9 C 216/2019-261

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jarolímkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 99 395 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 72 716,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 69 100,67 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 678,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 678,33 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit státu náklady řízení ve výši 15 520 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit státu náklady řízení ve výši 5 452 Kč.

V. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 46 343 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalované doplacení pojistného plnění za škodu, kterou pojištěnec žalované způsobil na vozidle ve vlastnictví žalobkyně, a to při dopravní nehodě dne [datum]. Žalobkyně si nechala vozidlo opravit vzdor tomu, že žalovaná škodu na vozidle vyhodnotila jako tzv. totální škodu, a to z toho důvodu, že vozidlo disponuje specifickými vlastnostmi, díky nimž je uzpůsobeno na projíždění úzkých brněnských uliček, čehož žalobkyně využívá při zásobování obchodů potravinami. Žalovaná vyplatila žalobkyni pojistné plnění ve výši 322 727 Kč, když obvyklou cenu vozidla před poškozením stanovila na částku 400 000 Kč a cenu vozidla po škodní události na částku 77 273 Kč. Žalobkyně však s touto cenou nesouhlasila, pročež si nechala zpracovat znalecký posudek, který cenu vozidla před nehodou stanovil na 590 000 Kč. Žalobkyně na opravu vozidla vynaložila částku 418 506 Kč, přičemž se po žalované domáhá doplacení rozdílu mezi touto částkou a částkou žalovanou již na pojistném plnění vyplacenou, když tento rozdíl činí 95 779 Kč. Zároveň se žalobkyně domáhá vyplacení odměny znalce [jméno] [příjmení], která činila 3 616 Kč. Žalobkyně se ohrazovala vůči provedenému výpočtu obvyklé ceny vozidla před nehodou, kterou žalovaná provedla, a to zejména z toho důvodu, že pro srovnání nepoužila vzorek vozidel shodných či alespoň velmi podobných vozidlu žalobkyně. Žalobkyně měla za to, že stejná vozidla se na českém trhu nevyskytují, a jelikož vozidlo disponuje tolika zvláštnostmi, které jeho cenu zhodnocují, nelze dospět ke shodné částce, ke které dospěla žalovaná. Nadto žalobkyně upozornila na německou dogmatiku, dle které je přípustné, aby cena opravy převýšila náklady na pořízení nového vozidla až o 30 %.

2. Žalovaná se ve věci samé vyjádřila tak, že považovala za nerentabilní vozidlo opravovat vzhledem k rozsahu poškození, proto vyhodnotila škodu na totální a vyplatila žalobkyni příslušné pojistné plnění. Žalovaná má za to, že poskytnuté pojistné plnění zcela nahradilo vzniklou škodu, a proto nárok uplatňovaný žalobou považovala za nedůvodný a zcela jej neuznala. Poukázala přitom na nesrovnalosti a pochybení znalce, který cenu vozidla určil na 590 000 Kč, a na základě inzertních nabídek po provedení srovnávací metody výpočtu sama odhadla obvyklou cenu na 400 000 Kč, na čemž i nadále setrvala.

3. Soud provedl všechny stranami navržené listinné důkazy a z důvodu nejasností ve znaleckém posudku znalce [jméno] [příjmení] přistoupil k zadání oponentního znaleckého posudku, který k důkazu navrhla žalovaná. Jelikož znalec, který byl pověřen k podání oponentního znaleckého posudku, nepřihlédl ke specifickým vlastnostem a nástavbě vozidla, přistoupil soud k zadání revizního znaleckého posudku, kterým bylo dokazování ukončeno, neboť účastníci řízení již žádné další návrhy na doplnění dokazování do koncentrace řízení neučinili.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl ke skutkovým zjištěním, že dne [datum] v 11:48 hod. došlo k dopravní nehodě, při níž bylo poškozeno vozidlo [registrační značka], do které se zapojilo rovněž vozidlo [registrační značka] s návěsem [registrační značka], pojištěné u žalované (prokázáno Potvrzením o účasti na dopravní nehodě ze dne [datum], ev. č. KRPB [číslo] [číslo]). Vlastnicí poškozeného vozidla je přitom žalobkyně, která vozidlo využívá k zásobování obchodů s potravinami v úzkých brněnských uličkách (prokázáno údaji z technického průkazu a fotografiemi vozidla a příjezdů k obchodům). Žalobkyně zakoupila v roce sériový podvozek a kabinu [anonymizováno] a nechala si na něj vyrobit speciální skříňovou chladírenskou nástavbu s hydraulickým čelem (prokázáno fakturami od firmy [anonymizováno] z [datum] a firmy [anonymizována dvě slova] z [datum]).

5. Žalovaná oznámila žalobkyni poskytnutí pojistného plnění ve výši 322 727 Kč s tím, že toto plnění bylo stanoveno formou totální škody, když vozidlo před poškozením mělo cenu 400 000 Kč a po poškození 77 273 Kč (prokázáno oznámením ze dne 5. 5. 2017, č. j. 4176016572). Znalec [jméno] [příjmení] však stanovil obvyklou cenu vozidla na 590 000 Kč (prokázáno znaleckým posudkem [číslo]). Žalobkyně proto vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k doplacení pojistného plnění ve výši 139 007,20 Kč (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum]). Žalovaná ovšem na tuto výzvu reagovala tak, že nárok žalobkyně považuje za řádně odškodněný a toto stanovisko je konečné; zároveň poukázala na nejasnosti znaleckého posudku znalce [příjmení] (prokázáno sdělením žalované ze dne [datum]).

6. Žalobkyně uhradila znalci [jméno] [příjmení] za znalecký posudek částku 3 616 Kč (prokázáno fakturou [číslo] ze dne [datum]). Dodavatel (servis), který provedl opravu vozidla, vyúčtoval žalobkyni za práci a materiál celkem částku 474 790 Kč s DPH, tedy 392 388,16 Kč bez DPH (prokázáno fakturou [číslo] ze dne [datum]). Za další práce na vozidle byla žalobkyni vystavena faktura znějící na částku 31 603,20 Kč s DPH, tedy 26 118,35 Kč bez DPH (prokázáno fakturou [číslo] ze dne [datum]).

7. Znalec [jméno] [příjmení] částečně odstranil nedostatky znaleckého posudku vytýkané žalovanou čestným prohlášením, ve kterém uvedl, že hodnotu vozidla určil ke dni, který předcházel dnu dopravní nehody, tj. [datum] a ceny tam uvedené jsou cenami včetně DPH (prokázáno čestným prohlášením uvedeného znalce ze dne [datum]). Znalec [celé jméno znalce] stanovil obecnou cenu srovnávací metodou, když však zároveň uvedl, že v databázi se daný typ a provedení vozidla nenachází, na výši 453 750 Kč s DPH, tedy 375 700 Kč bez DPH (prokázáno znaleckým posudkem [číslo]). Znalec [celé jméno znalce] uvedl, že trh s užitkovými vozidly prakticky neexistuje, pročež je nutné předpokládat, že obecná cena bude rovna ceně časové. Jedná se o specifické vozidlo, které má sériově vyráběný pouze podvozek a kabinu, a jako takové na českém ani evropském trhu není vůbec. Po odpovídajícím výpočtu proto stanovil obecnou cenu vozidla na částku 508 200 Kč vč. DPH, tedy 420 025 Kč bez DPH a vzniklou škodu na částku 471 800 Kč s DPH. Znalec odečetl od nutných nákladů na opravu poškozeného vozidla částku 13 163,80 Kč s DPH, tedy 10 879,20 Kč bez DPH (to vše prokázáno znaleckým posudkem [číslo] – [číslo]). Na evropském trhu neexistuje obdobné specifické vozidlo s úzkou šířkou, nákladovou plošinou a chlazením (prokázáno inzeráty více či méně podobných vozidel na internetových prodejních portálech zejména [webová adresa]).

8. Po právní stránce soud věc zhodnotil podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat.

9. Podle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

10. Dle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustálené judikatury vyšších soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4471/2016) skutečnou škodou na věci je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Rozsah náhrady škody tedy musí dle ustálené judikatury zohledňovat výši prostředků nutnou k obnovení původního majetkového stavu. Byla-li oprava provedena, je třeba zvažovat, zda její cena byla stanovena správně, zda oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události. K tomu viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2008, sp. zn. 25 Cdo 977/2007.

13. Zhodnocení poškozeného vozidla opravou ovšem nastává jen tehdy, dojde-li ke zvýšení jeho obvyklé ceny, nikoliv tzv. technickým zhodnocením či zvýšením technické hodnoty. Technická hodnota je pak vyjádřením technických vlastností věci, a její zvýšení nemusí nutně znamenat zvýšení ceny obvyklé. Poškozený má tedy v první řadě právo na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a obvyklou cenou vozidla ve stavu poškozeném. Rozhodne-li se pro opravu, zakládá mu to právo výběru požadovat náhradu škody vyčíslenou druhým způsobem, totiž hodnotou opravy, to již však s případným odpočtem zhodnocení, pokud k němu dojde (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3118/2012).

14. Novou právní úpravou se podtrhuje význam uvedení v předešlý stav, a to především z pohledu nahrazení nebo obnovení funkce poškozené věci. Přitom je zajisté nutno zabývat se otázkou účelnosti nákladů, nutných k uvedení poškozené věci do (z pohledu funkčnosti) předešlého stavu. Nadále tedy uplatnění principu neobohacení se poškozeného škodnou událostí (jenž je stále platným) bude znamenat nutnost hodnocení otázky, zda poškozený pro odstranění škody na věci, nutné k obnovení její funkčnosti, vynaložil skutečně pouze takové účelné náklady, bez kterých by uvedení věci v původní stav tak, aby mohla znovu plnit původní funkci, nebylo možné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2202/2019).

15. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud po zohlednění relevantní judikatury uzavřel, že nárok žalobkyně je oprávněný pouze zčásti, a proto žalobu ve zbytku zamítl. Předně je třeba uvést, že soud se ztotožnil s důvody, pro které žalobkyně nechala auto opravit i přesto, že byla škoda vyhodnocena jako škoda totální. V této souvislosti lze odkázat na všechny zpracované znalecké posudky, které vozidlo hodnotí jako atypické, speciálně vybavené a uzpůsobené pro potřeby žalobkyně (projíždění úzkých brněnských uliček při zásobování). Podobné vozidlo se na českém ani evropských trzích nenachází. Sériově vyráběným je na vozidlu pouze podvozek, zbytek byl na vozidlo namontován na základě objednávky žalobkyně, aby vozidlo mohl plnit účel, pro které ho nechala žalobkyně zbudovat. Nelze proto přisvědčit postupu likvidace pojistné události žalované, která vozidlo ohodnotila na cenu 400 000 Kč, když následně žalobkyni (po odečtení hodnoty zbytků ve výši 77 273 Kč) poskytla žalobkyni pojistné plnění ve výši 322 727 Kč, když žádným způsobem nezohlednila atypické vozidlo žalobkyně. Žalovaná stanovila obvyklou cenu na základě porovnání nabídek vyskytujících se převážně na internetovém portále [webová adresa], když dle jejího sdělení k výzvě žalobkyně o doplacení pojistného plnění prý dohledala vozidla srovnatelných parametrů. S tím se však nelze ztotožnit, neboť žalovaná tyto vozidla vyhledávala pouze na základě obecných parametrů, jakými jsou typ vozidla, rok výroby, kilometrový nájezd, motorizace apod. Z ničeho přitom nevyplývá, že by žalovaná našla srovnatelná vozidla i co do speciálních vlastností vozidla žalobkyně jako je úzká chladírenská nástavba s hydraulickým čelem. Těžko pak lze uvěřit, že takováto vozidla na (nejen) českém trhu existují, jelikož vozidlo bylo takřka celé vyrobeno na zakázku žalobkyně.

16. Zároveň si však soud nemohl vystačit ani se znaleckým posudkem předloženým žalobkyní, neboť tento obsahoval závažné nedostatky, které ani po čestném prohlášení znalce zůstaly nezodpovězeny, a to především neodůvodněné aplikace koeficientu prodejnosti ve výši 1,80, což se výrazně promítlo i do odhadnuté obvyklé ceny vozidla ve výši 590 000 Kč. Následně zpracovaný znalecký posudek [celé jméno znalce] nebyl ve stanovení obvyklé ceny vozidla před pojistnou událostí přezkoumatelný, neboť nebylo zřejmé, jak k této hodnotě vozidla znalec dospěl, když sám uvedl, že srovnatelná vozidla se na trhu nenachází. Teprve další revizní znalecký posudek [celé jméno znalce] splňoval veškeré náležitosti znaleckého posudku. Znalec dospěl ke stejnému závěru ohledně výchozí ceny vozidla jako předchozí znalci a aproboval i závěr znalce [celé jméno znalce] o procentuální výši základní amortizace vozidla, avšak s ohledem na nedostatek inzerátů pro stanovení obecné ceny vozidla srovnávací metodou znalec na rozdíl od obou předcházejících znalců vycházel z toho, že obecná cena bude rovna ceně časové. Tak stanovil obecnou cenu vozidla na 508 200 Kč vč. DPH. Náklady nutné na opravu vozidla byly po odečtení sporých položek vyčísleny na 471 796 vč. DPH.

17. S ohledem na výše uvedené lze proto konstatovat, že zákonem vyžadovaný požadavek na účelnost opravy formulovaný v § 2969 odst. 1 o. z. byl v tomto případě ze strany žalobkyně dodržen. Soud zároveň připomíná recentní judikaturu Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2651/2021), dle kterého lze zcela obecně považovat za přípustné zhruba 30% překročení celkové obvyklé ceny poškozené věci, neboť více jak o třetinu vyšší náklady na opravu věci oproti její obecné ceně před poškozením již zpravidla představují nepoměrně vysoké náklady a znamenají příliš drahou a v důsledku toho i ekonomicky neefektivní opravu věci. Lze proto uzavřít, že cena opravy vyčíslená nad třetinové převýšení obvyklé ceny věci před poškozením představuje zpravidla překážku pro náhradu škody uvedením do předešlého stavu, tzv. hospodářskou nemožnost tohoto způsobu plnění ve smyslu § 2951 odst. 1 věty první o. z. Ačkoli nebylo aplikace zmíněného judikátu zapotřebí (cena opravy v daném případě nepřevýšila obecnou cenu vozidla), zcela jistě by se dala na daný případ vztáhnout, neboť vozidlo disponovalo zvláštními vlastnostmi, kdy pořízení nového vozidla stejných parametrů by bylo nesrovnatelně dražší než jeho oprava. Proto vycházel-li by soud teoreticky z obvyklé ceny odhadnuté žalovanou, považoval by ve světle uvedeného judikátu rovněž za účelnou.

18. Třebaže soud považoval opravu vozidla jako celek za účelnou, nelze odhlédnout od opravy určitých položek, které nesouvisely s touto dopravní nehodou. Již v příloze popisu poškození je uvedeno, že např. u poškození předního skla bude nutné posoudit, zdali souvisí s předmětnou dopravní nehodou. Vzhledem k tomu, že účelnost, resp. příčinná souvislost opravy následkem předmětné dopravní nehody je otázkou odbornou, vycházel v tomto ohledu soud ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], jenž odečetl z faktur dodavatele [právnická osoba] sporné položky ve výši 10 879,20 Kč vč. DPH. Zde je nutné upozornit na zjevnou nesprávnost, které se znalec dopustil, když k ceně materiálu připočetl též DPH, přičemž však z faktury je zřetelné, že ceny materiálu jsou počítány vč. DPH. Znalec proto odečetl z faktury položky výměna čelních skel a čistění, čelní sklo Cargo a těsnící profil čelního skla, dohromady ve výši 10 879,20 Kč s DPH, tedy 8 594,60 Kč bez DPH. Z faktury dodavatele [právnická osoba] použil pouze položky použití vývěvy, chladivo, kontrolu těsnosti a servisní práce zredukoval na jednu polovinu vyúčtované částky, čímž dospěl k částce 10 170,40 Kč s DPH, tedy 8 034,62 Kč bez DPH.

19. Vynaložila-li žalobkyně na opravu vozidla dohromady (za obě vystavené faktury) částku 418 506 Kč, hodnotil soud v souladu s vypracovaným znaleckým posudkem Ing. [celé jméno znalce] jako účelně vynaložené náklady na opravu vozidla pouze ve výši 391 827,67 Kč. Soud připomíná, že tyto účelně vynaložené náklady ponížil o 8 594,60 Kč v případě první z faktur a dalších 18 083,73 Kč v případě druhé faktury (žalobkyně uhradila 26 118,35 Kč, přičemž jako účelně vynaložený náklad byla hodnocena pouze částka 8 034,62 Kč). Z výše uvedených důvodů proto žalobu v části 26 678,33 Kč zamítl, když tyto náklady na opravu vozidla nebyly soudem hodnoceny jako náklady účelně vynaložené, neboť nesouvisely s předmětnou dopravní nehodou, nýbrž s poškozením vozidla vzniklé z jiných příčin. Zbylou žalovanou částku, tedy částku 72 716,67 Kč, soud žalobkyni přiznal, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 100,67 Kč v souladu s § 1970 o. z. V částce 72 716,67 Kč je přitom obsažen i účelně vynaložený náklad ve výši 3 616 Kč za vypracovaný znalecký posudek.

20. Výrokem III. a IV. soud rozhodl o náhradě nákladů státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud připomíná, že ze státních prostředků bylo z důvodu nedostatečných záloh vyplaceno znalci [celé jméno znalce] 1 275 Kč, když celkové znalečné činilo 6 275 Kč (záloha 5 000 Kč byla složena žalovanou), a znalci [příjmení] [celé jméno znalce] částka 8 197 Kč, když celkové znalečné bylo 14 697 Kč s tím, že žalobkyně složila zálohu ve výši 6 500 Kč. Ze státních prostředků tedy bylo vyplaceno dohromady 9 472 Kč, přičemž tato částka byla uložena zaplatit oběma účastnicím řízení, a to dle úspěchu ve věci. Jelikož žalobkyně byla ve věci neúspěšná co do 27 % a žalovaná byla neúspěšná v rozsahu 73 % (viz následující odstavec), uložil soud žalobkyni uhradit částku 2 557 Kč (27 % z 9 472 Kč) a žalované částku 6 915 Kč (73 % z 9 472 Kč).

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně se v žalobě domáhala zaplacení částky 99 395 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 95 779 Kč od [datum] do zaplacení. Soud žalobkyni přiznal částku 72 716,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 69 100,67 Kč od [datum] do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Soud nepovažoval za nezbytné ke dni vyhlášení rozsudku kapitalizovat pro výpočet úspěchu ve věci zákonný úrok z prodlení, neboť tento byl zamítnut (v porovnání s původně požadovaným) ve stejném poměru, jako jistina (pojistné plnění) v porovnání s původně požadovanou jistinou. Jinými slovy by soud dospěl ke stejnému výsledku, i kdyby zákonný úrok z prodlení kapitalizoval. Žalobkyně tedy byla úspěšná v 73 % (72 716,67 Kč z žalované částky), zatímco žalovaná byla úspěšná ve zbylých 27 % (26 678,33 Kč z žalované částky). Po vzájemném zápočtu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 46 %.

22. Soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 948,36 Kč, přičemž tato částka představuje 46 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27 %) z jejich celkové výše (bez zálohy, neboť na tu byl aplikován přiléhavější výpočet; viz níže) 93 366 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 976 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 99 395 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. podání žaloby, 4. – 6. vyjádření ve věci samé ze dnů [datum], [datum] a [datum], 7. – 10. účast na jednání ze dnů [datum], [datum], [datum] a [datum]) a jeden dle § 11 odst. 2 a. t. (sdělení otázek na znalce ze dne [datum]) ve výši 2 550 Kč, včetně 11 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

23. S ohledem na to, že sídlo advokáta žalobkyně je v [obec] (zde je nutno pro posouzení účelnosti podotknout, že sídlo žalobkyně je rovněž v okrese [obec] – venkov), zahrnul soud do náhrady nákladů řízení též cestovné v souvislosti se čtyřmi cestami na každé jednání z [obec] ke zdejšímu soud. Každá z těchto cest (nehledě na to, v jakém roce byla realizována) obnášela cestu 404 km (202 km tam a zase zpět) vozidlem s průměrnou spotřebou 5,1 l [číslo] km. Za první z nich (absolvovanou dne [datum]) přiznal soud náhradu 2 356 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při sazbě základní náhrady 4,2 Kč/km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.). Za druhou a třetí ze dnů [datum] a [datum] přiznal soud náhradu 4 701 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při sazbě základní náhrady 4,4 Kč/km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.). Za poslední z nich (ze dne [datum]) přiznal soud náhradu 2 663 Kč (37,10 Kč za litr paliva, kterou žalobkyně uvedla pod cenou určenou vyhláškou, při sazbě základní náhrady 4,7 Kč/km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.). Spolu s náhradami za ztrátu času v trvání 40 × 30 minut po 100 Kč v částce 4 000 Kč podle § 14 a. t. tedy cestovné čítá celkem 13 720 Kč.

24. Jelikož je advokát žalobkyně plátcem DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 % z částky 70 570 Kč ve výši 14 820 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně.

25. Soud se rovněž musí (separátně od ostatních nákladů řízení) vypořádat se zahrnutím záloh na vypracování znaleckých posudků. Ze strany žalobkyně byla na záloze složena částka 6 500 Kč a ze strany žalované částka 5 000 Kč. Soud má za to, že i zálohy spadají do nákladů řízení jednotlivých účastnic a jejich náhrada by se měla promítnout do nákladů řízení, a to podle zásady úspěchu ve věci. Jelikož obě zálohy byly složeny v odlišné výši, domnívá se soud, že je nelze vypořádat pouhým zohledněním procentuálního úspěchu (po zápočtu) žalobkyně s tím, že by soud žalobkyni přiznal 46 % ze složené zálohy 6 500 Kč. Z povahy věci se zde musí promítnout i to, že žalobkyně složila o 1 500 Kč zálohu vyšší. Třebaže by totiž žalobkyni v případě aplikace první varianty náležela náhrada za složenou zálohu ve výši 2 290 Kč (46 % z 6 500 Kč), soud v tomto případě aplikoval výpočet za pomoci rozdílu mezi potenciálně vyplacené části zálohy, na kterou by měla nárok žalovaná (27 % ze složené zálohy 5 000 Kč), tedy 1 350 Kč, a částí zálohy, na kterou by měla nárok žalobkyně (73 % ze zálohy ve výši 6 500 Kč), tedy 4 745 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni, s ohledem na rozsah úspěchu ve věci a rovněž po zohlednění výše složené zálohy, náhradu za složenou zálohu ve výši 3 395 Kč (4 745 Kč – 1 350 Kč).

26. S přihlédnutím k rozsahu náhrady nákladů řízení a jejích jednotlivých položek soud na závěr v zájmu přehlednosti pouze uvede jednotlivé částky, které žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznal s tím, že všechny jsou odůvodněny v předchozích odstavcích. V první řadě se jedná o odměnu advokáta ve výši 53 250 Kč (10 úkonů po 5 100 Kč a 1 úkon po 2 250 Kč), dále o 11 režijních paušálů po 300 Kč, tedy dalších 3 300 Kč a cestovné ve výši 13 720 Kč. Ze všech těchto položek bylo advokátovi přiznáno DPH ve výši 14 820 Kč. Nyní se tedy dostáváme k částce 85 390 Kč, kterou je ještě potřeba navýšit o položky, z nichž se již DPH nepřiznává, a to dalších 4 000 Kč jako náhrada za promeškaný čas a soudní poplatek ve výši 3 976 Kč. Rázem se dostáváme na částku 93 366 Kč, z níž má žalobkyně nárok na náhradu 46 %, tedy 42 948 Kč. K ní připočteme finálních 3 395 Kč jakožto náhradu za složenou zálohu, čímž se dostáváme na konečných 46 343 Kč.

27. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.

Poučení