9 C 220/2022- 182

Rubrum

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Suchánka a přísedících Jiřího Lanty a Ing. Jiřího Žďárského ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobkyně] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] d) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] všichni zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] pro: náhrada nemajetkové újmy a škody za zaměstnavatelem, o náhradu věcné škody a o náhradu nákladů na výživu takto:

Výrok

A.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na jednorázové náhradě nemajetkové újmy částku 588 455 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 21. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. A.

II. Co do částky 103 845 Kč s příslušenstvím se žaloba žalobkyně a) zamítá. A.

III. Pokud se žalobkyně a) domáhala přiznání úroku z prodlení z částky 588 455 Kč za dobu od 5. 6. 2021 do 20. 12. 2021, žaloba se zamítá. A.

IV. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni a) náklady řízení 107 894 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci rozsudku. B.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na jednorázové náhradě nemajetkové újmy částku 588 455 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 21. 12. 2021 do zaplacení a na náhradě nákladů spojených s pohřbem částku 31 535 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. B.

II. Žaloba žalobkyně b) se zamítá ve vztahu k nároku na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy co do částky 103 845 Kč s příslušenstvím a ve vztahu k nároku na náhradu nákladů spojených s pohřbem co do částky 5 565 Kč. B.

III. Pokud se žalobkyně b) domáhala přiznání úroku z prodlení z částky 588 455 Kč za dobu od 5. 6. 2021 do 20. 12. 2021, žaloba se zamítá. B.

IV. Žalovaný je povinen platit žalobkyni b) na náhradě nákladů na výživu za dobu od 5. 6. 2021 do 3. 6. 2022 částku 3 354,10 Kč měsíčně a za dobu od 4. 6. 2022 do 28. 2. 2027 částku 12 264,70 Kč měsíčně, a to vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce. B.

V. Žaloba se ve vztahu k nároku žalobkyně b) na náhradu nákladů na výživu zamítá za dobu od 5. 6. 2021 do 3. 6. 2022 co do částky 591,90 Kč měsíčně, za dobu od 4. 6. 2022 do 28. 2. 2027 co do částky 2 164,30 Kč měsíčně a za dobu od 1. 3. 2027 co do částky 14 429 Kč měsíčně. B.

VI. Dluh na náhradě nákladů na výživu za dobu od 5. 6. 2021 do 30. 6. 2023 ve výši 198 352 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni b) do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. B.

VII. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni b) náklady řízení 133 449 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci rozsudku. C.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci c) na jednorázové náhradě nemajetkové újmy částku 588 455 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 21. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. C.

II. Co do částky 103 845 Kč s příslušenstvím se žaloba žalobce c) zamítá. C.

III. Pokud se žalobce c) domáhal přiznání úroku z prodlení z částky 588 455 Kč za dobu od 5. 6. 2021 do 20. 12. 2021, žaloba se zamítá. C.

IV. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci c) náklady řízení 107 894 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci rozsudku. D.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni d) na jednorázové náhradě nemajetkové újmy částku 588 455 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 21. 12. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. D.

II. Co do částky 103 845 Kč s příslušenstvím se žaloba žalobkyně d) zamítá. D.

III. Pokud se žalobkyně d) domáhala přiznání úroku z prodlení z částky 588 455 Kč za dobu od 5. 6. 2021 do 20. 12. 2021, žaloba se zamítá. D.

IV. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni d) náklady řízení 107 894 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 15 dnů od právní moci rozsudku. E. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek 150 649 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 23. 6. 2022 a rozšířenou při jednání dne 11. 1. 2023 se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení jednorázové náhrady nemajetkové újmy po 692 300 Kč. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] jako pozůstalá manželka se dále domáhala přiznání částky 37 100 Kč, kterou vynaložila na náklady pohřbu manžela [celé jméno žalobce], dále pak nákladů na výživu za dobu od 5. 6. 2021 do 3. 6. 2022 ve výši 3 946 Kč měsíčně a za dobu od 4. 6. 2022 ve výši 14 429 Kč měsíčně. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci jsou pozůstalými po [celé jméno žalobce], [datum narození], který zemřel při plnění pracovního úkolu a v souvislosti s ním dne 4. 6. 2021. Žalobkyně a) je matkou, žalobkyně b) je pozůstalou manželkou a žalobci c) a d) jsou dětmi. Žalovaný byl zaměstnavatelem zemřelého [celé jméno žalobce] na základě pracovní smlouvy od 1. 2. 2013, v době smrtelného úrazu tento pracovní poměr trval. [celé jméno žalobce] práci vykonával na pracovní pozici technik a stavební mistr. Pracovní náplní byla mimo jiné kontrola práce prováděná pracovníky a její plánování, dozor kvality prováděné práce, stanovení rozpočtu prací či kontrola materiálu na stavbě (zásobování materiálem). Smrtelný pracovní úraz se stal na zakázce žalovaného na skladovací hale SO 37 v areálu spol. [právnická osoba] ve [obec], kde žalovaný realizoval střešní plášť. V den úrazu 4. 6. 2021 (pátek) byl [celé jméno žalobce] pověřen k dovezením kotevního materiálu a mimo jiné z důvodu dovolené jednatele žalovaného též kontrolou provádění prací (v ten den si s jednatelem dopoledne volali), neboť rovněž měl dle běžné praxe práce plánovat i na další týden a kontrolovat kvalitu jejich provedení. Na střeše byly naskládány balíky polystyrenu (střešní izolace) složeného do bloku o délce cca 40 metrů, šířky 4 metry a výšky 1 metr. Na této ploché střeše se vedle sebe nacházely dva nezabezpečené otvory o rozměrech 1,2 m x 2,4 m a přes každý otvor bylo položeno 6 balíků polystyrenu. Tyto otvory nebyly nijak zabezpečeny, pouze přes ně byly položeny balíky polystyrenu, a to tak, že ani nedosahovaly k okrajům. Jedním z těchto nezabezpečených otvorů [celé jméno žalobce] propadl cca v 12:30 hod. do haly. Otvory nebyly řádným způsobem zakryté. Pádem nezabezpečeným střešním otvorem při kontrole prací, kontrole materiálu a jeho dodání došlo ke smrtelnému úrazu [celé jméno žalobce]. Z výsledku kontroly příčin a okolností smrtelného pracovního úrazu Oblastního inspektorátu práce pro [územní celek] vyplynulo, že ze strany žalovaného došlo k porušení § 3 odst. 5 nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na ochranu zdraví při práci s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Dle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví ze dne 22. 7. 2021 nastala smrt [celé jméno žalobce] v příčinné souvislosti s tupým úrazem hlavy, trupu a končetin. Přítomnost alkoholu byla vyloučena. Smrtelný pracovní úraz se stal při plnění pracovního úkolu a v souvislosti s ním, neboť [celé jméno žalobce] jako zástupce jednatele [příjmení] [jméno] [příjmení] (nejen během jeho dovolené) měl během dne 4. 6. 2021 dovézt na stavbu střešního pláště kotevní materiál, a dále byl pověřen a dle běžné (obvyklé) praxe prováděl kontrolu prováděných prací a navezeného materiálu (obvyklé a potřebné úkony). O nezabezpečených otvorech na střeše nebyli zaměstnanci předem informováni (někteří se o nich dozvěděli sami během své práce, jiní až dne 4. 6. 2021), přestože jejich existence vyplývala z projektové dokumentace. Staveniště a dokumentaci přebíral jednatel žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Vzhledem k uvedeným okolnostem je zaměstnavatel povinen pozůstalým nahradit vzniklou újmu a škodu. Žalobkyni b) vznikl nárok na náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem a nákladů na výživu. Všem žalobcům vznikl nárok na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy. Výše požadované náhrady po rozšíření žaloby odpovídala ustanovení § 271i odst. 2 a sdělení MPSV č. 575/2020 Sb. Na nákladech spojených s pohřbem byla žalobkyní b) požadována částka 37 100 Kč dle ust. § 271g zákoníku práce. Tato se skládá z částky 29 200 Kč za vypravení pohřbu a z částky 7 900 Kč za květinovou výzdobu. Na nákladech na výživu požadovala žalobkyně b) po dobu výplaty vdovského důchodu částku ve výši 3 946 Kč měsíčně dle ust. § 271h zákoníku práce. Žalobkyni byl přiznán vdovský důchod ve výši 10 483 Kč měsíčně. Průměrný čistý měsíční příjem zemřelého za poslední rok činil 28 858 Kč. Z této částky představuje 50 % částka 14 429 Kč, po odečtení vdovského důchodu činí náklady na výživu 3 946 Kč. Za dobu po ukončení výplaty vdovského důchodu žalobkyně b) požadovala částku odpovídající 50 % posledního příjmu zemřelého, tj. částku 14 429 Kč měsíčně. K uspokojení nároků žalobců na základě předžalobní výzvy k plnění nedošlo, a proto žalobci podali žalobu v této věci.

2. Žalovaný vyjádřil lítost nad událostí, k níž došlo dne 4. 6. 2021 a v jejímž důsledku [celé jméno žalobce] zemřel, neboť jmenovaný byl dlouholetým zaměstnancem žalovaného, jehož si všichni jeho zástupci hluboce vážili jak po profesní, tak po lidské stránce. Žalovaný je vázán postojem pojišťovny, když plnění by mělo být poskytnuto z její strany z titulu zákonného pojištění. Všichni pracovníci byli školeni pro výkon práce ve výškách, o jištění i o používání ochranných prostředků. Nezbytné jistící a ochranné prostředky byly k dispozici. Byl instalován jistící systém. [celé jméno žalobce] byl nejzkušenějším pracovníkem žalované. Dle žalovaného měl v daný den na stavbu pouze dovézt materiál, který měl vrátkem dopravit na střechu. Nebyl však pověřen, aby sám na střechu vystupoval. Je zřejmě pochopitelné, že chtěl pohovořit s dalšími zaměstnanci žalovaného, nicméně pověření k tomu neměl. Dle žalovaného tak jsou v dané věci přinejmenším zčásti dány liberační důvody zakotvené v ustanovení § 270 zákoníku práce.

3. Žalobci přes námitky žalovaného i vedlejšího účastníka na podané žalobě v plném rozsahu trvali. K tomu dále uvedli: Zaměstnanci skládali balíky polystyrenu u předmětných otvorů i 31. 5. 2021 a 1. 6. 2021. Okraje otvorů sice byly z každé strany viditelné, nicméně činily pouhých 25 cm (pro porovnání jedná se o botu velikosti 39) s tím, že pod otvory byla neosvětlená hala (otvory byly patrné zevnitř stavby při proudění denního světla zvenku, špatně pak opačně zvenku). Stěžejní je zpráva oblastního inspektorátu práce ze dne 24. 11. 2022, v rámci které bylo jasně uvedeno, že se zaměstnavatel nemůže své povinnosti zajistit otvory prostředky kolektivní ochrany vyhnout (zakrytí poklopy). Zároveň je ve zprávě uvedeno, že záchytný systém individuální ochrany je určen pro práci na volných okrajích střechy, tedy nikoli na ploše. Zádržný systém individuální ochrany proto ani u otvorů ve volné ploše nebyl, s individuální ochranou zaměstnance se na volné ploše nepočítá a není to povinnost zaměstnance, neboť otvory měly být zaměstnavatelem zajištěny prostředky kolektivní ochrany (poklop, pevné překážky). Pouhé zakrytí polystyreny bylo zcela nedostačující. Bylo prokázáno, že [celé jméno žalobce] byl mistrem, kontroloval práci ostatních zaměstnanců, plánoval práce na další pracovní týden, dělal rozpočty, dohlížel na kvalitu prací přímo na stavbách, stavby kontroloval, dohlížel na zásobování stavby a materiál na stavbě. Dne 4. 6. 2021 byl navíc pátek, kdy byl jednatel [příjmení] [příjmení] na dovolené. Ze strany žalovaného (jednatelů) docházelo od 4. 6. 2021 postupem času k upozaďování a snižování rozsahu faktické pracovní náplně [celé jméno žalobce]. K výpovědím jednatelů nelze přihlížet jako k věrohodným ani z toho důvodu, že byly činěny v přípravném řízení zejména v procesním postavení obviněných, nikoli svědků. Žalobci dále argumentovali tím, že [celé jméno žalobce] je i dva roky po své smrti veden na internetových stránkách žalovaného [webová adresa] jako osoba určená k realizaci zakázek vedle ([anonymizováno] [příjmení]). K tomu měl určený telefon č. [tel. číslo]. Ze záznamů volání z tohoto telefonu ze dne 4. 6. 2021 vyplývá, že [celé jméno žalobce] během rána a dopoledne uskutečnil celkem 5 pracovních hovorů, což by na osobu, která dle tvrzení žalovaného [příjmení] [příjmení] během dovolené nezastupovala (na střechu ani neměl chodit), bylo opravdu mnoho. Dne 4. 6. 2021 v 9:11 hod. sám Ing. [příjmení] [celé jméno žalobce] volal, ačkoliv byl na dovolené. Lze se tak oprávněně domnívat, že [anonymizováno] [příjmení] uložil [celé jméno žalobce] úkol stavbu zkontrolovat, což [celé jméno žalobce] běžně dělal. Lze proto shrnout, že [celé jméno žalobce] byl na střeše z oprávněného důvodu v rámci své kompetence a při plnění svých pracovních povinností (kontrola prací a materiálu). O otvorech nevěděl, pohyboval se na rovné ploché střeše více než 1,5 m od volných okrajů, tudíž nemusel být jištěn prostředky individuální ochrany. Nadto otvory nebyly osazeny prostředky individuální ochrany, neboť se rovněž nacházejí více než 1,5 metru od volného okraje střechy. Otvory měly být žalovanou zajištěny prostředky kolektivní ochrany, kterými jsou zejména technické konstrukce (zábradlí nebo ohrazení, poklopy, dočasné stavební konstrukce). Ze strany [celé jméno žalobce] nedošlo k porušení žádných předpisů (o ochraně) či pokynů (neměl zákaz na střechu vstupovat, jednal v rámci svých obvyklých pracovních povinností, kompetencí a náplně), nebyl opilý. Dokonce nejednal ani lehkovážně, ani nejednal s běžnou neopatrností v rámci rizika vyplývajícího z jeho práce.

4. Žalovaný trval na tom, že důvody pro částečné zproštění jeho odpovědnosti jsou dány. Posouzení konkrétního rozsahu, v němž je žalovaný odpovědnosti zproštěn, ponechal žalovaný na soudu. K věci dále uvedl: [celé jméno žalobce] na menších zakázkách typu rodinné domy dělal cenové nabídky, na základě svých zkušeností na vyžádání pracovníků těmto radil či po nich práci kontroloval. Co se však týče velkých zakázek včetně předmětného díla, tak na těchto si vše řídil [anonymizováno] [celé jméno žalobce] měl v inkriminovaný den na stavbu dovézt materiál, který měl ze země vrátkem dopravit na střechu. To byl jeho pracovní úkol. Ze strany žalované nebyl pověřen, aby vystoupil na střechu, kontroloval provádění díla apod. Nikdo z pracovníků přímo na střeše jej k tomuto nevyzýval, nic od něho na střeše nepotřeboval, žádné pracovní úkoly přímo na předmětné střeše plnit neměl. Je skutečností, že jednatel žalované [celé jméno žalobce] vysloveně nezakázal, aby na předmětnou střechu vstoupil, ale jeho pracovní úkol to nebyl. Pokud tak již učinil, měl dodržet veškerá bezpečnostní pravidla s tímto spojená. Obecně pak není možné, aby např. jednatel žalované byl 100 % času přítomen na stavbě a kontroloval, zda dospělí a zkušení pracovníci vše dodržují. Předmětný nezakrytý otvor měl rozměr 0,3 m x 1,2 m. Nešlo tedy o malý přehlédnutelný otvor. [celé jméno žalobce] dle některých zaměstnanců na střeše již předtím byl. Další zaměstnanci pak uvedli, že nezakryté části světlíků byly vidět. Pokud by byl [celé jméno žalobce] mistrem odpovědným za kontrolu kvality díla, musel by též být seznámen s projektovou dokumentací, v níž byly světlíky patrné. Na předmětné střeše patrně dle výpovědí výše popsaných několikrát již byl. Dle žalovaného tak ze strany [celé jméno žalobce] došlo minimálně k porušení běžné opatrnosti, a tím k nedostání prevenční povinnosti předcházení škodám, což samo o sobě vede k částečnému zproštění odpovědnosti na straně žalovaného.

5. Vedlejší účastník zcela odkázal na argumentaci žalovaného. Omluvil neúčast při jednání soudu dne 30. 6. 2023 (stejně jako u předcházejících dvou jednání). Soud proto věc projednal v nepřítomnosti vedlejšího účastníka.

6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané: [celé jméno žalobce], narozen [datum], posledně bytem [adresa žalobkyně a žalobkyně], zemřel dne 4. 6. 2021. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] je pozůstalou manželkou [celé jméno žalobce] (viz úmrtní list č.l. 5). Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] je matkou zemřelého [celé jméno žalobce]. Žalobci [celé jméno žalobce], narozen [datum], a [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozena [datum], jsou dětmi zemřelého [celé jméno žalobce]. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z rodných listů a z oddacího listu (č.l. 5 p.v. – 7 p.v.).

7. Ze spisu Oblastního inspektorátu práce pro [územní celek] a [územní celek] č.j. 13855/8.30/21 bylo zjištěno, že tento správní orgán prováděl šetření ve věci smrtelného pracovního úrazu [celé jméno žalobce], k němuž došlo dne 4. 6. 2021. Ze spisu uvedeného úřadu bylo zjištěno, že žalovaná společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 11. 12. 2012, jednateli jsou [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Předmětem činnosti společnosti je mimo jiné pokrývačství, tesařství a provádění staveb, jejich změn a odstraňování. [celé jméno žalobce] byl zaměstnancem uvedené společnosti na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 1. 2013. Pracovní poměr vznikl od 1. 2. 2013, byl sjednán druh práce technik. Dne 18. 12. 2020 absolvoval [celé jméno žalobce] periodickou lékařskou prohlídku, kterou bylo zjištěno, že ze zdravotního hlediska je způsobilý k výkonu práce technika, práce ve výškách. [celé jméno žalobce] absolvoval školení BOZP, PO, nakládání s CHLaS a Odpady dne 17. 12. 2020. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o dílo č. 3/ 2021. Předmětem díla byla realizace střešního pláště objektu [jméno] 07 – skladová hala SO37. K předání a převzetí staveniště došlo dne 17. 5. 2021. Za žalovaného staveniště převzal [jméno] [příjmení]. Ten mj. podpisem zápisu o předání a převzetí staveniště stvrdil, že se seznámil s riziky staveniště, s požadavky bezpečnosti práce obsaženými v projektu stavby a dodavatelské dokumentaci, jakož i s povinností subdodavatele zabezpečit předané pracoviště z hlediska bezpečnosti, ochrany zdraví vlastních a jiných pracovníků (bezpečnostní tabulky, ohrazení, zabezpečení nebezpečných prostor, zajištění technických zařízení, vybavení vlastních pracovníků OOPP apod.). Dále se zavázal prokazatelně seznámit vlastní pracovníky s dodržováním BOZP, riziky při dané práci včetně opatření a podmínkami bezpečného chování na odevzdaném staveništi (pracovišti). O úrazu [celé jméno žalobce] byl sepsán záznam. K úrazu došlo dne 4. 6. 2021 v 12:30 hodin. Místem úrazu byla stavba skladu SO37. K úrazu došlo při chůzi postiženého po střeše. Oblastní inspektorát práce v rámci šetření úrazu vyzval k podání vysvětlení/poskytnutí informací dotčené osoby. Zaměstnanec žalovaného [jméno] [příjmení] dne 15. 6. 2021 uvedl, že v den úrazu odpoledne za nimi přišel na střechu technik [celé jméno žalobce] s otázkou, jestli něco nepotřebují, dále zkontrolovat, jak jde práce na střeše. Zaměstnanec [jméno] [příjmení] téhož dne uvedl, že během dopoledne volal [celé jméno žalobce] o kotevní materiál, který po poledni přivezl a služebním vrátkem ho vyvezl na střechu. Za chvíli se objevil na střeše, kde proběhla krátká přátelská konverzace. O otvorech ve střeše do dne 4. 6. 2021 nevěděl. [jméno] [příjmení] dne 4. 6. 2021 bezprostředně po úrazu v rámci podání vysvětlení pro potřeby Policie ČR uvedl, že mistr přišel zkontrolovat jejich práci. [jméno] [příjmení] uvedl, že otvorů ve střeše si všiml, když na střechu naváželi poslední část polystyrenu. Dne 4. 6. 2021 po poledni přijel technik [celé jméno žalobce], kterého jen pozdravil a dál se věnoval své práci. [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 15. 6. 2021 uvedl, že dne 4. 6. 2021 ráno bylo dohodnuto, že během dne [celé jméno žalobce] přiveze kotvící materiál. Kolem poledne materiál přivezl a vyvezl stavebním vrátkem na střechu. Po nějaké chvíli vylezl na střechu i [celé jméno žalobce]. Chvíli si s nimi povídal, jestli je všechno v pořádku a jestli není nějaký problém. Otvorů ve střeše si sám [jméno] [příjmení] všiml, když naváželi poslední část polystyrenu. Přes každou díru o rozměru 120 x 240 cm bylo položeno 6 balíků polystyrenu. Okraje otvorů cca 25 cm z každé strany byly vidět. Zaměstnanec žalovaného [jméno] [příjmení] uvedl, že zaregistroval pohyb [celé jméno žalobce], který procházel kolem něho na druhou stranu haly, kde pracovali ostatní spolupracovníci. O otvorech ve střeše věděl, protože tam před týdnem oplechovávali světlíky. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 18. 6. 2021 uvedl, že o nedostatečně zabezpečených otvorech nevěděl, proto ani zaměstnance na případné nebezpečí neupozornil. Jednatel žalovaného [jméno] [příjmení] bezprostředně po úrazu dne 4. 6. 2021 policistům uvedl, že [celé jméno žalobce] byl zaměstnanec žalovaného a měl na starosti pracovníky na této stavbě. [jméno] zakázku má na starosti druhý jednatel žalovaného [příjmení] [příjmení], který byl v dané době mimo [obec]. Součástí spisu je rovněž fotodokumentace zachycující mimo jiné otvory ve střešním plášti a způsob jejich zakrytí balíky polystyrenu. Oblastní inspektorát práce vydal dne 16. 9. 2021 příkaz, kterým uznal žalovaného vinným z přestupku na úseku bezpečnosti práce podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. q) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Tohoto přestupku se žalovaný dopustil tím, že nesplnil povinnosti týkající se pracoviště a pracovního prostředí vztahující se i k požadavkům na organizaci práce, neboť dne 4. 6. 2021 na staveništi nezajistil, aby 2 otvory o rozměrech cca 3 m x 0,9 m v ploše střešního pláště skladové haly byly zakryty poklopem odpovídající únosnosti, zajištěným proti posunutí, nebo aby volné okraje byly zajištěny technickým prostředkem proti pádu, například zábradlím nebo ohrazením, jak ukládá § 3 odst. 5 nařízení vlády č. 362/2005 Sb., respektive osazením konstrukce ochrany proti pádu z výšky vhodně uspořádané, dostatečně vysoké a pevné k zabránění nebo zachycení pádu z výšky. V uváděném prostoru vznikalo riziko pádu z výšky či zřícení do hloubky pro každou fyzickou osobu, která se pohybovala u nezajištěného volného okraje otvoru. Žalovanému byla uložena pokuta 300 000 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 9. 2021.

8. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 3 T 46/2023 bylo zjištěno, že jednatel žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] byl rozsudkem ze dne 11. 5. 2023 uznán vinným z přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Tohoto jednání se dopustil tím, že nejméně dne 4. června 2021 v době od 12:15 hod do 12:35 hod. na staveništi objektu [jméno] [anonymizováno] – skladová hala SO37 na adrese [adresa], část [část obce], okres [okres], jako jednatel žalované společnosti, který zodpovídal za výkon a řízení stavebních prací této společnosti, porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, když jako osoba odpovědná za udržování povinností k ochraně života, zdraví a bezpečnosti práce při provádění prací na této stavbě nesplnil povinnosti vyplývající z § 2 odst. 3 nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, kdy po převzetí staveniště od generálního dodavatele [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] s [anonymizováno], [IČO] se sídlem [adresa], která stavbu realizovala na základě smlouvy o dílo pro zadavatele [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] se sídlem [adresa], v rozporu s ustanovením § 101 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, nezajistil bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce, tím, že jako odpovědná osoba zaměstnavatele nepřijal technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky na pracovišti ležícím ve výšce nad 1,5 metrů nad okolní úrovní ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, a v rozporu s ustanovením § 3 odst. 5 nařízení vlády č. 362/2005 Sb., na rovné střešní ploše uvedené haly nezajistil, aby volné otvory o rozměrech 2,5 m x 1,2 m, tedy o půdorysných rozměrech v každém směru přesahující 0,25 m, určené pro montáž střešních světlíků, které byly situovány na severozápadním rohu stavěné haly, byly zakryty poklopy o odpovídající únosnosti zajištěnými proti posunutí, nebo aby volné okraje otvorů byly zajištěny technickým prostředkem ochrany proti pádu, například zábradlím nebo ohrazením. V důsledku toho při pohybu [celé jméno žalobce], [datum narození], zaměstnance [právnická osoba]. [příjmení] a [anonymizována dvě slova] během výkonu jeho pracovní činnosti došlo k jeho pádu z volného okraje uvedeného nezabezpečeného střešního otvoru z výšky nejméně 12,6 m do vnitřního prostoru haly na podlahu pokrytou stavební sutí, při kterém utrpěl tupý úraz hlavy, trupu a končetin, následkem čehož na místě zemřel. Žalobci jako poškození byli se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozhodnutí se žalobci jako poškození odvolali, o jejich odvolání dosud nebylo rozhodnuto. Obžaloba v uvedené věci byla podána rovněž proti žalovanému, a to pro stejný skutek. Trestní stíhání žalovaného jako právnické osoby bylo zahájeno usnesením Policie ČR, [stát. instituce], územního odboru [okres], oddělení obecné kriminality SKPV, [číslo jednací] ze dne 23. 12. 2022. Ve vztahu k žalovanému jako právnické osobě dosud v trestním řízení rozhodnuto nebylo, trestní řízení nadále probíhá u zdejšího soudu pod sp. zn. 3 T 69/2023.

9. V rámci přípravného řízení ve výše uvedené trestní věci provedly orgány činné v trestním řízení obsáhlé dokazování. Rovněž pro potřeby trestního řízení podaly dotčené osoby vysvětlení. [jméno] [příjmení] dne 25. 6. 2021 uvedl, že [celé jméno žalobce] přijel sám od sebe zkontrolovat stavbu, nikdo ho nevolal. [příjmení] je taková, že mistr většinou v pátek přijede, aby stavbu zkontroloval a případně naplánoval práce na následující pracovní týden. Jeho funkce na stavbě byla technik, dělal rozpočty prací a dohlížel na kvalitu přímo na stavbách. [jméno] [příjmení] dne 25. 6. 2021 uvedl, že [celé jméno žalobce] vylezl dne 4. 6. 2021 na střechu haly, ten den tam šéf ([anonymizováno] [příjmení]) nebyl. [celé jméno žalobce] přivezl nějaký kotvící materiál. Pracoval u firmy jako technik, a tak se šel podívat, jak pokračují. Oni sami nic nepotřebovali. Dále [jméno] [příjmení] uvedl, že si myslí, že [celé jméno žalobce] neměl na stavbě na starosti dohled ani odpovědnost, to měl na starosti [anonymizováno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] dne 4. 6. 2021 uvedl, že [celé jméno žalobce] přišel za nimi na střechu dne 4. 6. 2001 kolem 12:15 hodin. Přišel zkontrolovat jejich práci, ten den tam ještě nebyl. V minulých dnech tam párkrát byl, neví však přesně, kolikrát a kdy. Oblastní inspektorát práce zaslal Policii ČR pro potřeby přípravného řízení sdělení ze dne 24. 11. 2021. V něm mimo jiné uvedl, že se nelze vyhnout odpovědnosti zajistit otvory v podlaze, jejichž půdorysné rozměry a ve všech směrech přesahují 0,25 m. Povinnost zajistit otvory proti pádu spočívá v jejich zajištění technickými prostředky (poklopy o odpovídající únosnosti zajištěnými proti posunutí, nebo aby volné okraje otvorů byly zajištěny technickým prostředkem ochrany proti pádu, například zábradlím nebo ohrazením), nikoliv jen pomocí individuálních osobních ochranných pracovních prostředků, mezi něž patří celotělové postroje (úvazy). Na ploše střechy skladové haly byl namontován záchytný kotevní systém, kde jsou kovová jistící oka navrtána do opláštění střechy. Jedná se o zařízení přímo určené pro připevnění přes spojovací prostředky a tlumiče pádu k celotělovým zachycovacím postrojům. Jedná se o záchytný systém určený pro práci na volných okrajích ploché střechy, který má chránit zaměstnance proti pádu z výšky. Opatření nemá žádnou souvislost s povinností zajistit otvor, neboť se vztahuje k povinnosti zaměstnavatele organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci byli chráněni proti pádu nebo zřícení, jak požaduje § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

10. Ze záznamů o telefonních hovorech realizovaných služebním telefonem telefonního čísla [číslo] užívaným [celé jméno žalobce] dne 4. 6. 2021 bylo zjištěno, že dne 4. 6. 2021 uskutečnil celkem 5 pracovních hovorů. První hovor uskutečnil v 6:51 s [jméno] [příjmení]. V 9:11 hod. [celé jméno žalobce] volal [anonymizováno] [příjmení]. V 10:26 a 10:43 hod. uskutečnil hovor s [jméno] [příjmení], v 10:27 s dalším zaměstnancem [příjmení], který mu ještě v 10:44 volal zpět. V 11:41 volal [celé jméno žalobce] [příjmení] [příjmení], hovor trval 46 sekund (viz č.l. 141 p.v. až 143 p.v.).

11. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] zaplatila dne 7. 6. 2021 pohřební službě V. [příjmení] [obec] částky 19 200 Kč (za vypravení smutečního rozloučení) a 10 000 Kč (za služby spojené s pohřbem). Částky byly vyplaceny v hotovosti. Dále byla dle pokladního dokladu zaplacena částka 7 900 Kč [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] (viz č.l. 10 p. v. až 11).

12. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 8. 2021 byl žalobkyni [celé jméno žalobkyně] přiznán vdovský důchod na dobu od 4. 6. 2021 do 3. 6. 2022 ve výši 10 483 Kč měsíčně (viz č.l. 11 p.v. až 12).

13. Dopisem svého právního zástupce ze dne 13. 12. 2021 vyzvali žalobci žalovaného všichni shodně k zaplacení náhrady jednorázové nemajetkové újmy ve výši 600 000 Kč, žalobkyně [celé jméno žalobkyně] pak dále k zaplacení nákladů spojených s pohřbem ve výši 37 100 Kč a nákladů na výživu 3 946 Kč měsíčně. Dopis byl doručen žalovanému dne 13. 12. 2022. Dalším dopisem ze dne 25. 2. 2022 rovněž vyzvali žalobci žalovaného k zaplacení uvedených částek, tento dopis byl předžalobní výzvou ve smyslu ustanovení § 142a o.s.ř. (viz č.l. 19 až 24). 14. [celé jméno žalobce] dle výplatních lístků odpracoval v lednu 2021 celkem 120 hodin, dosáhl hrubé mzdy 37 268 Kč. V měsíci únoru 2021 odpracoval 152 hodin, dosáhl hrubé mzdy 35 840 Kč. Konečně v měsíci březnu 2021 odpracoval 184 hodin, dosáhl hrubé mzdy 36 000 Kč.

15. Z výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jednatele žalované společnosti, bylo zjištěno, že dva sporné světlíky měly rozměr každý 1,2 x 4 metry, přičemž se na každém z nich nacházely balíky polystyrenu. Vzhledem k rozměrům těchto balíků muselo být na každé straně vidět otvor o rozměru 0,2 x 1,2 metru.

16. Dle § 269 odst. 1, 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.

17. Dle § 270 odst. 1 až 4 zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy. Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. Zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) je však povinen zaměstnavatel uhradit alespoň jednu třetinu škody nebo nemajetkové újmy. Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.

18. Soud po provedeném dokazování dovodil, že ze strany žalovaného nepochybně došlo k porušení povinností vyplývajících z předpisů upravujících povinnosti zaměstnavatele při zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při výkonu jejich práce. Dle pravomocného rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro [územní celek] a [územní celek] jako příslušného správního orgánu se žalovaný konkrétně dopustil přestupku na úseku bezpečnosti práce podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. q) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. K protiprávnímu jednání došlo konkrétně tím, že na staveništi objektu SO37 nebyly dva volné otvory ve střešním plášti o rozměrech 2,5 m x 1,2 m určené pro montáž světlíků zakryty poklopy o odpovídající únosnosti zajištěnými proti posunutí, respektive volné okraje otvorů nebyly zajištěny technickým prostředkem ochrany proti pádu, například zábradlím nebo ohrazením. Z téhož důvodu byl pravomocným rozhodnutím zdejšího soudu jednatel žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Pokud by byly volné otvory některým z uvedených způsobů zajištěny, pak by s pravděpodobností blížící se jistotě k události ze dne 4. 6. 2021, tj. ke smrtelnému úrazu [celé jméno žalobce], nedošlo. Soud dále dovodil, že [celé jméno žalobce] úraz utrpěl jako zaměstnanec žalovaného při plnění svých pracovních úkolů. Soud tedy nepřisvědčil argumentaci žalovaného, že [celé jméno žalobce] měl dne 4. 6. 2021 pouze přivézt k hale SO37 kotvící materiál, tento prostřednictvím vrátku dopravit na střechu a sám neměl na střechu vůbec vstoupit. Sám žalovaný připustil, že žádný takový výslovný pokyn neexistoval. Bylo navíc prokázáno, že jednatel žalovaného měl v pátek dne 4. 6. 2021 dovolenou, na činnost zaměstnanců žalovaného tak nemohl dohlížet. Žalovaný [celé jméno žalobce] charakterizoval jako svého dlouholetého a v podstatě nejzkušenějšího pracovníka. Sám jednatel žalovaného [příjmení] [příjmení] dne 4. 6. 2021 [celé jméno žalobce] kontaktoval (viz výpis hovorů). [celé jméno žalobce] telefonicky hovořil i s dalšími zaměstnanci, a to i s těmi, kteří dne 4. 6. 2021 vykonávali práci na střeše objektu SO37. Dle soudu tak lze považovat za přirozené, že [celé jméno žalobce] poté, kdy k objektu dopravil kotvící materiál, přistoupil i ke kontrole průběhu prací na střeše objektu. Bezprostředně po události se nikdo ze zaměstnanců žalovaného nevyjádřil v tom smyslu, že přítomnost [celé jméno žalobce] na střeše objektu byla nečekaná, překvapivá či nedůvodná. Naopak jednatel žalovaného [jméno] [příjmení] bezprostředně po úrazu dne 4. 6. 2021 policistům uvedl, že [celé jméno žalobce] byl zaměstnanec žalovaného a„ měl na starosti pracovníky na této stavbě.“ Pozdější argumentaci v tom smyslu, že [celé jméno žalobce] dne 4. 6. 2021 neměl na střechu objektu vůbec vstoupit, tedy soud hodnotí jako účelovou. Lze tedy shrnout, že ve smyslu výše citovaného ustanovení § 261 odst. 1, 4 zákoníku práce žalovaný odpovídá za škodu, která žalobcům vznikla v důsledku smrtelného úrazu [celé jméno žalobce], k němuž došlo při plnění jeho pracovních úkolů.

19. Soud se dále zabýval tím, zda není dán některý z liberačních důvodů podle ust. § 270 odst. 2 zákoníku práce, tedy důvod, na jehož základě by mohlo dojít alespoň k částečnému zproštění povinnosti žalovaného nahradit škodu či nemajetkovou újmu.

20. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by poškozený [celé jméno žalobce] porušil předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, eventuálně že by k úrazu [celé jméno žalobce] došlo v důsledku opilosti nebo pod vlivem návykových látek. [celé jméno žalobce] neměl v okamžiku úrazu povinnost použít prostředky individuální ochrany (viz sdělení inspektorátu práce Policii ČR), vliv alkoholu či jiných námitkových látek nebyl provedenou pitvou zjištěn. Není tak dán liberační důvod podle ust. § 270 odst. 2 písm. a) zákoníku práce.

21. Soud se dále zabýval tím, zda nelze dovodit, že [celé jméno žalobce] jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Soud přitom vycházel z ustálené judikatury, například z rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2141/2011 a sp. zn. 21 Cdo 3330/2006 Tyto se sice vztahují k právní úpravě účinné do roku 2006, nicméně dle soudu jsou použitelné i v současné době. V uvedených rozhodnutích Nejvyššího soudu se mj. uvádí: Lehkomyslné jednání zaměstnance je podle ustanovení § 191 odst. 2 písm. c) zák. práce samostatným důvodem pouze pro částečné zproštění se odpovědnosti, a proto na základě uvedeného ustanovení nemohou být„ zcela naplněny exkulpační důvody zaměstnavatele", jak to odvolatel dovozuje (srov. též § 191 odst. 3 část věty za středníkem zák. práce). Jedná se o případy, kdy způsob jednání zaměstnance při určitém pracovním úkonu neupravuje žádný bezpečnostní předpis, pravidlo nebo pokyn, kdy se však zaměstnavatel může zprostit částečně odpovědnosti, prokáže-li, že jednání zaměstnance lze charakterizovat jako nebezpečné riskování nebo hazardérství, kdy si zaměstnanec vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti počíná způsobem, při němž vědomě podstupuje riziko hrozícího nebezpečí újmy na zdraví. Na rozdíl od běžné neopatrnosti a jednání vyplývajícího z rizika práce, o kterých zákon (srov. § 191 odst. 5 zák. práce) stanoví výslovně, že je za lehkomyslné jednání nelze považovat, se pro naplnění skutkové podstaty ustanovení § 191 odst. 2 písm. c) zák. práce vyžaduje tzv. kvalifikovaná lehkomyslnost (zaměstnanec věděl anebo vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem musel vědět, že si svým jednáním může přivodit úraz nebo nemoc z povolání). Přitom další podmínkou, která musí být splněna současně (i když by jednání zaměstnance bylo možno kvalifikovat jako riskantní nebo hazardní), je, aby šlo o způsob činnosti, který je v rozporu s obvyklým způsobem chování zaměstnanců, kdy tedy nejde o činnost, kterou zaměstnavatel trpí nebo toleruje.

22. Soud na straně jedné dovozuje, že [celé jméno žalobce] neměl jakýkoliv důvod předpokládat, že se ve střešním plášti nacházejí volné otvory, které nejsou dostatečně zajištěny proti pádu osoby pohybující se na střeše do prostoru haly. [celé jméno žalobce] za žalovaného staveniště nepřebíral, nebyl na rozdíl od [anonymizováno] [příjmení] odpovědnou osobou, která měla za žalovaného povinnost volné otvory proti pádu zajistit. Obdobně [celé jméno žalobce] neměl důvod předpokládat ani to, že existující otvory ve střešním plášti jsou částečně zakryty uskladněným materiálem – balíky polystyrenu. Na straně druhé však soud nemohl přejít skutečnost, že otvory ve střešním plášti nebyly materiálem zakryty zcela, ale byly částečně viditelné. Konkrétně byly vedle uložených balíků polystyrenu ze dvou stran patrné části volných otvorů o rozměrech cca 0,2 x 1,2 metru. K pádu mohlo dojít jedině tak, že [celé jméno žalobce] vkročil do viditelné části otvoru, po ztrátě rovnováhy pak došlo k posunutí volně položených balíků polystyrenu a k propadu poškozeného do prostoru haly SO37. Nelze tak než dovodit, že [celé jméno žalobce] při pohybu na střeše haly SO37 nevěnoval dostatečnou pozornost tomu, kde se pohybuje. V této souvislosti nelze přehlédnout, že se nejednalo o místo, na kterém [celé jméno žalobce] vykonával práci opakovaně a pravidelně, ale o místo, které před tragickou událostí navštívil pouze v několika případech. Z uvedeného je zřejmé, že [celé jméno žalobce] nemohl mít dokonalou znalost tohoto pracoviště. O to více bylo možno požadovat, aby si počínal s náležitou opatrností. Obecně pak při pohybu na střešním plášti nacházejícím se ve výšce více jak 12 metrů nad podlahou vnitřních prostorů haly měl každý zaměstnanec věnovat zvýšenou pozornost tomu, kam vstupuje. [jméno] a [jméno] [příjmení] jako zaměstnanci žalovaného, kteří se na střeše v rozhodném okamžiku nacházeli, dokonce uvedli, že se [celé jméno žalobce] bezprostředně před pádem otočil a směrem k přítomným zaměstnancům promluvil. Dle soudu tak nelze než dovodit, že bezprostředně před pádem [celé jméno žalobce] nevěnoval dostatečnou pozornost tomu, kam při pohybu na střeše vstupuje. Jednání [celé jméno žalobce] tak bylo do určité míry lehkomyslné, přičemž tato lehkomyslnost byla jednou z příčin tragické události. Rozhodně se však nejednalo o příčinu hlavní či zásadní. Pokud by totiž žalovaný postupoval podle norem upravujících povinnosti zaměstnavatele při zajišťování bezpečnosti práce v těchto konkrétních situacích, tj. pokud by zajistil otvory poklopy eventuálně zábradlím, nemohlo by k tragické události vůbec dojít. [celé jméno žalobce] pak nemohl legitimně očekávat, že se na střeše nějaké nezajištěné otvory nacházejí. Pokud tedy soud vůbec uvažoval o určité míře spoluzavinění poškozeného, pak se logicky muselo jednat o míru odpovídajícím výše uvedeným okolnostem. Soud nakonec míru spoluzavinění ze strany poškozeného [celé jméno žalobce] kvantifikoval na celkem 15 % s tím, že ve zbývající je dána odpovědnost žalovaného jako zaměstnavatele. Obecně tak soud vycházel z toho, že nároky jednotlivých žalobců jsou dány v rozsahu 85 %.

23. Dle § 271i odst. 1, 2 a 4 zákoníku práce (ve znění účinném od 1. 1. 2021) jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých přísluší a) manželovi nebo partnerovi zemřelého zaměstnance, dítěti zemřelého zaměstnance a rodiči zemřelého zaměstnance. Jednorázová náhrada nemajetkové újmy přísluší každému pozůstalému podle odstavce 1 nejméně ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém právo na tuto náhradu vzniklo; je-li náhrada vyplácena oběma rodičům, vyplatí se každému z nich polovina této částky. Výše jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru. Výši průměrné mzdy zjištěné podle odstavce 2 vyhlásí Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů.

24. Ve sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 575/ 2020 Sb., o vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2020 pro účely zákoníku práce, se uvádí: Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 271g odst. 3 a § 271i odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 285/ 2020 Sb., sděluje, že průměrná mzda v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí roku 2020 činí 34 611 Kč.

25. Všichni žalobci jsou k zemřelému [celé jméno žalobce] v příbuzenském vztahu, s nímž výše citované ustanovení § 271i odst. 1 zákoníku práce bez dalšího spojuje vznik práva na náhradu nemajetkové újmy. Výše zákonného nároku stanovená postupem dle § 271i odst. 4 zákoníku práce odpovídá tomu, co žalobci po změně žaloby provedené v průběhu řízení požadovali, tedy částce 692 300 Kč (20 x 34 611 Kč, výsledek zaokrouhlen na stokoruny nahoru). Z požadované částky 692 300 Kč soud všem žalobcům přiznal 85 %, tj. částku 588 455 Kč. Co do částky 103 845 Kč byla žaloba ve vztahu ke všem žalobcům částečně zamítnuta. Žalobci shodně požadovali přiznání úroku z prodlení za dobu od 5. 6. 2021 do zaplacení. Soud vycházel z toho, že v případě nároků na náhradu újmy lhůta k plnění není upravena zákonem ani konkrétním právním jednáním. Je proto třeba vycházet z ust. § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Soud dále vycházel z toho, že žalobci uplatnili nárok na náhradu újmy dopisem ze dne 13. 12. 2021. Konkrétní lhůtu k plnění v této listině žalobci neuvedli. Soud proto vyšel z ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., dle kterého by předžalobní výzva k plnění měla být zaslána nejméně 7 dnů před podáním žaloby. Tímto způsobem soud dovodil, že částky odpovídající žalobci požadované nemajetkové újmě měly být zaplaceny nejpozději do 20. 12. 2021. Úroky z prodlení pak byly žalobcům přiznány za dobu od 21. 12. 2021 do zaplacení. Úrok z prodlení byl přiznán v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Pokud se žalobci domáhali přiznání úroků z prodlení za delší dobu (od 5. 6. 2021 do 20. 12. 2021), soud žalobu částečně zamítl.

26. Žalobkyně b) jako pozůstalá manželka uplatnila rovněž další zákonem upravené nároky, a to konkrétně nárok na náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem a nárok na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.

27. Dle § 271g odst. 1, 2 zákoníku práce (ve znění účinném od 1. 1. 2021) náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od přiměřených nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle zvláštního právního předpisu. Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše nejméně jedenapůlnásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém na tuto náhradu vznikne právo; výše této náhrady se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru. Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří dále výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým.

28. Žalobkyně b) prokázala předloženými pokladními doklady, že za vypravení pohřbu a květinovou výzdobu zaplatila celkem 37 100 Kč. Při jednání dne 11. 1. 2023 pak uvedla, že pohřebné vyplacené nebylo. Částka 37 100 Kč nepřevyšuje jedenapůlnásobek průměrné mzdy, jejíž výše byla specifikována ve sdělení publikovaném pod č. 575/ 2020 Sb.. Soud i v případě tohoto nároku přiznal 85 % požadované částky, tj. konkrétně částku 31 535 Kč. Ve zbývající části pak návrh zamítl.

29. Dle § 271h odst. 1 až 3 zákoníku práce (ve znění účinném od 1. 1. 2018) náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým zemřelý zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku. Náhrada nákladů podle odstavce 1 přísluší pozůstalým ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Od částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance. K případnému výdělku pozůstalých se nepřihlíží. Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného výdělku zemřelého zaměstnance; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by příslušela zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku podle § 271b odst. 1, a nesmí být poskytována déle, než by příslušela zemřelému zaměstnanci podle § 271b odst. 6.

30. Při určení požadované výše nákladů na výživu žalobkyně b) jako pozůstalé manželky bylo vycházeno z průměrného výdělku [celé jméno žalobce] ve výši 28 858 Kč. Jednalo se o výdělek jmenovaného za poslední 3 roky. Podle výše citovaného § 271h odst. 2 zákoníku práce se při určení výše nákladů na výživu vychází z průměrného výdělku. Ten je upraven v ust. §§ 351 a násl. zákoníku práce. Rozumí se jím průměrný hrubý výdělek (viz § 352) dosažený v rozhodném období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí. Ke smrtelnému pracovnímu úrazu došlo dne 4. 6. 2021, proto rozhodným obdobím bylo první čtvrtletí roku 2021. Způsob výpočtu výše průměrného výdělku je upraven v ust. § 356 zákoníku práce [celé jméno žalobce] v prvním čtvrtletí roku 2021 dosáhl celkové hrubé mzdy 109 108 Kč (37 268 Kč + 35 840 Kč + 36 000 Kč) při odpracování celkem 456 hodin (120 hodin + 152 hodin + 184 hodin). Průměrný hrubý hodinový výdělek tak činil 239,27 Kč. Při přepočtu provedeném postupem dle § 356 odst. 2 zákoníku práce činil průměrný měsíční výdělek 41 613,84 Kč (průměrný hodinový výdělek 239,27 Kč x týdenní pracovní doba 40 hodin x koeficient 4,348). Soud je v tomto sporném řízení vázán návrhem (§ 153 odst. 2 o.s.ř.) a nemůže ho překročit. Pokud však žalobkyně b) při určení výše svého nároku vycházela z průměrného výdělku 28 858 Kč, pak lze dovodit, že její požadavek má v plném rozsahu oporu v zákoně. Jinak řečeno, z titulu nákladů na výživu se nedomáhá ani částečně finančního plnění, na které by ze zákona neměla nárok.

31. Žalobkyně tak měla nárok za období od 5. 6. 2021 do 3. 6. 2022, po které pobírala vdovský důchod ve výši 10 483 Kč měsíčně, na částku 3 946 Kč měsíčně (průměrný výdělek 28 858 Kč, z toho 50 % činí 14 429 Kč, od toho se odečítá vdovský důchod 10 483 Kč). Za období od 4. 6. 2022 pak měla nárok na částku 14 429 Kč měsíčně odpovídající 50 % průměrného výdělku [celé jméno žalobce]. Na tuto částku má nárok až do konce měsíce února 2027, ve kterém by [celé jméno žalobce] dosáhl věku 65 let. Pokud se tedy žalobkyně domáhala přiznání nákladů na výživu do budoucna bez časového omezení, byl její návrh za dobu od března 2027 zamítnut.

32. Soud musel i při rozhodování o nároku žalobkyně b) na náklady na výživu zohlednit svůj závěr o míře spoluzavinění. Soud tak žalobkyni b) přiznal 85 % z jí požadovaných částek. Za dobu od 5. 6. 2021 do 3. 6. 2022 žalobkyně b) požadovala 3 946 Kč měsíčně, přiznáno bylo 3 554,10 Kč měsíčně, co do částky 591,90 Kč měsíčně byl návrh zamítnut. Za dobu od 4. 6. 2022 bylo požadováno 14 429 Kč měsíčně, z toho přiznáno 12 246,70 Kč měsíčně, naopak co do částky 2 164,30 Kč měsíčně byl návrh zamítnut.

33. Soud rozhodl, že náklady na výživu jsou splatné vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce. Ke dni vydání tohoto rozhodnutí tak byly splatné náklady na výživu za dobu od 5. 6. 2021 do 30. 6. 2023. Soud proto vyčíslil výši dlužných nákladů za dobu do vydání rozhodnutí. Dlužná částka činí 198 352 Kč. Konkrétně jde o částku 2 906,90 Kč za červen 2021 (nárok 3 354,10 Kč za 30 dnů, přiznán za 26 dnů), o částku 36 895,10 Kč za dobu od července 2021 do května 2022 (11 měsíců po 3 354,10 Kč), o částku 335,40 Kč za dobu od 1. 6. do 3. 6. 2022 (nárok 3 354,10 Kč za 30 dnů, přiznáno za 3 dny), o částku 11 038,20 Kč za dobu od 4. 6. 2022 do 30. 6. 2022 (nárok za 30 dnů 12 264,70 Kč, přiznáno za 27 dnů) a o částku 147 176,40 Kč (nárok za 12 měsíců od července 2022 do června 2023 po 12 264,70 Kč). Pro zaplacení dlužných nákladů na výživu byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůta 15 dnů.

34. Soud dále rozhodoval o nákladech řízení. Bral v úvahu skutečnost, že všichni žalobci byli v řízení úspěšní v rozsahu 85 % hodnoty předmětu sporu, neúspěšní v rozsahu 15 % hodnoty předmětu sporu. Dle soudu však bylo namístě aplikovat ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě záviselo rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu o míře spoluzavinění. Míra zavinění poškozeného [celé jméno žalobce] byla v porovnání s mírou zavinění ze strany žalovaného nepatrná. Pokud tedy žalobci při uplatnění svých nároků sami žádné spoluzavinění poškozeného nezohlednili, nelze dovozovat, že by se z jejich strany jednalo o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Soud proto při rozhodování o nákladech řízení míru úspěchu a neúspěchu nezohledňoval. Výše nákladů, konkrétně odměny advokáta, však byla určena z částek, které byly žalobcům skutečně přiznány.

35. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud vycházel z vyhlášky č. 17/1996 Sb.. Soud předně aplikoval ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Zástupci žalobců náleží ve vztahu ke každému ze žalobců odměna za celkem 9 úkonů právní služby, a to konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení, za kvalifikovanou výzvu k plnění, za sepis žaloby, za vyjádření ve věci samé ze dne 28. 3. 2023 a 26. 5. 2023 a za účast při jednáních soudu dne 11. 1. 2023, 19. 4. 2023 – nad 2 hodiny a 30. 6. 2023. Dále žalobcům náleží poloviční odměna za 2 úkony právní služby – vyjádření k návrhu na přerušení řízení a odvolání proti usnesení o zastavení řízení. Každému ze žalobců pak dále náleží paušální náhrada hotových výloh za celkem 10 úkonů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 o.s.ř.). Na nákladech zastoupení zástupci žalobců náleží cestovní náhrady v celkové výši 2 355 Kč (cesta k 3 jednáním v roce 2023 na trase Hradec Králové – Trutnov a zpět, ujeto vždy 100 km, průměrná spotřeba 6 l /100 km, cena PHM 44,10 Kč, základní náhrada 5,20 Kč/km, každá cesta celkem 785 Kč) a náhrada za čas promeškaný cestami k jednáním ve výši 1 200 Kč (ke každému jednání 4 půlhodiny po 100 Kč). Celkem tak na nákladech zastoupení náleží 3 555 Kč. Z této částky soud každému ze žalobců přiznal čtvrtinu, tj. 888,75 Kč.

36. Totožná výše nákladů zastoupení náleží žalobcům a), c) a d), kteří se domáhali pouze jednorázové náhrady nemajetkové újmy. Odměna z tarifní hodnoty 588 455 Kč podle § 7 vyhlášky činí 10 660 Kč za úkon, vzhledem ke společnému zastoupení se snižuje o 20 % na 8 528 Kč za úkon. Poloviční odměna pak činí 4 264 Kč. Každému z uvedených žalobců tedy náleží odměna za 9 úkonů právní služby a poloviční odměna za 2 úkony právní služby, tj. celkem 85 280 Kč (76 752 Kč + 8 528). Dále má každý ze žalobců právo paušální náhradu ve výši 3 000 Kč. Konečně na nákladech zastoupení každému z uvedených žalobců náleží 888,75 Kč. Každý ze žalobců a), c) a d) tak má na odměně a nákladech zastoupení právo na částku 89 168,75 Kč. Zástupce žalobců osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží DPH v základní sazbě 21 %, která z částky 89 168,75 Kč činí 18 725,45 Kč Celkem tak má každý z uvedených žalobců právo na náklady řízení ve výši 107 894 Kč (po zaokrouhlení).

37. V případě žalobkyně b) pak soud musel zohlednit, že byla úspěšná rovněž s nároky na náhradu škody, což se musí projevit v tarifní hodnotě, z níž se určuje výše odměny. Žalobkyni b) byla kromě jednorázové náhrady nemajetkové újmy ve výši 588 455 Kč přiznána rovněž částka 31 535 Kč na nákladech spojených s pohřbem. Dále pak byly přiznány náklady na výživu, a to za dobu od 5. 6. 2021 do 28. 2. 2027. Dle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění. Žalobkyni b) bylo za dobu od 5. 6. 2021 do 30. 6. 2023 přiznáno celkem 198 352 Kč. Pro určení výše odměny by mělo být dále zohledněno plnění, jehož se žalobkyni b) dostane za dobu do 5. 6. 2026. Za dobu od července 2023 do května 2023 žalobkyně b) obdrží další částku 429 264,50 Kč (35 měsíců po 12 264,70 Kč). Celkově tak žalobkyně b) na nákladech na výživu obdrží 627 616,50 Kč. Při určení výše odměny tak je třeba vycházet z tarifní hodnoty 1 247 606,50 Kč (588 455 Kč + 31 535 Kč + 627 616,50 Kč). Odměna z této tarifní hodnoty činí dle § 7 vyhlášky 13 300 Kč za úkon. Tato odměna se snižuje o 20 % na částku 10 640 Kč. Odměna v této výši náleží za 9 úkonů, poloviční odměna ve výši 5 320 Kč náleží za 2 úkony právní služby. Celkově tak má žalobkyně b) právo na odměnu ve výši 106 400 Kč. Stejně jako ostatním žalobcům žalobkyni b) náleží paušální náhrada 3 000 Kč a poměrná část náhrady nákladů 888,75 Kč Celkem tak žalobkyně b) má právo na náklady zastoupení ve výši 110 288,75 Kč. K této částce dále přísluší DPH ve výši 23 160,65 Kč. Žalobkyni b) tak bylo na nákladech zastoupení celkem přiznáno 133 449 Kč (po zaokrouhlení).

38. Náklady zastoupení jsou ve všech případech splatné k rukám zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

39. Žalobci jsou v tomto řízení osvobozeni od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (v platném znění). Poplatková povinnost tak podle výsledku řízení přechází na žalovaného (§ 2 odst. 3 zákona). Základem poplatku jsou dle 6 odst. 1 zákona částky, které byly žalobcům přisouzeny. V případě náhrady nákladů na výživu, která byla přiznána žalobkyni b), je základem poplatku (stejně jako v případě tarifní hodnoty pro účely určení odměny) pětinásobek ročního plnění, tj. částka 627 616,50 Kč (viz odst. 37.). Celkově tak je základem poplatku částka 3 021 971,50 Kč (čtyřikrát 588 455 Kč, dále 31 535 Kč a 627 616,50 Kč). Soudní poplatek v sazbě 5 % ze základu poplatku 3 012 980 Kč (§ 6 odst. 7 zákona) činí 150 649 Kč Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích se zřetelem k výši poplatku.

40. Povinnost plnit byla ve vztahu k nákladům řízení a soudnímu poplatku uložena společně a nerozdílně žalovanému i vedlejšímu účastníkovi, a to podle ustanovení § 93 odst. 3 o.s.ř..

Poučení