věk žalobkyně (51 let), neboť i ta d době v době úmrtí svého otce si již musela být vědoma možné blízkosti smrti svého otce. Soud v žádném případě nechce zpochybňovat citovou ztrátu otce žalobkyně. Otec žalobkyně již s ohledem na věk ostatních žalobců (jeho vnuků) nemohl participovat např. při pomoci s hlídáním dětí či na jejich výchově„ dědečkovskou rolí“. Ze strany žalobkyně mohla vyvstat obava o budoucnost, neboť zemřelý byl pro žalobkyni zejména psychickou oporou a pomocí, ale nebyla na něm existenčně závislá, neboť již měla vlastní rodinu, která je jí zcela jistě oporou a z tohoto úhlu pohledu je proto i finančně a sociálně dobře zajištěna. Je nepochybné, že smrt otce je pro každého z nás silným citelným zásahem. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že smrt [jméno] [příjmení] rodinu významně citově zasáhla, ale rodina nadále drží pospolu a neztratila tedy soudržnost.

58. Pokud se jedná o okolnost existenční závislosti na zemřelém, pak tuto okolnost z hlediska posouzení případné modifikace soud shledal za nepodstatnou, neboť žalobci nebyli na zemřelé existenčně závislí.

59. Jedná-li se o okolnosti stran toho, zda žalobci byli očitými svědky škodné události, zda byli s následky škodní události bezprostředně konfrontováni a jakým způsobem se o následcích škodní události dozvěděli, bylo prokázáno, že žalobci nebyli bezprostředně konfrontování s dopravní nehodou jako takovou, ale až s následným špatným zdravotním stavem zemřelé, který zemřel 11. den po této dopravní nehodě.

60. Na straně ostatních žalobců (vnuci a zeť zemřelého) soud má rovněž za prokázanou silnou citovou vazbu k zemřelému, která ale podle názoru soudu nemohla dosahovat takové intenzity jako mezi zemřelým a žalobkyní jako jeho jedinou dcerou.

61. V provedeném řízení se soud zabýval rovněž i okolnostmi na straně škůdce (zde žalované). Z výpovědi žalovaní, kterou soud považuje za věrohodnou, vyplývá, že žalovaná se ke škodné události postavila odpovědně, vůči rodině zemřelého vystupovala vstřícně a chtěla se s členy rodiny setkat. Ohledně smrti [jméno] [příjmení] projevila upřímnou lítost a omluvila se. Prostřednictvím těchto úkonů má soud za to, že se žalobcům, pokud by k osobnímu setkání došlo, dostalo alespoň částečné morální satisfakce. V dané souvislosti je nutné uvést, že žalovaná sama smrt [jméno] [příjmení] nezpůsobila, neboť k úmrtí došlo až v souvislosti s komplikacemi poúrazového stavu, k nimž nemalou měrou mohla přispět i chronická onemocnění. Z hlediska dopadu události do duševní sféry žalované je zřejmé, že žalovaná si je vědoma trestního postihu a důsledků, které způsobila. Ostatně její výpověď v rámci jednání soudu byla v tomto ohledu přesvědčivá. V této souvislosti pak soud dodává, že i případné stanovení povinnosti žalované k zaplacení peněžité částky o odčinění nemateriální újmy nepředstavuje s hledem na zjištění skutkový stav poměrům žalované a její rodiny likvidační důsledek pro žalované, a to zejména za situace, kdy žalovaná je (soud o tom nepochybuje) pro tyto případy řádně pojištěna, tudíž není ohrožena ani jeho schopnost plnit.

62. U nemajetkové újmy moderaci podle § 2953 o. z. obecně nelze vyloučit, protože i Ústavní soud soudům uložil (kromě uvedených rozhodnutí srov. např. nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3456/15), že zejména ve vztahu k nárokům na náhradu při usmrcení nebo zvlášť závažných ublížení na zdraví u blízké osoby jako sekundární oběti podle § 2959 o. z. jsou povinny se moderací zabývat.

63. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti pak za rozhodná kritéria vedoucí ke zvýšení základní částky odčinění nemateriální újmy považuje soud okolnost intenzity a kvality vztahu zemřelého s žalobkyní, a ke snížení okolnost věku zemřelého a věku žalobců, rovněž neexistenci finanční závislosti mezi žalobci a zemřelým, vzdálenost a jistou odloučenost mezi nimi a zcela jistě i nenarušení dosud funkčního rodinného života žalobců. Tyto skutečnosti, jimiž se soud zabýval výše a které odůvodnil, pak vedly soud k rozhodnutí o potřebě částečné moderace (snížení) základní částky odškodnění v návaznosti na relevantní judikaturu (25 Cdo 2737/2018, 25 Cdo 2109/2018, 30 C 70/2019) a daným okolnostem případu u žalobkyně na částku 200 000 Kč.

64. Žalobkyně nepožadovala příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky.

65. Ve zbytku nároku žalobkyně pak soud ohledně částky 550 000 Kč žalobu zamítl s tím, že plnění nad částky 200 000 Kč shledal nedůvodným. V podrobnostech pak soud odkazuje na odůvodnění uvedené výše.

66. Nároky ostatních žalobců na jimi požadovanou nemajetkovou újmu soud shledal nedůvodnými Soud se ji vědom harmonických vztahů mezi žalobci [jméno] [příjmení] [jméno], který byli vnuky zemřelého [jméno] [příjmení], žalobcem [jméno] [jméno], který byl zetěm zemřelého, na straně jedné a zemřelým na straně druhé. Ovšem s ohledem na shora řečené je soud přesvědčen, že smrt zemřelého nezasáhla až takovou měrou do osobnostní sféry těchto žalobců jako u žalobkyně. Nelze přehlédnout, že se zřetelem k věku žalobců - vnuků (19 a 9 let ke dni úmrtí) a rodinné vazbě žalobce – zetě k zemřelému jako tchánovi a vysokému věku zemřelého (81 let) v takové situaci je smrt dědečka a tchána již přirozenou součástí rodinného života, a byť se citový vztah žalobců k zemřelému plně rozvinul, bylo možné důvodně předpokládat s ohledem na věk zemřelého, že by se při obvyklém běhu událostí mohl dožít ještě staršího věku, ale není pochyb, že smrt mohla přijít kdykoliv. Ostatně již znalci naznačili předešlou historii srdečních příhod. Za těchto okolností soud nezpochybňuje citovou vazbu a ztrátu ostatních žalobců k zemřelému, ale není pochyb o tom, že nemajetková újma nedosáhla stejné intenzity jako újma u žalobkyně. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobu ostatních žalobců na nemajetkovou újmu zamítl.

67. Podle § 2960 o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

68. Podle § 2961 o. z. škůdce nahradí tomu, kdo je vynaložil, přiměřené náklady spojené s pohřbem v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny veřejnou dávkou podle jiného právního předpisu. Přitom se přihlédne k zvyklostem i k okolnostem jednotlivého případu.

69. Co se týče dalších nároků na zaplacení nákladů spojených s náklady pohřbu a souvisejícími náklady spojené s péčí o zdraví, soud má tyto nároky za oprávněné. Tyto náklady vznikly v souvislosti s léčbou zemřelého, zajištění jeho domácnosti a následným pohřbem. Je-li soud přesvědčen, že zde nebyla přerušena příčinná souvislost mezi nedbalostním jednáním žalované a poškozením zdraví a následně smrtí [jméno] [příjmení], pak má zde i místo náhrady těchto nákladů žalobkyni a jejímu manželovi (4. žalovanému) oprávněným společně a nerozdílně, neboť ti vynaložili tyto náklady ze svého společného jmění. Jedná se o náklady ve výši 22 884 Kč skládající se z částky 169,78 EUR, resp. 4 372 Kč za neplánovaný nákup zimních pneumatik (kurz 25,75 Kč pro [datum]), 71 EUR, resp. 1 828 Kč za ubytování po cestě, částku 16 684 Kč za cestu - [číslo] km – Cachan (FR) – [obec] (ČR) a zpět. Vycházeje ze skutečnosti, že smrt zesnulého je následkem protiprávního jednání žalované, vznikl žalobkyni a 4) žalovanému – z důvodu jejich společného jmění, rovněž nárok na úhradu nákladů spojených s pohřbem zesnulého v celkové výši 27 649,50 Kč, skládající se částek: o 478 Kč – náklady na občerstvení, o 3 577 Kč – úhrada v restauraci, o 1 600 Kč – smuteční věnce, o 21 194,50 Kč – provedení pohřbu, o 800 Kč – hudební doprovod pohřbu.

70. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl výrokem VIII. rozsudku nikoliv dle § 142 odst. 3 o. s. ř., nýbrž dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř ve spojení s § 150 o. s. ř. za situace, kdy žalobci podali žalobu proti žalované s vědomím toho, že žalovaná byla odsloužena pro své jednání, které vedlo (nepřímo) ke smrti zemřelého a soud je odkázal ohledně jimi uplatněných nároků na civilní řízení. V daném případě byla žalovaný a vedlejší účastník na její straně ve sporu procesně úspěšnější, náleželo by jim tedy právo na náhradu poměrné procentuální části nákladů řízení, které jim za řízení vznikly. V daném případě pak má soud za to, že s ohledem na povahu sporu, kdy se jedná o odčinění újmy způsobené smrtí nejbližší osoby, kdy by byli žalobci v podstatě postiženi (v podobě stanovení povinností hradit žalované a vedlejšímu účastníku náklady řízení) nadvakrát, je na místě aplikovat moderační ustanovení § 150 o. s. ř. a žalované a vedlejšímu účastníku náklady řízení nepřiznat.

71. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek soud rozhodl výrokem IV. rozsudku, a to v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy žalobkyně, která je od placení soudního poplatku osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. d) zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, měla ve věci úspěch co do zaplacení částky 200 000 Kč, takže soud v tomto rozsahu zavázal žalovanou k zaplacení soudního poplatku, když žalovaná není od placení soudního poplatku osvobozena. Výše soudního poplatku přitom dle sazebníku soudních poplatků položky 1 bod 1) písm. b) činí 5 % z předmětu ceny řízení zaokrouhleného na celé stokoruny nahoru a představuje tak částku 10 000 Kč.

72. Za shora uvedené procesní situace soud rozhodl, že náklady řízení, které vznikly státu, z části uhradí podle procesního neúspěchu ve věci žalobkyně a žalobce [jméno] [jméno] ve výši 2 534 Kč (znalečné). Proto soud uložil každému z nich zaplatit jednu polovinu těchto nákladů. Ve vztahu k ostatním žalobcům, kteří jsou syny žalobkyně a 4. žalobce a jsou nadále odkázáni na ně výživou, soud nepřiznal s ohledem na tyto okolnosti státu náhradu nákladů řízení.

73. V posuzovaném případě soud vynaložil náklady na tlumočné, neboť v průběhu řízení vyvstala s ohledem na cizí státní příslušnost žalobců a u některých z nich absenci znalosti českého jazyka potřeba tlumočení do francouzského jazyka. Soud vzhledem k tomu, že každý z účastníků má právo jednat podle § 18 o. s. ř. ve své mateřštině, proto státu ve smyslu § 141 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal náhradu nákladů řízení.

74. Lhůta k plnění u výroků I., VI., IX., X. má oporu v § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř, když podmínky pro povolení lhůty delší či splátek soud na straně žalované a dotčených žalobců neshledal.

Poučení